CZ299815B6 - Lipofilní deriváty - Google Patents

Abstract

Biologicky úcinné slouceniny, napríklad léciva a agrochemikálie, které obsahují v molekulární strukture jednu nebo více funkcních skupin vybraných z:alkohol, ether, fenyl, amino, amido, thiol, karboxylová kyselina a ester karboxylové kyseliny, kde jedna nebo více techto funkcních skupin jsou nahrazeny lipofilní skupinou, vybranou ze skupiny, zahrnující: RCOO-, RCONH-, RCOS-, RCH.sub.2.n.O-, RCH.sub.2.n.NH-, -CONHCH.sub.2.n.R, kde R je lipofilnícást vybraná ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl a trans-10-nonadecenyl.

Description

Oblast techniky

Vynález se týká lipofilních derivátů a je zaměřen na způsob chemického odvozování, kterým může být příznivě pozměněno chování mnoha biologicky účinných sloučenin, například léčiv a chemikálií používaných v zemědělství.

Dosavadní stav techniky

Zvláštní zájem je v lékařském odvětví zaměřen na výzkum a vývoj účinného přenosu léčiva na místo působení v pacientovi. Práce je zejména zaměřena na resorpci léčiva ze střeva do krevního oběhu, avšak přenos přes jiné biologické bariéry hraje často důležitou roli pro získání nezbytného terapeutického účinku v léčbě mnoha nemocí, například rakoviny, infekcí, zánětů, poruch CNS atd. Přenos přes buněčnou membránu je často hlavní překážkou pro dosažení optimálního účinku terapeutické sloučeniny.

V uplynulých desetiletích se dostala odolnost proti léčivu v léčbě zhoubných a infekčních nemocí do popředí zájmu a je nyní považována za vážný klinický problém. Zvyšování odolnosti proti léčivu může být způsobeno množstvím mechanismů, ale velmi často souvisí se spouštěním normálního mechanismu, kterým mikroorganismy a buňky odbourávají toxické sloučeniny na netoxické formy. Příkladem může být vývoj odolnosti vůči více léčivům (multi-drug rezistence

MDR) u rakovinových buněk. V tomto případě souvisí často MDR s proteinovou pumpou buněčné membrány, pomocí které dosahují buňky velmi účinného odstranění toxických sloučenin.

V klinické situaci, tj. při léčení nádoru cytostatickými léčivy, přežívají především buňky s nejvýkonnější proteinovou pumpou a tyto buňky se mohou rychle množit a vytvářet nový nádor, který může být odolný vůči léčbě různými léčivy. Podobné mechanismy působení mohou být zodpo30 vědné za nedostatečný účinek pozorovaný v jiných terapeutických oblastech, např. u léčiv proti malárii.

V klinické praxi je známo několik metod, které se pokouší obejít mechanismy odolnosti. Například bylo vyzkoušeno současné podávání látky blokující Ca²⁺ kanál, například verapamilu, nebo imunomodulačního činidla, např. cyklosporinu. Nebyl však pozorován žádný významný pokrok.

V literatuře se vyskytlo několik návrhů na zvýšení terapeutického indexu, biologické přijatelnosti, průchodnosti membrány, cílení ná Určitý orgán atd“. terapeutických sloučenin pomocí současného podávání sloučenin obsahujících mastné kyseliny, tak aby se vytvořily buď chemicky vázané deriváty, nebo fyzikální směsi..

Tak například EP-A 393 920 ukazuje, že virové nukleosidy a analogy nukleosidů, které jsou upraveny dlouhým řetězcem (více než C_]6) akrylových skupin, mají ve srovnání s původní sloučeninou jisté výhody. Uvádí se, že část těchto molekul obsahující mastnou kyselinu tvoří s výho45 dou polynenasycené mastné kyseliny, např. γ-linolenovou kyselinu nebo linolovou kyselinu.

US-A 3 920 630 pojednává o tom, že 2,2'-anhydroaracitidin a jeho 5'-O-acy1áty mají stejnou biologickou a terapeutickou aktivitu jako antivirové látky jako samotný ara-ciditin. Konkrétně je zmiňována sloučenina 2,2'-anhydro-5'-O-oleyl-ara-citidin.

EP-A 56 265 pojednává o esterech arabinofuranosylthyminu (Ara T) s nasycenými kyselinami o 1 až 17 atomech uhlíku,

Z PCT/W090/00555 jsou známy deriváty lipidů spojené, zejména prostřednictvím fosfátové skupiny, s 5'-pozicí pentózové skupiny nukleosidu. Cílem takového odvozování je vytvořit více

-1CZ 299815 B6 lipofilní nukleosidy, které by mohly být začleněny do liposomů přednostně pohlcovaných mikrofágy a monocyty, buňkami, v nichž - jak se ukázalo - je uložen virus HIV. Uvádí se, že konečného efektu bylo dosaženo.

Antivirová a proti rakovin nová aktivita analogů nukleosídu přímo souvisí s vnitrobuněčnou fosfory lácí podávaného léčiva. Tato biochemická transformace je obvykle uskutečňována virovými a/nebo buněčnými enzymy. Ke zvýšení účinku popisuje WO96/25421 fosfolipidové deriváty nukleosidů s relativně krátkým řetězcem (C_t4 nebo méně) nasycených nebo nenasycených mastných kyselin.

V oboru se také usilovalo o zlepšení vlastností dalších skupin farmaceutických látek v průběhu odvozování pomocí mastných kyselin.

Například WO96/22303 uvádí, že farmako logický profil a způsob dodání několika různých kate15 gorií terapeutických sloučenin (kortikosterony, opiáty a protilátky opiátů, antivirové nukleosidy, cyklosporiny a příbuzné cyklopeptidy, antagonisté filutů, prekurzory katecholaminu a katecholaminy a alkylační činidla obsahující skupinu karboxylové kyseliny) může být změněn jejich konjugací s jedním až třemi azylovými deriváty mastných kyselin za použití spojovací/distanční skupiny, která zahrnuje deriváty tromethaminu nebo ethanolaminu. S výhodou je mastnou kyseli20 . nou kyselina palmitová.

Lipofilní proléčiva několika NSAID jsou známa od H. Bundgaard a kol. (Journal of Pharmaceutical Sciences, 43 101-110 1988) a V. R. Shanbhag a kol. (Journal of Pharmaceutical Sciences, 149 sv. 81, č. 2, únor 1992). Kromě hlediska proléčiva je zde zmiňováno snížení Gl zánětu. EP25 A 0195570 pojednává o tom, že podávání gama-linolenové kyseliny a dihomo-gama-linolenové kyseliny ve spojení s NSAID snižuje vedlejší účinky, které vykazují NSAID, když se berou trvale.

Fyzikální směsi obsahující mastné kyseliny/deriváty mastných kyselin používané jako takzvané penetrační umocňovače jak pro dermální, tak pro perorální podávání jsou známy z PCT/US94/02880 a PCT/SE96/00122.

Jak bylo uvedeno, mnoho návrhů se v minulosti týkalo derivátů mastných kyselin antivirových nukleosidů a analogů nukleosidů.

Z EP-A-0642525 se můžeme dozvědět, že antivirový účinek nukleosidů a analogů nukleosidů může být vysoce umocněn pomocí reakce s kyselinou olejovou (cis-9-oktadecenová kyselina), kyselinou elaidovou (trans-9-oktadecenová kyselina), kyselinou cis—11-eikosenovou nebo kyšelinou trans-11-eikosenovou, čímž vzniká odpovídající 5'-O-monoester. Ukázali jsme, že výhodné účinky, které mohou být získány pomocí těchto čtyř specifických mononenasycených, ω-9 Cl 8 nebo C20 mastných kyselin jsou kvalitnější než ty obvykle získávané derivatizací mastnými kyselinami.

Ve shodě s vynálezem nyní překvapivě zjišťujeme, že vlastnosti mnoha různých biologicky aktivních sloučenin mohou být s výhodou upravovány derivatizací ω-9 Cl8 nebo C20 mononenasycenými mastnými kyselinami. Vynález tak poskytuje široce použitelnou, ale jednoduchou technologií pro zvýšení hodnoty například mnoha léčiv a zemědělských chemikálií.

Podstata vynálezu

V jednom provedení se vynález týká lipofilní derivátu adrenokortikosteroidu vybraného ze skupiny zahrnující betamethason, kortison, dexamethason, fluocinolon, fludrokortison, hydrokortison, methylprednisolon, prednisolon, triamcinolon, eprozinol, paramethason, prednison, beclometha55 son a orciprenalin, který obsahuje ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin

-2CZ 299815 B6 vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol a aminoskupiny, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina adrenokortikosteroidu je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS- RCH₂O-, RCH2NH-, -COOCH₂R, -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde Rje lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl a trans-10-nonadecenyl.

Další provedení vynálezu se týká lipofilního derivátu nesteroidního protizánětlivého léčiva (NSAÍD) vybraného ze skupiny zahrnující acemetacin, alclofenak, amfenak, aspirin, bendazak, benorylát, benoxaprofen, kyselinu bucloxovou, bufexamak, bumadizon, butibufen, carprofen, cinmetacin, clidanak, clometacin, cloripak, diclofenak, diflunisal, etodolak, etofenamát, felbinak, fenbufen, fenclofenak, fenctorak, fendosal, fenoprofen, fentiazak, kyselinu flufenamovou, flurbiprofen, glafenin, ibufenak, ibuprofen, indomethacin, isofezolak, isoxepak, ketoprofen, ketorolak, lonazolak, kyselinu meclofenamovou, kyselinu mefanamovou, kyselinu metiazinovou, nabumetin, naproxen, kyselinu niflumovou, oxametacin, oxaprozin, pirazolak, piroxicam, kyselinu protizinovou, kyselinu salicylovou, sulindak, surgam, tenidap, tenoxicam, tiaramid, tinoridin, kyselinu tolfenamovou, tolmetin a zomeriak, kteiý obsahuje ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido, kyselinu karboxylovou a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina NSAID je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze sku20 piny zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS- RCH₂O-, RCH₂NH- -COOCH.R, -CONHCH₂R a-SCH₂R, kde Rje lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl a trans-10-nonadecenyl.

Ve třetím provedení se vynález týká léčiva proti rakovině vybraného ze skupiny zahrnující megestrol, medroxyprogesteron, hexestrol, trilostan, amino-glutethimid, epitiostanol, calusteron, 2-ethylhydrazid kyseliny podofillinové, pirarubicin, doxorubicin, daunorubicin, taxol, mopidamol, mitoxantron, lonidamin, etoposid, eflomitin, defosamid, trimetrexát, methotrexát, deopterin, thioguanin, thiamipren, merkaptopurin, dacarbazin, nimustin, chlorzotocin, melfalan, estramustin, cyklofosfamid, chlorambucil a trimethylolmelamin, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido, thiol, kyselinu karboxylovou a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina léčiva proti rakovině je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS-, RCH₂O- RCH₂NH-COOCH₂R, -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde Rje lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl a trans-10-nonadecenyl.

Čtvrté provedení vynálezu zahrnuje lipofilní derivát antimikrobiálního činidla vybraného ze skupiny zahrnující oxacilltn, ampicillin; amoxicillin, cefalexin, cefalotin, cefalosporin, doxycyklin, chloramfenikol, kyselina p-amino-salicylová, ethambutol, ciprofloxacin, enrofloxacin, difloxa40 cín a danofloxacin, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido, kyselinu karboxylovou a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina antimikrobiálního činidla je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, -RCONH-, RCOS-, RCH₂CH RCH₂NH- -COOCH₂R, -CONHCH₂R a-SCH₂R, kde Rje lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl a trans-10-nonadecenyl.

Páté provedení vynálezu se týká lipofilní derivátu léčiva proti parazitům vybraného ze skupiny zahrnující amodiachin, hydroxychlorochín, meflochin, mepakrin, dekochinát, zoalen, sloučeninu vzorce

-3CZ 299815 B6

a sloučeninu vzorce

obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina léčiva proti parazitům je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS-, RCH₂O-, RCH₂NH- -COOCH₂R, -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde R je lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl a trans-10-nonadecenyl.

Šesté provedení vynálezu se týká lipofilního derivátu kardiovaskulárního léčiva vybraného ze skupiny zahrnující captopril, enalapril, bunitrol, seloken, labetalol a selokeň, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido, thiol, kyselinu karboxylovou a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina kardiovaskulárního léčiva je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOÓ-, RCONH-, RCOS-, RCH₂O-, RCH₂NH-, -COOCH₂R, -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde Rje lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl a trans10-nonadecenyl.

Lipofilní deriváty terapeuticky aktivních sloučenin podle vynálezu mohou být formulovány s farmaceuticky přijatelnými nosiči a přídavnými látkami obvyklými postupy známými odborníkům v dané oblasti, intenzita dávkování bude odpovídat intenzitě dávkování původního léčiva, i když v případech, kde lipofilní deriváty vynálezu silně posílí účinek původního léčívaje možné snížit dávkování oproti normálnímu množství.

Ačkoli výhodné účinky vynálezu byly ukázány na dobře zavedených léčivech, předpokládá se, že podobná zlepšení by se pravděpodobně projevila u jiných léčiv, která jsou dosud ve vývoji. Je třeba říci, že podané vysvětlení zlepšení vlastností, které je možno pozorovat u lipofílních derivátů vynálezu, má obecné uplatnění a není omezeno na žádný konkrétní mechanismus terapeu35 tického účinku.

Obzvláště výhodnou vlastností, kterou vykazují některé lipofilní deriváty terapeuticky účinných sloučenin podle vynálezu je to, že překonávají odolnost proti léčivům. Ačkoli si autoři nepřejí být omezeni teorií, má se za to, že lipofilní deriváty podle vynálezu působí nějakým způsobem na proteinovou membránovou pumpu, takže inhibují buněčnou obranu proti aktivním (toxickým) sloučeninám, čímž umožňují udržovat koncentraci aktivních sloučenin na terapeuticky výhodné úrovni po delší dobu. V každém případě vede vynález také k možnosti boje proti účinkům odol-4CZ 299815 B6 nosti proti léčivům v případě současného podávání původního léčiva a lipofilního derivátu léčiva podle vynálezu. Podle potřeby mohou být původní léčivo a jeho lipofilní derivát obsaženy v jednom farmaceutickém přípravku pro jednodušší podávání, avšak stejně tak může být výhodná přítomnost původního léčiva a lipofilního derivátu v oddělených dávkových formách. Dávkování lipofilního derivátu v poměru k původnímu léčivu může záviset na příslušných testech, ale obecně bude v rozmezí od 1:1 do 1000:1 hmotnostních dílů.

Další ekonomicky důležitou třídou biologicky aktivních sloučenin jsou produkty používané v zemědělství a lesnictví, např. pesticidy, fungicidy a herbicidy. Agrochemická činidla jsou velmi různá, a to jak strukturou, tak i svým způsobem působení. Je například několik dobře známých cest příjmu; například rostliny mohou přijímat aktivní sloučeninu buď kořenovým systémem nebo přímo listy nebo stonkem, zatímco pesticid může být přijímán buď rostlinou, kterou škůdce napadá, nebo přímým kontaktem. Zjistilo se, že lipofilní deriváty agrochemikálií podle vynálezu mají zesílený příjmový potenciál jak u rostlin a hmyzu, tak i u jiných škůdců. Navíc tyto deriváty pomáhají v boji proti odolnosti vůči pesticidům, které je stejně jako odolnost vůči léčivům velkým problémem.

Vynález tedy poskytuje ve svém sedmém provedení lipofilní derivát agrochemického činidla vybraného ze skupiny zahrnující aminotriazol, asulam, benazolin, bromofenoxim, bromoxynil,

2,4-D, dicama, diclobutrazol, dinoterb, fluazifop, mecoprop, picloram, sulfomethuron, methamidofos, trichlorofon, ancymidol, hormodin, cykloheximid, hymexazol a ethirimol, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido, karboxylovou kyselinu a ester kyseliny karboxylové, přičemž, uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina kardiovaskulárního léčiva je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS-, RCH₂O-, RCH₂NH-, -COOCH₂R, -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde R je lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10~nonadecenyl a trans-10-nonadecenyl.

