CZ2002843A3

CZ2002843A3 - Vakcinační prostředek

Info

Publication number: CZ2002843A3
Application number: CZ2002843A
Authority: CZ
Inventors: Martine Anne Cecile Wettendorff
Original assignee: Smithkline Beecham Biologicals S. A.
Priority date: 1999-09-07
Filing date: 2000-09-07
Publication date: 2002-08-14
Also published as: NZ517621A; CY1106090T1; SG110072A1; HUP0202804A2; KR100594668B1; AU7775100A; WO2001017551A2; CO5280045A1; NO20033715L; SI1210113T1; BR0014171A; CN1618465A; ZA200201810B; CN1325117C; NO20021116L; US20040126394A1; EP1769806A2; AU766494B2; NZ527560A; EP1410805B1

Description

Vakcinační prostředek

Oblast techniky

Popisují se nové vakcinační prostředky, způsoby jejich přípravy a jejich použití při terapii. Zvláště se popisují kombinační vakcíny pro aplikaci adolescentům.

Dosavadní stav techniky

Papilomavíry jsou nádorové viry obsahující malou molekulu DNA, které jsou vysoce specifické. Popisuje se přes 70 jednotlivých genotypů lidských papilomavirů (HPV). HPV jsou v obecném případě specifické buď pro kůži (například HPV-1 a 2) nebo pro povrchy sliznic (např. HPV-6 a HPV-11) a obvykle způsobují benigní nádory (bradavice), které přetrvávají několik měsíců nebo let. Takové benigní nádory mohou jedince obtěžovat, ale až na několik výjimek neohrožují jejich život.

Některé viry HPV jsou také spojeny se zhoubným bujením. Nejsilnější pozitivní vztah mezi HPV a lidským zhoubným bujením je ten, který existuje mezi HPV-16 a HPV-18 a karcinomem děložního čípku. Karcinom děložního čípku je nejběžnější zhoubné bujení v rozvojových zemích. V každém roce se ve světě objeví přibližně 500 000 nových případů. V současné době je technicky možné aktivně bojovat s primárními infekcemi HPV-16 a dokonce prokázat HPV-16, které jsou obsaženy ve zhoubném bujení, použitím vakcíny. Popis možností profylaktické a terapeutické vakcinace proti HPV-16 se popisuje v publikaci Cason J., Clin. Immunother. 1994, 1(4) 293-306 a Hagenesee

M.E., Infections in Medicine 1997 14(7) 555-556, 559-564).

Další HPV, které jsou středem zájmu jsou sérotypy 31, 33 a 45.

Izolovaly se různé typy HPV a charakterizovaly se pomocí klonovacích systémů v bakterii a amplifikací PCR. Molekulová • ·

Izolovaly se různé typy HPV a charakterizovaly se pomocí klonovacích systémů v bakterii a amplifikací PCR. Molekulová organizace genomů HPV se definovala srovnáním genomu, dobře charakterizovaného bovinního papilomaviru typu 1 (BPV 1).

Ačkoli se objevují minoritní variace, všechny popsané genomy HPV mají alespoň sedm časných genů, El až E7 a dva pozdní geny LI a L2. Navíc sekvence proti směru exprese genu nese regulační sekvence, které řídí transkripci genomu HPV.

Geny El a E2 se podílí na virové replikaci a transkripční kontrole a mají tendenci porušit integraci viru. E6 a E7 a jistý důkaz ukazuje, že také gen E5 se podílí na virové transformaci.

U HPV, kteří se podílejí na karcinomu děložního čípku, jako je HPV 16 a 18, onkogenní proces začíná po integraci virovou DNA. Integrace vede k deaktivaci genů, které kódují kapsidové proteiny Ll a L2 a při instalaci pokračuje nadměrná exprese dvou časných proteinů E5 a E7, které povedou k postupné ztrátě normální buněčné diferenciace a k vývoji karcinomu.

Karcinom děložního čípku je běžný u žen a vyvíjí se přes stádium prekarcinomu až do stádia invazivního karcinomu, který často vede k úmrtí. Stádium prekarcinomu je známé jako cervíkální intraepiteliální neoplázie a hodnotí se stupněm I až III se vzrůstající vážností.

Klinicky se infekce HPV ženského pohlavního ústrojí jeví jako cervikální plochý kondylom, jehož charakteristickým znakem je koilocytóza ovlivňující převážně superficiální a intermediální buňky cervikálního dlaždicového epitelu.

Koilocyty, které jsou důsledkem cytopatického účinku viru se jeví jako buňky s více jádry s perinukleární zřetelnou ·· ·· ·· ···· ·· ·· • · · · · · · · · · · ·* »* . · · ***··* I ’ • · · · · · · · ···· ···· ·· ··· ·· ···· aureolou. Epitel zesílil abnormální keratinížací, která je odpovědná za bradavicový obraz léze.

Takové ploché kondylomata, když jsou pozitivní na sérotyp HPV 16 a 18 jsou vysoce nebezpečné faktory pro vývoj cervíkální intraepiteliální neoplázie (CIN) a karcinomu in sítu (CIS), které tvoří prekurzorové léze invazivního červíkálního karcinomu.

Dokument WO 96/19 496 popisuje varianty lidských papilomavirových proteinů E6 a E7, zvláště fúzních proteinů E6/E7 s delecí v obou proteinech E6 a E7. Tyto deleční fúzní proteiny jsou imunogenní.

Vakcíny založené na HPV LI se popisují v dokumentech WO 94/00 152, WO 94/20 137, WO 93/02 184 a WO 94/05 792. Taková vakcína může obsahovat antigen LI, jako monomer, kapsomér nebo částice podobné viru. Takové částice mohou navíc obsahovat proteiny L2. Vakcíny založené na L2 se popisují například v dokumentu WO 93/00 436. Jiné vakcíny' HPV jsou založeny na časných proteinech, jako je E7, nebo na fúzních proteinech, jako je L2-E7.

HSV-2 je primárně etiologické agens onemocnění herpes genitalís. HSV-2 a HSV-1 (kauzativní činidlo onemocnění herpes labialis) jsou charakterizované svou schopností vyvolat obě akutní onemocnění a způsobit latentní infekci, primárně v neuronálních gangliových buňkách.

Odhaduje se, že genitální herpes se objevuje v USA u 5 miliónů lidí, přičemž každý rok se zaznamenává 500 000 klinických případů (primární a recidivující infekce). Primární infekce se v typickém případě objevuje po pubertě a je charakterizovaná lokalizovaným výskytem bolestivých lézí kůže, které přetrvávají po dobu mezi 2 až 3 týdny. V následujících • · ·* φ < φφφφ · · φ φ • ••φ φφφ φφφφ • φ φφφφφ φφ φ • φφφφ φφφφ · • · ·· φφφφ ···· φφφφ φφ φφφ φ· φφφφ šesti měsících po primární infekci 50 % pacientů zaznamenává recidivu onemocnění.

Každý rok se u přibližně 25 % pacientů 10 až 15 případů objevuje recidiva onemocnění. U imunokompromitovaných pacientů je výskyt vysoké frekvence recidivy statisticky vyšší než u normální populace pacientů.

Oba viry HSV-1 a HSV-2 mají řadu glykoproteinových komponentů lokalizovaných na povrchu viru. Ty jsou známy jako gB, gC, gD a gE atd..

Je nutné vytvořit účinnou kombinaci vakcín, aby se zabránilo vzniku onemocnění, ke kterým jsou adolescenti zvláště náchylní.

Podstata vynálezu

Vynález popisuje vakcinační prostředek obsahující:

(a) antigen viru herpes simplex (HSV) a (b) antigen lidského papilomaviru (HPV) v kombinací s adjuvans, kterým je výhodný stimulátor odezvy buňky TH1.

