CZ292314B6 - Těsnicí zařízení a způsob utěsnění spáry mezi dvěma betonovými úseky - Google Patents

Abstract

eÜen se t²k t snic ho za° zen k ut sn n sp ry (2), vznikl mezi dv ma betonov²mi ·seky (3, 4), p°i em t snic za° zen je uspo° d no takov²m zp sobem mezi betonov²mi ·seky (3, 4), e se nach z kolmo ke kontaktn m ploch m (5, 6) sp ry (2), kter se vytvo°ily vz jemn protilehle na betonov²ch ·sec ch (3, 4), p°i em t snic za° zen je z tvrd um l hmoty vytvo°eno do podoby tenk , sp rov liÜty (1) ve tvaru pruhu a jeho prostorov² tvar a tlouÜ ky st n jsou navr eny takov²m zp sobem, e je samonosn . Tvrd um l hmota je p°ednostn termoplastick um l hmota, zejm na VTPE, kter je tvarov stabiln v teplotn m rozmez od -20 .degree.C do +80 .degree.C. Ulo en t snic ho za° zen se provede tak, e sp rov liÜta (1) z tvrd um l hmoty, zejm na z VTPE, je na m st p°izp sobena teplem, nap° klad hork²m vzduchem a/nebo o°ez n m pilkou moment ln m stavebn m po adavk m, p°i em jsou jednotliv sti sp rov liÜty navz jem pospojov ny pomoc svaru nebo termoaktivn m lepidlem, a takto p°ipraven sp rov liÜta se bu p°ed prvn m betonov n m p°ipevn p° n k tvo° c se sp °e (2) na v²ztu nebo na betonov bedn n , a nebo se po prvn m vybetonov n zatla do jeÜt nezatuhl ho betonu. N sledn se sp rov liÜta (1) zalije do obou betonov²ch ·sek (3, 4) a nebo do zbyl ho betonov ho ·seku.\

Description

Těsnicí zařízení a způsob utěsnění spáry mezi dvěma betonovými úseky

Oblast techniky

Vynález se týká těsnicího zařízení k utěsnění spáry mezi dvěma betonovými úseky a způsobu jeho použití.

Dosavadní stav techniky

Je známé používat plechové proužky k utěsnění spár, které se vytvářejí mezi dvěma na sobě ležícími kontaktními plochami dvou betonových částí.

Před samotným betonováním první betonové části jsou tyto plechové proužky drátem nebo podobným zařízením připevněny k výztuži, nacházející se v betonové části, nebojsou vsazeny do odpovídajícím způsobem upravených jímacích výřezů ve výztuži. Plechový proužek je tedy symetrickým způsobem umístěn přibližně kolmo ke vznikajícím kontaktním plochám. Potom je zalit do betonové části, takže uzavře spáru a zamezí tak vniknutí vlhkosti do spáry.

Používané plechové proužky mají obvykle výšku 300 mm nebo větší a tloušťku od 3 do 4 mm. Jednotlivé plechové proužky jsou nastříkány a vytvarovány v dílně a na staveništi jsou dohromady spojeny svářením nebo pájením. Nesprávně zhotovený plechový proužek nemůže být na staveništi jednoduchým způsobem znovu přepracován. Proto se kvůli nesprávně zhotoveným plechovým proužkům může podstatně protáhnout doba sestavování betonových částí a to z důvodů nutnosti nového přepracování vadných proužků v dílně. Plechové proužky jsou náchylné ke korozi, což však neplatí v případech, kdy je použit nerezový plech. Ten se však nespojuje dobře s betonem. Z důvodů dobrého spojení mezi plechovými proužky a betonem jsou proto přednostně používány sypkou rzí pokryté plechové proužky, jelikož se tímto způsobem dosahuje lepšího spojení mezi plechem a betonem. U korodovatelného plechového proužku však trvale hrozí nebezpečí selhání jeho funkce, protože není možné úplně vyloučit jeho prorezavění. Kromě toho mají plechové proužky kvůli své tloušťce a výšce podstatnou váhu, a proto je často nutné použít jeřáb pro nadzdvihnutí a přesunutí konstrukce plechových proužků, sestavovaných do jednoho celku pro použití na delší stavební konstrukci. Navíc jsou používány pouze plechové proužky s tvarem rovinných prvků, jelikož výroba zvláštních prostorových tvarů je podstatně nákladnější.

Svařováním nebo letováním dohromady spojené konstrukce z plechových proužků jsou obzvláště náchylné ke korozi v místech provedených spojů, což představuje podstatný zdroj výskytu netěsností.

Výhodou plechových proužků je skutečnost, že nemusí být nutně umístěny ještě před prvním betonováním, nýbrž mohou být zatlačeny do ještě tekutého betonu i krátce po vylití první betonové části. V tomto případě by však měl být beton v oblasti plechových proužků udusán, aby se zajistilo dostatečné spojení mezi betonem a plechovými proužky a tím i dostatečná těsnost.