Lipofilní deriváty podle vynálezu mohou být připraveny reakcí mateřského léčiva nebo jiné molekuly biologicky aktivní sloučeniny s cis— nebo trans-n-mononenasycenou mastnou kyselinou, alkoholem mastné kyseliny nebo aminem mastné kyseliny o délce řetězce 18 nebo 20 uhlíkových atomů nebo s reaktivním derivátem takové mastné kyseliny, mastného alkoholu nebo mastného aminu, například s chloridy kyselin, reaktivními estery, halogenidy apod. Označení n-9 udává, že nenasycení je mezi polohami 9 a 10, počítáme-li od koncového C lipidického zbytku. Těmito mastnými kyselinami (a z nich odvozenými alkoholy a aminy), které lze použít, tedy jsou cis-9-oktadecenová kyselina (kyselina olejová), trans-9-oktadecenová kyselina (elaidová kyselina), cis—11-eikosenová kyselina a trans-11-eikosenová kyselina;

Vazebná reakce mezi původní biologicky účinnou sloučeninou a mastnou kyselinou, mastným alkoholem nebo mastným aminem může být provedena různými postupy známými odborníkům v dané oblasti. Jestliže jsou v původní molekule přítomny dvě nebo více odvozovatelných funkčních skupin, pak mohou být použity ochranné skupiny nebo upravené umělé metody k dosažení nezbytné selektivity ve vazebných krocích. Obecně může po vývoji reakcí následovat chromato45 grafte na tenké vrstvě (TLC) s vhodnými systémy rozpouštědel. Poté, co TLC ukáže, žeje reakce úplně skončena, výrobek se obvykle extrahuje organickým rozpouštědlem a přečistí chromatografií a/nebo rekrystalizací z vhodného systému rozpouštědel. Jestliže je v počátečním materiálu přítomna více než jedna hydroxylová, amino, triol nebo karboxylová skupina, může být vyrobena směs alkylovaných nebo acylovaných sloučenin. Jednotlivé mono- nebo poly-odvozené slouče50 niny pak mohou být odděleny například chromatografií.

Vazebná reakce může být často provedena v jednom kroku a obvykle mohou být lipofilní deriváty získány jako krystaly s dobrým profilem stability, což napomáhá výhodnému galenickému zpracování konečného farmaceutického výrobku.

-5CZ 299815 Bó

Způsoby přípravy, které mohou být použity podle vynálezu, jsou ilustrovány pomocí reakčních schémat uvedených níže, jakož i pracovními příklady uváděnými dále v tomto popisu.

Vynález bude nyní detailně popsán v souvislosti s několika různými kategoriemi léčiv.

Přehled obrázků na výkresech

Obrázek 1 znázorňuje kapalnou hmotu granulomů, io

Obrázek 2 znázorňuje suchou váhu granulomatózní tkáně.

' Obrázek 3 znázorňuje obsah glykosaminoglykanu v chrupavce zabalené ve vatě, která byla subkutánně implantována do myší po dobu dvou týdnů.

Obrázek 4 znázorňuje obsah hydroxyprolinu v chrupavce zabalené ve vatě, která byla subkutánně implantována myším po dobu dvou týdnů.

Obrázek 5 znázorňuje chemiluminiscenci kontrolního vzorku, prednisolonu a prednisolon-elaidá20 tu v závislosti na čase po injikování.

Obrázek 6 znázorňuje chemiluminiscenci kontrolního vzorku, prednisolonu a jeho derivátů.

Obrázek 7 znázorňuje množství buněk v peritoneálním vymývání kontrolního vzorku, predniso25 lonu a přednisolon-elaidátu v závislosti na čase po injikování.

Obrázek 8 znázorňuje množství makrofágů v peritoneálním výplachu kontrolního vzorku, prednisolonu a prednisolon-elaidátu v závislosti na čase po injikování.

Obrázek 9 znázorňuje množství makrofágů v peritoneálním výplachu kontrolního vzorku, betamethasonu a betamethason-elaidátu v závislosti na čase po injikování.

Obrázek 10 citlivost dýchacích cest na 5HT při léčbě placebem, prednisolonem a esterem prednisolon-elaidové kyseliny.

Příklady provedení vynálezu

Protizánětlivá léčiva

Mnoho vážných onemocnění, například revmatická artritida, osteoartritida, Bechterewův syndrom, systémový lupus erymatosus (SLE), astma, dna atd. jsou výsledkem abnormální imunitní odpovědi vyvolávající zánětlívou reakci. Průběh zánětu zahrnuje řadu událostí, které mohou být vyvolány množstvím stimulů, např. interakcí antigen - protilátka, infekčními činidly, ischemií atd. Na makroskopické úrovni je odpověď obvykle provázena klinickými příznaky erytému, edému, přecitlivělosti (hyperalgesie) a bolesti. Zánětlívá onemocnění se obvykle léčí třemi typy léčiv, a to NSAID (také někdy označovaná jako aspirinová léčiva), imunosupresivními léčivy (např. methotrexat, cyklofosfamid a nedávno také cyklosporin) a adrenokortikosteroidy (hydrokortison, prednisolon atd.). Léčba převážně potlačuje bolest a/nebo intenzitu náporu nemoci.

Současné léčebné režimy jsou často omezeny těžkými vedlejšími účinky kvůli vysokým dávkám a/nebo dlouhým obdobím podávání.

Reversibilní ucpání dýchacích cest - astma - je nejčastější nemocí dýchací soustavy. Stupeň přemrštěné bronchiální odpovědi je obvykle řízen nebo snižován pravidelnými inhalacemi adre55 nokortikálních steroidů a/nebo látek způsobujících dilataci bronchů. Většina léčebných režimů

-6CZ 299815 Bó poskytuje průměrně 2 až 3 hodinový terapeutický účinek. Absorpce většiny aerosolů na vdechování je vlastně stejná jako absorpce parenterální nebo orální cestou. Léčba mimi chorobu díky protizánětlivým a imunosupresivním účinkům, Při dlouhodobé léčbě bývá užívána menší dávka, což snižuje vedlejší účinky.

Sukcinát sodný methylprednisolonu se podává intravenózně po orálním podávání alespoň 10 dní při vážných záchvatech astmatu. Akutní propuknutí astmatu se často léčí krátkou kůrou orálního podávání kortikosteroidů. V poslední době se významně zvýšilo začlenění ínhalo váných kortikosteroidů do léčebného režimu astmatu. Beclomethason propionát, tramcinolon aceton id nebo ío flunisolid mohou buď snižovat trvání kůry orálně podávaných kortikosteroidů, nebo ji úplně nahradit. Při použití doporučeného dávkování léčiv může být pozorováno malé snížení funkce nadledvin.

Použití steroidú při lokální léčbě chronického astmatu může být s výhodou provedeno cestou inhalace. To omezuje riziko několika vedlejších účinků, které provázejí systémové podávání. Podstatné je zajistit rychlý a selektivní účinek po lokálním podání a dále interakci s receptory buněk endotelu průdušky. Deriváty mastných kyselin podle vynálezu s jej ich schopností vázat aktivní léčiva k buňkám mohou dále zvýšit prospěch z lokálního podávání. Zánět cest dýchacích je hlavním rysem fatálního astmatického záchvatu a byly nalezeny jednoduché změny v biopsiích průdušek dokonce i po mírných astmatických záchvatech. Vážné astmatické záchvaty jsou spojeny s vysokým přílivem zánětlivých buněk v dýchacích cestách, zejména alveolámích makrofágů.

Tato situace je velmi podobná projevům přehnané odpovědi organismu v dýchacích cestách při virové infekci. Makrofágy mohou uvolňovat reaktivní formy kyslíku, které zvyšují odolnost plic a indukují uvolňování histaminů. Modely, které měří potlačení zánětlivých buněk obecně, a především makrofágů, mohou být použity k hodnocení účinku možných léčiv na astma. Chemiluminiscence může být použita k měření uvolňování reaktivních forem kyslíku. Jakje uvedeno dále, příliv zánětlivých buněk do pobřišnice krys, zejména makrofágů, se snižuje deriváty adrenokortikosteroidů podle vynálezu. Aktivita zánětlivých buněk po stimulaci se také snižuje a snižování je sledování v delším časovém úseku po léčbě pro srovnání derivátů s jejich mateřskými léčivy. Deriváty jsou aktivní alespoň 48 hodin po léčbě. Tato prodloužená aktivita může znamenat výhodu při léčení astmatu.

Přirozené hormony jsou často tak rychle rozloženy in vivo, že pokud nejsou často injektovány, může být dosaženo malého terapeutického účinku slučováním jejich molekul nebo syntetických analogů, které napodobují přirozené sloučeniny, s mastnými kyselinami popsanými ve vynálezu, farmakokinetické chování může být změněno, aby se zvýšil terapeutický účinek. To platí jak pro systémové, tak pro místní podávání.

Příklady adrenokortikosteroidú a dalších léčiv proti astmatu, ze kterých mohou být vytvořeny deriváty podle vynálezu, zahrnují:

BETAMETHASON

KGŘTISON

-7CZ 299815 B6

HOCH,

FLUOCINOLÓŇ

DEXAMETHASON

HYDROKOŘTISON

FLUDROKÓRTISOK

METHYLPREDNTSOLÓN'

PREDNISOLON

PARAMETHAS ON

PREDNISÓŇ

-8CZ 299815 B6

TRIAMCINOLON

BECLOMETHA5OK

ÉPŘO'ZINOL ' ORCIPRENALlfo

Nejčastěji používaná léčiva v léčbě zánětlivých onemocnění jsou NSAID. Existuje mnoho různých výrobků této třídy, které jsou často používány, nejčastěji jsou to naproxen, diclofenac (voltaren), piroxicam (felden) a deriváty kyseliny salicylové. NSAID jsou protizánětlivá léčiva, analgetika a antipyretika, ale jejich hlavní terapeutické použití spočívá v léčbě zánětlivých onemocnění. NSAID poskytují zejména symptomatickou úlevu od bolesti a infekce, které souvisí s těmito nemocemi, ale nezastavují vývoj patologického poškozování tkáně v těžkých případech. Žádný z dnes známých NSAID výrobků významně nesnižuje tvorbu granulomatózní tkáně.

Ačkoli bylo pozorování snížení obsahu granulomatózní tekutiny, tento účinek se neodráží v současném snížení obsahu granulomatózní pevné hmoty. Hlavní způsob působení těchto léčiv je inhibice biosyntézy prostaglandinů (inhibice cyklooxygenázy). Distribuce farmakokinetické vlastnosti každého činidla mají důležitý vliv na aktivitu léčiva. Předpokládá se, že toto je také důvodem velké variability v odpovědích jednotlivých pacientů na různá NSAID léčiva, dokonce ze stejné skupiny. Například je uváděna velká variabilita v toleranci na různé deriváty kyseliny propionové.

Nejdůležitější vlastností NSAID je jejich schopnost inhibovat cyklooxygenázu, a tudíž biosyntézu PGG₂ a PGH₂ a všech eikosanoidů od nich odvozených (PGI₂, TXB₂, PGF₂ atd.). Na druhou stranu není známo, že by NSAID Ínhibovaly lipoxygenázu (alespoň ne ve stejné míře) a nemají tedy vliv na syntézu leukotrienů (LTB₄ a LTC₄). Prostaglandiny PGI₂ a PGE₂ hrají důležitou roli v průběhu zánětu. Způsobují edém a pravděpodobně zvyšují vaskulámí permeabilitu. PGI₂ je hlavním faktorem bolesti související se zánětlivým onemocněním. Leukotrieny jsou důležité mediátory v druhé a třetí fázi rozvoje infekce a jestliže NSAID neinhibují lipoxygenázu v tera25 peuticky využitelné míře, nemají vliv na degenerativní úsek zánětlivého onemocnění.

NSAID jsou spojeny s vedlejšími účinky, které mohou být někdy vážné. Nejběžnějším vedlejším účinkem se ukazuje sklon k tvorbě žaludečních nebo střevních vředů, které způsobují bolesti, nucení na zvracení, pálení žáhy a někdy i krvácení a anemii. Tyto účinky odpovídají inhibici bio30 syntézy prostaglandinů. V důsledku nepřítomnosti PGI₂ a TXB₂ ztrácí krevní destičky schopnost shlukování, což způsobuje delší krvácení, V mnoha případech je jasné, že NSAID nemají žádný příznivý účinek na vývoj revmatického onemocnění a existují důkazy nasvědčující tomu, že za některých okolností mohou dokonce urychlit průběh nemocí. To se projeví jako vážná ztráta tráme iny, která způsobuje zvýšenou lámavost chrupavek. Další vedlejší účinky, například zadržo35 vání soli a vody, hyperkalcinémie a snížený průtok krve ledvinami také souvisí s inhibici syntézy

-9CZ 299815 B6 prostaglandinů a mohou znemožnit léčbu. Také u některých pacientů trpících přecitlivělostí na aspirin, která může vést k anafylaktickému šokuje vyloučena léčba pomocí léčiv na bázi aspirinu.

Výchozí NSAID může být každá sloučenina, která může být zařazena mezi nesteroidní protizánětlivá léčiva a která má jednu nebo více derivatizovaných skupin vybraných z alkohol, ether, fenol, amino (primární, sekundární nebo terciální), amido, thiol, karboxylová kyselina a ester karboxylové kyseliny. Běžně známé NSAID této třídy zahrnují následující sloučeniny:

Acémetadn

CH₂COOH

Bendazac Benorylat

Bufexamac Bumadizon _ m _

•Cl

Oíclofénac

Etoďolác

CH₂COOH

Felbinac

Carprofen

CH₂COOH

Clopirac

Etofenamat

Fenbufen

CO(CH₂)₂COOH:

- 11 CZ 299815 B6

Fenciofenac

Fiurbiprafen

Indomethacin

CH₂COOH

Fenclorac

Fenoprofěn

9Λ

HOOCCHj N<

c₆h₅ c₆h₅

Isofezolac

Isoxepac,

Ketoprofen

·;·?

Ketorolac

COOH Cl CH₃

Kyselina mefenamová

Cl

Kyselina meklofenamovó

Nabumeton

OHjCHjCOCH^

Kyselina riifiumová

Napředen

- 13 CZ 299815 B6

^C6^H5 ^{0 CH}2^CH2^COOH

Oxaprozin

Ci

Pirazolác

Piroxicam

Kyselina protízinová

COOH

Kyselina salicylová

Surgam

Tenidap

Ténoxicam

Tolmetín

CH₂COOH

Zomepirac

Jak bylo uvedeno výše, mnoho známých NSAID obsahuje více než jednu derivatizo vatě lnou skupinu výše definovaných druhů. V těchto případech může být jedna nebo více těchto funkčních skupin nahrazena lipofílní skupinou podle vynálezu a tam, kde jsou dvě nebo více lípofilních skupin, mohou být tyto stejné nebo různé.

Deriváty lipofilního protizánětlivého léčiva podle vynálezu mohou být připraveny reakcí původního léčiva s cis- nebo trans- n-9-mononenasycenou mastnou kyselinou, mastným alkoholem nebo mastným aminem, které mají délku řetězce 18 nebo 20 atomů uhlíku, nebo s reaktivním derivátem takové mastné kyseliny, mastného alkoholu nebo mastného aminu, například s kyselými chloridy, reaktivními estery, halogenidy a mesyláty. Označení n-9 znamená, že dvojná vazba je mezi polohou 9 a 10, počítáno od Č konce lipidové části. Mastné kyseliny (a alkoholy a jejich odvozené aminy), které mohou být použity, jsou kyselina cis-9-oktadecenová (kyselina olejová), kyselina trans-9-oktadecenová (kyselina elaidová), kyselina cis—11-eikosenová a kyselina trans11-eikosenová.

Vazebná reakce mezi původním léčivem a mastnou kyselinou, mastným alkoholem nebo mastným aminem může být uskutečněna mnoha metodami, které jsou známy odborníkům vdané oblasti. Obsahuj e-1 i původní sloučenina dvě nebo více derívatizovatelných funkčních skupin, pak mohou být k dosažení nezbytné selektivity ve vazebných krocích použity ochranné skupiny nebo upravené metody syntézy.

Obecně lze vývoj reakcí sledovat pomocí chromatografie na tenké vrstvě (TLC) a vhodného systému rozpouštědel. Jakmile je reakce ukončena, což ukáže TLC, je výrobek obvykle extrahován organickým rozpouštědlem a přečištěn chromatografií a/nebo rekiystalizací z vhodného systému rozpouštědel. Pokud je v počátečním materiálu NSAID obsažena více nezjedná hydroxylová, amino, triolová nebo karboxylová skupina, může být vyrobena směs alkylovaných nebo acylovaných sloučenin. Jednotlivé mono- nebo poly-odvozené sloučeniny mohou být pak oddě30 lény například chromatografií.

