CZ311495A3 - Způsob výroby lyocelových vláken - Google Patents

Description

Tento vynález se týká zvlákňovacích buněk a zvláště se týká zvlákňovacích buněk používaných pro koagulaci lyocelových filamentů.

Dosavadní stav techniky

Pokud se zde používá výrazu lyocel, je vymezen v souladu s definicí odsouhlasenou Bureau International pour la Standardisation de la Rayonne et de Fibres Synthetique (BISFA) a to:

u celulózového vlákna získaného zvlákňovacím procesem v organickém rozpouštědle se rozumí, že

1) 'organické rozpouštědlo' znamená v podstatě směs organických chemikálií a vody a

2) 'zvlákňování v rozpouštědle' znamená rozpuštění a zvlákňování bez tvorby derivátu.

Tak lyocelové vlákno se vyrábí přímým rozpuštěním celulózy ve vodě obsahující organické rozpouštědlo, obvykle N-methylmorfolin-N-oxid, bez tvorby meziproduktu. Poté co se roztok vytlačuje (zvlákňuje), celulóza se sráží jako vlákno. Tento výrobní způsob je odlišný od jiných způsobů, kdy se vyrábí jiná celulózová vlákna, jako vlákno viskózové, při kterých se celulóza nejprve konvertuje na meziprodukt, který se potom rozpouští v anorganickém rozpouštědle. Roztok při vizkózovém způsobu se vytlačuje a sloučenina získaná jako meziprodukt se konvertuje zpět na celulózu.

Obecný způsob výroby lyocelových vláken je popsán a ilustrován v US patentu č. 4 416 698, původce McCorsley, jehož obsah se zde zahrnuje do známého stavu techniky.

Tento vynález se zvláště zaměřuje na zvlákňovací buňku, do které se vedou vytlačovaná vlákna, poté co opustila zvlákňovací trysku_nebo—trysku—přičemž~ne~i prve se vedou vzduchovou mezerou a potom do koagulační lázně.

Podstata vynálezu

Proto jeden znak tohoto vynálezu se týká zvlákňovací buňky pro koagulaci filamentů z roztoku celulózy, obsaženého v organickém rozpouštědle pro celulózu, přičemž buňka zahrnuje zvlákňovací lázeň pro vyluhování rozpouštědla z filamentů a mezeru nad zvlákňovací lázní, kde mezera je vymezena při nižší straně povrchem zvlákňovací lázně a při horní straně zvlákňovací tryskou, ze které vystupují filamenty a má prostředek k poskytnuti toku plynu napříč mezerou. Prostředek výhodně zahrnuje sácí trysku, která má vstup na jedné straně mezery.

Z jiného hlediska se tento vynález týká způsobu výroby celulózových filametů z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, který zahrnuje stupně vytlačování roztoku tryskou opatřenou větším počtem otvorů za vzniku většího počtu pramenů, přičemž prameny procházejí napříč plynovou mezerou do zvlákňovací lázně obsahující vodu, za vzniku filamentů a poskytují tok plynu s nuceným pohybem skrz mezeru paralelně k hornímu povrchu vody ve zvlákňovací lázni tím, že poskytují tok plynu napříč mezerou. Plyn se může nasávat přes mezeru.

Jak je uvedeno výše, vynález je zvláště vhodný pro výrobu lyocelových filamentů.

I*.

Mezerou může být vzduchová mezera a dmychaci tryska, která má výstup na jedné straně vzduchové mezery, může být opatřena na opačné straně vzduchové mezery sací tryskou.

Sací tryska má výhodně větší plochu průřezu na svém vs.tupu-než_má-dmychací^—tryska na svém výstupu.

Zarážky mohou být umístěny ve zvlákňovací lázni k zamezení toku z proudění kapaliny do zvlákňovací lázně a k utišení povrchu kapaliny. Podle jiného znaku vynález poskytuje zvlákňovací buňku pro koagulaci celulózových filametů vytvořených 2 roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, přičemž tato buňka je vyznačena tím, že má zvlákňovací lázeň pro vyluhování rozpouštědla z kabele filamentů jak se vede zvlákňovací lázní, přičemž zvlákňovací lázeň má zarážky ke snížení turbulence.

Tento vynález se také týká způsobu výroby celulózových filamentů z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, přičemž tento roztok je vyznačen tím, že se vytlačuje tryskou, která má větší počet otvorů umožňujících vznik většího počtu filamentů, přičemž filamenty se vedou jako kabel zvlákňovací lázní obsahující vodu k vyluhování rozpouštědla z filamentů a zarážky jsou umístěny ve zvlákňovací lázni ke snížení turbulence.

Ještě z dalšího hlediska vynález poskytuje zvlákňovací buňku pro koagulaci celulózových filamentů vzniklých z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, přičemž buňka spočívá v tom, že má zvlákňovací lázeň pro vyluhování rozpouštědla z kabele filamentů, nižší konec zvlákňovací lázně je opatřen otvorem, kterým se může vést kabel, a otvor

je opatřen pružným okrajem k pružnému styku s kabelem.

Tento vynález se také týká způsobu výroby celulózových filamentů z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, který je vyznačen tím, že roztok se vytlačuje tryskou opatřenou větším počtem otvorů, za vzniku většího počtu filamentů, přičemž filamenty se vedou zvlákňovací lázní obsahující vodu k vyluhování rozpouštědla z filamentů a kabel z filamentů se vede-otvorem-při^-niž ší srkonci^-zvlákňovací lázně, přičemž otvor je opatřen pružným okrajem k pružnému styku s kabelem.

Pružný okraj se může opatřit válcovým ochranným povlakem z flexibilně pružného materiálu, který má hrdlo, jež je za ničím neomezených podmínek slabě menší v ploše průřezu než kabel, přičemž ochranný povlak je zabezpečen uzavřením na svém horním konci okolo otvoru v nižším konci zvlákňovací lázně, kabel při použití prochází hrdlem a tím se roztáhne plocha průřezu hrdla do ochranného povlaku.

Zařízení podle tohoto vynálezu může podle potřeby zahrnovat prostředek pro dodávání kapaliny zvlákňovací lázně do zvlákňovací lázně, prostředek pro odstraňování kapaliny zvlákňovací lázně ze zvlákňovací lázně a prostředek pro dodávání vzduchu o vymezené teplotě a vlhkosti do dmýchací trysky, pokud k tomu jsou předpoklady.

