CZ302561B6 - Retezové kolo pro podzemní težbu - Google Patents

Abstract

Retezové kolo pro podzemní težbu s retezy se stojícími a ležícími retezovými clánky, s prvním vencem prvních zubových elementu (106), usporádaných rovnomerne po obvodu základního telesa retezového kola (100), a s alespon jedním druhým vencem druhých zubových elementu (107), usporádaných rovnež rovnomerne po obvodu, usporádaným v osovém smeru retezového kola odsazene od prvního vence. Navzájem privrácené boky zubových elementu (106, 107) prvního vence a druhého vence jsou opatreny kapsami (113), sloužícími jako kontaktní plochy pro vnejší plochy ležících retezových clánku a každá kontaktní plocha obsahuje alespon jednu dosedací zónu a opernou zónu. Dosedací zóna a operná zóna každého zubového elementu (106, 107) sestávají z jedné vícedílné oterné vložky (120) z oteruvzdornejšího materiálu než je materiál základního telesa retezového kola (100), které je upevneno na tele zubového elementu (106, 107) vymenitelne. Pro každou kapsu (113) jsou upraveny dve oterné desticky (130, 140), z nichž první oterná desticka (130) tvorí dosedací zónu a druhá oterná desticka (140) tvorí opernou zónu príslušné oterné vložky (120).

Description

Oblast techniky

Vynález se týká řetězového kola pro podzemní těžbu, zejména pro řetězem poháněné hřeblové dopravníky, hoblovací zařízení a válcové kombajny s řetězy se stojícími a ležícími řetězovými články, s prvním věncem prvních zubových elementů, uspořádaných rovnoměrně po obvodu základního tělesa řetězového kola, a s alespoň jedním druhým věncem druhých zubových elementů, uspořádaných rovnoměrně po obvodu, uspořádaným v osovém směru řetězového kola odsazené od prvního věnce, přičemž navzájem přivrácené boky zubových elementů prvního věnce a druhého věnce jsou opatřeny kapsami, sloužícími jako kontaktní plochy pro vnější plochy ležících řetězových článků, a každá kontaktní plocha obsahuje alespoň jednu dosedací zónu a opěrnou zónu.

Dosavadní stav techniky

Řetězy poháněná těžní zařízení, dopravní zařízení a dobývací zařízení, se používají zejména pří dobývání uhlí při podzemní těžbě pro získávání a odtransportování uhlí. U všech řetězy poháněných těžních zařízení obíhají řetězy, sestávající z vodorovných (ležících) a svislých (stojících) řetězových článků, mezi dvěma poháněcími, respektive oběžnými stanicemi, opatřenými dvěma hnacími komponentami, přičemž v každé poháněči, respektive oběžné stanici je uloženo řetězové kolo, které je poháněno. Každé řetězové kolo je přitom přizpůsobeno geometrii stojících a ležících řetězových článků, aby se dosáhlo co nej lepšího přenášení hnacích sil na oběžné řetězy při co nejmenším opotřebení. Zejména u hřeblových dopravníků, u nichž jsou v určitých odstupech na jednotlivých vodorovných řetězových článcích připojena hřebla, se při podzemní těžbě osvědčilo opatřit jednotlivé zubové elementy kapsami, které slouží jako kontaktní plochy s vnějšími plochami vodorovných řetězových článků.

U řetězového kola, známého ze spisu DE 36 39 784 (C2), jsou zubové elementy přivařeny k základnímu tělesu řetězového kola, aby toto řetězové kolo bylo levné. Současně se má šikmými plochami v oblasti přechodu mezi zaoblením paty zubu a dnem kapsy, klesajícími směrem k okraji kola, zmenšit nebezpečí vytváření prohlubní v zubových elementech v důsledku opotřebení. Kombinace šikmých ploch a uvedených zaoblení se zuby, při vařeným i k základnímu tělesu, má současně umožnit, aby pro řetězová kola s různou roztečí mohly být použity stejné zuby, čímž se mají snížit náklady na skladování.