- is.

CZ 299815 Bó

Způsoby přípravy, které mohou být použity podle vynálezu, popisují jak schémata reakcí uvedená níže, tak příklady uvedené později v tomto popise.

První schémat reakce ilustruje odvozování kyseliny salícylové.

V ΪΠ

Schéma 1

Reakcí salicylátu sodného s mesylátem mastného alkoholu (R'-OMS) vzniká ester kyseliny salícylové (I). Úpravou této reakce vzniká ester-2-ether kyseliny salícylové (H), kde uhlovodíkový zbytek esteru a etheru jsou stejné. Tento produkt lze výhodněji získat alkylaci ethylsalicylátu (IV), čímž vzniká ethyl—salicylát—2—ether (V) a následnou hydrolýzou ethyl-esteru, čímž vzniká

2-ether kyseliny salícylové (III).

Kombinací těchto metod mohou vznikat di—adiční sloučeniny vzorce ΓΙ, v nichž budou ale substituenty ester a ether rozdílné.

Druhé reakční schéma znázorňuje odvozování naproxenu.

-16CZ 299815 B6 '1

XII

Schéma 2

Ester (VII) naproxenu nebo deriváty amidu (VIII) se připravují z naproxenu (VI) a odpovídajícího alkoholu nebo aminu (R'-OH nebo R-NH₂) s využitím slučovacích činidel, napříkladN,Ndicyklohexylkarbodiimidu (DCC) nebo O-(’H-benztriazol~l-yl)-N,N,N',N'-tetramethyluroniumtetrafluoroborátu (TBTU).

io Analogy (XII) etheru s dlouhým řetězcem se vyrábí z naproxenu (VI) s využitím počáteční demethylace aromatického 6-methyletheru/ čímž vzniká produkt (IX) s následnou esterifíkací vedlejšího řetězce kyseliny propionové (X). Alkylací fenolové části (XI) a hydrolýzou ethyl— esteru vzniká produkt (XII). Kombinací těchto metod mohou vzniknout di—adiční sloučeniny, v nichž uhlovodíkový zbytek v etheru a esteru nebo amidu jsou rozdílné nebo stejné.

Třetí reakční schéma znázorňuje odvozování piroxicamu.

RCOC1

Schéma 3

Ester (XIV) piroxicamu se připravuje z piroxicamu (XIII) a odpovídajícího chloridu mastné kyseliny (R'COC1). Acylace na dusíku amidu v piroxicamu je možná a je izolováno malé množství N-acylovaného, stejně jako di-acylovaného produktu. Totožnost hlavního produktu (XIV) je potvrzena pokročilými NMR postupy.

Čtvrté reakční schéma znázorňuje odvozování diclofenacu.

-17CZ 299815 Bó

Schéma 4

Ester (XVI) nebo amid (XVII) diclofenacu se připravují zdiclofenacu (XV) a odpovídajícího alkoholu nebo aminu (R-OH nebo R-NH₂a) s využitím slučovacích Činidel, například DCC nebo TBTU. Izomerní amid (XVIII) může být vyroben zodpovídající mastné kyseliny R'-COOH a XV s použitím TBTU jako slučovacího činidla.

io Páté reakční schéma znázorňuje odvozování betámethasonu (XIX) a prednisolonu (XX). Mnohé steroidy mají jak primární a sekundární, tak i terciární alkoholové funkční skupiny, které mohou být všechny přeměněny na estery. Nicméně selektivita je poměrně dobrá a primární alkohol může být ester i ft kován pomocí DCC jako slučovacího činidla nebo přímo použitím chloridu mastné kyseliny.

XIX, Bctemcthasón A ” F, B - CH * XX , Prednisolon Α^βΗ,B~H

Schéma 5

Thio-deriváty podle vynálezu mohou být připraveny podobnými postupy jako jsou ty uvedené v předchozích reakčních schématech.

Příprava derivátů specifických lipofilních protizánětlivých léčiv podle vynálezu je popsána pomocí následujících příkladů a příklady 6 a 7 popisují přípravu meziproduktů.

. ix CZ 299815 B6

Příklad 1 (cis-9'-oktadecenyl)ester kyseliny 2-hydroxybenzoové

K suspenzi hydridu sodného (60%) (0,21 g, 5,25 x 10“³ mol) v 40 ml bezvodého N,N-dimethy1formamidu byla přidána 2-hydroxybenzoová kyselina (kyselina salicylová) (0,726 g, 5,25 x 10³ mol) a směs byla míchána při 80 °C pod N₂ po dobu 1 hodiny. Byl přidán cis-9-oktadecenol-mesylát (1,82 g, 5,25 x 10”³ mol) a míchání pokračovalo po dobu 22 hodin. Ochlazená reakčio ní směs byla zakoncentrována a zbytek byl rozpuštěn 100 ml chloroformu. Organická fáze byla promyta vodou, zředěna hydrogenuhličitanem sodným a solankou. Suchá fáze byla vysušena a surový produkt byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent 5% ether v hexanu. Homogenní frakce byly vysušeny, čímž vzniklo 1,3 g (64 %) titulní sloučeniny.

‘HNMR (CDClj, 300 MHz) δ: 10,85 (’H, s, OH), 7,85 (‘H, d, ArH), 7,45 ('H, t, ArH), 6,95 ('H, d, ArH), 6,85 (‘H, t, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,32 (2H, t, CH₂-OCO), 1,95 (4H, m, CH2C=), 1,75 (2H, m, CH₂-C-O), 1,25 (22H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CH₃).

Příklad 2

2-(cis-9'-oktadecenoxy)-ethyl-benzoát

K suspenzi hydridu sodného (60%) (0,206 g, 5,15 x 10³ mol) v 40 ml' bezvodého N,N-dimethyl25 formamidu byl přidán 2-hydroxy-ethyl-benzoát (0,86 g, 5,15 x 10 ³ mol) a směs byla míchána při 80 °C pod N₂ po dobu 1 hodiny. Byl přidán cis-9-oktadecenol-mesylát (1,78 g, 5,15 x 10”³ mol) a míchání pokračovalo po dobu 40 hodin. Ochlazená reakční směs byla vysušena ve vysokém vakuu a zbytek byl ošetřen chloroformem a vodou. Vysušená organická fáze byla zakoncentrována a surový výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent 5% ether v hexanu.

Homogenní frakce byly sloučeniny, čímž vzniklo 1,11 g (52 %) titulní sloučeniny.

'HNMR (CDCb, 300 MHz) δ: 7,75 ('H, d, ArH), 7,42 ('H, t, ArH), 6,95 (2H, m, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,35 (2H, q, CH₂-OCO), 4,0 (2H, t, CH₂-OAr), 1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1,8 (2H, m, CHr-C-OAr), 1,48 (2H, m, -CH₂-), 1,35 (3H, t, CH_;,-C-OCO), 1,25 (20H, m, CH₂),

0,85 (3H, t, CH₃).

¹³C NMR (CDCb, 75 MHz) δ: 165,5 (COO), 158,43 (Ar C-2), 132,98 (Ar C-4), 131,38 (Ar C6), 129,83 a 129,69 (C=C), 120,81 (Ar C-l), 119,83 (Ar C-5), 112,97 (Ar C-3), 68,75 (ČHrOAr), 60,58 (CH₂-OCO), 31,82; 29,68; 29,40; 29,23; 29,16; 27,12; 25,92; 22,59 (CH₂), 14,22 (CH₃-C-OCO), 14,00 (CHj).

Příklad 3

2-{cis-9'-oktadecenoxy)-benzoová kyselina

K suspenzi 2-(cis-9'-oktádecenoxy)-ethyl-benzoátu (1,11 g, 2,66 x 10“³ mol) v 25 ml ethanolu a 50 ml vody byl přidán hydroxid lithný (2,0 g) a reakční směs byla míchána pří 90 °C po dobu 6 hodin. Ethanol byl vydestilován a bylo přidáno 100 ml chloroformu. pH bylo upraveno na hod50 notu 7 opatrným přidáváním 5N HCI a organická fáze byla promyta vodou. Po odstranění rozpouštědla byl výrobek přečištěn na sloupci silikagelu, eluent 2% methanol v chloroformu. Bylo získáno 1,0 g (96 %) titulní sloučeniny.

-19CZ 299815 B6 'H NMR (CDC1₃, 300 MHz) δ: 8,15 ('H, d, ArH), 7,53 (*H, t, ArH), 7,10 (^]H, t, ArH), 7,03 (^lH, d, ArH), 5,35 (2H, m, CH-CH), 4,25 (2H, t, CH^Ar), 1,95 (4H, m, CH₂-€=), 1,92 (2H, m, CHj-C-OAr), 1,55-1,15 (22H, m, -CH₂-),0,85 (3H, t, CH₃).

¹³C NMR (CDCh, 75 MHz) δ: 165,44 (COO), 157,48 (Ar C-2), 134,81 (Ar C^l), 133,42 (Ar C6), 129,80 a 129,51 (C=C), 121,79 (Ar C-5), 117,50 (Ar C-l), 112,47 (Ar G-3), 70,05 (CHrOAr), 31,73; 29,59; 29,52; 29,36; 29,15; 29,02; 28,98; 28,75; 27,04; 26,99; 25,58; 22,50 (CH₂), 13,93 (CH₃).

Příklad 4 amid l-(p-chlorbenzoyl)-5-methoxy-2-methylindol-3-kyselÍna octová-(cis-9'-oktadecenylu)

K roztoku l-(p-chlorobenzoyl)-5-methoxy-2-methylindole-3-octové kyseliny (Indomethacin (0,56 g, 1,56 x ICT³ mol) a TBTU (0,51 g, 1,56 x 1.0”³ mol) v 6 ml bezvodého N,N-dimethylformamidu byl přidán Ν,Ν-diisopropyl-ethylamin (0,53 ml, 3,12 x 10^-3 mol) a reakční směs byla míchána pod N₂ při pokojové teplotě po dobu 30 minut. Byl přidán roztok cis-9-oktadecenylaminu (0,42 g, 1,56 x 10'³ mol) v 6 ml bezvodého Ν,Ν-dimethylformamidu a míchání pokračo20 válo po dobu 3 hodin. Rozpouštědlo bylo odpařeno ve vysokém vakuu a zbytek byl rozdělen do chloroformu a vody. Vysušená organická fáze byla zakoncentrována a výrobek přečištěn na sloupci silikagelu, eluent 2 % methanol v chloroformu. Homogenní frakce byly odpařeny, čímž vzniklo 1,05 g titulní sloučeniny obsahující nějaký DMF. Výrobek byl rozpuštěn v etheru, promyt vodou a organická fáze byla vysušena a odpařena, čímž vzniklo 0,88 g (92 %) titulní slouče25 niny.

*HNMR (CDCh, 300 MHz) δ: 7,68 (2H, d, ArH), 7,48 (2H, d, ArH), 6,85 (2H, m, ArH), 6,70 ('H, dd, ArH), 5,60 (*H, br.t, NHCO), 5,35 (2H, m, CH=CH), 3,85 (3H, s, CH₃O-Ar), 3,65 (2H, s, Ar-CH₂-CO), 3,18 (2H, q, CH₂-NH-), 2,40 (3H, s, CH₃-Ar), 1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1,1 - 1,4 (24H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CH₃).

Příklad 5 amid S(+)-2-(6-methoxy-2-nafthyl)propionová kyselina-(cis-9'-oktadecenylu) (amid naproxen oleylu)

K roztoku naproxenu (1,65 g, 7,1.5 x 10^-3 mol) a TBTU (2,30 g, 7,15 x 10^-3 mol) v 20 ml bezvodého Ν,Ν-dimethylformamidu byl přidán N,N-diisopropylethylamin (2,45 ml, 14,3 x

10”³ mol) a reakční směs byla míchána pod N₂ při pokojové teplotě po dobu 30 minut. Byl přidán roztok l-amino-cis-9-oktadecenu (1,91 g, 7,15 x 10³ mol) v 25 ml bezvodého Ν,Ν-dimethylformamidu a míchání pokračovalo po dobu 3 hodin. Rozpouštědlo bylo odpařeno ve vysokém vakuu a zbytek byl rozdělen do chloroformu a vody, Vysušená organická fáze byla zakoncentrována a výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent 3 % methanol v chloroformu. Homo45 genní frakce byly odpařeny, čímž vzniklo 2,77 g (81 %) titulní sloučeniny.

'HNMR (CDC1₃, 300 MHz) δ: 7,68 (3H, m, ArH), 7,35 ('H, d, ArH), 7,12 (2H, m, ArH), 5,35 (3H, m, CH=CH a NHCO), 3,92 (3H, s, CH₃-OAr), 3,65 (‘H, q, CH), 3,15 (2H, dt, CH₂-HCO), 1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1,6 (3H, d, CH.,), 1,25 (24H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CH,).

^,3C NMR (CDCI,, 75 MHz) δ: 174,09 (CONH), 157,58 (Ar C-6), 136,59 (Ar C-10), 133,50 (Ar C-9), 129,82 a 129,67 (CC), 129,02 (Ar C-8), 128,85 (Ar C-2), 127,35 (Ar C-l), 126,22 (Ar C-3), 125,96 (Ar C-4), 119,00 (Ar C-7), 105,47 (Ar C-5), 55,16 (CHr-OAr), 46,92 (CH), 39,55

-20CZ 299815 B6 (CHr-NH), 31,80; 29,66; 29,62; 29,40; 29,29; 29,22; 29,08; 27,10; 26,67; 22,58 (CH₂), 18,43 (CH₃-CH), 14,03 (CH₃-CH₂).

Příklad 6

S(+)-2-(6-hydroxy-2-naftliyl)propionová kyselina

K dobře promíchané suspenzi hydridu sodného (60%) (12,9 g, 0,336 mol) v 150 ml bezvodého io Ν,Ν-dimethylformamidu byl po kapkách přidáván roztok ethan tbiolu (24,3 ml, 0,328 mol) v 300 ml Ν,Ν-dimethylformamidu. Pak byl pomalu přidáván roztok naproxenu (15 g, 0,065 mol) v 150 ml N^N-dimethylformamidu a reakční směs byla zahřáta na 150 °C po dobu 3 hodin. Čistý roztok byl ochlazen a pH upraveno na (2 až 3) pomocí 3,5N HCÍ. Rozpouštědla byla odpařena ve vysokém vakuu a zbytek reagoval se směsí 150 ml etheru a 90 ml vody. Pevná usazenina byla odfiltrována a filtrát zakončentrován. Zbytek reagoval se směsí 90 ml chloroformu a 90 ml vody a byl uložen v chladiči po dobu 24 hodin. Bílá usazenina byla odfiltrována, promyta a vysušena, čímž vzniklo 10,1 g (72 %) titulní sloučeniny.

'H NMR (DMSO-dí, 300 MHz) δ: 12,25 ('H, s, COOH), 9,65 (Ή, s, Ar-OH), 7,75 (‘H, d, ArH),

7,65 (2H, tn, ArH), 7,31 (Ή, d, ArH), 7,05 (2H, m, ArH), 3,75 ('H, q, CH), 1,45 (3H, d, CH,).

Příklad 7 ethyl ester S(+)-2-(6-hydroxy-2-nafthyljpropionové kyseliny

K roztoku S(+)-2-(6-hydroxy-2-nafthyl)propionové kyseliny (5,0 g, 23 x 10³ mol) v 1200 ml bezvodého ethanolu byla přidána p-toluensulfonová kyselina (0,2 g) a reakční směs byla zahřáta k reflux na 24 hodin. Ochlazená směs byla míchána s částí pevného NaHCO₃. Roztok byl filtro30 ván a rozpouštědlo bylo odpařeno. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu a promyt vodou. Organická fáze byla zakoncentrována a surový výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent 2 % methanol v chloroformu. Homogenní frakce dala 4,8 g (80 %) titulní sloučeniny.

'HNMR (CDCIj, 300 MHz) δ: 7,65 (3H, m, ArH), 7,35 ('H, dd, ArH), 7,05 (2H, m, ArH), 5,25 35 ('H, br. s, Ar-OH), 4,15 (2H, q, CH₂-OCO), 3,82 (‘H, q, CH), 1,58 (3H, d, CHj), 1,23 (3H, t,

CHj-C-O).