Rozpouštědlem používaným k rozpuštěni celulózy je výhodné vodný N-methylmorfolin-N-oxid.

Teplota vzduchu ve vzduchové mezeře se výhodně udržuje

pod 50 Ca nad teplotou, která by byla příčinou zmrznuti vody v pramenech ze směsi. Relativní vlhkost vzduchu se výhodně udržuje pod teplotou rosného bodu 10 ’C.

Délka pramenu v plynové, to znamená vzduchové, mezeře se výhodně udržuje v rozmezí od 0,25 do 50 cm.

Tryska, kterou se roztok vytlačuje, může mít více než 5_0_0_o.tvorů_a_je-jich-počet-může-být-od-5O0-do^_l'00^_000yvýhodně má od 5000 do 25 000 otvorů a ještě výhodněji má od 10 000 do 25 000 otvorů. Otvory mohou mít průměr v rozmezí od 25 do 200 pm.

Roztok celulózy se může udržovat za teploty v rozmezí od 90 do 125 “C.

Jak je uvedeno výše, plynem může být vzduch a vzduch může být nasáván nebo dmychán příčně ke vzduchové mezeře, přičemž vzduchová mezera může mít výšku mezi 0,5 a 25 cm. Roztok se může vytlačovat v podstatě vertikálně ve směru do zvlákňovací lázně. Vzduch může mít teplotu rosného bodu 10 *C nebo méně a může mít teplotu v rozmezí od 0 do 50 *C.

Filamenty se mohou vytlačovat z otvoru ve dně zvlákňovací lázně a otvor může být opatřen flexibilním ochranným povlakem ke styku s filamenty procházejícími tímto otvorem tak, že se snižuje množství kapaliny zvlákňovací lázně procházející otvorem.

K vymezeni horní hladiny kapaliny ve zvlákňovací lázni může sloužit přepad. Tento přepad může být opatřen odtokovým vedením dolů ze strany zvlákňovací lázně přiléhající k přepadu. V odtokovém vedení může být instalován odlučovač vody. Zvlákňovací buňka může být obdélníkového tvaru s dmychací tryskou na jedné z delších stran a sací tryskou na opačné delší straně. Na jedné nebo obou kratších stranách buňky mohou být vstupní dveře. Horní okraj buňky na sací straně může působit jako přepad k definováni hladiny kapaliny v buňce. Odtokové vedení může být na vnější straně stěny, která je opatřena přepadem. Odtokové vedení může zahrnovat jímku pro kapalinu, k zabránění vzduchu, aby byl nasáván do vedení.

_Zaráržk-y-mohou-být~umistěny ve větším počtu úrovní buňky. Zarážky mohou tvořit desky opatřené otvory.

Tepelně izolační vrstva může být umístěna pod boční stěnou zvlákňovací trysky na přinejmenším dmýchací straně. Izolační vrstva může být umístěna na dmýchací straně a na obou kratších stranách.

Popis obrázků na výkresech

Formou příkladů bude nyní popsáno ztělesnění tohoto vynálezu, v souvislosti s připojenými výkresy, kde:

Obr. 1 je pohled na průřez v podélném směru k vedlejší ose montážního celku trysky.

Obr. 2 je průřez částí z obr. 1 kolmý k průřezu z obr.

1.

Obr. 3 je axonometrický pohled na zvlákňovací trysku.

Obr. 4 je pohled ze spodní roviny na zvlákňovací trysku a izolaci.

Obr. 5 je axonometrický pohled na jedno provedení zvlákňovací buňky.

Obr. 6 je axonometrický pohled na druhé provedeni zvlákňovací buňky.

Obr. 7 je axonometrický pohled na horní část zvlákňovací buňky z obr. 6, který ukazuje vzduchovou mezeru.

Obr. 8 pohled na průřez na výstupu ze zvlákňovací buňky.

Obr. 9 je axonometrický pohled na horní část zvlákňovací lázně.

Obr. 10 je axonometrický pohled na odlučovač vody.

Vynálezu se může skoro jasně porozumět při porovnání výkresů zde připojených s vynálezem popsaným a ilustrovaným v US patentu č. 4 416 698.

Na obr. 2 z US patentu č. 4 416 698 se může uvidět, že roztok celulózy v aminoxidu a nerozpouštědle, obvykle vodě, se vytlačuje tryskou nebo zvlákňovací tryskou 10 za vzniku řady filamentů, které se vedou vzduchovou mezerou do vodní lázně. Filamenty potom procházejí okolo válců 12, aby vystoupily z horního povrchu vodní lázně. Pokud filamenty vycházejí ze zvlákňovací trysky 10 a narážejí na vzduchovou mezeru, jsou prodlužovány ve vzduchové mezeře. Když filamenty vstoupí do kapaliny ve zvlákňovací lázni, rozpouštědlo se vyluhuje z filamentů a znovu se vytvoří filamenty, tak jako se produkují samotné čelulózové filamenty.

Počet filamentů produkovaných ve zvlákňovací trysce je podle dosavadního stavu techniky daného US patentem č.

416 698 nízký, obvykle se vyrábí 32 filamentů, viz příklad (sloupec 6, řádka 40).

- 8 I když takový nízký počet filamentů může být vhodný pro výrobu lyocelové příze z filamentů, pokud je vyřadováno vyrábět staplové vlákno, potom je nezbytné zvlákňovat velmi vysoký počet filamentů současně. Obvykle by se mělo vyrábět více než 5000 filamentů na zvlákňovaci buňku a měl by se uspořádat větší počet zvlákňovacích buněk umístěných jedna vedle druhé k produkci velmi vysokého počtu filamentů, počítaných na stovky tisíců, které by se propíraly a řezaly _do_formy— staplového-vlákna^-;-Vynález poskytuje zvlákňovaci buňku, ve které je zajištěn příčný tah vzduchu ve vzduchové mezeře k ochlazení filamentů, jak vycházejí ze zvlákňovaci trysky. Obvykle teplota, při které se roztok celulózy vytlačuje zvlákňovaci tryskou, je v rozmezí od 95 do 125 °C. Pokud teplota zvlákňovaciho roztoku poklesne na příliš nízkou hodnotu, viskozita roztoku celulózy se stane tak vysokou, že je neeuskutečnitelné roztok celulózy vytlačovat zvlákňovaci tryskou. Pro potenciální exotermni povahu celulózového roztoku v N-methylmorfolin-N-oxidu (NMMO) je výhodné, aby se teplota roztoku, někdy zde také označovaného jako zvlákňovaci roztok, udržovala pod 125 ’C, výhodně pod 115 ’C. Tak teplota zvlákňovaciho roztoku ve zvlákňovaci trysce je blízká teplotě varu vody nebo je nad touto teplotou, přičemž tato teplota se obvykle používá ve zvlákňovaci lázni. Obsahem zvlákňovaci lázně může být samotná voda nebo směs vody a N-methylmorfolin-N-oxidu. Protože N-methylmorfolin-N-oxid se kontinuálně vyluhuje z filamentů do zvlákňovaci lázně, zvlákňovaci lázeň by během obvyklého provozu měla vždy obsahovat určité množství N-methylmorfolín-N-oxidu.

