CS262665B2

CS262665B2 - Method for glazed ceramic tiles and paving tiles production and a device for carrying out the method

Info

Publication number: CS262665B2
Application number: CS861120A
Authority: CS
Inventors: Filippo Marazzi
Original assignee: Marazzi Ceramica
Priority date: 1985-02-21
Filing date: 1986-02-18
Publication date: 1989-03-14
Also published as: SG26789G; MA20634A1; FI860636L; US4805551A; GR860289B; IE860137L; PL145947B1; NO169534C; MX170068B; YU25486A; TNSN86030A1; IT8519589A0; LU86312A1; PH23816A; KR860006415A; JPS61197462A; BE904106A; DK78586D0; FI84169C; FI84169B

Description

Vynález se týká způsobu výroby кегацйсkých glazovaných .obkládaček, .začínajícího, od surových keramických polotovarů, a zařízení к provádění tohoto způsobu.

Keramické glazované obkládačky se dosud vyrábějí v podstatě dvěma základními známými postupy. Při prvním z těchto základních postupů se nejprve vyrábějí základní keramická tělesa obkládaček tradičními způsoby, která se potom suší a vypalují, aby se získal tak zvaný. ,bis.kvit, negjazovaný porcelán. Keramickými tělesy jsou míněna jakákoliv tělesa, vyrobená z přírodních surovin, například z jílu, kaolinu, živce, wollastonitu, klouzku, uhličitanu vápenatého, dolomitu apod., nebo ze syntetických materiálů, například páleného kaolinu (šamotu), čistých oxidů (hlinitého, křemičitého, korundu) a přidáním nebo bez přidání pojiv pro zvýšení pevnosti předmětů v nev.ypáleném stavu.

U takových těles dochází v průběhu tepelného zpracování к chemickým a .-.strukturálním změnám a získávají se zcela nové a výrazně změněné mechanické vlastnosti, které přecházejí od nízké pevnosti a houževnatosti v surovém stavu к vysoké·, tvrdosti, houževnatosti a současně do křehkého stavu v důsledku tepelného zpracování.

Z tohoto hlediska je v· tomto popisu rozuměno pod výrazem „vypalování keramických těles“ pravé takové.tepelpé, zpracování, které má za následek takovou zásadní změnu mechanických vlastností kéřámických těles, která je vyvolávána chemickými reakcemi, krystalickými modifikacemi a tavením některých složek.

Uiskvit se potom glazuje a předává se к novému vypalování, aby se dosáhlo také v glazuře strukturálních změn, závislých přímo na povaze složek glazury, které budou v další části popisu pro jednoduchost nazývány zeskelněním. Tento pojem sice není zcela přesný a vhodný pro všechny glazury, používané pro zdobení keramických obkládaček při jejich průmyslové výrobě, které se mohou v průběhu vypalovacího procesu roztavit téměř úplně nebo jen v malém rozsahu, přičemž v tomto posledním případě má výsledný jev blíže ke slinování. ,

Protože však je vypalování glazur na keramických materiálech dobře známou technikou, nemůže takové pojmové zjednodušení vést к neporozumění řešení. Glazurou je zde myšlena každá směs, která je schopna vytvořit účinkem zahřátí sklovitou, průsvitnou nebo krycí neprůhlednou povrchovou vrstvou, která může být lesklá nebo matná, buď v celém rozsahu fritovaná, tj. předem tavená, nebo surová, popřípadě ve formě různě vytvářených směsí.

Tento proces s dvojím vypalováním, nejprve s vypalováním keramických těles a potom s vypalováním glazury, má své výhody, ale také nevýhody. V prvé řadě tento postup s prvním vypalováním, následným zajištěním chlazení, a, potom s druhým, výpalem pr.o zesklovatění ₍glazury . představuje proces, který má značnou spptřebu tePýlnp, energie a potřebqje dlouhou dobu a má také nároky na prostor vypalovacích zařízení, která musí být prp celkový objem vyráběných obkládaček značně velký.

,, pylo.by mp^no předpokládat, že při dvojnásqljflém. vypalován.!, je možno prvním, vypalovacím procesem získat neglazovaný porcelán, .který _rhy měl optimální vlastnosti. Jesjliže, by.č^lý proces probíhal při dokonalém odborném vedení, přičemž konkrétní vlastnosti vypáleného zboží by měly být. závislé jen na. složení výchozí jílovité směsi; ve skutečností však podmínky příргдуу,, neglazpvapého porcelánu určují požadavky následujícího glazovaní.