Příklad 8 ethyl-ester S(+)-2-(6-[cis-9'-oktadecenoxy]-2-nafthyl)-propionové kyseliny

K suspenzi hydridu sodného (60 %) (0,47 g, 11,8 x 10”³mol) v 350 ml bezvodého Ν,Νdimethylformamidu byl přidán ethyl-ester S(+)-2-(6-hydroxy-2-nafthyl)-propionové kyseliny a reakční směs byla míchána pod N₂ pří pokojové teplotě po dobu 2 hodin. Byl přidán roztok cis— 9-oktadecenol-mesylátu (3,91 g, 10,7 x 10“³mol) v 5 ml Ν,Ν-dimethylformamidu a míchání pokračovalo dalších 48 hodin. Rozpouštědlo bylo odpařeno ve vysokém vakuu a zbytek reagoval s chloroformem a vodou. Vysušená organická fáze byla zakoncentrována a surový výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent chloroform. Homogenní frakce dala 2,93 g (56 %) titulní sloučeniny.

‘HNMR (CDCIj, 300 MHz) δ: 7,65 (3H, m, ArH), 7,40 ('H, d, ArH), 7,10 (2H, m, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,12 (2H, q, CH₂-OCO), 4,05 (2H, t, CH₂OAr), 3,82 (^lH, q, CH), 1,95 (4H, m, CH2-C=), 1,85 (2H, m, CHr-C-OAr), 1,55 (3H, d, CHj-CH), 1,45 - 1,20 (22H, m, CH₂), 1,20 (3H, t, CHj-C-O), 0,85 (3H, t, CHj-CH₂).

-21 CZ 299815 B6 ^,3C NMR (CDC1₃, 75 MHz) δ: 174,67 (COO), 157,08 (Ar 06), 135,65 (Ar C-10), 133,67 (Ar C-9), 129,94 a 129,79 (C=C), 129,14 (Ar C-8), 128,80 (Ar C-2), 127,01 (Ar C-l), 126,11 (Ar C-3), 125,84 (Ar C—4), 119,23 (Ar C-7), 106,32 (Ar C-5), 67,98 (CH₂-OAr), 60,70 (CH₂OCO), 45,45 (CH), 31,89; 29,74; 29,50; 29,46; 29,38; 29,31; 29,22; 27,18; 26,08; 22,67 (CH₂), 18,59 (CH₃-CH), 14,10 (CH3-CH2- a CH3-C-O).

Příklad 9

S(+)2-(6-[cis-9'-oktadecenoxy]-2-nafthyl)-propionová kyselina (naproxen oleyl ether)

Roztok ethyl-esteru S(+)-2-(6-[cís-9^,-oktadecenoxy)-2-nafthyl)-propionové kyseliny (3,79 g, 7,67 x 10“³) v 115 ml tetrahydrofuranu a 25 ml IM NaOH byl míchán pří pokojové teplotě po dobu 10 dní. Byla přidána 17 ml IM HCI a rozpouštědlo bylo odpařeno. Zbytek reagoval s chloroformem a vodou a pH bylo upraveno na 1 pomocí IM HCL Organická fáze byla promyta vodou, vysušena (Mg504) a zakoncentrována, čímž vzniklo 3,25 g (94 %) titulní sloučeniny, 'HNMR (CDCI₃, 300 MHz) δ: 7,61 (3H, m, ArH), 7,35 ('H, d, ArH), 7,10 (2H, m, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,03 (2H, t,· CHj-OAr), 3,80 ('H, q,- CH), 1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1·,82 (2H, m,

CH₂-C-OAr), 1,52 (3H, d, CH₃-CH), 1,55 - 1,20 (22H, m, CHj), 0,85 (3H, t, CH₃-CH₂).

^I5C NMR (CDCI₃, 75 MHz) δ: 180,96 (COOH), 157,07 (Ar C-6), 135,19 (Ar C-10), 133,72 (Ar C-9), 129,95 a 129,80 (C=C), 129,17 (Ar C-8), 128,76 (Ar C-2), 127,01 (Ar C-l), 126,17 (Ar

C-3), 126,02 (Ar C-4), 119,18 (Ar C-7), 106,30 (Ar C-5), 67,98 (CH₂-OAr), 45,57 (CH), 31,90;

29,76; 29,49; 29,43; 29,32; 29,25; 27,20; 26,11; 22,68 (CH₂), 18,18 (CH₃-CH), 14,11 (CH₃CH₂).

Příklad 10

4-0-(trans-9'-oktadecenoyl)-2-methyl-N(2-pyridyl)-2H-l_t2-benzothiazin-3-karboxamid1,1—díoxíd

K roztoku 4-hydroxy-2-methyl-N(2-pyridyl)-2H-t,2-benzothiazin-3-karboxamid-l,l-dioxidu (piroxicam) (2,5 g, 7,54 x IO^-3 mol) v 25 ml bezvodého Ν,Ν-dimethyl-formamidu byly přidány 2 ml roztoku trans-9-oktadecenoylchloridu (2,2 g, 7,53 x 10“³ mol) v 20 ml dichlormethanu a reakční směs byla míchána pod N₂ při pokojové teplotě. Zbylý roztok chloridu kyseliny byl přidáván po 2 ml v 2-hodinových intervalech. Po uplynutí celkové doby 80 hodin byla rozpouš40 tědla odpařena ve vysokém vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v 200 ml etheru a promyt vodou a malým množstvím NaHCO₃(vodný). Vysušená (MgSO₄) organická fáze byla zakoncentrována, a surový výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent směs ethylacetát/hexan (40 : 60). Homogenní frakce byly sloučeny a odpařeny, čímž vzniklo 3,56 g pevné látky, která byla vystavena reflux ve směsi pentan/ether a ochlazená směs byl udržována při 4 °C přes noď Pevná látka byla odfiltrována, promyta pentanem a vysušena, čímž vzniklo 3,5 g (78 %) titulní sloučeniny.

‘HNMR (DMSO-dí, 300 MHz) δ: 10,9 (‘H, s, NH), 8,38 (‘H, d, ArH), 8,08 ('H, d, ArH), 7,78,0 (5H, m, ArH), 7,20 (' H, br.t, ArH), 5,35 (2H, m, CH-CH), 3,1 (3H, s, N-CH₃), 2,61 (2H, t, CH₂-COO), 1,95 (4H, m, CH,-C=), 1,45 (2H, m, CH₂-C-COO), 0,95 - 1,4 (20H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CH₃).

^I5C NMR (DMSO-dý, 75 MHz) δ: 170,86 (COO), 158,44 (CONH), 150,93 (C-2 pyr.), 148,10 (C-6, pyr.), 138,33 (C-4 pyr.), 135,30 (C-4), 132,84 (C-9), 131,67 (C-6), 130,84 (C-7), 130,03 a 130,01 (C=C), 128,72 (C-3), 128,49 (C-10), 124,45 (C-8), 122,21 (C-5), 120,51 (C-5 pyr.),

-22CZ 299815 B6

114,35 (C-3 pyr.), 34,65 (N-CH₃), 33,28; 31,97; 31,28; 29,02; 28,93; 28,84; 28,71; 28,51; 28,40; 28,25; 24,17; 22,10 (CH₂), 13,91 (CH₃).

Příklad 11 (cis-9'-oktadecenyl)ester kyseliny [2-(2,6-dichlorfenyl)amino]benzenoctové K roztoku sodné soli (2-[2,6-dichlorfenyl)-amino]benzen-octové kyseliny) (diclofenac) (0,48 g, 1,6 x 10“³ mol) v 15 ml dichlormethanu a 3 ml Ν,Ν-dimethyl formami du byla přidána kyselina octová (0,09 ml, 1,6 x 10^-3 mol), cis-9-oktadecen-l-01 (0,42 g, 1,6 x 10“³ mol), 4dimethylaminopyridin (DMAP) (50 mg) a DCC (0,34 g, 1,7 x 10“³ mol) a reakční směs byla míchána při teplotě 0 °C po dobu 6 hodin a při pokojové teplotě po dobu 48 hodin. Bílá usazeni15 na byla odfiltrována a promyta dichlormethanem. Organická fáze byla promyta vodou, vysušena (MgSOJ, zakoncentrována a přečištěna na sloupci silikagelu, eluent směs ethylacetát/hexan (40:60). Homogenní frakce dala 0,45 g (53 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvé tekutiny.

'HNMR (CDCb, 300 MHz) δ: 7,35 (2H, m, ArH), 7,25 (‘H, ArH), 7,15 (^lH, m, ArH), 6,95 (2H, m, ArH), 6,58.(*Η, m, ArH), 5,35 (2H, m, CH-CH), 4,15 (2H, t, CH₂-O), 3,82 (*H, S, Ar-CH₂COO), 2,0 (4H, m, CH₂-C=), 1,65 (2H, m, CH₂-C-O), 1,25 (22H, m, CH₂), 0,95 (3H, t, CH₃).

Příklad 12

4-0-( c i s-11 '-eikosenoyl)-2-methyl-N(2-pyridyl)-2H-] ,2-benzothiazin-3-karboxamid-l, 1 dioxid

K roztoku 4-hydroxy-2-methyl-N[2-pyridyl]-2H-l,2-benzothiazin-3-karboxamid-l,l-dioxi30 du (piroxicam) (0,3 g, 0,990 x 10“³ mol) v 3 ml bezvodého Ν,Ν-dimethylformamÍdu bylo přidáno 1,5 ml roztoku cis-11-eikosenoylchloridu (0,29 g, 0,90 x 10“³mol) v 2,5 ml dichlormethanu a reakční směs byla míchána pod N₂ při pokojové teplotě. Zbývající roztok chloridu kyseliny byl přidán po 2 hodinách. Po uplynutí celkové doby 80 hodin byla rozpouštědla odpařena ve vysokém vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v 40 ml etheru promýt vodou a malým množstvím

NaHCO₃ (ag.). Vysušená (MgSO₄) organická fáze byla zakoncentrována a surový výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent směs ethylacetát/hexan (40:60). Homogenní frakce byly sloučeny a odpařeny, čímž vzniklo 0,42 g (75 %) titulní sloučeniny.

’HNMR (DMSO-de, 300 MHz) δ: 10,9 (’H, s, NH), 8,38 (^lH, d, ArH), 8,08 (^]H, d, ArH), 7,7 40 8,0 (5H, m, ArH), 7,20 (‘H, br.t, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 3,1 (3H, s, N-CHj), 2,61 (2H, t,

CH₂-COO), 1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1,45 (2H, m, CHr-C-COO), 0,95 - 1,4 (24H, m, CH₂), 0,85 (3H,t,CH₃).

^I3C NMR (DMSO-ds, 75 MHz) δ: 170,84 (COO), 158,43 (CONH), 150,92 (C-2 pyr.), 48,19 (C45 6 pyr.), 138,31 (C-4 pyr.), 135,30 (C-4), 131,65 (C-6), 130,82 (C-7), 129,58 (C=C), 128,69 (C3), 128,46 (C-10), 1214,43 (C-8), 122,19 (C-5), 120,47 (C-5 pyr.), 114,33 (C-3 pyr.), 34,65 (N-CH₃), 33,29; 31,28; 29,11; 28,84; 28,70; 28,60; 28,27; 26,58; 24,17; 22,10 (CH₂), 13,91 (CH,).

-23CZ 299815 B6

Příklad 13 (cis-9'-oktadecenyl)ester kyseliny S(+)-2-(6-methoxy-2-naftyl)propionové 5

K roztoku S(+)-2-(6-methoxy-2-nafthyl)-propionové kyseliny (naproxen) (0,15 g, 0,65 mmol) v 10 ml dichlormethanu byl přidán cis-9-oktadecenol (0,18 g, 0,67 mmol), DCC (0,13g, 0,67 mmol), 4-d imethy lamin pyridin (DMAP) (20 mg) a reakční směs byla míchána pod N₂ při pokojové teplotě po dobu 3 hodin. Bílá usazenina byla odfiltrována a promyta dichlormethanem. ío Rozpouštědlo bylo odpařeno a výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent dichlormethan.

Homogenní frakce daly 0,25 g (80 %) titulní sloučeniny.

'HNMR (CDCI,, 300 MHz) δ: 7,7 (3H, m, ArH), 7,42 ('H, d, ArH), 7,08 (2H, m, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,07 (2H, t, CH₂-OCO), 3,9 (3H, s, CHj-OAr), 3,87 (‘H, q, CH), 1,95 (2H, m, is CH₂-C=), 1,25 (22H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CHj).

Příklad 14

11pl7_a,21-trihydroxypregna-b4-dien-3,20-dÍon-2 l-elaidát

Kroztoku 1 lp 17_fz.21-trihydroxypregna-l,4-dien-3.20-dionu (prednisolon) (6,0 g, 15,9 mmol) v 200 ml bezvodého dioxanu a 6,5 ml pyridinu byl přidán chlorid kyseliny elaidové (8,0^ř g, 26,6 mmol) a reakční směs byla míchána při teplotě 10 °C po dobu 3 hodin. Bylo přidáno malé množství methanolu a rozpouštědlo bylo odpařeno ve vysokém vakuu. Zbytek byl rozdělen do eru a vody. Organická fáze byla promyta kyselinou tartarovou (vodná), NaHCO₃ (vodná) a vodou. Vysušená organická fáze byla zakoncentrována a výrobek přečištěn na sloupci silikagelu, eluent směs heptan/ethylacetát/methanol (64:32:4).

Homogenní frakce byly odpařeny, čímž vzniklo 9,18 g (90 %) titulní sloučeniny.

'HNMR (CDClj, 300 MHz) δ: 7,25 ('H, br, d, CH=), 6,25 (‘H, dd, CH=), 6,0 ('H, br, s, CH=), 5,38 (2H, m, CH=CH), 4,92 (2H, q, CH₂), 2,41 (2H, t, CH₂-CO), 1,95 (4H, m, CH₂-CH=), 0,87 (3 H, t, CHj), 2,8-0,95 (42H, m).

Příklad 15

9-fluor-l lp,l 7,21-tri hydroxy-17p-methylpregna-l ,4-dien-3,20-dion-2 l-elaidát

K suspenzi 9-fluor-l lp,17,21-trihydroxy-16p-methylpregna-l,4-díen-3,20-dionu (betamethason) (0,9 g, 2,3 mmol) v 40 ml bezvodého dioxanu a 1 ml pyridinu byl přidán chlorid kyseliny elaidové (1,13 g, 3,03 mmol) a reakční směs byla míchána při okolní teplotě po dobu 48 hodin. Bylo přidáno malé množství methanolu a rozpouštědla byla odpařena ve vysokém vakuu.

Zbytek byl rozdělen do etheru a vody. Organická fáze byla promyta kyselinou vinnou (vodná), NaHCO₃ (vodný) a vodou. Vysušená organická fáze byla zakoncentrována a výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent směs heptan/ethylacetát/methanol (64 : 32 : 4). Znečištěné frakce byly přečištěny a homogenní frakce byly odpařeny, čímž vzniklo 1,02 g (65 %) titulní sloučeniny.

'H NMR (CDClj, 300 MHz) δ: 7,22 ('H, d, CH=), 6,31 (Ή, dd, CH=), 6,10 ('H, br, s, CH=), 5,38 (2H, m, CH=CH), 4,92 (2H, q, CH₂), 2,41 (2H, t, CH₂-CO), 1,95 (4H, m, CH₂-CH=), 1,18 (3H, d, CHj), 0,87 (3H, t, CH₃), 2,8 - 0,95 (40H, m).

-24CZ 299815 B6

Lipofilní deriváty vynálezu mohou být podávány systémově při léčbě stavů, na které bývají obvykle předepisovány NSAIDs a jiná protizánětlivá léčiva, a to jak vnitřně, tak parenterálně. í

Při vnitřním podávání, což je výhodnější způsob, mohou být sloučeniny vynálezu formulovány 1 například jako měkké nebo tvrdé želatinové kapsle, tablety, granule, zrnka nebo prášek, dražé, sirupy, suspenze nebo roztoky.

Při parenterálním podávání je vhodná příprava sloučenin vynálezu ve formě injekcí nebo infuzí, á roztoků, suspenzí nebo emulzí.