Při zajištění příčného tahu vzduchu ve vzduchové mezeře se zjistí, že dochází ke stabilizaci filamentů, jak se vynořují ze zvlákňovaci trysky, co umožňuje, aby byl zvlákňován větší počet filamentů v dané době, a co umožňuje součanou výrobu většího počtu filamentů, vyžadovaných pro výrobu staplového vlákna na průmyslovém základě.

Použití příčného tahu umožňuje mezera mezi povrchem zvlákňovací trysky a kapalinou ve zvlákňovací lázni, která se má udržovat na minimální úrovni, protože se snižuje celková výška zvlákňovací buňky.

Pro_óptimálrTí provedeni by se vlhkost vzduchu měla řídit tak, aby se dosáhlo teploty rosného bodu 10 °C nebo méně. Teplota rosného bodu může být v rozmezí od 4 do 10 ‘C. Teplota vzduchu může být v rozmezí od 5 do 30 ’C, ale vzduch se může udržovat při teplotě 10 °c a relativní vlhkosti 100 %.

V souvislosti s obr. 5 je uvedena zvlákňovací buňka 101. která má obecně obdélníkový tvar s okrajovou části 120 směrem k nižšímu konci. Na dně buňky je výstupní otvor 103, který je podrobně popsán dále. Horní okraj 104 zvlákňovací buňky definuje horní hladinu kapaliny ve zvlákňovací buňce. Obvykle kapalina obsažená v buňce by měla být směsí vody a 25 % N-methylmorfolin-N-oxidu, ale může se použít koncentrací N-methylmorfolin-N-oxidu v rozmezí od 10 do 40 % hmotnostních nebo od 20 do 30 % hmotnostních. Čárkované čáry 105. 106 definují cestu filamentů procházejících zvlákňovací lázní během vyluhovacího procesu. Na horním okraji buňky jsou filamenty v obecně obdélníkovém seskupení 107. Tvar seskupení 107 bude vymezen tvarem zvlákňovací trysky nebo trysky, kterou se filamenty vytlačují při zvlákňovacím procesu. Aby se zabránilo nadbytečné turbulenci kapaliny zvlákňovací lázně v buňce, jsou v ní umístěny perforované desky 108. 109, 110, které mají otvory o průměru 3 mm a 40 % dutin je umístěno v horní oblasti buňky k omezení výtoku kapaliny, která je v buňce, z buňky.

- 10 Jak se filamenty vedou ve směru pohybu v kabelu buňkou, unášejí kapalinu zvlákňovací lázně udržovanou za teploty 25 ’C nebo v rozmezí od 20 do 30 'Ca dopravovaná kapalina je unášena ve směrem dolů. Protože celková plocha průřezu kabele z filamentů se snižuje, a ten se přibližuje k výstupu, přebytek kapaliny ze zvlákňovací lázně se vytlačuje šikmo z kabele filamentů. To uvádí v chod čerpací působení kapaliny v lázni, které má sklon vytvářet proud kapa-l-iny-v-buňce~pou~ži~ti~ poréžníčh zarážek 108. 109 a 110~ významně snižuje turbulenci povrchu zvlákňovací lázně a v horní části lázně. Toto snížení turbulence bráni nebo významně snižuje rozstřik kapaliny zvlákňovací lázně na povrch zvlákňovací trysky a zabraňuje rušivému pohybu filamentů.

Jak je znázorněno na obr. 6, zarážky lil a 112 jsou výhodně tvarovány tak, že jsou takřka zcela uzavřeny k pohybujícímu se povrchu kabele nebo kabelů z filamentů, který prochází směrem dolů buňkou. V případě použití zvlákňovací trysky, která vytváří filamenty ve dvou obdélníkových kabelech 113, 114. které se vedou směrem dolů zvlákňovací buňkou jako hranolovými oblastmi 115. 116. kabele se spojí k výstupu otvorem 103 ve dně zvlákňovací buňky.

V souvislosti s obr.7 je ukázána podrobněji vzduchová mezera a uspořádání příčného tahu. Zvlákňovací lázeň 115 má horní povrch 116 definovaný okraji 117. 118. 119 a 120 zvlákňovací buňky. Okraje účinně působí jako uzávěry nebo přepady a malý přebytek kapaliny zvlákňovací lázně se zavádí do buňky, aby tekl přes přepad tak, že tvoří povrch 116 o konstantním umístění a proto pevné výšce.

Příčný tah ve formě vzduchu, který má teplotu v rozmezí od 10 do 40 C a relativní vlhkost v rozmezí teploty rosného bodu od 4 do 10 'C, se dmychá příčně ke vzduchové mezeře z dmýchací trysky 121 do sací trysky 122. Vzduch se nasává sací tryskou 122 tak, že se dosahuje paralelního toku vzduchu v příčném směru ke zvlákňovací lázni. Tloušťka dmýchací. trysky 121 odpovídá přibližně čtvrtině až pětině tloušťky sací trysky 122. Nižší okraj 123 sací trysky 122 je v podstatě ve stejné úrovni jako je okraj 119 zvlákňovací lázně. Okraj 123 může být poněkud pod úrovní okraje 119 zvlákňovací lázně. Vzduch se obvykle dmychá při teplotě^-20^—’C^-rychIostí^—Γ0^-m/s v příčném směru ke vzduchové mezeře.

Běžně by sací tryska 122 měla mít tloušťku přibližně 25 mm a vzduchová mezera by potom byla vysoká přibližně od 18 do 20 mm.