Ze spisu DE 38 36 478 (Al) je známé řetězové kolo, u něhož je každý zubový element vytvořen jako dvojitý zub a vždy dvěma kapsami podpírá zahnutou část ležícího řetězového článku. Dvojité zuby jsou šroubovým spojením spojeny se základním tělesem řetězového kola, aby se umožnila jednak výměna dvojitých zubů ajednak nastavení dvojitých zubů pro přizpůsobení různým roztečím řetězu. Při poškozeních, způsobených opotřebením, se vymění jednotlivé nebo veškeré dvojité zuby. Aby bylo možno uskutečnit šroubové spojení, je u jednoho provedení základní těleso řetězového kola opatřeno vybráními, do nichž zasahují konce dříků upevňovacích šroubů a v nichž mohou být uspořádány kontramatice. Alternativně mohou být na vnějším obvodu základního tělesa řetězového článku uspořádána obdélníková prohloubení, do nichž jsou vsazena obdélníková vložená tělesa a pomocí šroubových spojení upevněna, přičemž k těmto vloženým tělesům se šroubovým spojením připevní dvojité zuby. Výrobní náklady tohoto základního tělesa řetězového kola jsou poměrně vysoké.

Konečně je ze spisu SU 253 496 známé řetězové kolo, zejména pro tažné řetězy, jehož zuby jsou vyztuženy otěruvzdomými elementy, které jsou zde provedeny ve tvaru vložek, uspořádaných v kapsách. Jde pouze o provedení s jednodílnými vložkami a s tvarovanými čelními plochami.

- 1 CZ 302561 B6

Podstata vynálezu

Úkolem vynálezu je vytvořit řetězové kolo, které bude mít delší životnost než řetězová kola, známá z dosavadního stavu techniky, a které bude vhodné zejména i pro vysokovýkonové dopravníky s vysoce dimenzovanými řetězy.

Uvedený úkol splňuje řetězové kolo pro podzemní těžbu, zejména pro řetězem poháněné hřeblové dopravníky, hoblovací zařízení a válcové kombajny s řetězy se stojícími a ležícími řetězovými io články, s prvním věncem prvních zubových elementů, uspořádaných rovnoměrně po obvodu základního tělesa řetězového kola, a s alespoň jedním druhým věncem zubových elementů, uspořádaných rovnoměrně po obvodu, uspořádaným v osovém směru řetězového kola odsazené od prvního věnce, přičemž navzájem přivrácené boky zubových elementů prvního věnce a druhého věnce jsou opatřeny kapsami, sloužícími jako kontaktní plochy pro vnější plochy ležících řetězo15 vých článků, a každá kontaktní plocha obsahuje alespoň jednu dosedací zónu a opěrnou zónu, podle vynálezu, jehož podstatou je, že dosedací zóna a opěrná zóna každého zubového elementu sestávají z jedné vícedílné otěmé vložky z otěruvzdornějšího materiálu než je materiál základního tělesa řetězového kola, které je upevněna na těle zubového elementu vyměnitelně, přičemž pro každou kapsu jsou upraveny dvě otěmé destičky, z nichž první otěmá destička tvoří dosedací zónu a druhá otěrná destička tvoří opěrnou zónu.

Tělo zubového elementu přitom tvoří část zubového elementu, zmenšenou o otěmou vložku, takže tato otěrná vložka se na těle zubového elementu upevní jako nástavec. Použitím otěmých vložek v nejvíce zatížených zónách kapes zubového elementu, totiž v dosedací zóně, na kterou působí radiální komponenta síly mezi zubovým elementem a řetězovým článkem, a v opěrné zóně, na kterou působí tangenciální komponenta síly mezi zubovým elementem a řetězovým článkem, se působí proti rychlému opotřebení kontaktních zón na řetězovém kole a současně se vytvoří předpoklad pro zachycování větších výsledných sil řetězovým kolem. Tyto vyšší síly mohou vznikat zejména u vysokovýkonných dopravníků s řetězy, jejichž řetězové Články mohou

3o mít průměr drátu 48 mm a větší.