Farmaceutická kompozice vynálezu může být připravena obvyklými postupy. Příprava tedy může obsahovat inertní nebo farmakodynamicky účinné přísady. Tablety nebo granule mohou například obsahovat obvyklé přísady jako jsou vazebná Činidla, výplňové materiály, nosiče nebo rozpouštědla. Vodné přípravky mohou být například ve formě sterilního roztoku.

Kapsle mohou obsahovat výplňové materiály nebo zahušťující činidla kromě účinné složky.

Navíc mohou být přítomny přísady zlepšující chuť stejně jako látky obvykle používané jako konzervující, stabilizující, zadržující vlhkost a emulgační činidla, soli pro úpravu osmotického tlaku, pufry a další přísady.

...

Je-li to zapotřebí, mohou farmaceutické přípravky sloučenin vynálezu obsahovat antioxidant, například tokoferol, N-methyltokoferamin, butylovaný hydroxyanisol, kyselinu askorbovou nebo butylovaný hydroxytoluen.

Dávkování sloučeniny vynálezu se velmi mění podle povahy léčené nemoci a jejího stádia, způsobu a cesty použití a podle potřeb pacienta. Obecně je denní dávka pro systémovou terapii pro průměrného dospělého pacienta asi 0,1 až 100 mg/kg tělesné hmotnosti/den, s výhodou 0,5 až 30 mg/kg tělesné hmotnosti/den.

Vynález se dále týká způsobu léčby infekce, bolésti a/nebo horečky s ní související, který zahrnuje podávání alespoň jedné sloučeniny vynálezu lidskému pacientu, který potřebuje takovou léčbu.

V současné době jsou lipofilní deriváty proti zánětlivých léčiv vynálezu s výhodou ty, jejichž původním léčivem je naproxen. Především se ukázalo, že naproxen oleyl ether, ester naproxen oleylu a naproxen oleyl amid vykazují zvýšený protizánětlivý účinek ve srovnání se samotným naproxenem. Na zvířecích modelech in vivo tyto deriváty prokázaly zvýšený účinek na první fázi zánětu s ohledem na snížení obsahu granulomatózní tekutiny. Ještě překvapivější býl účinek na snížení granulomatózní tkáně suché váhy, zejména u naproxen oleyl amidu. Znamená to snížení poškození tkáně, jako nebylo dosaženo pomocí terapie žádné známé NSAIDs. Účinek odpovídal účinku, který mohl být pouze očekáván podle terapeutické dávky steroidú. Také se snížilo porušování chrupavek a další vedlejší účinky NSAIDs. Spojením těchto objevů, tj. přímého zvýšení účinku na snížení granulomatózní suché váha a snížení porušování chrupavek, významně zvyšuje terapeutický index derivátů naproxenu. Zvířata léčená těmito deriváty byla také podstatně méně agresivní než zvířata léčená původními sloučeninami. To jasně ukazuje, že deriváty mají menší gastrointestinální vedlejší účinky.

Aniž by chtěli být omezeni na teorii, uvažují vynálezci o tom, že zvýšené protizánětlivé účinky derivátů mohou být způsobeny jejich lipofilní povahou, která umožňuje zvýšené vychytávání so buňkami nebo nějakými účinky, které jsou zcela odděleny od účinků naproxenu. Řetězce mastné kyseliny přidané k naproxenu mohou účinkovat jako čističe reaktivních forem kyslíku (reactive oxygen species ROS), které mohou působit protizánětlivé mnoha způsoby.

Například poškozování tkáně lze zastavit pomocí ochrany inhibitorů senzitivní proteázy ROS.

Zabrání-li se tvorbě endogenních antigenů, které vznikají při oxidativním odbourávání proteinů

-75 CZ 299815 B6 a ochrání-li se kyselina hyaluronová před depo lymeri žací, zabrání se tak tvorbě angiogenických faktorů.

Na implantované chrupavce způsobuje naproxen stejně jako další NSAID zvyšování úbytku proteoglykanu a kolagenu. Oproti tomu deriváty naproxenu podle vynálezu nezpůsobují zvyšování úbytku proteoglykanu, ani kolagenu v chrupavce. Ačkoli inhibice cyklooxygenázy je pravděpodobně zodpovědná za škodlivé účinky NSAID na chrupavku a ačkoli deriváty naproxenu sdílí s naproxenem schopnost inhibovat tento enzym, má se za to, že jejich větší velikost a lipofílní charakter způsobí jejich vyloučení ze struktuiy chrupavky.

Dále budou detailně popsány pokusy, které ilustrují zvýšené proti zánět livé účinky těchto derivátů naproxenu.

Biologické účinky

Použitý in vivo model degradace chrupavky způsobené granulomem zahrnuje implantaci hlavy chrupavky ze stehenní kosti krysy, zabalené ve sterilní vatě, subkutánně na záda myší. Vata vyvolává granulomatózní odezvu s prokazatelným zapojením T-buněk, která vede ke ztrátě strukturních sloučenin z implantované chrupavky. Jako prostředek testování potenciálních anti20 artritických činidel má tento model několik nesporných výhod. To zahrnuje chronickou erozivní poruchu s kvantitativními biochemickými koncovými body pro určení úbytku strukturní hmoty chrupavky. Protizánětlivý účinek může být posouzen podle mokré a suché hmoty vaty granulomu, chondroprotektivní účinnost může být určena podle obsahu glykosaminoglykanu a hydroxyprolinu (udávající proteoglykan a kolagen, v tomto pořadí) v implantované chrupavce. Granulom je oddělený a může být odstraněn pro zhodnocení různých mediátorů nebo enzymů podle potřeby.

Skupinám myších samic TO (n=10) (21±4 g) byla subkutánně implantována chrupavka ze stehenní kosti krysy zabalená ve vatě. Po dvou týdnech byly implantáty odstraněny. Vata způsobila granulomatózní odezvu tím, že z implantované chrupavky uvolnila proteoglykan. Byly vyhodnoceny účinky denního orálního podávání ekvimolámích množství naproxenu (30 mg/kg) a derivátů naproxenu (60 mg/kg) na vývoj granulomu a obsah proteoglykanu v chrupavce. Jako kontrola byly použity sloučeniny formulované jako liposomy bez liposomální účinnosti.

15 mg/ml liposomální formulace se připraví smísením 1:1 (hmotn./hmotn.) určitých derivátů lipidů (v DMSO) a lecitinu (v etanolu) v pufru glycerol/sterilní voda s následnou dialýzou pro odstranění rozpouštědel. 7,5 mg/ml liposomální formulace nedeprivatizovaných NSAID sloučenin se připraví přidáním určité sloučeniny k prázdným liposomům ve směsi glycerol/sterilní voda. Výsledky byly analyzovány pomocí 1NSTAT s použitím Mann-Whitney asp hodnotami opravenými pro vazby. Hodnoty p < 0,05 byly považovány za významné.

Testované sloučeniny

Naproxen (VI), naproxen oleyl ether (Xll), ester naproxen oleylu (Vil) a naproxen oleyl amid (Vlil), R' = cis-CH₂(CH₂)₇=CH(CH₂)₇CH₃ ve sloučeninách XII, VII a VIII (viz obr. 1-4).

Obrázek 1 znázorňuje kapalnou hmotu granulomů. Střední kapalný obsah granulomů z liposomy léčených kontrolních zvířat byl 62,69 mg. Ve všech léčených skupinách byl pozorován úbytek (naproxen 12%, naproxen oleyl ether 9=, oleyl ester naproxenu 14% a naproxen oleyl amid

12%). Nejvýznamnější byly výsledky u naproxen oleyl amidu.

Obrázek 2 znázorňuje suchou váhu granulomatózní tkáně. Suchá váha tkáně granulomů z liposomy léčených kontrolních zvířat byla 14,36 mg. Ukázalo se, že naproxen neměl žádný účinek na suchou hmotu tkáně, U ostatních léčených skupin bylo pozorováno snížení (naproxen oleyl ether

16%, oleyl ester naproxenu 12%, naproxen oleyl amid 38%). Největší úbytek byl opět pozorován u naproxen oleyl amidu. ,

Obrázek 3 znázorňuje obsah glykosaminoglykanu v chrupavce zabalené ve vatě, která byla sub- 1 kutánně implantována do myší po dobu dvou týdnů. Neimplantované kontrolní chrupavky měly střední obsah glykosaminoglykanu 1168 mg. Výsledkem implantace do liposomy léčených kont- j rolních zvířat po dobu dvou týdnů byl 60 % úbytek glykosaminoglykanu. S výjimkou implantátů 1 zvířat léčených naproxen oleyl etherem měly implantáty zbývajících léčených skupin méně glykosaminoglykanu než kontrolní skupina léčená liposomy (naproxen 16%, oleyl ester naproxeio nu 12 % a naproxen oleyl amid 11%).

Obrázek 4 znázorňuje obsah hydroxyprolinu v chrupavce zabalené ve vatě, která byla subkutánně implantována myším po dobu dvou týdnů. Neimplantované kontrolní chrupavky měly střední obsah hydroxyprolinu 329 mg. Výsledkem implantace do liposomy léčených kontrolních zvířat po dobu dvou týdnů bylo 19% snížení hydroxyprolinu. S výjimkou implantátů naproxen oleyl etherem léčených zvířat měly implantáty zbývajících kontrolních skupin méně hydroxyprolinu než liposomy léčená kontrolní skupina (naproxen 12%, oleyl ester naproxenu 8% a naproxen oleyl amin 3%).

Výsledky získané snaproxenem v tomto modelu odpovídají výsledkům, které jsou známy z podobných studií s naproxenem a jinými NSAID publikovaných v literatuře.

Ve srovnání s kontrolou byl tekutý obsah granulomatózní hmoty nižší při srovnání léčiv s kontrolními vzorky a byl shledán významným v případě naproxen oleyl amidu. Suchá hmota tkáně . nebyla ovlivněna naproxenem, zatímco lipofilní deriváty způsobily snížení, které bylo opět významné v případě naproxen oleyl amidu. Tato mimořádná zjištění jasně ukazují, že deriváty naproxenu snižují poškozování chrupavky oproti samotnému naproxenu. Toto bylo skutečně potvrzeno, protože naproxen ve srovnání s kontrolními vzorky liposomů a lipidickými deriváty způsoboval zvýšení úbytku proteoglykanu z implantované chrupavky. Stejné výsledky byly30 zjištěny pro poškození pro poškození kolagenu, vyhodnocené jako obsah hydroxyprolinu, i když implantáty naproxenem léčených zvířat měly méně kolagenu, nicméně rozdíly mezi léčenými skupinami nebyly statisticky významné.

Navíc naproxenem léčená zvířata projevovala agresivní chování, které mělo za následek ztrátu

4 z 10 implantátů. Žádné implantáty nebyly ztraceny díky podobnému chování zvířat ze skupin léčených liposomy nebo deriváty naproxenu. Z toho plyne, že deriváty naproxenu byly lépe tolerovány než původní NSAID.

Výše zmíněné pokusy ukazují značné zlepšení pokud se týče biologických vlastností naproxenu derivatizací podle vynálezu.

Účinky prednisolonu a betamthasonu a jejich derivátů na peritoneální monocyty/makrofágy krys

Samci krys byli intraperitoneálně injikováni v čas 0 4 ml testované sloučeniny v 10 mg/ml nebo pouze nosičem. Po 6, 12, 25, 48 a 72 hodinách po aplikaci byla peritoneální dutina propláchnuta 40 ml solného roztoku, izolované buňky byly promyty, spočteny a rozděleny. Poté byly buňky stimulovány opsonizovaným zymosanem, N-formyl-L-leucyl-L-fenylalaninem (fMLP) nebo forbol-12-myristát-13-acetátem (PMA) a aktivita buněk byla měřena tvorbou chemiluminiscence po dobu jedné hodiny.

Účinek derivátů byl jasný a překvapující. Jak je vidět z obrázku 5, účinek prednisolonu na aktivitu zymosanem stimulovaných buněk je jasná pouze jako mírné snížení chemiluminiscence po dobu 6 hodin. Pro prednisolon-elaidát je aktivita zánětlívých buněk snížená ve srovnání s kontrolním vzorkem po dobu více než 48 hodin po léčbě. Účinek je jasně zvýšený a prodloužený ve srovnání s účinkem samotného prednisolonu.

-77 CZ 299815 B6

Další skupina pokusů byla provedena pro další výzkum účinku určitých derivátů prednisolonu.

V tomto pokusu byly srovnávány protizánětlivé účinky 7 různých esterů mastných kyselin prednisolonu.

Krysí samci byli intraperitoneálně injikováni v čase 0 testovanou sloučeninou v dávce 10 mg/ml nebo pouze nosičem. 48 hodin po podání sloučeniny byla peritoneální dutina propláchnuta, izolované buňky byly promyty, spočteny a rozděleny. Buňky pak byly stimulovány opsonizovaným zymosanem, N-formyl-L-leucyl-L-fenylalaninem (fMLP) nebo forbol-12-myristát-13-acetáio tem (PMA) a aktivita buněk byla měřena tvorbou chemiluminiscence po dobu jedné hodiny.

Účinek derivátu byl jasný a překvapující. Jakje vidět z obrázku 6, účinek prednisolon elaidátu jako příkladu jedné ze zvlášť výhodných mastných kyselin je nejlepší, s chemiluminiscencí pouze mírně ovlivněnou pro jiné deriváty mastných kyselin. Pro prednisolon elaidát je aktivita zánětli15 vých buněk snížená ve srovnání s kontrolním vzorkem a s ostatními deriváty mastných kyselin více než 48 hodin po léčbě.

Jak ukazuje obr. 7, množství buněk v peritoneálním vymývání bylo významně sníženo 48 hodin po léčbě. ’

...

Diferenciace buněk ukázala, že hlavní účinek byl na množství makrofágů v peritoneálním výplachu, jak je vidět z obrázku 8. Pro prednisolon byl účinek méně prokazatelný a pozorovaný pouze po 6 a 12 hodinách. Podobné účinky, ačkoli nebyly tak zřetelné, byly pozorovány při srovnávání betamethasonu s betamethason-elaidátem měřeném jako množství makrofágů v peritoneálním výplachu, viz obrázek 9.

Pro zjištění přímého protiastmatického účinku esteru prednisolon-elaidové kyseliny byla testovaná sloučenina vyhodnocena v modelu nadměrné reakce dýchacích cest.

Účinek esteru prednisolon-elaidové kyseliny na endotoxiny indukované změny dýchacích cest u krys.

V modelu akutních zánětlivých změn dýchacích cest u krys byla zvířata vystavena aerosolu endotoxinu (EPS). Do 90 minut byl výsledkem difúzní neutrofilní zánět bronchů a bronchiol s velkým zvýšením neutrofilů v bronchoalveolámí tekutině a ve zvýšené reakci dýchacích cest., což je klíčovým znakem astmatu. 10 samců F344 krys bylo vystaveno působení 100 pg/ml LPS po dobu 30 minut v komoře. 12 a 4 hodiny před expozicí aerosolem byla zvířata ošetřena buď prednisolonem, nebo derivátem prednisolonu v kapkách 3 mg/ml. 90 minut po skončení expozice aerosolem byla zvířata připravena pro stanovení reakce dýchacích cest na 5-hydroxytryptamin a vyhodno40 cení zánětu dýchacích cest. Byl podáván 5-HT intravenozně každých 5 minut, dokud nebyl v plicích pozorován minimálně 50% vzrůst odolnosti, a bylo vypočteno PC₅₀Rl, tj. množství 5HT nezbytné ke zvýšení odolnosti plic o 50 %. Ani prednisolon, ani jeho deriváty neměly vliv na množství zánětlivých buněk v bronchoalveolámí tekutině. Překvapivě vysoká citlivost dýchacích cest byla způsobena esterem prednisolon-elaidové kyseliny, jak je vidět z obrázku 10. Tento poznatek může mít velkou důležitost pro léčbu astmatu,

Léčiva proti rakovině

Úspěšná chemoterapeutícká léčba rakoviny je omezena několika hlavními překážkami, z nichž so některé mohou být úplně nebo částečně překonány. Každá změna léčiva, která zaručuje specifičtější účinek, bude mít přímý prospěch pro pacienta. Základním požadavkem je, aby byl nádor, kterým se zabýváme, citlivý k nabízené léčbě. Toto může být silně závislé na třídě léčiv a mechanismu jejich účinku a může být vyhodnoceno pomocí pokusů in vitro na biopsiích/izolováných nádorových buňkách před začátkem vlastní léčby. Jsou také známy metody, pomocí nichž může být vytvořena citlivost nádoru k několika léčivům. Chemoterapeutícká léčiva jsou svou povahou

-28CZ 299815 B6 toxická pro buňky. Pokud jsou maligní buňky dosti citlivé k léčivům, je to příznivá situace. Pokud je zde častý výskyt hromadění léčiva v nádorové tkáni/buňkách, terapeutický potenciál se dále zvyšuje. K dalšímu zvýšení terapeutického indexu může být zásadním činitelem cílení na orgán. Velmi často je původní nádor, zejména v raném stádiu nebo jako metastáza z jiného typu nádoru, omezen na určité tkáně, jako například játra, slezina, plíce, mozek atd. Jestliže podstata léčiva, jeho formulace nebo způsob podávání směřuje léčivo k vybraným tkáním, může to vést k velmi cílené likvidaci nádoru. Protirakovinné deriváty podle vynálezu mají s výhodou zvýšený terapeutický index, jak bude ukázáno v níže popsaných testech.