Montážní celek trysky 124, která produkuje filamenty 125, výhodně zahrnuje zvlákňovací trysku, uspořádanou na tenkém listu z nerezavějící oceli a přivařenou do struktury, která má rovinu pod povrchem namontovaným do montážního celku, co skýtá teplo pro zvlákňovací trysku a co tepelně izoluje dno zvlákňovací trysky. Takové zvlákňovací trysky jsou ideálně vhodné pro zvlákňovací buňku podle tohoto vynálezu v tom, že příčný tah vzduchu se zjišťuje jako stabilizující pro filamenty, které vystupují ze zvlákňovací trysky.

V souvislosti s obr. 1 se uvádí, že montážní celek trysky je umístěn v izolovaném krytu 1 a rámu 2. Rám 2 je tepelně izolován od svého ocelového strukturního základu, a má otor 2, který se rozprostírá okolo rámu, kterým se’ může vést vhodné topné prostředí, jako je horká voda, vodní pára nebo olej, k zahříváni nižšího konce rámu. Protože roztok celulózy zvlákňovaný montážním celkem trysky se dodává do montážního celku trysky při zvýšené teplotě, obvykle 105 °C, je výhodné provádět topeni, k udržení roztoku na správné teplotě, a poskytnout izolaci, ke minimalizaci nadměrných ztrát tepla a k zabránění nebezpečí poranění provozního personálu.

v,

Horní kryt 6. je přišroubován k rámu 2 pomocí šroubů nebo podpěr 4, 5. Horní kryt tvoří horní rozdělovači komoru 7, do které směřuje přívodní dávkovači potrubí jS. Přívodní dávkovači potrubí je opatřeno O-kruhovým těsněním 9 a obrubou -lO^Bíokovaci^-krulT^rr^-ie přišroubován k hornímu povrchu 12 horního krytu 6 k zachycení obruby 10 a k udržení přívodního dávkovacího potrubí na horním krytu. Vhodné šrouby nebo podpěry 13, 14 jsou opatřeny k přišroubování blokovacího kruhu 11 k hornímu krytu 6.

Spodní kryt 20 je přišroubován ke spodní straně horního krytu 6. Řada šroubů 21, 22 se použije k vzájemnému přišroubování horního a spodního krytu a kruhová rozpěrka 23 tvoří kladné ukončení, pro umístění horního a spodního krytu dohromady v předem vymezené vzdálenosti.

Spodní kryt 20 má vnitřně směřující obrubu 24., která má kruhový vně směřující povrch 25. Horní kryt 6 má kruhový dolů směřující horizontální upínání 26.

Mezi povrchy 25 a 26 je upnuta zvlákňovací tryska, nárazníková deska a montážní celek trysky. Zvlákňovací tryska, znázorněná v axiometrickém pohledu na obr. 3, v podstatě zahrnuje obdélníkový člen v půdorysném pohledu, který má horní část v řezu a zahrnuje směrem vzhůru zaměřenou vnější stěnu, obecně uvedenou vztahovou značkou 28., vpravenou do celé vně směřující obrubové části 29. Zvlákňovací tryska zahrnuje větší počet desek 30, 31 a 32, které jsou opatřeny otvory, přičemž otvory se zvlákňuje nebo vytlačuje roztok 33. celulózy v aminoxidu za vzniku filamentů 34.

Na horním povrchu obruby 29 je těsnicí vložka 35. Na horním konci těsnicí vložky 35 je umístěna nárazníková deska 36, která v podstatě zahrnuje desku opatřenou otvory, použitou k podpoře filtračního prvku 37. Filtrační prvek 37 je vytvořen ze slinutého kovu a pokud má slinutý kov póry jemné velikosti, tlaková ztráta na filtru může při použití filtru způsobit jeho roztrženi. Nárazníková deska 36 proto podpírá filtr při jeho používání. Pár těsnicích vložek 38. 39~na~jedné-straňe^fiTtřu^-doplňuje sestavu umístěnou mezi vně směřující povrch 25 spodního krytu a směrem dolů směřující povrch 26 horního krytu. Při vzájemném upnutí sestavy šrouby 21, 22, zvlákňovací tryska, nárazníková deska a filtr se udržují v předepsané poloze.

Ze spodu spodního krytu 20 je umístěn prstencový tepelně izolační kruh 40. který je obecně obdélníkový ve svém půdorysném tvaru. Prstencový izolační kruh se rozpíná okolo celé vnější stěny 28, přičemž stěna 28 je protažena pod spodní povrch 41 spodního krytu 20. Na jedné prodloužené straně zvlákňovací trysky je uspopřádána celá prodloužená část 42 izolačního kruhu 40, která se rozprostírá pod dlouhou části 43 stěny vnější stěny 28. Na jiné dlouhé části 41 stěny vnější stěny 28 izolační-kruh nemá celou prodlouženou část 42, ale nižší povrch 44 této části kruhu 40 je ve stejné rovině jako povrch 46 části 41 vnější stěny 28 zvlákňovací trysky.

Jak je snáze vidět na obr. 2, izolační kruh 40, který je zajištěn na spodní straně spodního krytu 20 šrouby (neznázorněno), má celé prodloužené části 50, 51 vystupující nad nižší povrchy částí 52, 53 kratší délky vnější stěny 28 zvlákňovací trysky.

V souvislosti s obr. 3 se uvádí, že tento obrázek ukazuje perspektivu zvlákňovací trysky vestavěné do montážního celku trysky. Zvlákňovací tryska, obecně uvedená vztahovou značkou 60, má vnější přírubu 29 spojenou se stěnou 28. Obdélníkový charakter zvlákňovací trysky může být jasně vidět z axionometrického pohledu na obr. 3. Vedlejší osa zvlákňovací trysky je znázorněna v řezu na obr. 1 a hlavní osa je znázorněna v řezu na obr. 2. Na dně zvlákňovací trysky je přivařeno šest desek 61 opatřených otvory, z nichž tři desky 30/ li/ 32 mohou být vidět v řezu na obr. 1. Tyto desky -jsou-opatřeny^škutěčňými otvory, kterými se vytlačuje roztok celulózy. Otvory mohou mít průměr v rozmezí od 25 do 200 μιη a jsou vzdáleny od 0,5 do 3 mra, při měření středu na střed. Zvlákňovací tryska má spodní stranu v jedné rovině a je schopna odolávat vysokým vytlačovacím tlakům, které se pozorují při zvlákňování horkého roztoku celulózy v aminoxidu. Každá deska může obsahovat mezi 500 a 10 000 otvory, to znamená, že může být až 40 000 otvorů na trysky se čtyřmi deskami. Přitom se může použít až 100 000 otvorů.

