CZ65299A3

CZ65299A3 - Použití GLP-1 nebo jeho analogů pro léčbu infarktu myokardu

Info

Publication number: CZ65299A3
Application number: CZ99652A
Authority: CZ
Inventors: Suad Efendic
Original assignee: Eli Lilly And Company
Priority date: 1996-08-30
Filing date: 1997-08-26
Publication date: 1999-10-13
Also published as: IL128741A0; EP0964692B1; US20040162241A1; ATE390932T1; EP0964692A4; EP0964692A1; PL331986A1; HUP0003173A3; DE69738615D1; US20030022823A1; NO990916D0; WO1998008531A1; US6277819B1; HK1024186A1; EA199900168A1; US20080009433A1; RS49918B; MY131796A; US6747006B2; PL191220B1

Description

Předkládaný vynález se týká farmaceutického prostředku pro redukci mortality a morbidity po infarktu myokardu obsahuje sloučeninu vybranou ze skupiny zahrnující GLP-1, analogy GLP-1, deriváty GLP-1 a jejich farmaceuticky přijatelné soli, v množství účinném pro normalizaci hladin glukosy v krvi.

Dosavadní stav techniky

Morbidita a mortalita na kardiovaskulární nemoci je vyšší u pacientů s manifestním diabetem nebo poruchou glukosové tolerance ve srovnání s pacienty bez těchto onemocnění. Diabetici tvoří až 24 % celkového počtu pacientů přijatých na jednotky koronární intenzivní péče pro suspektní infarkt myokardu, ačkoliv tvoří pouze okolo 5 % celkové populace (Malmberg and Rydén; Fuller J.H., Diabet. Metab. 19: 96 - 99 (1993)). Nemocniční mortalita diabetiků s infarktem myokardu je dvojnásobná než u nediabetiků (Hamsten A., et al., J. Int. Med. 736: 1-3 (1994) 236 Suppl.; Malmberg K. and Rydén L., Eur. Heart J. 9: 256 - 264 (1988)). U diabetiků je vyšší morbidita a umírají častěji v postakutní zotavovací fázi, většinou v důsledku fatálního opakovaného infarktu a městnavého srdečního selhání (Malmberg and Rydén; Stone P.,

et al	• z	J. Am. Coll. Cardiol. 14	: 49	- 57	(1989);	Karlson
B.W.	et	al., Diabet. Med. 10(5):	449	- 54	(1993);	Barbash
G.I. ,	J.	Am. Coll. Cardiol. 22:	707 -	713	(1993))	. Rozdíl

v mortalitě a morbiditě mezi diabetiky a nediabetiky po infarktu myokardu přetrvává, i přes redukci incidence • · · ·

- la morbidity a mortality po akutním infarktu myokardu (Granger C.B. et al., J. Am. Coll. Cardiol. 21(4): 920 - 5 (1993); Grines, C. et al., N. Engl. J. Med. 328: 637 - 679 (1993)).

Faktory určující špatnou prognosu diabetiků s akutním • · · · infarktem myokardu mohou působit před, v průběhu a nebo po akutní příhodě. Patří sem difusní atheromatosa koronární cév, s pokročilejší a rozšířenější ischemickou chorobou srdeční, která, spolu s možnou diabetickou kardiomyopatií, může způsobovat vyšší prevalenci městnavého srdečního selhání. Autonomní neuropatie s narušeným vnímáním bolesti a vyšší variabilita klidové srdeční frekvence mohou být také významné. Koronární trombus je základní příčinou vzniku infarktu a skutečně byly u diabetiků pozorovány poruchy aktivity destiček, koagulace a fibrinolytických mechanismů (Davi, G. et al., New England J. Med. 322: 1769 - 1774 (1990)).

Výrazné metabolické poruchy u diabetiků mohou mít významnou úlohu. Infarkt myokardu způsobuje redukci cirkulujícího insulinu, dramatické zvýšení adrenergního tonu a uvolnění stresových hormonů, jako je kortison, katecholaminy a glukagon, což dohromady zvyšuje hyperglykemii a stimuluje lipolýzu. Uvolněné volné mastné kyseliny dále poškozují myokard prostřednictvím několika mechanismů a nadměrná oxidace volných mastných kyselin může pravděpodobně poškozovat neischemické části myokardu (Rodrigues B. et al., Cardiovascular Research 26(10): 913 - 922 (1992)).

U diabetiků je potřeba paliativního měření pro normalizování koncentrace glukosy v krvi a pro kontrolu metabolické kaskady, která exacerbuje poškození infarktem. V nedávných klinických pokusech snížila zlepšená metabolické péče o diabetiky v průběhu infarktu myokardu, včetně pečlivě sledovaných infusí insulinu a glukosy a postakutní jemnou regulaci koncentrace glukosy v krvi pomocí podkožního dávkování insulinu, mortalitu v průběhu roku po infarktu myokardu o 30% ve srovnání s kontrolní skupinou diabetiků, kteří nedostávali insulin, pokud se to nezdálo klinicky nutné (Malmberg, K. et al., J. Am. College Cardiology « · » · · »

I · · · • · · · · · • · • · · ·

26: 57 - 65 (1995)).

Nicméně, infuše insulinu vytváří možnost hypoglykemie, která je definována jako hladina glukosy v krvi nižší než 0,3 mM. Hypoglykemie zvyšuje riziko komorové arytmie a je nebezpečným důsledkem infuše insulinu. Byl vyvinut algoritmus pro infusi insulinu u diabetiků s infarktem myokardu bránící hypoglykémii (Hendra T.J. et al., Diabetes Res. Clin. Pract. 16: 213 - 220 (1992)) . Nicméně, u 21% pacientů se rozvinula hypoglykemie i přes použití tohoto algoritmu. V jiné studii pro kontrolu koncentrace glukosy v krvi po infarktu myokardu se u 18% pacientů vyvinula hypoglykemie při infusi insulinu a glukosy (Malmberg, K. et al., Diabetes Care, 17: 1007 - 1014 (1994)).

Infuše insulinu také vyžaduje časté sledování hladin glukosy v krvi tak, aby mohl být detekován vznik hypoglykemie a aby mohl být co nejdříve upraven. U pacientů, kteří dostávali infusi insulinu v citované studii (Malmberg, 1994) byla koncentrace glukosy v krvi měřena nejméně každé dvě hodiny a podle toho byla upravována rychlost infuše. Proto bezpečnost a účinnost infusní terapie insulinem a glukosou u pacientů s infarktem myokardu závisí na snadném a rychlém přístupu k hodnotám glukosy v krvi. Taková intenzivní potřeba sledování hladin glukosy v krvi klade velké nároky na zdravotníky a zvyšuje nepohodlí pacienta a nákladnost léčby. V důsledku toho jednotky koronární intenzivní péče často nemají prostředky pro optimalizaci hladin glukosy v krvi u diabetiků s akutním infarktem myokardu, která by mohla být provedena intravenosním podáním insulinu. Při zvážení rizik a těžkostí spojených s infusí insulinu je potřeba alternativní přístup pro úpravu hladin glukosy v krvi během akutního infarktu myokardu u diabetiků.

