CZ294258B6

CZ294258B6 - Směs s obsahem blokových oligomerů obsahujících 2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidylové skupiny, způsob její přípravy a způsob stabilizace organického materiálu za jejího použití

Info

Publication number: CZ294258B6
Application number: CZ19963523A
Authority: CZ
Inventors: Valerio Dr. Borzatta; Fabrizio Guizzardi
Original assignee: Ciba Specialty Chemicals Holding Inc.
Priority date: 1995-12-04
Filing date: 1996-12-02
Publication date: 2004-11-10
Also published as: KR100449430B1; SK154396A3; PT782994E; US6046304A; AU7414296A; CA2191832A1; ES2189860T3; NO965150D0; MX9606006A; NO310421B1; CA2191832C; SK283984B6; MY128982A; BR9605826A; DE69626095T2; JP3635317B2; JPH09216946A; AU718067B2; CZ352396A3; CN1120165C

Abstract

Směs obsahující alespoň tři různé oligomery obecného vzorce I, ve kterém polydisperzita M.sub.w.n./M.sub.n.n. je 1, n má hodnotu 3 až 15, zbytky R.sub.1.n. jsou například vodík nebo C.sub.1.n.-C.sub.8.n.-alkyl, R.sub.2.n. je například C.sub.2.n.-C.sub.12.n.-alkylen, zbytky A nezávisle na sobě jsou vždy -OR.sub.3.n., -N(R.sub.4.n.)(R.sub.5.n.) nebo skupina obecného vzorce II, R.sub.3.n., R.sub.4.n. a R.sub.5.n., které jsou stejné nebo rozdílné, jsou například vodík nebo C.sub.1.n.-C.sub.18.n.-alkyl, nebo -N(R.sub.4.n.)(R.sub.5.n.) dále představují skupinu obecného vzorce III, přičemž Y je kyslík, -CH.sub.2.n.-, -CH.sub.2.n.CH.sub.2.n.- nebo >N-CH.sub.3.n., X je kyslík nebo >N-R.sub.6.n., R.sub.6.n. je například vodík nebo C.sub.1.n.-C.sub.18.n.-alkyl, R je výhodně skupina obecného vzorce IV, a zbytky B mají nezávisle na sobě vždy jeden z významů uvedených pro A, s tím, že v jednotlivých opakujících se jednotkách obecného vzorce I má každý ze zbytků B, R, R.sub.1.n. a R.sub.2.n. stejné nebo odlišné významy, kteréžto směsi mají polydisperzitu M.sub.w.n./M.sub.n.n. 1,1 až 1,7. Tyto směsi jsou vhodné jako stabilizátory proti účinkům světla, proti účinkům tepla a proti oxidaci pro organické materiály, zejména syntetické polymery.ŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká směsí konkrétních blokových oligomerů obsahujících 2,2,6,6-tetramethyl—4piperidylové skupiny s nízkou distribucí molekulární hmotnosti, obsahující alespoň tři různé blokové oligomery, způsobu jejich přípravy, jejich použití jako stabilizátorů proti účinkům světla, stabilizátorů proti účinkům tepla a stabilizátorů proti oxidaci pro organické materiály, zejména syntetické polymery, a organických materiálů takto stabilizovaných.

Dosavadní stav techniky

Stabilizace syntetických polymerů deriváty 2,2,6,6-tetramethylpiperidinu byla popsána například vUS-AX 086 204, US-A-4 331 586, US-A^l 335 242, US-AX 234 707, EP-A-357 223 a EP-A-377 324.

Podstata vynálezu

Vynález se týká směsi obsahující alespoň tři různé oligomery obecného vzorce I, které se liší Kf /{4 pouze proměnnou n, jejíž polydisperzita činí * ⁿ 1,1 až 1,7; přičemž oligomer odpovídá obecnému vzorci I

ve kterém • Ff /M polydisperzita * ⁿje 1, n má hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 nebo 15, zbytky R.! nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, hydroxyalkylovou skupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, kyanmethylovou skupinu, alkenylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, alkynylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo acylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 12 atomy uhlíku, alkenylenovou skupinu se 4 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, cykloalkylendialkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku v cykloalkylenové části a 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, alkylendicykloalkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylenové

- 1 CZ 294258 B6 části a 5 až 7 atomy uhlíku v každé cykloalkylenové části, fenylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části nebo alkylenovou skupinu se 4 až 12 atomy uhlíku přerušovanou 1,4-piperazindiylovou skupinou, kyslíkem nebo skupinou >N-X_t, kde

Xi představuje acylovou skupinu s 1 až 12 atomy uhlíku nebo alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 12 atomy uhlíku v alkoxylové části nebo má jeden z významů definovaných níže pro symbol R4 s výjimkou atomu vodíku, nebo R₂ znamená skupinu obecného vzorce (a), (b) nebo (c)

--CH₂—CH—CHj-(b)

kde m má hodnotu 2 nebo 3,

X₂ představuje alkylovou skupinu s 1 a 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, a zbytky X₃ nezávisle na sobě znamenají vždy alkylenovou skupinu se 2 až 12 atomy uhlíku, zbytky A nezávisle na sobě představují vždy skupinu -OR₃, -N(R4)(Rs) nebo skupinu obecného vzorce II

symboly R₃, R4 a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 18 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu nebo alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2, 3 nebo 4 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III r~\

Y N--^{X f} (III), přičemž Y znamená atom kyslíku, skupinu -CH?-, -CH2CH2- nebo >N-CH₃, nebo -N(R4)(R₅) dále představuje skupinu obecného vzorce III,

X znamená atom kyslíku nebo skupinu >N-Rů,

R₆ představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 18 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV

H₅C CH, nebo alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2, 3 nebo 4 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III,

R má jeden z významů uvedených pro R«, a zbytky B mají nezávisle na sobě vždy jeden z významů uvedených pro A,

- J CZ 294258 B6 stím, že v jednotlivých opakujících se jednotkách obecného vzorce I má každý ze zbytků B, R, Rja R₂ stejné neb odlišné významy.

V opakujících se jednotkách obecného vzorce I může mít zbytek R a zbytek

statistickou (náhodnou) distribuci nebo blokovou distribuci.

Mezi příklady alkylových skupin obsahujících ne více než 18 atomů uhlíku patří methylová, ethylová, propylová, izopropylová, n-butylová, 2-butylová, izobutylová, Zerc-butylová, pentylová, 2-pentylová, hexylová, heptylová, oktylová, 2-ethylhexylová, tórc-oktyiová, nonylová, decylová, undecylová, dodecylová, tridecylová, tetradecylová, hexadecylová a oktadecylová skupina.

Jako příklad hydroxyalkylové skupiny se 2 až 8 atomy uhlíku a alkylové skupiny se 2 až 4 atomy uhlíku substituované hydroxyskupinou lze uvést 2-hydroxyethylovou skupinu.

Mezi příklady alkylových skupin se 2 až 4 atomy uhlíku substituovaných alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, výhodně alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, zejména methoxyskupinou nebo ethoxyskupinou, patří 2-methoxyethylová, 2-ethoxyethylová, 3-methoxypropylová, 3-ethoxypropylová, 3-butoxypropylová, 3-oktyloxypropylová a 4-methoxybutylová skupina.

Mezi příklady alkylových skupin se 2 až 4 atomy uhlíku substituovaných dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části, výhodně dimethylaminoskupinou nebo diethylaminoskupinou, patří 2-dimethylaminoethylová, 2-diethylaminoethylová, 3-dimethylaminopropylová, 3-diethyiaminopropylová, 3-dibutylaminopropylová a 4-diethylaminobutylová skupina.

Skupinou obecného vzorce III je výhodně skupina vzorce

Mezi výhodné příklady alkylových skupin se 2 až 4 atomy uhlíku substituovaných skupinou obecného vzorce III patří skupiny obecného vzorce

Zejména výhodná je skupina vzorce /

O N---(CH₂)~---4CZ 294258 B6

Mezi příklady alkoxyskupin obsahujících ne více než 8 atomů uhlíku patří methoxyskupina, ethoxyskupina, propoxyskupina, izopropoxyskupina, butoxyskupina, izobutoxyskupina, pentoxyskupina, izopentoxyskupina, hexoxyskupina, heptoxyskupina nebo oktyloxyskupina.

Mezi příklady cykloalkylových skupin s 5 až 12 atomy uhlíku, které jsou nesubstituované nebo substituované jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, patří cyklopentylová, methylcyklopentylová, dimethylcyklopentylová, cyklohexylová, methylcyklohexylová, dimethylcyklohexylová, trimethylcyklohexylová, terc-butylcyklohexylová, cyklooktylová, cyklodecylová a cyklododecylová skupina. Výhodná je nesubstituovaná nebo substituovaná cyklohexylová skupina.

Mezi příklady alkenylových skupin obsahujících ne více než 18 atomů uhlíku patří allylová, 2-methylallylová, butenylová, hexenylová, undecenylová a oktadecenylová skupina. Výhodné jsou alkenylové skupiny, ve kterých je atom uhlíku v poloze 1 nasycený, a zejména výhodná je allylová skupina.

Příkladem alkinylové skupiny se 3 až 6 atomy uhlíku je 2-butinylová skupina.

Mezi příklady fenylových skupin substituovaných jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku patří methylfenylová, dimethylfenylová, trimethylfenylová, Zerc-butylfenylová, cfóerc-butylfenylová, 3,5íZz'terc-butyl-4-methylfenylová, methoxyfenylová, ethoxyfenylová a butoxyfenylová skupina.

Mezi příklady fenylalkylových skupin se 7 až 9 atomy uhlíku, které jsou nesubstituované nebo substituované na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku patří benzylová, methylbenzylová, dimethylbenzylová, trimethylbenzylová, terc-butylbenzylová a 2-fenylethylová skupina. Výhodná je benzylová skupina.

Mezi příklady acylových (alifatických, cykloalifatických nebo aromatických) skupin obsahujících ne více než 12 atomů uhlíku patří formylová, acetylová, propionylová, butyrylová, pentanoylová, hexanoylová, heptanoylová, oktanoylová a benzoylová skupina. Výhodné jsou alkanoylová skupina s 1 až 8 atomy uhlíku a benzoylová skupina. Zejména výhodná je acetylová skupina.

Mezi příklady alkoxykarbonylových skupin s 1 až 12 atomy uhlíku valkoxylové části patří methoxykarbonylová, ethoxykarbonylová, propoxykarbonylová, butoxykarbonylová, pentoxykarbonylová, hexoxykarbonylová, heptoxykarbonylová, oktyloxykarbonylová, nonyloxykarbonylová, decyloxykarbonylová, undecyloxykarbonylová a dodecyloxykarbonylová skupina.

Mezi příklady alkylenových skupin obsahujících ne více než 12 atomů uhlíku patří ethylenová, propylenová, trimethylenová, tetramethylenová, pentamethylenová, hexamethylenová, oktamethylenová, dekamethylenová a dodekamethylenová skupina. R? představuje například alkylenovou skupinu se 2 až 8 atomy uhlíku nebo alkylenovou skupinu se 4 až 8 atomy uhlíku, zejména alkylenovou skupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, výhodně hexamethylenovou skupinu.

Příkladem alkenylenové skupiny se 4 až 12 atomy uhlíku je 3-hexenylenová skupina.

Příkladem cykloalkylenové skupiny s 5 až 7 atomy uhlíku je 3-hexenylenová skupina.

Jako příklady alkylenových skupin se 4 až 12 atomy uhlíku přerušených 1,4-piperazindiylovou skupinou lze uvést skupinu

-5CZ 294258 B6 nebo

--CHjCH₂CH₂—__ N— CH₂CH₂CH₂-Mezi příklady alkylenových skupin se 4 až 12 atomy uhlíku přerušených kyslíkem, například jedním, dvěma nebo třemi atomy kyslíku, patří 3-oxapentan-l,5-diylová, 4-oxaheptan-l,7-diylová, 3,6-dioxaoktan-l,8-diylová, 4,7-dioxadekan-l,10-diylová, 4,9-dioxadodekan-l,12-diylová, 3,6,9-trioxaundekan-l,l 1-diylová a 4,7,10-trioxatridekan-l,13-diylová skupina.

Mezi příklady alkylenových skupin se 4 až 12 atomy uhlíku přerušených skupinou >N-X, patří skupiny -CH₂CH₂CH₂-N(X₁)-CH2CH2-N(Xi)-CH2CH2CH2-, zejména skupina -CH₂CH₂CH₂N(CH₃)-CH2ČH₂-N(CH3)-CH₂CH₂CH₂-.

Příkladem cykloalkendialkylenové skupiny s 5 až 7 atomy uhlíku v cykloalkylenové části a 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části je cyklohexylendimethylenová skupina.

Mezi příklady alkylendicykloalkylenových skupin s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylenové části a 5 až 7 atomy uhlíku v každé cykloalkylenové části patří methylendicyklohexylenová a izopropylidendicyklohexylenová skupina.

Příkladem fenylendialkylenové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části je fenylendimethylenová skupina.

R výhodně znamená atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, cyklohexylovou skupinu nebo skupinu obecného vzorce IV, zejména skupinu obecného vzorce IV.

Zbytky R, výhodně nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, allylovou skupinu, benzylovou skupinu nebo acetylovou skupinu. Zejména výhodný je atom vodíku nebo methylová skupina.

Zbytek B výhodně znamená N-(2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-yl)butylaminoskupinu, N(1,2,2,6,6-pentamethylpiperidin-4-yl)butylaminoskupinu, dibutylaminoskupinu, 1,1,3,3-tetramethylbutylaminoskupinu nebo 4-morfolinylovou skupinu.

Proměnná n má výhodně hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12 nebo 13, například 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 nebo 11, jakož i 3, 4, 5, 6, 7, 8 nebo 9, zejména 3, 5 nebo 7.

Polydisperzita je vyjádřením distribuce molekulových hmotností polymemí sloučeniny. V této přihlášce se polydisperzitou rozumí poměr hmotnostního průměru molekulových hmotností a číselného průměru molekulových hmotností Hodnota _rovná j znamená, že sloučenina je monodisperzní a má pouze jedinou molekulovou hmotnost a žádnou distribuci molekulových hmotností.

Výhodné provedení vynálezu tvoří sloučenina obecného vzorce I, ve které n má hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12 nebo 13, zbytky R, nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, kyanmethylovou skupinu, alkenylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo acylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku,

-6CZ 294258 B6

R? znamená alkylenovou skupinu se 2 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, cykloalkylendialkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku v cykloalkylenové části a 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, alkylendicykloalkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylenové části a 5 až 7 atomy uhlíku v každé cykloalkylenové části nebo fenylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části,

Re představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV, nebo alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2, 3 nebo 4 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III, a

R znamená skupinu obecného vzorce IV.

Výhodnou sloučeninou obecného vzorce I je sloučenina, ve které

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, cyklohexylenovou skupinu, cyklohexylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, alkylendicyklohexylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylenové části nebo fenylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, symboly R₃, R4 a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 12 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, benzylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části alkylovou skupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu nebo alkylovou skupinu se 2 až 3 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2 nebo hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III, nebo -N(R4)(R₅) dále představuje skupinu obecného vzorce III, a

Ré představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, benzylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV nebo alkylovou skupinu se 2 až 3 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2 nebo hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III.

Zejména výhodnou sloučeninou obecného vzorce I je sloučenina, ve které

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, symboly R₃, R4 a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, cyklohexylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo

-7 CZ 294258 B6 substituovaná methylovou skupinou, alkenylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná methylovou skupinou, benzylovou skupinu, tetrahydrofurfurylovou skupinu nebo alkylovou skupinu se 2 až 3 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2 nebo 3 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, dimethylaminoskupinou, diethylaminoskupinou nebo 4-morfolinylovou skupinou, nebo -N(R4)(R₅) dále představuje 4-morfolinylovou skupinu, a

Re představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, cyklohexylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná methylovou skupinou, benzylovou skupinu, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV nebo alkylovou skupinu se 2 až 3 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2 nebo 3 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, dimethylaminoskupinou, diethylaminoskupinou nebo 4-morfolinylovou skupinou.

Zvláště zajímavou sloučeninou obecného vzorce I je sloučenina, ve které n má hodnotu 3, 5 nebo 7, zbytky Ri nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku nebo methylovou skupinu,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, zbytky A nezávisle na sobě představují vždy skupinu -N(R4)(Rs) nebo skupinu obecného vzorce II, zbytky R4 a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, 2-hydroxyethylovou skupinu nebo 2-methoxyethylovou skupinu nebo -N(R4)(R₅) dále představuje 4-morfolinylovou skupinu,

X znamená skupinu >NRé,

R₆ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a zbytky B nezávisle na sobě mají vždy jeden z významů uvedených pro A.