Obr. 4 je spodní pohled na zvlákňovací trysku, ukazující umístění izolovaného prstencového člena 40. Může být zřejmé, že izolační vrstva, obvykle vytvořená z textilního materiálu impregnovaného pryskyřicí, jako je Tufnol (ochranná známka) se rozprostírá pod nižší částí vnější stěny 28 na třech stranách zvlákňovací trysky. Tak jak je zřejmé dále, na stranách 62, 63 a 64 je nižší část stěny 28 zakryta vnějšími částmi izolační vrstvy, která je označena vztahovými značkami 42, 50 a 51 na obr. 1 a 2. Avšak na čtvrté straně, tedy straně 65, nižší část 66 stěny 28 zvlákňovací trysky 60 není izolována, a proto je exponována. Izolační prstenec proto účinně zcela obklopuje zvlákňovací trysku a je protažen na třech stranách ze spodu vnější stěny u stěny zvlákňovací trysky.

Je třeba poznamenat, že nárazníková deska 36 má kuželovité otvory 67, které zvyšují průtok viskózního roztoku

celulózy montážním celkem trysky, zatímco poskytují dobrou podporu pro filtr 37. Naopak nárazníková deska 36 je podepřena horními okraji vnitřních vyztužujících členů nebo vzpěr 68, 69, 70. Spodní okraje vnitřních vyztužujících členů nebo vzpěr mohou být umístěny od středové čáry členů nebo vzpěr tak, že vstupní plocha nad každou deskou, který je opatřena otvory, je rovná.

___Povrchy—25—26-krytu-a7nebo~náražníkove~desky 36 mohou být provedeny s malým přerušením, jako vybráním 80 (viz obr. 2), které dovoluje, aby těsnicí vložka byla vytlačena do vybrání ke zvýšení těsnosti, když se šrouby držící horní a spodní kryt stáhnou dohromady. 0-kruh 84 může být umístěn mezi horní a spodní kryt, aby působil jako druhé těsnění v případě poškození hlavního těsnění mezi horním a spodním krytem a nárazníkovou deskou a montážním celkem trysky.

Zvlákňovací tryska, jak se používá podle tohoto vynálezu, je proto schopna vydržet manipulaci s vysoce viskózním roztokem celulózy o vysokém tlaku, přičemž obvykle tlak roztoku proti směru do filtru může být v rozmezí od 5,0 do 20,0 MPa a tlak na vnitřní straně upínací čelisti trysky může být v rozmezí do 2,0 do 10,0 MPa. Filtr samotný dodává významné množství tlaku zvlákňovacího roztoku systému, který je v provozu.

Montážní celek podle tohoto vynálezu také poskytuje vhodnou cestu teplu, přičemž teplota zvláknovacího roztoku ve zvlákňovací buňce se může udržovat blízko ideální teploty pro zvlákňování pro vytlačovací účely. Spodní kryt 20 je v úzkém styku se zvlákňovací tryskou přes její prstencový směrem nahoru zaměřený povrch 25. Šrouby nebo soustava šroubů 21.

zajištuje úzký positivní styk. Podobně, šrouby 4, 5 zajišťují, že spodní kryt 20 je pevně přidržován k rámovému členu 22 přes jeho dolu směřující povrch 81 vytvořený na vně směřující přírubové části 82. Povrch 81 je v positivním styku se směrem vzhůru směřujícím povrchem 83 spodního krytu 20.

Při zařazení topného prvku ve formě topné trubky 3. přímo pod povrch 83 vzniká přímá průtoková trasa pro teplo z topného prostředí v otvoru 3 do zvlákňovací trysky. Může být zřejmé, že teplo může procházet povrchy 83, 81, které jak je uvedeno výše, jsou udržovány v positivním kontaktu pomocí soustavou-š-roubů-4—5“Teplo^-může potom procházet spodním krytem 20 přes povrch 25 a přírubu 29 do stěny 28 zvlákňovací trysky.

Opravdu je třeba vzít v úvahu, že montážní celky typu ilustrovaného na připojených výkresech jsou obvykle smontovány v dílně za teploty místnosti. Tak běžně horní a spodní kryt, zvlákňovací tryska,, nárazníková deska a filtrační deska budou sešroubovány v montážní celek za teploty místnosti a utaženy šrouby 21, 22. Aby se umožnilo vložit zvlákňovací trysku do spodního krytu 20, je potřebná dostatečná mezery mezi vnější stěnou 28 a vnitřním otvorem spodního krytu 20, která dovolí, aby se zvlákňovací tryska vložila a výjmula. Je také třeba vzít v úvahu, že při použití se montážní celek zahřívá, obvykle na teplotu 100 ’C. Kombinace tepla a vnitřního tlaku má za následek, že dochází k neregulovatelné expanzi v montážním celku. Vše toto znamená, že není možné uskutečnit po přímém zahřátí dopravu v bočním směru ze spodní části spodního krytu přímo horizontálně do strany vnější stěny 28.

Podobné závěry se aplikují na přímý horizontální přenos tepla do vnější stěny spodního krytu 20 přímo z vyhřívané nižší části rámu 2. Avšak dosažením positivního upnutí povrchu čely k sobě, jako povrchu 81, 83. je opatřena positivní cesta pro přenos tepla z prostředí v otvoru 2 <3° zvlákňovací trysky. Otvorem 2 se může vést jakékoli vhodné topné prostředí, jako je horká voda, vodní pára nebo teplý olej.

Obstarání nižšího tepelně izolačního kruhu 40, který není zapotřebí z pohledu osobni bezpečnosti, zajistuje, že teplo z horkého roztoku celulózy samo přechází do montážního celku trysky z otvoru 3. a neuniká přes nižší povrch spodního krytu.

Opravdu je třeba vzít v úvahu, že složky zvlákňovací buňky by měly být vyrobeny z materiálu schopného odolat jakémukoli roztoku rozpouštědla, který prochází touto- buňkou. Tak například zvlákňovací tryska může být zhotovena z nerezavějící oceli á kryty mohou být zhotoveny z nerezavějící oceli nebo odlit ze šedé litiny, jak je vhodné. Těsnicí vložky mohou být vytvořeny z PTFE,

Bez závaznosti pro hodnostnost tohoto vynálezu se očekává, že příčný tah vyvolává sklon k odpaření určitého množství vody obsažené v roztoku celulózy v N-methylmorfolin-N-oxidu a vodě tak, jak to formuluje odborník na filamenty, přitom, když se vynořuje ze zvlákňovací trysky. Kombinace chladicího účinku příčného tahu a odpaření vlhkosti z filamentů působí chlazení filamentů, takže se vytváří povlak, který stabilizuje filamenty před jejich vstupem do zvlákňovací lázně. To znamená, že se může produkovat velmi velký počet filamentů současně.