U výhodného provedení vynálezu tvoří otěmé vložky otěmými destičkami pouze část hlavy zubového elementu. U jiného výhodného provedení vynálezu může otěmá vložka tvořit celý povrch kapsy na boku, to znamená, že otěmá vložka se rozkládá po celém povrchu kapsy. Toto .35 provedení má tu výhodu, že všechny potenciální kontaktní plochy v kapsách budou mít na základě otěrných vložek, použitých podle vynálezu, vyšší pevnost a delší životnost.

Otěrná vložka však může tvořit i pouze část povrchu kapsy na jednom boku. U tohoto provedení je možno poměrně jednoduchým způsobem dosáhnout výhodného podepření a upevnění otěmé

4o vložky na těle zubového elementu. Za tím účelem může být zejména tělo zubového elementu v každé kapse opatřeno na okraji uzavřeným prohloubením, do něhož se otěmá vložka může vložit. Otěrná vložka, vytvořená jako nástavec, proto může být vložena do prohloubení, v němž je potom na okrajích podepřena nehybně ve všech směrech. Zvlášť výhodné potom je, když je otěmá vložka v tomto prohloubení ukotvena s tvarovým stykem a/nebo pomocí materiálu, s výhodou pájením nebo svařením nebo přilepením.

Každá otěrná vložka může být provedena i jednodílně a může se souvisle rozkládat po celé dosedací zóně i opěrné zóně kapsy zubového elementu. Jak již bylo uvedeno, může být pro každou kapsu upraveno více otěrných destiček, s výhodou dvě otěrné destičky, přičemž potom první otěmá destička tvoří dosedací zónu a druhá otěmá destička tvoří opěrnou zónu. U tohoto provedení je podle vynálezu zvlášť výhodné, když jsou obě otěmé destičky vytvořeny jako ploché otěmé destičky, protože potom mohou být otěmé vložky vyrobeny zvlášť jednoduše. Aby bylo možno vytvořit geometrii kapsy, může přitom být otěrná destička, tvořící dosedací zónu podle dalšího provedení vynálezu, vytvořena v podstatě ve tvaru trojúhelníku a otěmá destička, tvořící opěrnou zónu, vytvořena ve tvaru mnohoúhelníku se dvěma přímými a jednou ohraničující hra7 nou ve tvaru oblouku. Zvlášť výhodné přitom je, když jsou otěmé destičky opatřeny šikmými plochami na ohraničujících hranách, aby se zabránilo vzniku ostrých přechodů, které mají sklon k vylamování.

Dále je možné, že otěmé vložky tvoří celou hlavu zubového elementu se všemi boky a kapsami. U tohoto provedení mohou být otěmé vložky vytvořené jako hlava zubového elementu na své spodní straně opatřeny alespoň jedním blokovacím výstupkem, který zasahuje do příslušného záběrového otvoru s tvarovým stykem, to znamená se vzájemným přizpůsobením zabírajících elementů, upraveného v těle zubového elementu, vytvořeném jako čep na základním tělese řetězového kola. Tento blokovací výstupek a záběrový otvor mohou mít profil průřezu odlišný od kruhového průřezu, takže mezi hlavou zubového elementu a tělem zubového elementu se tímto blokovacím výstupkem a tímto záběrovým otvorem vytvoří neotočné spojení. U tohoto provedení je zvlášť výhodné, když je otěmá vložka, vytvořená jako hlava zubového elementu, opatřena na přechodu do spodní strany okrajovou navařenou nebo naletovanou fasetou.

U všech provedení podle vynálezu je zvlášť výhodné, když dosedací zóna a opěrná zóna navzájem svírají úhel přibližně 115 až 125°, s výhodou přibližně 120,5°. Dosedací zóna může být podle dalšího výhodného provedení vynálezu s výhodou orientována šikmo dolů k základnímu tělesu řetězového kola. Otěmé destičky otěmé vložky mohou být provedeny z mnoha vhodných materiálů. Podle jednoho výhodného provedení je na otěmé destičky použita kalená manganová ocel. Přitom je výhodné, když je kalená manganová ocel provedena s tvrdostí vyšší než 65 HRC.

Vynález je možno použít u všech druhů řetězových kol pro podzemní těžbu. Hlavní oblast použití vynálezu se týká řetězových kol, respektive řetězových bubnů, pro hřeblové dopravníky se dvěma řetězy.

