CZ100296A3 - Process and apparatus for setting camber of rolls for metal band casting apparatus - Google Patents

Description

Vynález se týká oblévání metalurgických produktů o malé tloušťce,, získávaných přímo z tekutého kovu. Přesněji se vynález 'týká zařízení pro odlévání tenkých pásů, zejména z oceli, tuhnutím tekutého kovu mezi dvěma blízko u sebe umístěnými válci s horizontálními osami, otáčejícími se v opačných .směrech a vnitřně chlazenými.

Dosavadní stav techniky

V zařízeních pro odlévání tenkých ocelových pásů mezi dvěma válci otáčejícími se v opačných směrech, profil tloušťky pásu silně závisí na tvaru, jaký zaujmou vnější povrchy válců v prostoru odlévání. Ideálně by tento profil pásu měl být pravoúhlý nebo mírně konvexní, aby umožňoval správný průběh stupně válcováni za studená a zajišťoval uspokojivou rovnoměrnost tloušťky finálního produktu. Za tímto účelem by měly tvořící přímky jednotlivých válců zůstat přímé nebo být mírně konkávní, zejména ve styčné lince válců, tj. v té oblasti prostoru odlévání, kde jsou si válce navzájem nejblíže. V praxi tomu tak však není v důsledku intensivního tepelného namáhání, jemuž jsou válce vystaveny. Vnější povrch váice, který by měl za studená dokonale přímou tvořící přímku, by se tak vlivem expanze stával konvexním. Protože profil tloušťky ztuhlého pásu představuje věrnou reprodukci řezu prostorem' odlévání v úrovni styčné linky, získal by se pás, jehož tloušťka by se značně a progresivně zvětšovala od středu k okrajům. Tím by byl narušen správný postup válcování pásu za studená a poškozena kvalita získaných produktů.

Z tohoto důvodu se obvykle expanzi předchází tak, že' se vnějšímu povrchu válců při jejich výrobě dodává mírně konkávní profil, vykazující ve středu válce vyklenutí, tzn. rozdíl v poloměru oproti koncům. Optimální hodnota tohoto vyklenutí za studená se liší podle rozměrů válce a může činit například přibližně 0,5 mm. Tímto způsobem dochází při expanzi válce ke snížení vyklenutí a profil válce v prostoru odlévání má tendenci se blížit přímkovému profilu. Hodnota tohoto vyklenutí v průběhu odlévání závisí na materiálech, z nichž jsou válce vytvořeny, a na systému chlazení chlazeného pláště, který tvoří obvod válce, na geometrii tohoto pláště a také na způsobu, jímž je zajištěn na jádru válce, což může umožňovat větší nebo menší expanzi pláště. Závisí však také na provozních podmínkách, které se mohou měnit od jednoho odlévání k druhému nebo dokonce během téhož odlévání, jako je výška tekutého kovu přítomného v prostoru odlévání a intenzita tepelného toku, odebíraného kovu prostředky pro chlazení válce.

Bylo by účelné mít k dispozici prostředky, poskytující obsluze odpovědné za fungování odlévacího stroje možnost do určité míry modifikovat vyklenutí válců tak, aby bylo možno kontinuálně dosahovat optimálního vyklenutí bez ohledu na podmínky odlévání a jejich změny. Kromě toho by se odstranila nutnost používat různé dvojice válců s různým počátečním vyklenutím pro odlévání každého požadovaného typu za optimálních podmínek.

Jeden ze způsobů nastavení tohoto vyklenutí by mohl spočívat v modulaci tepelného toku, odebíraného kovu, modifikaci průtoku chladicí vody, která cirkuluje uvnitř pláště každého válce. Změny vyklenutí, kterých by bylo možno dosáhnout tímto způsobem samotným, by však byly minimální, řádově několik setin milimetru. Důvodem je, že tolerovatelná modifikace tohoto průtoku vody je omezena pouze na malé podíly vzhledem k maximálnímu povolenému průtoku a jinak hrozí příliš podscarné zhoršení podmínek, za nichž dochází k přestupu tepla mezi pláštěm a vodou. Pak by už nebylo možno uspokojivým způsobem kontrolovat podmínky, tuhnutí kovu.