Na spodním konci zvlákňovacích buněk jsou otvory 103 vždy opatřeny ochrannými povlaky, jak je podrobněji ilustrováno na obr. 8. Pramen 130 filamentů prochází otvorem 103 do pružného ochranného povlaku 131, který je umístěn na svém horním konci v blízkém a pro kapalinu nepropustném kontaktu se stěnou, ve které je umístěn otvor 103. Ochranný povlak 103 má otvor na svém nižším konci, který je slabě menší v průměru než pramen 130. Ochranný povlak je vytvořen z neoprenového kaučuku a pramen 130 slabě roztahuje kaučuk tak, že vytváří formu styku s pramenem, jak prochází ochranným povlakem. Ochranný povlak tak omezuje přebytečný výtok kapaliny ze dna zvlákňovací buňky.

Pramen se následně vede pod galetou a potom směrem vzhůru k praní a dalšímu zpracování. Pod galetou může být upravena—odk-apávacř-m±ska~k zachycováni kapaliny zvlákňovací lázně, která je dopravována v prameni a prošla otvorem 103 opatřeným ochranným povlakem.

Tok kapaliny zvlákňovací lázně v honí části Zvlákňovací buňky bude nyní popsán jasněji s ohledem na obr.

a obr. 10. Obr. 9 ukazuje axonometrický půdorysný pohled na prázdnou horní část zvlákňovací buňky. Zvlákňovací buňka fakticky zahrnuje nádobu nepropustnou pro kapalinu, vymezenou bočními stěnami 135 a 136 a koncovými stěnami 137 a 138.

Boční stěny 135 a 136 jsou nepřerušované ocelové boční stěny, zatímco koncové stěny 137 a 138 jsou opatřeny vstupy 139 a 140. jak bude popsáno podrobněji dále.

Vnějšek zvlákňovací buňky nepropustné pro kapalinu je definován stěnami 135 až 138, přičemž zde je vnější rámová konstrukce vymezená bočními stěnami 141 a 142 a koncovými stěnami 143 a 144. Může být zřejmé, že koncové stěny 143 a 144 jsou opatřeny výřezy tvaru U, které jsou obecně označeny vztahovými značkami 145 a 146. Horní okraje bočních stěn 135 a 136 jsou slabě pod horním okrajem koncových stěn, zejména v té části koncových stěn, které jsou vymezeny vstupy 139 a 140. Vstupy mohou být vytvořeny z kovu nebo mohou být vytvořeny ze skla nebo z čistě plastického materiálu. Vstupy jsou namontovány do bočních stěn tak, že mohou být běžným způsobem otevřeny. Vstupy mohou být například na svých nižších okrajích sklopné a mohou být udržovány v uzavřené poloze pomocí bočních šroubů nebo vstupy mohou být přišroubovány. ze tří stran k bočním stěnám buňky.

Při použití se čerpá slabý přebytek kapaliny do zvlákňovací buňky a přebytečná kapalina přetéká horní stranu přes okraje 135 a 136, za vzniku horního povrchu kapaliny v buňce. Pokud je to žádoucí, horní okraje mohou být zoubkované.

Na sací straně buňky je výhodně umístěna jímka pro kapalinu. To je znázorněno jasněji na obr. 10, ale v podstatě zahrnuje kanál vytvořený mezi šikmou stěnou 147 a horní částí boční stěny 135. Sací tryska 148 má zavěšený pás 149, který se rozprostírá pod horním povrchem kanálu 147. Přebytek kapaliny potom stéká přes horní okraj 150 do kanálu 151 k naplnění kanálu a přetéká jako přepad 152 do sběrného kanálu 153. Přebytek kapaliny odtéká potrubím 154 ze sběrného kanálu 153 k recirkulaci, prováděné podle potřeby. Účinek kombinace kapaliny v kanálu 151 dohromady se zavěšeným pásem 149 má vytvořit plynotěsný uzávěr k Zabránění, aby sací tryska 148 nasávala vzduch v podélném směru k boku buňky mezi stěnami 141 a 135.

instalace otvoru 103 ve dně buňky se zvlákňovací lázní, jak je popsáno výše, značně usnadňuje nadcházející přípravu produkce lyocelových vláken, protože z počátku chybí kabel. Způsob pro nadcházející výrobu proto zjednodušuje zvlákňování malého množství vláken v buňce a potom zaháčkování vláken otvorem ve dně, k tažení kabele směrem dolů okolo nižší galety nebo válce (neznázorněno) a potom k provléknutí kabele směrem vzhůru, s následujícím propíráním vlákna a sušením vlákna v sekcích (neznázorněno).

Protože je úzká mezera mezi horním koncem zvlákňovací buňky a nižšími oblastmi montážního celku trysky, vázání kabele je značně usnadněno instalací vstupů 139 a 140. Pro vázání se u buňky na začátku zvlákňovací operace otevřou vstupy 139 a 140 a kapalina zvlákňovací lázně z buňky potom padá do zachycovacích žlabů, které ji obklopují. Potom začne zvlákňování a zvlákněné vlákno se může podrobit manipulaci a tlačit otvorem ve dnu buňky. Jakmile buňka je vázána, vstup 139. 140 se může uzavřít, buňka se může znovu naplnit a operace může potom pokračovat automaticky.

Pokud je to zapotřebí, může se do zvlákňovací lázně pro účely zahájení operace použít obyčejná voda, Tato voda má menši sklon k pěnění než směsi vody a aminoxidu a to usnadňuje uvedení buňky do chodu. Uspořádání vstupů 139. 140 také umožňuje snadný přistup dovnitř do zvlákňovací lázně a k okraji sácí trysky. To umožňuje růst krystalů v malém množství, co se ukazuje v buňce, která během operace musela být odstavena. Předpokládá se, že tento růst krystalů je důsledkem slabého odpařování aminoxidu.