Hormon incretin, glukagonu podobný epptid 1, zkráceně uváděný f

• · · · · · · • · · · · · • · · · · • · · · · · · jako GLP-1, je vyráběn z proglukagonu ve střevě a zvyšuje uvolňování insulinu indukované potravou (Krcymann B. et al., Lancet 2: 1300 - 1303 (1987)). O různých zkrácených formách GLP-1 je známo, že stimulují sekreci inzulínu (inzulinotropní účinek) a tvorbu cAMP (viz například Mojsov, S., Int. J. Peptide Protein Research, 40: 333 - 343 (1992)). Byly určeny vztahy mezi různými in vitro laboratorními pokusy a insulinotropní odpovědí na exogenní podání GLP-1, GLP-1 (7-36) amidu, a GLP-1 (7-37) kyseliny u savců, zejména lidí (viz například Nauck, M.A: et al., Diabetologia 36: 741 - 744 (1993); Gutniak, M. et al., New England J. of Medicine, 326(20): 1316 - 1322 (1992); Nauck, M.A. et al., J. Clin. Invest., 91: 301 - 307, (1993); a Thorens, B. et al., Diabetes 42: 1219 - 1225 (1993)). GLP-1 (7-36) amid vykazuje zvýrazněný antidiabetogenní účinek u diabetiků závislých na insulinu stimulací sensitivity na insulin a zvýšením uvolňování insulinu indukovaného glukosou ve fyziologických koncentracích (Gutniak, M. et al., New England J. of Medicine, 326(20): 1316 - 1322 (1992)). Při podání pacientům s non-insulin dependentím diabetem stimuluje GLP-1 (7-36) amid uvolňování insulinu, snižuje sekreci glukagonu, inhibuje vyprazdňování žaludku a zvyšuje utilisaci glukosy (Nauck, 1993; Gutniak, 1992; Nauck, 1993).

Použití molekul typu GLP-1 pro dlouhodobou terapii diabetů je obtížné, protože sérový poločas takových peptidů je dosti krátký, například, GLP-1 (7-37) má sérový poločas pouze 3 až 5 minut. GLP-1 (7-36) amid má sérový poločas okolo 50 minut při podkožním podání. Proto musí být tyto GLP molekuly podány jako kontinuální infuse pro dosažení dlouhodobého účinku (Gutniak M. et al, Diabetes Care 17: 1039 - 1044 (1994)). V předkládaném vynálezu není krátký poločas GLP-1 a následná potřeba kontinuálního podávání nevýhodou, protože pacient je obvykle vázán na lůžko na jednotce koronární intenzivní péče, kde jsou tekutiny kontinuálně podávány parenterálně.

• · · · • · • · ·

Podstata vynálezu

Předkládaný vynález poskytuje farmaceutický prostředek pro redukci mortality a morbidity po infarktu myokardu, který obsahuje sloučeninu vybranou ze skupiny zahrnující GLP-1, analogy GLP-1, deriváty GLP-1 a jejich farmaceuticky přijatelné soli, v množství účinném pro normalizaci hladin glukosy v krvi.

Podle výhodného provedení tento farmaceutický prostředek je ve formě pro intravenosní podání, nebo ve formě pro subkutánní podání, přičemž obzvláště výhodné je ve formě pro kontinuální podání, pro intravenosní přerušované podání nebo pro intravenosní podání a také jiné parenterální podání.

Podle jiného výhodného provedení u tohoto farmaceutického prostředku formou parenterálního podání je forma subkutánního podání.

Podle výhodného provedení tento farmaceutický prostředek jako sloučeninu obsahuje GLP(7-36)amid nebo jeho farmaceuticky přijatelnou sůl.

Předkládaný vynález dále poskytuje farmaceutický prostředek pro redukci mortality a morbidity po infarktu myokardu, který obsahuje sloučeninu, jež vykazuje insulinotropní aktivitu interakcí se stejným receptorem nebo receptory, se kterými reagují GLP-1, GLP-1 analogy nebo GLP-1 deriváty při zprostředkování jejich insulinotropní aktivity.

Předkládaný vynález konečně poskytuje farmaceutický prostředek pro redukci mortality a morbidity po infarktu

- 5a myokardu, který obsahuje sloučeninu, která zvyšuje sensitivitu na insulin interakcí se stejným receptorem nebo receptory, se kterými reagují GLP-1, GLP-1 analogy nebo GLP-1 deriváty při zpro- středkování zvýšení sensitivity na insulin.

Způsob pro redukci mortality a morbidity po infarktu myokardu se dosahuje podáním sloučeniny ze skupiny zahrnující GLP-1, analogy GLP-1, deriváty GLP-1 a jeho farmaceuticky přijatelné soli, v dávce účinné pro normalizaci hladin glukosy v krvi, pacientovi, který potřebuje takovou terapii.

Aplikace vynálezu poskytuje výhodu redukce mortality a morbidity po infarktu myokardu, která je pozorována při kombinované léčbě glukosou a insulinem u diabetiků v průběhu akutního infarktu myokardu, ale bez nepříjemné a nákladné nutnosti častého sledování hladiny glukosy v krvi, interpretace hodnot glukosy v krvi a úpravy rychlosti podávání insulinu, a bez rizika hypoglykemie, které je spojeno s infusí insulinu.

Popis obrázků na výkresech

0 0

0

- 5b Obr. 1 je graf znázorňující účinek kontinuální infuse GLP-1 (7-36) amidu na průměrnou koncentraci glukosy v krvi (mM) (—0—) u pěti NIDDM pacientů během noci. Graf také znázorňuje účinek kontinuální infuse insulinu na průměrnou koncentraci glukosy v krvi (--O--) u stejných pěti NIDDM pacientů, ale jinou noc.

Obr. 2 je graf znázorňující účinek kontinuální infuse GLP-1 (7-36) amidu na průměrnou koncentraci glukosy v krvi (mM) (—0—) u pěti NIDDM pacientů při infusi během dne, po dobu tří hodin se začátkem při začátku každého ze třech jídel. Graf také znázorňuje účinek subkutánní injekce insulinu na průměrnou koncentraci glukosy v krvi (--C--) u stejných pěti NIDDM pacientů, ale jiný den, s injekcí krátkou dobu před každým j ídlem.