Cílem vynálezu je dát obsluze k dispozici prostředek .umožňující nastavovat s dostatečnou volností vyklenutí_válců v průběhu odlévání.

Podstata vynálezu

Uvedeného cíle. se dosahuje způsobem odlévání kovového pásu, zejména z oceli, při němž se tuhnutí uvedeného pásu. uskutečňuje zaváděním tekutého kovu mezi dva válce s t

horizontálními osami, otáčející se v opačných směrech, chlazené vnitřní cirkulací chladicí kapaliny, které mezi sebou. definují prostor odlévání a jejichž vnější povrchy vykazují drsnost, a inertizace uvedeného prostoru odlévání se provádí vháněním daného množství plynu nebo směsi plynů skrze kryt, pokrývající uvedený'prostor odlévání, podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že se nastavování vyklenutí uvedených válců provádí modulací vháněného množství a/nebo charakteru uvedeného plynu nebo složení uvedené směsi plynů alespoň v. sousedství povrchu každého válce před jeho oblastí styku s tekutým kovem.

Předmětem vynálezu je rovněž ' zařízení pro odlévání kovového pásu, zejména z oceli, typu zahrnujícího dva válce s horizontálními osami, otáčející se v opačných směrech, chlazené vnitřní cirkulací chladicí kapaliny, které mezi sebou definují prostor odlévání, určený k přijímání tekutého kovu, a jejichž vnější povrchy vykazují drsnost, zařízení pro vhánění plynu nebo směsí -plynů skrze kryt, pokrývající uvedený prostor odlévání, a zařízení pro modulaci vháněného množství a/nebo charakteru uvedeného plynu nebo složení uvedené směsi plynu alespoň v sousedství povrchu každého válce před jeho oblastí styku s tekutým kovem, jehož podstata spočívá v tom, že zahrnuje zařízení pro měření' nebo výpočet vyklenutí válců v uvedeném prostoru odlévání nebo veličiny reprezentující toto vyklenutí válců v uvedeném prostoru odlévání.

Vynález tedy spočívá v modulaci množství a/nebo složení plynu, přítomného v bezprostřední blízkosti povrchu každého z válců těsně předtím, než tento povrch přijde do styku s meniskem tekutého kovu, nebo obou těchto parametrů, za účelem úpravy vyklenutí válců. Jestliže totiž válce nejsou hladké a vykazují na povrchu drsnost, má množství a složení plynu, přítomného v dutinách povrchu válce, přímý vliv na koeficient přestupu tepla mezi kovem a válcem. Tímto způsobem se tedy mění tok tepla, odebíraného kovu, na němž závisí expanze válce, a tedy jeho vyklenutí. Tato změna vyklenutí válců může být prováděna v průběhu odlévání v závislosti na okamžitých konkrétních podmínkách.

»

Jak výše uvedeno, expanze válců je ovládána zejména?·» tokem tepla, které odebírají z kovu, přítomného v prostoru odlévání. Podle zkušenosti původců lze okamžitý tepelný tok <t>i, odebraný válcem z daného podílu kovu, s nimž je v kontaktu, vyjádřený v MW/m², zapsat jako;

Φί = A. ti

-0, 35 přičemž ti je doba, uplynulá od okamžiku, kdy poslední podíl kovu vešel do styku s válcem v menisku, tj. v oblasti, kde se stýká válec a volny povrch tekutého kovu, .přítomného v prostoru odlévání. Skutečnost, že Φί klesá, jestliže t_t stoupá, odráží zhoršování kvality přestupu tepla s poklesem teploty kovu. A je koeficient přestupu tepla, vyjádřený v MW/irr. s^{1 J}', jehož hodnota závisí na podmínkách, převládajících na rozhraní kov-válec.