Původní protirakovinná sloučenina může být jakákoli sloučenina, o které můžeme říct, že má užitečné vlastnosti pro léčbu maligních nádorů, a která má jednu nebo více derívatizovatelných skupin vybraných z následujících: alkohol, ether, fenyl, amino, amido, thiol, karboxylová kyselina, ester karboxylové kyseliny. Některé příklady v současnosti dostupných protirakovinných léčiv, která mohou být derivatizována podle vynálezu, zahrnují:

MSGSSTRGL

MEDROXYPROGESTSROK

AMINOGLUTETHIMID

HEXESTROL TRIIíOSTAN

EPITIOSTANQL

CALUSTERON

-7QCZ 299815 B6

PIRARUBICIN

PÓDOFYLUNOVÁ KYSELINA 2-STffYLHYDRAZID

'DOXORDBICIŇ

DAÚÍíORDBICIN

TAXGL

MOPIDAMOL

LONIDAMIN

taCH^CHiVt y³-OCH^Hp

HOCČH^WT

DEFOSEAWIP

TRIMETREXÁT

METHOTREXAT

-31CZ 299815 Bó

DACARBAZIN

řflMÍIŠTIN CHLOROZOTOCIN

^f% {aCHjCK^NCYKLOFOSFAMID

CHLORAMBUCIL

TRIMSTKYIOEMSIAKIH

-32CZ 299815 B6

Jak bylo uvedeno výše, mnoho známých proti rakovinných léčiv obsahuje více než jednu derivatizovatelnou skupinu výše definovaného typu. V těchto případech jedna nebo více těchto skupin může být zaměněna za lipofilní skupinu podle vynálezu a tam, kde jsou dvě, nebo více těchto skupin, mohou být tyto stejné, nebo různé.

Lipofilní protirakovinné deriváty podle vynálezu mohou být připraveny již popsanými obecnými postupy.

S

Například níže popsané reakční schéma popisuje výrobu amidů a karbamátů z doxorubicinu ίο (XXI) a daunorubicinu (XXII). Aminoskupina původního léčiva (léčiv) může být selektivně zaměněna amidem nebo karbamátem pomocí reakce s acyl-thiazolidin-2-thionem nebo alkyloxykarbonyl-thiazolidÍn-2-thionem vyrobenými z mastné kyseliny (RCOOH) nebo mastného alkoholu (ROH).

XXI , Daxonibian, Y-CHjOH XX11 , pBiiRonibiein, Y CH3 Schéma 6 or

Ap

TT·

Z»COR, amid Z COŮR’, ea&wai

Níže uvedená schéma 7 popisuje úpravu dvou protirako vinných alky ladních činidel chlorambucilu (XXIII) a melfalanu (XXIV). Monofunkční chlorambucíl může být esterifikován nebo přemě20 něn na amid pomocí mnoha různých metod. Avšak bifunkční melfalan může podstoupit množství vedlejších reakcí, jako například samokondenzaci nebo kruh tvořící reakci. U nechráněného melfalanu je použití vazebných činidel například DCC nebo TBTU omezeno, ale funkční skupina aminu může být s výhodou transformována na odpovídající amid pomocí acyl-thiazolidin-2thionu.

XXIV

Schéma 7

Příprava určitých protirakovinných derivátů podle vynálezu je popsána následujícími příklady. Příklady 18 a 21 se týkaj í přípravy meziproduktů.

Příklad 16 ester chlorambucil-oleylu ίο K roztoku 4-[p-[bis-(2-chlorethyl)amino]-fenyl]-máseIné kyseliny (chlorambucil) (0,966 g, 3,18 mmol) a oleyl-alkoholu (0,1893 g, 3,33 mmol) v 70 ml dichlormethanu byl přidán DCC (0,72 g, 3,5 mmol) a Ν,Ν-dimethyl-amino-pyridin (DMAP) (25 mg) a reakční směs byla míchána při teplotě okolí po dobu 12 hodin. Pevná usazenina byla odfiltrována a zbytek byl rozpuštěn v 50 ml CH₂C1₂ a promyt vodou. Bylo přidáno 25 ml etheru do organické fáze a pevná usazenina byla odfiltrována. Filtrát byl odpařen a zbytek byl přečištěn na sloupci silikagelu s CH2CI2 jakožto eluentem. Homogenní frakce byly odpařeny, což dalo 1,0 g (55 %) titulní sloučeniny.

'HNMR (CDCh, 300 MHz) δ: 7,10 (2H, d, ArH), 6,65 (2H, d, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,05 (2H, t, -CH2-OCO), 3,75 - 3,55 (8H, m, Cl-CH₂CH₂-N), 2,55 (2H, t, Ar-CH₂-), 2,32 (2H, t, CH₂-COO), 1,95 (4H, m, CHr-C=), 1,90 (2H, t, Ar-C-CH₂-), 1,60 (2H, m, CH₂-C-COO), 1,25 (22H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CH₃).

Příklad 17 melfalan-amid kyseliny elaidové

K roztoku L-3-[p-[bis(2-chlorethyl)amíno]fenyl]alanmu (melfalan) (0,603 g, 1,98 mmol) ve 24 ml DMF 4 ml vody a 4 ml triethylaminu se přidal roztok 3-tbiazolidin-2-thiónelaidylamidu (0,617 g, 1,61 mmol) ve 12 ml DMF a reakční směs se míchala při laboratorní teplotě v temnu po dobu 1,5 hodiny. Rozpouštědla byla odpařena za vysokého vakua a zbytek se rozpustil vé 100 ml chloroformu a promyl vodou o pH 5,5. Organická fáze se promyly AgNO₃ (vodným), vodou (pH 5,5) a nasyceným NaCl (vodným). Organická fáze se odpařila, což dalo 0,84 g (75 %) titulní sloučeniny.

'HNMR (CDCI3, 300 MHz) δ: 7,08 (2H, d, ArH), 6,60 (2H, d, ArH), 6,05 (NH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,75 (N-CH-COO), 3,75 - 3,55 (8H, m, CICH₂CH₂-N), 3,2 - 2,95 (2H, m, ArCH₂~), 2,15 (2H, t, CH₂-CON), 1,95 (4H, m, CH₂M>), 1,55 (2H, m, CH₂M>CON), 1,25 (20H; m, CH₂), 0,85 (3H, t, CHj).

Příklad 18

3-elaidoyl-1,3-thiazolidin-2-thion

Směs kyseliny elaidové (2,0 g, 7,1 mmol), DMAP (86 mg, 0,7 mmol), l,3-thiazolidin-2-thion (1,0 g, 8,4 mmol) a DCC (1,7 g, 8,2 mmol) v dichlormethanu (20 ml) byla míchána pod N₂ při teplotě 0 °C po dobu 1 hodiny a pak při teplotě okolí po dobu 5 hodin. Byl přidán DCC (41 mg, 0,2 mmol) a reakční směs byla míchána při stejné teplotě po dobu 2 hodin. Po proběhnutí zábles50 kove chromatografíe (SiO₂; uhlík tetrachlorid-chloroform 1 : 0,1 : 1,0 : 1) vzniklo 2,56 g (94 %) titulní sloučeniny ve formě žluté voskové pevné látky.

'HNMR (CDCb, 300 MHz) δ: 5,36 (2H, m, CH=CH), 4,56 (2H, d, CH₂-NCO-), 3,26 (2H, t, CH?-S), 3,24 (2H, t, CH₂-CON), 1,94 (4H, m, CH₂M>), 1,65 (2H, m, CH₂C-CON), 1,24 (20H, m, CH₂), 0,86 (3H, t, CH₃).

-34CZ 299815 B6

Příklad 19 daunorubicin-amid kyseliny elaidové

Daunorubicin hydrochlorid (250 mg, 0,44 mmol) a 3—elaidoyl—1,3—thiazolidin—2—thion (Příklad 18, 400 mg, 1,04 mmol) byly rozděleny do THF (20 ml) a solanky (20 ml 4M NaCl), byl použit pufr uhličitan sodný (0,12M NaHCO₃, 0,8M Na₂CO₃). Směs byla silně míchána v temnu pod N₂ po dobu 4 hodin při teplotě okolí. Fáze byly odděleny a vodná fáze byla extrahována ío z etheru (3 x 10 ml). Sloučená organická fáze byla promyta vodným dusičnanem sodným (3 x 10 ml 2M). Pro odstranění přítomného 1,3-thiazolidin-2-thionu, byl přidán pyridin (1,0 ml) a etherová fáze byla silně míchána ve vodném roztoku (2x3 ml) dusičnanu sodného (2M) obsahujícího dusičnan stříbrný (0,2M). Po každé dílčí reakci byla směs filtrována přes celit a k promytí byl použit ether (20 ml). Etherová fáze byla promyta vodným dusičnanem sodným (5 ml

2M) a solankou (5 ml) a nakonec vysušena (MgSO₄). Surový výrobek byl přečištěn na sloupci sílikagelu který byl připraven z pyridinu (0,2% w/w) a 0,2 % pyridinu, eluent 0,6 % methanol v chloroformu, čímž vzniklo 332 mg (95 %) titulní sloučeniny ve formě tmavoěerveného prášku.

’HNMR (CDC1₃, 300 MHz) δ: 13,87 (IH, á), 13,09 (IH, s), 7,9 (IH, d), 7,69 (IH, t), 7,29 (IH, d),.6,05 (IH, d), 5,41 (IH, s), 5,31 (2H, m), 5,10 (IH, s), 4,16 (3H, m), 3,97 (3H, s), 3,94 (IH, m), 3,61 (2H,m), 3,09 (IH, d), 2,71 (IH, d), 2,36 (3H, s), 2,24 (IH, d), 2,06 (2H, m), 1,86 (4H, m), 1,77 (2H, m), 1,50 (2H, m), 1,25 (3H, d), 1,21 (20H, m), 0,83 (3H, t).

Příklad 20 doxorubicin amid kyseliny elaidové

Doxorubicin hydrochlorid.(400 mg, 0,69 mmol) reagoval s 3-elaidoyl-l,3-thiazolidin-2-thio30 nem (příklad 18, 400 mg, 1,04 mmol) v THF (35 ml), jako pufr byla použita solanka (35 ml) a reakce probíhala po dobu 10 hodin při teplotě okolí. Pro ukončení reakce byl nezbytný přídavek amidujícího činidla (příklad 18: 100 mg, 0,26 mmol). Po 6 hodinách byly fáze odděleny a vodná fáze byla extrahována z THF (2 x35ml). Sloučená organická fáze. byla promyta solankou a vysušena (MgSO₄). Přečištěním zábleskovou chromatografií, která byla popsána v příkladu 19, vzniklo 440 mg (79 %) titulní sloučeniny ve formě tmavě červených krystalů, (teplota tání 115 až 116 °C).

'H NMR (CDCIš, 300 MHz) δ: 14,13 (1H, s), 13,31 (1H, s), 7,08 (lH,d), 7,74 (IH,-t), 7,35 (ΓΗ, d), 5,87(IH,d), 5,46(IH,d),5,33 (2H, m), 5,20(IH,s),4,73 (2H, s),4,52(IH, s),4,13 (2H,m),

4,03 (3H, s), 3,61 (IH, m), 3,20 (IH, d), 3,02 (IH, br.s), 2,89 (IH, d), 2,4-2,0 (5H, m), 2,0- 1,6 (6H, m), 1,53 (2H, m), 1,26 (3H, d), 1,23 (20H, m), 0,85 (3H, t).

Příklad 21

3-(cis-9-oktadecen-1 -oxy karbonyl)-! ,3-th iazo lidin-2-th ion

Sloučenina byla připravena v podstatě tak, jak bylo popsáno Chenem a Yangem pro analogy ethylu. Oleyl alkohol (cis-9-oktadecen-l-ol; 2,8g, 10,4 mmol) byl během 10 minut přidáván k míchanému roztoku 2-thioxo-3-thiazolidinkarbonyl-chloridu² (1,6 g, 8,6 mmol) a TEA (1,3 ml, 9,3 mmol) v chloroformu (suchý, bez ethanolu; 15 ml) při 0 °C pod N₂. Směs byla míchána při stejné teplotě po dobu 80 minut a pak byla přidána ledová voda (5 ml). pH vodné fáze bylo upraveno na 6 po kapkách přidávanou kyselinou chlorovodíkovou (0,5 ml IM). Následovala standardní úprava zábleskovou chromatografií (SiO₂: hexan-ehloroform 1 : 1, 1 : 2, 1 :3,

0:1), čímž vzniklo 1,78 g (50 %) žlutého oleje.

-35CZ 299815 B6 'H NMR (CDClj, 300 MHz) δ: 5,32 (2H, m, CH=CH), 4,50 (2H, d, CH2-NCO-), 4,25 (2H, t,

CHi-OCO-), 3,28 (2H, t, CHj-S), 1,99 (4H, m, CHyO), 1,69 (2H, qunt., CH2-C-OCON), 1,26 5 (22H, m, CH₂), 0,86 (3H, t, CHj). Ϊ ’

Příklad 22 1 s

daunorubicin-oleylkarbamát, [N-(cis-9-oktadecen-l-oxykarbonyl)daunorubicin]

Daunorubicin hydrochlorid (250 mg, 0,44 mmol) reagoval s 3-(cis-9-oktadecen-l-oxykarbony l)-l,3-th iazo lidi n-2-th i oněm (příklad 21, 550 mg, 1,33 mmol) po dobu 27 hodin jak bylo popsáno pro analogy amidu v příkladu 19. Surový výrobek získaný po extrakcí z THF, jak bylo popsáno v příkladu 20, byl rozpuštěn v etheru (40 ml). Odstranění přítomného 1,3—thiazolidin-215 thionu bylo provedeno podle nároku 19. Surový výrobek byl přečištěn na sloupci silíkagelu, eluent byl připraven z pyridinu (0,2 s w/w) a 0,2 % pyridinu a 0 až 10 % methanolu v benzenu, čímž vzniklo 321 mg (87 %) titulní sloučeniny ve formě tmavě červeného prášku.

^]H NMR (1 % pyridin^ v CDC1₃, 300 MHz) 5: 13,95 (IH, s), 13,24 (IH, s), 8,00 (IH, d), 7,74 (1H, t), 7,36 (IH, d), 5,48 (IH, d), 5,32 (2H, m),.5,25 (IH, s), 5,09 (IH, d), 4,51 (IH, br. s), 4,18 (IH, m), 4,05 (3H, s), 3,94 (2H, t), 3,85 (IH, m), 3,66 (IH, s), 3,20 (IH, d), 2,90 (IH, d), 2,39 (3H, s), 2,31 (IH, d), 2,08 (IH, dd), 1,97 (4H, m), 1,91,6 (3H, m), 1,51 (2H, m), 1,28 (3H, d),

1,23 (22H, m), 0,84 (3H, t).

