CZ97799A3 - Způsob výroby pracího nebo čistícího prostředku - Google Patents

Description

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu výroby rychle rozpustných zhutněných pracích nebo čisticích prostředků, popřípadě kompozic nebo k tomu 5 účelu upravených surovin ve formě částic a tímto způsobem vyrobených pracích nebo čisticích prostředků, popřípadě kompozic nebo k tomu účelu upravených surovin, které mají z hlediska spotřebitele výrazně lepší kvalitu.

Dosavadní stav techniky

Prací nebo čisticí prostředky ve formě částic se sypnou hmotností vyšší než 600 g/l patří již dlouhou dobu ke stavu techniky. V posledních letech se přistupovalo spolu se zvyšováním sypné hmotnosti také ke zvyšování koncentrace aktivních složek pracích a čisticích prostředků, aby mohl spotřebitel dávkovat při praní nejen menší objemy, ale také menší hmotnost. Zvýšení sypné hmotnosti a zvláště vyšší koncentrace pracích a čisticích aktivních látek v prostředku byly obecně vykoupeny z hlediska spotřebitele subjektivně horší rozpustností, tj. pomalejší rychlostí rozpouštění použitého prostředku. Toto nežádoucí zpomalení rozpouštění bylo způsobeno mj. tím, že řada běžných aniontových a neiontových tensidů a především odpovídajících směsí tensidů. má při rozpouštění ve vodě sklon k vytváření gelových fází. Toto gelování se může vyskytnout při obsahu tensidů již od 10 % hmotnostních, vztaženo na celkový prostředek, tedy již při množstvích tensidů běžně používaných v pracích nebo čisticích prostředcích. Sklon ke tvorbě gelů se zvyšuje podle zkušeností vždy také se stále kompaktnější strukturou zrna částic.

EP-B-0 468 592 popisuje granulární, popřípadě extrudované prací nebo čisticí prostředky se sypnou hmotností vyšší než 600 g/l, které obsahují aniontové a/nebo neiontové tensidy v množství alespoň 15 % hmotnostních až do přibližně 35 % hmotnostních. Vyrábí se způsobem, při kterém še pevná, sypká předběžná směs, která obsahuje plastifikační a/nebo kluzný prostředek s výhodou na bázi vodných past tensidů a/nebo vodných roztoků polymerů, stlačí pod vysokým tlakem 2,5 až 20,0 MPa do formy proužků, které se po výstupu z matrice řežou stříhacím zařízením na předem určený rozměr io granulátu a zakulacují se. Předběžná směs se skládá alespoň částečně z pevných složek, ke kterým se přimísí popřípadě kapalné složky, jako jsou při pokojové teplotě kapalné neiontové tensidy. Jak bylo již řečeno, přidávají se jako plastifikační a/nebo kluzné prostředky ve výhodných provedeních vodné přípravky. Je možno však také použít srovnatelně vysokovroucí organické kapaliny, popřípadě ve směsi s vodou. V patentu však nejsou popsány podmínky způsobu výroby pro případ bezvodé extruze. Vyrobené extrudáty mohou být použity jako prací nebo čisticí prostředky buď jako takové, nebo mohou být dodatečně zpracovány s jinými granuláty nebo práškovými složkami na hotové prací nebo čisticí prostředky. Vysokou kompaktností jádra a relativně vysokým obsahem tensidů, ale také spotřebiteli žádaným kulovitým nebo perlovitým tvarem, které poskytují proti obvyklým granulátům podstatně menší plochu, může v závislosti, na zvolených kombinacích tensidů docházet k výše uvedeným obtížím.

Z mezinárodní patentové přihlášky WO-A-93/15180 je známo, že rychlost rozpouštění těchto extrudovaných prostředků je možno zvýšit tím, že se do pevné předběžné směsi přidají alkylsulfáty s krátkým řetězcem, zejména C₈- až maximálně Ci6-alkylsulfáty, které se do předběžné směsi zapracují známým způsobem. Toto opatření však ve všech případech nedostačuje pro požadované zvýšení rychlosti rozpouštění hotových prostředků.

Německá patentová přihláška DE 195 19 139.0 navrhuje pro řešení rozporu mezi vysokým stupněm zhutnění jednotlivých zrn, zvláště extrudátů na jedné straně, a současně rychlým a zvláště bez vytváření gelu probíhajícím opětným rozpouštěním hotových pracích nebo čisticích prostředků ve vodných lázních na straně druhé, prací nebo čisticí prostředky ve formě částic se sypnou hmotností vyšší než 600 g/l, které obsahují aniontové a/nebo neiontové tensidy v množstvích alespoň 15 % hmotnostních, vyráběné takovým způsobem, že se použije alespoň dvou různých granulárních složek, z nichž io alespoň jedna je extrudovaná a alespoň jedna je neextrudovaná, přičemž obsah tensidů v extrudované složce včetně mýdel má být maximálně 15 % hmotnostních, vztaženo na příslušnou éxtrudovanou složku. Další složky tensidů hotového pracího nebo čisticího prostředku se do prostředku přidávají ve formě jedné nebo více neextrudované složky (složek). Tento způsob sice řeší problém gelování vysoce zhutněných pracích nebo čisticích prostředků s vysokým obsahem tensidů při použití ve vodné lázni, ale přináší také řadu nových problémů. Může dojít k segregaci složek a odpovídajícím změnám při reprodukovatelnosti pracího nebo čisticího účinku. Kromě toho nemá extrudovaný podíl prostředku jen vysokou hustotu, ale vysušené extrudáty jsou současně také poměrně tvrdé. Za podmínek přepravy, skladování a použití může být relativně měkčí podíl granulátu vystaven mechanickým silám, které se podílejí na jeho zmenšování a vedou tak ke tvorbě prachu a jemných podílů v důsledku · otěru.

Obvyklé způsoby obecně pracují jak s pevnými, tak i s při pokojové teplotě kapalnými složkami pracích a čisticích prostředků; jako pomocné granulační prostředky, nebo jako v případě EP-B-0 486 592 jako plastifikační a/nebo kluzné prostředky se také hojně používají vodné roztoky a/nebo disperze. Tyto způsoby výroby však přinášejí riziko, že gelovité struktury vznikají již při výrobě pracího nebo čisticího prostředku, což přispívá ke zpomalení rozpouštění ve vodné lázni. Kromě toho mají zvláště způsoby, při kterých se používá jako granulační prostředek voda, vodné roztoky nebo vodné disperze tu nevýhodu, že se musí ve většině případů použít energeticky nevýhodného sušení, aby se získal sypký, popřípadě při skladování stabilní hotový produkt, a mimo to se často musí vzniklé hrubé aglomeráty zmenšovat a/nebo prosívat (viz také „Size Enlargement by Agglomeration“, W. Pietsch, John Wiley & Sons, 1990, str. 180). Další nevýhoda tohoto způsobu spočívá v tom, že při dalším rozpouštění pevných a ve vodě rozpustných složek zvláště působením tlaku io v průběhu extruze může dojít ke zvětšování částic a ke krystalizaci, které také působí nevýhodně na chování hotového prostředku při rozpouštění.

Způsob výroby těžkých granulátů za pomoci vodných granulačních pomocných prostředků je také dvoustupňová granulace, při které se nejdříve v obvyklém mísiči/granulátoru vyrobí ještě plastické primární aglomeráty, které se potom zpracují v přístrojích jako je zařízení pro zakulacování, Rotocoater, Marumerizer atd. s kapalným pojivém a/nebo prachem a obvyklým způsobem se potom suší. Granulace a současné zakulacování může probíhat například v granulátorech s vířivou vrstvou, které obsahují rotující kotouče. Při tom se nejprve ve vířivé vrstvě fluidizují pevné výchozí látky a potom se přidává do fluidního lože tangenciálně umístěnými tryskami kapalné pojivo, přičemž dochází k aglomeraci („Size Enlargement by Agglomeration“, W. Pietsch, John Wiley & Sons, 1990, str. 450 - 451).

V podstatě je možné tuto metodu použít také při způsobu bez použití vody (způsob s tavným potahováním), přičemž se však nevyužije výhody aparatury, tj. možnosti současnéhosušení.

V odborné literatuře („Size Enlargement by Agglomeration“, W. Pietsch, John Wiley & Sons, 1990, str. 440 - 441) jsou známy pouze dvě metody granulace za vysokého tlaku, které se provádějí zcela bez přítomnosti vody. Jedná se o tabletování v tabletovacích lisech a o kompaktizaci pomocí válců, přičemž v naposledy uvedeném způsobu • ·

- 5 se vyrábějí obvykle vločky, které se dodatečně převádějí na granulární, ale nepravidelně tvarované výrobky. Z tohoto důvodu se používá v některých systémech tzv. prebreaker, aby se již výchozí produkt tvarově sjednotil pro vlastní krok granulace, popřípadě mletí.

Nakonec je možno na sítech oddělit nežádoucí jemno- a/nebo hrubozrnné podíly tímto způsobem vyrobeného granulátu a tyto podíly popřípadě recyklovat.

Mezinárodní patentová přihláška WO-A-93/02176 popisuje způsob výroby pevných pracích nebo čisticích prostředků s vysokými sypnými hmotnostmi spojením pevných a kapalných surovin pracího nebo čisticího prostředku za současného nebo následného formování, přičemž jako pevné složky jsou použity například aniontové tensidy a builderové látky a jako kapalné složky jsou použity neiontové tensidy, které se již mohou přidat ve formě směsi s rozvolňující látkou jako polyethylenglykol nebo polypropylenglykol nebo ethoxylovaným C₈-Ci₈ mastným alkoholem s 20 až 45 EO. Jako kapalné neiontové tensidy se používají s výhodou ethoxylované nebo v poloze 2 methylem rozvětvené alkoholy, které obsahují 8 až 20 atomů uhlíku v uhlovodíkovém řetězci a v průměru 1 až 15 mol ethylenoxidu na mol alkoholu. Kromě uvedených rozvolňujících látek se popisuje jako vhodná rozvolňující látka také voda, jejíž použití je však méně výhodné, protože prostředek při skladování se může na základě vnitřního vysoušení o vodu ochuzovat a tím nepřinášet zčásti nebo v plné míře požadovaný účinek zvýšené rychlosti rozpouštění dosahovaný použitím rozvolňující látky. Podle této mezinárodní patentové přihlášky se mohou směsi skládat z neiontových tensidů a rozvolňujících látek ve formě buď roztoku nebo disperze, a mohou se používat při všech známých způsobech granulace, ve kterých se používají odděleně vyrobené složky a/nebo suroviny. Je také možné

3o a dokonce^s výhodné použití způsobu extruze podle mezinárodní patentové přihlášky WO-A-91/02047 (popřípadě evropského patentu EP-B-0 486 592). Odpovídajícím způsobem se také používají vodné

- 6 roztoky, pasty nebo vodné disperze, přičemž voda se nepoužívá jako rozvolňující látka, ale obvykle se po extruzi vysuší. Extruze bez přídavku vody se explicitně neuvádí; i v samotných příkladech se dodatečně a odděleně od směsi neiontový tensid - rozvolňující látka provádí přidávání vodných roztoků; především ale tento dokument neuvádí žádný způsob, při kterém by se mohla provádět extruze za sucha.

Evropská patentová přihláška EP-A-0 337 330 popisuje způsob zvýšení sypné hmotnosti rozprašovacím způsobem sušení získaného io pracího prostředku granulací v . mísiči za přídavku neiontových sloučenin. K těm patří ethoxylované a/nebo propoxylované neiontové tensidy jako primární nebo sekundární alkoholy s 8 až 20 atomy uhlíku a 2 až 20 mol alkylenoxidu na mol alkoholu, přičemž v mísiči se přidávají zvláště neiontové tensidy s 2 až 6 EO a hodnotami HLB 11 nebo méně. Jako neiontové sloučeniny je možno použít také ethylenglykoly a propylenglykoly.

V evropské patentové přihlášce EP-A-0 711 828 se popisuje způsob výroby tablet, při kterém se lisuje obalený produkt ve formě částic. Obalující látkou je ve vodě rozpustné pojivo nebo desintegrační prostředek s teplotou tání mezi 35 a 90 °C. Jako podstatný znak se zde uvádí, že kompaktizace/tabletování má probíhat při teplotách, které jsou alespoň 28 °C, v každém případě ale nižší než teplota tání pojivá.

Z mezinárodní patentové přihlášky WO-A-96/10071 je znám způsob výroby granulátů se sypnou “hmotností alespoň 650 g/l· a obsahem tensidů alespoň 40 % hmotnostních, přičemž granulace se provádí jednostupňově v mísiči s vysokými střižnými silami při teplotách mezi teplotou místnosti a 60 °C. Jako výchozí látka slouží částice s velikostí mezi 0,1 a 500 pm, přičemž alespoň 15 %

3o hmotnostních částic by mělo mít velikost více než 50 pm, ale je přítomno dostatečné množství malých jemných částic, takže se ·· ·«··

- 7 dosáhne' zvláště velké plochy povrchu pevných výchozích materiálů. Jako pojivo slouží směsi aniontových a neiontových tensidů v hmotnostních poměrech od 2 : 8 až 8 : 2, které mohou obsahovat až do 20 % hmotnostních vody. Jako neiontové tensidy se udávají primární C₁₂-Ci₅-alkoholy s 3 až 7 EO. V rámci předkládaného způsobu jsou zvláště výhodné směsi tensidů, které obsahují až do 20 % hmotnostních vody, protože se tím zvyšuje viskozita směsi a proces je lépe kontrolovatelný. Směs tensidů může obsahovat navíc také polyethylenglykoly.

ίο V US patentovém spisu US 5,108,646 se popisuje způsob výroby builderových aglomerátů, při kterém se aglomeruje 50 až 70 hmotnostních dílů hlinitokřemičitanu nebo krystalického vrstevnatého křemičitanu s 20 až 35 hmotnostními díly pojivá. Vhodnými pojivý jsou především vysoce viskózní pasty aniontových tensidů, které mohou obsahovat mezi 0 a 90 % hmotnostními vody. V úvahu však také přicházejí polymery jako polyethylenglykoly s molekulovou hmotností mezi 1000 a 20 000, stejně jako jejich směsi s obvyklými neiontovými tensidy jako jsou Cg-Ci6-alkoholy s 4 až 8 EO, pokud rozmezí teploty tání nezačíná při teplotě nižší než 35 °C, popřípadě nižší než 45 °C.

Aglomerace probíhá v tzv. intenzívním mísiči s jasně určeným relativně vysokým přísunem energie. Při přísunu energie vyšším než uvedené hodnoty, dochází k nadměrné aglomeraci až k vytvoření těstovité hmoty, při nižším přísunu energie se získá pouze jemnozrnný prášek nebo velmi lehké aglomeráty s nežádoucím širokým rozdělením velikosti zrna.

Úloha předkládaného vynálezu spočívá naproti tomu ve výrobě pracích nebo čisticích prostředků, popřípadě kompozic nebo upravených surovin ve formě částic, které se vyznačují při sníženém povrchu, zvláště při kulovitém (perlovitém) tvaru zlepšeným rozpadáváním při rozpouštění ve vodné lázni. Mimo to by měl být způsob ekonomicky výhodný a neměl by používat nákladných kroků sušení.

- 8 ····

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je proto v prvním provedení způsob výroby pracích nebo čisticích prostředků popřípadě kompozic (compounds) nebo k tomu účelu upravených surovin ve formě částic se sypnou hmotností vyšší než 600 g/l přivedením do styku kompozic a/nebo surovin pracího nebo čisticího prostředku za současného nebo následného formování, přičemž nejprve se vyrobí předběžná směs, jejíž jednotlivé složky a/nebo kompozice, které jsou při pokojové io teplotě a tlaku 0,1 MPa ve formě pevných látek, a nemají teplotu tání, popřípadě teplotu měknutí nižší než 45 °C, a která popřípadě obsahuje až do 10 % hmotnostních při teplotách nižších než 45 °G a tlaku 0,1 MPa kapalných neiontových tensidů, a tato směs se použitím zhutňujících sil převede při teplotách alespoň 45 °C na zrno a popřípadě se potom dále zpracovává nebo upravuje. Přitom platí podmínky, že

- předběžná směs je v podstatě bezvodá a

-v předběžné směsi je přítomna alespoň jedna surovina nebo kompozice, která je popřípadě při tlaku 0,1 MPa a teplotách nižších než 45 °C v pevné formě, ale za podmínek zpracování je ve formě taveniny, přičemž tato tavenina slouží jako polyfunkční, ve vodě rozpustné pojivo, které při výrobě prostředku má funkci jak kluzného prostředku, tak i pojivá pro pevné kompozice popřípadě suroviny^-pracího nebo čisticího prostředku, a při opětném rozpouštění prostředku ve vodné lázni působí naopak desintegračně.

