CZ285838B6

CZ285838B6 - Způsob výroby prostředku obsahujícího soli vismutu a jeho použití jako katalytické složky katodicky nanášených máčecích elektrolaků

Info

Publication number: CZ285838B6
Application number: CZ96690A
Authority: CZ
Inventors: Roland Feola; Brigitte Burgmann; Franz Kurzmann
Original assignee: Vianova Resins Aktiengesellschaft
Priority date: 1993-09-07
Filing date: 1994-09-02
Publication date: 1999-11-17
Also published as: ZA946894B; CN1044140C; BR9407408A; AU7484894A; TW474977B; US5936013A; EP0717794A1; DE59403675D1; JPH09505837A; ES2107244T3; EP0717794B1; AT398987B; CN1133072A; ATA179493A; JP3617010B2; RU2137866C1; KR100340367B1; WO1995007377A1; ATE156525T1; KR960705084A

Abstract

Prostředek obsahující směs vismutyllaktátu a vismutlaktátu se vyrábí homogenizací oxiduvismutitého s kyselinou mléčnou, přičemž se opakuje přidání kyseliny mléčné a homogenizace směsi při teplotě 30 až 40 .sup.o.n.C až do změny barvy z původní žluté na bílou, načež se vzniklá směs smísí s kationtovým lakovým pojidlem. Prostředek je určen pro použití v katodicky nanášených máčecích elektrolacích, kam se přidává v množství 0,5 až 3% hmotn.vismutu, vztaženo na pevné lakové pojidlo. ŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu výroby prostředků obsahujících soli vismutu, přičemž se nechá oxid vismutitý reagovat specifickým způsobem s kyselinou mléčnou a následně se disperguje vzniklá 10 směs vismutyllaktátu a laktátu vismutitého v lakovém pojidle a použití těchto prostředků jako katalytické složky v katodicky nanášených máčecích elektrolacích a elektrolaků tyto prostředky obsahujících.

Dosavadní stav techniky

Z patentového spisu číslo AT 397820 je znám způsob výroby katalyzátor obsahujících, po protonizaci vodou ředitelných, kationtových pojidel laků, která obsahují transesterifikací a/nebo transamidizací a/nebo transureathanizací a/nebo reakcí koncových dvojných vazeb zesíťovatelná 20 katodická pojidla laků a soli vismutu alifatických hydroxykarboxylových kyselin, především kyseliny mléčné nebo dimethylpropionové. Získávají se soli vismutu reakcí 1,0 mol oxidu vismutitého se 7,0 mol příslušné hydroxykarboxylové kyseliny, přičemž přebytek 1,0 mol kyseliny má zaručovat pokud možno kvantitativní reakci. Předkládá se deionizovaná voda a kyselina a při teplotě 70 °C se přidává po dávkách za stálého míchání obchodně dostupný oxid 25 vismutitý (Bi₂O₃). Sraženina se odfiltruje a vysuší se při teplotě 40 až 60 °C.

Výroba lakovaných pojiv obsahujících katalyzátory probíhá tak, že se před přidáním podstatných množství vody jakožto ředidla přidá sůl vismutu do protonizovaného roztoku pojidla a násada se pak po několik hodin homogenizuje.

Podle nároků 3 a 5 patentového spisu číslo WO 93/24578 se sůl vismutu homogenizuje v pojidle laku použitém jako pastovitá pryskyřice v dissolveru a následně v perlovém mlýně, případně za přítomnosti pigmentů.

Oba postupy popsané ve shora uvedených patentových spisech vykazují při technickém použití několik podstatných nedostatků.

Jednak mají izolované a vysušené soli vismutu v průběhu svého skladování sklon k aglomeraci. Za druhé je k „rozkladu“ oxidu vismutitého potřebné větší množství kyseliny, než jaké je nutné 40 k následné neutralizaci lakového pojidla jako celku. Do máčecího laku se tak dostane přebytečná kyselina, čímž se zřetelně zvýší proudové nároky v průběhu provozu máčecí lázně.

Speciální způsob provedení popsaný v obou patentových spisech vede rovněž jen podmíněně k cíli v případě použití kyseliny mléčné nebo dimethylolpropionové jako neutralizačního 45 prostředku pro pojidlo jako celek, místo solí vismutu homogenizovat částečně nebo úplně odpovídající množství oxidu vismutitého nebo hydroxidu vismutitého - při tomto způsobu in šitu není izolace solí vismutu nutná. Lady formulované odpovídajícím způsobem mají při delším skladování sklon k vytváření sedimentu, kromě toho je možno konstatovat zmenšení katalytického účinku solí vismutu.