Podle ještě dalšího provedení vynálezu je řetězové kolo vytvořenajako řetězový buben pro dvouretězový hřeblový dopravník a potom obsahuje tři věnce zubových elementů, přičemž střední věnec obsahuje zubové elementy se čtyřmi kapsami a oba vnější věnce obsahují zubové elementy se dvěma kapsami. Každý ležící řetězový článek z obou vedle sebe probíhajících řetězových větví potom svými zahnutými částmi dosedá jak do kapes zubových elementů se dvěma kapsami, tak í do kapes elementu se čtyřmi kapsami, přičemž stojící řetězové články vyplňují mezeru mezi zubem se čtyřmi kapsami a příslušným vnějším zubem se dvěma kapsami.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále blíže vysvětlen na několika schematicky zobrazených příkladných provedeních řetězových kol podle vynálezu podle přiložených výkresů, na nichž obr. 1 znázorňuje schematicky v perspektivním pohledu řetězové kolo pro dvouřetězcový hřeblový dopravník podle jednoho příkladného provedení vynálezu, obr. 2 detail kapsy na hlavě zubového elementu z obr. 1 před vložením otěmé vložky, obr. 3 v perspektivním pohledu Část řetězového kola podle druhého, známého příkladného provedení, obr. 4 v perspektivním pohledu otěrnou vložkou, použitou u řetězového kola podle obr. 3, obr. 5 řez podél roviny V-V na obr. 4, obr. 6 v perspektivním pohledu část řetězového kola podle dalšího příkladného provedení vynálezu, obr. 7 detail první otěmé destičky použité u řetězového kola podle obr. 6, obr. 8 v půdorysu druhou otěrnou destičku, použitou z řetězového kola podle obr. 6, obr. 9 v perspektivním pohledu část řetězového kola podle dalšího známého příkladného provedení a

- j CZ 302561 B6 obr. 10 v bokorysu jednotlivý zub, použitý u řetězového kola podle obr. 9.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je znázorněno řetězové kolo 10 pro dvouřetězový hřeblový dopravník pro podzemní těžbu, vytvořené jako řetězový buben. Řetězové kolo J_0 obsahuje základní těleso i se třemi axiálně vůči sobě odsazené uspořádanými věnci 2, 3, 4 zubových elementu 5, 6, 7. Každý věnec 2, 3, 4 přitom obsahuje větší počet identicky vytvořených zubových elementů 5, 6, 7, vystupuj íio cích v odstupech od sebe na vnějším obvodu 8 základního tělesa 1. Zubové elementy 5, 7 obou vnějších věnců 2, 4 jsou vytvořeny vždy jako jednotlivé zuby, zatímco zubové elementy 6 středního věnce 3 jsou vytvořeny jako dvojité zuby. Na obr. 1 je rovněž znázorněn i jednotlivých ležící řetězový článek 9 neznázoměného řetězu dvou řetězového hřeblového dopravníku v kontaktu se zubovými elementy 6, 7. Odborníkovi je známé, že při podzemní těžbě sestává každý řetěz, respektive každá řetězová větev, z většího poctu ležících řetězových článků 9 a stojících řetězových článků, které jsou uspořádány kolmo k ležícím řetězovým článkům 9 a navzájem spolu spojují dva ležící řetězové články 9.