Přitom se v rámci vynálezu pod pojmem „v podstatě bezvodý“ rozumí stav, při kterém je obsah kapalné, tzn. nikoliv ve formě hydrátové vody a/nebo konstitučně přítomné vody nižší než 2 % hmotnostní, s výhodou nižší než’1 % hmotnostní a zvláště nižší než • ·

- 9 0,5 % hmotnostních, vždy vztaženo na předběžnou směs. Voda může tedy být v podstatě při způsobu výroby předběžné směsi přidávána pouze v chemicky a/nebo fyzikálně vázané formě, popřípadě jako součást při teplotách pod 45 °C a při tlaku 0,1 MPa pevných surovin popřípadě kompozic, ale nikoliv ve formě kapaliny, roztoku nebo disperze. Předběžná směs s výhodou nemá celkový obsah vody větší než 15 % hmotnostních, přičemž tato voda není také přítomna v kapalné volné formě, ale je chemicky a/nebo fyzikálně vázána, a zvláště výhodné je, jestliže obsah vody, která není navázána na zeolit io a/nebo na silikáty, není v pevné předběžné směsi větší než 10 % hmotnostních, s výhodou je menší než 7 % hmotnostních a zvláště výhodně je maximálně 2 až 5 % hmotnostních.

Pod pracími nebo čisticími prostředky ve formě částic se v rámci vynálezu rozumí takové prostředky, které s výhodou neobsahují práškovité podíly a zvláště neobsahují velikosti částic menší než 200 pm. Výhodná jsou zvláště taková rozdělení velikosti částic, která obsahují alespoň 90 % hmotnostních částic o průměru alespoň 400 pm. Ve zvláště výhodné formě provedení vynálezu obsahují vyrobené prací nebo čisticí prostředky, kompozice nebo k tomu účelu upravené suroviny alespoň 70 % hmotnostních, s výhodou alespoň 80 % hmotnostních a zvláště výhodně až 100 % hmotnostních kulovitých (perlovitých) částic s rozdělením velikosti částic, kde alespoň 80 % hmotnostních částic má velikost mezi 0,8 a 2,0 mm.

Pod pracími a čisticími prostředky se rozumí takové směsi, které mohou být použity pro praní nebo čištění,-aniž by se musely za běžných podmínek přidávat další složky. Naproti tomu kompozice se skládá z alespoň dvou za obvyklých podmínek v pracích nebo čisticích prostředcích použitých složek; kompozice se ale za normálních okolností používají pouze ve směsi s jinými složkami, s výhodou

3o s jinými kompozicemi. Zpracovaná surovina v rámci předkládaného vynálezu je relativně jemnozrnná surovina, která byla způsobem podle vynálezu převedena na hrubší částice. Přísně vzato je surovina

v rámci vynálezu kompozice, pokud je předmět zpracování za obvyklých podmínek používanou součástí pracích nebo čisticích prostředků.

Složky použité při způsobu podle vynálezu mohou být 5 s výjimkou popřípadě přítomných, při teplotách pod 45 °C a tlaku 0,1 MPa kapalných neiontových tensidů - odděleně vyrobené kompozice, ale také suroviny, které jsou práškové nebo ve formě částic (jemnozrnných až hrubých), avšak v každém případě při pokojové teplotě a tlaku 0,1 MPa pevné. Jako částice mohou být io použity například kuličky vyrobené rozprašovacím způsobem sušení nebo granuláty (popřípadě granuláty vyrobené ve fluidní vrstvě) apod. Složení samotných kompozic není pro vynález podstatné s výjimkou obsahu vody, který musí být vyměřen tak, aby byla výše definovaná předběžná směs v podstatě bezvodá a s výhodou neobsahovala více než 10 % hmotnostních hydrátové a/nebo konstituční vody. Ve výhodném provedení se používají v předběžné směsi přesušené kompozice. Tyto kompozice je možno získat například rozprašovacím způsobem sušení, přičemž řízení teploty je nastaveno tak, aby byly teploty na výstupu z věže vyšší než 100 °C, například 110 °C nebo ještě vyšší. Stejně tak je možné, aby byly v předběžné směsi použity pevné kompozice, které slouží jako nosič kapalin, zvláště kapalných neiontových tensidů nebo silikonového oleje a/nebo parafinů. Tyto kompozice mohou obsahovat vodu ve výše uvedených rozmezích, přičemž kompozice zůstávají sypké, popřípadě alespoň dopravovatejné i při vyšších teplotách alespoň 45 °C^ Zvláště výhodné je však použití kompozic s maximálním obsahem 10 % hmotnostních, ještě lépe maximálně 7 % hmotnostních vody (vztaženo na předběžnou směs) v předběžné směsi. Předběžná směs s výhodou vůbec neobsahuje volnou vodu, tedy vodu, která není v některé formě navázána na pevnou látku a je proto „v kapalné formě“, protože pro částečné rozpuštění o sobě bezvodého pojivá postačují již velmi malá množství, např. 0,2 nebo 0,5 % hmotnostních vody. V důsledku «· ···· částečného rozpouštění by došlo ke snížení teploty tání, popřípadě teploty měknutí, a konečný produkt by měl jak zhoršenou sypkost, tak i sypnou hmotnost.

Překvapivě se ukázalo, že v žádném případě není jedno, na 5 kterou pevnou surovinu, popřípadě ve které pevné kompozici je voda navázána. Tak např. je možno méně kriticky pohlížet na vodu, která je <· navázána na builderové látky jako je zeolit nebo křemičitany (popis látek viz níže), zvláště jestliže je voda navázána na zeolit A, zeolit P, popřípadě MAP a/nebo zeolit X. Naproti tomu je výhodné, jestliže je obsah vody navázané na jiné pevné složky než jsou uvedené builderové látky, menší než 3 % hmotnostní, vztaženo na předběžnou směs. V jedné formě provedení vynálezu je tedy výhodné, jestliže není obsah vázané vody v předběžné směsi vyšší než 10 % hmotnostních a/nebo obsah vody, která není navázána na zeolit a/nebo křemičitany, je menší než 7 % hmotnostních a zvláště maximálně 2 až 5 % hmotnostních. Přitom je zvláště výhodné, jestliže předběžná směs neobsahuje vůbec žádnou vodu, která není navázána na builderové látky. To je však technicky pouze těžko dosažitelné, protože jsou zpravidla v surovinách a kompozicích vždy přítomny alespoň stopy

2o vody.

Obsah při teplotách nižších než 45 °C nevodných kapalin v pevných kompozicích použitých v předběžné směsi je s výhodou ,* také, popřípadě navíc až do 10 % hmotnostních, s výhodou až do 6 % hmotnostních, opět vztaženo na předběžnou směs. V předběžné směsi

..... 25 se používají zvláště takové pevné kompozice, které obsahují obvyklé, při teplotách nižších než 45 °C a tlaku 0,1 MPa kapalné neiontové tensidy, a které se odděleně vyrábějí všemi známými způsoby výroby, například rozprašovacím způsobem sušení, granulací nebo postřikováním nosných kuliček. Tímto způsobem je možno vyrábět

3o předběžné směsi, které obsahují například až do 10 % hmotnostních, s výhodou méně, zvláště až do maximálně 8 % hmotnostních

- 12 a například mezi 1 a 5 % hmotnostními neiontových tensidů, vztaženo na hotový prostředek.

(β

Kompozice, které obsahují vodu ve výše uvedené formě a/nebo slouží jako nosiče pro kapaliny, zvláště pro při pokojové teplotě kapalné neiontové tensidy, obsahují také tyto při pokojové teplotě kapalné složky a mohou být podle vynálezu použity, nemají v žádném případě teplotu měknutí nižší než 45 °C. Stejně tak mají odděleně použité jednotlivé suroviny teplotu tání alespoň 45 °C. S výhodou je teplota tání, popřípadě teplota měknutí všech jednotlivých surovin io použitých v předběžné směsi a kompozic vyšší než 45 °C a s výhodou alespoň 50 °C.

Ve výhodné formě provedení vynálezu má alespoň 80 % hmotnostních, zvláště alespoň 85 % hmotnostních a ještě výhodněji alespoň 90 % hmotnostních v předběžné směsi použitých kompozic a jednotlivých surovin podstatně vyšší teplotu měknutí, popřípadě teplotu tání než teploty, kterých se dosahuje za podmínek způsobu. V praxi nejsou teploty při výrobě již ze samotných ekonomických důvodů vyšší než 150 °C, s výhodou vyšší než 120 °C. Alespoň 80 % hmotnostních použitých kompozic a jednotlivých surovin má tedy teplotu měknutí, popřípadě teplotu tání vyšší než 150 °C. Zpravidla je teplota měknutí nebo teplota tání dokonce daleko vyšší než tato teplota. Pokud se používá složek, které se vlivem teploty rozkládají, například peroxidových bělicích prostředků jako perboritan nebo peruhličitan, je teplota rozkladu těchto složek při tlaku 0,1 MPa a zvláště při vyšších tlacích, které se za podmínek vynálezu a výhodného extruzního způsobu vyskytují, také výrazně vyšší než °C.

Předběžná směs může navíc k pevným složkám obsahovat až do 10 % hmotnostních při teplotách nižších než 45 °C a tlaku 0,1 MPa

3o kapalných neiontových tensidů, zvláště obvykle v pracích nebo čisticích prostředcích používaných alkoxylovaných alkoholů, jako jsou ·· ···· ··♦· • ·

1· mastné alkoholy nebo oxoalkoholy s délkou uhlíkového řetězce mezi 8 až 20 atomy uhlíku a zvláště v průměru s 3 až 7 ethylenoxidovými jednotkami na mol alkoholu (přesný popis viz níže). Kapalné neiontové tensidy se mohou přidávat v množstvích, která zajistí, že bude předběžná směs v sypké formě. Pokud se do předběžné směsi přidávají takové kapalné neiontové tensidy, je výhodné, jestliže se přidávají kapalné neiontové tensidy a pojivá s rozvolňujícím účinkem při výrobě odděleně. Ve výhodné formě provedení vynálezu se kapalné neiontové tensidy nanášejí při kontinuálním způsobu výroby io pomocí trysek na proud prášku, do kterého se zasáknou.

Předběžná směs obsahuje však také alespoň jednu surovinu nebo alespoň jednu kompozici, která nebo které slouží jako pojivo, je tedy při teplotě místnosti pevná, ale v průběhu zhutňování za podmínek výroby je kapalná ve formě taveniny. Samotné pojivo je možno stříkat v roztaveném stavu na předběžnou směs nebo přikapávat k předběžné směsi, ale ukázalo se jako výhodné přidávat pojivo do předběžné směsi v pevné formě jako prášek. Teplota tání, popřípadě teplota měknutí je při tlaku 0,1 MPa alespoň 45 °C a (zvláště z ekonomických důvodů) je s výhodou nižší než 200 °C, zvláště maximálně do 150 °C. Jestliže se přidává pojivo do předběžné směsi ve formě taveniny, je teplota taveniny také vyšší než 45 °C až maximálně přibližně 200 °C, přičemž teplota taveniny může teplotu tání, popřípadě teplotu měknutí pojivá, popřípadě směsi pojiv výrazně převyšovat.

= Druh použitého-pojiva a teplota při kroku zhutňování jsou na sobě závislé. Zde se ukázalo jako výhodné, že jestliže se pojivo při kroku zhutňování co nejrovnoměrněji rozdělí ve zhutňované hmotě, musí se při kroku zhutňování dosáhnout takových teplot, při kterých pojivo alespoň změkne, s výhodou je však v úplně a nikoliv pouze v částečně roztavené formě. Pokud se zvolí pojivo s vysokou teplotou tání, popřípadě vysokou teplotou měknutí, musí se při kroku zhutňování nastavit teplota, která zajistí roztavení pojivá. V závislosti ·· ···· na požadovaném složení konečného produktu by však mělo být možné zpracovávat i suroviny citlivé na teplotu. Zde se horní hranice teploty řídí teplotou rozkladu citlivých surovin, přičemž je výhodné pracovat při teplotách podstatně nižších než je teplota rozkladu těchto surovin. Spodní hranice teploty tání, popřípadě teploty měknutí má tak velký význam proto, že při teplotách tání popřípadě teplotách měknutí nižších než 45 °C se zpravidla získá konečný produkt, který má již při teplotě místnosti a mírně zvýšených teplotách kolem 30 °C, jak je tomu i při letních teplotách a za podmínek skladování popřípadě transportu, sklon ke slepování. Jako výhodné se ukázalo, jestliže se pracuje několik stupňů, například 2 až 20 °C nad teplotou tání, popřípadě nad teplotou měknutí.

Bez omezení na teorii je přihlašovatelka toho názoru, že homogenním rozdělením pojivá v předběžné směsi za podmínek zhutňování se pevné kompozice a popřípadě přítomné jednotlivé suroviny takovým způsobem obklopí pojivém a následně spolu slepí, že hotové konečné produkty jsou sestaveny téměř přesně z těchto mnoha malých jednotlivých částic, které jsou drženy pohromadě pojivém, které přejímá úlohu tenkého rozhraní mezi těmito jednotlivými částicemi. V idealizované formě je přitom možno vycházet ze struktury podobné voštinové struktuře, přičemž tyto voštiny jsou naplněny pevnými látkami (kompozicemi nebo jednotlivými surovinami). Při kontaktu s vodou, a to i se studenou vodou, například také při začátku praní v pračce, se tato tenká rozhraní téměř okamžitě rozpouštějí popřípadě rozpadají; překvapivě je tomu tak i v případě, když pojivo není samo o sobě při pokojové teplotě, např. v důsledku své krystalické struktury, rychle rozpustné ve vodě. S výhodou se však používají taková pojivá, která se mohou při dále uvedeném způsobu testování při koncentraci 8 g pojivá na 1 I vody při 30 °C téměř úplně rozpustit v průběhu 90 s.

Pojivo nebo pojivá musí být také takového typu, aby si zachovaly lepivé vlastnosti také při teplotách, které jsou výrazně vyšší ·· ···· než teplota tání, popřípadě teplota měknutí. Na druhé straně je také pro volbu druhu a množství použitého pojivá nebo pojiv podstatné, aby nedocházelo po ochlazení uvnitř konečného produktu ke ztrátě pojivých vlastností a tím byla zajištěna soudržnost konečného produktu, aniž by se však samotný konečný produkt za obvyklých podmínek skladování a přepravy slepoval.

V dalším popisu tohoto vynálezu bude pro zjednodušení pojednáno pouze o jednom z pojiv. Přitom je však zřejmé, že je také možné použití většího množství různých pojiv a směsí různých pojiv.

Ve výhodné formě provedení vynálezu se používá pojivo, které je při teplotě maximálně 130 °C, s výhodou do maximálně 100 °C, a zvláště do 90 °C již úplně převedeno na taveninu. Pojivo musí být také vybráno podle způsobu výroby a podmínek při výrobě nebo musí být podmínky při výrobě, zvláště teplota, přizpůsobeny požadovanému určitému pojivu.

Vhodnými pojivý, která mohou být použita samostatně nebo ve směsi s jinými pojivý, jsou polyethylenglykoly, 1,2-polypropylenglykoly a modifikované polyethylenglykoly a polypropylenglykoly. K modifikovaným polyalkylenglykolům patří zvláště sulfáty a/nebo disulfáty polyethylenglykolů nebo polypropylenglykolů s relativní molekulovou hmotností mezi 600 a 12 000 a zvláště mezi 1000 až 4000. Další skupina se skládá z mono- a/nebo disukcinátů polyalkylenglykolů, které mají relativní molekulové hmotnosti mezi 600 a 6000, s výhodou mezi 1000 až 4000. Pro přesný popis modifikovaných polyaíkylenglykóletherů je možno uvést zveřejnění mezinárodní patentové přihlášky WO-A-93/02176. V rámci tohoto vynálezu jsou polyethylenglykoly takové polymery, při jejichž výrobě se vedle ethylenglykolu používají také C₃-C5glykoly a glycin a směsi těchto výchozích molekul. Dále jsou zahrnuty také ethoxylované deriváty jako trimethylolpropan s 5 až 30 EO.

·· ··♦· ·· ··· • ··* 4 ···

Výhodně používané polyethylenglykoly mohou mít přímou nebo rozvětvenou strukturu, přičemž výhodné jsou zvláště přímé polyethylenglykoly.