Je třeba vzít v úvahu, že se může seřadit velký počet buněk do vzájemného uspořádání bok po boku a dno každé buňky může snadno být připojeno na operátor. Pokud naproti tomu vlákna vystupují horním koncem zvlákňovací lázně, vázání systému je mnohem komplikovanější a zahrnuje operátor, pokoušející se pracovat pod povrchem zvlákňovací lázně, k zachycení vláken v kabelu ze spodu povrchu zvlákňovací lázně. Kromě toho když se umístí velký počet buněk ve vzájemném uspořádání bok po boku, nastávají obtíže s přístupem do horní části buněk, zvláště pokud vzduchová mezera je velmi malá a buňky jsou úzké. Může být zřejmé, že při použiti nižšího výstupu, buňky mohou být úzké a trochu širší než je klín z kabele procházejícího zvlákňovací lázní.

Claims (46)

1. Způsobu výroby celulózových filametů z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, vyznačující se t í m, že zahrnuje stupně vytlačováni roztoku tryskou (60), opatřenou větším počtem otvorů, za vzniku většího počtu pramenů, přičemž prameny (125) procházejí napříč plynovou mezerou do zvlákňO-Vaci-lázně—f-l-Ql·;—1-15)—obsahují'ci~^vodu. za vzniku filamentů a poskytují tok plynu s nuceným pohybem skrz mezeru paralelně k hornímu povrchu (116) vody ve zvlákňovací lázni (101, 115).

2. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, plyn se nasává příčně k mezeře.

3. Způsob podle nároku 1 nebo 2,vyznačující se Lín, že tryska (60) má od 500 do 100 000 otvorů, výhodně od 1000 do 15 000 otvorů a ještě výhodněji od 2000 do 10 000 otvorů.

4. Způsob podlůe nároku 1, 2 nebo 3, vyznačující se tím, že roztok celulózy se udržuje za teploty v rozmezí od 100 do 125 ’C.

5. Způsob podle některého z nároků 1 až 4, v y značující se tím, že plyn se nasává nebo dmychá příčné ke vzduchové mezeře.

6. Způsob podle nároku i, 2, 3, 4 nebo 5, v y z n a čující se tím, že plynem je vzduch.

7. Způsob podle nároku 6,vyznačující se tím, že vzduch má teplotu rosného bodu 10 ’C nebo méně.

r 22

8. Způsob podle nároku 6 nebo 7,vyznačující se t i a, že vzduch má teplotu od 0 do 50 °C.

9. Způsob podle některého z nároků 1 až 8, vyzná č u j í c í se tím, že vzduchová mezera má výšku mezi 0,5 a 25 cm.

10. Zvlákňovací buňka pro koagulaci filamentů, vznik-l-ých—z—roztoku^-celurózy v organickém rozpouštědle, vyznačující se tím, že buňka zahrnuje zvlákňovací lázeň (101, 115) pro vyluhování rozpouštědla z filamentů (34) a mezeru nad zvlákňovací lázní (101, 115), přičemž mezera je vymezena při nižší straně povrchem zvlákňovací lázně (101, 115) a při horní straně zvlákňovací tryskou (60), ze které vystupují filamenty (34) a má prostředek k poskytnutí toku plynu napříč mezerou.

11. Zvlákňovací buňka podle nároků 10, vyznačující se tím, že prostředek výhodně zahrnuje sácí trysku (122, 148), která má vstup na jedné straně mezery.

12. Zvlákňovací buňka podle nároku 11, vyznačující se tím, že dmýchací tryska (121) je umístěna tak, že má výstup na opačné straně mezery vzhledem ke vstupu do sací trysky (122, 148).

13. Zvlákňovací buňka podle nároku 12, vyznačující se tím, že sací tryska (122, 148) má větší plochu průřezu na svém vstupu než má dmýchací tryska (121) na svém výstupu.

14. Zvlákňovací buňka podle některého z nároků 10 až 13,vyznačující se tím, že zarážky (108,

109, 110, 111, 112) jsou umístěny ve zvlákňovací lázni k zamezení toku z proudění kapaliny do zvlákňovací lázně a k utišení povrchu kapaliny.

15. Zvlákňovací buňka podle některého z nároků 10 až 14,vyznačující se tím, že má otvor (108) na nižším konci zvlákňovací lázně, kterým vycházejí koaguloavané filamenty ve formě kabele (130) a ochranný povlak (131) z flexibilního pružného materiálu, který má hrdlo, jež je za nekontrolovaných podmínek slabě menší v ploše průřezu než kabel—(-130-)-,—přičemž-ochranný-pOViáK^-^je zabezpečen uzavřením na svém horním konci okolo otvoru (103) v nižším konci zvlákňovací lázně (101, 115), a kabel při použití prochází hrdlem a tím se roztáhne plocha průřezu hrdla.

16. Zvlákňovací buňka podle některého z nároků 10 až 15, vyznačující se tím, že buňka (101, 115) je obdélníkového tvaru, s dmýchací tryskou (122, 148) na jedné z delších stran.

17. Zvlákňovací buňka podle nároku 16, vyznačující se t i m, že vstupní dveře (139, 140) jsou nejméně v jedné kratší straně buňky.

18. Zvlákňovací buňka podle některého z nároků 10 až 17,vyznačující se tím, že horní okraj (150) buňky na sací straně (148) působí jako přepad k definování hladiny kapaliny v buňce.

19. Zvlákňovací buňka podle nároku 18, vyznačující se t i », že odtokové vedení (153) je na vnější straně stěny, která je opatřena přepadem.

20. Zvlákňovací buňka podle nároku 19, vyznačující se tím, že odtokové vedení (153) zahrnuje jímku (149, 151) pro kapalinu, k Zabránění vzduchu být nasáván do odtokového vedení.

,Λ i?

21. Zvlákňovací buňka podle některého z nároků 10 až 20,vyznačující se tím, že tepelně izolační vrstva (40) je umístěna pod boční stěnou zvlákňovací trysky (60) na přinejmenším dmýchací straně.

'

22. Způsobu výroby celulózových filamentů z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, vyznačuj ící _s_e-t_í-m-,—že-roztok-se-vytlďčujě^ťřýškou (60), která má větší počet otvorů umožňujících vznik většího počtu filamentů (34), přičemž filamenty se vedou zvlákňovací lázní (101,

115) obsahující vodu, k vyluhování rozpouštědla z filamentů, a kabel z filamentů (130) se vede otvorem na nižším konci zvlákňovací lázně (101, 115), přičemž otvor (103) je opatřen pružným okrajem k pružnému styku s kabelem.