Glazury jsou obecně připravovány mletím za .mokra,, aby obsahovaly například od 30 proč, do 60 % vody.

Je-li používáno suchých glazur, je potom tře.ba použít .щокгерр procesu, dalšíhp, zpracování, aby se zajistilo přilnutí na keramické těleso.

Jsou-li glazury nanášeny na keramická tělesa a naglazované porcelánové .zboží. s .pórovitou strukturou, to znamená na výrobky, které nemají zeskelněný povrch, není nadbytek vody v glazovacích směsích há závadu; za takových podmínek neglazovaný porcelán dokáže snadno absorbovat značné množství vody a glazura proto dokonale ulpívá há povrchu tělésa.

Je-li však povrchová plocha porcelánového tělesa zeskelněná, je nutno použít speciálních postupů před, .vypalovacím procesem,, vjíodných pj;o glazury, zejména předehřátí, aby se dosáhlo, rychlého odpaření .vody; jpstliže je však vyžadováno, dokonalé a pevné uchycení glazury, ukazuje šé toto zpracování. být vysoce kritickým á . přináší znaČijé. obtíže, související s prováděním tohoto pročešu. , , . V dhšledku Joho potlačují problémy,_z spojené s /glázóviním žéskelriěhých kerihiickýčh těles, zjeviié přědnpsťi výtýá^eňl kéramichéh⁰ tělesp nezávislým postupem místo dvojího vypalování, protože takové, nezávislé vytvoření, pmožnpje výrobu Skládaček se zéškelhěným keramickým tělesem, majících potřebné mechanické pevnostní vlastnosti jen za cenu vážných komplikací výrobního procesu.

Problémy, spojené s dvojím vypalováním, proto vedly к návrhům na vypalování jak jílovité směsi, tak také glazury v jediné pracovní operaci při tak zvaném jednorázovém vypalovacím procesu. Při tomto procesu jsou surová keramická tělesa sušena, ipředehřívána a glazována, jakmile jsou dostatečně horká, aby to postačovalo pro odpaření vody z glazury. Předehřívání obkládaček však nezabrání vsáknutí a pohlcení určitého množství vody do surové jílovité hmoty, přičemž voda se navíc vsakuje do nestejné hloubky, v praxi dochází к hlubšímu vsakování na okrajích obkládačky než uprostřed, protože okraje chladnou mnohem rychleji.

Tento jev může vést к potrhání výrobku na okrajích a tak ke snížení jeho pevnosti.

Jinou obtíží, která je vázána na jednorázový vypalovací proces, je požadavek na provádění určitého komplexního pohybu při dopravě surových obkládaček, které mají být glazovány za určitých podmínek.

•Při jednorázovém vypalovacím postupu se potom surové glazované obkládačky vypalují v jednom cyklu na teplotu, při které dochází к potřebnému výpalu jak směsi základního tělesa, tak také glazury (zeskelneni glazury j.

Protože jednorázový vypalovací proces potřebuje pouze jednu vypalovací pec a pouze jednu vypalovací operaci, má tento postup zřetelně a výrazně důležitou výhodu ve srovnání s tradičním dvojím vypalováním: zařízení může být méně nákladné a šetří se tepelná energie, která lby jinak byla ztrácena mezi vypalováním neglazovaného porcelánu v první fázi a vypalováním glazury v druhé fází.

Protože všechny reakce, vyskytující se v průběhu vypalování, jsou dostatečně známé, je možno dosáhnout v průběhu jednorázového vypalování téměř všech efektů, typických pro dvojí vypalování, i když se může zdát, že budou určitá omezení pro optimální přizpůsobení vypalovací teploty jak požadavkům na vypalování jílovité směsi, tak také požadavkům na zeskelnění glazury v průběhu stejného vypalování, která vedou к omezení provozní nezávislosti, která je u dvojího vypalování.

Avšak největším problémem u jednorázového vypalování jsou plyny, uvolňující se z vypalovaného keramického tělesa, které mají snahu porušovat rovinnost a souvislost vrstvy glazury na povrchu tělesa.

Důležitost tohoto jevu je zřejmé z konkrétních množství těchto plynů, například z obkládačky vážící 1 kg a vytvořené ze směsi, obsahující 10 % uhličitanu vápenatého, se při zahřátí na 1 000 °C uvolní asi 90 litrů oxidu uhličitého.

Plyn, uvolňující se z keramických těles, prochází glazurou, ve které zůstávají malé bublinky, které jí tak do určité míry dodávají pórovitý charakter.