Celkově lze říci, že plechové proužky je možné lehce připevnit na výztuž nebo je dostatečně zatlačit do ještě nezatuhlého betonu, avšak těžko se s nimi manipuluje při ořezávání, ohýbání a slučování. Navíc představují podstatné nebezpečí vzniku netěsností, a to zvláště kvůli jejich náchylnosti ke korozi.

K utěsnění spáry mezi dvěma kontaktními plochami dvou betonových částí jsou také používány spárové pásky z elastomerového materiálu. Z důvodů účinného utěsnění je průřez spárových pásků vytvořen podle labyrintového principu, přičemž spárové pásky jsou opatřeny rýhami, které mají v průřezu lichoběžníkový nebo trojúhelníkový tvar a které způsobují prodloužení dráhy vody za současného poklesu tlaku.

Předpokladem pro splnění funkce spárových pásků je jejich přesné zabudování, zejména však přímé propojení s betonem. Největší namáhání spárového pásku vzniká během jeho zabudovávání, a proto musí být podniknuta složitá opatření, aby se v této fázi zabránilo lokálnímu namáhání roztahováním, lámáním a svíráním. Spárové pásky proto nesmějí být přibíjeny hřebíky, kromě úzkých, vnějších okrajových oblastí, které jsou určeny pouze pro tento účel. Zejména je potřeba sledovat, aby se neodklopila elastická ramena spárových pásků a nevytvořila tak v betonu jakési kapsy, které pak prakticky není možné dodatečně utěsnit. Tímto způsobem se mohou vytvořit zejména duté prostory, porézní oblasti nebo drážky, které připravují vodě cestu, na které se může vyhnout spárovým páskům. Spárové pásky je proto nutné upevňovat na výztuže, připravené v betonových částech, s relativně krátkými odstupy, aby se spolehlivě zabránilo odklopení. Dostatečné těsnosti je dosaženo jenom tehdy, když jsou spárové pásky uloženy přímo do betonu. Ramena horizontálně ubíhajících spárových pásků by měla být nakloněna pod úhlem asi 15-ti stupňů, aby se zabránilo vzniku vzduchových kapes v betonu, na spodní straně spárových pásků.

Spárové pásky jsou na stavbu dodávány v zásobnících a díky jejich ohebnosti mohou být jednoduše přizpůsobeny tvaru spáry. Na staveništi jsou nařezány a vulkanizací jsou pospojovány dohromady. Vulkanizace je provedena speciálními vulkanizačními přístroji za přidání surového materiálu, za tepla a pod tlakem. Na staveništi však mohou být provedena pouze rovná spojení. Z tohoto důvodu jsou na stavbu posílány velké polotovarové systémy, ve kterých jsou již dohromady sestaveny spárové pásky celé stavební části a to i s křížením a se všemi odbočkami. Existují sice sady pravoúhlých tvarovaných dílců, ty ale obecně nepostačují k vytvoření kompletního utěsňovacího systému. Konstrukční zpracování tvarovaných dílců pro spárové pásky je tedy potřeba mít na paměti již při předběžném navrhování konstrukce.

Celkově tedy lze říci, že u jednotlivých přímočarých, respektive pravoúhlých stavebních částí mohou být spárové pásky zpracovány na staveništi, u složitějších stavebních konstrukcí je však potřeba dopředu naplánovat a zhotovit tvarované dílce spárových pásků. Navíc je upevňování spárových pásků na výztuže velice obtížné respektive při nepořádném připevnění hrozí nebezpečí odklopení se spárového pásku, což má za následek vznik dutých prostorů, porézních oblastí nebo vzduchových kapes.

Aby se zabránilo výše jmenovaným pracovně-technickým problémům, byly vyvinuty spárové pásky s postranními plechovými proužky, u kterých je do spárového pásku zavulkanizován plechový proužek. Podobné spárové pásky jsou však nákladné, a proto i drahé, a při manipulaci s nimi vznikají stejné problémy jako u úvodem zmíněných plechových proužků. Kromě toho je známé připevnit injektážní hadici na každou z obou podélných bočních hran plechových proužků, zabudovaných do spárových pásků, která by umožňovala dodatečné zavedení těsnicího materiálu do oblasti spáry. Vstřikování těsnicího materiálu vždy musí probíhat oboustranně, aby se odřízly obě vodní cesty okolo podélných bočních hran.

Z DE-A-40 25 599 je známa těsnicí souprava pro vytvoření těsného spojení mezi dvěma stavebními prvky.

Tato těsnicí souprava se skládá z neohybného nebo ohybu tuhého, podélného spojovacího dílu a z alespoň jednoho elastomerového těsnicího dílu, který je umístěn na výstupku, kteiý se nachází na osové koncové části spojovacího dílu. Osová koncová část spojovacího dílu je zasunuta o těsnicího zářezu, vytvořeného ve stavebním prvku, přičemž elastomerový těsnicí díl, který ke umístěn na neohybném spojovacím díle, utěsňuje spáru.