Jestliže se naopak množství kyseliny sníží na méně než 7,0 mol na 1,0 mol oxidu vismutitého, vytvoří reakční směs často v průběhu „rozkladu“ krystalicko-lepivou hmotu, která se nedá ani míchat, ani filtrovat.

-1 CZ 285838 B6

Na uvedených potížích nemění nic ani použití pastovité pryskyřice podle patentového spisu číslo WO 93/23578.

Nyní se s překvapením zjistilo, že změna „postupu rozkladu“ umožňuje místo oxidu vismutitého praktické použití solí vismutu kyseliny mléčné jako katalytické složky v katodicky nanášených máčecích elektrolacích.

Podstata vynálezu

Způsob výroby prostředků obsahujících soli vismutu ke katalyzování zesíťujících reakcí kationtových lakových pojiv, spočívá podle vynálezu v tom, že se

A) nechává reagovat postupně 1,0 molu oxidu vismutitého s celkem 4,0 mol kyseliny mléčné, přičemž se

Aa) napřed homogenizuje 1,0 mol oxidu vismutitého a 2,0 mol kyseliny mléčné v přítomnosti vody při teplotě 20 až 40 °C po dobu 30 až 60 minut,

Ab) směs získaná z operace Aa) se opět homogenizuje po přidání 1,0 mol kyseliny mléčné při teplotě 30 až 40 °C po dobu 30 až 60 minut,

Ac) operace Ab) se opakuje až do změny barvy reakční násady z původní žluté na bílou a

B) nakonec se směs vismutyllaktátu a vismutlaktátu, získaná operacemi Aa) až Ac) kombinuje s kationtovým lakovým pojidlem, přičemž hmotnostní obsah vismutu je 25 až 45 %, s výhodou 30 až 40 %, vztaženo na celkový obsah pevných látek prostředku.

Vynález se také týká použití prostředků, vyrobených podle vynálezu, případně v podobě pigmentových past v kombinaci s transesterifíkací a/nebo transamidizací a/nebo transureathanizací a/nebo reakcí koncových dvojných vazeb zesíťovatelných katodických pojidel laků, která jsou totožná s lakovými pojidly obsaženými v prostředcích, nebojsou od nich odlišná a jsou případně v podobě disperzí, k formulování katodicky nanášených máčecích elektrolaků, přičemž tyto máčecí elektrolaky vykazují obsah vismutu hmotnostně 0,5 až 3 %, s výhodou 0,8 až 2,5 %, vztaženo k celkovému obsahu pevných látek lakového pojidla jako celku.

Vynález se konečně týká katodicky nanášených máčecích elektrolaků s hmotnostním obsahem vismutu 0,5 až 3 %, s výhodou 0,8 až 2,5 %, vztaženo k celkovému obsahu pevných látek lakového pojidla jako celku, které obsahují prostředky vyrobené způsobem podle vynálezu, případně v podobě pigmentových past, jakož i další transesterifíkací a/nebo transamidizací a/nebo transurathanizací a/nebo reakcí koncových dvojných vazeb zesíťovatelná kationtová laková pojidla, která jsou totožná s lakovými pojivý obsaženými v prostředcích, nebo jsou od nich odlišná a jsou případně v podobě disperzí.

Způsob podle vynálezu je technologicky jednoduchý aje výtečně reprodukovatelný i při velkých násadách. Katodicky nanášené máčecí elektrolaky vykazují výtečné aplikační a filmové vlastnosti. Je možno se vyhnout použití katalyzátorů obsahujících olovo nebo cín.

Výroba prostředků probíhá postupem definovaným v hlavním patentovém nároku. Po reakčních operacích Aa) až Ac) se směs vismutyllaktátu a vismutlaktátu zkombinuje s kationtovým lakovým pojidlem. Je výhodné, vykazují-li prostředky viskozitu 4000 až 10 000 mPa.s/23 °C. Jsou tak tekuté při teplotě místnosti a dobře se s nimi manipuluje.

-2CZ 285838 B6

Obvykle se pro prostředky podle vynálezu volí tatáž kationtová laková pojidla, jaká se používají jako „základní pryskyřice“ pro výrobu katodicky nanášených máčecích elektrolaků, avšak bez vytvrzovací složky a nějako disperze.