Další sloučeninou obecného vzorce I, která je zvláště zajímavá, je sloučenina obecného vzorce X

(X), ve kterém mají symboly n, A, B, R, Rj a R₂ výše definovaný význam a B* má jeden z významů uvedených pro B, s tím, že (1) B* se liší od B a (2) každý ze zbytků B, R, R] a R₂ má stejný význam v jednotlivých opakujících se jednotkách výše uvedeného obecného vzorce.

-8CZ 294258 B6

Výhodnou sloučeninou obecného vzorce X je sloučenina, ve které n má hodnotu 3, 5 nebo 7, zbytky R) nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku nebo methylovou skupinu,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, zbytky A a B*, které jsou stejné, představují vždy skupinu -N(R4)(Rs), zbytky Rj a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, 2-hydroxyethylovou skupinu nebo 2-methoxyethylovou skupinu nebo -N(R4)(R₅) dále představuje 4-morfolinylovou skupinu,

B představuje skupinu obecného vzorcell, ve kterém má Rj výše definovaný význam,

X znamená skupinu >NRó,

R₆ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a

R znamená skupinu obecného vzorce IV, ve kterém má R| výše definovaný význam, stím, že každý ze zbytků B, R, Ri a R₂ má stejný význam v jednotlivých opakujících se jednotkách výše uvedeného obecného vzorce.

Dalším provedením vynálezu je směs obsahující alespoň tři různé sloučeniny obecného vzorce I, výhodně obecného vzorce X, které se liší pouze proměnnou n, kterážto směs má polydisperzitu _a2 například 1,1 až 1,65, 1,1 až 1,6, 1,1 až 1,55, 1,1 až 1,5, výhodně 1,1 až 1,45 nebo 1,1 až 1,40, zejména 1,1 až 1,35.

Dalšími příklady polydisperzity “ ⁿ jsou 1,15 až 1,7, například 1,15 až 1,65, 1,15 až 1,6, 1,15 až 1,55, 1,15 až 1,5, výhodně 1,15 až 1,45 nebo 1,15 až 1,40, zejména 1,15 až 1,35.

Výhodná směs obsahuje

a) sloučeninu obecného vzorce Ia

A

B

-9CZ 294258 B6

b) sloučeninu obecného vzorce Ib

c) sloučeninu obecného vzorce Ic

přičemž zbytky A, B, R, Ri a R? jsou v obecných vzorcích Ia, Ib a Ic stejné a mají výše definovaný význam, a poměr sloučenin obecného vzorce Ia : Ib : Ic činí 2 : 1,5 : 1 až 2 : 0,5 : 0,05, zejména 2 : 1 : 0,5 až 2 : 0,5 : 0,08 nebo 2 : 0,75 : 0,3 až 2 : 0,5 : 0,08.

Sloučenina obecného vzorce Ia odpovídá výhodně sloučenině obecného vzorce Xa

sloučenina obecného vzorce Ib odpovídá výhodně sloučenině obecného vzorce Xb

-10CZ 294258 B6 a sloučenina obecného vzorce Ic odpovídá výhodně sloučenině obecného vzorce Xc

Uvedené směsi mohou dále obsahovat sloučeninu obecného vzorce Id

R, (Id) například sloučeninu obecného vzorce Xd

A

B·

(Xd) nebo/a sloučeninu obecného vzorce Ie

-11 CZ 294258 B6

Tyto sloučeniny, které jsou známé zUS-A-4 108 829 a US-A-4 442 250 mohou být ve výše uvedených směsích přítomné v množství od 30 do 0,5 %, výhodně v množství 20 až 0,5 % nebo 8 až 0,5 %, vztaženou na celkovou hmotnost směsi.

Zejména výhodnou směsí je směs obsahující sloučeninu obecného vzorce Ia, sloučeninu obecného vzorce lb a sloučeninu obecného vzorce Ic, ve kterých zbytky R₍ nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku nebo methylovou skupinu,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, zbytky A a B, které jsou stejné nebo rozdílné, představují vždy skupinu -N(R4)(R5) nebo skupinu obecného vzorce II, ve kterém má Ri výše definovaný význam, zbytky R4 a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, 2-hydroxyethylovou skupinu nebo 2-methoxyethylovou skupinu nebo -N(R4)(R₅) dále představuje 4-morfolinylovou skupinu,

X znamená skupinu >NR$,

R₆ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a

R znamená skupinu obecného vzorce IV, ve kterém má Ri výše definovaný význam.

Další zejména výhodnou směsí je směs, ve které tři různé sloučeniny obecného vzorce I odpovídají sloučeninám obecných vzorců Xa, Xb a Xc, ve kterých zbytky Ri nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku nebo methylovou skupinu,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, zbytky A a B*, které jsou stejné nebo rozdílné, představují vždy skupinu -N(R4)(R₅) nebo skupinu obecného vzorce II, zbytky R4 a R5, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, 2-hydroxyethylovou skupinu nebo 2-methoxyethylovou skupinu nebo -N(R4)(R₅) dále představuje 4-morfolinylovou skupinu,

B představuje skupinu obecného vzorce II, ve kterém má R| výše definovaný význam,

X znamená skupinu >NR₆,

Ré představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a

R znamená skupinu obecného vzorce IV, ve kterém má Ri výše definovaný význam, s tím, že každý ze zbytků B, R, Ri a R₂ má stejný význam v jednotlivých opakujících se jednotkách výše uvedených obecných vzorců.

- 12CZ 294258 B6

Zbytky A a B*, které jsou stejné nebo rozdílné, výhodně představují vždy skupinu -N(alkyl)₂s 1 až 8 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinu

nebo

A a B* jsou zejména stejné a znamenají vždy skupinu -N(alkyl)₂ s 1 až 8 atomy uhlíku v každé 5 alkylové části.

Dalším provedením vynálezu je způsob přípravy směsi, která má výše uvedenou polydisperzitu a obsahuje alespoň tři různé sloučeniny obecného vzorce I, při kterém se ίο 1) podrobí reakci sloučenina obecného vzorce A

(A) se sloučeninou obecného vzorce B

(B) v stechiometrickém poměru, čímž se získá sloučenina obecného vzorce C

- 13 CZ 294258 B6

2) sloučenina obecného vzorce C se podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce B v poměru 1 : 2 až 1 : 3, výhodně 1 : 2 až 1 : 2,5, zejména v poměru 1 : 2, čímž se získá směs alespoň tří různých sloučenin obecného vzorce D

kde má n hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 nebo 15, nebo má hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12 nebo 13, výhodně 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 nebo 11, nebo výhodně 3, 4, 5, 6, 7, 8 nebo 9, zejména 3, 5 a 7, a

3) směs získaná ve stupni 2) se podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce E

v přibližně stechiometrickém poměru, čímž se získá požadovaná směs, přičemž se reakce 1) až 3) provádějí v organickém rozpouštědle za přítomnosti anorganické báze.

Zejména výhodné provedení vynálezu se týká způsobu přípravy směsi, která má výše uvedenou polydisperzitu a obsahuje alespoň tři různé sloučeniny obecného vzorce X, který zahrnuje výše uvedené reakce 1) až 3), stím, že se místo sloučeniny obecného vzorce E použije sloučenina obecného vzorce E*

Cl

A

Mezi příklady vhodných organických rozpouštědel patří toluen, xylen, trimethylbenzen, izopropylbenzen, diizopropylbenzen a organické ketony v podstatě nerozpustné ve vodě, jako je například methylethylketon a methylizobutylketon. Výhodný je xylen.

Mezi příklad anorganických bází patří hydroxid sodný, hydroxid draselný, uhličitan sodný a uhličitan draselný. Výhodný je hydroxid sodný.

Reakce 1) se provádí například při teplotě 40 až 70 °C, výhodně 50 až 60 °C.

Reakce 2) se provádí například při teplotě 110 až 180 °C, výhodně 140 až 160 °C.

Reakce 3) se provádí například při teplotě 110 až 180 °C, výhodně 140 až 160 °C.

Možnými vedlejšími produkty jsou výše uvedené sloučeniny obecných vzorců Id a Ie.

- 14CZ 294258 B6

Sloučeninu obecného vzorce A lze připravit například reakcí kyanurchloridu se sloučeninou obecného vzorce B-H v stechiometrickém poměru za přítomnosti organického rozpouštědla a anorganické báze.

Sloučeninu obecného vzorce E nebo E* lze dále připravit například reakcí kyanurchloridu se sloučeninami obecných vzorců A-H a B-H nebo B*-H v stechiometrickém poměru za přítomnosti organického rozpouštědla a anorganické báze.

Je vhodné použít pro přípravu sloučenin obecných vzorců A a E nebo E* stejné rozpouštědlo 10 a stejnou anorganickou bázi jako ve výše uvedených reakcích 1) až 3).

Výchozí materiály používané ve výše uvedeném způsobu jsou známé. V případě, že nejsou komerčně dostupné, je lze připravit analogicky ke známým způsobům. Některé výchozí materiály obecného vzorce B jsou například popsány ve WO-A-95/1 157, US-A-4 316 837 a US-A15 4 743 688.

Směsi obsahující alespoň tři různé sloučeniny obecného vzorce D, které se liší pouze proměnnou FI /M n, kterážto směs má polydisperzitu ^{w n} 1,1 až 1,7 jsou nové a tvoří další provedení vynálezu.

Výhodná provedená proměnné n a zbytků R, R_l; R₂ a B uvedená výše pro sloučeniny obecného vzorce I se týkaj í rovněž meziproduktů obecného vzorce D.

Sloučeninu obecného vzorce I nebo D s polydisperzitou “ ⁿ rovnou 1 lze připravit postupným vytvářením uvedené sloučeniny. Některé reprezentativní případy takového postupu jsou 25 uvedeny níže.

I) Sloučeninu obecného vzorce I, ve kterém R představuje skupinu obecného vzorce IV a n má hodnotu 3, lze účelně připravit reakcí sloučeniny obecného vzorce E s velkým nadbytkem sloučeniny obecného vzorce B za vzniku sloučeniny obecného vzorce F podle schématu 1-1. Molární 30 poměr sloučeniny obecného vzorce E ke sloučenině obecného vzorce B může být například 1 : 4.

-15 CZ 294258 B6

Schéma 1-1

Následně lze sloučeninu obecného vzorce F podrobit reakci se sloučeninou obecného vzorce C ve stechiometrickém poměru, čímž se získá požadovaná sloučenina, jak je znázorněno na schématu 1-2.

- 16CZ 294258 B6

Schéma 1-2

II) Sloučeninu obecného vzorce I, ve kterém R představuje skupinu obecného vzorce IV a n má hodnotu 4, lze účelně připravit reakcí sloučeniny obecného vzorce F se sloučeninou obecného 5 vzorce A ve stechiometrickém poměru, čímž se získá sloučenina obecného vzorce G podle schématu II-1.

- 17CZ 294258 B6

Schéma II—1

(G)

Poté lze sloučeninu obecného vzorce G podrobit reakci s velkým nadbytkem sloučeniny obecného vzorce B, čímž se získá sloučenina obecného vzorce H, jak je znázorněno na schématu II—2. 5 Molární poměr sloučeniny obecného vzorce G ke sloučenině obecného vzorce B může být například 1 : 4.

-18CZ 294258 B6

Schéma II—2

(H)

Následně lze sloučeninu obecného vzorce H podrobit reakci se sloučeninou obecného vzorce A ve stechiometrickém poměru, čímž se získá sloučenina obecného vzorce K, podle schématu II—3.

- 19CZ 294258 B6

Schéma II—3

(A)

III) Sloučeninu obecného vzorce I, ve kterém R představuje skupinu obecného vzorce IV a n má hodnotu 5, lze účelně připravit reakcí sloučeniny obecného vzorce H se sloučeninou obecného 5 vzorce C ve stechiometrickém poměru, čímž se získá sloučenina obecného vzorce L.

-20CZ 294258 B6

(Η)

(L)

Reakce I) až III) se provádějí například v organickém rozpouštědle, jako je toluen, xylen nebo trimethylbenzen, za přítomnosti anorganické báze jako je hydroxid sodný při teplotě 110 až 180 °C, výhodně 140 až 160 °C.

Pokud sloučenina obecného vzorce I odpovídá sloučenině obecného vzorce X, lze odpovídající sloučeniny obecných vzorců Xa, Xb a Xc připravit analogicky k výše uvedeným schématům za použití sloučeniny obecného vzorce E* místo sloučeniny obecného vzorce E.

Meziprodukt obecného vzorce D, ve kterém n má například hodnotu 3 a který má polydisperzitu ^{w n} rovnou 1, lze připravit například reakcí sloučeniny obecného vzorce C se sloučeninou obecného vzorce B v poměru 1 : 10 až 1 : 50, výhodně 1 : 20 až 1 : 40, zejména 1 : 20 až 1 : 35. Reakci lze provádět například v organickém rozpouštědle nebo v neředěném stavu za přítomnosti anorganické báze. Rozpouštědlo nebo/a nadbytek reaktantu obecného vzorce B lze odstranit destilací za vhodných podmínek. Mezi příklady organických rozpouštědel patří toluen, xylen, trimethylbenzen, izopropylbenzen a diizopropylbenzen. Výhodný je xylen. Mezi příklady anorganických bází patří hydroxid sodný, hydroxid draselný, uhličitan sodný a uhličitan draselný. Výhodný je hydroxid sodný. Reakce se provádí při teplotě například 110 až 180 °C, výhodně 140 až 160 °C.

Sloučeniny obecného vzorce I, jakož i popsané směsi s nízkou distribucí molekulové hmotnosti jsou velmi účinné při zlepšování odolnosti organických materiálů, zejména syntetických polyme

-21 CZ 294258 B6 rů a kopolymerů, proti účinkům světla, tepla a proti oxidaci. Zejména je pozorována nízká interakce s pigmentem, jakož i velmi dobrá barva, v případě polypropylenu, zejména polypropylenových vláken.

Mezi příklady organických materiálů, které lze stabilizovat, patří:

1. Polymery monoolefinů a diolefinů, například polypropylen, polyizobutylen, poly-l-buten, poly-4-methyl-l-penten, polyizopren nebo polybutadien, jakož i polymery cykloolefinů, například cyklopentenu nebo norbornenu, polyethylen (popřípadě zesítěný), například vysokohustotní polyethylen (HDPE), vysokohustotní polyethylen s vysokou molekulovou hmotností (HDPE-HMW), vysokohustotní polyethylen s velmi vysokou molekulovou hmotností (HDPEUHMW), středněhustotní polyethylen (MDPE), nízkohustotní polyethylen (LDPE), lineární nízkohustotní polyethylen (LLDPE), rozvětvený nízkohustotní polyethylen (BLDPE).

Polyolefiny, tj. polymery monoolefinů, jejichž příklady jsou uvedeny v předchozím odstavci, výhodně polyethylen a polypropylen, lze připravit různými způsoby, zejména za použití následujících postupů:

a) radikálové polymerace (obvykle za vysokého tlaku a za zvýšené teploty),

b) katalytické polymerace za použití katalyzátoru, který obvykle obsahuje jeden nebo více kovů ze skupiny IVb, Vb, VIb nebo VIII periodické tabulky. Tyto kovy mají obvykle jeden nebo více ligandů, jako jsou oxidy, halogenidy, alkoxidy, estery, ethery, aminy, alkyly, alkenyly nebo/a aryly, které mohou být buď π- nebo σ-koordinovány. Tyto komplexy kovů mohou být ve volné formě nebo fixovány na substrátech, typicky na aktivovaném chloridu hořečnatém, chloridu titanitém, oxidu hlinitém nebo oxidu křemičitém. Uvedené katalyzátory mohou být rozpustné nebo nerozpustné v polymeračním prostředí a lze je při polymeraci používat jako takové nebo mohou být použity další aktivátory, jako jsou typicky alkyly kovů, hydridy kovů, alkylhalogenidy kovů, alkyloxidy kovů nebo alkyloxany kovů, kteréžto kovy jsou prvky ze skupin Ia, Ila nebo/a lila periodické tabulky. Tyto aktivátory mohou být účelně modifikovány dalšími esterovými, etherovými, aminovými nebo silyletherovými skupinami. Tyto katalytické systémy jsou obvykle označovány jako katalyzátory Phillips, Standard Oil Indiana, Ziegler (-Natta), TNZ (DuPont), metallocenové katalyzátory nebo katalyzátory SSC (single site catalysts).

2. Směsi polymerů uvedených v odstavci 1, například směsi polypropylenu s polyizobutylenem, polypropylenu s polyethylenem (například PP/HDPE, PP/LDPE) a směsi různých typů polyethylenu (například LDPE/HDPE).