Nevýhoda podobné těsnicí soupravy pro vytvoření těsného spojení dvou stavebních prvků spočívá v tom, že použitím této těsnicí soupravy lze navzájem těsným způsobem sestavit pouze drážkami opatřené, polotvarové stavební prvky. Další nevýhoda spočívá v tom, že na místě upotřebení těsnicí soupravy není možné jednoduchým způsobem, například svářením, docílit libovolných tvarů dané soupravy, což je způsobeno dvousložkovou povahou tohoto stavebního prvku,

-2CZ 292314 B6 kde za složku je považován neohybný spojovací díl z umělé hmoty a elastomerový těsnicí díl z jiné umělé hmoty. Svařování nebo tepelné tvarování je obecně možné úspěšně provést pouze tehdy, je-li použit jen jeden druh umělé hmoty.

Mimo jiného jevEPO418 699 AI popsáno těsnicí zařízení pro vstřikování těsnicího materiálu do oblasti spáry, skládajícího se z profilu, který je vytvořen do podoby jakéhosi poklopu s otevřeným průřezem a který je volnými podélnými hranami svých postranních oblastí namontován na povrch betonu takovým způsobem, že na něj těsně dosedne. Mezi profilem a povrchem betonu se tak vytvoří průtokový kanál pro těsnicí materiál. Těsnicí materiál je pod vysokým tlakem vháněn do průtokového kanálu a na povrchu betonu vniká do defektních oblastí betonu mezi volnými podélnými hranami profilu. Jiné, v tomto dokumentu popsané, těsnicí zařízení se skládá z tělesa, které má přednostně obdélníkový průřez a je vytvořeno z pěnové hmoty, respektive z pásku pěnové hmoty, s průchozími póry. Toto těleso je namontováno na povrch betonu takovým způsobem, že na něj těsně dosedne, takže tělesem samotným je vytvořen průtokový kanál pro těsnicí materiál přičemž těsnicí materiál vystupuj z průchodových pórů do oblasti spáry.

Dále jsou známy těsnicí hadice, které jsou popsány například v CH-PS 600 077, které se skládají z opěrného tělesa ve tvaru šroubové pružiny, které je obklopeno první děrovanou injektážní hadicí, která je zase obklopena vnější síťovitou, porézní hadicí. Po ukončení montáže této hadice a po vybetonování druhé betonové části je do hadicového těsnicího zařízení vtlačován těsnicí materiál, který má vznikat do defektních oblastí v betonu.

K utěsňování betonových spár jsou dále používány jímací pásky, které vlivem vody nabobtnávají. Jímacím médiem je hydrofilní hmota, která je zapuštěna do nosného materiálu, obvykle chloroprenové gumy. Nosný materiál zajišťuje jímacímu médiu stabilnost a elastičnost. Hydrofilní (vodu sající) komponenty jímají molekuly vody a zvětšují tak svůj objem 1,5-krát až přibližně 4-krát. Přitom vzniká tlak až 6,5 bar, který pomůže vyplnit okolní duté prostory a zamezí tak vodě, aby jimi pronikala. Při použití podobných jímacích zařízení je třeba mít na pozoru, aby se jímací hmota neroztahovala příliš rychle, nýbrž po dobu několika hodin, ba i dnů. Proto v oblastech, kde se střídavě mění doby sucha a doby zvýšené vlhkosti, mohou být tato zařízení použita jen omezeně. Podstatná výhoda jímacích pásků, díky které jsou často používány, spočívá v jejich schopnosti spolehlivě utěsnit spáry mezi rozličnými materiály, jakými jsou například beton, umělá hmota, železobeton atd..

Podstata vynálezu

Vynález si pokládá za úkol vytvořit zařízení k utěsnění spáry mezi dvěma betonovými úseky, které by bylo možné na staveništi jednoduše upravovat, jednoduše by se s ním manipulovalo, bylo by přizpůsobené stavebním účelům, dalo by se jednoduše nainstalovat do oblasti spáry a zaručovalo by spolehlivé utěsnění spáry mezi dvěma betonovými úseky.

Navíc je předložen způsob, pomocí kterého je možné spolehlivě a nenákladně uložit zařízení podle vynálezu do spáry mezi dvěma betonovými úseky.

Jelikož je těsnicí zařízení vytvořeno z tvrdé umělé hmoty, zejména z vysokotlakého polyethylenu (VTPE), do podoby pruhovité spárové lišty, která má vysokou manipulační tuhost, je možné ji vložit a zapustit do betonových úseků stejně tak jednoduchým způsobem jako u známých plechových proužků, přičemž manipulace s touto latí je díky její malé váze podstatně jednodušší. Pomocí tepelného tvarování je možné spárovou lištu na místě jednoduchým způsobem přizpůsobit složitým tvarům, úhlům, zaoblením, atd. To je možné provést například pomocí horkovzdušného fénu. Zpracování spárové lišty je možné provést přímo na stavbě, přičemž dodatečné ořezání jako řezání dřeva a spojování je prováděno pomocí svařování nebo pomocí lepení za tepla. Vždy je tedy potřeba jen malé množství ručních nástrojů.