• ·

• · » · ·

-» · · · 1

GLP-1 znamená GLP-1 (7-37) . Podle zvyklostí v oboru byl amino konec GLP-1 (7-37) označen číslem 7 a karboxy konec byl označen číslem 37. Aminokyselinová sekvence GLP-1 (7-37) je v oboru dobře známá, ale pro orientaci čtenáře je uvedena dále:

NH_a-His⁷-Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp¹⁵-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²°Glu-Gly-Gln-Ala-Ala^2S-Lys-Glu-Phe-Ile-Ala³°Trp -Leu-Val-Lys-Gly^{3 3}-Arg-Gly^{3 7}-COOH (SEQ ID NO: 1)

GLP-1” analog je definován jako molekula mající jednu nebo více aminokyselinových substitucí, delecí, inversí nebo adicí vzhledem k GLP-1. Analogy GLP-1 známé v oboru zahrnují například GLP-1 (7-34) a GLP-1 (7-35), GLP-1 (7-36), Gln⁹-GLP-1 (7-37), D-Gln^s-GLP-1 (7-37), Thr¹⁶-Lys¹³-GLP-1 (7-37) a Lys¹³-GLP-1 (7-37) . Výhodné analogy GLP-1 jsou GLP-1 (7-34) a GLP-1 (7-35), které jsou popsány v U.S. patentu č. 5118666, který je zde uveden jako odkaz a také GLP-1 (7-36), což jsou biologicky zpracované formy GLP-l mající insulinotropní vlastnosti. Další analogy GLP-1 jsou popsány v U.S. patentu č. 5545618, který je zde uveden jako odkaz.

Derivát GLP-1 je definován jako molekula, která má aminokyselinovou sekvenci GLP-1 nebo analogu GLP-1, ale která má dále chemické modifikace jedné nebo více z postranních skupin aminokyselin, a-uhlíkových atomů, terminální aminoskupiny, nebo terminální karboxylové kyseliny. Chemické modifikace zahrnují, ale nejsou omezeny na, přidání chemických skupin, tvorbu nových vazeb a odstranění chemických skupin. Modifikace vedlejších aminokyselinových skupin zahrnují, ale nejsou omezeny na, acylaci e-aminoskupin lysinu, N-alkylaci argininu, histidinu, nebo lysinu, alkylaci glutamových nebo asparagových skupin • · · · karboxylových kyselin a deamidaci glutaminu nebo asparaginu. Modifikace terminální aminoskupiny zahrnují, bez omezení, des-amino, N-nižší alkylové, N-di-nižší alkylové a N-acylové modifikace. Modifikace terminální karboxylové skupiny zahrnují, bez omezení, amidové, nižší alkylamidové, dialkylamidové a nižší alkylesterové modifikace. Nižší alkyl je C_i-C₄alkyl. Dále, jedna nebo více vedlejších skupin, nebo koncových skupin, může být chráněna chránícími skupinami známými v oboru proteinové chemie. α-uhlík aminokyseliny může být mono- nebo dimethylován.

Výhodná skupina analog a derivátů GLP-1 pro použití v předkládaném vynálezu je složena z molekul vzorce:

R^-X-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp^ls-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²°Y -Gly-Gln-Ala-Ala^2s-Lys- Z -Phe-Ile-Ala³°Trp-Leu-Val-Lys-Gly^{3 5}-Arg-R₂ (SEQ ID NO: 2) a jejich farmaceuticky přijatelných solí, kde: R je vybrán ze skupiny zahrnující L-histidin, D-histidin, desamino-histidin, 2-amino-histidin, S-hydroxy-histidin, homohistidin, α-fluormethyl-histidin a a-methyl-histidin; X je vybrán ze skupiny zahrnující Ala, Gly, Val, Thr, Ile a α-methyl-Ala; Y je vybrán ze skupiny zahrnující Glu, Gin, Ala, Thr, Ser a Gly; Z je vybrán ze skupiny zahrnující Gly, Gin, Ala, Thr, Ser, a Gly; a R₂je vybrán ze skupiny zahrnující NH_z a Gly-OH; s podmínkou, že sloučenina má izoelektrický bod v rozmezí od asi 6,0 až 9,0 a s další podmínkou, že pokud je R_x His, X je Ala, Y je Glu a Z je Glu, pak musí být R₂ ΝΗ_,.

Bylo popsáno mnoho analogů a derivátů GLP-1, které mají izoelektrický bod v tomto rozmezí, například:

• · • ·

GLP-1 (7-36)NH₂

Gly^s-GLP-1 (7-36)NH₂

Gin®-GLP-1 (7-37)

D-Gln®-GLP-1 (7-37) acetyl-Lys®-GLP-l (7-37)

Thr®-GLP-1 (7-37)

D-Thr®-GLP-1 (7-37)

Asn®-GLP-1 (7-37)

D-Asn-GLP-1 (7-37)

Ser^{2 2}-Arg^{2 3}-Arg²⁴-Gin^{2 6}-GLP-1 (7-37)

Thr^xs-Lys^xa-GLP-1 (7-37)

Lys^xs-GLP-1 (7-37)

Arg²³-GLP-1 (7-37)

Arg²⁴-GLP-1 (7-37), a podobně (viz například WO 91/11457) .

Jiná výhodná skupina aktivních sloučenin pro použití v předkládaném vynálezu je popsána ve WO 91/11457 a skládá se v podstatě z GLP-1 (7-34), GLP-1 (7-35), GLP-1 (7-36), nebo GLP-1 (7-37), nebo jejich amidových forem, a jejich farmaceuticky přijatelných solí, majících alespoň jednu modifikaci vybranou ze skupiny zahrnuj ící:

(a) substituci glycinu, šeřinu, cysteinu, threoninu, asparaginu, glutaminu, tyrosinu, alaninu, valinu, isoleucinu, leucinu, methioninu, fenylalaninu, argininu nebo D-lysinu za lysin v pozici 26 a/nebo v pozici 34; nebo substituci glycinu, šeřinu, cysteinu, threoninu, asparaginu, glutaminu, tyrosinu, alaninu, valinu, isoleucinu, leucinu, methioninu, fenylalaninu, lysinu nebo D-argininu za arginin v pozici 36;

(b) substituci aminokyseliny resistentní na oxidaci za tryptofan v pozici 31;

(c) substituci alespoň jednoho z: tyrosinu za valin v pozici 16; lysinu za serin v pozici 18; kyseliny asparagové za kyselinu glutamovou v pozici 21; šeřinu za glycin v pozici 22; argininu za glutamin v pozici 22; argininu za alanin v pozici 24; a glutaminu za lysin v pozici 26; a (d) substituci alespoň jednoho z: glycinu, šeřinu nebo cysteinu za alanin v pozici 8; kyseliny asparagové, glycinu, šeřinu, cysteinu, threoninu, asparaginu, glutaminu, tyrosinu, alaninu, valinu, isoleucinu, leucinu, methioninu nebo fenylalaninu za kyselinu glutamovou v pozici 9; šeřinu, cysteinu, threoninu, asparaginu, glutaminu, tyrosinu, alaninu, isoleucinu, leucinu, methioninu nebo fenylalaninu za glycin v pozici 10; a kyseliny glutamové za kyselinu asparagovou v pozici 15; a (e) substituci glycinu, šeřinu, cysteinu, threoninu, asparaginu, glutaminu, tyrosinu, alaninu, valinu, isoleucinu, leucinu, methioninu nebo fenylalaninu nebo D- nebo N-acylované nebo alkylované formy histidinu za histidin v pozici 7; kde v substitucích (a), (b), (d) a (e) může být substituovaná aminokyselina volitelně v D-formě a aminokyselina substituovaná v pozici 7 může volitelně být v N.acylované nebo N-alkylované formě.