Taková transesterifíkací a/nebo transamidizací a/nebo transrethanizací a/nebo reakcí koncových dvojných vazeb zesíťovatelná kationtová laková pojidla jsou ve velké míře známa z literatury. Bližší podrobnosti o stavbě a chemii těchto produktů nejsou tudíž nutné.

Pokud se prostředky dále zpracovávají v podobě pigmentových past, je výhodné použít v operaci (B) speciálních pryskyřic pigmentových past, popsaných například v patentových spisech číslo DE 2634211 C2, DE-OS-2634229, EP 107088 Al, EP 107089 Al, EP 107098 Al, EP 251772 A2, EP 336599 A2, AT-PS 280264 a AT-PS 394372.

Formulování, další zpracování, případně použití pigmentových past a laků je pracovníkům v oboru známé.

Katodicky nanášené máčecí elektrolaky vykazují také při delším skladování dobrou stálost při skladování, to je nevytvářejí sediment a neztrácejí reaktivitu. Vlastnosti nanesených mokrých filmů, případně zesítěných lakových filmů odpovídají plně velmi vysokému standardu jakosti požadovanému automobilním průmyslem.

Následující příklady vynález objasňují, aniž ho jakkoli omezují. Všechny údaje podílů a procent jsou míněny hmotnostně.

V příkladech je použito následujících zkratek:

EEW ekvivalentní hmotnost epoxidové pryskyřice, to je jednu epoxidovou skupinu obsahující množství (v gramech) epoxidové pryskyřice,

EGL ethylenglykolmonoethylether

DEAPA diethylaminopropylamin

CE glycidester terc-monokarboxylové kyseliny s 9 až 11 atomy uhlíku

BUGL monoethylenglykolmonobutylether

MP methoxypropanol

TDI toluylendiisokyanát (obchodně dostupná směs isomerů)

DGDME diethylenglykoldimethylether

PF 91 91% paraformaldehyd

VEW voda plně zbavená solí

MEQ miliekvivalenty kyseliny na 100 g pojidla (pevná látka)

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1 až 4

1. Výroba prostředků KAT 1 až KAT 4 obsahujících soli vismutu

Z produktů uvedených v tabulce I v příslušných poměrech množství se vyrobí dále popsaným způsobem prostředky KAT 1 až KAT 4 obsahující soli vismutu:

Do vhodné reakční nádoby s míchadlem se předloží VEW a kyselina mléčná I (2,0 mol). Za míchání se po dávkách přidá oxid vismutitý (1,0 mol). Směs se homogenizuje v průběhu 30 až 60 minut, přičemž teplota vzroste na přibližně 40 °C.

-3CZ 285838 B6

Nato se přidá kyselina mléčná II (1,0 mol). Směs se homogenizuje opět v průběhu 30 až 60 minut.

Po přidání kyseliny mléčné ΠΙ (1,0 mol) se násada homogenizuje tak dlouho, dokud se barva reakční násady nezmění z původní žluté na bílou (bez patrného žlutého odstínu).

Do takto získané směsi vismutyllaktátu a vismutlaktátu se přidá kationické lakové pojidlo v takovém množství, že násada zůstane i po delším skladování dobře tekutá a sůl vismutu nesedimentuje (Rozsah viskozity přibližně 4000 až 10 000 mPa.s/23 °C).

Tabulka I*

	Příklad 1 KAT 1	Příklad 2 KAT 2	Příklad 3 KAT 3	Příklad 4 KAT 4
VEW	300	300	300	300
Kyselina mléčná I (2,0 mol)	180	180	180	180
B12O3	466	466	466	466
Kyselina mléčná II (1,0 mol)	90	90	90	90
Kyselina mléčná III (1,0 mol)	90	90	90	90
Pojidlo Bl (65%)	500	-	-	-
Pojidlo B3 (65%)	-	400	-	-
Pojidlo B4 (40%)	-	-	1126	-
Pojidlo B2 (57%)	-	-	-	800
	1626	1526	2252	1926
Pevné látky celkem	1151	1086	1276	1282
Poměr obsahu vismut/pevné látky	36,3%	38,5%	32,7%	32,6%

číselnými hodnotami jsou míněny díly

2. Výroba pojidlových složek použitých například pro prostředky KAT 1 až KAT 4 a pro formulaci máčecích elektrolaků.

2.1 Pojidlo Bl:

Při teplotě 100 °C se rozpustí ve 597 g EGL 190 g epoxidové pryskyřice Bisfenol-A (EEW přibližně 190) a 1425 g epoxidové piyskyřice Bisfenol-A (EEW přibližně 475). Roztok se ochladí na teplotu 60 °C a smísí se s 126 g diethanolaminu. V průběhu 2 hodin se teplota pomalu zvýší na 80 °C. Přidá se 169 g DEAPA. Teplota se během 2 hodin zvýší na 120 °C. Při této teplotě se přidá 478 g, CE, násada se míchá 5 hodin při teplotě 130 °C a nakonec se zředí EGL na obsah pevné látky hmotnostně 65 %. Pryskyřice má aminové číslo 91 mg KOH/g a hydroxylové číslo 265 mg KOH/g, vztaženo vždy k pevné látce.