Ke zvláště výhodným polyethylenglykolúm patří sloučeniny 5 s relativními molekulovými hmotnostmi mezi 2000 a 12 000, s výhodou kolem 4000, přičemž mohou být použity polyethylenglykoly s relativní molekulovou hmotností nižší než 3500 a vyšší než 5000 zvláště v kombinaci s polyethylenglykoly s relativní molekulovou hmotností kolem 4000 a tyto kombinace mohou s výhodou obsahovat až více než io 50 % hmotnostních, vztaženo na celkové množství polyethylenglykolů, polyethylenglykolů s relativní molekulovou hmotností mezi 3500 a 5000. Jako pojivá mohou být však použity také polyethylenglykoly, které jsou samy o sobě při pokojové teplotě a tlaku 0,1 MPa v kapalném stavu; tím jsou myšleny především polyethylenglykoly s relativní molekulovou hmotností 200, 400 a 600. Tyto samy o sobě kapalné polyethylenglykoly mohou být ovšem použity pouze ve směsi s alespoň jedním dalším pojivém, přičemž tato směs musí opět splňovat požadavky podle vynálezu, tedy teplotu tání, popřípadě teplotu měknutí alespoň více než 45 °C.

K modifikovatelným polyethylenglykolúm patří také polyethylenglykoly uzavřené na jedné nebo více místech koncovými skupinami, přičemž koncové skupiny jsou s výhodou Ci-Ci2alkylové řetězce, které mohou být přímé nebo rozvětvené. Zvláště výhodně jsou koncovými skupinami alkylové řetězce mezi Ci a C6, především mezi .25 Ci a C₄, přičemž možnými alternativami jsou také izopropyl a izobutyl, popřípadě terc.-butyl.

Polyethylenglykolové deriváty jednostranně opatřené na jednom konci koncovou skupinou mohou mít vzorec C_x(EO)_y(PO)_z, přičemž C_x může být alkylový řetězec s jedním až 20 atomy uhlíku, y může být 50 až 500 a z může být 0 až 20. Pro z = 0 se sloučeniny překrývají se sloučeninami z minulého odstavce.

·· ♦···

- 17 • · • · • · ··· · · ·· ···· • · • ··* • · > · · ·· ··· ·· ·9 • · · > · · * ··· ··· ··

Jako pojivá mohou sloužit také EO-PO-polymery (x = 0).

Jako pojivá jsou vhodné také nízkomolekulární polyvinylpyrrolidony a jejich deriváty s relativními molekulovými hmotnostmi až maximálně 30 000. Přitom jsou výhodné rozsahy relativních molekulových hmotností mezi 3000 a 30 000, například kolem 10 000. Polyvinylpyrrolidony se s výhodou nepoužívají jako jediné pojivo, ale v kombinaci s dalšími látkami, zvláště v kombinaci s polyethylenglykoly.

Jako další vhodná pojivá se ukázaly suroviny, které již samy o sobě mají prací nebo čisticí účinky, tedy například neiontové tensidy s teplotami tání alespoň 45 °C nebo směsi neiontových tensidů a jiných pojiv. K výhodným neiontovým tensidům patří alkoxylované mastné alkoholy nebo oxoalkoholy, zvláště C12 až C-isalkoholy. Přitom se ukázaly jako zvláště výhodné stupně alkoxylace, zvláště stupně ethoxylace průměrně 18 až 100 AO, zvláště EO na mol alkoholu a směsi těchto látek. Výhodné vlastnosti pojiv ve smyslu předkládaného vynálezu mají především mastné alkoholy s průměrně 18 až 35 EO, zvláště průměrně s 20 až 25 EO. Ve směsích pojiv mohou být také popřípadě obsaženy ethoxylované alkoholy s menším průměrným počtem EO-jednotek na mol alkoholu, například lojový mastný alkohol se 14 EO. Je ovšem výhodné používat tyto poměrně nízko ethoxylované alkoholy pouze ve směsi s výše ethoxylovanými alakoholy. Obsah těchto relativně nízko ethoxylovaných alkoholů v pojivu je s výhodou méně než 50 % hmotnostních, zvláště méně než 40 % hmotnostních, vztaženo na celkové množství použitého pojivá. S výhodou jsou obvyklé v pracích a čisticích prostředcích používané neiontové tensidy s C12 až Cisalkoholy s průměrně 3 až 7 EO, které jsou samy při pokojové teplotě kapalné, přítomné ve směsích pojiv pouze v takových množstvích, že tvoří méně než 10 % hmotnostních, zvláště méně než 8 % hmotnostních a s výhodou méně než 2 % hmotnostní těchto neiontových tensidů, vždy vztaženo na konečný produkt. Jak již bylo uvedeno výše, je používání při pokojové teplotě

- 18 • · kapalných neiontových tensidů ve směsích pojiv méně výhodné. Ve zvláště výhodných formách provedení proto nejsou takové neiontové tensidy ve směsi pojiv obsaženy, protože nejen snižují teplotu měknutí směsi, ale mohou i zvyšovat lepivost konečného produktu a dále také jeho sklon ke gelování při styku s vodou a často nesplňují požadavky na rychlé rozpouštění pojiva/mezivrstvy v konečném produktu. Stejně tak není výhodný obsah obvyklých v pracích nebo čisticích prostředcích používaných aniontových tensidů nebo jejich mezistupňů, kyselin aniontových tensidů, ve směsi pojiv. Jako vynikající pojivá se ukázaly Ci2-C-i₈-mastné alkoholy, Ci6-Ci₈-mastné alkoholy nebo čistý C₁₈-mastný alkohol s více než 50 EO, s výhodou s přibližně 80 EO, které mohou být použity samostatně nebo v kombinaci s jinými pojivý.

Dalšími neiontovými tensidy vhodnými jako pojivá jsou methylesterethoxyláty mastných kyselin, které nemají sklon ke gelování, zvláště sloučeniny s průměrně 10 až 25 EO (přesnější popis těchto skupin látek bude následovat). Zvláště výhodný zástupce této skupiny je skupina převážně na C-i₆-C₁₈-mastných kyselinách založený methylester, například ztužený methylester hovězího loje obsahující

2o průměrně 12 EO nebo průměrně 20 EO.

Další třída látek vhodných jako pojivá v rámci předkládaného vynálezu jsou ethoxylované mastné kyseliny s 2 až 100 EO, jejichž zbytky „mastných kyselin“ mohou být v rámci vynálezu přímé nebo rozvětvené. Přitom jsou výhodné zvláště takové ethoxylátky, které mají zúžené rozdělení homologů (NRE) a/nebo teplotu tání vyšší než 50 °C. Tyto ethoxyláty mastných kyselin mohou být použity jako samotná pojivá nebo v kombinaci s jinými pojivý, přičemž neethoxylovaná sodná a draselná mýdla jsou méně vhodná a mohou být použita pouze v kombinaci s jinými pojivý.

3o Jako pojivá však mohou být také obsaženy směsné ethery s obsahem hydroxylových skupin, které je možno získat podle

- 19 -··

evropské patentové přihlášky EP-A-0 754 667 (BASF) otevřením epoxidových kruhů nenasycených esterů mastných kyselin, zvláště v kombinaci s polyethylenglykoly, již uvedenými methylesterethoxyláty mastných kyselin nebo ethoxyláty mastných kyselin.

Jako vynikající pojivá se překvapivě ukázaly také bezvodé nabobtnalé polymery, zvláště difosfát škrobu/glycerol, polyvinylpyrrolidon/glycerol a modifikovaná celulóza/glycerol, například hydroxypropylcelulóza/glycerol. Zvláště výhodné jsou zde 5 až 20 % (hmot.) „roztoky“ těchto polymerů v glycerolu, zvláště „roztoky“ io s koncentrací přibližně 10 % hmotnostních.

Ve výhodné formě provedení vynálezu se jako pojivo používá směs, která obsahuje Cia-Cis-mastný alkohol na bázi kokosového tuku nebo loje průměrně s 20 EO a polyethylenglykol s relativní molekulovou hmotností 400 až 4000.

V další výhodné formě provedení vynálezu se používá jako pojivo směs, která obsahuje methylester založený převážně na Ci₆Ci8-mastných kyselinách s průměrně 10 až 25 EO, zvláště ztužený methylester hovězího loje s průměrně 12 EO nebo průměrně 20 EO a C-i2-Ci8-mastný alkohol na bázi kokosového tuku nebo loje s průměrně 20 EO a/nebo polyethylenglykol s relativní molekulovou hmotností 400 až 4000.

Jako zvláště výhodné formy provedení vynálezu se ukázala pojivá založená buď na samotných polyethylenglykolech s relativní molekulovou hmotností kolem 4000 nebo na směsi C₁₂-Ci8-mastných alkoholů na bázi kokosového tuku nebo loje s průměrně 20 EO a výše popsaných methylesterethoxylátů mastných kyselin nebo na směsi Ci2-Ci8-mastných alkoholů na bázi kokosového tuku nebo loje s průměrně 20 EO; výše popsaného methylesterethoxylátů mastných kyselin a polyethylenglykolu, zvláště s relativní molekulovou hmotností kolem 4000. Přitom jsou zvláště výhodné směsi polyethylenglykolu s relativní molekulovou hmotností kolem 4000 s uvedenými • · · ·

methylesterethoxyláty mastných kyselin nebo s Ci6-Cig-mastným alkoholem s 20 EO v hmotnostním poměru 1 : 1 nebo větším.

Další suroviny jako trimethylolpropylen atd. (obchodní produkty firmy BASF, Německo) mohou být sice ve směsích pojiv, zvláště ve směsích s polyethylenglykoly obsaženy; nemohou však být nasazeny jako samostatné pojivo, protože splňují funkci pojiva/lepidla, ale nemají rozvolňující účinek.

Mimo to mohou být jako další pojivá použity samostatně nebo v kombinaci s jinými pojivý také alkylglykosidy obecného vzorce io RO(G)_X, kde R znamená primární přímý nebo methylovou skupinou rozvětvený, zvláště v poloze 2 methylovou skupinou rozvětvený alifatický zbytek s 8 až 22, s výhodou 12 až 18 atomy uhlíku a G je symbol, který znamená glykózovou jednotku s 5 nebo 6 atomy uhlíku, s výhodou glukózu. Stupeň oligomerizace x, který udává rozdělení monoglykosidů a oligoglykosidů, je libovolné číslo mezi 1 a 10; s výhodou je x v okolí 1,2 až 1,4. Výhodně jsou přítomny takové alkylglykosidy, které mají teplotu měknutí vyšší než 80 °C a teplotu tání vyšší než 140 °C. Vhodné jsou také vysoce koncentrované kompozice s obsahem alespoň 70 % hmotnostních alkylglykosidů,

2o s výhodou alespoň 80 % hmotnostních alkylglykosidů. Při použití vysokých střižných sil je možno provádět aglomeraci taveniny a zvláště extruzi taveniny takto vysoce koncentrovaných kompozic již při teplotách, které jsou vyšší než teploty měknutí, ale nižší než teploty tání. Ačkoliv alkylglykosidy mohou být jako pojivá použity také samostatně, je výhodné používat směsi alkylglykosidů a jiných pojiv. Zvláště vhodné jsou směsi polyethylenglykolů a alkylglykosidů, s výhodou ve hmotnostním poměru 25 : 1 až 1 : 5, zvláště výhodně 10:1 až 2 : 1, Jako pojivá, zvláště v kombinaci s polyethylenglykoly a/nebo alkylglykosidy jsou vhodné amidy polyhydroxymastných kyselin vzorce (I), kde R²CO znamená alifatický acylový zbytek s 6 až 22 atomy uhlíku, R³ znamená atom vodíku, alkylový nebo hydroxyalkylový zbytek s 1 až 4 atomy uhlíku a [Z] znamená přímý nebo rozvětvený

-21 -···· · ·· polyhydroxyalkylový zbytek s 3 až 10 atomy uhlíku a 3 až 10 hydroxylovými skupinami.

R³ s I (I)

R²-CO-N-[Z]

Amidy polyhydroxymastných kyselin se s výhodou odvozují z redukujících cukrů s 5 nebo 6 atomy uhlíku, zvláště z glukózy.

io Ke skupině amidů polyhydroxymastných kyselin patří také sloučeniny vzorce (II),

R⁴-O-R⁵ ₃ ' ^(l)

R³-CO-N-[Z] ve kterých R³ znamená přímý nebo rozvětvený alkylový nebo alkenylový zbytek se 7 až 12 atomy uhlíku, R⁴ znamená přímý, rozvětvený nebo cyklický alkylový zbytek nebo arylový zbytek s 2 až 8 atomy uhlíku a R⁵ znamená přímý, rozvětvený nebo cyklický alkylový zbytek nebo arylový zbytek nebo oxyalkylový zbytek s 1 až 8 atomy uhlíku, přičemž výhodné jsou zbytky Ci-C₄-alkyl nebo fenyl, a [Z] znamená přímý polyhydroxyalkylový zbytek, jehož alkylový řetězec je substituován alespoň dvěma hydroxylovými skupinami nebo alkoxylované, s výhodou ethoxylované nebo propoxylované deriváty tohoto zbytku. [Z] je možno také s výhodou získat redukční aminací cukrů jako glukóza, fruktóza, maltóza, laktóza, galaktóza, mannóza nebo xylóza. N-alkoxy- nebo N-aryloxysubstituované sloučeniny mohou být převedeny na požadované amidy polyhydroxymastných kyselin způsobem popsaným v mezinárodní patentové přihlášce WOA-95/07331 reakcí s methylestery mastné kyseliny v přítomnosti alkoxidu jako katalyzátoru. Zvláště výhodné glukamidy tají již při 95 až 105 °C. Ale také zde - jako i u alkylglykosidů - postačují při způsobu podle vynálezu za normálních okolností pracovní teploty, které jsou vyšší než teplota měknutí, ale nižší než teplota tání.

• ·

Obsah pojivá popřípadě pojiv v předběžné směsi je s výhodou alespoň 2 % hmotnostní, ale méně než 15 % hmotnostních, zvláště méně než 10 % hmotnostních, zvláště výhodně 3 až 6 % hmotnostních, vztaženo vždy na předběžnou směs. Zvláště bezvodé nabobtnalé polymery se. používají v množstvích méně než 10 % hmotnostních, s výhodou v množstvích 4 až 8 % hmotnostních, zvláště výhodně 5 až 6 % hmotnostních.

Ve výhodné formě provedení způsobu podle vynálezu se pevné látky určené pro výrobu pevné a sypké předběžné směsi nejprve io v obvyklém mísicím a/nebo granulačním zařízení dobře vzájemně smísí nejprve při pokojové teplotě až mírně zvýšené teplotě, která je s výhodou nižší než teplota tání popřípadě teplota měknutí pojivá a zvláště při teplotách do 35 °C. K těmto pevným látkám patří také látky, které mohou podle evropského patentu EP-B-0 486 592 sloužit jako plastifikátory a/nebo kluzné látky. Sem patří zvláště aniontové tensidy jako alkylbenzensulfonáty a/nebo (mastné) alkylsulfáty, ale také polymery jako polymerní polykarboxyláty. Přesný popis možných aniontových tensidů a polymerů je uveden později ve výčtu možných složek. Funkci kluzné látky může navíc zajistit také pojivo nebo pojivá, popřípadě směsi pojiv.

Pojivá se s výhodou přidávají jako poslední složka. Mohou se přidávat, jak bylo již uvedeno výše, ve formě pevné látky, tedy při pracovní teplotě ležící pod jejich teplotou tání, popřípadě pod jejich teplotou měknutí, nebo ve formě taveniny. S výhodou se však přidávání provádí za takových podmínek, že se dosáhne pokud možno rovnoměrného homogenního rozdělení pojivá ve směsi pevných látek. Při velmi jemných pojivech je to možno provádět při teplotách nižších než 40 °C, například při teplotách pojivá mezi 15 a 30 °C. S výhodou však má pojivo teploty, při kterých je již ve formě taveniny, tedy vyšší než teplota měknutí, zvláště ve zcela roztaveném stavu. Vhodné teploty taveniny jsou 60 až 150 °C, zvláště výhodně 80 až 120 °C. V průběhu míchání, které probíhá při pokojové až mírně zvýšené

- 23 teplotě, ale pod teplotou měknutí, popřípadě teplotou tání pojivá, ztuhne tavenina téměř okamžitě a předběžná směs přejde podle vynálezu do pevné sypké formy. Průběh míchání však v každém případě pokračuje tak dlouho, dokud není tavenina ztuhlá a dokud není předběžná směs v pevné sypké formě.