Jelikož za rychlou in vivo inaktivaci podaného GLP-1 může být odpovědný enzym dipeptyl-peptidasa IV (DPP IV) (viz například Mentlein, R. et al., Eur. J. Biochem., 214: 829 - 835 (1993)), je výhodné podání analogů nebo derivátů GLP-1, které jsou chráněny před aktivitou DPP IV, a nejvýhodnější je podání Gly^s-GLP-1 (7-36)NH2, Val^s-GLP-1 (7-37)OH, a-methyl-Ala®-GLP-1 <7-36)NH2 a Gly®-Gln²¹-GLP-1 (7-37)OH nebo jejich farmaceuticky přijatelných solí.

• · · ·

Výhodné je v předkládaném vynálezu použití molekul chráněných v U.S. patentu č. 5188666, který je zde uveden jako odkaz. Taková molekula je vybrána ze skupiny zahrnující peptid mající aminokyselinovou sekvenci:

NH^-His^Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp^xs-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²°Glu-Gly-Gln-Ala-Ala^2S-Lys-Glu-Phe-Ile-Ala³°Trp-Leu-Val-X (SEQ ID NO: 3) kde X je vybrán ze skupiny zahrnující Lys a Lys-Gly; a derivátů uvedeného peptidu, kde uvedený peptid je vybrán ze skupiny zahrnující: farmaceuticky přijatelnou adiční sůl uvedeného peptidu s kyselinou; farmaceuticky přijatelnou karboxylátovou sůl uvedeného peptidu; farmaceuticky přijatelný nižší alkylester uvedeného peptidu; a farmaceuticky přijatelný amid uvedeného peptidu vybraný ze skupiny zahrnující amid, nižší alkylamid, a nižší dialkylamid.

Jiná výhodná skupina molekul pro použití v předkládaném vynálezu se skládá ze sloučenin chráněných U.S. patentem č. 5512549, který je zde uveden jako odkaz, které mají obecný vzorec:

R^-Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp^is-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²°Glu-Gly-Gln-Ala-Ala^2S-Xaa-Glu-Phe-Ile-Ala³°Trp-Leu-Val-Lys-Gly^3S-Arg-R³

R² (SEQ ID NO: 4) a jejich farmaceuticky přijatelných solí, kde R¹ je vybrán ze • · • ·

• · ·	• · • · • · • · ·	• · · · • · · •
• · • · • ·	• • •
• ·	4*	• ·	• · ·

skupiny skládající se z 4-imidazopropionyl, 4-imidazoacetyl, nebo 4-imidazo-Q!,a;-diinethyl-acetyl; R² je vybrán ze skupiny zahrnující Cs-Cio nerozvětvený acyl, nebo není přítomen; R³ je vybrán ze skupiny zahrnující Gly-OH nebo NHa; a Xaa je Lys nebo Arg.

Výhodnější sloučeniny SEQ ID NO:4 pro použití v předkládaném vynálezu jsou ty sloučeniny, kde Xaa je Arg a R² je ^ce~^cio nerozvětvený acyl.

Ještě výhodnější sloučeniny SEQ ID N0:4 pro použití v předkládaném vynálezu jsou ty sloučeniny, kde Xaa je Arg a R²je C^-Ο^θ nerozvětvený acyl a R³ je Gly-OH.

Ještě výhodnější sloučeniny SEQ ID NO:4 pro použití v předkládaném vynálezu jsou ty sloučeniny, kde Xaa je Arg a R²je C_e-C_io nerozvětvený acyl, R³ je Gly-OH a R¹ je imidazopropionyl.

Nejvýhodnější sloučenina SEQ ID NO:4 pro použití v předkládaném vynálezu jsou ta sloučenina, kde Xaa je Arg a R²je C_e nerozvětvený acyl, R³ je Gly-OH a R¹ je 4-imidazopropionyl.

Výhodné je v předkládaném vynálezu použití molekul chráněných v U.S. patentu č. 5120712, který je zde uveden jako odkaz. Taková molekula je vybrána ze skupiny zahrnující peptid mající aminokyselinovou sekvenci:

NH₂-His⁷-Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp^ls-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²°Glu-Gly-Gln-Ala-Ala^2S-Lys-Glu-Phe-Ile-Ala³°Trp - Leu - Val - Lys - Gly^{3 5} - Arg - Gly^{3 7} - COOH (SEQ ID NO: 1) a derivátů uvedeného peptidu, kde uvedený peptid je vybrán ze skupiny zahrnující: farmaceuticky přijatelnou adiční sůl uvedeného peptidu s kyselinou; farmaceuticky přijatelnou karboxylatovou sůl uvedeného peptidu; farmaceuticky přijatelný nižší alkylester uvedeného peptidu; a farmaceuticky přijatelný amid uvedeného peptidu vybraný ze skupiny zahrnující amid, nižší alkylamid, a nižší dialkylamid.

Nejvýhodnšjší je v předkládaném vynálezu použití GLP-1 (7-36)amidu, nebo jeho farmaceuticky přijatelné soli. Aminokyselinová sekvence GLP-1 (7-36) amidu je:

NH₂-His⁷-Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp^is-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²⁰Glu-Gly-Gln-Ala-Ala^2S-Lys-Glu-Phe-Ile-Ala³°Trp-Leu-Val-Lys-Gly^{3 5}-Arg- NH₂ (SEQ ID NO: 5)

Způsoby pro přípravu aktivních sloučenin použitých v předkládaném vynálezu, jmenovité GLP-1, analogů GLP-1 nebo derivátů GLP-1 použitých v předkládaném vynálezu, jsou dobře známé a jsou popsány v U.S. patentech č. 5118666, 5120712 a 5523549, které jsou zde uvedeny jako odkaz.

Aminokyselinová část aktivní sloučeniny použité v předkládaném vynálezu, nebo jejího prekursoru, je vyrobena buď: 1) chemickou syntesou na pevné fázi; 2) přečištěním GLP molekuly z přirozených zdrojů; nebo 3) technologií rekombinantní DNA.

Chemická syntesa polypeptidů na pevné fázi je v oboru dobře známá a je uvedena například v Dugas, H. a Penney, C. Bioorganic

Chemistry, Springer - Verlag, New York (1981), str. 54 - 92,

Merrifield, J.M. Chem. Soc. 85: 2149 (1962) a Stewart a Zoung, ·· »·*· • · · · • · · · • · · · · · · · • · · • · · ·

Solid Phase Peptide Synthesis, Freeman, San Francisko (1969), str. 24 - 66.