Přestože se tedy jednorázovým vypalováním odstraňují problémy se soudržností mezi keramickým tělesem a glazurou, které se vyskytovaly při dvojím výpalu zejména na zeskelněných keramických tělesech, zůstává u jednorázového vypalování i při dosažení dokonalé soudržnosti problém poměrně pórovité struktury.

U některých známých řešení bylo navrženo použití izolační vrstvy, známé jako engoba, mezi glazurou a keramickým tělesem při jednorázovém vypalování, aby se tak na minimum omezilo vzájemné působení obou těchto částí na sebe v průběhu vypalování;

avšak použití engoby zhoršuje soudržnost glazury s podkladem, což byla jedna z hlavních charakteristik jednorázového výpalu.

Souhrnně řečeno, dvojí vypalování způsobuje zvyšování pórovitosti keramického tělesa, které tak má menší mechanickou pevnost, avšak dosahuje se u něj dobře přichycené a vysoce kompaktní glazury, zatímco při jednorázovém vypalování vytváří obkládačky se zeskelněným keramickým tělesem s vysokou mechanickou pevností a s glazurou, která je dostatečně pevně uchycena· к podkladu, ale je pórovitá.

Úkolem vynálezu je proto odstranit tyto nedostatky známých postupů pro vypalování obkládaček zdokonaleným způsobem glazování a vypalování obkládaček a také nově vyřešeným zařízením к provádění tohoto způsobu.

Tento úkol je vyřešen způsobem výroby glazovaných keramických obkládaček nebo dlaždic, při kterém se nejprve vytvářejí surová keramická tělesa, která se potom umísfují do pece pro první fázi tepelného zpracování, v jehož závěru se dosáhne všech vypalovacích reakcí, načež se působí druhou fází tepelného zpracování, po kterém následuje konečné chlazení; podstata způsobu podle vynálezu spočívá v tom, že mezi první a druhou fází tepelného zpracování se provádí rozprostírací fáze na keramickém tělese, při které se při teplotě, v podstatě odpovídající konečné teplotě první fáze tepelného zpracování, nanáší sypká suchá glazura, přičemž toto nanášení probíhá v počáteční části idruhé fáze, přičemž keramické těleso se zahřeje na teplotu, která je postačující к zeskelnění glazury roztavením alespoň jedné její složky.

Zařízení к provádění způsobu podle vynálezu je opatřena vypalovací a glazovací pecí, do které jisou umístěny surové keramické Obkládačky nebo dlaždice, a která sestává z první části s pecními konstrukčními znaky pro zahřívání keramických těles až к úplnému proběhnutí všech vypalovacích reakcí v surovině, a z druhé části pece, opatřené prostředky pro řízení vnitřní teploty pro udržování obkládaček na kontrolované a klesající teplotě v průběhu postupného chlazení obkládaček, přičemž pec je dále opatřena prostředky pro postupnou dopravu keramických těles podél první a druhé části pece. Podstata zařízení podle vynálezu spočívá v tom, že mezi první a druhou částí pece je provedena úprava pro umístění glazovací stanice, opatřené prostředky pro dopravu obkládaček z první části pece ido vstupu druhé části pece a prostředky pro rozprostírání sypké suché glazury na keramická tělesa, dopravovaná na dopravních prostředcích.

Způsob podle vynálezu má ve srovnání se známými postupy několik základních výhod; především se při této technologii odч straňuje veškerá manipulace se surovými obklúdačkami kromě jejich vkládání do pece, takže odpadá nebezpečí jejich zlomení nebo jiného poškození, například odlomením části. Značně se zjednodušuje výrobní proces, ze kterého se v případě potřeby mohou vyloučit všechny konstrukce, potřebné jinak pro skladování surových obkládaček, což je umožněno kontinuálním zavážením obkládaček do pece přímo z formovacího zařízení.

U způsobu podle vynálezu se také snižuje spotřeba energie na sušení, protože zde není žádná vsáklá voda z glazury, která by se dostávala do pórovitých obkládaček. Postup poskytuje větší možnosti pro ražení a označování, popřípadě zdobení horních a rubových stran obkládaček, protože zde není žádný problém s odlišným sušením, který by byl způsoben rozdílnou tloušťkou nebo rozdílnou pórovitostí různých částí rubového reliéfu. Celý prostor pece, kterým procházejí neglazované obkládačky, zůstává čistý a pec tak vyžaduje menší objem údržby. Keramické těleso, vypalované bez glazury, se neodplyňuje a může snadněji oxidovat. Vypalovací proces je podporován a může proběhnout v kratším časovém intervalu. Pro výrobu je možno použít méně čistých jílů s větším obsahem vyhořívajících látek. U způsobu podle vynálezu odpadá nutnost používat engoby. Teplota výpalu keramického tělesa není vázána na teplotu výpalu glazury, která se může podle potřeby měnit.