2.2 Pojidlo B2:

Ve 40 g isopropanolu se rozpustí 2 g azobisisobutyronitrilu. K čirému roztoku se v průběhu dvou hodin stejnoměrně přidá při teplotě zpětného toku (přibližně 84 °C) směs monomerů, sestávající ze 20 g gycidylmethakrylátu, 20 g hydroxyethylmethakrylátu, v němž jsou rozpuštěny 2 g azobisisobutyronitrilu. Reakční hmota se míchá další 3 hodiny při teplotě zpětného toku. Nato se rychle přidá homogenní roztok 16 g diisopropanolaminu ve 20 g BUGL do reakční hmoty při teplotě 85 °C, násada se míchá ještě 2 hodiny při teplotě 90 °C a při teplotě 90 °C se produkt zředí 13 g EGL a při teplotě 40 °C acetonem.

-4CZ 285838 B6

Pryskyřice má obsah pevných látek hmotnostně 57 %, aminové číslo 58 mg KOH/g a hydroxylové číslo 250 mg KOH/g, vždy vztaženo k pevné hmotě.

2.3 Pojidlo B3:

570 g epoxidové pryskyřice na bázi bisfenolu A (EEW přibližně 190) a 317 g MP se zahřeje na teplotu 60 °C a smísí se během dvou hodin se směsí sestávající ze 116 g (0,15 ekvivalentů NH) polymemího aminu (viz dále) a nechá se reagovat až do hodnoty MEQ 2,06. Přidá se 1330 g (2,1 mol) 75% roztok epoxidové pryskyřice Bisfenol A (EEW přibližně 475) v MP. Následně se během 1 hodiny přidá při teplotě 60 °C roztok 189g (1,8 mol) diethanolaminu ve 176 g MP a reakce se vede až do hodnoty MEQ 1,57. Po dalším přidání roztoku 78 g (1,2 mol) DEAPA v 54 g MP během 1 hodiny se nechá reakce probíhat při teplotě 60 °C až do hodnoty MEQ 1,46. Teplota se zvýší na 90 °C a návazně během další hodiny na 120 °C. Při dosažení viskozity I-J (GARDNER-HOLD; 6 g pryskyřice + 4 g MP) se směs zředí na obsah pevné látky hmotnostně 65 %. Produkt má aminové číslo 117 mg KOH/g a hydroxylové číslo 323 mg, KOH/g vztaženo vždy k pevné látce.

Polymemí amin se připraví reakcí 1 mol diethylentriaminu se 3,1 mol 2-ethylhexalglycidyletheru a 0,5 mol epoxidové pryskyřice Bisfenol A (EEW přibližně 190) v 80% roztoku MP. Produkt vykazuje viskozitu (DIN 53211/20 °C; 100 g pryskyřice + 30 mg MP) 60 až 80 sekund.

2.4 Pojidlo B4: (podle AT-PS 394372, příklad 1)

Do vhodné reakční nádoby, vybavené míchadlem, teploměrem a destilačním zařízením se předloží 258 dílů (2 mol) 2-ethylhexylaminu, zahřeje se na teplotu 80 °C a následně se přidá stejnoměrně během jedné hodiny 380 dílů alifatické epoxidové pryskyřice (báze polypropylenglykol, EEW přibližně 190). Teplota přitom stoupne na 120 °C. Násada se udržuje při teplotě 120 °C po dobu další hodiny. Nato se přidá 693 dílů BUG1 a při teplotě 70 °C 1900 dílů epoxidové pryskyřice na bázi Bisfenolu-A (EEW přibližně 475). Násada se opět zahřeje na teplotu 120 °C a reakce se při této teplotě nechá probíhat po dobu l’/₂ hodiny. Meziprodukt vykazuje hmotnostně podíl polyoxyalkylenových strukturních jednotek 11 % a podíl alkylových zbytků s více než 3 atomy uhlíku hmotnostně 9 %.