Z tohoto výrazu pro okamžitý tepelný tok je. možno vypočíst střední tepelný tok O_ra/ odebraný z kteréhokoli podílu tuhnoucí a chladnoucí kůry, která je ve styku s válcem. Provádí se to integrací Φι na celek této kůry, jejíž jednotlivé podíly se liší dobou, po kterou jsou ve styku s válcem. Tato doba se pohybuje mezi 0 v případě podílu kůry, umístěného v, .menisku, a t._: . v případe .. podílu kůry,__ který opouští válec ve styčné lince. t_c je možno vypočíst jako funkci délky styčného oblouku mezi kovem a válcem a rychlosti otáčení válců. <í>_m lze proto zapsat:

“0 °'^6S

Kromě toho lze Φ_τ. měřit prostřednictvím průtoku Q chladicí vody procházející válcem, změny ΔΤ teploty této vody mezi jejím vstupem do válce a výstupem z něho a plochy S kontaktu mezi kovem a válcem podle rovnice:

Φ/ = Ο.ΔΤ/S

Je-li známo t-, je možno- z něho odvodit A výpočtem podle rovnice:

A = 0,65 O_ra/t_c‘°'³⁵ = 0,65 Q ΔΤ/S t_c'°'³⁵

Bylo uvedeno, že hodnota A závisí na podmínkách na rozhraní kov-válec. Jednou z nejdůležitějších charakteristik tohoto rozhraní je drsnost chlazeného povrchu pláště válce. Bylo zjištěno, že dokonale hladký povrch válce, který má rovnoměrnou tepelnou vodivost, může způsobit vznik vad na odlévaném pásu. Důvodem je, že účinek kontrakce kůry pásu během jeho chlazení působí proti silám adhezivity této kůry k plášti. V důsledku těchto konkurenčních působení vzniká uvnitř kúry napěni, které může vést ke vzniku povrchových mikrotrhlinek. K odstranění těchto problémů se všeobecně uznává, že -je výhodné používat válce, jejichž plást má určitou drsnost, to znamená střídání hladkých oblastí (nebo reliéfních oblastí) a oblasti, které jsou vůči nim duté, rozmístěných rovnoměrně nebo náhodně. Na hladkých oblastech a na reliéfních oblastech kovová kůra normálně přiléhá k plášti a může rychle chladnout. Šířka dutých oblastí je naproti tomu vypočtena tak, aby je kov, který tuhne, vyplnil pouze částečně a aby tak vlivem sil povrchového napětí nedosáhl na dno těchto dutin. Vertikálně v přímce alespoň s centrálními částmi těchto dutin tedy kov není v přímém styku s chlazeným povrchem. V kůře naproti těmto dutinám tedy vznikne řada oblastí vykazujících mírný reliéf, jejichž tuhnutí a chladnutí pokročilo méně než u zbytku kůry. Ty tvoří určitou zásobu kovu, který vykazuje určitou pružnost a může bez popraskání absorbovat povrchové napětí spojené s kontrakcí kůry. K dosažení uspokojivé kvality povrchu odlévaného pásu byly uvažovány různé typy rýhování plášťů válců, například křížené drážky ve tvaru V. Nedávno bylo navrženo vytvářet v plášti v podstatě kruhové nebo oválné důlky, navzájem se nedotýkající, o průměru 0,1 až 1,2 mm a'hloubce 5 až 100 μια (viz dokument EP 0309247) .

Předtím, než vstoupí do styku s tekutým kovem, jsou duté oblasti plné plynu, který tvoří hraniční vrstvu atmosféry přímo nad rotujícím válcem a který s sebou tento válec unáší. Když přijdou do styku s meniskem a jsou pak pokryty tuhnoucí kovovou kůrou, je v nich plyn, který je vyplňoval, zachycen. Prostřednictvím tohoto plynu se pak chlazené stěny dutin, které nejsou ve styku s kůrou, přesto účastní odebírání tepelného toku z kovu. Vypočtená hodnota koeficientu A bere v úvahu vliv drsnosti pláště na celkový přestup tepla mezi kovem λ válcem.