23. Způsob podle nároku 22,vyznačuj ící. se t i a, Že otvor (103) je opatřen pružným ochranným povlakem (131) k poskytnutí pružného okraje ke styku s kabelem.

24. Způsob podle nároku 23,vyznačující se t i a, že ochranný povlak (131) má hrdlo, jež je na svém nižším konci slabě menšího průměru než kabel (130).

25. Způsob podle nároku 22, 23 nebo 24, v y znáčů j í c í se t í m, že filamenty (34) se vedou mezerou mezi tryskou (60) a zvlákňovací lázní (101, 115) a poskytují tok plynu s nuceným pohybem mezerou paralelně k hornímu povrchu kapaliny ve zvlákňovací lázni (101, 115).

26. Zvlákňovací buňka pro koagulaci celulózových filamentů, vzniklých z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, vyznačující se tím, že buňka obsahuje zvlákňovací lázeň (101, 115) pro vyluhování

rozpouštědla z kabele (130) filamentů, přičemž nižší konec zvlákňovaci lázně (101, 115) je opatřen otvorem (103), kterým může procházet kabel (130), a otvor (103) je opatřen pružným okrajem, k pružnému styku s kabelem (130).

27. Zvlákňovaci buňka podle nároku 26, vyznačující se tím, že pružný okraj je opatřen pružným ochranným povlakem (131).

28. Zvlákňovaci buňka podle nároku 27, vyznačující se tím, že pružný ochranný povlak (131) je zabezpečen uzavřením na svém horním konci okolo otvoru (103) a má otvor na svém nižším konci slabě menší průměr než má kabel filamentů (130).

29. Zvlákňovaci buňka podle nároku 26, 27 nebo 28, vyznačující se tím, že'mezera je umístěna nad zvlákňovaci lázní (101, 115) a je vymezena mezi horním povrchem zvlákňovaci lázně a nižším povrchem trysky (60), kterou se tvoří filamenty.

30. Zvlákňovaci buňka podle nároku 29, vyznačující s ,e t i m, že prostředky (121, 122) jsou instalovány k poskytnutí toku plynu s nuceným pohybem mezerou paralelně k hornímu povrchu zvlákňovaci lázně (101, 115).

31. Způsob výroby celulózových filamentů z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, vyznačující se t i m, že roztok se vytlačuje tryskou (60), která má větší počet otvorů umožňujících vznik většího počtu filamentů (34), přičemž filamenty se vedou jako kabel (130) zvlákňovaci lázní (101, 115) obsahující vodu k vyluhování rozpouštědla z filamentů a zarážky (108, 109, 110, lil, 112) jsou umístěny ve zvlákňovaci lázni ke snížení turbulence.

32. Způsob podle nároku 31, vyznačuj ící se t í m, že plocha průřezu kabele (130) se snižuje, jak se dopravuje k výstupu ze zvlákňovací lázně (101, 115).

33. Způsob podle nároku 31 nebo 32, vyznačují c í se t í m, že zarážky (108, 109, 110, lil, 112) jsou porézní.

-

34-.—Způsob—pod'le^—nároku^—3T7^—a^^ňěbo 33, vyznačující se tím, že zarážky (108, 109, 110, 111, 112) jsou umístěny ve větším počtu úrovní ve zvlákňovací lázni (101, 115).

35. Způsob podle některého z nároků 31 až 34, vyznačující se tím, že filamety (34) se vedou mezerou mezi tryskou (60) a zvlákňovací lázni (101, 115) a tok plynu s nuceným pohybem je zajištěn mezerou paralelně k hornímu povrchu kapaliny ve zvlákňovací lázni.

36. Zvlákňovací buňka pro koagulaci celulózových filamentů, vzniklých z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, vyznačující se tím, že buňka zahrnuje zvlákňovací lázeň (101, 115) pro vyluhování rozpouštědla z kabelu (130) filamentů, jak se vedou zvlákňovací lázni (101, 115), přičemž zvlákňovací lázeň je opatřena zarážkami (108, 109, 110, lil, 112) ke snížení turbulence.

37. Zvlákňovací buňka podle nároku 36, vy z na čující se tím, že zarážky (108, 109, 110, lil, 112) jsou porézní.

38. Zvlákňovací buňka podle nároku 36 nebo 37, vyznačující se tím, že zarážkami (108, 109, 110, 111, 112) jsou perforované desky.

39. Zvlákňovaci buňka podle nároku 36, 37 nebo 38, vyznačující se tím, že zarážky (108, 109,

110, 111, 112) jsou umístěny ve větším počtu úrovní ve zvlákňovaci lázni (101, 115).

40. Zvlákňovaci buňka podle některého z nároků 36 až

39, vyznačující se tím, že zarážky (108, L09-,—110,—l-l-l-j—l-l-2j—jsou-umfstěny v horní oblasti zvlákňovaci lázně (101, 115).

41. Zvlákňovaci buňka podle některého z nároků 36 až

40, vyznačující se tím, že zarážky (108,

109, 110, 111, 112) jsou tvarovány tak, že jsou uzavřeny k pohybujícím se povrchům kabele nebo kabelů (130) z filamentů, procházejícímu nebo procházejícím zvlákňovaci lázní (101, 115).

42. Zvlákňovaci buňka podle některého z nároků 36 až

41, vyznačující se tím, že mezera je umístěna nad zvlákňovaci lázní (101, 115) a je vymezena mezí horním povrchem zvlákňovaci lázně a nižším povrchem trysky (60), kterou se tvoři filamenty (34).

43. Zvlákňovaci buňka podle nároku 42, vyznačující se tím, že prostředky (121, 122) jsou instalovány k poskytnutí toku plynu s nuceným pohybem mezerou paralelně k hornímu povrchu zvlákňovaci lázně (101, 115).

44. Způsob výroby celulózových filamentů z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, vyznačující se t í m, že se provádí v podstatě jak je zde výše popsáno a jak je znázorněno na připojených výkresech.

45. Zvlákňovaci buňka pro koagulaci filamentů vzniklých z roztoku celulózy v organickém rozpouštědle, vyznačující se tím, že je provedena v podstatě jak je zde výše popsáno a jak je znázorněno na připojených výkresech.

46. Celulózové filamenty, které jsou vyrobeny způsobem nebo na zařízení chráněném v některém z nároků 1 až 45.