Například, aminokyselinová část může být syntetizována technikou syntesy na pevné fázi za použití 430A peptidového syntezátoru (PE-Applied Biosystems, lne., 850 Lincoln Center Drive, Poster City, CA 94404) a cyklů syntesy dodávaných PE-Applied Biosystems. BOC-aminokyseliny a jiná činidla jsou komerčně dostupná od PE-Applied Biosystems a jiných dodavatelských firem. Sekvenční Boc chemický postup využívající protokol dvojité vazby je použit na výchozí p-methyl-benzhydryl-aminové pryskyřici pro produkci C-koncových karboxamidů. Pro produkci C-koncových kyselin se použije odpovídající PAM pryskyřice. Asn, Gin a Arg jsou navázány pomocí předem vytvořených hydroxy-benzotriazolesterů. Mohou být použity následující chránící skupiny pro postranní řetězce:

Arg,	tosyl
Asp,	cyklohexyl
Glu,	cyklohexyl
Ser,	benzyl
Thr,	benzyl
Tyr,	4-brom-karbobenzoxy

Boc odstranění chránících skupin může být provedeno pomocí kyseliny trifluoroctové v methylenchloridu. Po dokončení syntesy mohou být peptidy zbaveny chránících skupin a mohou být odštěpeny z pryskyřice pomocí bezvodého fluorovodíku (HF) obsahujícího 10% meta-kresol. Štěpení chránících skupin pro postraní řetězce a štěpení peptidu z pryskyřice je provedeno při -5 °C až 5 °C, výhodně na ledu během 60 minut. Po odstranění HF je peptid/pryskyřice promyt etherem a peptid se extrahuje ledovou kyselinou octovou a lyofilizuje se.

• · · ·

Techniky dohře známé odborníkům v oboru rekombinantní DNA technologie mohou být použity pro přípravu aktivní sloučeniny použité v předkládaném vynálezu. Skutečně, rekombinantní DNA techniky mohou být preferovány, protože mají vyšší výtěžek. Základní kroky v rekombinantní produkci jsou:

(a) izolace přirozené DNA sekvence kódující GLP-1 molekulu nebo konstrukce syntetické nebo semi-syntetické DNA kódující sekvence pro GLP-1 molekulu;

(b) umístění kódující sekvence do expresního vektoru způsobem vhodným pro expresi proteinů bud' samostatných, nebo ve formě fúsních proteinů;

(c) transformace vhodných eukaryotických nebo prokaryotických hostitelských buněk expresním vektorem;

(d) kultivace transformovaných hostitelských buněk za podmínek umožňujících expresi GLP-1 molekuly; a (e) získání a přečištění rekombinantně produkované GLP-1 molekuly.

Jak bylo uvedeno výše, kódující sekvence může být plně syntetická nebo může vzniknout modifikací větší, přirozené kódující DNA pro glukagon. DNA sekvence kódující preproglukagon je uvedena v Lund et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 79: 345 349 (1982) a může být použita jako výchozí materiál pro semisyntetickou produkci sloučenin podle předkládaného vynálezu pomocí změny přirozené sekvence tak, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku.

Syntetické geny, jejichž in vitro nebo in vivo transkripce a translace vede k výrobě GLP-1 molekuly, mohou být konstruovány technikami dobře známými v oboru. Vzhledem k degeneraci genetického kódu bude odborníkům jasné, že může být konstruován velký počet DNA sekvencí, které budou všechny kodovat GLP-l molekulu.

Technika konstrukce syntetických genů je v oboru dobře známá. Viz Brown et al., (1979) Methods in Enzymology, Academie Press, N.Y., svazek 68, str. 109 - 151. DNA sekvence je navržena pro aminokyselinovou sekvenci pomocí genetického kódu, což snadno provede zkušený biolog. Po navržení může být sekvence samotná vytvořena pomocí běžného přístroje pro syntesu DNA, jako je například Model 380A nebo 380B DNA syntezátoru (PE-Applied Biosystems, lne., 850 Lincoln Center Drive, Poster City, CA 94404) .

Pro expresi aminokyselinové části sloučenin použitých v předkládaném vynálezu se zpracovaná syntetická DNA sekvence vloží do jednoho z mnoha vhodných rekombinantních DNA expresních vektorů pomocí vhodných restrikčních endonukleas. Viz obecně Maniatis et al·., (1989) Molecular Cloning: A Laboratory Manual, Cold Spring Harbor Laboratory Press, N.Y., svazek 1-3. Rozpoznávací místa pro restrikční endonukleasy se zapracují do obou konců DNA kódující GLP-1 molekulu pro usnadnění její izolace, integrace a amplifikace v expresních vektorech dobře známých v oboru. Typ určité použité restrikční endonukleasy bude určen charakterem štěpení původního použitého expresního vektoru. Restrikční místa jsou vybrána tak, aby správně orientovala kódující sekvenci s kontrolní sekvencí, což umožní správné čtení v čtecím rámci a expresi požadovaného proteinu. Kódující sekvence musí být umístěna ve správném čtecím rámci s promotorem a vazebným místem pro ribosomy expresního vektoru, kde jsou oba tyto elementy funkční v hostitelské buňce, ve které má být protein exprivován.

Pro dosažení účinné transkripce syntetického genu musí být gen operativně navázán s regionem promotor-operátor. Proto je region promotor-operátor syntetického genu umístěn ve stejné sekvenční orientaci s ohledem na ATG start kodon syntetického genu.

• * • ·

v oboru je známo mnoho expresních vektorů použitelných pro transformaci prokaryotických a eukaryotických buněk. Viz The Promega Biological Research Product Catalogue (1992) (Promega Corp., 2800 Woods Hollow Road, Madison, WI, 53711 - 5399); a The Stratagene Cloning Systems Catalogue (1992) (Stratagene Corp., 11011 North Torrey Pines Road, La Jolla, CA, 92037). Též U.S. patent č. 4710473 popisuje cirkulární DNA plasmidové transformační vektory použitelné pro expresi exogenních genů v E coli ve vysokých hladinách. Tyto plasmidy jsou použitelné jako transformační vektory v rekombinantních DNA technikách a (a) udílejí plasmidu schopnost autonomní replikace v hostitelských buňkách;

(b) kontrolují autonomní replikaci plasmidu v závislosti na teplotě, při které jsou hostitelské buňky kultivovány;

(c) stabilizují udržování plasmidu v populaci hostitelských buněk;

(d) řídí syntesu proteinového produktu, který je znakem udržování plasmidu v populaci hostitelských buněk;

(e) poskytují sérii rozpoznávacích míst pro restrikční endonukleasy, která jsou jedinečná pro plasmid;

(f) ukončují transkripci mRNA.

Tyto cirkulární DNA plasmidy jsou užitečné jako vektory v rekombinantních DNA technikách pro zajištění vysokých hladin exprese exogenních genů.