Věnce 2,3, 4 se zubovými elementy 5, 6, 7 jsou uspořádány tak, že neznázorněné stojící řetězové články zabírají do mezery 11, 12 mezi věnci 3, 4, popřípadě věnci 4, 5, aniž by se opíraly o zubové elementy 5, 6, 7. Kontakt mezi řetězovými články řetězu a zubovými elementy 5, 6, 2 nastává ve skutečnosti pouze v oblasti kapes 13, které jsou vytvořeny na bocích všech zubových elementů 5, 6, 7. Zubové elementy 5, 7, vytvořené jako jednotlivé zuby, jsou přitom opatřeny vždy dvěma kapsami 13, přičemž do každé kapsy 13 dosedá vodorovný řetězový článek 9 dílčím úse25 kem své zahrnuté části 9A. Zubové elementy 6 středního věnce 3 jsou naproti tomu vytvořeny jako dvojité zuby a obsahují celkem čtyři kapsy 13, protože na každý zubový element 6 (dvojitý zub) současně dosedají vodorovné články 9 obou řetězových větví. Všechny kapsy 13 na bocích zubových elementů 5, 6, 7 mají navzájem stejné provedení a stejnou geometrii, takže řetězové kolo 10, znázorněné na obr. 1, nemá žádný výhodný směr pohybu. Z obr. 1 je dále patrné, že jo příslušné kapsy 13 na jednotlivých zubových elementech 5, 6, 7 jsou orientovány do různých směrů, totiž jednak do směru otáčení a jednak proti směru otáčení, aby zahrnutá část 9A každého vodorovného řetězového článku 9 dosedala na celkem čtyři zubové elementy 5, 7; 7, 6 řetězového kola 10. Protože však jinak je vytvoření všech kapes 13 stejné, je dále uvedený popis pouze příkladný pro jednu z kapes 13. nezávisle na její orientaci.

Ve vyobrazení řetězového kola 10 s pouze jediným znázorněným vodorovným řetězovým Článkem 9 se toto řetězové kolo 10, uložené na neznázoměném hnacím nebo úložném hřídeli, otáčí prostřednictvím středového náboje 14 proti smyslu otáčení hodinových ručiček. Všechny řetězové články 9 proto vždy dosedají do ve směru pohybu zadních kapes 13 zubových elementů 6, 7, popřípadě zubových elementů 5, 6, zatímco ve směru pohybu přední kapsy 13 nemusí v podstatě zachycovat žádné síly v obvodovém směru, nýbrž pouze podpěrné síly v radiálním směru. Síla, působící mezi kapsami 13 a vnější plochou řetězových Článků 9, proto obsahuje jednak radiální komponentu, která je zachycována dosedací zónou, nacházející se u dále, uvnitř ležícího konce 15 kapsy 13, a jednak tangenciální komponentu, která působí na opěrnou zónu kapsy 13, která se nachází blízko vnějšího konce J_6 kapsy 13. Kapsy 13 proto stoupají od vnitřního konce 15 k vnějšímu konci ]_6 přibližně ve tvaru oblouku, respektive ve tvaru misky, přičemž dále, uvnitř ležící část kapes 13, uspořádaná na náboji 14, se mírně šikmo svažuje dolů, přičemž vně uspořádaná část kapsy 13 je orientována přibližně kolmo k obvodu 8 základního tělesa 1 řetězového kola 10.

U příkladného provedení řetězového kola 10 podle obr. 1 a 2 je každá kapsa 13 opatřena na okrajích uzavřeným prohloubením j_7, které se rozkládá alespoň na těch částech kapsy 13, v nichž se nacházejí dosedací zóna a opěrná zóna vodorovného řetězového článku 9, na které tedy při provozu hřeblového dopravníku přímo dosedají zahnuté části 9A vodorovných (ležících) řetězových článků 9 v kapsách L3 zubových elementů 5, 6, 7. Do prohloubení 12 je s výhodou vložena

-4CZ 302561 B6 otěmá vložka 20, která je provedena jako jednodílná a svým povrchem 2_1 je přizpůsobena geometrii kapsy 13 a která v instalovaném stavu tvoří povrch kapsy 13 alespoň v oblasti dosedací zóny a opěrné zóny pro zadní a přední zahnutou část 9A vodorovného řetězového článku 9.