Vakcinační prostředek podle vynálezu je pro aplikaci výhodnější pro adolescenty, pro než je HSV a/nebo HPV infekce zvláště nebezpečná.

Vakcinační prostředek podle vynálezu dále obsahuje jednu nebo více dalších antigenů, jak se popisuje dále v textu.

Zjistilo se, že imunitní odezva na každý antigen v prostředku podle vynálezu je v podstatě stejná, jako ta, která se získala pro každý antigen aplikovaný jednotlivě ve spojení s adjuvans, kterým je výhodný stimulátor odezvy buňky TH1.

Jsou dobře známy vakcíny vhodné pro profylaxi infekcí hepatitidy B obsahující jeden nebo více antigenů hepatitidy B.

• · ι· vakcína Engerix-B (obchodní známka) od firmy Beecham Bíologicals se používá k prevenci B. Tato vakcína obsahuje povrchový antigen S-antigen obsahující 226

Například

SmithKline hepatitidy hepatitidy

B (specificky aminokyselin, jak se popisuje v publikaci Harford et al., Postgraduate Medical Journal, 1987, 63 (dopl. 2), p 65-70) a adjuvans, jako je hydroxid hlinitý.

Vakcína Havrix (obchodní značka) také od firmy SmithKline Beecham Bíologicals je příklad vakcíny, která se může použít k prevenci infekcí hepatitidy A. Jako adjuvans hydroxid hlinitý. Vakcína obsahuje utlumený hepatitidy A HM-175, který se deaktivoval formaldehydem, jak se popisuje v publikaci André et al., Prog. Med. Virol., vol. 37, p. 1 až 24).

se používá kmen viru

Termín „virový antigen hepatitidy A (HAV) se používá buď jako protein odvozený z viru hepatitidy A nebo utlumeného kmene HAV deaktivovaného například formaldehydem. Jestliže antigen HAV je protein získaný z viru hepatitidy A, může to být rekombinantní protein.

Vakcína Twinrix (obchodní jméno) je kombinace rekombinantního antigenu hepatitidy B se shora uvedeným deaktivovaným utlumeným virem hepatitidy A. Vakcína se může použít současně k ochraně proti hepatitidě A a hepatitidě B.

Evropský patent č. 0 339 667 (Chemo Šero) popisuje obecný koncept kombinace antigenu hepatitidy A a B za vzniku kombinační vakcíny. Adjuvans, které se používá není kritické, musí být pouze schopné zesílit imunitní aktivitu na požadovaný rozsah a nikoli pouze způsobit vedlejší účinek. Ukázalo se, že je možné použít hliníkový gel, zvláště gel hydroxidu hlinitého a fosforečnanu hlinitého.

** ·· ·· ···· ·Β ·>

• · · · ··· ···· ζ~ ··········

Ό ······«··· • · ·· ···· ···· ···· ·· ··· ·« ····

Vakcinační prostředek podle vynálezu může obsahovat navíc antigeny HPV a HSV, antigen HAV nebo HBV nebo výhodně kombinaci obou antigenů HAV a HBV.

Taková vakcína je výhodná pro aplikaci adolescentům, kteří jsou zvláště ohroženi infekcí HSV a/nebo HPV a/nebo HAV a/nebo HBV.

Imunitní odezva se dá rozdělit do dvou extrémních kategorií, které vykazují humorální nebo buněčnou imunitní odezvu (tradičně charakterizovanou protilátkovým a buněčným efektorovým mechanizmem ochrany). Tyto kategorie odezvy jsou typ TH1 (buněčná odezva) a imunitní odezvy typu TH2 (humorální odezva).

Extrémní imunitní odezvy typu TH1 se mohou charakterizovat vytvořením antigenně specifických, haplotypově omezených cytotoxických lymfocytů T a přirozené odezvy buněk K. U myší se odezvy TH1 často charakterizují vytvořením protilátek subtypu IgG2a, zatímco u člověka odpovídá protilátkám typu IgGl. Imunitní odezvy typu TH2 se charakterizovaly vytvořením rozmezí ímunoglobulinových izotypů, které zahrnují IgGl.

Zvažuje se, že hnací síla vývoje těchto dvou typů imunitních odezvy jsou cytokiny. Velké množství cytokinů typu THl má tendenci vyvolat buněčné imunitní odezvy na daný antigen, zatímco velké množství cytokinů typu TH2 má tendenci vyvolat humorální imunitní odezvy na antigen.

Jednoznačné imunitní odezvy typu TH2 a THl nejsou absolutní. U jedince bude podporovat imunitní odezvu, která se popisuje jako převažující THl nebo TH2. Často však není vhodné zvažovat rodinu cytokinů podle myších CD4+ v klonech buněk T (popisuje se v publikaci Mosmann, T.R. and Coffman, R. L. (1989) THl a nd TH2 cells: differnet patterns of lymphokine secretion lead to different functionalproperties. Annual

• · · · · » ··

Revíew of Immunology, 7, p. 145-173). Tradičně odezvy typu THI jsou spojeny s produkcí cytokinů INF-γ pomocí T-lymfocytů. Jiné cytokiny jsou často přímo spojeny s buňkami produkovanými Tbuňkamí, jako je IL-12. Naopak odezvy typu TH2 jsou spojeny s vylučováním IL-4, IL-5, IL-6, IL-10 a faktorem nekrózy nádoru β (TNF-β) .

Je známo, že jistá vakcinační adjuvans jsou zvláště vhodná ke stimulaci cytokinové odezvy buď typu THI nebo TH2. Tradičně nej lepší indikátory rovnováhy THI a TH2 imunitní odezvy po vakcinaci nebo po injekci zahrnují přímé měření produkce cytokinů THI nebo TH2 T lymfocyty in vitro po restimulaci antigenem a/nebo (alespoň u myší) měření poměru IgGl: IgG2a protilátkové odezvy, která je specifická pro antigen.

Adjuvans typu 1 je to, které stimuluje izolovanou populací T buněk k produkci vysokého množství cytokinů typu THI, kdy je opětně stimulován s antigenem in vitro a vyvolává imunoglobulinové odezvy specifické pro antigen spojené s isotypem typu THI.

Adjuvans, která jsou schopná výhodně stimulovat odezvu buňky THI jsou popsaná v mezinárodní patentové přihlášce č. WO 94/00 153 a WO 95/17 209.

3-de-O-acylovaný monofosforylový lipid A (3D-MPL) je jedno z takových adjuvans. Popisuje se v dokumnatu GB 2 220 211 (Ribi). Chemicky jde o směs 3-de-O-acylovaného monofosforylovaného lipidu A s 4, 5 nebo 6 acylovaných řetězců připravených firmou Ribi Immunochem, Montana. Výhodná forma 3-de-O-acylovaného monofosforylovaného lipidu A se popisuje v evropském patentu č. 0 689 454 B1 (SmithKline Beecham Biologics SA).

Částice 3D-MPL jsou dostatečně malé, aby se sterilizovaly filtrací přes membránu s póry o velikosti 0,22 mikronů (jak se

	8	• · · · · 9 9 9 9 · · « · · • · · · ·	i r : • · 9
popisuj e	v evropském patentu č.	0 689 454). 3D-MPL	budou
přítomny	v dávce v rozmezí 10 ug až	100 μρ, s výhodou 25	až 50
μρ, kde	antigen je v typickém	případě přítomen v	dávce

v rozmezí 2 až 50 μς.

Jiné preferované adjuvans obsahuje QS21, netoxickou frakci čištěnou HPLC získanou z kůry Quillaja Saponaria Molina. Tato frakce se může smíchat s 3-de-O-acylovaným monofosforylovým lipidem A (3D-MPL) spolu s nosičem.

Způsob produkce QS21 se popisuje v dokumentu USA č. 5 057

540.