-3CZ 292314 B6

Navíc se beton, respektive spojovací materiál, překvapivě dobře snáší s umělou hmotou a tato dobrá snášenlivost způsobuje vysoké kohezní síly na hraničních plochách. U výhodného provedení vynálezu je povrch spárové lišty zdrsněn nebo je do jejího povrchu vmíšen křemičitý písek nebo podobný jemnozmný materiál, čímž je dále zlepšeno spojení s betonem.

U jiného výhodného provedení vynálezu je spárová lišta vybavena zpevňovacími žebry, vyčnívajícími z jejího povrchu, takže i při malé tloušťce konstrukčního materiálu je dosaženo vysoké vlastní tuhosti.

Přehled obrázků na výkresech

Příklady provedení vynálezu jsou blíže vysvětleny na základě obrázků.

Obr. 1 až 15 zobrazují v řezu různé příklady provedení zařízení podle vynálezu, přičemž:

- Obr. 1 zobrazuje jednoduchou, pruhovitou spárovou lať.

- Obr. 2, 3 zobrazují spárové latě s větším počtem vyztužovacích ramen.

- Obr. 4 až 15 zobrazují různá provedení vynálezu, kombinovaná sinjektážním kanálem a/nebo s jímacím páskem, respektive jímací fólií.

Obr. 16 až 20 zobrazují různá uspořádání spárové latě a vyztužovacích prvků v částech zdí.

Příklady provedení vynálezu

Těsnicí zařízení podle vynálezu je určeno k utěsňování spáry mezi dvěma betonovými úseky 3, 4 (obr. 16 až 20) a je vytvořeno z tvrdé umělé hmoty, zejména z VTPE (vysokotlaký polyethylen), do polohy pruhovité, respektive tyčovité spárové lišty, přičemž její prostorový tvar, respektive její rozměry jsou navrženy takovým způsobem, že spárová lišta, vytvořená z tvrdé umělé hmoty, která je teplem dobře tvarovatelná, má vlastní tuhost. To znamená, že má vlastnosti lištových předmětů, může se elasticky ohýbat a je odolná proti zlomu. Tvrdá umělá hmota je přednostně termoplastická umělá hmota, která je tvarově stabilní a elastická v rozmezí teplot od -20 °C do +80 °C.

Tuhá spárová lišta 1 je relativně nepoddajná, takže na stavbě může být uskladněno i více kusů na sobě. Tyčovitá spárová lišta 1 se na místě použití tepelně tvaruje, například pomocí horkovzdušného fénu nebo pomocí jiného přiměřeného tepelného zdroje. Tímto vytvarováním může být například ohnutí. Spárová lišta 1 je tvarově přizpůsobena průběhu spár 2 vytvářeného stavebního celku, přičemž komplikované tvary jako úhel, zaoblení a podobně mohou být lehce provedeny na místě samém.

Jednotlivé spárové lišty 1 jsou sestaveny do dlouhé, po celé délce betonových úseků procházející spárové lišty, přičemž spárovací lišty jsou spojeny dohromady pomocí svých dotykových hran. Toto pospojování je provedeno pomocí sváření, respektive pomocí tavení, nebo pomocí slepení za tepla nebo za studená. K tomuto účelu jsou potřeba pouze malé ruční nástroje, jako například svářečka nebo podobné nástroje, které se snadno obsluhují a jednoduchým způsobem vytvářejí těsné spojení. Spárové lišty 1 mohou být stejným způsobem sestaveny i do křížících se a odbočujících konstrukcí a mohou být stejným způsobem navzájem spojeny. Takto mohou spárové lišty 1 utěsnit spáry libovolných tvarů a průběhů.

Během stavby částí zdi je spárová lišta 1 umístěna do oblasti spáry 2. Je umístěna podél spáry samotné a zároveň kolmo ke kontaktním plochám 5, 6, vytvořeným na betonových úsecích 3, 4.

-4CZ 292314 B6

Spárová lišta 1 je přednostně umístěna zrcadlově symetricky vzhledem ke kontaktním plochám 5, takže každé z ramen 7, 8 spárové lišty 1 je uloženo v příslušném betonovém úseku 3, 4.