Přidávání kompozic a/nebo surovin pracích nebo čisticích prostředků za současného nebo následného formování může probíhat obvyklým způsobem, při kterém se používá zhutňujících sil jako granulace, kompaktizace, například kompaktizace pomocí válců, nebo extrudování nebo tabletování, popřípadě s přidáním obvyklého rozvolňovadla, a peletování. Přitom mohou být jako předem připravené kompozice použity v předběžné směsi také rozprašovacím způsobem sušené granuláty, vynález však na ně není v žádném případě omezen. Způsob podle vynálezu spíše nabízí možnost rozprašovacím způsobem sušené granuláty nepoužívat, protože podle vynálezu je možno bez problémů zpracovat také velmi jemnozrnné suroviny s prachovými podíly, aniž by je bylo nutno předem spojovat, například pomocí rozprašovacího způsobu sušení.

Vlastní granulace, kompaktizace, tabletování, peletování nebo extrudování probíhá podle vynálezu při teplotách, které odpovídají alespoň při kroku zhutňování alespoň teplotě měknutí, nebo dokonce teplotě tání pojivá. Ve výhodné formě provedení vynálezu je pracovní teplota výrazně vyšší než teplota tání, popřípadě vyšší než teplota, při které se pojivo vyskytuje ve formě taveniny. Je ale zvláště výhodné, aby pracovní teplota v kroku zhutňování nebyla o více ηθζ 20 °C vyšší než teplota tání, popřípadě horní hranice rozmezí tání pojivá. Technicky je sice možné nastavit také vyšší teploty; ukázalo se však, že teplotní rozdíl proti teplotě tání, popřípadě teplotě měknutí pojivá 20 °C je obecně zcela dostatečný a vyšší teploty nepřinášejí žádné další výhody. Proto je - zvláště také z energetických důvodů - zvláště výhodné pracovat sice při vyšších teplotách, ale co nejblíže nad teplotou tání, popřípadě nad teplotou horního rozmezí rozsahu teploty • · · ·

- 24 tání pojivá. Použití těchto teplot má navíc výhodu, že je možno zpracovávat také suroviny citlivé na teplotu, zvláště peroxidové bělicí prostředky jako perboritan a/nebo peruhličitan, ale i enzymy, bez větších ztrát aktivních látek.

Možnost přesného řízení teploty pojivá, zvláště při rozhodujícím kroku zhutňování a také mezi mísením/homogenizací předběžné směsi a formováním dovoluje z energetického hlediska velmi výhodné a pro teplotně citlivé složky předběžné směsi vysoce šetrné vedení procesu, protože předběžná směs je vyšším teplotám vystavena pouze krátkou dobu. Působení teploty trvá s výhodou mezi 10 s a maximálně 5 min, zvláště je maximálně 3 min.

V podstatě bezvodý způsob výroby umožňuje nejen zpracování peroxidových bělicích prostředků bez ztrát aktivity, ale je také možno zpracovávat společně peroxidové bělicí prostředky a aktivátory bělení (přesný popis viz níže) bez obav o ztrátu aktivity.

Ve výhodné formě provedení vynálezu se způsob provádí pomocí extruze, jak je například popsáno v evropském patentu EP-B0 486 592 nebo v mezinárodních patentových přihláškách WO-A93/02176 a WO-A-94/09111. Při tom se pevná předběžná směs pod tlakem lisuje do proužků a proužek se po výstupu z matrice krájí stříhacím zařízením na určený rozměr granulátu. Homogenní a pevná předběžná směs obsahuje plastifikační a/nebo kluzný prostředek, který způsobí, že předběžná směs pod tlakem, popřípadě po přivedení specifické práce plasticky změkne a je extrudovatelná. Vhodnými plastifikátory a/nebo kluznými prostředky -jsou tensidy a/nebo polymery, které se však v rámci předkládaného vynálezu s výjimkou výše uvedených neiontových tensidů nepřidávají v kapalné a zvláště ne ve vodné formě, ale v pevné formě.

Pro osvětlení vlastního způsobu extruze se zde poukazuje výslovně na výše uvedené patenty a patentové přihlášky. Ve výhodném provedení vynálezu se přitom předběžná směs přivádí

s výhodou kontinuálně do extrudéru s planetovými válci nebo dvouválcového, popřípadě dvoušnekového extrudéru se souběžným nebo protiběžným uspořádáním šneků, jejichž těla a jejichž extrudačně - granulační hlavice mohou být zahřátý na stanovenou teplotu extruze.

Za střižného působení šneků extrudéru se předběžná směs za tlaku, který je s výhodou alespoň 2,5 MPa nebo i při nižším tlaku, zhutňuje s extrémně vysokou průchodností v závislosti na použitém zařízení, plastifikuje, extruduje ve formě jemných proužků přes děrovanou matrici v hlavici extrudéru a nakonec se extrudát zmenšuje rotujícími io noži s výhodou na přibližně kulovitá nebo válcovitá zrna granulátu. Průměr otvorů děrované matrice a délka nařezaných proužků se přitom nastaví na požadovaný rozměr granulátu. Při tomto způsobu provedení se daří výroba granulátů s velikostí částic, která je v podstatě stejnoměrná a předem nastavitelná, přičemž absolutní velikosti částic mohou být vždy nastaveny na zamýšlený účel. Obecně je průměr částice s výhodou nejvýše 0,8 cm. U nejdůležitějších provedení se předpokládá výroba jednotlivých granulátů v milimetrovém rozsahu, například v rozmezí od 0,5 do 5 mm a zvláště v rozmezí 0,8 až 3 mm. Poměr délka/prúměr nařezaného primárního granulátu je přitom v důležité formě provedení v rozmezí od přibližně 1 : 1 do přibližně 3:1. Dále je výhodné, aby se ještě plastický primární granulát vedl do dalšího formujícího kroku zpracování; přitom se hrany přítomné na surovém extrudátu zakulatí, takže se nakonec získávají kulovité až téměř kulovité částice extrudátu. Pokud je potřeba, je možno přidat v tomto stupni malé množství suchého prášku, například práškového zěólitů jako je práškový zeolit NaA. Toto formování je možno provádět na běžných zakulacovacích zařízeních. Přitom je třeba dbát na to, aby v tomto stupni vznikalo pouze malé množství jemnozrnného podílu. Sušení, které se v uvedených dokumentech podle stavu techniky popisuje jako výhodné provedení, se však při předkládaném vynálezu ušetří, protože způsob podle vynálezu je v podstatě bezvodý a probíhá bez přídavku volné • ·

- 26 nenavázané vody. Extruze/lisování se může také alternativně provádět v nízkotlakých extrudérech, například typu Kahl-Presse nebo Bextruder.

Ve zvláště výhodných provedeních předpokládá vynález, že se použije v oblasti šneku, předrozdělovače a matrice takové teploty, že alespoň dosáhne teploty tání pojivá, popřípadě horní hranice rozmezí teploty tání pojivá, s výhodou však tyto hranice překročí. Přitom je doba působení teploty v kompresní oblasti extruze s výhodou nižší než 2 minuty a zvláště mezi 30 s a 1 min.

io Použití nižší doby prodlení a současně bezvodého způsobu výroby umožňuje extrudovat peroxidový bělicí prostředek, popřípadě dokonce spolu s aktivátory bělení, i při vyšších teplotách bez nepříznivé ztráty aktivity.

Ve zvláště výhodné formě provedení vynálezu má použité pojivo teplotu tání, popřípadě rozmezí teploty tání do 75 °C; zde se jako zvláště výhodné ukázaly teploty při zpracování, které jsou maximálně 10 °C a zvláště maximálně 5 °C nad teplotou tání, popřípadě horním rozmezím teploty tání pojivá.

Při těchto podmínkách vykonává pojivo navíc k dosud uváděným účinkům také funkci kluzného prostředku a zabraňuje nebo alespoň snižuje nalepování na stěny zařízení a zhutňující nástroje. To platí nejen při zpracování v extrudéru, ale stejnou měrou také pro zpracování například v kontinuálně pracujících mísičích/granulátorech nebo válcích.

Zahuštěná hmota má přímo po výstupu z výrobního zařízení teploty s výhodou nepřevyšující 80 °C, přičemž zvláště výhodné jsou teploty mezi 35 a 75 °C. Ukázalo se, že zvláště výhodné výstupní teploty, především při extruzním způsobu, jsou od 40 do 70 °C, například 60 °C.

·· ····

- 27 Stejně jako při extruzním způsobu je také i při jiných způsobech výroby výhodné vést vznikající primární granuláty/zhutněnou hmotu do dalšího formujícího kroku zpracování, zvláště zakulacování, takže je možno nakonec získat kulovité až téměř kulovité (perlovité) částice.

Podstatou výhodné formy provedení vynálezu je to, že rozdělení velikosti částic předběžné směsi je podstatně širší než rozdělení velikosti části podle vynálezu vyrobeného konečného produktu. Přitom může předběžná směs v podstatě obsahovat větší jemnozrnné podíly, dokonce prachové podíly, popřípadě také hrubozrnné podíly, přičemž io je výhodné, že se předběžná směs s relativně širokým rozdělením velikosti částic a relativně vysokými podíly jemné frakce převede na koncový produkt s relativně úzkým rozdělením velikosti částic a relativně nízkými podíly jemnozrnné frakce.

Tím, že je způsob podle vynálezu v podstatě bezvodý - to znamená s výjimkou obsahu vody („příměsí“) použitých pevných surovin - zde nedochází k nebezpečí gelování tensidových surovin již při výrobním procesu nebo je toto nebezpečí minimalizováno, a současně je způsob výhodný z ekologických důvodů, protože vynecháním následného kroku sušení se nejen ušetří energie, ale odstraní se také emise, ke kterým převážně docházelo při dosavadních způsobech sušení.

Ukázalo se, že chování při rozpouštění pracích nebo čisticích prostředků vyrobených podle vynálezu jsou na rozdíl od dosud vyráběných prostředků závislé v podstatě pouze na chování při rozpouštění jednotlivých složek; čím více relativně rychle rozpustných složek je obsaženo, tím rychleji se rozpouštějí hotové prostředky; čím více je obsaženo relativně pomalu rozpustných složek, tím pomaleji se rozpouštějí také prostředky. Nežádoucí interakce během opětného rozpouštění jako je gelování atd., již při způsobu podle vynálezu u pracích nebo čisticích prostředků s velmi vysokými hustotami, například vyššími než 750 až 800 g/l, zjevně nehrají úlohu. Takto ·· ···· •9 9999 • 9 vyrobené prostředky, kompozice a upravené suroviny mají zvýšenou rychlost rozpouštění ve srovnání s dosavadními prostředky, kompozicemi a upravenými surovinami, které mají sice stejně konečné složení, ale nebyly vyrobeny způsobem podle vynálezu, tedy s použitím taveniny za bezvodých podmínek.

Dalším předmětem vynálezu je tedy prací nebo čisticí prostředek ve formě částic, vyrobený způsobem podle vynálezu, jehož chování při rozpouštění je závislé pouze ještě na chování při rozpouštění použitých jednotlivých surovin a kompozic. Bez omezení na teorii io vychází přihlašovatelka z toho, že toto zvláštní chování rozpouštění je ovlivněno strukturou částic podobnou voštinové struktuře, přičemž tyto voštiny jsou naplněny pevnou látkou.

Ve výhodné formě provedení vynálezu se poskytuje granulovaný nebo extrudovaný prací prostředek, který se skládá z alespoň

80 % hmotnostních podle vynálezu vyrobených kompozic a/nebo upravených surovin. Granulovaný nebo extrudovaný prací prostředek se zejména skládá z alespoň 80 % hmotnostních podle vynálezu vyrobeného základního granulátu nebo základního extrudátu. Zbylé složky je možno vyrábět a přimíchávat jakýmkoli známým způsobem.

Přitom je však výhodné, aby také tyto zbylé složky, které mohou být kompozice a/nebo upravené suroviny, byly vyrobeny způsobem podle vynálezu. Tím je zvláště možno vyrábět základní granulát a zbylé složky s přibližně stejnou sypkostí, sypnou hmotností, velikostí částic a rozdělením velikostí částic.

25’ “” Dalším předmětem vynálezu jsou kompozice a upravené suroviny vyrobené způsobem podle vynálezu, například granuláty (extrudáty) builderů, granuláty (extrudáty) aktivátorů bělení nebo granuláty (extrudáty) enzymů. Zvláště upravené suroviny mají podivuhodně vysokou rychlost rozpouštění ve vodě, zejména tehdy, jestliže je samotná surovina použita ve velmi jemné formě, popřípadě v mleté formě.

·· ···· ·· ····

- 29 Zvláště výhodně se vyrábějí základní granuláty, kompozice a upravené suroviny, které mají kulovitý, popřípadě perlovitý tvar.

Produkty vyrobené způsobem podle vynálezu mají překvapivě také velmi vysokou sypnou hmotnost. Sypná hmotnost je s výhodou více než 700 g/l, zvláště mezi 750 a 1000 g/l. I když se extrudáty zpracovávají s jinými složkami, které mají nižší sypné hmotnosti, neklesá sypná hmotnost konečného produktu v té míře, jak by se dalo za normálních okolností očekávat. Předpokládá se, že téměř kulovité prostředky a zvláště extrudáty vyrobené způsobem podle vynálezu se io spíše podobají téměř ideálnímu tvaru koule s hladkým „namazaným povrchem než prostředky a extrudáty vyrobené obvyklými způsoby a zvláště způsoby s použitím vody. Tím se dosáhne lepšího vyplnění prostoru, což vede ke zvýšené sypné hmotnosti, i když se přimísí složky, které nemají ani kulovitou strukturu, ani takto vysokou sypnou hmotnost.

Získané produkty ve formě částic mohou být použity buď přímo jako prací, nebo čisticí prostředky nebo mohou být nejdříve dodatečně zpracovány a/nebo připraveny obvyklými způsoby. Mezi obvyklá dodatečná zpracování patří například zaprašování jemnými složkami pracích nebo čisticích prostředků, čímž se obecně ještě dále zvyšuje sypná hmotnost. Výhodným dodatečným zpracováním je také způsob podle německých patentových přihlášek DE-A-195 24 287 a DE-A195 47 457, při kterém se na produkty ve formě částic vyrobené podle vynálezu, které slouží jako jádra, nalepují prachové nebo alespoň jemnozrnné složky (tzv. jemné podíly, čímž vzniká prostředek, který obsahuje tyto tzv. jemné podíly jako vnější obal. Nalepování probíhá s výhodou také tavnou aglomerací, přičemž je možno použít stejných pojiv jako při způsobu podle vynálezu. Z hlediska tavné aglomerace jemných podílů na základní granulát podle vynálezu vyrobený způsobem podle vynálezu se výslovně poukazuje na zveřejnění německých patentových přihlášek DE-A-195 24 287 a DE-A195 47 457.

·· · ···

- 30 • · · · ·· • · · ·· ··· ··

Pod pojmem úprava se obecně rozumí, že produkty ve formě částic vyrobené podle vynálezu slouží jako kompozice, ke kterým se přimíchávají další složky, případně také další kompozice. Zde se poukazuje na popisy uvedených patentových přihlášek a patentů, zvláště také na evropský patent EP-B-0 486 592 a německé patentové přihlášky DE-A-195 19 139, DE-A-195 24 287 a DE-A-195 47 457. Vedle enzymů, aktivátorů bělení a inhibitorů pěny se do směsi pro výrobu přidávají především soli jako křemičitany (krystalické nebo amorfní) včetně metasilikátů, karbonátů, bikarbonátů, sulfátů, io bisulfátů, citrátů nebo jiných polykarboxylátů i organické kyseliny jako je kyselina citrónová (viz níže). Přitom je zvláště výhodné, jestliže je přídavná složka v granulární formě á s rozdělením velikostí částic, které je přizpůsobeno rozdělení velikosti částic prostředků a kompozic vyrobených podle vynálezu.

Nyní následuje podrobný popis možných složek prostředků podle vynálezu a složek používaných při způsobu podle vynálezu.

Důležité složky prostředků podle vynálezu a složky, které se používají při způsobu podle vynálezu jsou tensidy, zvláště aniontové tensidy, které by měly být v prostředcích podle vynálezu, popřípadě způsobem podle vynálezu vyroběných prostředcích přítomny v množstvích alespoň 0,5 % hmotnostních. Sem patří zvláště sulfonáty a sulfáty, ale také mýdla. Jako tensidy sulfonátového typu přicházejí v úvahu zejména Cg-Cn-alkylbenzensulfonáty, olefinsulfonáty, tzn. směsi alken- a hydroxyalkansulfonátů a disulfonáty, které se získávají například z Ci2-Ci8-monoolefinů s koncovými nebo vnitřními dvojnými vazbami sulfonací plynným oxidem sírovým a následnou alkalickou nebo kyselou hydrolýzou sulfonačních produktů.