3. Kopolymery monoolefinů a diolefinů mezi sebou nebo sjinými vinylovými monomery, například kopolymery ethylenu a propylenu, lineární nízkohustotní polyethylen (LLDPE) a jeho směsi s nízkohustotním polyethylenem (LDPE), kopolymery propylenu a 1-butenu, kopolymery propylenu a izobutylenu, kopolymery ethylenu a 1-butenu, kopolymery ethylenu a hexenu, kopolymery ethylenu a methylpentenu, kopolymery ethylenu a heptenu, kopolymery ethylenu aoktenu, kopolymery propylenu a butadienu, kopolymery izobutylenu a izoprenu, kopolymery ethylenu a alkylakrylátu, kopolymery ethylenu a alkylmethakrylátu, kopolymery ethylenu a vinylacetátu a jejich kopolymery s oxidem uhelnatým, nebo kopolymery ethylenu a kyseliny akrylové a jejich soli (ionomery), jakož i terpolymery ethylenu s propylenem a dienem, jako je hexadien, dicyklopentadien nebo ethyliden-norbomen, dále směsi těchto kopolymerů mezi sebou a s polymery uvedenými výše v odstavci 1, například kopolymery polypropylenu a ethylenu s propylenem kopolymery LDPE a ethylenu s vinylacetátem (EVA), kopolymery LDPE a ethylenu s kyselinou akrylovou (EAA), kopolymery LLDPE/EVA, kopolymery LLDPE/EAA, a alternující nebo statistické kopolymery polyalkylenu a oxidu uhelnatého a jejich směsi s jinými polymery, například s polyamidy.

-22CZ 294258 B6

4. Uhlovodíkové pryskyřice (například z monomerů obsahujících 5 až 9 atomů uhlíku), včetně jejich hydrogenovaných modifikací (například pryskyřic pro přípravu lepidel) a směsi polyalkylenů a škrobu.

5. Polystyren, poly(p-methylstyren), poly(a-methylstyren).

6. Kopolymery styrenu nebo α-methylstyrenu s dieny nebo akrylovými deriváty, například styren/butadien, styren/akrylonitril, styren/alkyl-methakrylát, styren/butadien/alkyl-akrylát, styren/butadien/alkyl-methakrylát, styren/anhydrid kyseliny maleinové, styren/akrylonitril/methyl-akrylát, směsi o vysoké rázové houževnatosti zkopolymerů styrenu a jiného polymeru, například polyakrylátu, dienového polymeru nebo terpolymeru ethylen/propylen/dien, a blokové kopolymery styrenu, jako například styren/butadien/styren, styren/izopren/styren, styren/ethylen/butylen/styren nebo styren/ethylen/propylen/styren.

7. Roubované kopolymery styrenu nebo α-methylstyrenu, například styren na polybutadienu, styren na kopolymeru polybutadien - styren nebo na kopolymeru polybutadien - akrylonitril, styren a akrylonitril (nebo methakrylonitril) na polybutadienu, styren, akrylonitril a methylmethakrylát na polybutadienu, styren a anhydrid kyseliny maleinové na polybutadienu, styren, akrylonitril a anhydrid kyseliny maleinové nebo maleinimid na polybutadienu, styren a maleinimid na polybutadienu, styren a alkyl-akryláty nebo methakryláty na polybutadienu, styren a akrylonitril na terpolymerech ethylen/propylen/dien, styren a akrylonitril na polyalkyl-akrylátech nebo polyalkyl-methakrylátech, styren a akrylonitril na kopolymerech akrylát/butadien, jakož i jejich směsi s kopolymery uvedenými v odstavci 6, například směsi kopolymerů, které jsou známé jako polymery ABS, MBS, ASA nebo AES.

8. Polymery obsahující halogen, jako například polychloropren, chlorkaučuky, chlorovaný a brómovaný kopolymer izobutylenu a izoprenu (halogenbutylkaučuk), chlorovaný nebo chlorsulfonovaný polyethylen, kopolymery ethylenu a chlorovaného ethylenu, homo- a kopolymery epichlorhydrinu, zejména polymery vinylových sloučenin obsahujících halogen, jako například polyvinylchlorid, polyvinylidenchlorid, polyvinylfluorid, polyvinylidenfluorid, jakož i jejich kopolymery, jako jsou kopolymery vinylchloridu a vinylidenchloridu, vinylchloridu a vinylacetátu nebo vinylidenchloridu a vinylacetátu.

9. Polymery odvozené od α,β-nenasycených kyselin a jejich derivátů jako jsou polyakryláty a polymethakryláty, polymethyl-methakryláty, polyakrylamidy a polyakrylonitrily, jejichž rázová houževnatost je modifikována butyl-akrylátem.

10. Kopolymery monomerů uvedených v odstavci 9 mezi sebou nebo s jinými nenasycenými monomery, například kopolymery akrylonitrilu a butadienu, kopolymery akrylonitrilu a alkyl— akrylátu, kopolymery akrylonitrilu a alkoxyalkyl-akrylátu, kopolymery akrylonitrilu a vinylhalogenidu nebo terpolymery akrylonitrilu, alkyl-methakrylátu a butadienu.

11. Polymery odvozené od nenasycených alkoholů a aminů nebo jejich acylderivátů nebo acetalů, například polyvinylalkohol, polyvinyl-acetát, polyvinyl-stearát, polyvinyl-benzoát, polyvinyl-maleinát, polyvinyl-butyral, polyallyl—ftalát nebo polyallyl-melamin, jakož i jejich kopolymery s olefiny uvedenými výše v odstavci 1.

12. Homopolymery a kopolymery cyklických etherů, jako jsou polyalkylenglykoly, polyethylenoxid, polypropylenoxid nebo jejich kopolymery s bisglycidylethery.

13. Polyacetaly, jako je polyoxymethylen, jakož i takové polyoxymethyleny, které obsahují jako komonomer ethylenoxid, polyacetaly modifikované termoplastickými polyurethany, akryláty nebo MBS.

14. Polyfenylenoxidy a -sulfidy, a směsi polyfenylenoxidů s polymery styrenu nebo polyamidy.

-23 CZ 294258 B6

15. Polyurethany odvozené jednak od hydroxylovou skupinou zakončených polyetherů, polyesterů nebo polybutadienů ajednak alifatických nebo aromatických polyizokyanátů, jakož i jejich prekurzory.

16. Polyamidy a kopolyamidy odvozené od diaminů a dikarboxylových kyselin nebo/a od aminokarboxylových kyselin nebo odpovídajících laktamů, například polyamid 4, polyamid 6, polyamid 6/6, 6/10, 6/9, 6/12, 4/6, 12/12, polyamid 11, polyamid 12, aromatické polyamidy vzniklé z m-xylenu, diaminu a kyseliny adipové, polyamidy připravené z hexamethylendiaminu a izoftalové nebo/a tereftalové kyseliny a popřípadě s elastomerem jako modifikačním činidlem, například poly-2,4,4—trimethylhexamethylen-tereftalamid nebo poly-m-fenylen-izoftalamid, a též blokové kopolymery výše zmíněných polyamidů s polyolefiny, kopolymery olefinů, ionomery nebo chemicky vázanými nebo roubovanými elastomery, nebo s polyethery, například s polyethylenglykolem, polypropylenglykolem nebo polytetramethylenglykolem, jakož i polyamidy nebo kopolyamidy modifikované EPDM nebo ABS, a polyamidy kondenzované během zpracovávání (polyamidové systémy RIM).

17. Polymočoviny, polyimidy, polyamid-imidy, polyether-imidy, polyesterimidy, polyhydantoiny a polybenzimidazoly.

18. Polyestery odvozené od dikarboxylových kyselin a diolů nebo/a od hydroxykarboxylových kyselin nebo odpovídajících laktonů, například polyethylen-tereftalát, polybutylen-tereftalát, poly-l,4-dimethylolcyklohexan-tereftalát a polyhydroxybenzoáty, jakož i blokové kopolyetherestery odvozené od polyetherů zakončených hydroxylovou skupinou, a rovněž polyestery modifikované polykarbonáty nebo MBS.

19. Polykarbonáty a polyester-karbonáty.

20. Polysulfony, polyether-sulfony a polyether-ketony.

21. Zesítěné polymery odvozené jednak od aldehydů ajednak od fenolů, močovin a melaminů, jako jsou fenolformaldehydové pryskyřice, močovinoformaldehydové pryskyřice a melaminformaldehydové pryskyřice.

22. Vysychavé a nevysychavé alkydové pryskyřice.

23. Nenasycené polyesterové pryskyřice odvozené od kopolyesterů nasycených a nenasycených dikarboxylových kyselin s vícemocnými alkoholy a vinylových sloučenin jako zesíťujících činidel, a též jejich těžko hořlavé halogen obsahující modifikace.

24. Zesíťovatelné akrylové pryskyřice odvozené od substituovaných akrylátů, jako jsou například epoxy-akryláty, urethan-akryláty nebo polyester-akryláty.

25. Alkydové pryskyřice, polyesterové pryskyřice a akrylátové pryskyřice zesítěné s melaminovými pryskyřicemi, močovinovými pryskyřicemi, izokyanáty, izokyanuráty, polyizokyanáty nebo epoxidovými pryskyřicemi.

26. Zesítěné epoxidové pryskyřice odvozené od alifatických, cykloalifatických, heterocyklických nebo aromatických glycidylových sloučenin, například produkty diglycidyletherů bisfenolu A a bisfenolu F, které jsou zesítěné běžnými tvrdícími přísadami, jako jsou anhydridy nebo aminy, za přítomnosti nebo za nepřítomnosti akcelerátorů.

27. Přírodní polymery, jako je celulóza, přírodní kaučuk, želatina, a jejich chemicky modifikované homologní deriváty, například acetáty celulózy, propionáty celulózy a butyráty celulózy,

-24CZ 294258 B6 nebo ethery celulózy, jako je methylcelulóza, jakož i přírodní pryskyřice (kalafuny) ajejich deriváty.

28. Směsi výše uvedených polymerů (polyblends), například PP/EPDM, polyamid/EPDM nebo ABS, PVC/EVA, PVC/ABS, PVC/MBS, PC/ABS, PBTP/ABS, PC/ASA, PC/PBT, PVC/CPE, PVC/akryláty, POM/termoplastický PUR, PC/termoplastický PUR, POM/akrylát, POM/MBS, PPO/HIPS, PPO/PA 6,6 a kopolymery, PA/HDPE, PA/PP, PA/PPO, PBT/PC/ABS nebo PBT/PET/PC.

29. V přírodě se vyskytující a syntetické organické materiály, které jsou čistými monomemími sloučeninami nebo směsmi takových sloučenin, například minerální oleje, živočišné a rostlinné tuky, oleje a vosky, nebo oleje, tuky a vosky na bázi syntetických esterů (například ftalátů, adipátů, fosfátů nebo trimellitátů) a rovněž směsi syntetických esterů s minerálními oleji v libovolných hmotnostních poměrech, které se používají typicky jako zvlákňovací preparáty, jakož i vodné emulze takových materiálů.

30. Vodné emulze přírodního nebo syntetického kaučuku, například přírodní latex nebo latexy karboxylovaných kopolymerů styrenu a butadienu.

Vynález se tedy rovněž týká kompozice obsahující organický materiál citlivý vůči světlen, teplem nebo oxidací indukovanému odbourávání a směs obsahující alespoň tři různé sloučeniny obecného vzorce I, výhodně obecného vzorce X, které se liší proměnnou n, kterážto směs má polydisperzitu ^{1 u n} od 1,1 do 1,7, či od 1,1 do 1,5, s tím, že souhrn všech sloučenin obecného vzorce I přítomných v této kompozici má polydisperzitu * ⁿ od 1,1 do 1,7, či od 1,1 do 1,5.

Organickým materiálem je výhodně syntetický polymer, zvláště syntetický polymer vybraný z výše uvedených skupin. Výhodné jsou polyolefiny a zejména výhodný je polyethylen a polypropylen.

Dalším provedením vynálezu je způsob stabilizace organického materiálu proti světlem, teplem nebo oxidací vyvolanému odbourávání, při kterém se do tohoto organického materiálu zapracuje směs obsahující alespoň tři různé sloučeniny obecného vzorce I, výhodně obecného vzorce X, M /M které se liší proměnnou n, kterážto směs má polydisperzitu ^{w n} od 1,1 do 1,7, stím, že souhrn všech sloučenin obecného vzorce I přítomných v této kompozici má polydisperzitu H /M ^{v n} od 1,1 do 1,7, výhodně 1 až 1,5 nebo 1 až 1,4, zejména 1 až 1,35.

Sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich směsi lze použít v různých poměrech, v závislosti na povaze materiálů, který má být stabilizován, na konečném použití a na přítomnosti jiných aditiv.

Obecně je vhodné použít například 0,01 až 5 % hmotn. sloučenin obecného vzorce I nebo jejich směsi, vztaženo na hmotnost materiálu, který má být stabilizován, výhodně 0,05 až 1 %.

Sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich směs lze k polymemím materiálům přidávat například před polymerací nebo zesítěním, v průběhu polymerace nebo zesítění nebo po polymeraci nebo zesítění těchto materiálů. Dále je lze zapracovávat do polymemích materiálů v čisté formě nebo enkapsulované ve voscích, olejích nebo polymerech.

Obecně lze sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich směs zapracovat do polymemích materiálů pomocí různých způsobů, jako je míchání za sucha ve formě prášků nebo míchání za vlhka ve formě roztoků nebo suspenzí nebo rovněž ve formě předsměsi. Při těchto operacích lze polymer použít ve formě prášku, granulí, roztoků, suspenzí nebo ve formě latexů.

-25 CZ 294258 B6

Materiály stabilizované sloučeninami obecného vzorce I nebo jejich směsí lze použít pro výrobu výlisků, fólií, pásů, monofibrilových vláken, vláken, materiálů pro povrchovou úpravu a podobně.

Pokud je to žádoucí, lze do organických materiálů obsahujících sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich směsi přidávat další běžná aditiva pro syntetické polymery, jako jsou antioxidanty, látky pohlcující UV-záření UV-absorbéry), stabilizátory na bázi niklu, pigmenty, plnidla, plastifikátory, inhibitory koroze a deaktivátory kovů.

Konkrétními příklady těchto běžných aditiv jsou:

1. Antioxidanty

1.1. Alkylované monofenoly, například 2,6-<7z7erc-butyl^~methylfenol, 2-/m?-butyl-4,6-dimethylfenol, 2,6-íZz7erc-butyl^4-ethyIfenol, 2,6-í/z7erc-butyl^4-n-butylfenol, 2,6-diterc-butyl4-izobutylfenol, 2,6-dicyklopentyM-methylfenol, 2-(a-methylcyklohexyl)-4,6-dimethylfenol,

2,6-dioktadecyl-4-methylfenoJ, 2,4,6-tricyklohexylfenol, 2,6-í/z7erc-butyl-4-methoxymethylfenol, lineární nebo na postranních řetězcích rozvětvené nonylfenoly, například 2,6-dinonyl-4methylfenol, 2,4-dimethyl-6-( 1 '-methylundec-1 '-yl)fenol, 2,4-dimethyl-6-( 1 '-methylheptadec-1 '-yl)fenol, 2,4-dimethyl-6-(r-methyltridec-T-yl)fenol a jejich směsi.

1.2. Alkylthiomethylfenoly, například 2,4-dioktylthiomethyl-6-terc-butylfenol, 2,4-dioktylthiomethyl-6-methylfenol, 2,4-dioktylthiomethyl-6-ethylfenol, 2,6-didodecylthiomethyl—4nonylfenol.

1.3. Hydrochinony a alkylované hydrochinony, například 2,6-Jz7erc-butyl-4-methoxyfenol,

2.5- íú7erc-butylhydrochinon, 2,5-<//7erc-amylhydrochinon, 2,6-difenyl-4-oktadecyloxyfenol,

2.6- íú7erc-butylhydrochinon, 2,5-íú7erc-butyl-4-hydroxyanisol, 3,5-rizYez'c-butyl-4-hydroxyanisol, 3,5-rú7en?-butyl-4-hydroxyfenyl-stearát, bis(3,5-riz7erc-butyl-4-hydroxyfenyl)-adipát.

1.4. Tokoferoly, například a-tokoferol, β-tokoferol, γ-tokoferol, δ-tokoferol a jejich směsi (vitamin E).

1.5. Hydroxylované thiodifenylethery, například 2,2'-thiobis(6-tórc-butyM-methylfenol), 2,2'-thiobis(4-oktylfenol), 4,4'-thiobis(6-/erc-butyl-3-methylfenol), 4,4'-thiobis(6-terc-butyl2-methylfenol), 4,4'-thiobis(3,6-í/zseÁ:-amylfenol), 4,4'-bis(2,6-dimethyl-4-hydroxyfenyl)disulfid.