Všeobecně se zamezuje vystavení povrchu tekuté oceli okolnímu vzduchu; jinak by docházelo ke kontaminaci kovu vlivem tvorby oxidických inkíuzí. Tato tvorba by dále vedla ke spotřebování nej snadněji oxidovateiných prvků, přítomných v oceli. Aby byl povrch izolován od vzduchu, pokrývá se prostor odlévání ve většině případů zařízením tvořícím kryt. Pod tento kryt se směrem k povrchu tekuté oceli vhání plyn, který je zcela inertní vůči tekutému kovu (například argon), nebo plyn, u něhož lze tolerovat částečné rozpouštění v tekutém kovu (například dusík v případě, kdy se odlévá nerezová ocel, u níž se zvlášť nepožaduje nízký obsah dusíku), nebo směs rakových plynů. K odstranění problémů s opotřebením válců i krytu kryt obvykle nespočívá na válcích, ale je udržován ve velmi malé vzdálenosti od jejich povrchu (několik mm) . Nevýhodou takového uspořádání je, že válce s sebou unášejí, zejména v dutinách svého povrchu, hraniční vrstvu vzduchu, jehož oxidační schopnost nepříznivě působí na kvalitu kovu, s nímž přichází do styku v menisku a níže. Tento problém se v některých případech řeší tak, že se kromě vhánění směrem k povrchu tekuté oceli .dále vhání argon a/nebo dusík do bezprostřední blízkosti povrchu válců v místech, kde je zakryt krytem. Používá se přitom nastavitelný průtok, který musí být dostarečný ke zředění hraniční vrstvy vzduchu, aby ztratila podstatnou část své oxidační schopnosti. Toto řešení je aplikováno zejména ve francouzské přihlášce č. FR 94 14571.

V důsledku rozdílů, které existují mezi jejich fyzikálními i chemickými vlastnostmi, nemají všechny plyny a plynné směsi, které mohou být použity k ochraně tekutého kovu, stejný účinek na přestup tepla mezi kovem a válcem. Bylo například pozorováno, že tento přestup probíhá účinněji, jestliže se jako- inertizující plyn použije dusík spíše než argon. Pravděpodobné vysvětlení, tohoto jevu spočívá v tom, že vzhledem k tomu, že argon je v oceli prakticky nerozpustný, zůstává všechen' v durých oblastech. Tvoří tedy nepřetržitě plynný polštář mezi dnem dutých oblastí a kovovou kůrou, což přispívá k zamezení významnějšího proniknutí kovu do dutin. Naproti tomu dusík, který je zachycen v dutinách, je ve větší nebo menší míře (v závislosti na odlévaném typu) absorbován kovem, pokud tento kov ještě zcela neztuhl. Obecně je množství plynu, přítomného v dutinách, také funkcí průtoku vháněného vzduchu, zejména v bezprostředním sousedství válců. Při stejném průtoku vháněného plynu je tedy množství plynu, zůstávajícího v každé duté oblasti, menší v případě, že je použit dusík, oproti případu, kdy je použit argon. Dusík tedy nemůže natolik bránit· vstupu kovu do dutin jako argon a opět se 'dostaví podmínky tuhnutí, které jsou bližší podmínkám hladkého válce. Jinými slovy, tvoří-li hraniční vrstvu plynu, unášenou válci až k menisku, v podstatě argon, je koeficient A přestupu tepla mezi válcem a tuhnoucí kovovou kůrou nižší' než v případě, kdy je hraniční vrstva tvořena dusíkem. Rovněž v případě, kdy je použita směs těchto dvou plynů, je pozorován pokles A při zvyšování procentického podílu argonu ve směsi, vháněné do blízkosti povrchu válců před meniskem, z hodnoty Ao, kterou A zaujímá v případě čistého dusíku: _;·

A = A) - K (¾ Ar)