Podobně jako známé plechové proužky, je spárová lišta 1 před prvním betonováním připevněna k výztuži 9 například pomocí drátu nebo podobného zařízení, přičemž díky vysoké vlastní tuhosti je spárová lišta 1 samonosná, takže může být připevněna s velkými odstupy, k čemuž přispívá i její malá váha. Během zalévání betonem je výztuž 9 a jedno rameno 7, 8 spárové latě těsně zalito betonem odpovídajícího betonového úseku 3, 4, takže během tuhnutí betonu se vytváří spojení mezi betonem a spárovou lištou 1. Spárou pak tedy nemůže pronikat voda. Překvapivě se ukázalo, že se beton mimořádně dobře snáší se spárovými lištami, vyrobenými z tvrdé umělé hmoty, zejména zVTPE. Díky vysokým kohezním silám na hraničících plochách se vytváří pevné spojení. Přilnavost na hraničících plochách mezi betonem a spárovou lištou 1 může být vylepšena zdrsněním povrchu spárové lišty 1 nebo přimícháním křemičitého písku nebo podobného jemnozmného materiálu, takže i při nepříznivých podmínkách je dosaženo pevného a těsného spojení mezi spárovou lištou 1 a betonem.

U výhodného provedení vynálezu obsahuje spárová lišta 1 základní lištu 12 s například obdélníkovým průřezem a též po obou stranách obsahuje do stran například kolmo vyčnívající, v podélném směru se rozprostírající vyztužovací žebra 13 která mají také například obdélníkový průřez a která jsou jednotlivě připevněny k základní liště 12 (obr. 2, 3, 5 až 10, 13 až 15). Vyztužovací žebra 13 se přednostně rozprostírají po celé délce základní lišty 12 a zvyšují tak tuhost spárové lišty 1, takže spárová lišta 1 může být vyrobena s menší tloušťkou konstrukčního materiálu při zachování stejné vlastní tuhosti.

Vyztužovací žebra 13 jsou úzké, křídlovité prvky, jejichž tloušťka přednostně odpovídá tloušťce základní lišty 12. Přednostně jsou symetricky uspořádány okolo roviny základní lišty 12 a/nebo jsou symetricky uspořádány ve tvaru trámového kříže okolo příčné středové roviny 14, která je kolmá na základní lištu 12 a je vedena jejím příčným středem. Zpevňovací žebra prodlužují vodě cestu na způsob labyrintového těsnění a přispívají tak ke zvýšení celkové těsnosti.

Všechna vyztužovací žebra 13 spárové lišty 1 mohou mít stejnou šířku (například obr. 3). Vyztužovací žebra 13 mají účelně šířku, která se pohybuje v rozsahu od 0,5 mm do přibližně 2 cm. Pro ideální tuhost je možné na jedné postranní ploše základní příčky 12 předpokládat čtyři až osm vyztužovacích žeber 13, která jsou rozmístěna se vzájemnými odstupy od přibližně 2,5 cm až do 5 cm. Šířka, respektive výška základní lišty 12 se pohybuje příkladně v rozmezí mezi 15 a 30 cm a přednostně činí 20 až 25 cm, její tloušťka činí 3 až 6 mm, přednostně však 4 až 5 mm. Čím je základní lišta 12 širší, tím více vyztužovacích žeber 13 by se na ní mělo předpokládat. Tenká vyztužovací žebra 13 jsou k základní liště 12 připevněna pod pravým úhlem.

Podle vynálezu je spárová lišta 1 (obr. 1 až 6) opatřena známým injektážním kanálem 16, který je umístěn například v oblasti příčného středu spárové lišty 1 respektive v oblasti spáry mezi betonovými úseky. Injektážní kanál 16 umožňují dodatečné utěsnění pracovní spáry 2 pomocí vpravení těsnicího materiálu do defektních míst spárové oblasti. Je umístěn mezi betonovými úseky 3, 4 v oblasti pracovní spáry 2, přičemž je možné umístění jak směrem ke straně, od které proniká voda, tak i směrem od této strany. Co se týče injektážní techniky s těsnicím materiálem, odkazujeme na stav techniky, zejména však na EP 0 418 699 AI.

Jednolitě provedený injektážní kanál 16 je ohraničen vrchní a spodní stěnou 18, 19, umístěnými vždy kolmo k základní liště 12 a dvěma bočními stěnami 20, 21. Boční stěny 20, 21 jsou poposunuty do strany od vlastní základní lišty 12, přičemž mezi sebou mají odstup ve velikosti přibližně tloušťky základní lišty 12. Stěny 18 až 21 tak tvoří v průřezu obdélníkový kanál.

Do jedné z obou bočních stěn 20. 21 je umístěn otvor 22, ze kterého může vystupovat vstřikovaný těsnicí materiál. Otvor 22 je štěrbina, která se rozprostírá po celé délce spárové lišty 1, může však být vytvořen i do podobny většího počtu vertikálně poposunutých děr, zejména však

-5CZ 292314 B6 do podoby v podélném směru rozmístěných podlouhlých děr, takže otvorem opatřená boční stěna 20, 21 je pevná přebírá nosnou, respektive vyztužovací funkci spárové lišty L