1.6. Alkylidenbisfenoly, například 2,2'-methylenbis(6-Zerc-butyM-methylfenol), 2,2'- methylenbis(6-terc-butyl-4-ethylfenol), 2,2'-methylenbis[4-methyl-6-(a-methylcyklohexyl)fenol], 2,2'-methylenbis(4-methyl-6-cyklohexylfenol), 2,2'-methylenbis(6-nonyl-4-methylfenol), 2,2'-methyIenbis(4,6-dz7erc-butylfenol), 2,2'-ethylidenbis(4,6-í/z7erc-butylfenol), 2,2'ethylidenbis(6-fórc-butyl-4-izobutylfenol), 2,2'-methylenbis[6-(a-methylbenzyl)-4-nonylfenol], 2,2'-methyIenbis[6-(a,a-dimethylbenzyl)-4-nonylfenol], 4,4'-methylenbis(2,6-Jz7ercbutylfenol), 4,4'-methylenbis(6-íerc-buty 1-2-methylfenol), 1,1 -bis(5-/erc-buty M-hydroxy-2methylfenyl)butan, 2,6-bis(3-/erc-butyl-5-methy l-2-hydroxybenzyl)-4-methylfenol, 1,1,3tris(5-/erc-butyl-4-hydroxy-2-methy lfenyl)butan, 1,1 -bis(5-Zerc-buty Ml-hydroxy-2methylfenyl)-3-n-dodecylmerkaptobutan, ethylenglykol-bis[3,3-bis(3'-terc-butyl—4'-hydroxyfenyl)butyrát], bis(3-íerc-butyl—4-hydroxy-5-methylfenyl)dicyklopentadien, bis[2-(3'-rercbutyl-2'-hydroxy-5'-methylbenzyl)-6-/erc-butyl-4-methylfenyl]tereftalát, 1,1—bis(3,5— dimethyl-2-hydroxyfenyl)butan, 2,2-bis(3,5-ďz7erc-butyM-hydroxyfenyl)propan, 2,2-bis(5rerc-butyl-4-hydroxy-2-methylfenyl)-4-n-dodecylmerkaptobutan, 1,1,5,5-tetra(5-/erc-butyl4-hydroxy-2-methylfenyl)pentan.

-26CZ 294258 B6

1.7. Ο-, N- a S-benzylové sloučeniny, například 3,5,3',5'—tetraterc-butyl—4,4'-dihydroxydibenzylether, oktadecyl^4-hydroxy-3,5-Jz7erc-butylbenzylmerkaptoacetát, tris(3,5-<7z7erc-butyl4-hydroxybenzyl)amin, bis(4-/erc-butyl-3-hydroxy-2,6-dimethylbenzyl)dithiotereftalát, bis(3,5-í//7erc-butyl-4-hydroxybenzyl)sulfid, izooktyl-3,5-<7z7erc-butyl-4-hydroxybenzylmerkaptoacetát.

1.8. Hydroxybenzylované malonáty, například dioktadecyl-2,2-bis(3,5-c/z7erc-butyl-2hydroxybenzyl)malonát, dioktadecyl-2-(3-Zerc-butyl-4-hydroxy-5-methylbenzyl)malonát, didodecylmerkaptoethyl-2,2-bis(3,5-ířz7erc-butyM-hydroxybenzyl)malonát, bis[4—<l,l,3,3— tetramethylbutyl)fenyl]-2,2-bis(3,5-<7z7erc-butyl-4-hydroxybenzyl)malonát.

1.9. Aromatické hydroxybenzylové sloučeniny, například l,3,5-tris(3,5-e/z7erc-butyl—4hydroxybenzyl)-2,4,6-trimethylbenzen, l,4-bis(3,5-Jz7erc-butyl-4-hydroxybenzyl)-2,3,5,6tetramethylbenzen, 2,4,6-tris(3,5-c/z7erc-butyl-4-hydroxybenzyl)fenol.

1.10. Triazinové sloučeniny, například 2,4-bis(oktylmerkapto)-6-(3,5-+7z7erc-butyl-4-hydroxy- anilino)-l,3,5-triazin, 2-oktylmerkapto-4,6-bis(3,5-<7z7erc-butyM-hydroxyanilino)-l,3,5triazin, 2-oktylmerkapto-4,6-bis(3,5-í/z7erc-butyl-4-hydroxyfenoxy)-l ,3,5-triazin, 2,4,6-tris(3,5-<7z7erc-butyl-4-hydroxyfenoxy)-l,2,3-triazin, l,3,5-tris(3,5-í/z7erc-butyM-hydroxybenzyl)izokyanurát, 1,3,5-tris(4-/erc-butyl-3-hydroxy-2,6-dimethylbenzy l)izokyanurát,

2,4,6-tris(3,5-<7z7erc-butyl—4-hydroxyfenylethyl)-l ,3,6-triazin, 1,3,5-tris(3,5-<7z7erc-butyl-4hydroxyfenylpropionyl)hexahydro-l,3,5-triazin, 1,3,5—tris(3,5—dicyklohexyl-4-hydroxybenzyl)izokyanurát.

1.11. Benzylfosfonáty, například dimethyl-2,5-<7z7erc-butyl-4-hydroxybenzylfosfonát, diethyl—

3,5-íZz7erc-butyl-4-hydroxybenzylfosfonát, dioktadecyl-3,5-í/z7erc-butyl-4-hydroxybenzylfosfonát, dioktadecyl-5-Zerc-butyl-4-hydroxy-3-methylbenzylfosfbnát, vápenatá sůl monoethylesteru 3,5-ců7erc-butyl-4-hydroxybenzylfosfonové kyseliny.

1.12. Acylaminofenoly, například 4-hydroxylauranilid, 4-hydroxystearanilid, oktyl-N-(3,5íZz7erc-butyl-A-hydroxyfenyl)karbamát.

1.13. Estery (3-(3,5-c/z-Zerc-butyM-hydroxyfenyl)propionové kyseliny s jednomocnými nebo vícemocnými alkoholy, například s methanolem, ethanolem, n-oktanolem, izooktanolem, oktadekanolem, 1,6-hexandiolem, 1,9-nonandiolem, ethylenglykolem 1,2-propandiolem, neopentylglykolem, thiodiethylenglykolem, diethylenglykolem, triethylenglykolem, pentaerythritolem, tris(hydroxyethyl)izokyanurátem, N,N'-bis(hydroxyethyl)oxamidem, 3-thiaundekanolem, 3-thiapentadekanolem, trimethylhexandiolem, trimethylolpropanem, 4-hydroxymethyl-l-fbsfa-2,6,7trioxabicyklo[2.2.2]oktanem.

1.14. Estery p-(5-Zerc-butyl-4-hydroxy-3-methylfenyl)propionové kyseliny s jednomocnými nebo vícemocnými alkoholy, například s methanolem, ethanolem, n-oktanolem, izooktanolem, oktadekanolem, 1,6-hexandiolem, 1,9-nonandiolem, ethylenglykolem, 1,2-propandiolem, neopentylglykolem, thiodiethylenglykolem, diethylenglykolem, triethylenglykolem, pentaerythritolem, tris(hydroxyethyl)izokyanurátem, N,N'-bis(hydroxyethyl)oxamidem, 3-thiaundekanolem, 3-thiapentadekanolem, trimethylhexandiolem, trimethylolpropanem, 4-hydroxymethyl-l-fosfa-2,6,7-trioxabicyklo[2.2.2]oktanem.

1.15. Estery (3-(3,5-dicyklohexyl-4-hydroxyfenyl)propionové kyseliny s jednomocnými nebo vícemocnými alkoholy, například s methanolem, ethanolem, oktanolem, oktadekanolem, 1,6hexandiolem, 1,9-nonandiolem, ethylenglykolem, 1,2-propandiolem, neopentylglykolem, thiodiethylenglykolem, diethylenglykolem, triethylenglykolem, pentaerythritolem, tris(hydroxyethyl)izokyanurátem, N,N'-bis(hydroxyethyl)oxamidem, 3-thiaundekanolem, 3-thiapentadekanolem,

-27CZ 294258 B6 trirnethylhexandiolem, trimethylolpropanem, 4-hydroxymethyl-l-fosfa-2,6,7-trioxabicyklo[2.2.2]oktanem.

1.16. Estery 3,5-Jz7erc-butyl-4-hydroxyfenyloctové kyseliny s jednomocnými nebo vícemocnými alkoholy, například s methanolem, ethanolem, oktanolem, oktadekanolem, 1,6-hexandiolem, 1,9-nonandiolem, ethylenglykolem, 1,2-propandiolem, neopentylglykolem, thiodiethylenglykolem, diethylenglykolem, triethylenglykolem, pentaerythritolem, tris(hydroxyethyl)izokyanurátem, N,N'-bis(hydroxyethyl)oxamidem, 3-thiaundekanolem, 3-thiapentadekanolem, trirnethylhexandiolem, trimethylolpropanem, 4-hydroxymethyl-l-fosfa-2,6,7-trioxabicyklo[2.2.2]oktanem.

1.17. Amidy |3-(3,5-č/z7erc-butyl-4-hydroxyfenyl)propionové kyseliny, například N,N'-bis(3,5íů7erc-butyl-4-hydroxyfenylpropionyl)hexamethylendiamin, N,N'-bis(3,5-c/z7erc-butyl-4hydroxyfenylpropionyl)trimethylendiamin, N,N'-bis(3,5-c/z7erc-butyl-4-hydroxyfenylpropionyl)hydrazin.

1.18. Kyselina askorbová (vitamin C).

1.19. Antioxidanty na bázi aminů, například N,N'-diizopropyl-p-fenylendiamin, N,N'-z7zse^butyl-p-fenylendiamin, N,N'-bis( 1,4-dimethylpentyl)-p-fenylendiamin, N,N'-bis( 1—ethyl—3— methylpentyl)-p-fenylendiamin, N,N'-bis(l-methylheptyl)-p-fenylendiamin, N,N'-dicyklohexyl-p-fenylendiamin, N,N'-difenyl-p-fenylendiamin, N,N'-bis(2-naftyl)-p-fenylendiamin, N-izopropyl-N'-fenyl-p-fenylendiamin, N-( 1,3-dimethylbuty l)-N'-fenyl-p-fenylendiamin, N-(l-methylheptyl)-N'-fenyl-p-fenylendiamin, N-cyklohexyl-N'-fenyl-p-fenylendiamin, 4-(p-toluensulfamoyl)difenylamin, N,N'-dimethyl-N,N'-č/zse£-butyl-p-fenylendiamin, difenylamin, N-allyldifenylamin, 4-izopropoxydifenylamin, N-fenyl-l-naftylamin, N-(4-tórc-oktylfenyl)-l-naftylamín, N-fenyl-2-naftylamin, oktylovaný difenylamin, například p,p'-z/z7ercoktyldifenylamin, 4-n-butylaminofenol, 4-butyrylaminofenol, 4-nonanoylaminofenol, 4-dodekanoylaminofenol, 4-oktadekanoylaminofenol, bis(4-methoxyfenyl)amin, 2,6-í/z7erc-butyl4-dimethylaminomethylfenol, 2,4'-diaminodifenylmethan, 4,4'-diaminodifenylmethan, N,N,N',N'-tetramethyl-4,4'-diaminodifenylmethan, l,2-bis[(2-methylfenyl)amino]ethan, 1,2— bis(fenylamino)propan, (o-tolyl)biguanid, bis[4-(r,3'-dimethylbutyl)fenyl]amin, tercoktylovaný N-fenyl-l-naftylamin, směs mono- a dialkylovaných Zerc-butyl/řerc-oktyldifenylaminů, směs mono- a dialkylovaných nonyldifenylaminů, směs mono- a dialkylovaných dodecyldifenylaminů, směs mono- a dialkylovaných izopropyl/izohexyldifenylaminů, směs mono- a dialkylovaných terc-butyldifenylaminů, 2,3-dihydro-3,3-dimethyl-4H-l,4-benzothiazin, fenothiazin, směs mono- a dialkylovaných terc-butyl/terc-oktylfenothiazinů, směs mono- a dialkylovaných terc-oktylfenothiazinů, N-allylfenothiazin, N,N,N',N'-tetrafenyl-l,4diamino-but-2-en, N,N-bis(2,2,6,6-tetramethylpiperid^l-yl)hexamethylendiamin, bis(2,2,6,6tetramethylpiperid-4-yl)sebakát, 2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-on, 2,2,6,6-tetramethylpiperidin^4-ol.

2. Látky pohlcující UV záření a stabilizátory proti účinkům světla

2.1. 2-(2'-hydroxyfenyl)benzotriazoly, například 2-(2'-hydroxy-5'-methyIfenyl)benzotriazo(, 2-(3',5'-í/z7erc-butyl-2'-hydroxyfenyl)benzotriazol, 2-(5'-terc-butyl-2'-hydroxyfenyl)benzotriazol, 2-(2'-hydroxy-5'-(l,l,3,3-tetramethylbutyl)fenyl)benzotriazol, 2—(3',5'-<7z7erc-butyl2'-hydroxyfenyl)-5-chlorbenzotriazol, 2-(3'-íerc-butyl-2'-hydroxy-5'-methylfenylý-5-chlorbenzotriazol, 2-(3'-se£-butyl-5'-tórc-butyl-2'-hydroxyfenyl)benzotriazol, 2-(2'-hydroxy-4'oktyloxyfenyl)benzotriazol, 2-(3',5'-íZz7erc-amyl-2'-hydroxyfenyl)benzotriazol, 2—(3^ř,5'—bis(a,a-dimethylbenzyl)-2'-hydroxyfenyl)benzotriazol, směs 2-(3'-Zerc-butyl-2'-hydroxy-5'-(2oktyloxykarbonylethyl)fenyl)-5-chlorbenzotriazolu, 2-(3'-/erc-butyl-5'-[2-(2-ethylhexyloxy)karbonylethyl]-2'-hydroxyfenyl)-5-chlorbenzotriazolu, 2-(3'-zW-buty!-2'-hydroxy-5'-(2-28CZ 294258 B6 methoxykarbonylethyl)fenyl)-5-chlorbenzotriazolu, 2-(3'-Zerc-butyl-2'-hydroxy-5'-(2methoxykarbonylethyl)fenyl)benzotriazolu, 2-(3 '-/erc-buty 1-2 '-hydroxy-5'-(2-okty loxykarbonylethyl)fenyl)benzotriazolu, 2-(3'-/erc-butyl-5'-[2-(2-ethylhexyloxy)karbonylethyl]-2'hydroxyfenyl)benzotriazolu, 2-(3'-dodecyl-2'-hydroxy-5'-methylfenyl)benzotriazolu a 2—(3'— rerc-butyl-2'-hydroxy-5'-(2-izooktyloxykarbonylethyl)fenyl)benzotriazolu, 2,2'-methylen-bis[4-(1,1,3,3-tetramethylbutyl)-6-benzotriazol-2-ylfenol], produkt transesterifikace 2-[3'-íercbutyl-5'-(2-methoxykarbonylethyl)-2'-hydroxyfenyl]-2H-benzotriazolu polyethylenglykolem 300, sloučenina vzorce [R-CH₂CH₂-COO(CH₂)₃-]₂- kde R představuje 3'-íerc-butyl-4'hydroxy-5'-2H-benzotriazol-2-ylfenylovou skupinu.

2.2. 2-hydroxybenzofenony, například 4-hydroxy-, 4-methoxy-, 4-oktyloxy-, 4-decyloxy4-dodecyloxy, 4-benzyloxy-, 4,2',4'-trihydroxy- a 2'-hydroxy-4,4'-dimethoxy- deriváty 2-hydroxybenzofenonu.

2.3. Estery substituovaných a nesubstituovaných benzoových kyselin, například 4-/erc-butylfenyl-salicylát, fenyl-salicylát, oktylfenyl-salicylát, dibenzoyl-resorcinol, bis(4-Zerc-butylbenzoyl)-resorcinol, benzoyl-resorcinol, 2,4-dz7erc-butylfenyl-3,5-c/z7erc-butyl—4-hydroxybenzoát, hexadecyl-3,5-í/z7erc-butyl-4-hydroxybenzoát, oktadecyl-3,5-dz7erc-butyl-4hydroxybenzoát, 2-methyM,6-<7z7erc-butylfenyl-3,5-r/z7erc-butyl-4-hydroxybenzoát.

2.4. Akryláty, například ethyI-a-kyan~P,[3-difenylakrylát, izooktyl-a-kyan-P,P-difenylakrylát, methyl-a-methoxykarbonylcinnamát, methyl-a-kyan-P-methyl-p-methoxycinnamát, butyl-akyan-P-methyl-p-methoxycinnamát, methyl-a-methoxykarbonyl-p-methoxycinnamát, a N(P-methoxykarbonyl-p-kyanvinyl)-2-methylindolin.