Adjuvans, které není reaktivní, obsahující QS21 se popisuje dříve v textu (v dokumentu WO 96/33 739). Ukázalo se, že takové formulace obsahující QS21 a cholesterol jsou adjuvans úspěšně stimulující TH1, když jsou tvořeny společně s antigenem. Tak vakcinační prostředky, které tvoří část vynálezu mohou zahrnovat kombinaci QS21 a cholesterol.

Další adjuvans, která jsou výhodnými stimulátory odezvy buněk TH1 zahrnují imunomodulační oligonukleotidy, například nemethylované sekvence CpG, jak se popisuje v dokumentu WO 96/02 555.

Dále se zvažují kombinace různých stimulačních adjuvans THl, jako se popisují v shora v textu, které poskytují adjuvans, které je výhodným stímulátorem odezvy buňky THl. Například QS21 se může připravit spolu s 3D-MPL. Poměr QS21:3D-MPL bude v typickém případě v poměru 1:10 až 10:1, přednostně 1:5 až 5:1 a často v podstatě 1:1. Výhodné rozmezí pro optimální synergii je 2,5:1 až 1:1 3D-MPL:QS21.

Nosič je s výhodou také přítomen ve vakcinačním prostředku podle vynálezu. Nosičem je olej ve vodní emulzi nebo hliníková sůl, jako je fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý.

• 9 • ·

Výhodná emulze olej ve vodě obsahuje metabolizovatelný olej, jako je skvalen, alfa-tokoferol a Tween 80. Navíc emulze olej ve vodě může obsahovat spán 85 a/nebo lecitin a/nebo trikaprylin.

V určitém preferovaném provedení vynálezu se antigeny ve vakcinačním prostředku mohou kombinovat podle vynálezu s 3DMPL a alum.

V typickém případě lidské aplikace QS21 a 3D-MPL budou přítomny ve vakcinační dávce v rozmezí 1 μρ až 200 μg, jako 10 až 100 μς, s výhodou 10 μρ až 50 μρ. V typickém případě olej ve vodě bude obsahovat 2 až 10 % skvalenu, 2 až 10 % alfatokoferolu a 0,3 až 3 % Tween 80. S výhodou poměr skvalen : alfa-tokoferol je shodný nebo nižší než 1, což poskytuje stabilnější emulzí.

V některých případech může být výhodné, že vakcíny podle vynálezu budou dále obsahovat stabilizátory.

Netoxický olej ve vodné emulzi s výhodou obsahuje netoxický olej, například skvalan nebo skvalen, emulgační prostředek, například Tween 80 ve vodném nosiči. Vodný nosič může obsahovat například fyziologický roztok pufrovaný fosforečnanem.

Zvláště potentní adjuvans zahrnující QS21, 3D-MPL a tokoferol v olejové emulzi se popisuje v dokumentu WO 95/17 210.

Antigen HPV v prostředku podle vynálezu se přednostně získal z HPV 16 a/nebo 18 nebo z HPV 6 a/nebo 11 nebo HPV 31, 33 nebo 45.

V jednom preferovaném provedení vynálezu antigen HPV ve vakcinačním prostředku podle vynálezu obsahuje hlavní »· ·· ·* ···· ·» 9 9 ♦ · · · **i · ·· · • 9 9 · 9 ·· 9 9 ·

Π · 9 9 · 9 99999

99 .9999

9999 9999 99 999 9· 9999 kapsidový protein LI HPV a protein L2, zvláště HPV 16 a/nebo HPV 18. V tomto provedení výhodná forma proteinu LI je zkrácený protein Ll. Protein LI ve fúzi L1-L2 je ve formě částic podobných viru (VLP). Protein Ll se může fúzovat s jiným proteinem HPV, zvláště s proteinem E7 za vzniku fúze L1-E7. Zvláště jsou výhodné chimérové VLP obsahující Ll-E nebo L1-L2-E.

V jiném výhodném provedení vynálezu antigen HPV v prostředku podle vynálezu se odvodil od proteinu E6 nebo E7, zvláště E6 nebo E7 spojený s imunologickým fúzním partnerem, který má epítopy buňky T.

Ve výhodné formě tohoto provedení vynálezu imunologický fúzní partner se získal z proteinu D mikroorganizmu Heamophilus influenza B. Derivát proteinu D obsahuje přibližně první třetinu proteinu, zvláště přibližně prvních 100 až 110 N-terminálních aminokyselin.

Výhodné fúzní proteiny v tomto provedení vynálezu obsahují protein D-Εβ z HPV 16, protein D-E7 z HPV 16, protein D-E7 z HPV 18 a protein D-E6 z HPV 18. Část proteinu D přednostně obsahuje první třetinu proteinu D.

V jiném provedení vynálezu antigen HPV je ve formě fúze L2-E7, zvláště z HPV 6 a/nebo HPV 11.

Proteiny podle vynálezu se s výhodou exprimují v mikroorganizmu E. coli. Ve výhodném provedení vynálezu se proteiny exprimují s histidinovým koncem, který obsahuje mezi 5 až 9 s výhodou 6 histidinových zbytků. Tento histidinový konec je výhodný při zjednodušení čištění. Popis výroby takových proteinů se zcela popisují v patentové přihlášce UK č. GB 9 717 953.5.

• 4 • 4

4 «4*9

4 9 · 94··

9 499«9 9« ·

9 49 4499

99999999 44 494 9·- 9944

Antigen HPV ve vakcinačním prostředku se může adsorbovat na AI(OH)₃.

Antigen HSV v prostředku podle vynálezu se s výhodou získal z HSV-2, v typickém případě jde o glykoprotein D. Glykoprotein D se nachází na virové membráně a také se nachází infikovaných buněk (popisuje se v publikaci v cytoplazmě Eisenberg R

J. et al·., J. of Virol. 1980, 35,

428-435). peptid a signální

Obsahuje 293 aminokyselin zahrnující molekulovou hmotnost přibližně 60 000 glykoproteinů HSV, tento je pravděpodobně nejlépe charakterizován (popisuje se v publikaci Cohen et al., J. of Virology, 60, 157-166). Je známo, že uvedený glykoprotein má důležitou úlohu in vivo při zachycení viru na buněčné membrány. Ukázalo se, že glykoprotein D je schopen uvolnit neutralizační protilátky in vivo (popisuje se v publikaci Eing et al., J. Med. Virology 127: 59-65). Latentní virus HSV2 může stále reagovat a vyvolávat recidivu onemocnění navzdory přítomnosti vysokého titru neutralizačních protilátek v séru pacienta.

Ze všech obalových

Ve výhodném provedení vynálezu antigen HSV je zkrácený glykoprotein D HSV-2 s 308 aminokyselinami, který obsahuje aminokyseliny 1 až 306, který se přirozeně vyskytuje s adicí asparaginu a glutaminu na C-terminálním konci, který postrádá oblast zachycení v membráně. Tato forma proteinu zahrnuje signální peptid, který se štěpí za vzniku zralého proteinu, který obsahuje 283 aminokyselin. Produkce takového proteinu v buňkách vaječníků čínských křečků se popisuje v evropské patentu EP-B-139 417 (Genentech) .

Zkrácená forma rekombinantního zralého glykoproteinů D HSV-2 se přednostně používá ve vakcinačních prostředcích podle vynálezu a označuje se jako rgD2t.

• 9 9 9

9 9

9999

9

Kombinace uvedeného antigenu HSV-2 v kombinaci s adjuvans 3D-MPL se popisuje v dokumentu WO 92/16 231.

Když je v prostředku podle vynálezu zahrnutý antigen viru hepatitidy B (HBV), jde v typickém případě o povrchový antigen hepatitidy B.

Příprava povrchového antigenu hepatitidy B (HBsAg) je dobře zdokumentována. Popisuje se například v publikaci Harford et al., Develop. Biol. Standard 54, page 125 (1983), Gregg et al., Bíotechnology, 5, page 479, v dokumentu PE-A-0 226 846, EP-A-0 299 108.