Příklad 23

Doxorubicin oleylkarbamát, [N-(cis-9-oktadecen-l-oxykarbonyl)doxorubicin]

Doxorubicin-hydrochlorid (250 mg, 0,43 mmol) reagoval s 3-(cis-9-oktadecen-l-oxykarbonyl)-l,3-thiazolidine-2-thionem (příklad 21: 700 mg, 1,69 mmol) po dobu 69 hodin, jak bylo popsáno pro analogy amidu v příkladu 19. THF byl odstraněn pod sníženým tlakem a výsledná suspenze byla rozdělena do vody (20 ml) a pyridin-ehloroformu 1 : 4 (25 ml). Dosud nerozpuštěná látka reagovala s pyridinem (15 ml sloučený) přidaným do organické frakce. Těkavé látky byly odstraněny odpařováním pod sníženým tlakem. Výsledný zbytek (1,1 g) byl sonifíkovaný ethyl acetátem obsahujícím vodný roztok dusičnanu stříbrného (0,6 ml ÍM) po dobu 20 minut při 20 až 30 °C. Výsledná suspenze byla filtrována přes celit s použitím ethylacetátu (20 ml sloučený) k proplachování.' Sonifikačm cyklus byl opakován s dalším dusičnanem stříbrnýni (0,4ml 1M). Sloučená organická fáze byla promyta solankou (5 ml) a vysušena (MgSO₄). Surový výro40 bek (0,61 g) získaný odpařováním ethylacetátu na rotačním odpařovači byl přečištěn zábleskovou chromatografií, jak bylo popsáno v příkladu 22, čímž vzniklo 208 mg (58 %) titulní sloučeniny ve formě tmavě červené sklovité látky.

’HNMR(1 % pyridin-de v CDClj, 300 MHz) δ: 14,03 (IH, s), 13,29 (IH, s), 7,99 (IH, d), 7,75 (IH, t), 7,36(IH,d), 5,48 (IH,d), 5,30 (3H, m), 5,25 (IH, s), 5,05 (IH, d),4,74(2H, s),4,2-4,0 (2H, m), 4,05 (3H, s), 3,95 (2H, t), 3,82 (IH, m), 3,65 (IH, s), 3,21 (IH, d), 2,92 (IH, d), 2,31 (IH, d), 2,14 (IH, dd), 1,97 (4H, m), 1,9- 1,7 (3H, m), 1,52 (2H, m), 1,28 (3H, d), 1,24 (22H, m), 0,85 (3H, t).

-36CZ 299815 B6

Příklad 24

Taxol-2'-elaidát

Taxol (25 mg, 0,029 mmol) byl nejdříve vysušen opakovaným rozpouštěním v pyridinu (3 x 1 ml) a odpařováním pod sníženým tlakem. Poté byl rozpuštěn v pyridinu (1 ml), čímž vznikl čirý bezbarvý roztok, ke kterému byl přidán N-(3-diméthy1aminopropyl)-N'-ethylkarbodiimidhydrochlorid (9 mg, 0,05 mmol), DMAP (2 mg, 0,02 mmol), kyselina elaidová (lOmg,

0,035 mmol) a bezvodá MgSO₄ (3 mg) ve směsi. Reakční směs byla míchána po dobu 48 hodin při pokojové teplotě pod N₂. Pyridin byl odstraněn odpařováním pod sníženým tlakem a zbytek byl rozpuštěn v DCM (25 ml). Organická fáze byla vysušena (MgSO₄), filtrována a odpařena pod sníženým tlakem, čímž vznikla bílá pevná látka, která byla přečištěná zábleskovou chromatografií (SiO₂; diethy íetherhexan 1 : 1 až 1 : 0 gradientova eluce), čímž vznikla titulní sloučenina ve formě bílé pevné látky (25 mg, 77 %).

'H ŇMR (CDClj, 300 MHz) δ: 0,87 (3H, t), 1,33 (3H, s), 1,2 - 1,8 (23H, m), 1,57 (3H, t), 1,68 (3H, s), 1,76 (IH, s), 1,8 - 2,1 (8H, m), 2,17 (IH, m), 2,23 (3H, s), 2,40 (3H, m), 2,46 (3H, s), 2,52 (IH, d), 2,56 (IH, m), 3,81 (IH, d), 4,20 (ÍH, d), 4,32 (IH, d), 4,45 (IH, m), 4,97 (lH,d), 5,38 (2H, dt), 5,50 (IH, d), 5,68 (IH, d), 5,94 (IH, dd), 6,27 (IH, t), 6,29 (IH, s), 6,88 (IH, d), 7,35 - 7,44 (7H, m), 7,51-7,54 (3H, m), 7,60 - 7,68 (1H, tn), 7,23 (2H, d) a 8,13 (2H, d).

Účinek melfalan-elaidového amidu a chlorambucil-oleylelcstcru na nádory in vivo s využitím myšího podkožního ADJ/PC6 plasmacytomu a jeho rezistence na sublimátu cisplatinu

Cytotoxicita chlorambucilu a konjugátů chlorambucilové mastné kyseliny různého stupně nasycenosti proti lidským lymfomům a normálním lidským periferním krevním lymfocytům byla popsána A. Anel a kol., Biochemical Pharmacology, vol. 40, č, 6, str. 1193-1200, 1990. Toxicita chlorambucil-arachidonové kyseliny a chlorambucil-docosahexanové kyseliny proti buňkám lymfomů byla srovnatelná nebo vyšší než toxicita samotného chlorambucilu nebo volné mastné kyseliny. Naproti tomu deriváty mastné kyseliny podle vynálezu, například olejové a elaidové kyseliny, jsou mnohem méně toxické než původní léčivo samo, jak ukazují následující pokusy.

Pevný myší plasmacytom ADJ/PC6 a jeho sublimát vybraný pro rezistenci na cisplatinu a další 35 alkylační činidla byla implantována podkožně jako 1 mm³ nádorových fragmentů do BALB/C myší samice o hmotnosti 20 až 25 gramů. Mefalan nebo mefalan-elaidový amid, nebo chlorambucil nebo chlorambucil-oleylester, byly podávány intraperitoneálně, jedná dávka 20 dní po podkožní implantaci nádoru.' Nádory byly rozřezány 30 dne, a váhy kontrolní a léčené skupiny byly porovnány. Účinnost byla hodnocena měřením toxicity léčiva LD50 v mg/kg ve srovnání s protinádorovým účinkem měřeným jako ED₉₀, dávka v mg/kg potřebná k redukci nádorové hmoty na 90 % v porovnání se srovnávací skupinou.

Jak je vidět v tabulce 1, mnohem větší dávka byla nezbytná k dosažení LD₅₀ v mg/kg jak pro melfalan-elaidový amid ve srovnání s melfalanem, tak pro chlorambucil-oleylester ve srovnání s chlorambucilem. To znamená, že toxicita byla snížena.

Tabulka 1

	Původní sloučenina LD50	Derivát LDso
Melfalan	23 mg/kg	180 mg/kg
Chlorambucil	57 mg/kg	>1600 mg/kg

-37CZ 299815 B6

ED_9o bylo dosaženo pro amid melfalan-elaidové kyseliny jak pro citlivý, tak pro k cisplatině rezistentní nádor, zatímco nebyla prokázána účinnost melfalanu na k cisplatině rezistentní nádor 1 s ED90 pro melfalan-elaídový amid 60 mg/kg. 3

Hromadění doxorubicinu a derivátů doxorubicinu v buňkách s nebo bez rezistencí proti více 1 léčivům. 1

Nádorové buňky se mohou stát rezistentní k protirakovinným léčivům po dlouhé chemoterapii. ,

Jeden druh rezistence léčívaje rezistence proti více léčivům (multi-drug-rezistance (MDR)), kde buňky jsou křížově rezistentní proti různým druhům léčiv jako například vínkové alkaloidy, anthracykliny, aktinomycin D a colchicin. MDR fenotyp odpovídal expresi určité třídy transmembránových glykoproteinů nazývaných P-glycoproteiny. P-gp mají zřejmě funkci jako energeticky závislá pumpa toku léčiva. P-glycoproteiny mohou snížit vnitrobuněčnou koncentraci protirakovinného léčiva pod jeho účinnou koncentraci aktivním pumpováním léčiva ven z buňky.

Verapamil, vápníkový kanálový blokátor může obrátit MDR zvýšením vnitrobuněčné koncentrace protirakovinného léčiva. Díhydropyridin a analogy pyridinu, inhibitory calmodulinu, syntetické izoprenoidy, lysozomotropní činidla, bisbenzylisoquinolinolové alkaloidy, quinidin, guinacirin, lidocain, fenoxazin, amiodaron a cyklosporin A jsou další příklady léčiv, která mění MDR, jsou-li podávány buňkám nebo in vivo. Ačkoli zatím na experimentální úrovni, stává se použití modulátorů rezistence v rakovinné terapii oblíbeným. Podávání těchto vysoce biologicky účinných sloučenin není bez problémů. Byly pozorovány mírné až vážné, život ohrožující vedlejší účinky, které brání převedení velmi slibných laboratorních výsledků do klinické praxe.

Většina těchto činidel je kati on i cká a 1 ipofilní. Lipofilita je žádoucí charakteristika pro modulátor rezistence. V liposomu zapouzdřený doxorubicin byl také testován na účinnost v rezistenci na více léčiv. Vnitrobuněčná koncentrace léčiva byla zdvojena použitím liposomu doxorubicinu (Cancer chemorapy a Pharmacology, 1991, 28: 259-265). Samotné lipozomy mohou také mít vliv na MDR. (Increased accumulation of drugs v multi-drug rezistant cells induced by liposo30 mes, cancer research, 52, 20 3241-3245, 1992), (liposomy cardiolipinu, fosfatidylinositol, dioleyoylfosfatidová kyselina).

Buňky byly vystaveny suspenzi 2 x 10⁵ /ml léčiv na 20 μΜ. Alikvotní díly byly vzaty v různých časových okamžicích a proprány v ledovém PBS před průchodem přes průtokový cytometr.

Hromadění doxorubicinu a derivátů doxorubicinu jako funkce času je zaznamenána v obrázku 11. V buněčné linii COR-L23/P (human large lung cell) a její rezistentní buněčné linií CORL23/R je koncentrace derivátů doxorubicinu (doxorubicin-elaidový-amíd a doxorubicin-oleylkarbařnát) přibližně štéjná zatímco koncentrace doxorubicinu je mnohem nižší v rezistentní buněčné linii.

Hromadění daunorubicinu a derivátů daunorubicinu v buňkách s nebo bez rezistencí proti více léčivům

Buňky byly vystaveny daunorubicinu, daunorubicin-elaidové amidu a daunorubicin-olejovému karbamátu, jak bylo popsáno výše. Koncentrace léčiva byla snížena na 10μΜ, Fluorescence způsobená odolností a neodolností buněk je více méně stejná ve dvou typech buněk pro deriváty, jak je vidět na obrázku 12, v porovnání s fluorescencí způsobenou v týchž buňkách samotným daunorubicinem (obr. 13).

Zcitlivění buněk k doxorubicinu podáváním doxorubicin-elaidového-amidu

MTT test byl použit k určení toxicity sloučenin. Buňky byly před testováním vystaveny sloučeni' nám po dobu 6 dní. Použitá buněčná linie byla H69/LX4 (human smáli lung cell line), exprese

PgP. Buněčná linie je vysoce rezistentní k doxorubicin-elaidovému amidu samotnému, s hodno55 tou IC₅₀ doxorubicin-elaidového amidu >50 μΜ, Avšak překvapivě, jestliže je podáván doxoru-38CZ 299815 B6 bicin-elaidový amid 5 μΜ navíc k doxorubicinu, citlivost buněčné linie k doxorubicinu se zvýší z IC₅₀ = 0,4 μΜ na IC₅₀ ~ 0,08 μΜ. Přídavek 20 μΜ doxorubicin-elaidového amidu zvýší citlivost k doxorubicinu na IC50 = 0,04 μΜ. Výsledky uvedené v tabulce 2 ukazují, že derivát má schopnost spolupracovat s obranným mechanizmem buněk a umožnit a obnovit účinek samotné5 ho doxorubicinu až na úroveň citlivé buněčné linie.

Tabulka 2

Doxorubicín-elaidóvý ámi'd	IC50 μΜ ‘ dóxorubičin
ΟμΜ	0,4 μΜ
5 μΜ	0,08 μΜ
20 μΜ	0,04 μΜ

Jak je vidět zvýše uvedených obrázků 11—13, deriváty mastných kyselin anthracyklinu doxorubicinu a daunorubicin mají modulační účinek na MDR mechanismus buněčné linie rezistentní vůči doxorubicinu. Jestliže jsou podávány spolu s původním léčivem rezistentní buněčné linii, dostane se citlivost k původnímu léčivu opět na stejnou úroveň jako u citlivé linie. Tento přístup k MDR modulátorům je slibný, protože podávané léčivo je pouze derivát účinné sloučeniny, která když/jestliže je hydrolyzována in vivo, uvolňuje účinné léčivo a netoxický zbytek mastné kyseliny.

Antimikrobiální činidla

Existuje velké množství léčiv spadajících do této terapeutické oblasti.

Nej důležitější třída anti mikrobiálních činidel jsou pravděpodobně peniciliny, avšak jak se stává rezistence proti léčivům stále závažnějším problémem, zaměřuje se výzkum na alternativní terapie pro léčbu bakteriálních infekcí. Vezmeme-li léčení jinými léčivy s jinými mechanizmy působení, některé z týchž důležitých faktorů při boji s bakteriálními infekcemi mohou být platné pro léčbu nemocí způsobených mykobakteriemi a prvoky, například faktory : buněčná absorpce, tkáňová distribuce, obejití rezistenčních mechanizmů.

³⁰ ·· . . . · Všechna léčiva užívaná v této oblasti mají velmi dobrý mírný účinek na cílový druh infekce. Mimo normální vývoj nových léčiv se velká pozornost v této oblasti soustřeďuje na vývoj derivátů s lepší biodostupností pro orální podávání, tj. čistá proléčiva, a velmi malá část této práce má vliv na problémy rezistence proti léčivům.

Klinická účinnost antibiotik není určena pouze jejich anti bakteriální účinností, ale také jejich farmaceutickými a farmakokinetickými vlastnostmi. Proléčiva použitá ke zvýšení stability a rozpustnosti antibiotik a další zlepšení orální absorpce, tkáňového vstřebávání a trvání mateřských sloučenin. Zvýšené hladiny v krevním séru po orálním podání vedou ke zvýšení koncentrace antibiotika ve tkáni.

Pokud se týče penicilinu a dalších s ním souvisejících antibiotik, jako je například β-laktam, se často uvádí, že jednoduché alkyl-esteryjsou příliš stabilní než aby mohly být použity jako proléčiva. Proléčiva mohou být s výhodou dvojestery s jedním až třemi methylenovými spojovacími vazbami nebo estery methoxykarbonyl alkylů. Tyto modifikace na vedlejších řetězcích zlepšují vlastnosti pro orální podávání a deriváty jsou dostatečně biologicky nestálé pro uvolnění účinného léčiva pomocí hydrolýzy katalyzované endogenními nebo mikroorganismy indukovanými

-39CZ 299815 B6 enzymy v krevním řečišti. Tato penicilinová proléčiva mají malý vliv na odolnost proti léčivu. Mezi nejvíce převládající a dobře charakterizované rezistenční mechanismy účinné proti penicilinům a úzce souvisejícím analogům patří získání schopnosti bakterií vytvářet hydrolyzující enzym β-laktamázu. Enzym může být nalezen jak uvnitř, tak vnč buněk, což znamená, že léčiva mohou být porušena již v krevním řečišti dokonce ještě předtím, než dosáhnou cílovou bakterii. Jiné typy rezistence proti léčivům mohou být způsobeny čistým vylučovacím mechanismem, při kterém je léčivu zabráněno vstoupit do bakterie nebo jiného mikroorganismu. Deriváty lipidů podle vynále-. zu nemohou být jednoduše hydro lyžovány v krevním řečišti, čímž se dosáhne lepší cirkulace derivátů léčiva v krevním řečišti. Pravděpodobně zejména vysoký buněčný transport a zvýšená účinnost nových derivátů lipidů překonává vylučovací mechanismy a účinné léčivo se uvolňuje v jiných částech buňky/bakterie, kde se může uplatnit bez ohledu na hydrolytické enzymy.

Některé příklady antibiotik a dalších antibakteriálních činidel, která mohou být derivatizována podle vynálezu, zahrnují následující sloučeniny:

p-AMINO-SALICYLIC ACID

DIFLOXACIN

DANOFLOXACIN

-40CZ 299815 B6

ĎOXYGÝCIiIN

CHLORAMPHENICOL

Jak je uvedeno výše, antimikrobiální léčiva mohou obsahovat více než jednu derivatizovatelnou skupinu a v těchto případech může být nahrazena jedna nebo více těchto funkčních skupin lipofil5 ní skupinou v souladu s vynálezem a tam, kde jsou dvě nebo více lipofilních skupinj mohou být tyto stejné nebo různé.