Zkušenosti ukazují, že pro různé austenitické nerezové oceli a danou 'drsnost válců se může Ao například pohybovat mezi 4,2 a 4,8 a K je řádově 0,025 v rozmezí obsahů argonu nižších nebo rovných 30 %. Nad touto hranicí je' pozorován zřetelný pokles vlivu obsahu argonu na hodnotu A. V případě ferritických nerezových ocelí je vliv obsahu argonu na A méně zřetelný a v případě uhlíkových ocelí je relativně slabý. Tato zjištění je třeba uvést do souvislosti s rozdíly rozpustnosti dusíku v těchto různých typech: čím více rozpustného dusíku je v oceli, tím více jeho- částečná nebo úplná náhrada nerozpustným plynem v inertizujícím plynu zněni podmínky na rozhraní plyn/kov. To znamená, že alternativní provedení způsobu podle vynálezu, podle něhož se vyklenutí válců nastavuje modifikací charakteru inertizujícího plynu nebo složení inertizující plynné směsi, má výhodné použití při odlévání nerezových ocelí, zejména austenitických. Alternativní provedení, podle něhož se úpravy vyklenutí dosáhne pouze modifikaci průtoku vháněného plynu, se konkrétněji týká uhlíkových ocelí. Je samozřejmé, že je rovněž možno modifikovat současně oba parametry, tj. průtok a složení.

Obsluha může experimentálně stanovit hodnotu tepelného toku, procházejícího válcem, a z ní odvodit hodnotu A výpočtem, je-li známa rychlost odlévání. Na základě předchozích experimentů nebo metod modelování z této hodnoty A odvodí pro každý typ drsnosti válců a pro každou kategorii výrobků vyklenutí válce, jaké by bylo možno očekávat, kdyby měl válec za studená dokonale přímou tvořící přímku. Z něho nakonec obsluha odvodí tvarovou korekcí, kterou je výhodné použít při výrobě válce, aby alespoň za většiny reálných experimentálních podmínek bylo možno získat válec, jehož tvořící přímky za horka zaujmou požadovaný přímý nebo mírně konkávní tvar, pouhou modifikací složení a/nebo průtoku inertizujícího plynu podle vynálezu.

Pro modifikaci charakteru inertizujícího plynu má obsluha možnost použit buď čistý dusík nebo čistý argon, aby mohla mít při daném průtoku plynu a daných podmínkách odlévání volbu mezi dvěma vyklenutími válce. Samozřejmě je však výhodné mít možnost použití směsi těchto dvou plynů (nebo jakýchkoli jiných vhodných plynů) v příslušných poměrech, které je možno libovolně měnit podle potřeb úpravy vyklenutí tak, aby tato úprava probíhala co nejpřesněji.

Přehled obrázku ná výkrese

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popisu v souvislosti s připojeným výkresem, který schematicky znázorňuje příčný řez zařízením pro odlévání kovových pásů mezi dvěma válci, umožňujícím provádět vynález.

Příklad provedení vynálezu

Neomezující příklad ' zařízení umožňujícího provádět vynález je schematicky znázorněn na připojeném výkrese. Zařízení pro odlévání obsahuje, jak je běžné, dva válce ly 1' , umístěné ve vzájemné blízkosti, energicky vnitřně chlazené a poháněné neznázorněnými prostředky tak, že se otáčejí kolem horizontálních os v navzájem opačných směrech,' a zařízení pro dodávání tekuté oceli 2 do prostoru odlévání, definovaného vnějšími povrchy 3, 3' válců 1, 1¹ a uzavřeného bočně dvěma žáruvzdornými deskami, z nichž je na obr. 1 znázorněna deska £. Toto zařízení pro dodávání zahrnuje malou trysku 5, připojenou k neznázorněného rozdělovači, jejíž dolní konec je ponořen pod povrch 6 tekuté oceli 2, obsažené v prostoru odléváni. Tekutá ocel začíná tuhnout na vnějších površích 3, 3' válců 1, 1' na nichž tvoří kůry ]_, 7', jejichž spojení ve styčné lince 8, tzn. v oblasti, kde je mezera mezi válci 1, 1¹ nejmenší, vytváří ztuhlý pás 9 o tloušťce |V.