Termín „povrchový antigen hepatitidy B, označený zkratkou „HBsAg nebo „HBS zahrnuje libovolný antigen nebo jeho fragment vyjadřující antigennost povrchového antigenu HBV. Rozumí se, že vedle sekvence obsahující 226 aminokyselin antigenu HBsAg S (popisuje se v publikaci Tiollais et al. , Nátuře, 317, 489 (1985)), HBsAg může obsahovat, je-li to nutné celou nebo část sekvence pre-S, jak se popisuje shora v textu a v dokumentu EP-A-0 278 940. HBsAg může také popisovat varianty například „únikový mutant popsaný v dokumentu WO 91/14 703. HBsAg může obsahovat protein popsaný jako L* v přihlášce evropského patentu č. 0 414 protein, jehož aminokyselinová sekvence aminokyselinové sekvence velkého (L) proteinu víru hepatitidy B (subtyp ad nebo ay) charakterizovaného tím, že protein obsahuje buď:

(a) zbytky 12 až 52, pak následují zbytky 133 až 145 a zbytky

175 až 400 uvedeného proteinu L nebo (b) zbytek 12, pak následují zbytky 14 až 52, zbytky 133 až

145 a pak následují zbytky 175 až 400 uvedeného proteinu

L.

HBsAg může také zahrnovat polypeptidy popsané v dokumentu

374, kterým obsahuje

3θ část

EP 0 198 474 nebo EP 0 304 578.

to· • to ♦ to · to* to· ·· ·«« to «· to * to· • tototo ···

V normálním případě HBsAg bude ve formě částic. Může obsahovat samotný protein S nebo může tvořit kombinované částice například (L*, S) , kde symbol L* se definuje shora v textu a symbol S označuje S-protein povrchového antigenů hepatitidy B.

HBsAg se může adsorbovat na fosforečnan hlinitý, jak se popisuje v dokumentu WO 93/24 148.

Antigen hepatitidy B (HBV) používaný v přípravku podle vynálezu je S-antigen HBsAg, který se používá v běžně dostupném produktu Engerix-B (obchodní jméno SmithKline Beecham Biologicals).

Vakcína obsahující povrchový antigen hepatitidy B ve spojení s 3D-MPL se popisuje v přihlášce evropského patentu č. 0 633 784.

Dále se popisují příklady antigenů z dalších patogenů, které mohou být zahrnuty v prostředcích podle vynálezu. Virus Epstein-Bárové (EBV), člen skupiny herpesových virů, způsobuje infekční mononukleózu, jako . primární onemocnění u lidí. Toto onemocnění převážně postihuje děti a mladé dospělé.’ Více než 90 % průměrné dospělé populace je infikováno EBV, který přežívá v periferních B-lymfocytech. Virus je po dlouhou dobu života produkován v příušních tělíscích a přenáší se primárně výměnou slin jedinců, kteří nesou virus. Děti infikované EBV nevykazují žádné nebo velmi slabé symptomy, zatímco infikovaných adolescentů a dospělých dochází k vývoji typické infekční mononukleózy, charakterizované teplotou, faryngitidou a adenopatií. Infikovaní lidé si udržují protilátky proti EBV po jejich celý život a jsou imunní vůči další infekci.

Vedle schopnosti infikovat EBV vykazuje schopnost transformovat lymfocyty na rychle se dělící buňky a mohou ·· ·<·«

	14	·· • · · · • · • · • 0	·· ·<·« «· «· • · · · · · · • · · ·* * · · ··· · · · · · • · · · · ·
způsobovat řadu	různých	lymfomů,	které	zahrnují Africký
Burkittův lymfom	(BL) .	EBV se	mohou	také	podílet na
nasofaryngeálním	karcinomu	(NPC).	Odhaduj e	se,	že ve světě

existuje 80 000 případů nasofaryngeálního karcinomu a tento karcinom převládá v etnických populacích na území Číny. Infekční mononukleóza je následek primární infekce EBV. Nejde o onemocnění ohrožující život, pokud neexistují další nebezpečné faktory.

Popisují se čtyři proteiny virového obalu EBV obsahující tzv. membránový antigenní komplex. Obvykle jsou známy jako gp 220/350 nebo gp 250/350 nebo jednoduše jako gp250 nebo 350 (popisuje se v dokumentu EP-A-151 079). Existuje důkaz, že gp 350 a gp 250 zahrnuje produkci neutralizačních protilátek a tyto protilátky proti gp 350 a gp 250 mají neutralizační kapacitu. Tyto proteiny jsou také kandidáty možné vakcíny EBV. Další informace o aplikaci gp 250/350 v případě profylaxe a léčby onemocnění spojených s EBV se popisuje v dokumentu EP 0 173 254.

Hlavní povrchový glykoprotein gp 350/220 EBV infikuje lidské cílové buňky prostřednictví interakce s buněčným membránovým proteinem CD21. Gp 350/220 je primární cíl pro protilátky neutralizující EBV u lidí a ukázalo se, že některé formy gp 350/220 chrání před onemocněním spojeným s EBV. Přednostně vakcinační prostředek podle vynálezu obsahuje gp 350 EBV, ačkoli se mohou použít jiné ochranné antigeny.

Ve výhodném provedení vynálezu vakcinační prostředek navíc obsahuje antigen viru Varicella Zoster (antigen VZV) . Vhodné antigeny VZV pro okluzi ve vakcinačním prostředku zahrnují gpI-V, jak se popisuje v publikaci Longnecker et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 84, 4303-4307 (1987).

• 0 00 *0 0000 00 00 ··· * 0 0 0 0 0 0 0 • «0« 0 « 0

-IC 0000000000 ·· 000000

0·0· 0000 00 000 00 0000

Ve výhodném provedení vynálezu se používá gpl (popisuje se v dokumentu Ellis et al. , patent USA 4 769 239 a také v dokumentu evropského patentu č. O 405 867 Bl).

V jiném preferovaném provedení vynálezu vakcinační prostředek podle vynálezu navíc obsahuje lidský cytomegalovirový antigen (HCMV). HCMV je lidský DNA virus patřící do rodiny herpesových virů. HCMV je endemický v mnoha oblastech světa. Mezi dvěmi populacemi HCMV je odpovědný za řadu stavů onemocnění. HCMV je hlavní agens vrozených defektů u novorozenců. Druhá populace, která je v nebezpečí jsou imunokompromitovaní pacienti, jako jsou ti trpící infekcí HIV a pacienti po transplantaci. Klinická onemocnění způsobují řadu symptomů, které zahrnují horečku, hepatitidu, zápal plic a infekční mononukleózu. Antigen vhodný pro použití ve vakcíně proti HCMV je gB685**, jak se popisuje v dokumentu WO 95/31 555. Imunogeny vhodné pro použití ve vakcínách HCMV jsou také poskytovány pp65, což je Matrixový protein HCMV, jak se popisuje v dokumentu WO 94/00 150 (City of Hope).

Jeden výhodný vakcinační prostředek podle vynálezu navíc obsahuje antigen VZV a HCMV.

V jednom výhodném provedení podle vynálezu vakcinační prostředek podle vynálezu dále obsahuje antigen Toxoplasma gondii. Mikroorganizmus Toxoplasma gondií je obligátní vnítrobuněčný parazit prvoků odpovědný za toxoplazmózu u teplokrevných zvířat, které zahrnují člověka. Ačkoli u zdravých jedinců se symptomy nevyskytují, toxoplazmóza může způsobovat vážné komplikace u těhotných žen a imunokompromitujících pacientů. Výhodný antigen vhodný pro použití ve vakcíně proti mikroorganizmu Toxoplasma gonsii je SAG1 (také známa jako P30), jak se popisuje dále v dokumentu WO 96/02 654 nebo Tg34, jak se popisuje v dokumentu WO 92/11

366.