2.5. Sloučeniny niklu, například komplexy niklu s 2,2'-thiobis[4-(l,l,3,3-tetramethylbutyl)fenolem], jako je komplex 1 : 1 nebo 1 : 2, popřípadě s dalšími ligandy, jako je n-butylamin, triethanolamin nebo N-cyklohexyldiethanolamin, dibutyldithiokarbamát, nikelnatý, soli niklu s monoalkylestery 4-hydroxy-3,5-Jz7erc-butylbenzylfosfonové kyseliny, například s jejím methylesterem nebo ethylesterem, komplexy niklu s ketoximy, například s 2-hydroxy-4-methylfenyl-undecylketoximem, komplexy niklu s l-fenyM-lauroyl-5-hydroxypyrazolem, popřípadě s dalšími ligandy.

2.6. Stéricky bráněné aminy, například bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)sebakát, bis(2,2,6,6tetramethyl-4-piperidyl)sukcinát, bis( 1,2,2,6,6-pentamethyl-4-piperidyl)sebakát, bis( 1-oktyloxy-2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)sebakát, bis( 1,2,2,6,6-pentamethyl-4-piperidyl)-n-buty 1-

3.5- í/z7erc-butyl-4-hydroxybenzylmalonát, kondenzační produkt l-(2-hydroxyethyl)-2,2,6,6tetramethyl-4-hydroxypiperidinu a kyseliny jantarové, kondenzační produkt N,N'-bis(2,2,6,6tetramethyl^4-piperidyl)hexamethylendiaminu a 4-/erc-oktylamino-2,6-dichlor-l ,3,5-triazinu, tris(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)nitrilotriacetát, tetrakis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)1,2,3,4-butan-tetrakarboxylát, l,l'-(L2-ethandiyl)bis(3,3,5,5-tetramethylpiperazinon), 4benzoyl-2,2,6,6-tetramethylpiperidin, 4-stearyloxy-2,2,6,6-tetramethylpiperidin, bis( 1,2,2,6,6— pentamethylpiperidyl)-2-n-butyl-2-(2-hydroxy-3,5-<7z7erc-butylbenzyl)malonát, 3-n-oktyl7,7,9,9-tetramethyl-l,3,8-triazaspiro[4,5]dekan-2,4-dion, bis(l-oktyloxy-2,2,6,6-tetramethylpiperidyl)sebakát, bis(l-oktyloxy-2,2,6,6-tetramethylpiperidyl)sukcinát, kondenzační produkt N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)hexamethylendiaminu a 4-morfolino-2,6-dichlor-

1.3.5- triazinu, kondenzační produkt 2-chlor-A,6-bis(4-n-butylamino-2,2,6,6-tetramethylpiperidyl)—1,3,5—triazinu a l,2-bis(3-aminopropylamino)ethanu, kondenzační produkt 2-chlor-

4.6- di(4-n-butylamino-l,2,2,6,6-pentamethylpiperidyl)-l,3,5-triazinu a l,2-bis(3-aminopropylamino)ethanu, 8-acetyl-3-dodecyl-7,7,9,9-tetramethyl-l,3,8-triazaspiro[4,5]dekan-2,4dion, 3-dodecyl-l-(2,2,6,6-tetramethyM-piperidyl)pynolidin-2,5-dion, 3-dodecyl-l(l,2,2,6,6-pentamethyl-4-piperidyl)pyrrolidin-2,5-dion, směs 4-hexadecyloxy- a 4-stearyloxy-

2.2.6.6- tetramethylpiperidinu, kondenzační produkt N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4- piperidyl)hexamethylendiaminu a 4-cyklohexylamino-2,6-dichlor-l,3,5-triazinu, kondenzační

-29CZ 294258 B6 produkt l,2-bis(3-aminopropylamino)ethanu a 2,4,6-trichlor-l,3,5-triazinu, jakož i 4-butylamino-2,2,6,6-tetramethylpiperidin (registrační číslo CAS [136504-96-6]), N-(2,2,6,6tetramethyl-4-piperidyl)-n-dodecylsukcinimid, N-(l,2,2,6,6-pentamethyl-4-piperidyl)-n-dodecylsukcinimid, 2-undecyl-7,7,9,9-tetramethyl-l-oxa-3,8-diaza-4-oxospiro[4,5]dekan, produkt reakce 7,7,9,9-tetramethyl-2-cykloundecyl-l-oxa-3,8-diaza-4-oxospiro[4,5]dekanu a epichlorhydrinu.

2.7. Oxamidy, například 4,4'-dioktyloxyoxanilid, 2,2'-diethoxyoxanilid, 2,2'-dioktyloxy-5,5'tZžterc-butoxanilid, 2,2'-didodecyIoxy-5,5'-Jz7erc-butoxanilid, 2-ethoxy-2'-ethyloxaniIid, N,N'-bis(3-dimethylaminopropyl)oxamid, 2-ethoxy-5-terc-butyl-2'-ethoxanilid a jeho směs s 2-ethoxy-2'-ethyl-5,4'-ť7íterc-butoxanilidem, a směsi ortho- a para-methoxy-disubstituovaných oxanilidů a směsi ortho- a para-ethoxy-disubstituovaných oxanilidů.

2.8. 2-(2-hydroxyfenyl)-l,3,5-triaziny, například 2,4,6-tris(2-hydroxy-4-oktyloxyfenyl)-

1,3,5-triazin, 2-(2-hydroxy-4-oktyloxyfenyl)-4,6-bis(2,4-dimethylfenyl)-l,3,5-triazin, 2(2,4-dihydroxyfenyl)-4,6-bis(2,4-dimethylfenyl)-l,3,5-triazin, 2,4-bis(2-hydroxy-4-propyloxyfenyl)-6-(2,4-dimethylfenyl)-l,3,5-triazin, 2-(2-hydroxy-^l-oktyloxyfenyl)-4,6-bis(4methylfenyl)-l,3,5-triazin, 2-(2-hydroxy-4-dodecyloxyfenyl)-4,6-bis(2,4-dimethylfenyl)-

1,3,5-triazin, 2-(2-hydroxy-4-tridecyloxyfenyl)—4,6-bis(2,4-dimethylfenyI)-l,3,5-triazin, 2-[2-hydroxy-4-(2-hydroxy-3-butyloxypropoxy)fenyl]-4,6-bis(2,4-dimethyl)-l,3,5-triazin, 2-[2-hydroxy-4-(2-hydroxy-3-oktyloxypropyloxy)fenyl]^4,6-bis(2,4-dimethyl)-l,3,5-triazin,

2- [4-(dodecyloxy/tridecyloxy-2-hydroxypropoxy)-2-hydroxyfenyl]-4,6-bis(2,4-dimethylfenyl)-l,3,5-triazin, 2-[2-hydroxy-4-(2-hydroxy-3-dodecyloxypropoxy)fenyl]—4,6-bis(2,4-dimethylfenyl)-l,3,5-triazin, 2-(2-hydroxy-4-hexyloxy)fenyl-4,6-difenyl-l,3,5-triazin, 2—(2— hydroxy-4-methoxyfenyl)-4,6-dÍfenyl-l,3,5-triazin, 2,4,6-tris[2-hydroxy-4-(3-butoxy-2hydroxypropoxy)fenyl]-l,3,5-triazin, 2-{2-hydroxyfenyl)-4-(4-methoxyfenyl)-6-fenyl-l,3,5triazin.

3. Deaktivátory kovů, například Ν,Ν'-difenyloxamid, N-salicylal-N'-salicyloylhydrazin, N,N'-bis(salicyloyl)hydrazin, N,N'-bis(3,5-í/z7erc-butyl-4-hydroxyfenylpropionyl)hydrazin,

3- salicyloylamino-l,2,4-triazol, bis(benzyliden)oxalyl-dihydrazid, oxanilid, izoftaloyl—dihydrazid, sebakoylbisfenylhydrazid, Ν,Ν'-diacetyladipoyl-dihydrazid, N,N'-bis(salicyloyl)oxalyl-dihydrazid, N,N'-bis(salicyloyl)thiopropionyl-dihydrazid.

4. Fosfity a fosfonity, například trifenyl-fosfit, difenyl-alkyl-fosfíty, fenyl-dialkyl-fosfity, tris(nonylfenyl)-fosfit, trialuryl-fosfit, trioktadecyl-fosfit, distearyl-pentaerythritol-difosfit, tris(2,4-í/zfórc-butylfenyl)-fosfit, diizodecyl-pentaerythritol-difosfit, bis(2,4-<7z7erc-butylfenyl)-pentaerythritol-difosfit, bis(2,6-</z7erc-butyl-4-methylfenyl)-pentaerythritol-difosfit, diizodecyloxypentaerythritol-difosfit, bis(2,4-í/z7erc-butyl-6-methylfenyl)pentaerythritol-difosfit, bis(2,4,6-tris(rez-c-butylfenyl)pentaerythritol-difosfit, tristearyl-sorbitol-trifosfit, tetrakis(2,4-í/zfórc-butylfenyl)-4,4'-bifenylen-difosfonit, 6-izooktyloxy-2,4,8,10-íe/ra/erc-butyl12H-dibenz[d,g]-l,3,2-dioxafosfocin, 6-fluor-2,4,8,10-teZratórc-butyl-12-methyl-dibenz[d,g]-l ,3,2-dioxafosfocin, bis(2,4-ť7z7erc-butyl-6-methylfenyl)methylfosfit, bis(2,4-ditercbutyl-6-methylfenyl)ethylfosfit.

5. Hydroxylaminy, například N,N-dibenzylhydroxylamin, Ν,Ν-diethylhydroxylamin, N,N-dioktylhydroxylamin, Ν,Ν-dilaurylhydroxylamin, N,N-í/z7etra-decylhydroxylamin, N,N-dihexadecylhydroxylamin, Ν,Ν-dioktadecylhydroxylamin, N-hexadecyl-N-oktadecylhydroxylamin, N-heptadecyl-N-oktadecylhydroxylamin, Ν,Ν-dialkylhydroxylaminy odvozené od aminů hydrogenovaného loje.

6. Nitrony, například N-benzyl-alfa-fenylnitron, N-ethyl-alfa-methylnitron, N-oktyl-alfaheptylnitron, N-lauryl-alfa-undecylnitron, N-tetradecyl-alfa-tridecylnitron, N-hexadecyl-alfapentadecylnitron, N-oktadecyl-alfa-heptadecylnitron, N-hexadecyl-alfa-heptadecylnitron,

-30CZ 294258 B6

N-oktadecyl-alfa-pentadecylnitron, N-heptadecyl-alfa-heptadecylnitron, N-oktadecyl-alfahexadecylnitron, nitrony odvozené od Ν,Ν-dialkylhydroxylaminů odvozených od aminů hydrogenovaného loje.

7. Synergické přísady obsahující thioskupinu, například dilauryl-thiodipropionát nebo distearyl-thiodipropionát.

8. Sloučeniny rozrušující peroxidy, například estery β-thiodipropionové kyseliny, například její laurylester, stearylester, myristylester nebo tridecylester, merkaptobenzimidazol nebo zinečnatá sůl 2-merkaptobenzimidazolu, dibutyldithiokarbamát zinečnatý, dioktadecyl-disulfid, pentaerythritol-tetrakis(|3-dodecylmerkapto)propionát.

9. Stabilizátory polyamidů, například soli mědi v kombinaci sjodidy nebo/a sloučeninami fosforu a soli dvojmocného manganu.

10. Bazické ko-stabilizátory, například melamin, polyvinylpyrrolidon, dikyandiamid, triallyl— kyanurát, deriváty močoviny, deriváty hydrazinu, aminy, polyamidy, polyurethany, soli vyšších mastných kyselin s alkalickými kovy a s kovy alkalických zemin, například stearát vápenatý, stearát zinečnatý, behenát hořečnatý, stearát hořečnatý, ricinoleát sodný a palmitát draselný, pyrokatecholát antimonu nebo pyrokatecholát cínu.

11. Nukleační činidla, například anorganické látky jako je mastek, oxidy kovů jako je oxid titaničitý nebo oxid hořečnatý, fosforečnany, uhličitany nebo sírany výhodně kovů alkalických zemin, organické sloučeniny jako jsou mono- nebo polykarboxylové kyseliny a jejich soli, například kyselina 4-tórc-butylbenzoová, kyselina adipová, kyselina difenyloctová, natriumsukcinát nebo natrium-benzoát, polymemí sloučeniny jako jsou kopolymery obsahující ionty („ionomery“).

12. Plnidla a ztužovací činidla, například uhličitan vápenatý, silikáty, skleněná vlákna, skleněné kuličky, azbest, mastek, kaolín, slída, síran bamatý, oxidy a hydroxidy kovů, saze, grafit, dřevná moučka a moučky nebo vlákna jiných přírodních produktů, syntetická vlákna.

13. Další aditiva, například plastifikátory, maziva, emulgátory, pigmenty, reologní aditiva, katalyzátory, činidla regulující tok, optické zjasňovací prostředky, činidla pro nehořlavou úpravu, antistatická činidla a nadouvadla.

14. Benzofuranony a indolinony, například jako jsou látky popsané v US-A^4325863, US-A4338244, US-A-5175312, US-A-5216052, US-A-5252643, DE-A-4316611, DE-A-4316622, DE-A-4316876, EP-A-0589839 nebo EP-A-0591102 nebo 3-[4-(2-acetoxyethoxy)fenyl]5,7-í/z7erc-butylbenzofuran-2-on, 5,7-íň7erc-butyl-3-[4-(2-stearoyloxyethoxy)fenyl]benzofuran-2-on, 3,3'-bis[5,7-t/z7erc-butyl-3-(4-[2-hydroxyethoxy]fenyl)benzofuran-2-on], 5,7í/z7erc-butyl-3-(4-ethoxyfenyl)benzofuran-2-on, 3-(4-acetoxy-3,5-dimethylfenyl)-5,7-íZz7ercbutylbenzofuran-2-on, 3—(3,5-dimethyl-4-pivaloyloxyfenyl)-5,7-ť/z7erc-butylbenzofuran-2on.

Sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich směsi lze rovněž použít jako stabilizátory, zejména stabilizátory proti účinkům světla, pro téměř všechny materiály známé v oboru fotografických reprodukcí a jiných reprodukčních technik, jako jsou popsány například ve výzkumné zprávě Research Disclosure 1990, 31429 (str. 474 až 480).

Hmotnostní poměr sloučenin obecného vzorce I nebo jejich směsi k obvyklým aditivům může činit například 1 : 0,5 až 1 : 5.

Sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich směsi jsou zejména vhodné ke stabilizaci pigmentovaných polyolefinů, zejména polypropylenu.

-31 CZ 294258 B6

Vysvětlení a poznámky uváděné výše pro sloučeniny obecného vzorce I a jejich směsi, pokud jde o stabilizaci organických materiálů, jsou rovněž použitelné pro meziprodukty obecného vzorce D ajejich směsi.

Vynález podrobněji ilustrují následující příklady. Všechna uváděná procenta jsou procenty hmotnostními, pokud není uvedeno jinak.

Jako analytický postup pro separaci molekul na základě jejich velikostního rozdílu a pro získání průměrů molekulových hmotností nebo informací o distribuci molekulových hmotností polymerů se používá gelová permeační chromatografie (GPC).

Tato technika je dobře známá a je popsána například v práci „Modern Size - Exclusion Liquid Chromatography“, kterou napsali W. W. Yan a kol., editor J. Wiley and Sons, New York, USA, 1979, str. 4 - 8, 249 - 283 a 315 - 340.

Úzká distribuce molekulové hmotnosti je charakterizována polydisperzitou b]í_zl<_ou ].

Analýzy gelové permeační chromatografie uvedené v následujících příkladech se provádějí na gelovém permeačním chromatografu Perkin-Elmer LC 250 vybaveném detektorem PerkinElmer RI detector LC 30 a pecí Perkin-Elmer oven LC 101.

Všechny analýzy se provádějí při teplotě 45 °C za použití tří kolon PLGEL 3 pm Mixed E o délce 300 mm a vnitřním průměru 7,5 mm (od firmy Polymers Laboratories Ltd. Shrosphire, Velká Británie).

Jako eluční činidlo se používá tetrahydrofuran (s průtokem 0,40 ml/min) a vzorky se rozpouštějí v tetrahydrofuranu v koncentraci 2 % (hmotnost/objem).

Ve strukturních vzorcích v následujících příkladech symbol n' označuje, že v molekulách jsou opakující se jednotky a že získané produkty nejsou jednotné. Tyto produkty sou charakterizovány číselným průměrem molekulové hmotnosti a polydisperzitu .

Produkty popsané v příkladech 1, 2, 5, 6 a 10, zejména v příkladu 10, se týkají výhodného provedení vynálezu.

-32CZ 294258 B6

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Příprava sloučeniny vzorce

K roztoku 64,5 g (0,35 mol) kyanurchloridu v 500 ml xylenu se při teplotě 0 °C pomalu přidá roztok 74,3 g (0,35 mol) N-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-n-butylaminu v 50 ml vody, přičemž se teplota udržuje v průběhu přidávání a po dobu jedné hodiny poté na výše uvedené hodnotě.