Glazura je tak vypalována za podmínek, které jsou nejvýhodnější pro dosažení dokonalého přilnutí a současně absolutního vyloučení pórovitostí, přičemž glazura se aplikuje po úplném proběhnutí všech reakcí v keramickém tělese, což činí použití engoby zbytečným. Při způsobu podle vynálezu je možno používat speciálních glazur, které se rozkládají při teplotách, při kterých se vypaluje keramické těleso, takže je možno rozšířit rozsah výrobků, které mohou být vyráběny způsobem podle vynálezu.

Glazura je uchycena pouze к povrchu obkládaček, přičemž přebytek glazury může být po shromáždění v násypce opět využit v dalším cyklu. Způsobem podle vynálezu může být nanášeno· postupně za sebou několik vrstev různých glazur, takže je možno získávat vícenásobné efekty. Protože je úsek pece pro vypalování glazury oddělen od úseku pece pro vypalování keramického· tělesa, je možno vytvořit a kontrolovat různé atmosféry v těchto různých úsecích [oxidační, redukční nebo inertní atmosféry), aniž by se tím nějak měnily nebo ovlivňovaly podmínky ve smíšeném vypalovacím cyklu. Tím je dosaženo značné volnosti pro realizaci speciálních efektů, které je možno dosáhnout jen v prostředí řízené atmosféry, která je velmi obtížně dosažitelná u dosud známých postupů.

Způsobem podle vynálezu je možno dosáhnout mnohem hospodárněji výrobku se zeskelněnými keramickými tělesy, která mají velkou mechanickou pevnost, s naprosto nepórovitou glazurou, které jsou proto naprosto dokonale odolné proti opotřebení a které mohou být dokonale přichyceny к podkladu a mají proto velmi dobrou odolnost proti poškození nárazem. Rozsah materiálů, které mohou být využity pro glazuru, se značně rozšířil, je možno používat nízko tavitelných glazur na zeskelněných keramických tělesech, vypalovaných za vysokých teplot, nebo glazur vyžadujících velmi krátký vypalovací cyklus, který není možný u dosud známých technologií.

Zařízení к provádění způsobu podle vynálezu je zobrazeno na výkresech v příkladném provedení, kde obr. 1 znázorňuje schematický boční pohled na zařízení, obr. 2 znázorňuje v podélném svislém řezu část zařízení z obr. 1 a na obr. 3 je teplotní diagram vypalovacích teplot v zařízení z obr. 1.

Při provádění způsobu podle vynálezu se keramická tělesa, vyráběná běžným formovacím postupem, dopravují v surovém sta^ vu po odpovídajícím vysušení do vstupního ústí 10 vypalovací pece. Vypalovací pec je opatřena prvním úsekem 11, ve kterém se teplota postupně v průběhu a délce tohoto prvního úseku 11 zvyšuje na hodnotu, postačující к přivedení obkládaček, pohybujících se tímto prvním úsekem 11 po vhodném známém dopravním orgánu, na vypalovací teplotu, to znamená na teplotu, při které proběhnou reakce vypalování surového keramického materiálu a při které také mohou být všechny tyto reakce dokončeny.

Na konci prvního úseku 11 vypalovací pece přivádí dopravní prostředek obkládačky do oblasti 12 nanášení glazury. Tato nanášecí oblast 12, která má zvláštní význam při provádění způsobu podle vynálezu, je zobrazena na obr. 2. Tato nanášecí oblast 12 navazuje na výstup 13 pro obkládačky, který je konečnou částí prvního úseku 11 pece, a kterým vystupují vypálené obkladačky pomocí dopravního prostředku, kterým je v příkladu provedení soustava válečků 14. Válečková dopravní dráha pokračuje i v nanášecí oblasti 12, ve které je udržována určitá atmosféra a ve které může být teplota regulována například pomocí postupně odebíratelných panelů 15, takže teplota v nanášecí oblasti 12 zůstává na předem stanovené úrovni, která je zejména nižší než v prvním úseku 11 v blízkosti jeho výstupu 13, aby tak bylo možno kontrolovat a nastavovat teplotu obkládaček.