Obr. 2 znázorňuje ve zvětšeném měřítku otěmou vložku 20 a prohloubení 17 v kapse Í3 zubového elementu 6, vytvořeného například jako dvojitý zub. Jak prohloubení 17, tak i otěmá vložka 20, mají v podstatě oválný vnější obvod, takže otěmá vložka 20 je do prohloubení 17 vložena s tvarovým stykem a je v něm přilepena nebo může být zejména připájena nebo přívařena. V instalovaném stavu může povrch 21 otěmé vložky 20 mírně vyčnívat nad povrch kapsy 13, takže ležící řetězový článek 9 může přijít do styku výlučně s povrchem 21 otěmé vložky 20, Protože otěmá vložka 20 sestává z otěruvzdomého materiálu, jako je zejména kalená manganová ocel, jejíž tvrdost je podstatně vyšší než tvrdost základního tělesa 1 řetězového kola 10, respektive těla zubového elementu, to znamená zubového elementu 6, obsahujícího prohloubení Γ7, jsou všechny kontaktní plochy na řetězovém kole 10 otěruvzdomější než u doposud známých řetězových kol. Životnost řetězového kola 10 je proto určena složením materiálu a životností otěmé vložky 20.

U příkladného provedení řetězového kola 50, znázorněného na obr. 3, je opět každý zubový element 56, 57 na svých bocích opatřen kapsami 63, na které dosedají zahnuté části vodorovných řetězových článků. Čtyři kapsy 63 na zubových elementech 57, 56, které jsou potřebné pro dosednutí jednoho ležícího řetězového Článku, jsou zde označeny stejnou vztahovou značkou 63. Celkový povrch kapes 63 všech čtyř zubových elementů 56, 57 je tvořen vždy jednou otěmou vložkou 70. která je podrobně znázorněna na obr. 4 a 5. Tato otěmá vložka 70. která může být opět provedena s výhodou zkalené manganové oceli, má povrch 71, tvořící povrch celé kapsy 63, který je zakřiven podle geometrie povrchu příslušného zubového elementu 56, 56, 57 a tento povrch tvoří.

Povrch 71 otěmé vložky 70, který tvoří jedinou kontaktní plochu s vnější oblastí vodorovného článku, obsahuje dolní část 72 a horní část 73. Dolní část 72 obsahuje, respektive tvoří, dosedací zónu pro zahnutou část vodorovného řetězového článku a horní část 73 otěmé vložky 70 tvoří opěrnou zónu pro zahnutou část vodorovného řetězového článku. Síly, způsobující dopřed ný pohyb, přenášené prostřednictvím řetězového kola 50 na řetěz, se proto přenášejí zejména prostřednictvím opěrné zóny 73, přičemž napětí v řetězu je zachycováno zejména prostřednictvím dosedací zóny v dolní Část 72. Povrch 71 otěmé vložky 70 je s výhodou proveden ve tvaru misky, přičemž dolní část 72 přechází do horní části 73 zakřivenou částí 74 s poloměrem zakřivení například přibližně 25 mm. Úhlové přesazení mezi dolní Částí 72 a horní částí 73, to znamená mezi dosedací zónou a opěrnou zónou, činí u znázorněného příkladného provedení 120,5° a opěrná vložka 70 má konstantní, rovnoměrnou tloušťku, například 13 mm. Dolní strana 75 otěmé vložky 70 může být opatřena poměrně jednoduchou geometrií ve tvaru rovnoměrné čočky, takže základní těleso 51 (obr. 3), respektive tělo každého zubového elementu 56, 57, může být rovněž poměrně jednoduchými vybráními, respektive zářezy nebo zmenšeními, opatřeno s výhodou již při lití. Pouze povrch 71 otěmé vložky 70 má geometrii, optimální pro příslušný ležící řetězový článek. Tím je možno snížit i výrobní náklady na základní těleso řetězového kola 50, vyrobené s výhodou jako odlitek sjiž vytvořenými těly zubových elementů, to znamená zubových elementů, zmenšených o tu oblast, která potom bude tvořena otěmými vložkami 70.