Spodní a vrchní stěna 18, 19 na straně otvoru 22 nebo po obou stranách jsou přednostně prodlouženy do podoby vyztužovacích žeber 13a, takže společně s boční stěnou 21, která na ně navazuje a která obsahuje otvor, ohraničují vybrání, respektive žlábek ve tvaru U pro pojmutí pásu pěnové hmoty 23 s otevřenými buňkami. Při injektáži těsnicího materiálu se pás z pěnové hmoty 23 naplňuje tímto materiálem a vytváří tak další součást kanálu pro pojmutí a rozdělení těsnicího materiálu, která ubíhá paralelně s injektážním kanálem 16. Velikost jednotlivých buněk pásu pěnové hmoty 24 s otevřenými buňkami je volena takovým způsobem, že během betonování nevznikne žádný beton do otvoru 22 v injektážním kanálu 16. Pro těsnicí materiál který je pod tlakem vháněn do injektážního kanálu 16 je však pás z pěnové hmoty 23 prostupný, takže těsnicí materiál může proniknout ven do nežádoucího dutého prostoru a může ho tak sám sebou vyplnit, čímž ho utěsní.

U speciálního provedení vynálezu je otvor 22 injektážního kanálu 16 zakryt pásem 24 z pěnové hmoty s uzavřenými buňkami, který je například z elastického materiálu, nepropustného pro těsnicí materiál. Pás 24 z pěnové hmoty s uzavřenými jednotlivými buňkami má průřezový tvar přibližně v podobě lichoběžníku. Jeho užší boční stěna 25 zevnitř zakrývá otvor, jeho širší boční stěna 26 leží vně a jeho dvě zešikmené stěny 27, 28 se nacházejí mezi užší boční stěnou 25 a širší boční stěnou 26. Bočními stěnami 20, 21 a vyztužovacími žebry 13a ohraničený žlábek je svým průřezovým tvarem přizpůsoben tvaru pásu z pěnové hmoty s uzavřenými jednotlivými buňkami. Toho je dosaženo tím, že v oblasti mezi boční stěnou 21 a vyztužovacími žebry 13a jsou vytvořeny v průřezu trojúhelníkovité stěny 29, z nichž každá tvoří korespondující zešikmenou plochu pro zešikmenou stěnu 27, 28.

Je-li po zalití betonem a jeho tuhnutí tímto injektážním kanálem 16 známým způsobem za pomoci známých zařízení pod tlakem vstřikování těsnicí materiál je v důsledku vstřikování pás 24 z pěnové hmoty ventilovým způsobem odsunut od sešikmených ploch žlábku a těsnicí materiál může proniknout do přilehlých dutých prostorů. Pás z pěnové hmoty je přitom stlačen. Jakmile opadne tlak vstřikovaného materiálu, vrátí se pás 24 z pěnové hmoty zpět do svého původního tvaru, jinak řečeno, plošně dolehne na sešikmené plochy žlábku spárové lišty 1 a jako ventil opět uzavře otvor 22 injektážního kanálu.

Kromě injektážního kanálu 16, může být spárová lišta 1 také dodatečně v oblasti svého příčného středu, respektive v oblasti spár, jímacím pásem 31 (obr. 4). Jímací pás 31, je těsně uložen ve vybrání, respektive žlábku, respektive drážce, které má tvar písmene U a které jsou tvořené základní lištou 12 a dvěma vyztužovacími žebry 13b umístěnými v blízkosti příčného středu, přičemž na každé z obou stran základní lišty 12 je vždy umístěn jeden jímací pás 31 a na druhé straně je umístěn injektážní kanál 16. Jak jímací pás 31, tak i injektážní kanál 16 jsou umístěny v příčném středu spárové lišty 1, která se v zabudovaném stavu nachází v oblasti spáry betonových úseků 3,4.

U zvláště efektního a přitom jednoduchého provedení vynálezu (obr. 5) je spárová lišta 1 v oblasti svých vnějších podélných okrajů, respektive hran 32, 33, dodatečně nebo alternativně opatřena bobtnajícím zařízením, kterým je například fólie 34 nebo pásek 31 se schopností bobtnat. Podélné okraje 32. 33 jsou oblasti spárové lišty J, které zapadají nehlouběji do betonových úseků 3,4. Pravděpodobnost vzniku defektivních oblastí nebo podobných kritických míst je mimořádně malá, protože jímací zařízení se v této oblasti přesně vtěsná mezi beton obepínající spárovou lištu 1 a samotnou spárovou lištu 1, takže při nepříznivých podmínek je zaručena těsnost spáry.

Spárové lišty 1 s bobtnající fólií 34 jsou přednostně vytvořeny bez vyztužovacích žeber 13, jelikož na rovinná ramena 7, 8 spárové lišty 1 může být jednodušším způsobem nalepena bobtnající

-6CZ 292314 B6 fólie. Bobtnající fólie 3, 4 se rozprostírají od vnějších podélných hran 32, 33 přibližně do 2/3 až

4/5 šířky ramene spárové lišty 1.