• 4 «4 • 4 4 4 4 4

4 4 4 • «4*9

4 4 4 • ••••449 44 »4 44 4 4

49

9 4 4 4 »44 94 9 • 4 4 4 4

4 9 4 «4 4 99 9444

Vakcinační prostředek podle vynálezu navíc obsahuje buď antigen VZV nebo HCMV kombinovaný s antigenem mikroorganizmu Toxoplasma gondíi.

Ve výhodném vakcinačním prostředku podle vynálezu je multivalentní vakcínou například tetravalentní nebo pentavalentní vakcína.

Přípravky podle vynálezu jsou velmi účinné při vyvolání imunity, dokonce s velmi nízkou dávkou antigenu (např. jako je 5 μς rgD2t).

Přípravky poskytují skvělou ochranu proti primární infekci a stimulují výhodně humorální imunitní odezvu a imunitní odezvu zprostředkovanou efektorovými buňkami (DTH).

Vynález dále popisuje vakcinační prostředek vhodný pro použití v medicínské terapii, zvláště pří použití při léčbě nebo profylaxi lidské papilomavirové infekce a infekce vírem herpes simplex.

Vakcína podle vynálezu dále obsahuje imunoprotektivní množství antigenů a může se připravit běžným způsobem. Příprava vakcinačního prostředku se v obecném případě popisuje v publikacích Pharmaceutical Biotechnology, Vol. 61 Vaccine Design-the subunit and adjuvant approach, Powwell and Newman, PlenurnPress, 1995, New Trends and Developments in Vaccines, Voliér et al., University Park Press, Balitmore, Maryland, USA, 1978. Tvorba kapsulí v lipozómech se popisuje například v publikaci US Patent 4 235 877. Spojení proteinů s makromolekulami se popisuje například v dokumentu Likhite, patent USA č. 4 372 945 a Armor et al., patent USA č. 4 474 757 .

Množství proteinu v každé vakcinační dávce se vybralo jako množství, které zahrnuje imunoochrannou odezvu bez podstatných « V

4« 9 4

4 4 4

4 4 « 4 4

4 9 »4 44»· * ·»»· • 4 • 44<

«

4

4 • 4 »44 nežádoucích účinků, jako je tomu u typických vakcín. Takové množství bude kolísat v závislosti na volbě specifického imunogenu. V obecném případě se očekává, že každá dávka bude obsahovat 1 až 1 000 gg proteinu, s výhodou 2 až 100 gg, více se upřednostňuje 4 až 40 gg. Optimální množství pro určitou vakcínu se může zjistit standardní studií, která zahrnuje pozorování titrů protilátek a jejich odezvy. Po 4 týdnech po počáteční vakcinaci subjektu se může dále aplikovat zesilující dávka.

Vedle vakcinace osob náchylných k infekcím HPV nebo HSV farmaceutické prostředky podle vynálezu se mohou použít k léčbě pacientů trpících uvedenou virovou infekcí.

Vynález dále popisuje, že popsaný způsob výroby obsahuje smíchání antigenu lidského papilomaviru a antigenu viru herpes simplex s adjuvans, které vyvolává TH-1, jako je například 3D-MPL a přednostně s nosičem, jako je alum.

Jestliže je to nutné mohou se přidat další antigeny v libovolném pořadí, aby vznikl multivalentní vakcinační prostředek, popsaný dále v textu.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1: Komparativní imunogennost HPV Ags/HBs/gD monovalentní nebo v kombinační vakcíně vytvořené s AS04.

Úvod

Studie imunogennosti se uskutečnila u myší Balb/C za použití čtyř různých antigenů:

1. částice podobné virovému HPV16L1 (VLP-16)

2. částice podobné virovému HPV18L1 (VLP-18)

3. antigen gD HSV-2 ·· • 9 · 9 β 9 • 4 4

4 ·» 944 4

9 · t · ·49 • · • · • •4 »4 •

9 4 «9 • V 9 • 9

4. HBsAg spojených s Alum/3D-MPL (AS04) za použití předem adsorbovaného antigenů nebo 3D-MPL na A1(OH)₃ nebo A1PO₄.

Přípravek 3D-MPL/A1(OH)_š se označuje jako AS04D, zatímco přípravek založený na 3D-MPL/A1PO₄ se označuje jako AS04C.

Posuzovaly se následující vakcíny:

1. VLP16 + VLP18 AS04D,

2. gD AS04D,

3. HBs AS04C a hodnotila se možnost kombinovat tyto vakcíny.

Cíl uvedeného experimentu je porovnat imunogennost dvou různých kombinací AS04 vytvořených buď

1. VLP16 + VLP18 a gD

2. VLP16 + VLP18 a gD a HBs Ag.

Experimentální protokol se zcela popisuje v sekci Materiál a metody.

Skupina deseti myší se intramuskulárně imunizovala dvakrát různých prostředků v tří týdenních založených na Ag intervalech pomocí

Protilátková odezva na VLP, gD a HBs Ag a izotypický profil vyvolaný vakcinací se monitorovala testem ELISA v den 14 po druhé vakcinací. Ve stejný časový okamžik se po opětné stimulaci in vitro slezinných buněk analyzovala produkce cytokinů (IFNy/IL5) antigeny VLP, gD nebo HBs.

Materiály a metody

Prostředek

Složení prostředku

VLP 16, VLP18, gD a HBs vytvořené s 3D-MPL absorbovaného na soli hliníku.

Použité složky ·· ·· • · · · • · • · · • · ······«· ·· ··»« «« ·« • · · · · · · » · «·· · · <« • · « · · · · • · · · · « ·· ·«· ·· ····

složka	koncentrace	puf r
HPV 16 VLP	560 μρ/ml	Tris 20 mM/NaCl 500 mM
HPV 18 VLP	550 μρ/ml	NaCl 500 mM/NaPO₄ 20 mM
Al(OH)₃	10 380 μρ/ml	H₂O
go	443 μρ/ml	PBS pH 7,4
3D-MPL	1 170 μρ/ml	voda vhodná pro přípravu injekce
A1PO₄	5 mg/ml	NaCl 150 mM

Adsorpce

a) adsorpce VLP

Čištěné VLP16 a VLP18 se přidaly k Al (OH) ₃, aby se získal poměr 2 μς VLP/10 μς A1(OH)₃. Směs se uchovávala při teplotě mezi 2 až 8 °C až do vzniku konečného prostředku.

b) gD adsorpce μς gD se smíchaly s 10 μg Al(OH)₃. Směs se uchovávala při teplotě mezi 2 až 8°C až do vytvoření konečného přípravku.

c) adsorbce HBs μρ HBs se smíchaly s 10 μρ A1PO₄. Směs se uchovávala při teplotě mezi 2 až 8 °C až do vytvoření konečného prostředku.

d) adsorpce 3D-MPL μρ 3D-MPL se smíchalo s 10 μρ AL(OH)₃. Směs se uchovávala při teplotě 2 až 8 °C až do vytvoření konečného prostředku.

Prostředek • · · · 9 · · · ··· ···· ·· ··· >· 9999

Smíchala se H₂0 a NaCl (10 x koncentrovaný) a po 10 minutách míchání při teplotě místnosti se přidaly další složky: adsorbovaný antigen, adsorbovaný 3D-MPL a Al(0H)₃(uvádí se v tabulce dále v textu). Směs se míchala při teplotě místnosti po dobu 10 minut a uchovávala se při teplotě 4 °C až do aplikace injekcí.