V nanášecí oblasti 12 jsou vytvořeny potřebné úpravy pro instalaci nanášecího· ústrojí 20, kterým se rovnoměrně nanáší a rozprostírá suchá glazura v sypkém stavu buď ve formě granulí, nebo prášku na povrch obkládaček, které jsou dopravovány

6 26 6 5 na soustavě válečků 14 pod nanášecím ústrojím 20.

V zájmu jasného popisu funkce nanášecího ústrojí 20 .a jeho konstrukčního provedení je inužno¹ předpokládat, že nanášecí ústrojí 21 sestává ze zásobníku 21 pro glazuru, která je přiváděna do rozdělovači jednotky 22, která ji rozděluje rovnoměrně po· ce'é šířce obkládaček, které jsou dopravovány pod ní na soustavě válečků 14 v libovolném počtu řad.

Pod nanášecím ústrojím 20 jsou provedeny konstrukční úpravy pro sběrač 23 glazury, která nezůstala zachycena na obkládačkách, zejména glazury, propadávající mezerami mezi sousedními obkládačkami, dopravovanými na válečcích 14. Shromážděná glazura, zachycená ve sběrači 23, se s výhodou vrací zpět do zásobníku 21.

Nanášecí ústrojí 20 je v příkladu provedení naznačeno jen schematicky, protože v praxi může mít jakoukoliv známou formu a může být libovolného typu, například přehradového typu, s vibračním sítem, rozprašovacího nebo jiného typu, přičemž v podstatě jediným požadavkem je správné a rovnoměrné rozptylování glazury ve formě granulí nebo prášku na povrch obkládaček, dopravovaných pod nanášecím ústrojím 20.

Dopravní prostředky pro dopravu oibkládaček do nanášecí oblasti 12 mohou být také jiného charakteru než soustava válečků 14, která je zobrazena v příkladu na obr. 2, v této části zařízení je vhodné každé dopravní ústrojí, které je dosud využíváno pro dopravu výrobků z jílovitých materiálů.

Obkládačky potom opouštějí nanášecí oblast 12 a vstupují do vstupního ústí 16 následujícího druhého úseku 17 pece, ve které zůstávají při teplotě, postačující к úplnému zeskelnění a vytvrzení glazury, načež jsou postupně chlazeny dostatečně pozvolným poklesem teploty, aby se zamezilo vzniku vnitřních pnutí v obkládačkách, načež se obkládačky vysouvají koncovým výstupem 16 z pece.

Konstrukční podrobnosti pece nejsou v příkladu provedení popisovány, protože oba úseky 11, 17 pece mají analogické konstrukční provedení jako známé vypalovací pece nebo vypalovací komory pro vypalování keramického zboží pro získání biskvitu ve dvojím vypalovacím procesu; oba tyto úseky 11, 17 mohou být navrhovány a projektovány podle známých zásad, platných pro tradiční výrobní technologii.

Zejména- vstupní ústí 10, 16 a výstupy 13, 16 obou částí pece mohou mít konstrukční vytvoření, které je u těchto částí u dosud známých pecí obvyklé, aby bylo možno kontrolovat vnitrní atmosféru, která by měla být nastavitelná podle potřeby v obou úsecích 11, 17 pece, aby bylo možno podporovat průběh požadovaných reakcí v průběhu tepelného zpracování keramických těles a glazury.

Řešení podle vynálezu je založeno na poznatku, že je možno na krátkou dobu přerušit vypalovací proces, při kterém probíhá vypalování keramických těles, to znamená, že je možno alespoň v jedné fázi vypalování vystavit keramické těleso poměrně chladné okolní atmosféře, tj. prostředí, ve kterém je teplota odlišná od teploty keramického tělesa a rozdíl je větší, než teplotní rozdíl uvnitř pece mezi vypalovací fází a chladicí fází při chlazení keramických těles.

Při sledování vlivu tohoto zpracování na vypalované keramické obkládačky v zařízení podle vynálezu bylo zjištěno, že tepel ný ráz, kterému jsou obkláuaCKy vystaveny v důsledku jejich přivedení do· chladnějšího prostředí, je materiálem obkládaček snášen bez problémů, jestliže materiál zůstává v plastickém stavu a není ještě v křehkém stavu. Tento plastický stav se vyskytuje u keramických těles, jsou-li ve žhavém stavu, tj. mají-li teplotu, která není nižší než přibližně 700 °C, a která je vyhovující pro převážnou většinu směsí, používaných v současné době pro výrobu keramických obkládaček a dlaždic.