Po 2 hodinách při teplotě místnosti se směs ochladí na teplotu 0 °C a přidá se vodný roztok 14,7 g (0,368 mol) hydroxidu sodného v 50 ml vody. Po 0,5 hodině při teplotě 0 °C a po dalších 2 hodinách při teplotě místnosti se vodný roztok oddělí a přidá se 69,2 g (0,175 mol) N,N'bis(2,2,6,6-tetramethyl—4-piperidinyl)-l,6-hexandiaminu.

Směs se zahřívá na teplotu 50 °C po dobu 1 hodiny, přidá se 48,4 g (0,35 mol) mletého uhličitanu draselného a poté se směs zahřívá na teplotu 60 °C po dobu 4 hodin.

Organická fáze se promyje vodou a poté se zahustí ve vakuu při teplotě 60 až 70 °C a tlaku 1000 Pa, přičemž se zpětně izoluje 250 ml xylenu.

Přidá se 138,1 g (0,35 mol) N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-l,6-hexandiaminu a směs se zahřívá na teplotu 150 °C po dobu 2 hodin, znovu se ochladí a přidá se 14 g (0,35 mol) mletého hydroxidu sodného.

Směs se zahřívá na teplotu 140 °C po dobu dalších 4 hodin, přičemž se azeotropicky odstraní zbytková reakční voda, a poté po dobu dalších 4 hodin na teplotu 160 °C.

Po ochlazení na teplotu 60 °C se směs naředí 300 ml xylenu, zfiltruje se a promyje se třikrát 100 ml ethylenglykolu.

Po zahuštění ve vakuu při teplotě 60 °C a tlaku 1000 Pa se přidá 78,7 g (0,147 mol) 2-chlor-4,6bis[N-(2,2,6,6-tetramethyM-piperidinyl)-n-butylamino]-l,3,5-triazinu.

Směs se zahřívá po dobu 3 hodin na teplotu 140 °C, přidá se 5,9 g (0,147 mol) mletého hydroxidu sodného a směs se zahřívá kvaru pod zpětným chladičem, přičemž se azeotropicky odstraňuje reakční voda.

-33 CZ 294258 B6

Směs se zahřívá po dobu 4 hodin na teplotu 160 °C, přidá se dalších 5,9 g (0,147 mol) mletého hydroxidu sodného a směs se znovu zahřívá na teplotu 160 °C po dobu 2 hodin.

Po ochlazení na teplotu 60 °C se směs naředí 300 ml xylenu, zfiltruje se a zahustí ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 100 Pa.

Po vysušení se získá pevná látka o teplotě tání 166 až 170 °C.

M “ (stanovená gelovou permeační chromatografií, GPC) = 3360 g/mol

Analýzou pomocí gelové permeační chromatografie se získá chromatogram jako je na obrázku 1.

Příklad 2

K roztoku 11 g sloučeniny z příkladu 1 v 50 ml xylenu se pomalu přidá směs 6,6 g (0,143 mol) kyseliny mravenčí a roztok získaný rozpuštěním 4,3 g (0,143 mol) paraformaldehydu v 16 ml 2% (hmotnost/objem) vodného roztoku hydroxidu sodného a směs se zahřívá na teplotu 110 °C, přičemž se přidaná voda a reakční voda současně azeotropicky odstraňuje.

Směs se poté ochladí na teplotu 70 až 80 °C a při teplotě 30 až 80 °C se přidá roztok 4 g hydroxidu sodného ve 20 ml vody.

Vodná vrstva se oddělí a směs se dehydratuje, tím že se azeotropicky odstraňuje voda.

Po odpaření ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 100 Pa se získá produkt o teplotě tání 184 až 190 °C.

M ¹¹ (stanovená gelovou permeační chromatografií, GPC) = 3650 g/mol iVřUi,2o

Analýzou pomocí gelové permeační chromatografie se získá chromatogram jako je na obrázku 2.

-34CZ 294258 B6

Příklady 3 až 6

Postupem popsaným v příkladu 1, za stejných reakčních podmínek a za použití příslušných reakčních činidel se připraví následující sloučeniny obecného vzorce I

příklad	A	B		1½	Εζ	Mí (analýza pomoci GPC)	teplota táni (°C)
3	ó	1	-H	-(CH,),-	2450	1,21	152-159
	Q				(obrázek 3)
4	6	ú	~CHj	- (CH₂) ₆-	2770	1,20 (obrázek 4)	180-187
		0
5	(C₄H₉),N-	(C₄H₉) jN-	-H	-(CH₂)_S-	3870	1,16	85-95
						(obrázek 5)
6	(C₄H₉)₂N-	(C₄Hj) jN-	-ch₃	— (CH,)₆—	4060	1,16	98-106
						(obrázek 6)
	--N-H	--N-H \|
6/bis	\| H,C-C-CH, 1	H,C-C-CH, 1	-H	-(CH₂)₆-	3340	1,18	115-125
	r-	\|^H‘				(obrázek
	H,C-C-Cbt 1	H,C-C-CH_ 1				6/bis)
	CH,	CH,

-35CZ 294258 B6

Příklad 7

Příprava sloučeniny vzorce

a) PřípravaN,N-dibutyl-N,N',N-tris(2,2,6,6-tetramethyM—piperidinyl)-N-[6-(2,2,6,6tetramethy»piperidinylamino)hexyl]-[l,3,5]-triazin-2,4,6-triaminu

K roztoku 157,9 g (0,4 mol) N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-l,6-hexandiaminu ve 250 ml xylenu se při teplotě varu pod zpětným chladičem pomalu přidá roztok 53,5 g (0,1 mol) 2-chlor-4,6-bis[N-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-n-butylamino)]-l,3,5-triazinu ve 250 ml xylenu.

Po dokončení výše uvedeného přidávání se přidá 8 g (0,2 mol) hydroxidu sodného a směs se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 8 hodin.

Směs se poté zfiltruje a roztok se zahustí ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 100 Pa a nadbytek N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-l,6-hexandiaminu se odstraní ve vakuu při teplotě 190 °C a tlaku 20 Pa.

Takto získaná pevná látka se rozpustí ve 200 ml xylenu, promyje se čtyřikrát 50 ml vody a vysuší se za použití síranu sodného.

Po filtraci se xylenový roztok odpaří ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 1000 Pa a po vysušení se získá produkt o teplotě tání 67 až 72 °C.

Analýza pro C53H103N11:

vypočteno: 71,17 % C, 11,61 % H, 17,22 %N; nalezeno: 70,47 % C, 11,49 % Η, 17,09 % N.

b) PřípravaN,N'-bis[4-[(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)butylamino]-6-chlor-[l,3,5]triazin-2-yl]-N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-l,6-hexandiaminu

K roztoku 36,03 g (0,1 mol) 2,4-dichlor-6-[(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)butylamino][l,3,5]-triazinu ve 200 ml xylenu se přidá 19,7 g (0,05 mol) N,N-bis(2,2,6,6-tetramethyMpiperid iny 1)—1,6-hexandiaminu.

Směs se zahřívá na teplotu 50 °C po dobu 1 hodiny, přidá se 15,2 g (0,11 mol) mletého uhličitanu draselného a směs se zahřívá na teplotu 60 °C po dobu 4 hodin.

-36CZ 294258 B6

Směs se ochladí, zfíltruje a promyje se dvakrát 50 ml vody.

Organická fáze se vysuší za použití síranu sodného, zfíltruje se a odpaří ve vakuu při teplotě 100 °C a tlaku 1000 Pa.

Po vysušení se získá pevná látka o teplotě tání 100 až 103 °C.

Analýza organického chloru:

vypočteno: 6,80 %;

nalezeno: 6,78 %.

c) Příprava sloučeniny výše uvedeného vzorce

Roztok 35,7 g (0,04 mol) sloučeniny připravené jako ve stupni a) a 20,8 g (0,02 mol) sloučeniny připravené jako je stupni b) ve 200 ml xylenu se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 3 hodin.

Směs se přidá k 3,2 g (0,08 mol) mletého hydroxidu sodného a zahřívá se k varu pod zpětným chladičem, přičemž se azeotropicky odstraňuje reakční voda.

Směs se zahřívá na teplotu 190 °C v uzavřené nádobě po dobu 14 hodin, ochladí se a zfíltruje.

Organický roztok se promyje třikrát 50 ml vody, vysuší se za použití síranu sodného, zfíltruje se a odpaří ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 100 Pa.

Po vysušení se získá produkt o teplotě tání 150 až 155 °C.

Analýza pro C|62H₃₀₆N₃₆:

vypočteno: 70,54 % C, 11,18 % H, 18,28 % N; nalezeno: 70,34 % C, 11,10 % H, 18,06 % N.

Příklad 8

Příprava sloučeniny vzorce

H — 5

-37CZ 294258 B6

a) Příprava sloučeniny vzorce

Roztok 20 g (0,022 mol) sloučeniny připravené jak je popsáno v příkladu 7a) a 8,1 g (0,022 mol) 2,4-dichlor-6-[(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)butylamino]-[l,3,5]-triazinu ve 100 ml xylenu se zahřívá na teplotu 40 °C po dobu 1 hodiny.

Přidá se 3,1 g (0,022 mol) mletého uhličitanu draselného a směs se zahřívá na teplotu 60 °C po dobu 2 hodin, na teplotu 80 °C po dobu 1 hodiny a poté se ochladí na teplotu místnosti.

Přidá se 34,7 g (0,088 mol) N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-l,6-hexandiaminu a 0,88 g (0,022 mol) mletého hydroxidu sodného.

Směs se zahřívá kvaru pod zpětným chladičem po dobu 15 hodin, přičemž se azeotropicky odstraňuje reakční voda.

Po ochlazení se směs zfiltruje a organický roztok se promyje třikrát 50 ml ethylenglykolu a třikrát 50 ml vody.

Organický roztok se poté vysuší za použití síranu sodného, zfiltruje se a odpaří ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 10 Pa.

Získá se pevný produkt o teplotě tání 110 až 115 °C.

Analýza pro C93H178N20:

vypočteno: 70,85 % C, 11,38 % H, 17,77 % N; nalezeno: 70,34 % C, 11,26 % Η, 17,52 % N.

b) Příprava sloučeniny výše uvedeného vzorce

Roztok 10 g (0,0063 mol) sloučeniny připravené jako ve stupni a) a 3,3 g (0,00315 mol) sloučeniny připravené jako v příkladu 7b) ve 100 ml trimethylbenzenu se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 3 hodin a poté se přidá 1,75 g (0,013 mol) mletého uhličitanu draselného.

Směs se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 24 hodin, přičemž se azeotropicky odstraňuje reakční voda.

-38CZ 294258 B6

Směs se ochladí, zfiltruje se a odpaří ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 10 Pa. Získá se pevný produkt o teplotě tání 176 až 183 °C.

Analýza pro C742H456N54:

vypočteno: 70,50 % C, 11,15 % H, 18,35 % N; nalezeno: 70,46 % C, 11,17 % Η, 18,21 % N.

Příklad 9

Příprava sloučeniny vzorce

a) Příprava sloučeniny vzorce

Roztok 8 g (0,005 mol) sloučeniny připravené jak je popsáno v příkladu 8a) a 1,83 g (0,005 mol) 2,4-dichlor-6-[(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)butylamino]-[l,3,5]-triazinu ve 100 ml xylenu se zahřívá na teplotu 40 °C po dobu 1 hodiny.

Po přidání 1,4 g (0,01 mol) mletého uhličitanu draselného se směs zahřívá na teplotu 60 °C po dobu 2 hodin, na teplotu 80 °C po dobu 1 hodiny.

Přidá se 7,9 g (0,02 mol) N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-l,6-hexandiaminu a 0,4 g (0,01 mol) mletého hydroxidu sodného a směs se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 25 4 hodin, přičemž se azeotropicky odstraňuje reakční voda.

-39CZ 294258 B6

Směs se poté zfíltruje a organický roztok se promyje třikrát 30 ml ethylenglykolu a 50 ml vody.

Po vysušení za použití síranu sodného a filtraci se organický roztok zahustí ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 100 Pa.

Po vysušení se získá pevný produkt o teplotě tání 143 až 147 °C.

Analýza pro C133H253N79:

vypočteno: 70,73 % C, 11,29 % Η, 17,98 % N; nalezeno: 70,68 % C, 11,25 % Η, 17,88 % N.

b) Příprava sloučeniny výše uvedeného vzorce

Roztok 9,5 g (0,0042 mol) sloučeniny připravené jako ve stupni a) a 2,2 g (0,0021 mol) sloučeniny připravené jako v příkladu 7b) ve 100 ml trimethylbenzenu se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 1 hodiny. Přidá se 1,2 g (0,0084 mol) mletého uhličitanu draselného a směs se zahřívá kvaru pod zpětným chladičem po dobu 16 hodin, přičemž se azeotropicky odstraňuje reakční voda.

Směs se poté zahustí na objem 50 ml zvýšením teploty na 180 °C na dalších 10 hodin.

Poté se směs ochladí, promyje se třikrát 30 ml vody a vysuší se za použití síranu sodného.

Po filtraci se organický roztok zahustí ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 10 Pa.

Po vysušení se získá pevný produkt o teplotě tání 180 až 184 °C.

Analýza pro C322H606N72:

vypočteno: 70,49 % C, 11,13 % H, 18,38 % N; nalezeno: 70,03 % C, 11,01 % Η, 18,21 % N.

Příklad 10

Příprava sloučeniny vzorce

-40CZ 294258 B6

K. roztoku 64,5 g (0,35 mol) kyanurchloridu v 500 ml xylenu se při teplotě 0 °C pomalu přidá roztok 74,3 g (0,35 mol) N-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-n-butylaminu v 50 ml vody, přičemž se teplota udržuje v průběhu přidávání a po dobu jedné hodiny poté na výše uvedené hodnotě.

Po 2 hodinách při teplotě místnosti se směs ochladí na teplotu 0 °C a přidá se vodný roztok 14,7 g (0,368 mol) hydroxidu sodného v 50 ml vody.

Po 0,5 hodině při teplotě 0 °C a po dalších 2 hodinách při teplotě místnosti se vodný roztok oddělí a přidá se 69,2 g (0,175 mol) N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidiny!)-l,6-hexandiaminu.

Po promytí vodou se organická fáze zahustí ve vakuu při teplotě 60 až 70 °C a tlaku 1000 Pa, přičemž se zpětně izoluje 250 ml xylenu.

Po zahuštění ve vakuu při teplotě 60 °C a tlaku 1000 Pa se přidá 54,4 g (0,147 mol) 2-chlor-4,6bis(dibutylamino)-l ,3,5-triazinu.

Směs se zahřívá po dobu 3 hodin na teplotu 140 °C, přidá se 20,3 g (0,147 mol) mletého uhličitanu draselného a směs se zahřívá k varu pod zpětným chladičem přičemž se azeotropicky odstraňuje reakční voda.

Směs se zahřívá po dobu 4 hodin na teplotu 160 °C, přidá se dalších 20,3 g (0,147 mol) mletého uhličitanu draselného a směs se znovu zahřívá na teplotu 160 °C po dobu 2 hodin. Po ochlazení na teplotu 60 °C se směs naředí 300 ml xylenu, zfiltruje se a zahustí ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 100 Pa.

Po vysušení se získá pevná látka o teplotě tání 130 až 136 °C.

M ⁿ (stanovená gelovou permeační chromatografií, GPC) = 2830 g/mol = 1,22

Analýzou pomocí gelové permeační chromatografie se získá chromatogram jako je na obrázku 7.

-41 CZ 294258 B6

Příklad 11

Příprava sloučeniny vzorce

C^CHjOH

CHpipH

I X-,

N-f> > N^N

HDCHjCHj—N

N—CHjC^OH

CHjCELOH

HOO^CHj

HOCHjCHj

A) Syntéza 2,4-bis[bis(2-hydroxyethyl)amino]-6-chlor-[l,3,5]-triazinu

K. roztoku 100 ml acetonu ve 920 ml vody, ochlazenému na teplotu 0 °C se při udržování teploty mezi 0 až 5 °C pomalu přidá 92,2 g (0,5 mol) kyanurchloridu. Poté se k reakční směsi pomalu přidá 105,1 g (1 mol) diethanolaminu, přičemž se teplota udržuje na hodnotě přibližně 5 °C.

Roztok se míchá po dobu 0,5 hodiny při teplotě 5 až 10 °C a pomalu se přidá roztok 63,6 g (0,6 mol) uhličitanu sodného v 700 ml vody, roztok se zahřeje na teplotu 45 °C a teplota se udržuje na této hodnotě po dobu 4 hodin.