Obr. 6 znázorňuje Část řetězového kola 100 podle příkladného provedení podle vynálezu. U řetězového kola 100 je opět celý povrch kapes 113 na zubových elementech 106, 107 tvořen otěmými vložkami 120, které jsou zde však provedeny dvoudílně a obsahují první otěmou destičku 130 a druhou otěmou destičku 140. Obě ploché otěmé destičky 130, 140 jsou podrobněji znázorněny na obr. 7 a 8. První otěmá destička 130 má v podstatě základní tvar pravoúhlého trojúhelníku, to znamená, že úhel α mezi oběma okrajovými hranami 131, 132 činí 90°. Pouze přechod 133 mezi oběma okrajovými hranami 131, 132 je zaoblen. První otěmá destička 130 je, jak lze z obr. 6 seznat, uspořádána na těle zubového elementu tak, že tvoří dosedací zónu pro zahnutou Část vodorovného řetězového článku, to znamená, že je uspořádána a upevněna, zejména přívařena,

- 5 CZ 302561 B6 přilepena nebo připájena, na šikmé části 118, klesající směrem k základnímu tělesu 101 řetězového kola 100. Povrch 134 první otěrné destičky 130 proto leží mírně šikmo k tečně válcového povrchu základního tělesa 101. U první otěrné destičky 130 dosedá základní hrana 135 na tělo zubového elementu, zatímco okrajové hrany 131, 132 jsou volné.

Druhá otěrná destička 140, znázorněná na obr. 8, je na zubových elementech 106, 107 uspořádána tak, že v instalovaném stavu obsahuje, respektive tvoří, opěrnou zónu pro vodorovný řetězový článek. U znázorněného příkladného provedení má druhá otěrná destička 140 rovný povrch 141, přičemž její mnohoúhelníkový základní tvar je tvořen dvěma přímými okrajovými hranami 142, 143 a jednou obloukovitou okrajovou hranou 145. Okrajová hrana 143 a obloukovitá okrajová hrana 145 jsou opatřeny vždy úkosy 146, 147. Obloukovitá okrajová hrana 145 ie vždy na přechodu do navazující přímé okrajové hrany 142, 143 opatřena přímou okrajovou částí 148, 149, přičemž okrajová část 148 s okrajovou hranou 142 svírá úhel β přibližně 80°, okrajová hrana 142 svírá s okrajovou hranou 143 úhel γ přibližně 99° a okrajová hrana 143 svírá s okrajovou částí 149 úhel δ přibližně 103°. Mezi oběma přímými okrajovými hranami 142, 143 ie upravena krátká, šikmo probíhající přechodová část 1422 V instalovaném stavu dosedá okrajová hrana 142, která se na obr. 8 nachází dole, přímo na základní těleso zubového elementu, zatímco ostatní hrany 143, 145, 148, 149 jsou volné.

Obr. 9 znázorňuje další, známé příkladné provedení řetězového kola 150 se třemi věnci 152, 153, 154 zubových elementů 155, 156, 157. Tyto zubové elementy 155, 156, 157 mají hlavy 180, 190, vytvořené zcela z otěruvzdorného materiálu, například z kalené manganové oceli, které jsou upevněny na tělech 168, 169 zubových elementů 155, 156, 157, která jsou jako součást základního tělesa 1 51 řetězového kola 150 vytvořena na jeho obvodu 158. Hlava 180, která je vhodná pro vytvoření jak jednotlivého zubu 155, tak i jednotlivého zubu 157 obou vnějších věnců 152, 154, obsahuje vždy dvě kapsy 163 s opěrnou zónou a dosedací zónou pro zahnutou část vodorovných řetězových článků. Hlava 190, s kterou jsou vytvořeny dvojité zuby středního věnce 153, obsahuje odpovídajícím způsobem celkem čtyři kapsy 163, přičemž všechny kapsy 163 mají navzájem stejné provedení. Povrch kapes 163 má geometrii, optimalizovanou pro spolupráci se zahnutými částmi vodorovných řetězových článků.