^; /Podle vynálezu se teplota v nanášecí oblasti 12 udržuje na hodnotě, která nemá způsobit přehřátí hlazených rozdělovačích orgánů nanášecího ústrojí 20, které by mohlo vést к tavení nebo к jinému zahušťování glazury, obsažené v zásobníku 21; to znamená, že tyto orgány nemají být překážkou pro rovnoměrné nanášení glazury na obkládačky.

Je výhodné, je-li v celé této oblasti nanášení glazury poměrně nízká teplota, aby se zabránilo sublimování částic glazury v okamžiku dopadu na obkládačku, které by vedlo к následnému rozptylování částic do okolí а к jejich usazování na částech pe ce a ústrojích v ní obsažených.

' Obkládačky, přicházející do nanášecí oblasti 12, jsou žhavé a mají teplotu, která jim byla udělena v průběhu vypalování v závěrečné části prvního úseku 11 pece; tato teplota však není nezbytně nejvyšší teplotou, kterou obkládačky dosahují průchodem prvního- úseku 11 pece.

Je-li teplota zeskelnění glazury nižší než vypalovací teplota, je vhodné začít s chlazením obkládaček ještě v závěrečné části prvního úseku 11 pece, aby bylo možno přivádět obkládačky pod nanášecí ústrojí 20 při nejvhodnější iteplotě, přičemž je třeba počítat s poklesem teploty při jejich vstupu do nanášecí oblasti 12.

V praxi je možno provádět regulaci teploty obkládaček při jejich styku s glazurou regulováním teploty, při které opouštějí první úsek 11 pece, při současném uvažování poklesu teploty při vstupu a průchodu nanášecí oblastí 12. Jinou možnost kontroly tohoto řízeného snižování teploty je správné nastavení teploty v nanášecí ob-

lasti 12, která by neměla být tak vysoká, aby způsobila fyzikální nebo chemické změny práškové glazury, která je nanášena na povrch žhavých obkládaček.

V nanášecí oblasti 12 je možno kromě nanášení glazury provádět i jiné operace při jiném žádaném zdobení povrchu obkládaček, například nanášení obtisků při vysoké teplotě pro vytváření dekoračních vzorů, vyžadujících zvláštní rozdělení barviva, tvořícího dekoraci. Obtisky mohou být kladeny na obkládačky pomocí robotizovaných manipulátorů.

Glazura, nanášená na obkládačku, dosahuje své maximální teploty a minimální viskozity přesně na styčné ploše s keramickým tělesem a tím se podporuje dokonalé spojení mezi glazurou a keramickým tělesem.

Skutečnost, že doba setrvání obkládaček v nanášecí oblasti 12, potřebná pro nanesení glazury, je krátká, nemůže u obkládaček dojít к přechodu ze žhavého plastického stavu do křehkého stavu, při kterém by tepelný ráz mohl vést к vnitřním pnutím a ke vzniku trhlinek v jílovitém materiálu.

Nanášením glazury v práškovém stavu se dosahuje toho, že množství glazury, ulpívající na svislých stranách obkládaček je zanedbatelné a prakticky nulové a obkládačky jsou tak na okrajích čisté, což na druhé straně snižuje obvodovou křehkost glazury a z toho vyplývající náchylnost к odlamování.

Je-li požadováno nanášení více glazur než jedné, přičemž každá z těchto glazur vyžaduje jinou teplotu keramického tělesa pro nanášení, následovanou jinou teplotou pro vytvrzování jiné glazury, je možno ve druhém úseku 17 pece vytvořit jednotlivé stanice, v jejichž výstupní části jsou Obkládačky postupně chlazeny.

Základní znaky způsobu podle vynálezu budou podrobněji objasněny pomocí následujících příkladů provedení.

Příklad 1

Výroba stěnových obkládaček má následující charakteristiky:

'velikost: tloušťka:

15X20 cm mm pórovitost: 12 % pevnost v ohybu: 20 MPa lesklá glazura s povrchovými efekty typu modrého zrna charakteristiky směsi:

keramická tělesa jsou připravena ze směsi přírodního písku a Jílu v následujících poměrech:

majolikový jíl: 60 °/o gréský jíl: 25 % živcový písek: 15 % (Tabulka 1 udává chemické složení směsi)

Směs byla připravena mletím za sucha v kyvadlově к olovem mlýně a zvlhčena na vlhkost 5 %.

Obkládačky byly vytvářeny lisováním za sucha v hydraulickém lisu ipři měrném tlaku 22,0 MPa pomocí pětistranné zápustky.