Mají-li být spárové lišty 1 opatřeny v oblasti svých podélných okrajů 32, 33 bobtnajícími pásy 31, jsou přednostně používány spárové lišty s vyztužovacími žebry 13, přičemž bobtnací pás 31 je vždy nalepen do rohového vybrání 35, které je tvořeno nejkrajnějším vyztužovacím žebrem 13c a koncovou oblastí základní lišty 12. Podobná spárová lišta 1 přednostně obsahuje čtyři jímací pásy 31, přičemž na každém podobném okraji 32, 33 je po obou stranách základní lišty 12 umístěn jeden jímací pás 31. Výztuž 9 v betonových úsecích 3, 4 musí být umístěna takovým způsobem, aby se nekřížila se spárovou lištou 1 (obr. 7 až 11). Například u spáry mezi podtlakovou základnou 36 a zdí 37 lze tohoto dosáhnout tím, že výztuž podlahové základny 36 je posazena směrem dolů v prostoru pod spárou 2. Výztuž 9 má potom průřez ve tvaru například položeného písmene U, které je na jedné straně otevřené a které obsahuje spodní část 9a, postranní spojovací část 9b a vrchní část 9c. Vrchní část 9c je obvyklým způsobem umístěna mimo oblast spáry, nedaleko pod povrchem podlahové základny 36, přičemž v prostoru pod spárou 2 je tato část poposazena směrem dolů pomocí schodu 39 a dodržuje tak určitý odstup k povrchu (obr. 7). Do zdi 37 jsou zapuštěny vertikální výztužné vzpěry 40, které ubíhají paralelně se spárovou latí 1 a proto se s ní nekříží.

Odstupu mezi spárou 2 a výztuží 9 podlahové základny 36 je možné docílit také pomocí schodovitého podstavce 41 na podlahové základně 36 (obr. 8). podstavec 41 se nachází v oblasti pod zdí 37, je vytvořen z betonu jako celek s podlahovou základnou 36, ční směrem vzhůru od podlahové základny 36 a má takovou šířku a délku, které odpovídají šířce a délce vlastní zdi. Do tohoto podstavce 41 je zalito spodní rameno spárové lišty 1, přičemž má spárová lišta pod sebou tolik prostoru, že se nekříží s výztuží 9 podlahové základny 36, která se rozprostírá pod ní. Vrchní rameno 7 spárové lišty 1 je zapuštěno do zdi 37, která stojí na podlahové základně 36.

Při spojování dvou dílčích částí 42, 43 (obr. 11) podlahové základny, respektive zdi, je spárová lišta umístěna kolmo na spáru 2. Nachází se tedy v paralelní poloze s vyztužovacími prvky, umístěnými v podlahové základně, respektive ve zdi, takže nemůže vzniknout překřížení mezi výztuží a spárovou lištou.

Z důvodů zlepšení kohezních sil mezi spárovou lištou 1 a ji obklopujícím betonem, respektive ji obklopujícím spojovacím médiem, je zdrsněn povrch spárové lišty 1. Přednostně je do povrchu spárové lišty 1 vmíšen křemičitý písek nebo podobný jemnozmný materiál, čímž se dosáhne ideálního spojení mezi spárovou latí a jí obklopujícím betonem.

Pro křižující, se respektive odbočující spojení použitelné, pravoúhlé, standardizované tvarované dílce spárové lišty 1. podle vynálezu se třemi, respektive čtyřmi rameny je možné přímo na staveništi jednoduše přizpůsobit momentálním stavebním potřebám. Toho lze dosáhnout tím, že dvě, respektive tři ramena se prostorově upevní a tvarovaný dílec se ohřeje ve spojovací oblasti, takže volné rameno může být otočeno do požadovaného úhlu. Zpracované tvarované dílce jsou potom výše popsaným způsobem spojeny s tyčovitými spárovými lištami 1.