Vhodné jsou také alkansulfonáty, které se získávají z Ci2-C₁₈. alkanů například sulfochlorací nebo sulfoxidací s následnou hydrolýzou popřípadě neutralizací.

9999

Vhodné jsou také estery α-sulfomastných kyselin (estersulfonáty), například α-sulfonované methylestery hydrogenovaných mastných kyselin kokosového, palmového, palmojádrového tuku nebo loje, přičemž mohou být v malých množstvích, s výhodou v množstvích nepřevyšujících přibližně 2 až 3 % hmotnostní přítomny také sulfonační produkty nenasycených mastných kyselin, například kyseliny olejové. Výhodné jsou zvláště alkylestery α-sulfomastných kyselin s alkylovým řetězcem, který neobsahuje více než 4 atomy uhlíku v esterové skupině, například io methylester, ethylester, propylester a butylester. Zvláště výhodně se zde používají methylestery α-sulfomastných kyselin (MES), ale také jejich zmýdelněné disoli.

Další vhodné aniontové tensidy jsou sulfatované glycerolové estery mastných kyselin, tedy mono-, di- a triestery a jejich směsi, které se získávají při výrobě esterifikací monoglycerolem s 1 až 3 mol mastné kyseliny nebo přeesterifikací triglyceridů s 0,3 až 2 mol glycerolu.

Jako alk(en)ylsulfáty jsou výhodné alkalické a zvláště sodné soli poloesteru C12-C18 mastných alkoholů s kyselinou sírovou, například kokosového mastného alkoholu, lojového mastného alkoholu, lauryl-, myristyl-, cetyl- nebo stearylalkoholu nebo Cio-C2o-oxoalkoholů a poloestery sekundárních alkoholů s touto délkou řetězce. Výhodné jsou dále alk(en)ylsulfáty uvedených délek řetězce, které obsahují syntetický, petrochemickým způsobem vyrobený přímý alkylový zbytek, které mají analogický způsob odbourávání;¹ jako 'odpovídající sloučeniny na bázi tukových surovin. Z hlediska techniky praní jsou zvláště výhodné Ci2-C-i₆-alkylsulfáty a Ci2-C1 s-alkylsuifáty stejně jako Ci4-Ci₅-alkylsulfáty. Vhodnými aniontovými tensidy jsou také 2,3alkylsulfáty, vyrobené například podle US patentů 3,234,258 nebo

5,057,041 a dodávané jako obchodní produkty firmy Shell Oil

Company pod názvy DAN®.

·· ···· ·· ·· • · · · · · · • · · · · · ·· · • · · ·· ·· · ··· • · · · · • · · · · ·· ··

Vhodné jsou také monoestery s kyselinou sírovou přímých nebo rozvětvených C7-C2i-alkoholy ethoxylované 1 až 6 mol ethylenoxidu, jako jsou 2-methylrozvětvené Cg-Cn-alkoholy průměrně s 3,5 mol ethylenoxidu (EO) nebo Ci₂-Ci₈-mastné alkoholy s 1 až 4 EO.

V důsledku jejich vysoké pěnivostí se používají v pracích prostředcích pouze v relativně nízkých množstvích, například v množstvích od 1 do 5 % hmotnostních.

Výhodné aniontové tensidy jsou také soli kyseliny alkylsulfojantarové, které se označují jako sulfosukcináty nebo estery io kyseliny sulfojantarové a monoestery a/nebo diestery kyseliny sulfojantarové s alkoholy, s výhodou mastnými alkoholy a zvláště ethoxylovanými mastnými alkoholy. Výhodné sulfosukcináty obsahují C₈-Ci₈ zbytky mastného alkoholu nebo jejich směsi. Zvláště výhodné sulfosukcináty obsahují zbytek mastného alkoholu, který se odvozuje od ethoxylovaných mastných alkoholů, které samy jsou neiontové tensidy (popis níže). Přitom se používají zvláště sulfosukcináty, jejichž zbytky mastného alkoholu se odvozují od ethoxylovaných mastných alkoholů se zúženým rozdělením homologů. Je také možné použít kyseliny alk(en)yljantarové s výhodou s 8 až 18 atomy uhlíku v alk(en)ylovém řetězci nebo jejich soli.

Jako další aniontové tensidy přicházejí v úvahu deriváty aminokyselin s mastnými kyselinami, například deriváty Nmethyltaurinu (tauridy) a/nebo N-methylglycinu (sarkosidy). Zvláště výhodné jsou přitom sarkosidy popřípadě sarkosináty a zde především sarkosináty vyšších a popřípadě jednou nebo vícekrát nenasycených mastných kyselin jako oleylsarkosinát.

Jako další aniontové tensidy přicházejí v úvahu zvláště mýdla, s výhodou v množstvích 0,2 až 5 % hmotnostních. Vhodná jsou zvláště mýdla nasycených mastných kyselin jako jsou soli kyseliny laurové, myristové, palmitové, stearové, hydrogenované kyseliny erukové a behenové a zvláště soli přírodních mastných kyselin jako například •4 4444

444 4 směsi mýdel odvozené z kokosového, palmojádrového nebo lojového tuku. Spolu s těmito mýdly nebo jako náhrada mýdel mohou být také použity známé soli kyseliny alkenyljantarové.

Aniontové tensidy (a mýdla) mohou být ve formě svých sodných, draselných nebo amonných solí a jako rozpustné soli s organickými bázemi, jako je mono-, di- nebo triethanolamin. S výhodou jsou aniontové tensidy ve formě svých sodných nebo draselných solí, zvláště ve formě sodných solí.

I» .

Aniontové tensidy jsou v prostředcích podle vynálezu popřípadě io při způsobu podle vynálezu používány s výhodou v množství 1 až 30 % hmotnostních a zvláště v množstvích 5 až 25 % hmotnostních.

Vedle aniontových tensidů a kationtových, zwitterióntových a amfoterních tensidů jsou výhodné především neiontové tensidy.

Jako neiontové tensidy se používají s výhodou alkoxylované, s výhodou ethoxylované, zvláště primární alkoholy s výhodou s 8 až 18 atomy uhlíku a průměrně s 1 až 12 mol ethylenoxidu (EO) na mol alkoholu, ve kterých může být alkoholový zbytek přímý nebo s výhodou rozětvený v poloze 2 methylovou skupinou, popřípadě může obsahovat ve směsi přímé a methylem rozvětvené zbytky, jak se obvykle vyskytují v oxoalkoholových zbytcích. Výhodné jsou však zvláště ethoxyláty alkoholů s přímými zbytky alkoholů přírodního původu s 12 až 18 atomy uhlíku, například kokosového, palmového, lojového nebo oleylalkoholu a s průměrně 2 až 8 EO na mol alkoholu. K výhodným _e ethoxylovaným alkoholům patří například Ci2-C-i4-alkoholy s 3 nebo

4 EO, Cg-Cn-alkoholy se 7 EO, Či3-Ci₅-alkoholy s 3, 5, 7 nebo 8 EO,

Ci2-C₁₈-alkoholy s 3, 5 nebo 7 EO a jejich směsi, jako jsou směsi C12C₁₄-alkoholu s 3 EO a Ci₂-Ci₈alkoholu se 7 EO. Uvedené stupně ethoxylace jsou statistické střední hodnoty, které mohou nabývat pro konkrétní produkt celé číslo nebo zlomek. Výhodné ethoxyláty alkoholů mají zúžené rozdělení homologů (narrow range ethoxylates, NRE). Navíc k těmto neiontovým tensidům mohou být použity - jak je

999 9 9 99 9 9 ·· ·* • » 9 9 · 9 · 9 • 9 9 9 9 9 9 · · · • 9 9 9 99 999999 * 9 9 9 ·9

99999 99 99 uvedeno výše - také mastné alkoholy s více než 12 EO. Jejich příklady jsou (lojové) mastné alkoholy s 14, 16, 20, 25, 30 nebo 40 EO.

K neiontovým tensidům patří také již výše podrobně popisované alkylglykosidy obecného vzorce RO(G)_X a amidy polyhydroxymastných kyselin vzorců (I) a (II).

Další třídou výhodně používaných neiontových tensidů, které mohou být použity jako jediný neiontový tensid nebo v kombinaci s jinými neiontovými tensidy, zvláště s alkoxylovanými mastnými alkoholy a/nebo alkylglykosidy, jsou alkoxylované, s výhodou io ethoxylované nebo ethoxylované a propoxylované alkylestery mastných kyselin, s výhodou s 1 až 4 atomy uhlíku v uhlíkovém řetězci, zvláště methylestery mastných kyselin, které se například popisují v japonské patentové přihlášce JP 58/217598 nebo s výhodou vyrobené způsobem uvedeným v mezinárodní patentové přihlášce

WO-A-90/13533. Jako neiontové tensidy jsou výhodné methylestery

Ci2-C-i8-mastných kyselin průměrně s 3 až 15 EO, zvláště průměrně s 5 až 12 EO, zatímco jako pojivo - jak je uvedeno výše jsou vhodné především ethoxylované methylestery mastných kyselin. Jako tensidy i jako pojivá mohou být použity zvláště methylestery C₁₂-C₁₈-mastných kyselin s 10 až 12 EO.

Jako neiontové tensidy aminoxidového typu mohou být vhodné například N-kokosový alkyl-N,N-dimethylaminoxid a N-lojový alkyl-N,Ndihydroxyethylaminoxid a alkanolamidy mastných kyselin. Množství těchto neiontových tensidů s výhodou nepřevyšuje množství ethoxylovaných mastných alkoholů; s výhodou není větší než polovina' jejich množství.

Jako další tensidy přicházejí v úvahu tzv. tensidy Gemini. Těmi se obecně rozumějí sloučeniny, které na molekulu obsahují dvě hydrofilní skupiny a dvě hydrofobní skupiny. Tyto skupiny jsou zpravidla vzájemně odděleny tzv. „spacerem“. Tento spacer je zpravidla uhlovodíkový řetězec, který by měl být dostatečně dlouhý, ·· ··»· »· » · ···

- 35«.. :

«· ·· » · * · » · · · • · · · · · • · • · « · aby byly hydrofilní skupiny v dostatečném odstupu k tomu, aby mohly působit nezávisle. Tyto tensidy se obecně vyznačují neobyčejně nízkou kritickou micelární koncentrací a schopností silně snižovat povrchově napětí vody. Ve výjimečných případech se pod pojmem tensidy Gemini rozumí nejen dimerní, ale i trimerní tensidy.

Vhodnými tensidy Gemini jsou například sulfátované ” hydroxysměsné ethery podle německé patentové přihlášky DE-A43 21 022 nebo dimerní alkohol-bis-sulfáty a ethersulfáty a trimerní £

alkohol-tris-sulfáty a ethersulfáty podle německé patentové přihlášky io DE-A-195 03 061. Dimerní a trimerní směsní ethery zakončené koncovými skupinami podle německé patentové přihlášky DE-A195 13 391 se vyznačují zvláště bi- a multifunkčností. Uvedené tensidy zakončené koncovými skupinami mají tedy dobré smáčivé vlastnosti a jsou přitom nepěnivé, takže mohou být použity zvláště pro prostředky používané při strojním praní nebo čištění.

Mohou být však také použity amidy polyhydroxymastných kyselin nebo poly-polyhydroxymastných kyselin typu Gemini, které se popisují v mezinárodních patentových přihláškách WO-A-95/19953, WO-A95/19954 a WO 95-A-/19955.

Kromě tensidů patří k nejdůležitějším složkám pracích a čisticích prostředků zejména anorganické a organické builderové látky.

Použitým jemně krystalickým, syntetickým a vázanou vodu obsahujícím zeolitem je s výhodou zeolit A a/nebo P. Jako zeolit P se používá například zeolit MAP® (obchodní produkt firmy Crosfield).

Vhodné jsou však také zeolit X a směsi zeolitu A, X a/nebo P. Zeolit může být použit jako rozprašovacím způsobem sušený prášek nebo také jako nesušená, z výroby ještě vlhká stabilizovaná suspenze. Pro případ, že se zeolit použije ve formě suspenze, může suspenze obsahovat malou přísadu neiontových tensidů jako stabilizátorů, například 1 až 3 % hmotnostní, vztaženo na zeolit, ethoxylovaných C₁₂-C₁₈-mastných alkoholů s 2 až 5 ethylenoxidovými skupinami, C12• 0 ··· « 0

0

-*«00 0

0» 0004

0 0 0 0* « 0 « « « · 0*0 000

Cu-mastných alkoholů s 4 až 5 ethylenoxidovými skupinami nebo ethoxylovaných izotridekanolů. Vhodné zeolity mají střední velikost částic menší než 10 pm (objemové rozdělení; měřeno metodou Coulter Counter) a obsahují s výhodou 18 až 22 % hmotnostních, zvláště 20 až 22 % hmotnostních vázané vody.

Vhodnými náhražkami, popřípadě částečnými náhražkami fosfátů a zeolitů jsou krystalické vrstevnaté křemičitany sodné obecného vzorce NaMSixO2x+i.yH₂O, kde M znamená sodík nebo vodík, x je číslo od 1,9 do 4 a Y je číslo od 0 do 20, kde x nabývá io výhodných hodnot 2, 3 nebo 4. Tyto krystalické vrstevnaté křemičitany se popisují například v evropské patentové přihlášce EP-A-0 164 514. Výhodné krystalické vrstevnaté křemičitany uvedeného vzorce jsou takové, ve kterých M znamená sodík a x nabývá hodnot 2 nebo 3.

Výhodné jsou zvláště β- a δ-dikřemičitany sodné Na2SÍ2C>5.yH2O.

K výhodným builderovým látkám také patří amorfní křemičitany sodné s modulem Na₂O : S1O2 1 : 2 až 1 : 3,3, zvláště 1 : 2 až 1 : 2,8 a nejlépe 1 : 2 až 1 : 2,6, které mají zpomalené rozpouštění a mají také sekundární prací vlastnosti. Zpomalení rozpouštění proti obvyklým amorfním křemičitanům sodným může být přitom vyvoláno různými způsoby, například povrchovým ošetřením, přivedením do kompozice, kompaktizací/zhutněním nebo přesušením. V rámci tohoto vynálezu se pod pojmem „amorfní“ rozumí také „rentgenově amorfní“. To znamená, že křemičitany při experimentech s ohybem rentgenových paprsků nemají žádné ostré rentgenové odrazy jak je typické pro krystalické látky, ale ve všech případech mají jedno nebo více maxim rozptýleného rentgenového záření, která mají šířku více stupňů úhlu ohybu. Ke zvláště dobrým vlastnostem jako builderu může však vést i stav, kdy poskytuje křemičitanová částice při experimentech s ohybem elektronů rozmazaná nebo dokonce ostrá maxima ohybu. To je třeba interpretovat tak, že produkty mají rozmezí velikosti mikrokrystalů 10 až několik set nanometrů, přičemž výhodné jsou rozměry 50 nm a zvláště do maximálně 20 nm. Tyto tzv.

·· ···· ·« ···· ·· ·· 111 9 111 • · 111 · · · ·

1 11 ··· ·11 • 11 11

111 >· ·· rentgenově amorfní křemičitany, které vykazují rovněž zpomalené rozpouštění proti obvyklým vodním sklům, se popisují například v německé patentové přihlášce DE-A-44 00 024. Zvláště výhodné jsou zhutněné/kompaktizované amorfní křemičitany, amorfní křemičitany převedené do kompozice a přesušené rentgenově amorfní křemičitany.

Samozřejmě je také možné použít jako builderové látky obecně známé fosfáty, pokud je jejičh použití vhodné z ekologických důvodů. Vhodné jsou zvláště sodné soli orthofosfátů, pyrofosfátů a zvláště io tripolyfosfátů. Jejich obsah není obecně větší než 25 % hmotnostních, s výhodou není více než 20 % hmotnostních, vztaženo vždy na hotový prostředek. V některých případech se ukázalo, že zvláště tripolyfosfáty vedou již v malých množstvích do maximálně 10 % hmotnostních, vztaženo na hotový prostředek, v kombinaci s jinými builderovými látkami k synergickému zlepšení sekundárních pracích schopností.

Vhodné náhrady popřípadě částečné náhrady za zeolit jsou vrstevnaté silikáty přírodního a syntetického původu. Tyto vrstevnaté silikáty jsou známé například z patentových přihlášek DE-B23 34 899, EP-A-0 026 529 a DE-A-35 26 405. Jejich použitelnost není omezena na nějaké zvláštní složení, popřípadě strukturní vzorec. Výhodné však jsou smektity, zvláště bentonit.