Po konstrukci expresního vektoru pro aminokyselinovou část sloučenin použitých v předkládaném vynálezu je dalším krokem umístění vektoru do vhodných buněk a tak konstrukce rekombinantních hostitelských buněk použitelných pro expresi polypeptidu. Techniky pro transformování buněk rekombinantními DNA vektory jsou dobře známé v oboru a jsou uvedeny například v Maniatis et al., výše. Hostitelské buňky mohou být vytvořeny bud'

z prokaryotických, nebo z eukaryotických buněk.

Prokaryotické hostitelské buňky obvykle produkují protein vyšší rychlostí a lépe se kultivují. Proteiny exprivované ve vysokých koncentracích v bakteriálních expresních systémech jsou charakteristicky agregovány v granulích nebo v inklusních tělískách, které obsahují vysoké hladiny nadměrně exprivovaného proteinu. Takové proteinové agregáty musí být typicky odebrány, solubilizovány, denaturovány a znovu složeny pomocí technik dobře známých v oboru. Viz Kreuger et al., (1990) v Protein Folding,

Gierasch and King, eds., str. 136 - 142, American Association for Advancement of Science Publication č. 89 - 18S, Washington D.C.; a U.S. patent č. 4923967.

Změny v aminokyselinové sekvenci prekursoru GLP-1 nebo analogu GLP-1 vedoucí k zisku požadovaného GLP-1 analogu nebo GLP-1 derivátu, jsou vytvořeny pomocí dobře známých technik: chemickou modifikací, enzymatickou modifikací, nebo kombinací chemické a enzymatické modifikace GLP-1 prekursorů. Techniky klasické metody v kapalné fázi a semisyntetické metody mohou být také použity pro přípravu GLP-l molekul použitelných v předkládaném vynálezu. Metody pro přípravu GLP-1 molekul podle předkládaného vynálezu jsou odborníkům v oboru peptidové chemie dobře známy.

Adice acylové skupiny na epsilon amino skupinu Lys³⁴ může být provedena pomocí jakékoliv techniky, která je v oboru známá. Viz Bioconjugate Chem. Chemical Modifications of Proteins: History and Applications, str. 1, 2 - 12 (1990) a Hashimoto et al., Pharmaceutical Res 6(2): 171 - 176 (1989).

Například, N-hydroxy-sukcinimidester kyseliny oktanové může být navázán na epsilon-amin lysinu pomocí 50% acetonitrilu v boritanovém pufru. Peptid může být acylován bud' před, nebo po • · • * · ·

• · · • · · · adici imidozalové skupiny. Kromě toho, pokud je peptid připraven rekombinantně, je možná acylace před enzymatickým štěpením. Také lysin v GLP-1 derivátu může být acylován, jak je uvedeno v WO 96-29342, která je zde uvedena jako odkaz.

Existence a příprava mnoha chráněných, nechráněných, a částečně chráněných, přirozených a nepřirozených, funkčních analogů a derivátů GLP-1(7-36)amidu a GLP-1(7-37) molekul byla v oboruu popsána (viz například U.S. patent č. 5120712 a 5118666, které jsou zde uvedeny jako odkaz a Orskov C. et al., J. Biol. Chem. 264(22): 12826 - 12829 (1989) a WO 91/11457 (Buckley, D.I. et al., publikovaná 8.8.1991).

Volitelně, amino a karboxy koncové aminokyselinové zbytky GLP-1 derivátů mohou být chráněny, nebo je, volitelně, chráněn pouze jeden konec. Reakce pro tvorbu a odstranění takových chránících skupin jsou popsány ve standardních textech, jako je například Protective Groups in Organie Chemistry¹', Plenům Press, London a New York (1973); Green, T.H.Protective Groups in Organie Synthesis, Wiley, New York (1981); a The Peptides, svazek I, Schroder and Lubke, Academie Press London and New York (1965) . Příklady chránících skupin pro amino skupinu zahrnují formyl, acetyl, isopropyl, butoxykarbonyl, fluorenylmethoxykarbonyl, karbobenzyloxy a podobně. Příklady chránících skupin pro karboxy skupinu zahrnují benzylester, methylester, ethylester, t-butylester, p-nitrofenylester a podobně.

GLP-1 deriváty s nižším alkylesterm na karboxy konci použité v předkládaném vynálezu jsou připraveny reakcí požadovaného (C^-C₄)alkanolu s požadovaným polypeptidem za přítomnosti katalytické kyseliny jako je kyselina chlorovodíková. Vhodné podmínky pro takovou tvorbu alkylesteru zahrnují reakční teplotu

okolo 50 °C a reakční dobu okolo 1 až 3 hodin. Podobně mohou být vytvořeny alkylesterové deriváty Asp a/nebo Glu zbytků.

Příprava karboxamidových derivátů sloučenin použitých v předkládaném vynálezu je popsána například v Stewart J.M. et al., Solid Phase Peptide Synthesis, Pierce Chemical Company Press, 1984.

Farmaceuticky přijatelné soli GLP-1, analogů GLP-1 nebo derivátů GLP-1 mohou být použity v předkládaném vynálezu. Kyselinami běžně používanými při tvorbě adičních solí s kyselinami jsou anorganické kyseliny jako je kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina jodovodíková, kyselina sírová, kyselina fosforečná a podobně a organické kyseliny jako je kyselina p-toluensulfonová, kyselina methansulfonová, kyselina šťavelová, kyselina p-bromfenylsulfonová, kyselina uhličitá, kyselina jantarová, kyselina citrónová, kyselina benzoová, kyselina octová a podobně. Příklady takových solí zahrnují síran, pyrosíran, kyselý síran, siřičitan, kyselý siřičitan, fosforečnan, monohydrogenf os f orečnan, dihydrogenf os f orečnan, monohydrogenf osf orečnan, metaf osf orečnan, pyrofosforečnan, chlorid, bromid, jodid, octan, propionát, dekanoat, kaprylat, akrylat, formiat, isobutyrát, kaproat, heptanoat, propiolát, šťavelan, malonan, jantaran, suberat, sebakat, fumarat, maleinan, butin-l,4-dioat, benzoát, chlorbenzoat, methylbenzoat, dinitrobenzoat, hydroxybenzoát, methoxybenzoat, ftalat, sulfonát, xylensulfonat, fenylacetát, fenylpropionát, fenylbutyrát, citrát, laktat, gamma-hydroxybutyrat, glykolat, vinan, methansulfonat, propansulfonat, naftalen-l-sulfonat, naftalen-2-sulfonát, mandlan, a podobně. Výhodné adiční soli s kyselinou jsou ty, které jsou tvořeny s anorganickými kyselinami jako je kyselina chlorovodíková a bromovodíková, zejména soli s kyselinou

Π · · » ····· ···· *· v ··«··· ···«···· ····· · · · ··»·· · · »·· *· ·· chlorovodíkovou.

Adiční soli s bázemi zahrnují ty soli, které jsou tvořeny s anorganickými bázemi jako jsou amoniak nebo hydroxidy alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin, uhličitany, hydrogenuhličitaný a podobně. Takové baze použitelné při přípravě solí podle předkládaného vynálezu zahrnují hydroxid sodný, hydroxid draselný, hydroxid amonný, uhličitan draselný a podobně. Zejména výhodné jsou formy solí.