Claims (16)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Těsnicí zařízení k utěsnění spáry (2) mezi dvěma betonovými úseky (3,4), přičemž je těsnicí zařízení zapuštěno do betonových úseků (3, 4) tak, že stojí kolmo ke kontaktním plochám (5, 6) spáry (2), vytvořeným na protilehlých betonových úsecích (3, 4), přičemž je těsnicí zařízení z tvrdé umělé hmoty tvarováno do podoby tenkostěnné, pásovité spárové lišty (1) a jeho prostorový tvar a tloušťky stěn jsou navrženy tak, že je samonosné, vyznačující se tím, že spárová lišta (1) je zalitá do obou betonových úseků a že spárová lišta (1) má ve svém podélném středu injektážní kanál (16).
2. 2. Těsnicí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že tvrdá umělá hmota je termoplastická umělá hmota, zejména VTPE, která je tvarově stabilní v teplotním rozmezí od -20 °C do +80 °C.
3. 3. Těsnicí zařízení podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že spárová lišta (1) má rovinnou základní lištu (12) ve tvaru tyče a bočně vyčnívající, v podélném směru se rozprostírající, zpevňovací žebra (13).
4. 4. Těsnicí zařízení podle nároku 3, vyznačující se tím, že základní lišta (12) a zpevňovací žebra (13) mají stejnou tloušťku stěny a že tloušťka stěny leží v rozsahu mezi 3 až 6 mm, zejména však mezi 4 až 5 mm.
5. 5. Těsnicí zařízení podle nároku 3 nebo 4, vyznačující se tím, že zpevňovací žebra (13) jsou k základní liště (12) připojena v podstatě pod pravým úhlem.
6. 6. Těsnicí zařízení podle alespoň jednoho z nároků 3 až 5, vyznačující se tím, že výška, respektive šířka základní lišty (12) je mezi 15 a 30 cm a zejména mezi 20 až 25 cm a že vyztužovací žebra (13) mají šířku od 0,5 cm až do přibližně 2 cm.
7. 7. Těsnicí zařízení podle alespoň jednoho z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že spárová lišta (1) obsahuje v oblasti svého podélného středu injektážní kanál (16) a/nebo injektážní hadici (17).
8. 8. Těsnicí zařízení podle nároku 7, vyznačující se tím, že injektážní kanál (16) má přibližně obdélníkový průřez a je na spárové liště (1) uspořádán jako jeden celek tvořený vrchní a spodní stěnou (18,19) a dvěma bočními stěnami (20,21), přičemž alespoň jedna z bočních stěn (20, 21) obsahuje otvor (22) pro výstup těsnicího materiálu.
9. 9. Těsnicí zařízení podle nároku 8, vyznačující se tím, že otvor (22) je zakryt pásem (23) pěnové hmoty s otevřenými buňkami, který tvoří další součást kanálu, uloženou paralelně k injektážnímu kanálu (16).
10. 10. Těsnicí zařízení podle nároku 8, vyznačující se tím, že otvor (22) je zakryt pásem (23) pěnové hmoty s otevřenými buňkami, který má průřez ve tvaru lichoběžníku se zevnitř na otvor (22) dosedající úzkou boční stěnou (25), vně ležící širokou boční stěnu (26) a s dvěma zešikmenými stěnami (27, 28) probíhajícími mezi užší boční stěnou (25) a širší boční stěnou (26), přičemž spárová lišta (1) má v oblasti injektážního kanálu (16) vyztužovací žebra (13a), která přesně doléhají na zešikmené stěny (27, 28).
11. 11. Těsnicí zařízení podle alespoň jednoho z nároků laž 10, vyznačující se tím, že spárová lišta (1) je v oblasti svých vnějších bočních okrajů (32, 33) opatřena bobtnavým prostředkem, zejména pásy (31) nebo fóliemi (34) schopnými bobtnat.

    -8CZ 292314 B6
12. 12. Těsnicí zařízení podle nároku 11,vyznačující se tím, že spárová lišta (1) obsahuje čtyři pásy (31) schopné bobtnat, z nichž každý je upevněn v rohovém vybrání (35), které je vždy vytvořeno oblastmi ležícími u bočních okrajů (32, 33) spárové lišty (1), a vnějším vyztužovacím žebrem (13c).
13. 13. Způsob vytvoření těsnicího zařízení podle alespoň jednoho z nároků 1 až 12, přičemž spára (2) vytvořená mezi dvěma betonovými úseky (3, 4) je utěsněna poté, co spárová lišta (1), která je vytvořená z tenkého pruhu tvrdé umělé hmoty, přičemž její prostorový tvar a tloušťky stěn jsou navržené tak, že je samonosná, je umístěna do betonových úseků (3, 4) takovým způsobem, že se nachází v podstatě kolmo ke kontaktním plochám (5, 6) spáry (2), které se vytvořily na vzájemně protilehlých betonových úsecích (3, 4), vyznačující se tím, že spárová lišta (1) se zalije do obou betonových úseků (3,4).
14. 14. Způsob podle nároku 13, vyznačující se tím, že do injekčního kanálu (16), který je umístěn v oblasti podélného středu spárové lišty (1), je injektován těsnicí materiál, který vystupuje otvorem (22) v jedné z obou stěn (20, 21).
15. 15. Způsob uložení těsnicího zařízení podle alespoň jednoho z nároků 1 až 12, vyznačující se tím, že spárová lišta (1) z tvrdé umělé hmoty, zejména z VTPE, je na místě přizpůsobena teplem, například horkým vzduchem a/nebo ořezáním pilkou momentálním stavebním požadavkům, přičemž jsou jednotlivé části spárové lišty navzájem pospojovány pomocí svaru nebo termoaktivním lepidlem, a takto připravená spárová lišta se buď před prvním betonováním připevní příčně k tvořící se spáře (2) na výztuž nebo na betonové bednění, a nebo se po prvním vybetonování zatlačí do ještě nezatuhlého betonu.
16. 16. Způsob podle nároku 15,vyznačující se tím, že pravoúhle předem tvarované dílce spárové lišty (1) se až na stavbě ohýbají a spojují se se spárovými lištami (1) ve tvaru tyčí.

    20 výkresů