Vhodné vrstevnaté silikáty, které patří do skupiny smektitů bobtnajících s vodou, jsou například montmorrilonit, hectorit nebo saponit. Navíc mohou být do krystalické mřížky vrstevnatých silikátů výše uvedených vzorců zabudována malá množství železa; Dále mohou vrstevnaté silikáty na základě svých iontoměničových vlastností obsahovat vodík, ionty alkalických kovů, kovů alkalických zemin, zvláště Na⁺ a Ca⁺⁺. Množství hydrátové vody je většinou v rozmezí od 8 do 20 % hmotnostních a je závislé na stavu nabobtnání, popřípadě na způsobu zpracování. Použitelné vrstevnaté silikáty jsou známé například z US-A-3,966,629, EP-A-0 026 529 a EP-A-0 028 432.

• · · · ·· · · • · · · · ♦ · • ···· · · · · • · · ·· ··· ···

-38- -U- - ·<.·ι*

S výhodou se používají vrstevnaté silikáty, které neobsahují v důsledku zpracování alkáliemi téměř žádné ionty vápníku a silně barvící ionty železa.

Použitelné organické látky tvořící základ jsou například ve formě svých sodných solí použité polykarboxylové kyseliny jako je kyselina citrónová, adipová, jantarová, glutarová, vinná, cukerné kyseliny, aminokarboxylové, kyselina nitrilotrioctová (NTA), pokud je jejich použití vhodné z ekologických důvodů, a jejich směsi. Výhodnými solemi jsou soli polykarboxylových kyselin, jako je kyselina citrónová, adipová, jantarová, glutarová, vinná, cukerné kyseliny a jejich směsi.

Použity mohou být také kyseliny jako takové. Kyseliny mají vedle svých účinků jako builderů typicky také vlastnost okyselující složky a slouží proto také pro nastavení nízkých a středních hodnot pH pracích nebo čisticích prostředků. Z těchto kyselin je možno uvést zvláště kyselinu citrónovou, jantarovou, glutarovou, adipovou, glukonovou a jejich libovolné směsi. S výhodou se tyto kyseliny používají, pokud se přidávají do předběžné směsi podle vynálezu a nedávkují se teprve dodatečně, v bezvodé formě.

Další vhodné organické látky jsou dextriny, například oligomery popřípadě polymery uhlohydrátů, které je možno získat částečnou hydrolýzou škrobů. Hydrolýza může být prováděna oabvyklými, například kyselými nebo enzymaticky katalyzovanými způsoby.

S výhodou se jedná o hydrolytické produkty se střední molekulovou hmotností v rozmezí od 400 do 500 000. Přitom je výhodný polysacharid s dextrózovým ekvivalentem (DE) v rozmezí 0,5 až 40, zvláště 2 až 30, přičemž DE je použitelné měřítko redukční schopnosti polysacharidů ve srovnání s dextrózou, přičemž pro dextrózu má hodnotu 100. Jsou použitelné jak maltodexdtriny s DE mezi 3 a 20 a suché glukózové sirupy s DE mezi 20 a 37, tak i tzv. žluté dextriny a bílé dextriny s vyšší molekulovou hmotností v rozmezí od 2000 do 30 000. Výhodný dextrin se popisuje v britské patentové přihlášce • ·

- 39 94 19 091. U oxidovaných derivátů těchto dextrinů se jedná o jejich reakční produkty s oxidačními činidly, které jsou schopny oxidovat alespoň jednu alkoholovou funkční skupinu sacharidového kruhu na karboxylovou skupinu. Tyto oxidované dextriny a způsob jejich výroby jsou známy například z evropských patentových přihlášek EP-A0 232 202, EP-A-0 427 349, EP-A-0 472 942 a EP-A-0 542 469 a z mezinárodních patentových přihlášek WO-A-92/18542, WO-A93/08251, WO-A-94/28030, WO-A-95/07303, WO-A-95/12619 a WOA-95/20608. Výhodný může být zvláště produkt oxidovaný v poloze Οβio sacharidového kruhu.

Dalšími vhodnými pomocnými buildery jsou oxydisukcináty a jiné deriváty disukcinátů, s výhodou ethylendiamindisukcinát. Zvláště výhodné jsou v této souvislosti také glyceroldisukcináty a glyceroltrisukcináty, které se popisují například v US patentových spisech US 4 524 009, US 4 639 325, v evropské patentové přihlášce EP-A-0 150 930 a japonské patentové přihlášce JP 93/339896. Vhodné použitelné množství je u prostředků s obsahem zeolitů a/nebo silikátů 3 až 15 % hmotnostních.

Dalšími použitelnými organickými kobuildery jsou například acetylované hydroxykarboxylové kyseliny popřípadě jejich soli, které mohou být také popřípadě ve formě laktonu, a které obsahují alespoň 4 atomy uhlíku a alespoň jednu hydroxylovou skupinu a maximálně dvě skupiny kyseliny. Tyto kobuildery se popisují například v mezinárodní patentové přihlášce WO-A-95/20029.

25* Vhodné polymerní polykarboxyláty jsou například Sodné soli kyseliny polyakrylové nebo polymethakrylové, například sloučeniny s relativní molekulovou hmotností 800 až 150 000 (vztaženo na kyselinu). Vhodné kopolymerní polykarboxyláty jsou například sloučeniny kyseliny akrylové a kyseliny methakrylové a kyseliny akrylové nebo methakrylové s kyselinou maleinovou. Jako zvláště vhodné se ukázaly kopolymery kyseliny akrylové s kyselinou • · • · · · • 4 · 4

-40- = = = = * .. ... .4 maleinovou, které obsahují 50 až 90 % hmotnostních kyseliny akrylové a 50 až 10 % hmotnostních kyseliny maleinové. Jejich relativní molekulová hmotnost, vztaženo na volné kyseliny je obecně 5000 až 200 000, s výhodou 10 000 až 120 000 a zvláště 50 000 až 100 000.

Obsah (ko)polymerních polykarboxylátů v prostředku je v obvyklých rozmezích a je s výhodou 1 až 10 % hmotnostních.

Zvláště výhodné jsou také biologicky odbouratelné polymery složené z více než dvou různých monomerních jednotek, například takové, které se získávají podle DE-A-43 00 772 jako monomerní soli to kyseliny akrylové a kyseliny maleinové a vinylalkoholu, popřípadě vinylalkoholového derivátu, nebo podle DE-C-42 21 381 jako monomerní soli kyseliny akrylové a kyseliny 2-alkylallylsulfonové a derivátu cukru.

Další výhodné kopolymery jsou takové, které se popisují 15 v německých patentových přihláškách DE-A-43 03 320 a DE-A44 17 734 a jako monomery obsahují s výhodou akrolein a kyselinu akrylovou/soli kyseliny akrylové, popřípadě akrolein a vinylacetát.

Další vhodné builderové látky jsou oxidační produkty polyglukosanů s obsahem karboxylových skupin a/nebo jejich ve vodě rozpustné soli, které se například popisují v mezinárodní patentové přihlášce WO-A-93/08251 nebo jako způsob výroby v mezinárodní patentové přihlášce WO-A-93/16110. Vhodné jsou také oxidované polysacharidy podle německé patentové přihlášky DE-A-196 00 018.

Je možné také uvádět další výhodné builderové látky, kterými _ jsou polymerní kyseliny aminodikarboxylové, jejich soli nebo jejich prekurzory. Zvláště výhodné jsou kyseliny polyasparagové popřípadě jejich soli a deriváty, které se uveřejňují v německé patentové přihlášce DE-A-195 40 086, protože vedle vlastností kobuilderu mají také stabilizující účinek na bělení.

• · «· · ·

- 41 - «ϊ·» ’ ’·♦ ···*

Další vhodné builderové látky jsou polyacetaly, které je možno získat reakcí dialdehydů s polyolovými karboxylovými kyselinami, které obsahují 5 až 7 atomů uhlíku a alespoň tři hydroxylové skupiny, například jaké se popisují v evropské patentové přihlášce EP-A5 0 280 223. Výhodné polyacetaly se získávají z dialdehydů jako je glyoxal, glutaraldehyd, tereftalaldehyd a jejich směsí a z polyolkarboxylových kyselin jako je kyselina glukonová a/nebo kyselina glukoheptonová.

Prostředek může také obsahovat další složky, které kladně io ovlivňují vypratelnost olejů a tuků. Tento účinek je zvláště zřejmý, jestliže se zašpiní textil, který již byl vícekrát vyprán některým pracím prostředkem podle vynálezu obsahujícím složku uvolňující oleje a tuky. K výhodným složkám uvolňujícím oleje a tuky patří například neiontové celulózové ethery jako je methylcelulóza a methylhydroxypropylcelulóza s podílem methoxylových skupin od 15 do 30% hmotnostních a hydroxypropylových skupin od 1 do 15% hmotnostních, vztaženo vždy na neiontový celulózový ether, stejně jako ze stavu techniky známé polymery kyseliny fialové a/nebo kyseliny tereftalové popřípadě jejich derivátů, zvláště polymery ethylentereftalátů a/nebo polyethylenglykoltereftalátů nebo aniontově a/nebo neiontové modifikované deriváty těchto látek. Z nich jsou zvláště výhodné sulfonované deriváty polymerů kyseliny ftalové a kyseliny tereftalové.

Další vhodné složky prostředku jsou ve vodě rozpustné anorganické soli jako hydrogenuhličitany,uhličitany, amorfní křemičitany jako jsou výše uváděné křemičitany se zpomaleným rozpouštěním nebo jejich směsi; Používají se zvláště alkalické uhličitany a amorfní alkalické křemičitany, z nich zejména křemičitan sodný s molárním poměrem Na₂O : SiO₂ 1 : 1 až 1 : 4,5, s výhodou

1 ; 2 až 1 : 3,5. Obsah uhličitanu sodného v prostředku je přitom s výhodou až do 25 % hmotnostních, výhodněji mezi 5 a 15 % hmotnostními. Obsah křemičitanu sodného v prostředku je - pokud má • · · · • · · · být použit jako builderová látka - obecně až do 10 % hmotnostních a s výhodou mezi 2 až 8 % hmotnostními.

Podle mezinárodní patentové přihlášky WO-A-94/01222 mohou být nahrazeny alkalické uhličitany také aminokyselinami a/nebo jejich solemi, které neobsahují síru a obsahují 2 až 11 atomů uhlíku a popřípadě další karboxylovou a/nebo aminovou skupinu. V rámci předkládaného vynálezu je přitom možné, že se zamění částečně až úplně alkalický uhličitan za glycin, popřípadě glycinát.

Ke zvláštním složkám pracích prostředků patří inhibitory io zešednutí (nosiče špíny), inhibitory pěny, bělicí prostředky a aktivátory bělení, opticky zjasňující látky, enzymy, textil změkčující látky, barviva a vonné látky a neutrální soli jako sulfáty a chloridy ve formě solí se sodíkem nebo draslíkem.

. , Ke snížení hodnoty pH pracích nebo čisticích'prostředků mohou 15 být použity také kyselé soli nebo mírně alkalické soli. Výhodné jsou přitom jako okyselující složky bisulfáty a/nebo bikarbonáty nebo výše uvedené organické polykarboxylové kyseliny, které mohou být současně použity jako buildery. Zvláště výhodné je použití kyseliny citrónové, která se buď dodatečně přimísí (obvyklý způsob výroby) nebo se přidá - v bezvodé formě - do pevné předběžné směsi.

Mezi látkami s funkcí bělícího činidla, které poskytují ve vodě H2O2, mají zvláštní význam tetrahydrát perboritanu sodného a monohydrát perboritanu sodného. Další použitelná bělicí činidla jsou například peruhličitan sodný, peroxypyrofosfát, citrát perhydrát a persoli nebo perkyseliny poskytující H2O2 jako perbenzoát, peroxoftalát, kyselina diperazelainová, ftaloiminoperkyselina nebo diperdodekandikyselina. Obsah bělicích činidel v prostředku je s výhodou 5 až 25 % hmotnostních a zvláště 10 až 20 % hmotnostních, přičemž s výhodou se používá monohydrát perboritanu nebo peruhličitan.

• · · · · · · • · • · · · · · ···· • · · · · ·« · · · 4 • · ·· · ·· ···->··

-43- 4·· ί

Jako aktivátory bělení se mohou použít sloučeniny, které poskytují perhydrolýzou alifatické peroxokarboxylové kyseliny s výhodou s 1 až 10 atomy uhlíku, zvláště 2 až 4 atomy uhlíku a/nebo popřípadě substituovanou kyselinu perbenzoovou. .Vhodné jsou látky, které nesou O- a/nebo N-acylové skupiny s uvedenými počty atomů uhlíku a/nebo popřípadě substituované benzoylové skupiny. Výhodné jsou vícekrát acylované alkylendiaminy, zvláště tetraacetylethylendiamin (TAED), acylované triazinové deriváty, zvláště 1,5-diacetyl-2,4-dioxohexahydro-1,3,5-triazin (DADHT), io acylované glykolurily, zvláště tetraacetylglykoluril (TÁGU), N-acylimidy, zvláště N-nonanoylsukcinimid (NOSÍ), acylované fenolsulfonáty, zvláště n-nonanoyl- nebo izononanoyloxybenzensulfonát (η-, popřípadě izo-NOBS), anhydridy karboxylových kyselin, zvláště anhydrid kyseliny ftalové, acylované vícemocné alkoholy, zvláště triacetin, ethylenglykoldiacetát, 2,5-diacetoxy-2,5-dihydrofuran a z německých patentových přihlášek DE-A-196 16 693 a DE-A196 16 767 známé enolestery jako acetylovaný sorbitol a mannitol, popřípadě jejich v evropské patentové přihlášce EP-A-0 525 239 popisované směsi (SORMAN), acylované deriváty cukrů, zvláště pentaacetylglukóza (PAG), pentaacetylfruktóza, tetraacetylxylóza a oktaacetyllaktóza a acetylovaný, popřípadě N-alkylovaný glukamin a glukonolakton a/nebo N-acylované laktamy, například Nbenzoylkaprolaktam, které Jsou známé z mezinárodních patentových přihlášek WO-A-94/27970, WO-A-94/28102, WO-A-94/28103, WO-A25 95/00626, WO-A-95/14759 a WO-A-95/17498. S výhodou je možno také použít z německé patentové přihlášky DE-A-196 16 769 známé hydrifilně substituované acylacetaly a v německé patentové přihlášce DE-A-196 16 770 a v mezinárodní patentové přihlášce WO-A95/14075 popisované acyllaktamy. Ja také možno použít kombinace

3o běžných aktivátorů bělení známé z německé patentové přihlášky DEA-44 43 177. Tyto aktivátory bělení jsou obsaženy v obvyklých

- 44 množstvích, s výhodou 1 až 10 % hmotnostních, zvláště 2 až 8 % hmotnostních, vztaženo na celkový prostředek.

Při použití v pračkách může být výhodné přidávat k prostředkům obvyklé inhibitory pěny. Jako inhibitory pěny jsou vhodná například mýdla přírodního nebo syntetického původu, která obsahují vysoký podíl Ci8-C₂4-mastných kyselin. Výhodnými netensidovými inhibitory pěny jsou například organopolysiloxany a jejich směsi s mikrojemnou, popřípadě silanizovanou kyselinou křemičitou a parafíny, vosky, mikrokrystalické vosky a jejich směsi se silanizovanou kyselinou io křemičitou nebo bistearylethylendiamidem. S výhodou se používají také směsi různých inhibitorů pěny, například s obsahem silikonů, parafinů nebo vosků. Vhodné jsou inhibitory pěny, například inhibitory pěny s obsahem silikonů a parafinů, které jsou navázány na ve vodě rozpustné, popřípadě ve vodě dispergovatelné nosné látky. Zvláště vhodné jsou přitom směsi parafinů a bistearylethylendiamidů.

Jako soli kyselin polyfosfonových se používají zvláště neutrálně reagující sodné soli například 1-hydroxyethan-1,1-difosfonát, diethylentriaminpentamethylfosfonát nebo ethylendiamintetramethylenfosfonát v množstvích 0,1 až 1,5 % hmotnostních.

Jako enzymy přicházejí v úvahu enzymy z třídy hydroláz jako jsou proteázy, lipázy, popřípadě enzymy s lipolytickým účinkem, amylázy, celulázy popřípadě jejich směsi. Vhodné jsou také oxyreduktázy.