Skupina	Antigen	Imunostimulant	přídavné	činidlo
typ	pg	typ	pg	typ	pg
A	go	2			Al(OH)₃	10
	VLP16	2			Al(OH)₃	10
	VLP18	2			Al(OH)₃	10
			3D-MPL	5	A1(OH)₃	10
					Al(OH)₃	10
B	gD	2			Al(OH)₃	10
	VLP16	2			Al(OH)₃	10
	VLP18	2			Al(OH)₃	10
	HB	2			A1PO₄	10
			3D-MPL	5	Al(OH)₃	10
C	gD	2			A1(OH)₃	10
			3D-MPL	5	Al(OH)₃	10
					Al(OH)₃	30

Myší sérologie

Antí-VLP-18 a anti-VLP-18 sérologie

Stanovení množství antí-VLP16 a anti-VLP18 protilátek se provedlo testem ELISA za použití VLP 503/1 (20.12.1999) a VLP18 504/2 (25.10.99F) jako potahových antigenů. Roztok antigenů a protilátek se použil v množství 50 pl na jednu prohlubeň. Antigen se ředil tak, aby konečná koncentrace byla 0,5 pg/mlv PBS a adsorboval se přes noc při teplotě 4 °C na mikrotitrační destičky s 96 prohlubněmi (Maxísorb Immuno·· ·· ·· ···· ·· ·· • · · · ··· ···· ,*/.!! **’. · : !

• · ·· ···· ···· ···· ·· ··· ·· ···· destičky, Nunc, dánsko). Destičky se inkubovaly po dobu jedné hodiny při teplotě 37 °C s PBS, které obsahuje 1 % bovinni sérový albumin. Dvojnásobné ředěni séra (počáteční ředění 1/400) v saturačním pufru se přidalo do prohlubní potažených VLP a inkubovaly se po dobu 1 hodiny a 30 minut při teplotě 37 °C. Destičky se promyly čtyřikrát PBS 0,1% Tween 20 a do každé prohlubně se přidalo anti-myšší Ig konjugované s biotinem (Amersham, UK) ředěné 1:1 500 v saturačním pufru . Destičky se inkubovaly po dobu 1 hodiny a 30 minut při teplotě 37 °C. Po promytí se přidal streptavidin-biotinylovaný peroxidázový komplex (Amersham UK) ředěný 1/1 000 v saturačním pufru a inkubace pokračovala po dalších 30 minut při teplotě 37 °C.

Destičky se promyly shora v textu popsaným způsobem a inkubovaly se po dobu 20 minut v roztoku o-fenylendiaminu (Sigma) 0,04 %, H2O2 0,03 % v 0,1 % Tween 20, 0,05 M citrátovém pufru pH 4,5. Reakce se zastavila 2N kyselinou H₂SO₄ a hodnoty se odečítaly při vlnové délce 490/630 nm. Titry ELISA se vypočítaly SoftmaxPro (za použití rovnice se čtyřmi parametry) a exprimovaly se v ekvivalentních jednotkách na 1 ml.

Anti-gD odezva

Kvantifikace protilátek proti gD se provedla testem ELISA za použití gD (gD 43B318) jako potahového antigenu. Roztoky antigenu a protilátek se použily v množství 50 μΐ v jedné prohlubni. Antigen se ředil na konečnou koncentraci 1 gg/ml v PBS a adsorboval se přes noc při teplotě 4 °C do prohlubní destiček, které obsahují 96 prohlubní (Maxisorb Immunodestičky, Nunc, Dánsko). Destičky se inkubovaly po dobu jedné hodiny při teplotě 37 °C s PBS, který obsahuje 1 % bovinni sérový albumin a 0,1 % Tween 20 a anti-myší IgGl, IgG2a a

IgG2b nebo Ig konjugované s biotinem (Amersham, UK) ředěné 1/1 500 nebo se do každé prohlubně přidal IgGl, IgG2a, IgG2b (IMTECH, USA) ředěné v koncentraci 1/4 000, 1/8 000, 1/4 000 • · · · · · · · ···· ···· ·· ··· ·· ···· v saturačním pufru a směs se inkubovala při teplotě 37 °C 1 hodinu 30 minut. Po promytí, se přidal streptavídinbiotinylovaný peroxydázový komplex (Amersham, UK) ředěný 1/1 000 v saturečním pufru a vše se inkubovalo po dobu 30 minut při teplotě 37 °C. Destičky se promyly, jak se popisuje shora v textu a vše se inkubovalo po dobu 20 minut v roztoku o-fenylendiamin (Sigma) 0,04 % H₂O₂, 0,3 % v roztoku 0,01 % Tween 20, 0,05 M citrátový pufr pH4,5. Reakce se zastavila 2N kyselinou sírovou a hodnoty se odečítaly pří vlnové délce 490/630 nm. Titry testu ELISA se vypočítaly z odkazu na SoftmaxPro (za použití rovnice o čtyř neznámých) a výsledky se exprimovaly v ekvivalentních jednotkách na 1 ml.

Produkce cytokinů

Dva týdny po druhé imunizaci se myši usmrtily, asepticky se vyňala slezina. Připravila se suspenze buněk v médiu RPMI 1640 (GIBCO), která obsahuje 2 mM L-glutamin, antibiotika, 5xl0'⁵ M 2-merkaptoetanol a 5 % fetální telecí sérum. Buňky se kultivovaly v konečné koncentraci 5xl0⁶ buněk/ml v množství 1 ml na destičky s 24 prohlubněmi s různou koncentrací (10 až 1 μς/τηΐ) každého Ag (VLP, gD nebo antigeny HBS) . Supernatanti se sklidili o 96 hodin později, zamrazili se až do okamžiku, kdy se u nich testovala přítomnost IFNy a IL5 testem ELISA.

IFNy (Genzyme)

Stanovení množství IFNy se provedlo testem ELISA za použití činidel od firmy Genzyme. Roztoky vzorků a protilátek se použila v množství 50 μΐ na prohlubeň. Mikrotitrační destičky s 96 prohlubněmi (Maxisorb Immuno-destičky, Nunc, Dánsko) se potáhly přes noc při teplotě 4 °C 50 μΐ křeččích anti-myších IFNy ředěných na koncentraci 1,5 μς/πύ. v karbonátovém pufru pH 9,5. Destičky se inkubovaly po dobu

ΦΦ φ φ ·· ···· ·· • · · φ ·«* · · · · jedné hodiny při teplotě 37 °C se 100 μΐ PBS, které obsahují 1 % bovinní sérový albumin a 0,1 % Tween 20 (saturačni pufr).

Dvojnásobné ředění supernatantu ze stimulace in vitro (začínající v polovině) v saturačním pufru se přidalo na destičky potažené antí-IFNy a inkubovalo se po dobu jedné hodiny 30 minut při teplotě 37 °C. Destičky se promyly čtyřikrát PBS Tween 0,1 % (promývací pufr) a do každé prohlubně se přidaly kozí anti-myší IFNy v saturačním pufru v konečné koncentraci 0,5 μς/ιπΐ a destičky se inkubovaly po dobu jedné hodiny 30 minut pří teplotě 37 °C. Po promytí se přidal konjugát AMDEX (Amersham) ředěný 1/10 000 v saturačním pufru a destičky se inkubovaly při teplotě 37 °C po dobu 30 minut. Destičky se promyly, jak se popisuje shora v textu a inkubovaly se s 50 μΐ TMB (Biorad) po dobu 10 minut. Reakce se zastavila 0,4 N kyselinou sírovou a hodnoty se odečítaly při vlnové délce 450/630 nm. Koncentrace se vypočítaly za použití standardní křivky (použitím standardu myšího IFNy) pomocí SoftmaxPro (rovnice se čtyřmi neznámými) a exprimovaly se v jednotkách pg/ml.