'Po vylisování byly obkládačky ukládány do řad po osmi vedle sebe a svými 20 cm dlouhými stranami к sobě do jedné vrstvy do válečkové pece, mající následující charakteristiky:

sušicí délka: 13 820mm předehřívání a výpal: 24 747mm šířka komory: 1 465mm maximální teplota výpalu: . 1 060 °C trvání cyklu: přibližně 25 minut

Obr. 3 znázorňuje vypalovací křivku v grafu, na jehož pořadnících jsou vyneseny teploty kouřových pecních plynů a doby jsou vyneseny na souřadnici, proporcionálně korelované s ohledem na podélné rozměry pece ve vztahu к dopravní rychlosti náplně.

Glazování:

Glazura sestává ze směsi tří frit složení je uvedeno v tabulce 1):	(jejichž
frita 1:	70 %
frita 2:	20 %
frita 3:	10%
velikost částic je mezi 0,2 a 1 mm
teplota zeskelnění:	950 °C

glazura je nanášena válcovým rozprostíracím ústrojím délka glazovací zóny: 1 000 mm na jednu obkládačku je nanášena glazura v množství 30 g doba průchodu: 30 sekund

Po průchodu nanášecí zónou přicházejí obkládačky, stále při teplotě asi 900 °C do druhého úseku 17 pece, která má následující znaky:

délka: 23 311 mm šířka: 1 4'65 mm

Tento druhý úsek 17 je udržován ve své ipočáteční zóně na teplotě 1 000 °C a obkládačky procházejí touto oblastí asi 4 minuty, přičemž tento časový Interval je plně postačující pro úplné vytvrzení glazury.

Druhý úsek 17 росе potom obsahuje oblast přímého a nepřímého chlazení.

Celková délka zařízení je tedy 62 878 mm, celková doba zpracování obkládaček je 40 minut.

Příklad 2

Výrobní postup pro- výrobu podlahových dlaždic měl následující znaky:

velikost dlaždic: 25X25 cm tloušťka: 8 mm pórovitost: 3 % glazura: ipolomatná, světle béžová

Znaky směsi pro keramické těleso dlaždic: směs jílů a živce byla připravena v následujících poměrech:

živec 45 % jíl 1 30 % jíl 2 25 % chemické složení složek je uvedeno v tabulce 1

Směs byla připravena mletím za vlhka s 35 % vody a rozprašováním rozprášená vlhkost 5 % dlaždice byly připraveny lisováním za- sucha pomocí hydraulických lisů měrným tlakem 30 MPa a trojcestných zápustek.

Výlisky byly přímo ukládány do řad po pěti do jedné vrstvy na válečkovou dopravní dráhu pece, která měla následující znaky:

'sušicí délku 14 548 mm předehřívací a vypalovací úsek: 32 102 mm průměr válečků: 32 cm 'v délce nejméně 12 700 mm šířka: 1 564 mm 'maximální teplota: 1150 °C doba trvání cyklu: 30 minut

Vypalovací křivka ve vztahu к teplotě 'kouřových plynů bude podobná ve svém základním průběhu křivce z obr. 3, pouze s rozdílnými hodnotami pořadnic a souřadnic.

Glazura

Glazura sestává z jednoho typu frit s částicemi od 0,2 do 1 mm.

teplota zeskelnění 1 050 °C chemické složení frity je uvedeno v tabulce •1 ve sloupci frita 4 'Nanášení glazury: válcovým nanášečem ^!délka glazovacího pásma; 1 500 mm množství nanášené glazury: 45 g na dlaždici doba průchodu nanášecím pásmem: 30 s (Po průchodu nanášecím pásmem vstupují dlaždice, které si stále zachovávají teplotu kolem 1 000 °C, do druhého pásma pece, která má následující znaky:

délka: 22 628 mm šířka komory: 1 465 mm je udržována na teplotě 110Ό ^aC.

Dlaždice procházejí prvním pásmem této druhé části, udržované na 1100 °C, za asi 4 minuty, které jsou postačující pro vytvrzení glazury a pro přímé a nepřímé chlazení, kterému jsou vystaveny v další fázi v 'chladicím pásmu.