GLP-1, analog GLP-1 nebo derivát GLP-1 může být před použitím v předkládaném vynálezu formulován spolu s jedním nebo více přísadami. Například, aktivní sloučenina použitá v předkládaném vynálezu může být v komplexu s kationtem dvojvazného kovu, za použití dobře známých technik. Takové kationty kovů zahrnují, například, Zn⁺, Mn**, Fe**, Co**, Cd**, Ni** a podobně.

Volitelně může být aktivní sloučenina použitá v předkládaném vynálezu v kombinaci s farmaceuticky přijatelným pufrem a pH může být upraveno tak, aby bylo dosaženo přijatelné stability a aby bylo pH přijatelné pro parenterální podání.

Volitelně může být přidáno jedno nebo více farmaceuticky přijatelných antimikrobiálních činidel. Meta-kresol a fenol jsou výhodnými farmaceuticky přijatelnými antimikrobiálními činidly. Může být přidána jedna nebo více farmaceuticky přijatelných solí pro úpravu iontové síly a tonicity. Může být přidána jedna nebo více dalších přísad pro další úpravu isotonicity prostředku. Glycerin je příkladem přísady upravující isotonicitu.

Podání může být provedeno způsobem, o kterém je odborníkům známo, že je účinný. Výhodné je parenterální podání.

Parenterálním podáním se obyčejně v lékařské literatuře rozumí ·· ···· ·· · · • · · · · · i • ···· · ·· * • · * * ··· · · · injekce dávkové formy do těla sterilní injekční stříkačkou nebo nějakým jiným mechanickým prostředkem jako je infusní pumpa. Parenterální způsoby podání zahrnují intravenosní, intramuskulární, subkutání, intraperitoneálni, intraspinální, intrathekální, intracerebroventrikulární, intraarteriální, subarachnoidální a epidurální podání. Výhodné jsou v předkládaném vynálezu intravenosní, intramuskulární a subkutánní způsob podání sloučenin použitých v předkládaném vynálezu. Ještě výhodnější jsou v předkládaném vynálezu intravenosní a subkutánní způsob podání sloučenin použitých v předkládaném vynálezu. Pro parenterální podání je sloučenina použitá v předkládaném vynálezu výhodně kombinována s destilovanou vodou při vhodném pH.

Další farmaceutické techniky mohou být použity pro kontrolu trvání účinku. Přípravky s kontrolovaným uvolňováním mohou být vyrobeny pomocí polymerů pro tvorbu komplexů nebo pro absorpci aktivní sloučeniny použité v předkládaném vynálezu. Prodloužené trvání účinku může být dosaženo výběrem vhodných makromolekul, například polyesterů, polyaminokyselin, polyvinylpyrrolidonu, ethylvinylacetatu, methylcelulosy, karboxymethylcelulosy nebo protaminsulfatu a volbou koncentrace makromolekul, stejně jako techniky inkorporace sloučenin. Jinou možnou metodou pro prodloužení trvání účinku prostředků s kontrolovaným uvolňováním je inkorporace aktivní sloučeniny použité v předkládaném vynálezu do částic polymerického materiálu jako jsou polyestery, polyaminokyseliny, hydrogely, póly(mléčná kyselina) nebo kopolymery ethylenvinylacetatu. Alternativně, místo inkorporace sloučenin do těchto polymerických částic je možné vložit sloučeninu použitou v předkládaném vynálezu do mikrokapslí, připravených například koacervační technikou nebo mezifázovou polymerizací, například do hydroxymethylcelulosových nebo želatinových mikrokapslí, v příslušném pořadí, nebo do koloidních systému pro podání léčiv, jako jsou například liposomy,

0 • 0 0 · 0 0 albuminové mikrosféry, mikroemulse, nanočástice a nanokapsle, nebo do makroemulsí. Takové postupy jsou uvedeny v Remington's Pharmaceutical Sciences (1980).

Diagnosa infarktu myokardu je v medicíně známá a obvykle spočívá ve zjištění alespoň dvou z následujících příznaků a nálezů:

1) bolest na hrudi trvající minimálně 15 minut;

2) alespoň dvě hodnoty sérové kreatininkinasy a sérové kreatininkinasy B o alespoň dvě standardní odchylky vyšší než je norma během 10 - 16 hodin po nástupu příznaků;

3) dvě nebo více hodnot sérové laktatdehydrogenasy, které jsou alespoň o dvě standardní odchylky vyšší než je norma během 48

- 72 hodin po nástupu příznaků, včetně izoenzymových charakteristik typických pro infark myokardu; a

4) vývoj nových Q vln a/nebo iniciální elevace ST následovaná inversí T vlny v alespoň 2 ze 12 standartních EGK svodech.

Akutní fáze infarktu myokardu probíhá během prvních 72 hodin po nástupu příznaků nebo nálezů popsaných výše. Léčba, která je předmětem předkládaného vynálezu, je podána během akutní fáze infarktu myokardu, to znamená během akutního infarktu myokardu.

Pacient, který potřebuje sloučeniny použité v předkládaném vynálezu, je takový pacient, u kterého probíhá akutní fáze infarktu myokardu a který také není schopen autoregulovat koncentraci glukosy v krvi. Pacient není schopen autoregulace, poku: 1) byl u něj dříve diagnostikován insulin-dependentní diabetes méllitus (IDDM) nebo non-insulin-dependentní diabetes méllitus (NIDDM) podle definice National Diabetes Data Group (Diabetes 28: 1039 - 1057, (1979)); 2) má koncentraci glukosy v krvi vyšší než 11 mmol/l, i bez dřívější diagnosy diabetes méllitus; nebo má poruchu glukosové tolerance.

···· ·· · · • · * * ··· · · ·

Dávka GLP-1, GLP-1 analogu nebo GLP-1 derivátu účinná pro normalizaci hladiny glukosy v krvi pacienta bude záviset na mnoha faktorech, mimo jiné na pohlaví pacienty, hmotnosti a věku pacienta, a na závažnosti neschopnosti regulovat hladinu glukosy v krvi, na základní příčině neschopnosti regulovat hladinu glukosy v krvi, na tom, zda je simultáně podávána glukosa nebo jiný zdroj uhlovodíků, na způsobu podání a biodostupnosti, na persistenci v těle, na typu prostředku a na síle prostředku.

Pokud je podání kontinuální, pak je vhodná rychlost podání mezi 0,25 a 6 pmol/kg tělesné hmotnosti a minutu, výhodně mezi 0,5 a 1,2 pmol/kg/min. Pokud je podání intermitentní, pak by měla být jednotlivá dávka upravena podle intervalu mezi dávkami, biodostupnosti GLP-1, GLP-1 analogu nebo GLP-1 derivátu a podle dávky potřebné pro dosažení normální koncentrace glukosy v krvi. Odborníci v oboru jsou schopni titrovat dávku a rychlost podání GLP-1, GLP-1 analogu a GLP-1 derivátu pro dosažení požadovaného klinického výsledku.