několika mm, který je kontinuálně odtahován z odlévacího* zařízení. Inertizace prostoru odlévání je zajištěna krytem

10, jímž prochází tryska 5 a který spočívá na dvou blocích

11, 11*/ probíhajících po celé šířce válců _1, 1' . Spodní plochy 12, 12' těchto bloků 11, 11' jsou tvarovány souhlasně se zakřivením vnějších povrchů 3, 3¹ válců 1, 1' a tak, aby za provozu inertizačního zařízení spolu s nimi definovaly prostor 13, 13¹ o šířce e rovné několika mm. Vhánění inertizačního plynu je zajišťováno především vedením 14, procházejícím krytem Ijj a ústícím nad povrchem 6 tekuté oceli 2, přítomné v prostoru odlévání. Toto vedení 14. je připojeno k zásobní nádobě 15 plynu, obsahující například dusík nebo argon, jehož průtok a zlak při vhánění je regulován ventilem

16.

II

Při používání způsobu podle vynálezu se dále provádí vhánění plynů s kontrolovaným průtokem a složením skrze bloky 11, 11' . Zásobník 17 dusíku, opatřený ventilem 18, a zásobník 19 argonu, opatřený ventilem 20, jsou připojeny k mísící komoře 21. Z mísící komory 21 se odebírá plyn nebo obecně směs plynů a vytváří podle vynálezu hraniční vrstvu, unášenou vnějšími povrchy válců 1, 1' až k jejich zónám kontaktu s 'povrchem' 6 ' tekutého 'kovu přítomného ' v prostoru- odi-évání, které tvoří meniskus. Za tím účelem vychází z mísící komory 21 vedení 22, opatřené ventilem 23, a dodává podíl plynné směsi, která je zde přítomna, do bloku 11, kde jej štěrbina 24 (nebo větší množství blízko u sebe umístěných otvorů nebo porézní element) rozděluje co nej rovnoměrněji do prostoru 13, definovaného vnitřní plochou 12 bloku 11 a vnější plochou 2 válce 1.. Ventil 23 umožňuje upravovat průtok a tlak plynné směsi. Symetrické zařízení, obsahující vedení 22', opatřené ventilem 23¹, rovněž dodává plynnou směs do bloku 11' a pak štěrbinou 24 ¹ do prostoru 13', oddělujícího blok 11' a válec 1J_.

V alternativním provedení mohou být upravená zcela navzájem nezávislá zařízení pro přívod plynu pro každý z bloků 11, 11 ’, aby bylo možno samostatně, regulovat složení plynných směsí, přítomných v prostorech 13, 13', a tedy vyklenutí, každého z válců 1, 1 ’ . Tak je možno vzít v úvahu možný rozdíl podmínek chladnutí pro každý z válců JL, 1'. Dále je rovněž možno zvolit uvádění plynu vháněného pod kryt 10 do mísící komory 21, a tak ' mu dodávat stejné složení jako má plynná směs, která má vytvářet hraniční vrstvu na povrchu válců 1_, 1¹ .

Další alternativní provedení zařízení podle vynálezu spočívá, stejně jako ve výše citované přihlášce FR 94 14571, v tom, že se uvnitř každého bloku 11, 11¹ vytvoří druhá štěrbina (nebo jiný funkčně ekvivalentní element), podobná štěrbině 24, 24¹ a umístěná před .ní v prostoru 13,- 13¹ vzhledem k dopřednému pohybu povrchu 3, . 3¹ válce U 1' · Tato druhá štěrbina řídí plyn, který z ní vychází,, směrem k vnějšku prostoru 13, 13', zatímco Štěrbina 24, 24¹ řídí plyn, který z ní vychází, směrem k prostoru odlévání, a tedy, ve směru dopředného pohybu povrchu 3, 3' válce _1, 1' . Dosáhne se tak lepšího utěsnění prostoru 13, 13' vůči vnějšímu okolí, a tedy i jemnější kontroly složení hraniční vrstvy. Tím je usnadněno nastavování vyklenutí válců 1_, 1' .