Do tohoto meziproduktu se přidá při teplotě 100 °C 204 dílů (2 mol) dimethylaminopropylaminu. Po 1 hodině při teplotě 100 °C se do násady přidá 66 dílů (2 mol) PF 91 a při teplotě přibližně 140 °C za azeotropické destilace se methylisobutylketonem, jako nosičem odstraní přibližně 36 dílů reakční vody. Nato se odtáhne methylisobutylketon za vakua, hmota se neutralizuje při přibližně 80 °C 200 díly 30% octové kyseliny (36 mmol/100 pevná látka) a 3265 dílů VEW se zředí na obsah pevné látky přibližně 40 %.

2.5. Smáčecí složka VK 1:

Do reakční nádoby, vybavené vhodným zařízením pro azeotropní destilaci a kolonou se zvonkovým patrem k oddělování alkoholických produktů, vytvářejících se při částečné transesterifikaci, se po dávkách přidává směs sestávající ze 160 g (1 mol) diethylesteru kyseliny malonové, 0,34 g (0,004 mol) piperidinu a 0,22 g (0,004 mol) 85% kyseliny mravenčí, 29,7 g (0,9 mol) PF 91 tak, že při náběhu exothermické reakce se nepřesáhne teplota 95 °C. Reakční směs se míchá při teplotě 95 °C až do úplného rozpuštění PF 91. Při nastalém odštěpování vody se teplota v průběhu 2 hodin zvýší na 110 °C. Po dosažení teploty 110 °C se speciálním benzinem (rozmezí varu 80 až 120 °C) jako nosičem oddestiluje celkem 9 g vody. Po zavedení vakua se nakonec použitý nosič odstraní.

-5CZ 285838 B6

Po přidání 22,8 g (0,3 mol) 1,2-propylenglykolu se násada zahřeje až k počátku destilace (140 až 150 °C). Při vzrůstající teplotě se oddestiluje 27 dílů (0,6 mol) ethanolu. Získaný produkt vykazuje obsah pevných látek (120 °C, 30 minut) přibližně hmotnostně 92 %, číslo OH pod 5 mg KOH/g, mezní číslo viskozity přibližně 5,2 ml/g (20 °C, dimethylformamid) a index lomu n 20/d 5 1,4670.

2.6 Smáčecí složka VK 2:

Produkt reakce 134 g (1 mol) trimethylolpropanu s 851 g (2,8 mol) 2-ethylenhexanolem zpola ío blokovaného TDI v 70% roztoku DGDME.

2.7. Smáčecí složka VK 3:

Smísí se 134 g (1 mol) trimethylolpropanu se 160 g (1 mol) diethylesteru kyseliny malonové 15 a zahřívá se až k náběhu destilace (přibližně 140 až 150 °C). Při vzrůstající teplotě do 180 °C se oddestiluje 46 g (1 mol) ethanolu. Po ukončení reakci se směs zředí 128 g DGDME a ochladí se na 60 °C. Nato se v průběhu 4 hodin přidá 264 g (1 mol, popřípadě 1 ekvivalent NCO) reakčního produktu sestávajícího z 1 molu TDI a 1 molu EGL a nechá se reagovat při teplotě 60 °C na obsah NCO pod 0,02 miliekvivalentu na gram vzorku.

Získaný produkt má obsah pevných látek hmotnostně 80 ± 2 % (30 minut, 120 °C) viskozitu podle GARDNER-HOLD (10 g produktu + 2 g DGDME) K a index lomu index n 20/d 1,4960.

3. Zkouška prostředků obsahujících soli vismutu KAT 1 až KAT 4 jako katalyzační složky 25 v katodicky nanášených máčecích elektrolacích

3.1 Příprava laků 1 až 6

2499 pojidlo B4 (40%) saze

4960 oxid titaničitý kyselina mravenčí 5 n

2409 VEW____________

10000 pigmentová pasta, 60%

Tabulce II odpovídající množství KAT 1 až KAT 4 se do násady přimíchávají buď před zatřením v perlovém mlýně, nebo do hotové pigmentové pasty.

Z 90 dílů kationtové pojidlové kombinace (70 dílů pojidla a 30 dílů smáčecí složky - viz tabul40 ku Π) a z 60 dílů pigmentové pasty (vztaženo vždy k pevné látce bez ohledu na přidané množství prostředku obsahujícího soli vismutu) se vyrábějí za podmínek vyhovujících praxi laky s poměrem pigmentu k pojivu 0,5:1.