Směs se poté zfiltruje a takto získaná pevná látka se promyje dvakrát vodou a vysuší se v sušárně ve vakuu při teplotě 100 °C a tlaku 100 Pa. Po vysušení je produktem bílá pevná látka o teplotě tání 146 až 147 °C.

Analýza pro C11H20N5O4CI:

vypočteno: 11,02 % Cl; nalezeno: 11,00 % Cl.

B) K roztoku 64,5 g (0,35 mol) kyanurchloridu v 500 ml xylenu se při teplotě 0 °C pomalu přidá roztok 74,3 g (0,35 mol) N-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-n-butylaminu v 50 ml vody, přičemž se teplota udržuje v průběhu přidávání a po dobu jedné hodiny poté na výše uvedené hodnotě.

Po 0,5 hodině při teplotě 0 °C a po dalších 2 hodinách při teplotě místnosti se vodný roztok oddělí a přidá se 69,2 g (0,175 mol) N,N'-bis[2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl]-l,6-hexandiaminu. Směs se zahřívá na teplotu 50 °C po dobu 1 hodiny, přidá se 48,4 g (0,35 mol) mletého uhličitanu draselného a poté se směs zahřívá na teplotu 60 °C po dobu 4 hodin.

-42CZ 294258 B6

Přidá se 138,1 g (0,35 mol) N,N'-bis[2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl]-l,6-hexandiaminu a směs se zahřívá na teplotu 150 °C po dobu 2 hodin, znovu se ochladí a přidá se 14 g (0,35 mol) mletého hydroxidu sodného.

Směs se zahřívá na teplotu 140 °C po dobu dalších 4 hodin, přičemž se azeotropicky odstraní zbytková reakční voda, a poté se směs zahřívá po dobu dalších 4 hodin na teplotu 160 °C.

Po ochlazení na teplotu 60 °C se směs naředí 300 ml xylenu, zfiltruje se a promyje se třikrát 100 ml ethylenglykolu. Po zahuštění ve vakuu při teplotě 60 °C a tlaku 1000 Pa se přidá 47,3 g (0,147 mol) 2,4-bis[bis(2-hydroxyethyl)amino]-6-chlor-[ 1,3,5]-triazinu.

Směs se zahřívá po dobu 10 hodin na teplotu 140 °C, ochladí se na teplotu místnosti a přidá se 14 g (0,35 mol) hydroxidu sodného v 50 ml vody. Směs se poté zahřívá na teplotu 95 °C po dobu 4 hodin, ochladí se na teplotu místnosti a vodná fáze se oddělí.

Organická fáze se jednou promyje vodou, přičemž se azeotropicky odstraní zbytková voda.

Po zahuštění ve vakuu při teplotě 200 °C a tlaku 1230 Pa se získá nažloutlý produkt o teplotě tání 155 až 160 °C.

M ¹¹ (stanovená gelovou permeační chromatografií, GPC) = 2852 g/mol

MyR _{= I48}

Analýzou pomocí gelové permeační chromatografíe se získá chromatogram jako je na obrázku 8.

Příklad 12

Příprava sloučeniny vzorce

HjOOCHjCHj

N---(CHA—N

CHjCHjOCH,

H.C

HP' ’N' 'CH,

H

HjOOCHpJ,— N

HjOOCHp^

HjOOCHCH,

A) Syntéza 2,4-bis[bis(2-methoxyethyl)amino]-6-chlor-[l,3,5]-triazinu

Postupem popsaným v příkladu 11 ve stupni A) se 92,2 g (0,5 mol) kyanurchloridu podrobí reakci se 133,2 g (1 mol) bis[2-methoxyethyl]aminu v roztoku 100 ml acetonu v 920 ml vody.

Po odpaření směsi acetonu a vody se získá sloučenina ve formě pryskyřice, která se vykrystaluje ethanolem. Produktem je bílá pevná látka o teplotě tání 40 až 44 °C.

-43 CZ 294258 B6

Analýza pro C15H28N5O4CI:

vypočteno: 9,38% Cl;

nalezeno: 9,42 % Cl.

B) Postupem popsaným v příkladu 11 ve stupni B) a za použití příslušných množství vhodných reaktantů se získá požadovaný produkt ve formě bílé pevné látky o teplotě tání 138 až 153 °C.

M ^α (stanovená gelovou permeační chromatografií, GPC) = 3017 g/mol = _1>35

Analýzou pomocí gelové permeační chromatografie se získá chromatogram jako je na obrázku 9.

Příklad D

Příprava sloučeniny vzorce

K roztoku 64,5 g (0,35 mol) kyanurchloridu v 500 ml xylenu se při teplotě 0 °C za míchání pomalu přidá roztok 74,3 g (0,35 mol) N-(2,2,6,6-tetramethyM-piperidinyl)-n-butylaminu v 50 ml vody. Směs se poté míchá po dobu 2 hodin při teplotě místnosti a po ochlazení na teplotu 0 °C se přidá vodný roztok 14,7 g (0,368 mol) hydroxidu sodného v 50 ml vody. Poté se vodný 25 roztok oddělí a přidá se 69,2 g (0,175 mol) N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)-l,6hexandiaminu. Směs se zahřívá na teplotu 50 °C po dobu 1 hodiny. Poté se přidá 48,4 g (0,35 mol) mletého bezvodého uhličitanu draselného a směs se zahřívá na teplotu 60 °C po dobu 4 hodin. Po promytí vodou se organická fáze mírně zahustí, přičemž se zpětně izoluje 250 ml xylenu, a přidá se 1381 g (3,5 mol) N,N'-bis[2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl]-l,6-hexan30 diaminu. Směs se zahřívá na teplotu 140 °C po dobu 2 hodin, poté se přidá 28 g (0,70 mol) mletého hydroxidu sodného a směs se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 8 hodin, přičemž se azeotropicky oddestiluje reakční voda. Přidá se 250 ml xylenu a směs se poté zfiltruje. Roztok se zahustí ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 100 Pa a nadbytek N,N'-bis[2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl]-l,6-hexandiaminu se odstraní ve vakuu při teplotě 190 °C a tlaku 20 Pa. 35 Takto získaná pevná látka se rozpustí v xylenu, promyje se čtyřikrát 50 ml vody a vysuší se za použití síranu sodného. Po filtraci se xylenový roztok odpaří ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 1000 Pa a po vysušení se získá produkt o teplotě tání 130 až 138 °C.

Analýza pro C104H200N22:

vypočteno: 71,02 % C, 11,46 % H, 17,52 % N;

nalezeno: 70,95 % C, 11,48 % Η, 17,54 % N.

-44CZ 294258 B6

Příklad D-l

Příprava sloučeniny vzorce

K roztoku 64,5 g (0,35 mol) kyanurchloridu v 500 ml xylenu se při teplotě 0 °C za míchání pomalu přidá roztok 74,3 g (0,35 mol) N-(2,2,6,6-tetramethyM-piperidinyl)-n-butylaminu v 50 ml vody. Směs se poté míchá po dobu 2 hodin při teplotě místnosti a po ochlazení na teplotu 0 °C se přidá vodný roztok 14,7 g (0,368 mol) hydroxidu sodného v 50 ml vody. Poté se vodný roztok oddělí a přidá se 69,2 g (0,175 mol) N,N'-bis[2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl]-l,6hexandiaminu. Směs se zahřívá na teplotu 50 °C po dobu 1 hodiny. Poté se přidá 48,4 g (0,35 mol) mletého bezvodého uhličitanu draselného a směs se zahřívá na teplotu 60 °C po dobu 4 hodin.

Po promytí vodou se organická fáze mírně zahustí, přičemž se zpětně izoluje 250 ml xylenu, a přidá se 138,1 g (0,35 mol) N,N'-bis[2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl]-l,6_hexandiaminu.

Směs se zahřívá na teplotu 140 °C po dobu 2 hodin, poté se přidá 28 g (0,70 mol) mletého hydroxidu sodného a směs se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 8 hodin, přičemž se azeotropicky oddestiluje reakční voda.

Směs se poté ochladí na teplotu 60 °C, naředí se 300 ml xylenu a zfiltruje. Poté se roztok promyje třikrát 100 ml ethylenglykolu a zahustí se ve vakuu při teplotě 140 °C a tlaku 100 Pa. Po vysušení se získá pevná látka o teplotě tání 138 až 143 °C.

M ^α (stanovená gelovou permeační chromatografií, GPC) = 2555 g/mol

ÍVm. = 1,25

Analýzou pomocí gelové permeační chromatografie se získá chromatogram jako je na obrázku D-l.

-45 CZ 294258 B6

Příklady D-2 až D-5

Postupem popsaným v příkladu D-l a za použití odpovídajících reaktantů v příslušných molárních poměrech se připraví následující sloučeniny obecného vzorce

Analýzou sloučenin z příkladů D-2 až D-5 pomocí gelové permeační chromatografie se získají chromatogramy jako jsou na obrázcích D-2 až D-5.

Příklad I

Stabilizace proti účinkům světla v polypropylenových vláknech

2,5 g stabilizátoru uvedeného v tabulce 1, 1 g tris-(2,4-dzterc-butylfenyl)fosfitu, 1 g kalciummonoethyl-3,5-tíů/erc-butyl-4-hydroxybenzylfbsfonátu, 1 g kalcium-stearátu a 2,5 g oxidu titaničitého se v pomaloběžném míchadle smíchá s 1000 g polypropylenového prášku s indexem toku taveniny 12 g/10 minut (měřeno při 230 °C a 2,16 kg).

Směsi se extrudují při teplotě 200 až 230 °C, čímž se získají polymerní granule, které se poté přemění na vlákna za použití poloprovozní aparatury (Leonard-Sumirago (VA) Itálie) pracující za následujících podmínek:

-46CZ 294258 B6

Teplota v extrudéru Teplota hlavy Napínací poměr Lineární hustota

230 až 245 °C

255 až 260 °C

I : 3,5

II dtex na vlákno.

Takto připravená vlákna se upevní na bílou podložku a exponují se v přístroji 65 WR WeatherO-Meter (ASTM D2565-85) s teplotou černé desky 63 °C.

U vzorků se měří po různých dobách vystavení světlu reziduální pevnost, za použití tenzometru pracujícího s konstantní rychlostí, a poté se vypočítá doba expozice v hodinách, nutná pro snížení výchozí pevnosti na polovinu (T₅₀).

Pro srovnání se účinkům světla vystaví též vlákna připravená za stejných podmínek, jako je uvedeno výše, ale bez přidání stabilizátorů podle vynálezu.

Výsledky jsou uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1 stabilizátor Τ_Μ (v hodinách)

bez stabilizátoru	250
sloučenina z přikladu 1	2100
sloučenina z přikladu 2	1950
sloučenina z přikladu 3	1990
sloučenina z příkladu 4	1820
sloučenina z příkladu 5	1900
sloučenina z přikladu 10	2210

Příklad II

Interakce s pigmentem v polypropylenových deskách

5,625 g stabilizátoru uvedeného v tabulce 2, 13,500 g pigmentové modři Blue 15 „Flush“ (50% směs v polyethylenu) a 25,875 g polypropylenového prášku (s indexem toku taveniny přibližně 14, měřeno při 230 °C a 2,16 kg) se při teplotě místnosti naplní uzavřený mixér Haake (Haake Buchler Rheochord Systém 40 za použití 60ml třídílného Rheomixeru s vačkovými lopatkami). Lopatky rotují rychlostí 5 otáček za minutu. Píst uzavře nádobu hmotností 5 kg. Teplota se zvýší na 180 °C a udržuje se na 180 °C. Celková doba činí 30 minut.

Po 30 minutách se směs s teplotou 180 °C vyjme a ochladí se na teplotu místnosti. Takto získaná směs - nazvaná „koncentrát“ se znovu použije.

0,900 g tohoto koncentrátu, 3,600 g oxidu titaničitého „Flush“ (50% směsi v polyethylenu) a 40,500 g polypropylenového prášku (s indexem toku taveniny přibližně 14, měřeno při 230 °C

-47CZ 294258 B6 a 2,16 kg) se při teplotě 160 °C vloží do nádoby mixéru HAAKE. Lopatky rotují rychlostí 20 otáček za minutu. Píst uzavře nádobu hmotností 5 kg. Teplota se zvýší na 170 °C a otáčky se zvýší na 125 otáček za minutu. Celková doba činí 30 minut.

Roztavená směs se vyjme při teplotě 170 °C, přenese se do ručního razidla o teplotě místnosti a vytvoří se z ní kruhová deska o tloušťce 1 mm a průměru 25 mm. Takto získaná směs se nyní nazývá „zředěná směs“ a deska je „zředěnou deskou“.

Měří se rozdíl barvy, delta E (rovnice rozdílu barvy CIE), zkoumané zředěné desky obsahující stabilizátor uvedený v tabulce 2 proti kontrolní zředěné desce bez stabilizátoru. Měření se provádí za použití spektrofotometru Applied Color Systems Spectrophotometer Model CS-5 (USA). Parametry měření jsou: zkoumání při 400 až 700 nm, pohled na malou plochu, reflektance, osvětlení D65, pozorovatel v úhlu 10°.

Výše uvedené podmínky zpracování jsou uzpůsobeny tak, že simulují výrobu koncentrátů (předsměsí) pigmentů a stabilizátorů a následné ředění na konečné plastové výrobky.

Vysoká hodnota delta E označuje aglomeraci pigmentu a špatnou disperzi. Pokud má delta E hodnotu 0,5 nebo nižší, není rozdíl vidět pouhým okem.

Tabulka 2 stabilizátor delta E sloučenina z přikladu 1 0,3 sloučenina z příkladu 10 0,4

Příklad III

Stabilizace proti účinkům světla v polypropylenových pásech g každé ze sloučenin uvedených v tabulce 3, 1 g tris-[2,4-ť/ňerc-butylfenyl]fosfitu, 0,5 g pentaerythrityl-tetrakis[3-(3,5-<ů'terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propionátu] a 1 g kalcium-stearátu se smíchá v turbomixéru s 1000 g polypropylenového prášku s indexem toku taveniny 2,1 (měřeno při 230 °C a 2,16 kg).

Směsi se extrudují při teplotě 200 až 220 °C, čímž se získají polymemí granule, které se poté přemění na tažené pásy o tloušťce 50 pm a šířce 2,5 mm za použití poloprovozní aparatury (Leonard-Sumirago (VA) Itálie) pracující za následujících podmínek:

Teplota v extrudéru

Teplota hlavy Napínací poměr

210 až 230 °C

240 až 260 °C 1 : 6.

Takto připravené pásy se upevní na bílou podložku a exponují se v přístroji Weather-O-Meter 65 WR (ASTM D2565-85) s teplotou černé desky 63 °C.

U vzorků se měří po různých dobách vystavení světlu reziduální pevnost, za použití tenzometru pracujícího s konstantní rychlostí, z Čehož se vypočítá doba expozice v hodinách, nutná pro snížení výchozí pevnosti na polovinu (T₅₀).

-48CZ 294258 B6

Pro srovnání se účinkům světla vystaví též pásy připravené za stejných podmínek, jako je uvedeno výše, ale bez přidání stabilizátorů podle vynálezu.

Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce 3.

Tabulka 3

stabilizátor	T_sa (v hodinách)
bez stabilizátoru	500
sloučenina z přikladu 1	2920
sloučenina z přikladu 10	2600

Příklad IV

Antioxidační působení v polypropylenových deskách g každé ze sloučenin uvedených v tabulce 4 a 1 g kalcium-stearátu se v pomaloběžném míchadle smíchá s 1000 g polypropylenového prášku s indexem toku taveniny 4,3 (měřeno při 230 °C a 2,16 kg).

Směsi se extrudují dvakrát při teplotě 200 až 220 °C, čímž se získají polymemí granule, které se poté přemění na desky o tloušťce 1 mm pomocí lisování při teplotě 230 °C po dobu 6 minut.

Desky se poté vyseknou za použití formy DIN 53451 a získané vzorky se exponují v peci s nucenou cirkulací vzduchu s udržováním teploty na 135 °C.

Vzorky se kontrolují v pravidelných intervalech tak, že se skládají v úhlu 180° pro stanovení času v hodinách nutného pro jejich zlomení.

Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce 4.

Tabulka 4

stabilizátor	čas do zlomení (v hodinách)
bez stabilizátoru	250
sloučenina z přikladu 1	1560
sloučenina z přikladu 10	1490

-49CZ 294258 B6

Příklad V

Barva polypropylenových desek po stárnutí v peci g každé ze sloučenin uvedených v tabulce 5, 1 g tris-[2,4-<7z/erc-butylfenyl]fosfitu, 1 g pentaerythrityl-tetrakis[3-(3,5-í/z7erc-butyl-4-hydroxyfenyl)propionátu] a 1 g kalcium-stearátu se smíchá v pomaloběžném míchadle s 1000 g polypropylenového prášku s indexem toku taveniny 2,1 (měřeno při 230 °C a 2,16 kg).