IL5 (Pharmigen)

Kvantifikace IL5 se provedla testem ELISA za použití činidel od firmy Pharmigen. Roztoky vzorků a protilátek se použily v množství 50 μΐ na jednu prohlubeň. Mikrotitrační destičky s 96 prohlubněmi (Maxisorb Immuno-destičky, Nunc, Dánsko) se potáhly přes noc při teplotě 4 °C 50 μΐ krysími anti-myšími IL5 ředěnými v koncentraci 1 μς/ml v karbonátovém pufru pH 9,5. Destičky se inkubovaly po dobu jedné hodiny při teplotě 37 °C se 100 μΐ PBS, který obsahuje 1 % bovinní sérový albumin a 0,1 % Tween 20 (saturačni pufr). Dvojnásobné ředění supernatantu ze stimulace in vitro (začínající v polovině) v saturačním pufru se přidalo na destičky potažené anti-IL5 a • · ··· · inkubovalo se po dobu jedné hodiny 30 minut při teplotě 37 °C. Destičky se promyly čtyřikrát PBS Tween 0,1 % (promývací pufr) a do každé prohlubně se přidaly krysí anti-myší IL5 konjugované s biotinem v saturačním pufru v konečné koncentraci 1 μρ/ιηΐ a destičky se inkubovaly po dobu jedné hodiny pří teplotě 37 °C. Po promytí se přidal konjugát AMDEX (Amersham) ředěný 1/10 000 v saturačním pufru a destičky se inkubovaly při teplotě 37 °C po dobu 30 minut. Destičky se promyly, jak se popisuje shora v textu a inkubovaly se s 50 μΐ TMB (Biorad) po dobu 15 minut. Reakce se zastavila 0,4 N kyselinou sírovou a hodnoty se odečítaly při vlnové délce 450/630 nm. Koncentrace se vypočítaly za použití standardní křivky (použitím rekombinatního myšího IL-5) pomocí SoftmaxPro (rovníce se čtyřmi neznámými) a exprimovaly se v jednotkách pg/ml.

Skupiny

Skupiny myší Balb/C se imunizovaly intramuskulárně s následujícími prostředky:

Tabulka 1: Skupiny a prostředky

Skupina	přípravek
A	VLP16 2 μς, VLP18 2 μς, 3D-MPL 5 μς, A1(OH)₃ 50 μρ
B	VLP16 2 μρ, VLP18 2 μρ, HBs 2 μρ, gD 2 μρ, 3D-MPL 5 μρ, Α1(ΟΗ)₃ 40 μρ, Α1ΡΟ₄ 10 μρ
C	gD 2 μρ, 3D-MPL 5 μρ, Α1(ΟΗ)₃ 50 μρ
D	VLP16 2 μρ, VLP18 2 μρ, 3D-MPL 5 μς, Α1(ΟΗ)₃ 50 μρ
E	HBs 2 μρ, 3D-MPL 5 μρ, Α1ΡΟ₄ 10 μρ, Al(ΟΗ)₃ 40 μρ

Detailní informace o prostředcích se uvádějí v sekci Materiály a Metody.

·· ·· • ♦ ··· ·

Výsledky

1. Sérologie

a) odezva anti-VLPl6

Humorální odezvy (Ig) se měřily testem ELISA za použití VLP16 503-1 (20.12.99) jako potahového antigenu. Provedla se analýza séra získaného v den 14 post II.

Obrázek č. 1 zobrazuje protilátkové odezvy proti VLP16 Ig měřené u jednotlivých sér v den 14 post II.

buď kombinací VLP

Titry získané proti VLP16 získané po imunizaci s kombinací VLP, gD a HBs Ag (skupina B) jsou slabě nižší než titr získaný (skupina A) nebo monovalentní gD prostředky VLP (skupina D) (GMT respektive 27 578 verzus 4í

105 ekvivalentních jednotek na 1 ml verzus

448 ekvivalentních jednotek na 1 ml). Dříve než se provedla statistická analýza, aplikoval se T-Gerubbův test za účelem exkluze dat. Za účelem analýzy se eliminovaly dvě myši, které nevykazuji odezvu ve skupinách A a D.

Rozdíly pozorované mezi skupinami nebyly statisticky podstatné v Studentově testu podle Newman Keuls.

b) Odezva proti VLP18

Humorální odezvy (Ig) se měřily testem ELISA za použití VLP18 504-2 (25.10.99), jako potahového antigenu. Sérum se analyzovalo v den 14 post II.

Na obrázku č. 2 je zobrazena anti-VLP18 Ig protílátková odezva měřená v individuálním séru v den 14 post II.

Titry protilátek proti VLP18 získané po imunizaci s kombinací VLP, gD a HBs Ag (skupina B) měly stejnou hodnotu jako titry získané buď kombinací VLP a gD (skupina A) nebo monovalentní prostředek VLP (skupiny D) (GMT respektive 56 078 verzus 88 786 ekvivalentní jednotky na 1 ml verzus 76 991 ekvivalentní jednotky na jeden mililitr).

Před každou statistickou analýzou se u každé populace aplikoval T-Grubbův test, aby došlo k exluzi dat. V případě analýzy se ve skupině A a D eliminovaly dvě myší, které nevykazují odezvu.

Pozorované rozdíly se prokázaly použitím jednosměrné analýzy testu rozptylu jako statisticky nepodstatné.

c) Anti-gD odezva

Humorální odezvy (Ig a isoserotyp) se měřily testem ELISA za použití gD jako potahovacího antigenů. Provedla se analýza séra získaného v den 14 post II.

Na obrázku č. 3 jsou zobrazeny protilátkové odezvy proti gD v individuálním séru získaném v den 14 post II:

S ohledem na anti-gD odezvu v GMT získaném kombinací VLP/gD/HBS (skupina B) se pozoroval slabý vzestup ve srovnání se samotným gD (skupina C) nebo kombinace VLP/gD (skupina A) (GMT respektive 18 631 verzus 32 675 verzus 27 058 ekvivalentních jednotek na 1 ml).

Dříve než se provedla statistická analýza, u každé populace se provedl T-Grubbův test, aby došlo k exkluzi dat. Z analýzy se eliminovaly dvě myši ve skupině A, které nevykazují odezvu.

Jednosměrná analýza testu rozptylu se provedla s titry proti gD po log transformaci dat post II. Mezi třemi prostředky se nepozorovaly podstatné rozdíly.

Isotypický přípravek analyzovaný slitým sérem byl následuj ící:

	isotypická	náhrada (%)
	IgGl	IgG2a	IgG2b
skupina A	96	3	2
skupina B	96	3	2
skupina C	97	1	1

V izotypickém profilu se nepozoroval žádný rozdíl vyvolaný třemi prostředky: odezva IgGl (96 až 97 % IgGl) se hlavně vyvolala ve 3 skupinách, jak se uvádí v tabulce dále v textu.

d) Odezva proti HBs

Humorální odezvy (Ig a izotypy) se měřily testem ELISA za použití HBsAg (Hep286) jako potahovacího antigenu. Analyzovala se séra získaná v den 14 post II.

zobrazeny protilátkové séra získaného v den 14

Na obrázku č. 4 jsou HBs měřené u jednotlivého odezvy proti post II.

Slabě nižší protilátkové odezva proti HBs se pozorovala v kombinační skupině B, která obsahuje antigeny VLP, gD a HBs ve srovnání se samotným antigenem HBs (skupina E) (GMT 28 996 ekvivalentní jednotka na jeden mililitr verzus 20 536 ekvivalentních jednotek na 1 ml).

Jednosměrná analýza rozptylu se provedla s titry protilátek proti HBs po log transformaci dat post II. mezi skupinou B (VLP/HBs/gD) a skupinou E (HBs AS04) použitím Studentova testu podle Newmana a Keulse se nezjistily podstatné rozdíly.

Isotypická náhrada analyzovaná spojeným šerem bal následující a nevykazuje žádné rozdíly mezi 2 skupinami s poměrem IgG2 chráněném v kombinační vakcíně.