Zvláště vhodné jsou enzymatické účinné látky získané z bakteriálních kmenů nebo hub, jako Bacillus subtilis, Bacillus licheniformis, Streptomyces griseus a Humicola insolens. S výhodou se používají proteázy subtilizinového typu a zvláště proteázy získané z Bacillus lentus. Přitom jsou zvláště zajímavé směsi enzymů, například proteáz a amyláz nebo proteáz a lipáz, popřípadě lipolyticky působících enzymů, nebo proteáz a celuláz nebo celuláz a lipáz, popřípadě lipolyticky působících enzymů nebo proteáz, amyláz a lipáz, • · · · • · · · popřípadě lipolyticky působících enzymů nebo proteáz, lipáz, popřípadě lipolyticky působících enzymů a celuláz, zvláště však směsi obsahující proteázy a/nebo lipázy, popřípadě směsi s lipolytickými enzymy. Příklady těchto lipolyticky působících enzymů jsou známé kutinázy. Jako vhodné se také v některých případech ukázaly peroxidázy nebo oxidázy. K vhodným amylázán patří zvláště aaamylázy, izoamylázy, pullulanázy a pektinázy. Z celuláz je možno uvést s výhodou cellobiohydrolázy, endoglukanázy a β-glukosidázy, které se také označují jako cellobiázy, popřípadě jejich směsi. Protože se různé typy celuláz liší svou CMCázovou a avicelázovou aktivitou, je možno nastavit požadované účinky složením směsí celuláz.

Enzymy mohou být adsorbovány na nosiče a/nebo mohou být přítomny v obalujících látkách, aby se zabránilo jejich předčasnému rozkladu. Podíl enzymů, enzymatických směsí nebo granulátů enzymů může být například přibližně 0,1 až 5 % hmotnostních, s výhodou 0,1 až přibližně 2 % hmotnostní.

Navíc k fosfonátům mohou prostředky obsahovat ještě další enzymatické stabilizátory. Je možno například použít mravenčanu sodného v množství 0,5 až 1 % hmotnostní. Je však také možné použít

2o proteázy, které jsou stabilizovány rozpustnými solemi vápníku a obsahem vápníku s výhodou přibližně 1,2 % hmotnostních, vztaženo na enzym. Mimo solí vápníku slouží jako stabilizátory také soli hořčíku. Zvláště výhodné je však použití sloučenin bóru, například kyseliny borité, oxidu boritého, boraxu a jiných boritanů alkalických kovů jako

- 25 jsou soli kyseliny orthoborité (Ή3ΒΘ3), kyseliny metaborité (HBO₂) a kyseliny pyroborité (tetraborité, H2B4O7).

Inhibitory zešednutí mají úlohu udržet špínu uvolněnou z vláken suspendovanou v lázni a tak zabránit opětnému usazení špíny. K tomu jsou vhodné ve vodě rozpustné koloidy většinou organické povahy, například ve vodě rozpustné soli polymerních karboxylových kyselin, klíh, želatina, soli etherkarboxylových kyselin nebo ethersulfonových

« · kyselin škrobů nebo celulózy nebo soli kyselých esterů celulózy nebo škrobu s kyselinou sírovou. Pro tento účel jsou také vhodné ve vodě rozpustné polyamidy s obsahem kyselých skupin. Dále je možno použít rozpustné škrobové přípravky a jiné výše uvedené škrobové produkty, například odbouraný škrob, aldehydové škroby apod. Je také možno použít polyvinylpyrrolidonu. S výhodou se však používá etherů celulózy, jako je karboxymethylcelulóza (sodná sůl), methylcelulóza, hydroxyalkylcelulóza a směsné ethery jako methylhydroxyethylcelulóza, methylhydroxypropylcelulóza, methylkarboxymethylcelulóza a jejich směsi jako je polyvinylpyrrolidon například v množství 0,1 až 5 % hmotnostních, vztaženo na celkový prostředek.

Prostředky mohou také obsahovat opticky zjasňující deriváty kyseliny diaminostilbendisulfonové, popřípadě její soli s alkalickými kovy. Vhodné jsou například soli kyseliny 4,4’-bis(2-anilino-415 morfolino-1,3,5-triazinyl-6-amino)stilben-2,2’-disulfonové nebo stejně vystavěné sloučeniny, které nesou namísto morfolinové skupiny skupinu diethanolaminovou, methylaminovou, anilinovou nebo 2methoxyethylaminovou. Dále mohou být použitelné zjasňovače typu substituovaných difenylstyrylů, například alkalické soli 4,4’-bis(220 sulfostyryl)-difenylů, 4,4’-bis(4-chlor-3-sulfostyryl)-difenylů nebo 4-(4chlorstyryl)-4’-(2-sulfostyryl)-difenylů. Je také možno použít směsi výše uvedených opticky zjasňujících látek.

Příklady provedení vynálezu

Prostředky M1 a M2 byly vyrobeny následujícím způsobem.

Ve vsádkovém mísiči (20 I) opatřeném nožovou rozmělňovací hlavicí byla vyrobena pevná předběžná směs pevných složek včetně pojiv, která byla v tomto případě přidána v pevné formě. (V alternativní formě provedení probíhalo nastřikování pojivá do předběžné směsi ve formě rozstřikovatelné taveniny; to však nevedlo ke konečným

- 47 <4 4«· produktům s významně odlišnými vlastnostmi. Tavenina tuhla po nanesení na pevnou směs ve velmi krátké době. Dostačovala k tomu obvyklá doba prodlení v mísiči.) Potom byla směs ještě dvě minuty homogenizována a nakonec přivedena do dvoušnekového extrudéru, jehož granulační hlavice byla předehřátá na teploty mezi 50 a 65 °C, s výhodou na 62 °C. Přidávání popřípadě přítomného, při teplotách pod 45 °C a tlaku 0,1 MPa kapalného neiontového tensidu, probíhalo v proudu prášku rozstřikováním tryskami. Za působení střižných sil šneků extrudéru byla předběžná směs plastifikována a potom io extrudována při tlaku mezi 5,0 a 10,0 MPa, s výhodou při 7,8 MPa, děrovanou matricí hlavice extrudéru na jemné proužky o průměru 1,4 mm, které byly na výstupu z trysky zmenšovány pomocí řezacího nože na přibližně kulovitý granulát (délka/průměr = přibližně 1, oddělování zatepla). Vznikající horký granulát byl 1 min zakulacován na běžném zakulacovacím zařízení typu Marumerizer® a popřípadě potažen jemnozrnným práškem.

Sypná hmotnost vyrobeného extrudátu byla 800 ± 50 g/l.

Pro výrobu prostředku podle vynálezu M1 byla homogenní předběžná směs 61 % hmotnostních rozprašovacím způsobem sušeného granulátu 1 (složení viz níže), 6 % hmotnostních C12-C18mastného alkylsulfátu (složení 92,00 % hmotnostních aktivní látky, 3,70 % hmotnostních síranu sodného, 2,80 % hmotnostních jiných solí ze surovin a nesulfatované podíly a 1,50 % hmotnostních vody), 3 % hmotnostních kopolymerní sodné soli kyseliny akrylové a kyseliny maleinové (v práškové formě), 20 % hmotnostních monohydrátu perboritanu sodného a 6 % hmotnostních polyethylenglykolů jako pojivá s relativní molekulovou hmotností 4000. Do proudu prášku byla rozstřikována 4 % hmotnostní Ci2-Ci8-mastného alkoholu s průměrně 7 EO. Předběžná směs byla potom extrudována. Extrudát ukázal při uvedené analýze na sítu sypnou hmotnost 758 g/l a v dále popsaném testu rozpustnosti (L-test) hodnoty 8 %.

Sítová analýza M1:

- 48 -	·· · · • ♦ •	• · · · · · « · · · • · · · • « · ··· • · * « ♦ « • · « · ř í; · ·»
na sítu	1,60 mm	6 % hmotn.
	1,25 mm	76 % hmotn.
	1,00 mm	8 % hmotn.
	0,8 mm	4 % hmotn.
skrz síto	0,8 mm	6 % hmotn.

Pro určení chování zbytku, popřípadě chování při rozpouštění (L-test) bylo vloženo do 2 I kádinky 8 g testovaného prostředku za míchání (800 ot/min laboratorní míchadlo typu vrtule, vzdálenost od dna kádinky 1,5 cm, umístění ve středu kádinky) a směs byla míchána 1,5 min při 30 °C. Pokus byl prováděn s vodou o tvrdosti 2,848 x 10’³ mol/l Ca²⁺ (16°d). Potom byla prací lázeň přelita přes síto (80 pm). Kádinka byla vypláchnuta přes síto velmi malým množstvím studené vody. Provádělo se dvojnásobné stanovení. Síto bylo usušeno v sušárně při 40 ± 2 °C až do konstantní hmotnosti a zbytek pracího prostředku byl zvážen. Zbytek se udává jako střední hodnota z obou stanovení v procentech. Při odchylkách jednotlivých stanovení po více než 20 % se obvykle provádějí další pokusy; to však nebylo u uvedených stanovení nutné.

Sklon ke gelování při rozpouštění ve vodné lázni byl testován v testu na ručníku a míse: k tomu bylo nalito do promývací mísy z tmavé umělé hmoty (např. tmavěčervené) 5 I vodovodní vody (2,848 x 10'³mol/l Ca²⁺ (16°d), 30 °C) a 25 g prostředku M1. Po 15 s byl prostředek rukou v míse rozhrnut. Po dalších 15 s byl do prací lázně vložen jeden modrý froté ručník a bylo s ním pohybováno jak je typické při ručním praní. Po 30 s byly ručníkem otřeny stěny mísy. Potom byl ručník po dalších 30 s vyždímán a vizuálně posuzován. Přitom znamená:

* « • · ·

- 49 známka 1: bez námitek, žádné znatelné zbytky známka 2: ještě tolerovatelné, jednotlivé, nerušící zbytky známka 3: znatelné, při kritickém posuzování již rušivé zbytky od známky 4: jasně znatelné a rušivé zbytky ve větším počtu a 5 množství

Prací lázeň byla slita a zbytek po smíchání s 5 až 10 ml vody rovněž vizuálně hodnocen. Zde znamenají:

známka 1: bez námitek, žádné znatelné zbytky io známka 2: ještě tolerovatelné, jednotlivé, nerušící zbytky, velmi jemné, při přídavku vody negelující známka 3: znatelné, při kritickém posuzování již rušivé zbytky od známky 4: jasně znatelné a rušivé zbytky ve větším počtu a množství, tvorba aglomerátů až chuchvalců, při přídavku vody gelující

Prostředek M1 dosáhl jak v testu na ručníku, tak i při testu na míse hodnocení 1 až 2.

Pro srovnání byl vyroben prostředek V1, který obsahoval 20 v hotovém produktu stejné složky, u kterého ale nebyly přidávány polymery v práškové formě, ale jako roztok ve vodě s koncentrací přibližně 30 % hmotnostních. Přebytečná voda byla „potom sušena ve fluidní vrstvě. Sypná hmotnost extrudátu byla 770 g/l, L-test poskytl hodnotu 28 %. Při testu na ručníku se dosáhlo u prostředku VI známky 3 až 4, při testu na míse dokonce známky 4.

Prací prostředek M2 se ukázal jako zvláště výhodný při praní barevných látek. Pro jeho výrobu bylo do předběžné směsi smíseno 65,71 % hmotnostních rozprašovacím způsobem sušeného granulátu 2

4

(složení viz níže) s 11,83 % hmotnostními ve fluidní vrstvě vyrobené alkylsulfátové kompozice (složení: 75 % hmotnostních Ci₂-Ci₈alkylsulfátu, 17 % hmotnostních síranu sodného, 3 % hmotnostní uhličitanu sodného, 1 % hmotnostní vody, zbytek soli z roztoků), 2,96 % hmotnostními kopolymerní sodné soli kyseliny akrylové a kyseliny maleinové (v práškové formě), 6,99 % hmotnostními dihydrátu trinatriumcitrátu, 3,59 % hmotnostními polyethylenglykolu s relativní molekulovou hmotností 4000 a 8,92 % hmotnostními Ci2-Ci₈-mastného alkoholu s průměrně 7 EO a směs byla extrudována.

io Extrudát vykazoval při uvedené sítové analýze sypnou hmotnost

811 g/l a v popsaném testu rozpustnosti (L-test) hodnotu 2 %. Test na míse dosáhl známky 1 až 2.

Sítová analýza M1:	na sítu	1,60 mm	2 % hmotn.
15		1,25 mm	90 % hmotn.
		1,00 mm	7 % hmotn.
		0,8 mm	0 % hmotn.
	skrz síto	0,8 mm	1 % hmotn.
20 Pro srovnání byl	vyroben prostředek V2,	který obsahoval
v hotovém produktu stejné složky, u	kterého ale	nebyly přidávány

polymery v práškové formě, ale jako roztok ve vodě s koncentrací přibližně 30 % hmotnostních.-Přebytečná voda byla potom sušena ve fluidní vrstvě. Sypná hmotnost extrudátu byla zřetelně nižší než

800 g/l, L-test poskytl hodnotu vyšší než 20 %. Jestliže nebyla alkylsulfátové kompozice koextrudována, ale dodatečně přimíšena podle německé patentové přihlášky DE-A-195-19-139, byla sypná hmotnost extrudátu 780 g/l, L-test poskytl hodnotu 7 % a test na míse dosáhl známky 1 až 2.

- 51 <· .«·» ·» ♦··· ·· '· 0 · · · 9 -0 * ♦ • « · 0 ··· · 0· • « · 9 < 09 000 • 1 · · · * ··«« ♦ ·0 ··· ··

Po zpracování 90 % hmotnostních extrudátu M2 s 3 hmotnostními díly enzymatického granulátu, 4 hmotnostními díly granulátu inhibitoru pěny, 2,5 hmotnostními díly polymeru (Repelotex®, obchodní produkt firmy Rhone-Poulenc) a 0,5 hmotnostními díly kyseliny křemičité (pro dodatečnou úpravu povrchu byl získán prostředek A2, který měl sypnou hmotnost 820 g/l (zvýšení sypné hmotnosti!) s hodnotou při L-testu 7 % a při stejné známce testu na míse.

Jestliže bylo naproti tomu zpracováno 90 hmotnostních dílů io srovnávacího extrudátu s přimíšenou alkylsulfátovou kompozicí stejným způsobem, vzrostla hodnota L-testu na 12 %, zatímco sypná hmotnost poklesla na 735 g/l.

Prostředky podle vynálezu byly také vyrobeny nanesením 3 až 5 % hmotnostních neiontového tensidu na rozprašovacím způsobem sušenou kompozici, která byla potom s neiontovým tensidem zpracována.

Prostředky podle vynálezu byly také například vyráběny použitím pojivové směsi z polyethylenglykolu s relativní molekulovou hmotností 4000 a cetylstearylalkoholem s průměrně 20 EO v hmotnostním poměru 1 : 2 až 5 : 1.

Byly také vyrobeny produkty podle vynálezu, ve kterých byl jako alkylbenzensulfonát použit práškový C₉-Ci₃-alkylbenzensulfonát sodný, složené z 85 % hmotnostních alkylbenzensulfonátu, 4,5 % hmotnostních uhličitanu sodného, 3,5 % hmotnostních síranu sodného,

2 % hmotnostních chloridu sodného a 4 % hmotnostních vody a v předběžné směsi byly použity nesulfatované podíly. Extrudáty měly v závislosti na konkrétní receptuře hodnoty v uvedeném L-testu menší než 15 %, popřípadě menší než 10 %. Jestliže se ve srovnávacích případech použilo namísto práškového alkylbenzensulfonátu koncentrované vodné alkylbenzensuifonátové pasty a voda byla potom vysušena, měly produkty v L-testu hodnotu vyšší než 20 %.