Desky se poté exponují na sedm dnů v peci s nucenou cirkulací vzduchu při teplotě 120 °C. Po expozici v peci se chronometrem MINOLTA CR 210 (Minolta, Japonsko) podle ASTM D 1925 měří index žloutnutí (YI, yellowness index) desek. Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce 5.

Tabulka 5 stabilizátor index žloutnutí sloučenina z příkladu 1 22,10 sloučenina z přikladu 10 21,10

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims

1. Směs pro stabilizaci organických materiálů, vyznačená tím, že obsahuje alespoň tři různé oligomery, které se liší pouze proměnnou n, a směs má polydisperzitu Mv/M. 1,1 až 1,7; přičemž oligomer odpovídá obecnému vzorci I ve kterém polydisperzita je 1, n má hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 nebo 15,

-50CZ 294258 B6 zbytky R, nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, hydroxyalkylovou skupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, kyanmethylovou skupinu, alkenylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, alkynylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo acylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku,

R2 znamená alkylenovou skupinu se 2 až 12 atomy uhlíku, alkenylenovou skupinu se 4 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, cykloalkylendialkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku v cykloalkylenové části a 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, alkylendicykloalkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylenové části a 5 až 7 atomy uhlíku v každé cykloalkylenové části, fenylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části nebo alkylenovou skupinu se 4 až 12 atomy uhlíku přerušovanou 1,4-piperazindiylovou skupinou, kyslíkem nebo skupinou >N-X_b kde

Xi představuje acylovou skupinu s 1 až 12 atomy uhlíku nebo alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 12 atomy uhlíku v alkoxylové části nebo má jeden z významů definovaných níže pro symbol R4 s výjimkou atomu vodíku, nebo R₂ znamená skupinu obecného vzorce (a), (b) nebo (c) h₃c ch₃ h₃c ch₃

--CH—CH—CHg

O I c=o

I (b) (C), *3— kde m má hodnotu 2 nebo 3,

X₂ představuje alkylovou skupinu s 1 a 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku

-51 CZ 294258 B6 nebo alkoxyskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, a zbytky X₃ nezávisle na sobě znamenají vždy alkylenovou skupinu se 2 až 12 atomy uhlíku, zbytky A nezávisle na sobě představují vždy skupinu -OR₃, -N(R4)(R₅) nebo skupinu obecného vzorce II (II), symboly R₃, R; a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 18 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu nebo alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2, 3 nebo 4 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III (III), přičemž Y znamená atom kyslíku, skupinu -CH₂-, -CH₂CH₂- nebo >N-CH₃, nebo -N(R4)(R₅) dále představuje skupinu obecného vzorce III,

X znamená atom kyslíku nebo skupinu >N-R«,

R$ představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 18 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV

H_SC CH, nebo alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2, 3 nebo 4 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III,

-52CZ 294258 B6

R má jeden z významů uvedených pro Re, a zbytky B mají nezávisle na sobě vždy jeden z významů uvedených pro A, s tím, že v jednotlivých opakujících se jednotkách obecného vzorce I má každý ze zbytků B, R, Ria R₂ stejné nebo odlišné významy.

2. Směs podle nároku 1,vyznačující se tím, že

R představuje skupinu obecného vzorce IV.

3. Směs podle nároku 1, vy z n a č uj í c í se tím, že n má hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12 nebo 13, zbytky R[ nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, kyanmethylovou skupinu, alkenylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo acylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylenovou skupinu s 5 až Ί atomy uhlíku, cykloalkylendialkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku v cykloalkylenové části a 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, alkylendicykloalkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylenové části a 5 až 7 atomy uhlíku v každé cykloalkylenové části nebo fenylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části,

R_fi představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV, nebo alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2, 3 nebo 4 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III, a

R znamená skupinu obecného vzorce IV.

4. Směs podle nároku 1,vyznačující se tím, že zbytky R) nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, allylovou skupinu, benzylovou skupinu nebo acetylovou skupinu.

5. Směs podle nároku 1, v y z n a č u j í c í se tím, že n má hodnotu 3, 5 nebo 7.

6. Směs podle nároku 1, v y z n a č u j í c í se tím, že

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, cyklohexylenovou skupinu, cyklohexylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, alkylen

-53 CZ 294258 B6 dicyklohexylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylenové části nebo fenylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, symboly R₃, R4 a R5, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, která je nesubstituované nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 12 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituované nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, benzylovou skupinu, která je nesubstituované nebo substituovaná na fenylové části alkylovou skupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu nebo alkylovou skupinu se 2 až 3 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2 nebo

3 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až

4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III, nebo -N(R4)(R₅) dále představuje skupinu obecného vzorce III, a

Rg představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, která je nesubstituované nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, benzylovou skupinu, která je nesubstituované nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV nebo alkylovou skupinu se 2 až 3 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2 nebo

4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III.

7. Směs podle nároku 1,vyznačující se tím, že

R2 znamená alkylenovou skupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, symboly R₃, R4 a R5, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, cyklohexylovou skupinu, která je nesubstituované nebo substituovaná methylovou skupinou, alkenylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituované nebo substituovaná methylovou skupinou, benzylovou skupinu, tetrahydrofurfurylovou skupinu nebo alkylovou skupinu se 2 až 3 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2 nebo 3 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, dimethylaminoskupinou, diethylaminoskupinou nebo 4-morfolinylovou skupinou, nebo -N(R4)(R₅) dále představuje 4-morfolinylovou skupinu, a

Ré představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, cyklohexylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná methylovou skupinou, benzylovou skupinu, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV nebo alkylovou skupinu se 2 až 3 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2 nebo 3 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, dimethylaminoskupinou, diethylaminoskupinou nebo 4-morfolinylovou skupinou.

8. Směs podle nároku 1, vy z n a č uj í c í se tím, že n má hodnotu 3, 5 nebo 7, zbytky Ri nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku nebo methylovou skupinu,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 6 atomy uhlíku,

-54CZ 294258 B6 zbytky A nezávisle na sobě představují vždy skupinu -N(R4)(R₃) nebo skupinu obecného vzorce II, zbytky R4 a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, 2-hydroxyethylovou skupinu nebo 2-methoxyethylovou skupinu nebo -N(Rt)(R5) dále představuje 4-morfolinylovou skupinu,

X znamená skupinu >NRé,

Rů představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a zbytky B nezávisle na sobě mají vždy jeden z významů uvedených pro A.

9. Směs podle nároku 1, vyznačující se tím, že oligomer odpovídá obecnému vzorci X ve kterém mají symboly n, A, B, R, Ri a R₂ význam definovaný v nároku 1 a B* má jeden z významů uvedených pro B, s tím, že (1) B* se liší od B a (2) každý ze zbytků B, R, Ri a R₂ má stejný význam v jednotlivých opakujících se jednotkách výše uvedeného obecného vzorce.

10. Směs podle nároku 1, v y z n a č u j í c í se t í m , že mápolydisperzitu 1,1 _až1,6.

11. Směs podle nároku 1, v y z n ač uj í c í se t í m , že má polydisperzitu 1,1 až1,5.

12. Směs podle nároku 1, vy znač u j í c í se tí m , že má polydisperzitu 1,1 až1,4.

13. Směs podle nároku 1,vyznačující se tím, že obsahuje

a) oligomer obecného vzorce Ia

A

B (Ia)

-55CZ 294258 B6

b) oligomer obecného vzorce lb

c) oligomer obecného vzorce Ic přičemž zbytky A, B, R, R₁ a R₂ jsou v obecných vzorcích Ia, lb a Ic stejné a mají významy definované v nároku 1, a poměr oligomerů obecného vzorce Ia : lb : Ic činí 2 : 1,5 : 1 až 2 : 0,5 : 0,05.

14. Směs podle nároku 13, vyznačující se tím, že poměr oligomerů obecného vzorce Ia : lb : Ic činí 2 : 1 : 0,5 až 2 : 0,5 : 0,08.

15. Směs podle nároku 13, vyznačující se tím, že poměr oligomerů obecného vzorce Ia : lb : Ic činí 2 : 0,75 : 0,3 až 2 : 0,5 : 0,08.

16. Směs podle nároku 13, v y z n a č u j í c í se tím, že zbytky Rj nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku nebo methylovou skupinu,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, zbytky A a B, které jsou stejné nebo rozdílné, představují vždy skupinu -N(Ri)(R₅) nebo skupinu obecného vzorce II, ve kterém má Ri výše definovaný význam, zbytky R4 a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, 2-hydroxyethylovou skupinu nebo 2-methoxyethylovou skupinu nebo -N(R4)(R₅) dále představuje 4-morfolinylovou skupinu,

X znamená skupinu >NR^,

R₆ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a

-56CZ 294258 B6

17. Způsob přípravy směsi podle nároku 1,vyznačuj ící se t í m , že se

1) podrobí reakci sloučenina obecného vzorce A (A), se sloučeninou obecného vzorce B (C), ío 2) sloučenina obecného vzorce C se podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce B v poměru 1 : 2 až 1 : 3, pro získání směsi alespoň tří různých sloučenin obecného vzorce D kde má n hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 nebo 15, a

15 3) směs získaná ve stupni 2) se podrobí reakci se sloučeninou obecného vzorce E

B (E)

-57CZ 294258 B6 ve stechiometrickém poměru, pro získání směsi definované v nároku 1, přičemž se reakce 1) až 3) provádějí v organickém rozpouštědle za přítomnosti anorganické báze a jednotlivé substituenty A, B, R-R₂ u sloučenin B, C, D, E mají v nároku 1 uvedený význam.

18. Způsob podle nároku 17, v y z n a č u j í c í se t í m , že poměr sloučeniny obecného vzorce C ke sloučenině obecného vzorce B je 1 : 2 a n má hodnotu 3, 5 a 7.

19. Směs podle nároku / vyznačující se tím, že oligomery obecného vzorce I odpovídají oligomerům obecného vzorce X, jak je definován v nároku 9.

20. Směs podle nároku / vyznačující se tím, že tři různé oligomery obecného vzorce I odpovídají oligomerům obecných vzorců Xa, Xb a Xc (Xa), (Xb), ve kterých zbytky R| nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku nebo methylovou skupinu,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, zbytky A a B*, které jsou stejné nebo rozdílné, představují vždy skupinu -N(R4)(R₅) nebo skupinu obecného vzorce II,

-58CZ 294258 B6 zbytky R4 a R5, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, 2-hydroxyethylovou skupinu nebo 2-methoxyethylovou skupinu nebo -N(R4)(R₅) dále představuje 4-morfolinylovou skupinu,

B představuje skupinu obecného vzorce II, ve kterém má Ri výše definovaný význam,

X znamená skupinu >NRý,

R₆ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a

21. Směs podle nároku 20, v y z n a č u j í c í se t í m , že v obecných vzorcích Xa, Xb a Xc zbytky A a B*, které jsou stejné nebo rozdílné, představují vždy skupinu -N(alkyl)₂ s 1 až 8 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinu

22. Směs podle nároku 20, vyznačující se tím, že v obecných vzorcích Xa, Xb a Xc

Ri představuje atom vodíku,

R₂ znamená hexamethylenovou skupinu, symboly A a B* představují vždy dibutylaminoskupinu,

B znamená N-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinyl)butylaminoskupinu a

R představuje 2,2,6,6-tetramethyM-piperidinylovou skupinu.

23. Směs podle nároku 20, vyznačující se tím, že poměr oligomerů obecných vzorců Xa : Xb : Xc činí 2 : 1,5 : 1 až 2 : 0,5 : 0,05.

24. Směs podle nároku 20, vyznačující se tím, že poměr oligomerů obecných vzorců Xa : Xb : Xc činí 2 : 1 : 0,5 až 2 : 0,5 ; 0,08.

25. Směs podle nároku 20, vy zn ač u j í cí se t í m , že poměr oligomerů obecných vzorců Xa : Xb : Xc činí 2 : 0,75 : 0,3 až 2 : 0,5 : 0,08.

-59CZ 294258 B6

26. Způsob podle nároku 17, vyznačující se tím, že se jako sloučenina obecného vzorce E použije sloučenina obecného vzorce E* ve kterém B* má jeden z významů uvedených pro B, s tím, že B* se liší od B.

27. Kompozice, vyznačující se tím, že obsahuje organický materiál citlivý vůči světlem, teplem nebo oxidací indukovanému odbourávání a směs podle nároku 1, stím, že souhrn všech oligomerů obecného vzorce I přítomných v této kompozici má polydisperzitu Μ'-'/Μ. ₀₍j i j j₀ ] ,7

28. Kompozice podle nároku 27, vyznačující se tím, že oligomerem obecného vzorce I je oligomer obecného vzorce X, jak je definován v nároku 9.

29. Kompozice podle nároku 27, vyznačující se tím, že organickým materiálem je syntetický polymer.

30. Kompozice podle nároku 27, vy znač u j ící se tí m , že organickým materiálem je polyethylen nebo polypropylen.

31. Způsob stabilizace organického materiálu proti světlem, teplem nebo oxidací indukovanému odbourávání, vyznačující se tím, že se do tohoto organického materiálu zapracuje směs podle nároku 1, s tím, že souhrn všech oligomerů obecného vzorce I přítomných v kompozici má polydisperzitu _ocj d₀

32. Směs pro stabilizaci organických materiálů, vyznačující se tím, že obsahuje alespoň tři různé oligomery obecného vzorce D, které se liší pouze proměnnou n, a směs má polydisperzitu _a£ 1,7; přičemž oligomer obecného vzorce D odpovídá obecnému vzorci ve kterém polydisperzita je 1, n má hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 nebo 15, zbytky R_t nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, hydroxyalkylovou skupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, kyanmethylovou skupinu,

-60CZ 294258 B6 alkenylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, alkinylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo acylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 12 atomy uhlíku, alkenylenovou skupinu se 4 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, cykloalkylendialkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku v cykloalkylenové části a 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, alkylendicykloalkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylenové části a 5 až 7 atomy uhlíku v každé cykloalkylenové části, fenylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části nebo alkylenovou skupinu se 4 až 12 atomy uhlíku přerušovanou 1,4-piperazindiylovou skupinou, kyslíkem nebo skupinou >N-X_b kde

--CH₂—CH—CHg

O I c=o *2 (b) kde m má hodnotu 2 nebo 3,

X₂ představuje alkylovou skupinu s 1 a 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, a

-61 CZ 294258 B6 (II) , zbytky X₃ nezávisle na sobě znamenají vždy alkylenovou skupinu se 2 až 12 atomy uhlíku,

B představuje skupinu OR₃, -N(R₄)(R₅) nebo skupinu obecného vzorce II symboly R₃, R4 a R₅, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 18 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu nebo alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2, 3 nebo 4 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III přičemž Y znamená atom kyslíku, skupinu -CH?-, -CH₂CH?- nebo >N-CH₃, nebo -N(R4)(R₅) dále představuje skupinu obecného vzorce III,

X znamená atom kyslíku nebo skupinu >N-Ré,

Ré představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 18 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se

3 až 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až

4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV nebo alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2, 3 nebo 4 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III, a

R má jeden z významů uvedených pro Rů,

-62CZ 294258 B6 s tím, že v jednotlivých opakujících se jednotkách obecného vzorce D má každý ze zbytků B, R, Ri a R₂ stejné nebo odlišné významy.

33. Směs podle nároku 32, vy z n a č uj í c í se tím, že n má hodnotu 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11,12 nebo 13, zbytky R! nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, kyanmethylovou skupinu, alkenylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo acylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku,

R₂ znamená alkylenovou skupinu se 2 až 12 atomy uhlíku, cykloalkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, cykloalkylendialkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku v cykloalkylenové části a 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části, alkylendicykloalkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylenové části a 5 až 7 atomy uhlíku v každé cykloalkylenové části nebo fenylendialkylenovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylenové části,

Ré představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 18 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 5 až 12 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylalkylovou skupinu se 7 až 9 atomy uhlíku, která je nesubstituovaná nebo substituovaná na fenylové části jednou, dvěma nebo třemi alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, tetrahydrofurfurylovou skupinu, skupinu obecného vzorce IV, nebo alkylovou skupinu se 2 až 4 atomy uhlíku, která je substituovaná v poloze 2, 3 nebo 4 hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 8 atomy uhlíku, dialkylaminoskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku v každé alkylové části nebo skupinou obecného vzorce III, a

R znamená skupinu obecného vzorce IV.

34. Kompozice, vyznačující se tím, že obsahuje organický materiál citlivý vůči světlem, teplem nebo oxidací indukovanému odbourávání a směs podle nároku 32, s tím, že souhrn všech oligomerů obecného vzorce D přítomných v této kompozici má polydisperzitu