Podobně plyn nebo plynná směs, dodávaná do prostorů 13, 13', oddělujících bloky 11, 11' a válce .1, 1¹, nemusí být pouze v plynném stavu, jak se dosud implicitně předpokládalo, ale může být i v kapalném stavu. Je rovněž možno ji ohřívat a tak upravovat její teplotu.

Je třeba vzít v úvahu, že právě popsané inertizační zařízení představuje pouze jeden příklad provedení vynálezu a že vhodné může být rovněž jakékoli jiné zařízení, umožňující regulovat složení plynu, přítomného nad prostorem odlévání, a zejména hraniční vrstvy plynu, unášené vnějším povrchem každého válce až k menisku.

Za účelem kontroly vyklenutí válců v průběhu odlévání způsobem podle vynálezu musí mít obsluha (nebo automatické přístroje) odpovědná za provoz odlévacího zařízení k dispozici velké množství dat, aby bylo zajištěno, že nastavené složení a průtok inertizujícího plynu skutečně povede k požadovanému vyklenutí, a tedy k vyhovující kvalitě produktu. Jednou z možností je kontinuální sběr dat (průtok chladicí vody, změna její teploty mezi vstupem na válec a výstupem z něho), umožňující vypočíst tepelný tok, procházející válcem, vypočítávat jej v krátkých intervalech a λ r τ i-» X n ·,♦, τ!_Γ ) v,., t- ( _A »s t. i J „ í ry, L Am λ ^1/ór.n o v ·_/ v ů. l. ú. utíj v vl i / lícíu j_ j_ ,\i au .l hiq. t- dma t- j. (ke i modelování a/nebo předchozí kalibrace. Další metoda postupu spočívá v kontinuálním měření vyklenutí válců v oblasti co nejbližší prostoru odlévání, načež se z něho odvozuje vyklenutí v oblastech kontaktu a v důsledku toho se upravuje složení inertizujícího plynu. Toto.měření vyklenutí je možno provádět například pomocí sestavy bezkontaktních snímačů tvaru, jako jsou kapacitní nebo laserové senzory, rozmístěné podél alespoň jedné tvořící přímky jednoho z válců, nebo lépe pomocí dvou sad takových senzorů, každé umístěné ha jednom válci. Na výkrese jsou schematicky znázorněny takovéto senzory 25, 25', které jsou připojeny 'k výpočetní .jednotce 26. Tato výpočetní jednotka přijímá rovněž výše uvedená data, která umožňují vypočítat tepelné toky procházející válci 1, 1' a z nich stanovit otevření ventilů 18, 20 za účelem regulace průtoku a složení plynné směsi na hodnoty, kteréposkytují na válcích 1,1' vyklenutí, považované za optimální. Měření tepelného profilu pásu podél jeho šířky, prováděné na výstupu z válců, může rovněž poskytnout alespoň kvalitativní údaje ohledně vyklenutí, které mu dodaly válce, protože teplotní rozdíl mezi středem pásu a oblastmi bližšími ke koncům ukazuje na změny tloušťky pásu. Konečně je možno za válce instalovat zařízení pro přímé měření tloušťky pásu a jejích změn podél jeho šířky, jako jsou rentgenová měřidla, s jejichž pomocí lze přímo pozorovat účinky vyklenutí válců na pás a v případě potřeby opravit vyklenutí způsobem podle vynálezu.

Způsob podle vynálezu je rovněž možno spojit s regulací vyklenutí pomocí průtoku vody, chladící válce. Jak výše uvedeno, s použitím pouze této metody je obtížné dosáhnout vysokých amplitud změn vyklenutí. Je ji však možno použít ke konečnému doplnění hrubší regulace vyklenutí, prováděné předem úpravou průtoku a/nebo složení inertizujícího plynu.

Vynález není . samozřejmě omezen na odlévání ocelových pásů a může být použit i na odlévání jiných kovových materiálů.