- 52 • ···

Složení granulátů sušených rozprašovacím způsobem

Rozprašovacím způsobem sušený granulát 1:

26,30 % hmotnostních Cg-C₁₃-alkylbenzensulfonátu

1,10 % hmotnostních lojového mastného akloholu s průměrně

EO

1.40 % hmotnostních sodného mýdla C-i2-Ci8-mastné kyseliny

9.40 % hmotnostních uhličitanu sodného

4,00 % hmotnostních kopolymeru sodné soli kyseliny akrylové io - a maleinové

39,50 % hmotnostních zeolitu A, vztaženo na bezvodou aktivní látku

2,80 % hmotnostních amorfního dikřemičitanu sodného 13,60 % hmotnostních vody zbytek tvoří soli z roztoků

Rozprašovacím způsobem sušený granulát 2:

12,07 % hmotnostních Cg-C₁₃-alkylbenzensulfonátu

3,00 % hmotnostních sodného mýdla Ci2-Ci8-mastné kyseliny 20 0,03 % hmotnostních hydroxidu sodného

4,15 % hmotnostních uhličitanu sodného

0,80 % hmotnostních fosfonátu

0,80 % hmotnostních polyvinylpyrrolidonu

57,75 % hmotnostních zeolitu A, vztaženo na bezvodou aktivní 25 látku

4,15 % hmotnostních kopolymeru sodné soli kyseliny akrylové a maleinové

16,65 % hmotnostních vody zbytek tvoří soli z roztoků

Další prostředky podle vynálezu M3 až M10 mají následující složení a byly vyrobeny výše popsaným způsobem:

- 53 ·· «««·

999· • · 9 • 9 ··· · 9

9 9 •99 9*9

9

Tabulka 1

Složení	M3	M4	M5	M6
Rozprašovacím způsobem sušený granulát 1	57	60	64	55
Monohydrát peboritanu sodného	20	23	-	25
Polyethylenglykol (4000)	5	-	-	-
Polyethylenglykol (2000), na jedné straně zakončený methylovými koncovými skupinami				7
Methylester mastné kyseliny C16/18 + 12 EO			6
C12/18 mastný alkohol + 7 EO	6	6	7	7
Sulfát C12/18 mastného alkoholu (92 % hmot. aktivní látky, 3,70 % hmot. síranu sodného, 2,80 % hmot. jiných solí ze surovin a nesulfatované podíly, 1,50 % hmot. vody)	7	5	8	6
Polyglykosid C12/14 mastného alkoholu (78 % hmot. aktivní látky, 18 % hmot. vodního skla modul 2,4, 5 % hmot. vody)	5	- '
Ethoxylát C16/18 mastné kyseliny + 80 EO T _ . . , ......... .....		6	-
Dihydrát citrátu trojsodného	-	-	15	-

Tabulka 2

Složení	M7	M8	M9	M10
Rozprašovacím způsobem sušený granulát 1:	72	51	54,5	52
Monohydrát peboritanu sodného	-	20	20	20
Polyethylenglykol (4000)	6	-	5	-
Polyethylenglykol (2000), na jedné straně zakončený methylovými koncovými skupinami		6		7
C12/18 mastný alkohol + 7 EO	7	8	7	-
C12/18 mastný alkohol + 5 EO	-	-	-	7
Sulfát C12/18 mastného alkoholu (92 % hmot. aktivní látky, 3,70 % hmot. síranu sodného, 2,80 % hmot. jiných solí ze surovin a nesulfatované podíly, 1,50 % hmot. vody)		15	5	10
Polyglykosid C12/14 mastného alkoholu (78 % hmot. aktivní látky, 18 % hmot. vodního skla modul 2,4, 5 % hmot. vody)				4
Dihydrát citrátu trojsodného	15	-	-	-
Tetraacetylethylendiamin (95 %	-	-	8,5	-
hmot. TAED, 2 % hmot.
KarDOxymetnyíceiuiozy, z,zo /0 nmoi. solí, 0,25 % hmot. vody)

- 55 9 9 9 9 99 • 9' *

9 ‘9

9' '9 9 9 9

9999 '9 · ·

9 9 99

9· ·

9 999

99

9 9 9 '9 9 9 ·

999 99 9 • 9

9 ··

Výsledky testu s mísou pro M3 až M10
M3	1-2
M4	1-2
5 M5	1
M6	1-2
M7	1
M8	1
M9	1-2
ίο M10	1-2

Zastupuje:

Claims (25)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob výroby pracích nebo čisticích prostředků popřípadě kompozic nebo příslušně upravených surovin ve formě částic se sypnou hmotností vyšší než 600 g/l přivedením do styku

   5 kompozic a/nebo surovin pracího nebo čisticího prostředku za současného nebo následného formování, vyznačující se tím, že se nejprve vyrobí předběžná směs, jejíž jednotlivé složky a/nebo kompozice, které jsou při pokojové teplotě a tlaku 0,1 MPa ve formě pevných látek, a nemají io teplotu tání, popřípadě teplotu měknutí nižší než 45 °C, a která popřípadě obsahuje až do 10 % hmotnostních při teplotách nižších než 45 °C a tlaku 0,1 MPa kapalných neiontových tensidů, a tato směs se použitím zhutňujících sil převede při teplotách alespoň 45 °C na zrno a popřípadě se potom dále

   15 zpracovává nebo upravuje, přičemž platí, že předběžná směs je v podstatě bezvodá a v předběžné směsi je přítomen jeden nebo více aniontových tensidů a alespoň jedna surovina nebo kompozice, která je při tlaku 0,1 MPa a teplotách nižších

   20 než 45 °C v pevné formě, ale za podmínek zpracování je ve formě taveniny, přičemž tato tavenina slouží jako polyfunkční, ve vodě rozpustné pojivo, které při výrobě prostředku má funkci jak kluzného prostředku, tak i pojivá pro pevné kompozice popřípadě suroviny pracího nebo

   25 čisticího prostředku, a při opětném rozpouštění prostředku ve vodné lázni působí naopak desintegračně.
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že předběžná směs nemá celkový obsah vody větší než 15 %

   30 hmotnostních, přičemž tato voda není přítomna ve volné formě, ·· ··*· ·· ···· ·· ·» « . · . · · · · * * • · · · ··· · · * · . · · · « «· »····· • · · « · · * _ K7 - .... · ·« ··· ·· ·· ’ - KZ I a je výhodné, jestliže obsah vody, která není navázána na zeolit a/nebo na silikáty, není větší než 10 % hmotnostních, s zvláště výhodně je menší než 7 % hmotnostních.

   5
3. 3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že předběžná směs navíc k pevným složkám obsahuje až do 10 % hmotnostních při teplotách nižších než 45 °C a tlaku 0,1 MPa kapalných neiontových tensidů, zvláště obvykle v pracích nebo čisticích prostředcích používaných io alkoxylovaných alkoholů, jako jsou mastné alkoholy nebo oxoalkoholy s délkou uhlíkového řetězce mezi 8 až 20 atomy uhlíku a zvláště v průměru s 3 až 7 ethylenoxidovými jednotkami na mol alkoholu, přičemž kapalné neiontové tensidy a pojivá s rozvolňujícím účinkem se s výhodou přidávají

   15 odděleně.
4. 4. Způsob podle některého z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že teplota tání všech jednotlivých surovin použitých v předběžné směsi popřípadě teplota měknutí

   20 kompozic použitých v předběžné směsi je vyšší než 45 °C a s výhodou je alespoň 50 °C.
5. 5. Způsob podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující _{s e} tím, že v předběžné směsi se použijí kompozice

   25 a jednotlivé suroviny, které mají z alespoň 80 % hmotnostních, s výhodou z alespoň 85 % hmotnostních a ještě výhodněji z alespoň 90 % hmotnostních podstatně vyšší teplotu měknutí, popřípadě teplotu tání než jsou teploty, kterých se dosahuje za podmínek způsobu.

   ·<* ···· ·« ··*·
6. 6. Způsob podle některého z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že při kroku zhutňování se pracuje v rozmezí teplot několik stupňů, například 2 až 20 °C nad teplotou tání, popřípadě nad teplotou měknutí.
7. 7. Způsob podle některého z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, ž e se používá takové pojivo nebo taková pojivá, která se při koncentraci 8 g pojivá na 1 I vody při 30 °C v průběhu 90 s téměř úplně rozpustí.
8. 8. Způsob podle některého z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že se používají taková pojivá, která jsou při teplotě do maximálně 130 °C, s výhodou do maximálně 100 °C a zvláště do 90 °C již úplně ve formě taveniny.
9. 9. Způsob podle některého z nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že se pevné látky určené pro výrobu pevné a sypké předběžné směsi zpracují v obvyklém mísícím a/nebo granulačním zařízení nejprve při pokojové teplotě až mírně

   20 zvýšené teplotě, která je s výhodou nižší než teplota tání, popřípadě rozmezí teploty tání pojivá, a zvláště při teplotách do 35 °C.
10. 10. Způsob podle některého z nároků 1 až 9, vyznačující 25 s e t í m , ž e se pojivo s výhodou přidává jako poslední složka předběžné směsi, přičemž přidávání se provádí za takových podmínek, že se dosáhne pokud možno rovnoměrného homogenního rozdělení pojivá - jako ztuhlé taveniny nebo jako prášku - ve směsi pevných látek • 9

    99 9999

    - 59 »« «·»· ·♦ ·· • · · · · * • ··· · · · · • 9 · 999 999

    9 9 9 9 9

    99 999 ·· ··
11. 11. Způsob podle některého z nároků 1až10, vyznačující se tím, že zapracování pojivá probíhá při teplotách, při kterých je pojivo ve formě taveniny, přičemž výhodné teploty

    5 taveniny jsou 60 až 150 °C, zvláště výhodně v rozmezí 80 až

    120 °C.
12. 12. Způsob podle některého z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že míchání pokračuje tak dlouho, dokud není io tavenina ztuhlá a dokud není předběžná směs v pevné, sypké formě.
13. 13. Způsob podle některého z nároků 1 až 12, vyznačující se tím, ž e se použije předběžné směsi s obsahem pojiv

    15 alespoň 2 % hmotnostní, ale méně než 15 % hmotnostních, s výhodou méně než 10 % hmotnostních a zvláště výhodně 3 až 6 % hmotnostních, vztaženo vždy na předběžnou směs
14. 14. Způsob podle některého z nároků 1 až 13, vyznačující

    20 se tím, že při vlastní granulací, kompaktizaci, tabletování, peletování nebo extrudování se nastaví teplota vyšší než teplota tání, popřípadě vyšší než teplota, při které se pojivo nebo pojivá vyskytují ve formě taveniny, přičemž je výhodné, aby pracovní teplota nebyla o více než 20 °C vyšší

    25 než teplota tání, popřípadě rozmezí tání pojivá.
15. 15. Způsob podle některého z nároků 1 až 14, vyznačující se tím, že pojivo má teplotu tání, popř. rozmezí teploty tání do nejvýše 150 °C, s výhodou do nejvýše 100 °C a zvláště

    30 do 75 °C, a pracovní teplota je o 10 °C a zvláště nejvýše o 5 °C ·· ···* • 4 ···· • · • ··· ř · 4 » 4 · ·· · «

    - 60 vyšší než teplota tání, popř. horní hranice rozmezí teploty tání pojivá.
16. 16. Způsob podle některého z nároků 1 až 15, vyznačující

    5 se tím, že působení teploty mezi mísením/homogenizací předběžné směsi a formováním i při zhutňování trvá mezi 10 s a maximálně 5 min, zvláště je maximálně 3 min.
17. 17. Způsob podle některého z nároků 1 až 16, io vyznačující se tím, že se výroba provádí extruzí, přičemž se předběžná směs pod tlakem zhutňuje, plastifikuje, extruduje ve formě jemných proužků přes děrovanou matrici v hlavici extrudéru a nakonec se extrudát zmenšuje rotujícím nožem, s výhodou na přibližně kulovitá 15 prlovitá nebo válcovitá zrna granulátu a v přechodové oblasti šneku extrudéru, předrozdělovače a matrice se použije takové teploty, že alespoň dosáhne teploty tání pojivá, popřípadě horní hranice rozmezí teploty tání pojivá, s výhodou však tyto hranice překročí.
18. 18. Způsob podle nároku 17, vyznačující se tím, ž e doba působení teploty v kompresní oblasti extruze je nejvýše 2 minuty a zvláště v rozmezí mezi 30 s a 1 min.

    25
19. 19. Způsob podle některého z nároků 1 až 18, vyznačující se tím, že zahuštěná hmota má přímo po výstupu z výrobního zařízení teploty nepřevyšující 80 °C, s výhodou mezi 35 a 75 °C a zvláště výhodně mezi 40 a 70 °C, například 60 °C.

    ·· ···· ·· ····

    9 · · · ·

    - 61 • · · « · · _ ···· · ·· ··· ·· ·· 20. Způsob podle některého z nároků 1 až 19, vyzná č u j í c í se tím , že se předběžná směs s relativně širokým rozdělením velikosti částic a relativně

    5 vysokými podíly jemné frakce převede na koncový produkt s relativně úzkým rozdělením velikosti částic a relativně nízkými podíly jemnozrnné frakce.

    21. Prací nebo čisticí prostředek, popřípadě kompozice nebo k io tomu účelu upravená surovina ve formě částic se sypnou hmotností vyšší než 600 g/l získatelná podle některého z nároků 1 až 20, přičemž nejprve se z kompozic a/nebo příslušných surovin vyrobí pevná předběžná směs, jejíž jednotlivé složky a/nebo kompozice, které jsou při pokojové

    15 teplotě a tlaku 0,1 MPa ve formě pevných látek, a nemají teplotu tání, popřípadě teplotu měknutí nižší než 45 °C, a která popřípadě obsahuje až do 10 % hmotnostních při teplotách nižších než 45 °C a tlaku 0,1 MPa kapalných neiontových tensidů, a tato směs se použitím zhutňujících sil převede při
20. 20 teplotách alespoň 45 °C na zrno a popřípadě se potom dále zpracovává nebo upravuje, přičemž platí, že předběžná směs je, v podstatě bezvodá, vyznačující se tím, že obsahuje jeden nebo více aniontových tensidů, alespoň jednu surovinu nebo kompozici, která se nanese na předběžnou

    25 “ směs a která je při tlaku 0,1 MPa a teplotách nižších než 45 °C v pevné formě, ale za podmínek zpracování je ve formě taveniny, přičemž tato tavenina slouží jako polyfunkční, ve vodě rozpustné pojivo, které má při výrobě prostředku funkci jak kluzného prostředku, tak i pojivá pro pevné kompozice

    30 popřípadě suroviny pracího nebo čisticího prostředku, a při opětném rozpouštění prostředku ve vodné lázni působí naopak • 4

    44 4444

    - 62 •4 4··4 • · »

    4 4 4 4 4 • 4 · *4 4

    44 ··· desintegračně, a má strukturu podobnou voštinové struktuře, kde voštiny jsou naplněny pevnou látkou.
21. 22. Granulovaný nebo extrudovaný prací prostředek podle nároku

    5 21, vyznačující se tím, že se skládá z alespoň

    80 % hmotnostních podle vynálezu vyrobených kompozic a/nebo upravených surovin a zejména z alespoň 80 % hmotnostních podle vynálezu vyrobeného základního granulátu nebo základního extrudátu přičemž je zvláště výhodné, jestliže io jsou ostatní složky také kompozice a/nebo upravené suroviny, byly vyrobeny způsobem podle některého z nároků 1 až 20.
22. 23. Prostředek podle nároku 21 nebo 22, vyznačující se tím, že obsahuje jako vnější obal prachové nebo alespoň

    15 jemnozrnné složky, tzv. jemné podíly, které byly nalepeny tavnou aglomerací.
23. 24. Zformované tělísko pracího prostředku, zvláště tableta, získatelná podle některého z nároků 1 až 20, přičemž nejprve

    20 se z kompozic a/nebo příslušných surovin vyrobí pevná předběžná směs, jejíž jednotlivé složky a/nebo kompozice, které jsou při pokojové teplotě a tlaku’ 0,1 MPa ve formě pevných látek a nemají teplotu tání, popřípadě teplotu měknutí = nižší než 45 °C, a která popřípadě obsahuje až do 10 %
24. 25 hmotnostních při teplotách nižších než 45 °C a tlaku 0,1 MPa kapalných neiontových tensidů, a tato směs se použitím zhutňujících sil převede při teplotách alespoň 45 °C na zrno a popřípadě se potom dále zpracovává nebo upravuje, přičemž platí, že předběžná směs je v podstatě bezvodá,
25. 30 vyznačující se tím, že tělísko obsahuje jeden nebo ·· ·«·· ·· ···* .··. .··.

    • · · ♦ · * ϊ • · ··· · · · · • · · · · ··· ··;

    RQ _ v/ ·· ··· ·· více aniontových tensidů, alespoň jednu surovinu nebo kompozici, která se nanese na předběžnou směs a která je při tlaku 0,1 MPa a teplotách nižších než 45 °C v pevné formě, ale za podmínek zpracování je ve formě taveniny, přičemž tato tavenina slouží jako polyfunkční, ve vodě rozpustné pojivo, které má při výrobě prostředku funkci jak kluzného prostředku, tak i pojivá pro. pevné kompozice popřípadě suroviny pracího nebo čisticího prostředku, a při opětném rozpouštění prostředku ve vodné lázni působí naopak desintegračně, a obsahuje jednu nebo více rozvolňujících látek.