Celková délka zařízení je tak 76 695 mm, celková doba trvání cyklu kolem 50 minut.

co in со ud 'Ф

1П	А	1Ώ О	О	А
	со	od см	о	ud
			т-Ч	см

CM cd

4—· lit

CM CO 1П UD ιτγ гЧ^ cm~ r4~ co cd to cd r-Γ o’ in oo co oo UD 'φ o

UD o CM^ гЧ~ -φ 00^ CO LO co ΙΌ о о ’Ф о о о ’ф со co~ -Ф o ’ф UD ud

CO in CO CO CM r4 CM Ф oo Y-d T-H CO CD cm Ó CO CM ’ф cd

> o ω >

)N

UDJ.O T-^r>^00 CO r4 oo cm r-T Y-Γ o o o O- CM

A A A A A co cd o r-Γ cd ud cd t>> r4

A A A A A A A A r-Γ cd o r-Γ см cd со см co co l<

A cm t> rcm Ά

A A A A A A A A r4 o oo гч cd cm oo r-T CO CM

A A cd cd

CJ cčT š

A A A A A A A. A ud ^ф co cd А co cd гч UD гЧ тН

A A

A см гЧ CM tí ф >N

O

7/5 сч о •γΉ сл

Φ rCj

5 2.6 6 5

Claims

1. Způsob výroby glazovaných keramických obkládaček a dlaždic, při kterém se nejprve vyformují surová keramická tělesa, vyznačující se tím, že keramická tělesa se nejprve umístí do pece pro první fázi tepelného zpracování, v jehož závěru jsou v podstatě ukončeny vypalovací reakce, a pro druhou fázi tepelného zpracování, přičemž ipřed druhou fází tepelného zpracování se nanáší suché práškové glazury na keramická tělesa při teplotě, rovnající se v podstatě konečné teplotě první fáze tepelného zpracování, přičemž v počáteční části druhé fáze jsou keramická tělesa zahřáta na teplotu, která je postačující pro zeskelnění glazury roztavením alespoň jedné její složky.

2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že na konci iprvní fáze tepelného zpracování se keramická tělesa přivádějí ve žhavém plastickém stavu do oblasti, kde se na ně nanáší glazura.

3. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že glazura se nanáší v prostředí, majícím teplotu nižší, než je teplota zeskelnění glazury.

4. Způsob podle bodu 1, vyznačující se -tím, že nanášení glazury na keramická tělesa, probíhá volným pádem částic glazury na keramická tělesa, která se dopravují po vodorovné dopravní dráze pod nanášecím ústrojím pro nanášení glazury.

5. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že keramická tělesa se přivádějí do nanášecí fáze při teplotě vyšší, než je teplota zeskelnění glazury.

6. Zařízení к provádění způsobu vypalování a glazování obkládaček a dlaždic ve vypalovací peci nebo komoře podle bodů 1 až 5, sestávající z prvního úseku pece pro zahřívání keramických těles na teplotu, při které proběhnou v podstatě všechny vypa lovací reakce, z druhého úseku pece, opatřené prostředky pro udržování keramických těles na kontrolované a postupně klesající teplotě pro postupné chlazení keramických těles, a z prostředků pro dopravu keramických těles prvním a druhým úsekem pece, vyznačující se tím, že mezi prvním úsekem (11) a druhým úsekem (17) vypalovací pece je umístěna gl-azovací stanice, opatřená prostředky pro dopravu obkládaček nebo dlaždic z prvního úseku (11) pece do vstupního ústí (16) druhého úseku (17) pece a prostředky pro rozprostírání sypké suché glazury na keramická tělesa, dopravovaná dopravními prostředky.

7. Zařízení podle bodu 6, vyznačující se tím, že prostředky pro rozprostírání glazury jsou umístěny v prostředí, vybaveném prostředky pro udržování teploty prostředí na hodnotách nižších, než je teplota, při které dochází к zeskelnění glazury а к jejím chemickým změnám.

8. Zařízení podle bodu 6, vyznačující se tím, že prostředky pro rozprostírání glazury na keramická tělesa sestávají z nanášecího ústrojí (20), uspořádaného nad celou šířkou dopravních prostředků pro dopravu obkládaček nebo dlaždic.

9. Zařízení podle bodu 6, vyznačující se tím, že vypalovací pec je jednovrstvého typu s válečkovým dopravníkem.

10. Zařízení podle bodu 6, vyznačující se tím, že válečkový dopravník je opatřen přerušovanou dopravní plochou pro obkládačky nebo dlaždice, umístěné v odstupu od sebe a podepřené v řadě bodů, přičemž nanášecí ústrojí (20) je upraveno pro nanášení glazury v celé šířce dopravních prostředků a je opatřeno· sběračem (23) pro zachycování a shromažďování částic glazury, propadávajících mezerami mezi sousedními obkládačkami nebo dlaždicemi.