• · · · r ;

• · • ·

	Isotypická náhrada (%)
	IgGl	IgG2a	IgG2b
skupina B	54	24	21
skupina E	56	23	21

2. Imunitní odezva zprostředkovaná buňkami (produkce vitro opětné nebo HBs. 5 orgánů. Materiál a

Imunitní odezvy zprostředkované buňkami IFNy/IL5) se hodnotily v den 14 post II po in stimulaci siezinných buněk antigeny VLP, gD V případě každé skupiny myší se spojilo Experimentální postup se zcela popisuje v sekci metody.

3. Produkce cytokinů

a) in vitro opětná stimulace pomocí VLP16 a VLP18

Na obrázku 5 je znázorněna produkce cytokinů sledovaná v siezinných buňkách po 96 hodinách in vitro opětné stimulace pomocí VLP16.

Na obrázku č. 6 je zobrazena produkce cytokinů sledovaná v siezinných buňkách po 96 hodinách in vitro opětné stimulace antigeny VLP.

Při použití dávky 10 μς a 1 yg Ag při opětné stimulaci antigeny VLP se na produkci cytokinů nepozoroval žádný účinek rozdílných dávek.

Se všemi prostředky se pozoroval jasný profil THI.

Tabulka č. 2: Poměr IFN-y/IL-5 po in vitro opětné stimulaci s VLP16 a VLP18.

φ φ • φ ·Φ • φ · · • · • · • φφφ • φ ► φ · ♦ • φ ·· ♦ » * * > · *

Φ φ • · Φ φ φ φφφφ

poměr IFN/IL-5	skupina A	skupina B	skupina D
VLP16 10 pg/ml	5,2	8,9	11,8
VLP16 1 pg/ml	15,1	14,3	16,5

poměr IFN/IL-5	skupina A	skupina B	skupina D
VLP18 10 pg/ml	19, 6	11,1	16, 1
VLP18 1 pg/ml	23,2	14,3	18,2

b) opětná stimulace in vitro pomocí gD

Obrázek č. 7 zobrazuje produkci cytokinů sledovanou ve slezinných buňkách po 96 hodinách in vitro opětné stimulace s antigenem gD.

Jestliže se použije pro opětnou stimulaci dávka 10 pg a 1 μg nepozoroval se žádný účinek rozmezí dávky.

IFN-γ se tvořil v porovnání s IL-5 v daleko vyšší koncentraci (tabulka č. 3), což ukazuje, že ve všech skupinách se objevil jasný profil TH-1 (monovalenty verzus kombinace).

Tabulka č. 3: Poměr IFN-ý/IL-5 po in vitro opětné stimulaci s gD.

poměr IFN/IL-5	skupina A	skupina B	skupina D
gD 10 pg/ml	6,2	7,2	3,1
gD 1 pg/ml	6,2	11,2	2,3

c) opětná stimulace in vitro pomocí HBs

Obrázek č. 7 zobrazuje produkci cytokinů sledovanou ve slezinných buňkách po 96 hodinách in vitro opětné stimulace s antigenem HBs.

*· · · * » · » • · ♦

9»

9 9

9· 999 9

Podstatná produkce IFN-γ, ale nikoli IL5, se pozorovala ve skupině B. Jak je zobrazeno v tabulce 2, vyšší produkce IFN-y ve srovnání se skupinou B se pozorovala ve skupině E. Avšak ve skupině E se pozorovala vyšší hodnota IFN-γ pozadí (HBs monovalentní) v případě kontrolního měření opětné stimulace bez antigenu. Velmi vysoký poměr IFN-y/IL-5 se pozoroval s monovalentní vakcínou, což naznačuje, že se vyvolává silná odezva THI. Podobně, poměr IFN-y/IL-5 se měřil s kombinovanou vakcínou, která uděluje schopnost prostředku také vyvolávat odezvu THI.

Tabulka č. 4: Poměr IFN-y/IL-5 po ín vítro opětné stimulaci s HBs.

poměr IFN/IL-5	skupina B	skupina E
HBs 10 μg/ml	15,8	65,3
HBs 1 μρ/ιηΐ	7,6	67, 6

Závěr

Účinek prostředku VLP/gD nebo VLP/gD/HBsAg spojených s AS04 na imunogennost se hodnotil u myší Balb/C:

S ohledem na serologickou analýzu nemá vliv na sérologii anti-VLP, anti-gD a anti-HBs Ag kombinace.

Kombinace antigenů VLP a gD nebo VLP, gD a HBs neinterferuje s izotypickým profilem protilátkové odezvy vyjádřené pomocí monovalentních vakcín gD a HBs.

Při hodnocení cytokinů profil TH-1 (poměr IFN-y/IL-5) pozorovaný u každé monovalentní vakcíny se potvrdil kombinací skupin vakcín.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Vakcinační prostředek, vyznačující se tím, ž e zahrnuje:

a) antigen viru herpes simplex (HSV) a

b) antigen lidského papilomaviru (HPV) ve spojení s adjuvans, které je výhodný stimulátor buněčné odezvy THl.
2. Vakcinační prostředek podle nároku 1, vyznačuj ící se tím, že zahrnuje nosič.
3. Vakcinační prostředek podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že výhodný stimulátor buněčné odezvy THl se vybral ze skupiny adjuvans obsahující 3D-MPL, jehož velikost částic je přednostně přibližně rovná nebo menší než 100 nm, QS21, směs QS21 a cholesterol a oligonukleotid CpG.
4. Vakcinační prostředek podle nároku 3, vyznačuj ící se tím, že výhodný stimulátor buněčné odezvy THl je 3D-MPL.
5. Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že antigen HSV je HSV2 gD nebo jeho zkrácená forma.
6. Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že obsahuje alespoň jeden antigen HPV vybraný ze skupiny zahrnující Ll, L2, E6 a E7, i ve formě fúzního proteinu a/nebo zkrácené formy.
7. Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 6, , vyznačující se tím, že je dále přítomen antigen EBV.
8. Vakcinační prostředek podle nároku 7, vyznačuj ící se tím, že antigen EBV je gp 350.
9. Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, žeje navíc přítomen antigen hepatitídy A.
10. Vakcinační prostředek podle nároku 9, vyznačuj ící se tím, že antigen HAV se získal z kmene HM-175.
11. Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, žeje dále přítomen antigen viru hepatitídy B (HBV).
12. Vakcinační prostředek podle nároku 11, vyznačující se tím, že antigen HBV je povrchový antigen hepatitídy B.
13. Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 12, vyznačující se tím, že nosič se vybral ze skupiny zahrnující hydroxid hlinitý, fosforečnan hlinitý a tokoferol a emulzi olej ve vodě.
14. Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 13, vyznačující se tím, že dále obsahuje antigen VZV.
15. Vakcinační prostředek podle nároku 14, vyznačující se tím, že antigenem VZV je gpl.

♦ »4·

44 ·» ♦ ♦ 4 4 ♦ » 44 • »* 4 » · ♦ »44 • 44 *4 4444

16. Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 15, vyznačuj ící s e tím, ž e dále obsahuje antigen HCMV. 17 . Vakcinační prostředek podle nároku 16, vyznačuj ící s e tím, ž e antigen HCMV je gB685** nebo pp65. 18 . Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 17, vyznačuj ící s e tím, ž e dále obsahuje

antigen mikroorganizmu Toxoplasma gondii.
19. Vakcinační prostředek podle nároku 18, vyznačující se tím, že antigen mikroorganizmu Toxoplasma gondii je SAG1 nebo TG34 .
20. Vakcinační prostředek podle libovolného z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že zahrnuje antigen HSV-2 gDt a HPV vybraný ze skupiny zahrnující LI, L2, E6, E7, protein D-Εβ, protein D-E7 nebo L2-E7 HPV a může dále obsahovat navíc jeden nebo více antigenů ze skupiny zahrnující antigen HBsAg S, EBV gp 350, VZV gpl, kmen deaktivovaný HAV HM-175, gB685** nebo pp65 z HCMV a antigeny SAG1 nebo TG34 z mikroorganizmu Toxoplasma gondii.