Hlavy 180, 190 mohou být vyrobeny jako odlitky z otěruvzdorného materiálu, jako je zejména kalená manganová ocel, a pro zakotvení hlav 180, 190 s těly 168, 169 zubových elementů 155, 156, 157 na základním tělese 151 řetězového kola 150 je vždy na dolní straně 181, 191 obou hlav 180, 190 vytvořen blokovací výstupek 182, 192, který může zasahovat do příslušného záběrového vybrání 185, 195 v rovné horní straně těla 168, 169. Blokovací výstupek 181 hlavy 180 je zvlášť dobře vidět na obr. 10. Blokovací výstupek 182 může mít průřez, který umožňuje neotočné upevnění hlavy 180 v příslušném těle 168. Dolní strana 186 hlavy 180 je s výjimkou blokovacího výstupku 1 82 rovná, přičemž na přechodu do dolní strany 186 jsou na okrajích vytvořeny navařené nebo při pájené fasety 187, aby bylo možno hlavu 180 svařením nebo pájením pevně spojit s tělem 168. Obr. 10 dále ukazuje, že dolní část 172 povrchu kapes 163 svírá s horní částí 173 úhel přibližně 120° a probíhá šikmo se sklonem dolů, čímž v kapsách 163 nastává výhodné nabíhání řetězových článků při malém opotřebení.

Claims (9)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Řetězové kolo pro podzemní těžbu, zejména pro řetězem poháněné hřeblové dopravníky, hoblovací zařízení a válcové kombajny s řetězy se stojícími a ležícími řetězovými Články, s prvním věncem prvních zubových elementů (106), uspořádaných rovnoměrně po obvodu základního tělesa řetězového kola (100), a s alespoň jedním druhým věncem druhých zubových elementů (107), uspořádaných rovnoměrně po obvodu, uspořádaným v osovém směru řetězového kola

   -6CZ 302561 B6 odsazené vůči prvnímu věnci, přičemž navzájem přivrácené boky zubových elementů (106, 107) prvního věnce a druhého věnce jsou opatřeny kapsami (113), sloužícími jako kontaktní plochy pro vnější plochy ležících řetězových článků, a každá kontaktní plocha obsahuje alespoň jednu dosedací zónu a opěrnou zónu, vyznačující se tím, že dosedací zóna a opěrná zóna každého zubového elementu (106, 107) sestávají z jedné vícedílné otěmé vložky (120) zotěruvzdomějšího materiálu než je materiál základního tělesa řetězového kola (100), která je upevněna na těle zubového elementu (106, 107) vyměnitelně, přičemž pro každou kapsu (113) jsou upraveny dvě otěmé destičky (130, 140), z nichž první otěmá destička (130) tvoří dosedací zónu a druhá otěmá destička (140) tvoří opěrnou zónu.
2. 2. Řetězové kolo podle nároku 1, vyznačující se tím, že otěmé vložky (120) tvoří otěmými destičkami (130, 140) hlavu zubového elementu (106, 107) jen částečně.
3. 3. Řetězové kolo podle nároku 1 nebo 2, v y z n a č u j í c í se t í m , že otěmá vložka (120) tvoří na jednom boku celý povrch (134, 141) kapsy (113).
4. 4. Řetězové kolo podle nároků 1, 2 nebo 3, vyznačující se tím, že otěmé destičky (130, 140) jsou vytvořeny jako ploché otěmé destičky.
5. 5. Řetězové kolo podle jednoho z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že otěrná destička (130), tvořící dosedací zónu, má v podstatě tvar trojúhelníku a otěrná destička (140), tvořící opěrnou zónu, má tvar mnohoúhelníku se dvěma přímými okrajovými hranami (142, 143) a jednou okrajovou hranou (145) ve tvaru oblouku.
6. 6. Řetězové kolo podle jednoho z nároků laž5, vyznačující se tím, že opěrná zóna a dosedací zóna spolu svírají úhel přibližně 115 až 125°, s výhodou přibližně 120,5°.
7. 7. Řetězové kolo podle nároku 6, vyznačující se tím, že dosedací zóna je orientována šikmo dolů k základnímu tělesu řetězového kola (100).
8. 8. Řetězové kolo podle jednoho z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že otěrné destičky (130, 140) jsou provedeny z kalené manganové oceli.
9. 9. Řetězové kolo podle jednoho z nároků laž8, vyznačující se tím, že řetězové kolo (100) je vytvořeno jako řetězový buben pro dvouřetězový hřeblový dopravník a obsahuje tři věnce (2, 3, 4) zubových elementů, přičemž střední věnec (3) obsahuje zubové elementy (6) se čtyřmi kapsami (13) a oba vnější věnce (2, 4) obsahují zubové elementy (5, 7) se dvěma kapsami (13).