Tabulka II

Lak	Kombinace pojiv 70/30 dílů⁰	Prostředek^	% vismutu²⁾
1	Bl/VK 1	KAT 1 3,0 díly	1,0
2	B2/VK2	KAT 2 5,0 dílů	1,8
3	B3/VK3	KAT 3 2,5 dílu	0,8
4	Bl/VK 2	KAT 4 8,0 dílů	2,4
5	B2/VK3	KAT 1 4,0 díly	1,4
6	B3/VK 1	KAT 2 6,0 dílů	2,2

-6CZ 285838 B6 vztaženo vždy k pevné látce ²⁾ obsah vismutu vztažený k celkové pevné látce lakových pojiv

3.2. Posouzení nanesených a následně vypálených lakových filmů

Násady laků se nastaví pomocí VEW na obsah pevných látek 18%.

Po uplynutí 24 hodinové homogenizace se laky katodicky nanesou na vyčištěné nefosfátované ocelové plechy. Podmínky nanášení vání se volí tak, že filmy mají v suchém stavu tloušťku 22 ± 2 pm. K vytvrzení dojde vypálením v peci s nuceným oběhem vzduchu (20 min/170 °C).

Všechny povlaky vykazují výtečné mechanické vlastnosti (nárazová zkouška podle ASTM-D2794-90: nejméně 80 i.p.; žádné odlupování při zkoušce ohybem na tmu podle ASTM D-52288), jakož i výtečnou odolnost proti korozi (zkouška nástřikem v solné komoře podle ASTM B 117-90 po zkušební době 360 hodin: max. 2 mm).

3.3. Zkouška stálosti při skladování laků 1 až 6

Po 4-týdenní zkoušce „míchání“ (aplikační viskozita, teplota místnosti) nevykazují laky žádný sediment (pod 20 mg/1, perlonové síto velikost od 28 pm) a nezmenšenou reaktivitu (opakování zkoušek podle 3.2).

Průmyslová využitelnost

Použití prostředků obsahujících soli vismutu jako katalytické složky v katodicky nanášených máčecích elektrolacích, přičemž se nechává oxid vismutitý reagovat specifickým způsobem s kyselinou mléčnou a následně se disperguje vzniklá směs vismutyllaktátu a laktátu vismutu v lakovém pojidle.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob výroby prostředku obsahujícího soli vismutu ke katalyzování zesíťujících reakcí kationtových lakových pojiv, vy z n a č uj í c í se tím, že se

-7CZ 285838 B6

B) nakonec se směs vismutyllaktátu s vismutlaktátu, získaná operacemi Aa) až Ac) kombinuje s kationtovým lakovým pojidlem, přičemž hmotnostní obsah vismutu je 25 až 45 %, s výhodou 30 až 40 %, vztaženo na celkový obsah pevných látek prostředku.

2,5 %, vztaženo k celkovému obsahu pevných látek lakového pojidla jako celku.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že se v operaci B) použije transesterifikací a/nebo transamidizací a/nebo transurethanizací a/nebo reakcí koncových dvojných vazeb zesíťovatelných kationtových pojidel laků, s výhodou pryskyřice pigmentové pasty, přičemž prostředky mají s výhodou viskozitu 4000 až 10 000 mPa.s při 23 °C.

3. Použití prostředků připravených způsobem podle nároku 1 nebo 2, popřípadě v podobě pigmentových past, v kombinaci s transesterifikací a/nebo transamidizací a/nebo transurethanizací a/nebo reakcí koncových dvojných vazeb zesíťovatelnými kationtovými pojivý laků, která jsou totožná s lakovými pojivý obsaženými v prostředcích, nebo jsou od nich odlišná a jsou popřípadě v podobě disperzí, k formulování katodicky nanášených máčecích elektrolaků, přičemž tyto máčecí elektrolaky mají hmotnostní obsah vismutu 0,5 až 3 %, s výhodou 0,8 až

4. Katodicky nanášené máčecí elektrolaky s hmotnostním obsahem vismutu 0,5 až 3 %, s výhodou 0,8 až 2,5 %, vztaženo k celkovému obsahu pevných látek lakového pojidla jako celku, vyznačující se tím, že obsahují prostředky vyrobené podle nároku 1 nebo 2, popřípadě v podobě pigmentových past, jakož i další transesterifikací a/nebo transamidizací a/nebo transurethanizací a/nebo reakcí koncových dvojných vazeb zesíťovatelná kationtová pojidla laků, která jsou totožná s lakovými pojivý obsaženými v prostředcích, nebojsou od nich odlišná a jsou popřípadě v podobě disperzí.