Předkládaný vynález bude nyní dále popsán pomocí jednotlivých příkladů, které jsou uvedeny pouze pro ilustraci a nikterak neomezují předkládaný vynález.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

GLP-1(7-36)amid se podá subkutání infusí rychlostí 1,2 pmol/kg/h, po dobu 10 hodin během noci, pěti pacientům s non-insulindependentním diabetem (NIDDM). Pro kontrolu se stejný pěti pacientům podá insulin v kontinuální infusi, ale v jiný den než infuse GLP-1(7-36)amidu. Rychlost infuse insulinu se upravuje každé 2 hodiny pro dosažení optimální kontroly a pro zabránění hypoglykemii. Jak je uvedeno v tabulce 1 a na obrázku 1,

• · · · · · • · • · · · subkutání infuse GLP-1(7-36)amidu téměř normalizuje hladinu glukosy v krvi bez indukce hypoglykemie u všech pacientů. Metabolická kontrolo pomocí GLP-1(7-36)amidu byla lepší než metabolická kontrola dosažená pomocí insulinu a průměrná hladina glukosy v krvi byla nižší pro léčbu GLP-1 (7-36)amidem než pro kontrolu při statisticky významné hodnotě ve 23,00, 0,00 a 1,00.

Tabulka 1: Průměrná hladina glukosy v krvi pro 5 NIDDM pacientů, kterým byla podána kontinuální infuse GLP-1(7-36)amidu po dobu 10 hodin během noci.

V kontrolní studii na stejných pacientech v jiný den byl podán kontinuální infusí insulin.

	Infuse GLP-1	Infuse insulinu	(kontrola)
Hodina	Průměrná hladina glukosy v krvi (mM)	Směr. odchylka (mM)	Průměrná hladina glukosy v krvi (mM)	Směr. odchylka (mM)
21:00	7,5	0,45	6,9	0,68
22:00	5,4	0,76	6,6	0,55
23 :00	4,1	0,16	5,9	0,98
0:00	4,4	0,23	5,6	0,90
1:00	4,4	0,29	5,1	0,58
2:00	4,8	0,34	5,2	0,58
3:00	5,2	0,41	5,4	0,30
4:00	5,4	0,41	5,7	0,25
5:00	5,8	0,41	6,0	0,30
6:00	6,0	0,45	6,1	0,38
7:00	6,2	0,45	6,1	0,33

Příklad 2

Během dne byl GLP-1(7-36)amid podán infusí pěti pacientům s NIDDM ve 3 hodinách během snídaně, obědu a večeře. Časy infuse byly 7:30 - 10:30 (snídaně), 10:30 - 1:30 (oběd) a 4:30 - 7:30 (večeře), jak je uvedeno na obrázku 2. V kontrolním pokusu byl stejným pěti pacientům s NIDDM jiný den podán podkožně insulin těsně před začátkem jídel, jak je uvedeno na obrázku 2. Při infusí GLP-l byly eliminovány postprandiální výkyvy glukosy, které jsou pozorovány při injekci insulinu a byly udržovány normální hladiny glukosy v krvi. Ihned po ukončení každé infuse GLP-1(7-36)amidu se signifikantně zvýšily hladiny glukosy v krvi Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky GLP-1(7-36)amidu. Tato data naznačují, že infuse GLP-1(7-36)amidu účineji kontroluje postprandiální koncentrace glukosy než injekce insulinu a že kontrola je účinná, dokud trvá infuse GLP-1 (7-36)amidu.

• ·

Tabulka 2: Průměrná hladina glukosy v krvi pro 5 NIDDM pacientů, kterým byla podána infuse GLP-1(7-36)amidu po dobu 3 hodin, se začátkem při každém jídle. V kontrolní studii na stejných pacientech v jiný den byl podán insulin podkožní injekcí těsně před jídlem. Jídlo začínalo v 7: 30, 10:30 a 4:30

	Infuse GLP-1	Infuse insulinu	(kontrola)
Hodina	Průměrná hladina glukosy v krvi (mM)	Směr. odchylka (mM)	Průměrná hladina glukosy v krvi (mM)	Směr. odchylka (mM)
7:00	5,4	0,35	6,1	0,41
8:00	4,9	0,38	7,0	0,51
9:00	5,7	0,59	9,1	0,74
10:00	5,8	1, 06	9,9	0,78
11:00	8,1	0,94	8,2	0,76
12:00	9,4	0,59	6,5	0,74
13:00	7,2	1,18	9,1	0,90
14:00	5,3	1,21	8,1	0,91
15:00	7,2	0,71	7,0	0,87
16:00	10,4	0,26	7,2	0,57
17:00	9,2	1,06	6,5	0,59
18:00	5,7	1,59	7,3	0,65
19:00	6,6	0,94	6,1	0,59
20:00	8,3	0,71	6,0	0,41
21:00	9,3	0,71	6,4	0,44

• ·

Claims

1. Farmaceutický prostředek pro redukci mortality a morbidity po infarktu myokardu, vyznačující se tím, že obsahuje sloučeninu vybranou ze skupiny zahrnující GLP-1, analogy GLP-1, deriváty GLP-1 a jejich farmaceuticky přijatelné soli, v množství účinném pro normalizaci hladin glukosy v krvi.

2. Farmaceutický prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že je ve formě pro intravenosní podání.

3. Farmaceutický prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že je ve formě pro subkutánní podání.

4. Farmaceutický prostředek podle nároku 2 nebo 3, vyznačující se tím, že je ve formě pro kontinuální podání.

5. Farmaceutický prostředek podle nároku 2, vyznačující se tím, že je ve formě pro intravenosní přerušované podání.

6. Farmaceutický prostředek podle nároku 2, vyznačující se tím, že je ve formě pro intravenosní podání a také jiné parenterální podání.

7. Farmaceutický prostředek podle nároku 6, vyznačující se tím, že formou parenterálního podání je forma subkutánního podání.

8. Farmaceutický prostředek podle nároku 1, vyznaču• · • 0 jící se tím, že sloučeninou je GLP(7-36)amid nebo jeho farmaceuticky přijatelná sůl.

9. Farmaceutický prostředek pro redukci mortality a morbidity po infarktu myokardu, vyznačující se tím, že obsahuje sloučeninu, která vykazuje insulinotropní aktivitu interakcí se stejným receptorem nebo receptory, se kterými reagují GLP-1, GLP-1 analogy nebo GLP-1 deriváty při zprostředkování jejich insulinotropní aktivity.

10. Farmaceutický prostředek pro redukci mortality a morbidity po infarktu myokardu, vyznačující se tím, že obsahuje sloučeninu, která zvyšuje sensitivitu na insulin interakcí se stejným receptorem nebo receptory, se kterými reagují GLP-1, GLP-1 analogy nebo GLP-1 deriváty při zprostředkování zvýšení sensitivity na insulin.