Claims (10)

1. Způsob odléváni kovového pásu, zejména z oceli, při němž se -tuhnutí uvedeného pásu uskutečňuje zaváděním tekutého kovu mezi dva válce s horizontálními osami, otáčející se v opačných směrech, ’ chlazené vnitřní cirkulací chladicí kapaliny, které mezi sebou definují prostor odlévání a jejichž vnější povrchy vykazují drsnost, a 'inertizace uvedeného prostoru odlévání se provádí vháněním daného množství plynu nebo směsi plynů skrze kryt, pokrývající uvedený prostor odlévání, vyznačující nastavování vyklenutí uvedených válců vháněného množství a/nebo charakteru uvedeného plynu nebo složení uvedené směsi plynů alespoň v sousedství povrchu každého válce před jeho oblasti styku s tekutým kovem.

se tím, že se provádí modulací

2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že uvedená regulace vyklenutí je doplněna modifikací průtoku uvedené chladicí kapaliny.

3. Zařízení pro odlévání kovového pásu (9), zejména z oceli, typu zahrnujícího dva válce (1, 1') s horizontálními osami, otáčející se v opačných směrech, chlazené vnitřní cirkulací chladicí kapaliny, které mezi sebou definují prostor odlévání, určený k přijímání tekutého kovu (2), a jejichž vnější povrchy {3, 3') vykazují drsnost, zařízení (14, 15, 16) pro vhánění plynu nebo směsi plynů skrze kryt (IQ), pokrývající uvedený prostor odlévání, azařízení (17, 18, 19,. 20, 21, 22, 22', 23, 23’, 24, 24') pro modulaci vháněného množství a/nebo charakteru uvedeného plynu nebo složení uvedené směsi plynů alespoň v sousedství povrchu (3, 3') každého válce (1, 1') před jeho oblastí styku s tekutým kovem (2), vyznačující se tím, že zahrnuje zařízení (25/ 25', (Λ-ν.

26) pro měření nebo výpočet vyklenutí válců (1, 1') v uvedeném prostoru odlévání nebo veličiny reprezentující toto vyklenutí válců (1, 1’) v uvedeném prostoru odlévání.

4. Zařízení podle nároku 3, vyznačující se tím, že uvedený kryt (10) zahrnuje dva bloky -(11/ 11*) , jejichž spodní plocha (12, 12') definuje s vnějším povrchem (3, 3') jednoho' z uvedených válců (1, 1') prostor, přičemž uvedené bloky (11, 11') probíhají po celé šířce uvedených válců (1, 1’), a zařízení (24, 24') pro vhánění uvedeného plynu nebo uvedené směsi plynů s modulovaným množstvím a/nebo druhem nebo složením do ...uvedeného prostoru.

5. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 3 a 4, vyznačující se tím, že uvedenou směs plynů tvoří směs dusíku a argonu.

6. Zařízení podle jednoho¹z nároků 3 až 5, vyznačující se tím, že zařízení pro měření vyklenutí válců (1, 1') zahrnují alespoň jednu sadu senzorů (25, 25 ') měřících tvar, uspořádaných podél tvořící přímky jednoho z válců (1, l^f).

7. Zařízení podle jednoho z nároků 3 až 6, vyznačující y y +“ 4 w a niv.-, J _Λ i f C £ \ -y wt y y y y +- TT’»1zl ΖΛΤ-lMř 1 TTÓ 1

OC U4.AU/ 4* C UVCUCiia •ódiiClii v_y aí^ííuuj.

ř X (1, 1') zahrnují zařízení pro měření tepelného toku procházejícího válci (1, 1').

8. Zařízení podle jednoho z nároků 3 až 7, vyznačující se tím, že uvedenou veličinou reprezentující vyklenutí válců (1, 1') je profil tloušťky pásu (9) podél jeho šířky.

9. Zařízení podle nároku 8, vyznačující se tím, že zahrnuje zařízení pro měření změn teploty uvedeného pásu (9) podél jeho šířky.

10. Zařízení podle nároku 9, vyznačující se tím, že zahrnuje zařízení pro přímé měření profilu tloušťky uvedeného pásu (9) podél jeho šířky.