Lipofilní antibakteriální sloučeniny vynálezu mohou být připraveny stejnými obecnými postupy jako jsou postupy zde uvedené. Avšak je třeba poznamenat, že selektivní a účinná příprava nčkte10 rých derivátů penicilinu může být komplikována různými faktory jako je například přítomnost vícenásobných reaktivních skupin (-OH₂-NH- a -NH₂) v původním léčivu, přerušení kruhu βlaktamázy, jinému přeuspořádání nebo rozpadu sloučeniny. Použití ochranných skupin a různých systémů reagentů se může ulehčit selektivní odvození, jak je uvedeno pro ampicilin ve schématu 8.

Primární aminoskupina může být selektivně transformována na ampicilin-amid mastné kyseliny (XXVI) pomocí acyl-thiazolidín-2-thÍonu. Tatáž aminoskupina může být chráněna jako Schiffova báze (XXVII) benzaldehydem. Karboxylová kyselina je transformována na Cesiovou sůl a dále reaguje s mastným bromidem (RBr). Mírně kyselý hydrolyzuj ící účinek aminoskupiny dává ester ampicilin mastné kyseliny (XXVIII).

-41 CZ 299815 B6

CMjQH >πς.

p-ÁMINO-SALICYLIC ACID , BTHAKBOTOL

DÁNOFLOXACIN

Schéma 8

Schéma 9 ukazuje selektivní odvození třífunkčního antituberkulóžního činidla para-amino-salicylicylové kyseliny, PAS (XXIX). PAS samotný je nestabilní za různých reakčních podmínek a je možná jak kondenzace, tak tvorba díadicních sloučenin. Karboxylová kyselina může být přeměněna na svoji cesiovou sůl a dále transformována na odpovídající ester pomocí reakce s mesylátem. Chloridy mastných kyseliny reagují primárně s aminofunkění skupinou, čímž vzniio ká odpovídající amid. Produkty které jsou výsledkem reakce na fenolové skupině mohou být odstraněny pomocí jednoduché hydro lýzy. . - . .

-42CZ 299815 B6

Schéma 9

Příprava určitých antibakteriálních sloučenin podle vynálezu je popsána v následujících příkladech.

Příklad 25 elaidylester para-amino-salicylové kyseliny

K suspenzi para-amino-salicylové kyseliny (PAS) (0,47 g, 3,1 mmol) a uhličitanu česného (0,98 g, 3,0 mmol) v 50 ml bezvodého DMF byl přidán elaidylmesylát (1,0 g, 2,9 mmol) a reakční směs byla míchána teplotě okolí po dobu 60 hodin a při 35 °C po dobu 48 hodin. Reakční směs byla extrahována z etheru a vody a organická fáze byla promyta NaHCO₃(vodný) a vodou. Rozpouštědla byla odpařena a zbytek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent směs heptan/C^Ch/AcOH/MeOH (85 : 15:2: 2). Výrobek obsahující frakce byl přečištěn (70 : 30 : 2 : 2) a homogenní frakce byly odpařeny, čímž vzniklo 0,6 g (51 %) titulní sloučeniny.

.

^lHNMR (DMSO-d₆, 300 MHz) δ: 10,85 (IH, s, -OH), 7,45 (IH, d, ArH), 6,15 (IH, d, ArH),

5,95 (1H, s, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,20 (2H, t, CH₂A3), 3,5 (2H, br. s,NH₂), 1,95 (4H, m. CH₂-C=), 1,65 (2H, m, CH₂), 1,25 (22H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CH₃).

Příklad 26

4-(elaidamid)-salicylová kyselina

K roztoku PAS (2,6 g, 17 mmol) v 100 ml bezvodého THF a 4 ml pyridinu byl po kapkách přidáván roztok chloridu kyseliny elaidové (5,11 g, 17 mmol) v 20 ml THF při 0 °C. Reakční směs byla míchána při teplotě okolí po dobu 24 hodin. Bylo přidáno více chloridu kyseliny elaidové (1,0 g) a po 4 hodinách bylo přidáno malé množství methanolu. Rozpouštědla byla odpařena ve vysokém vakuu a zbytek byl rozdělen do etheru a vody. Organická fáze byla promyta kyselinou vinnou (vodná) a vodou. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek byl rozpuštěn v 100 ml methanolu, do kterého bylo přidáno 5 ml vody. Pevná usazenina byla odfiltrována a rekrystalizaei z ethanolu vzniklo 3,9 g surového materiálu. 1,5 g tohoto materiálu bylo rozpuštěno v 100 mí ethanolu, do kterého bylo přidáno 11 ml ÍM NaOH (vodný). Směs byla míchána při teplotě okolí po dobu

-43CZ 299815 B6 hodin a okyselena 30 ml 0,5M kyseliny vinné (vodná). Pevná usazenina byla promyta vodou, rozpuštěna v etheru a organická fáze byla promyta kyselinou vinnou (vodná). Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek byl odpařen z bezvodého chloroformu x 2, čímž vzniklo 1,3 g (87 %) titulní sloučeniny.

'HNMR (DMSO-Λ, 300 MHz) δ: 11,5 (1H, br. s, COOH), 10,15 (1H, s, Ar-CH), 7,70 (IH, d, ArH), 7,35 (IH, s, ArH), 7,05 (IH, dd, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 2,31 (2H, t, CH₂-CON),

1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1,55 (2H, m, CH₂-CCON), 1,25 (20H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CH₃).

Příklad 27 chloramfenikol-ester kyseliny elaidové

K roztoku D-//jreo-2,2-dichlor-N-[3-hydroxy-a-(hydroxymethyl)]-p-nitrofenethylacetamidu (0,20 g, 0,62 mmol) v 10 ml bezvodého DMF a 2 ml pyridinu byl přidán roztok chloridu kyseliny elaidové (0,19 g, 0,62 mmol) v 3 ml DMF. Reakční směs byla míchána při teplotě okolí po dobu 12 hodin. Rozpouštědla byla odpařena ve vysokém vakuu a zbytek byl rozdělen do ethylacetátu a vody. Organická fáze byla zakoncentrována a surový výrobek byl přečištěn na sloupci silika20 gelu,, eluent směs ethylacetát/hexan (1 : 1). Homogenní frakce byly odpařeny, čímž vzniklo 0,14 g (39 %) titulní sloučeniny.

*H NMR (DMSO-d₆, 300 MHz) δ: 8,52 ('H, m, NH), 8,17 (2H, d, ArH), 7,12 (2H, d, ArH), 6,42 (IH, s, CHCI), 6,22 (IH, d, OH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 5,00 (IH, m, CH-O), 4,25 a 4,15/3H, m, CH-N a CH-OCO), 2,25 (2H, ζ CH₂COO), 1,95 (4H, m, CH,-C=), 1,25 (20H, m, CH₂), 0,85 (3H,t,CH₃).

Příklad 28 ester oxacillin-oleylu

K roztoku sodné soli (5-methyl-3-fenyM-izoxazolyl)penicillinu (oxacillin) (1,0 g, 2,4 mmol) v 76 ml vody bylo přidáno 13,1 ml 0,2M HCL(vodná) a směs byla odpařena. Zbytek byl rozpuš35 těn v 50 ml methanolu a 5 ml vody. 20 % Roztok Cs₂CO₃ (vodná) byl přidáván, dokud nebylo dosaženo pH 7. Směs byla odpařována do vysušení. K roztoku zbytku v 50 ml DMF byl přidán oleyl bromid (0,78 g, 2,4 mmol) a reakční směs byla míchána pří teplotě okolí po dobu 72 hodin. Rozpouštědlo'bylo odpařeno vě vysokém vakuu a zbytek byl extrahován ž vody a chloroformu. Organická fáze byla zakoncentrována a surový výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent směs ethylacetát/hexan (40 : 60). Homogenní frakce byly odpařeny; čímž vzniklo 0,60 g (45 %) titulní sloučeniny.

'HNMR(DMSO-d₆, 300 MHz) δ: 9,3 (IH, d, CO-NH), 7,7 a 7,5 (5H, m, ArH), 5,6 (2H, m,NCHCH-S), 5,3 (2H, m, CH=CH), 4,4 (IH, s, CHCOO), 4,15 (2H, t, COOCH₂), 2,55 (3H, s,

CH₃), 1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1,55 (2H, m, CH₂-C-COC), 1,52 a 1,42 (6H, s, CH₃), 1,25 (22H, m, CH₂), 0,85 (3H,t, CH₃).

Příklad 29 ampicilin-amid kyseliny elaidové

K suspenzi D-(-)-(a-aminobenzyl)penicillinu (ampiciliin) (0,10 g, 0,29 mmol) v 10 ml acetonitrilu byl přidán roztok 3-thiazolidin-2-thion-elaidylamidu a DBU (0,043 ml, 0,29 mmol) a dvoufázová reakční směs byla silně míchána při teplotě okolí po dobu 72 hodin. Rozpouštědla

-44CZ 299815 B6 byla odpařena a zbytek byl rozdělen do ethylacetátu a nasyceného chloridu sodného (vodný).

Surový výrobek byl oddělen a byl znovu rozpuštěn v methanolu. Směs byla odpařována do vysušení, čímž vzniklo 0,1 g (55 %) titulní sloučeniny. 3 ’HNMR (DMSO-dó, 300 MHz) δ: 8,95 (IH, d, NH), 8,5 (IH, d, NH), 7,5 - 7,2 (5H, m, ArH), j

5,75 a 5,40 (2H, m, N-CHCH-S), 5,35 (2H, m, CH=CH), 3,85 (IH, s, CHCOO), 2,25 (2H, t, 1

CH₂CON), 1,95 (4H, m, CHH>), 1,55 (2H, m, CH₂-C-OOC), 1,52 a 1,42 (6H, s, CH₃), 1,25 | (20H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CH₃). . 1

Příklad 30

Oleylester ampicillinu

K suspenzi ampicillinu (1,21 g, 3,5 mmol) a hydrogenuhličitanu draselného (0,35 g, 3,5 mmol) v 30 ml DMF byl přidán benzaldehyd (0,92 g, 8,7 mmol) a reakční směs byla míchána při teplotě 0 °C po dobu 4 hodin. Byl přidán hydrogenuhličitan draselný (0,35 g, 3,5 mmol) a oleylbromid (1,21 g, 3,7 mmol) a míchání pokračovalo při 0 °C po dobu 2 hodin a při teplotě okolí po dobu 12 hodin.

Rozpouštědlo bylo odpařeno ve vysokém vakuu a zbytek byl extrahován z ethylacetátu a studené (0 °C) vody. Organická fáze byla odpařena, čímž vzniklo 2,46 g žlutého sirupu. Surový výrobek byl rozpuštěn v acetonitrilu a byla přidávána 1 M HCl(vodná) dokud nebylo dosaženo pH = 2.

Bylo přidáno 30 ml vody a acetonitril byl odpařen. Výrobek byl extrahován z ethylacetátu á dichlormethanu. Sloučené organické fáze byly odpařeny a. surový výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent triethylamin v ethylacetátu. Homogenní frakce byly odpařeny, čímž vzniklo 0,8 g (38 %) titulní sloučeniny.

' ’H NMR (DMSO-d₆, 300 MHz) δ: 7,57,2 (5H, m, ArH), 5,60 a 5,50 (2H, m, N-CHCH-S),

5,35 (2H, m, CH=CH), 4,5 (IH, m, CH-N), 4,35 (IH, s, CH-COO), 4,05 (2H, t, CH₂-OCO),

1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1,55 (2H, m, CH₂-C-OOC), 1,52 a 1,42 (ÓH, s, CH₃), 1,25 (22H, m,

CH₂), 0,85 (3H, t, CH₃).

Léčiva proti cizopasníkům

Parazitické infekce představují důležitý problém v humánní a veterinární medicíně. Parazité se obvykle dostávají do hostitelského organizmu' potravou/vodou nebo kousnutím hmyzu. Parazity můžeme nalézt jak v trávicím traktu (vrstva epitelárn ich buněk), tak v krevním řečišti, kde mohou být napadeny červené krvinky nebo mohou být infikovány jiné cílové orgány jako například plíce nebo mozek. Parazity můžeme také nalézt jak uvnitř, tak vně buněk hostitele. Často, například u prvoků, existují určité etapy ve vývojovém cyklu parazita, ale ne všechny tyto etapy jsou cílem léčby.

Nejčastěji parazitická infekce u člověka je malárie, zatímco u zvířat, zejména u ptáků (drůbež), zůstává hlavním problémem infekce střev kokcidiemi. Bez léčby budou obsahovat fekálie spory, což povede k nové infekci téhož zvířete nebo jiného jedince (je možný také mezidruhový přenos).

Je důležité dosáhnout dostatečného přenosu aktivního léčiva do samotného parazita nebo napří50 klad u malárie a kokcidií do parazity infikovaných buněk.

Lipofilní deriváty proti parazitům podle vynálezu mohou být připraveny obvyklými postupy, které již byly popsány.

-45CZ 299815 B6

Například reakční schéma 10 ukazuje acylací léčiva proti malárii hydroxychlorochinu (XXX). Reakce je poměrně selektivní na primární OH skupinu.

Schéma 10

Biologické účinky io Pokus, který ilustruje zvýšený účinek derivátu selektivního hydroxychlorochinu proti malárii, je popsán dále.

Účinek esteru hydroxychlorochin-elaidové kyseliny na malárii myší

Čtyřdenní test v kmeni NK65 na léčivo citlivých P. berghei byt proveden na švýcarských bílých myších samicích s dávkami 0,063; 0,25; 1,0 a 4 mg/kg hydroxychlorochin-elaidátu a 0,094; 0,395; 1,5 a 6 mg/kg hydroxychlorochinu, které byly podávány intraperitoneálně po dobu 4 dní skupinám myší, po třech kusech v každé skupině. Inokulum s parazity obsahující 10⁷ infikovaných buněk bylo intravenózně podáno ve dni 0 a poté byla podána dávka léčiva pro tento den.

Zvířatům bylo podáváno léčivo po následující tří dny a pátého dne byly připraveny krevní nátěry pro odhad míry napadení parazity. Na molámí bázi je derivát elaidové kyseliny 2,5 až 3-krát účinnější než hydroxychlorochin sám při čtyřdenním testu. Tyto výsledky mohou mít velký význam v léčbě malárie u člověka.

Tabulka 3

Sloučenina	Hodnota ED50 (SE) mg/kg	Hodnota ED90 mg/kg	Hodnota ED99 mg/kg
Síran hydroxychlorochinu	1,74(1,34-2,14)	2,75	4,52
Hydroxychlorochin- elaidát (hodnoty x 433/600)	0,71 (0,58-0,83)	0,93	1,24

V této tabulce jsou uvedeny účinné dávky způsobující 50%, 90% a 99% snížení parazitů malárie P. berghei v krvi myší jak pro síran hydroxychlorochinu, tak pro hydroxychlorochin-elaidát.

-46CZ 299815 B6

Příklady léčiv proti parazitům, která mohou být derivatizována podle vynálezu, zahrnují:

HYDROXYCHLOROCHÍN

AMODIACHIN

PARVAQUON

búpArvaquon

Malárie je stále nejrozšířenějším parazitickým onemocněním, které se projevuje ve 200 až 500 milionech klinických případů ročně. Stále závažnějším problémem se stává získaná odolnost proti léčivům malárie.

¹⁰

Člověk je přirozeně infikován sporozoami, které jsou injikovány bodnutím samičky komára rodu anopheles. Paraziti rychle opouští krevní oběh a soustřeďují se vjatemích parenchymatických buňkách, kde se množí a vyvíjí v tkáňové shizonty. Činidla mohou být použita pro případnou profylaxi, pokud máji účinek na tkáň tvořící plasmodia v játrech. Upřednostnění derivátů lipidů is podle vynálezu pro jatemí tkáň způsobuje, že sloučeniny jsou účinnější proti tkáňovým formám onemocnění malárií. Mohou odstranit jatemí formy P. vívax a P. ovále, které obsahují některé tkáňové parazity, kteří přežívají a prudce se množí se později za účelem opakování infekce erytrocitů měsíce a roky po primárním napadení.

-47·

Více než 85 % případů lidské malárie je způsobeno P. falciparum. Odolné kmeny P. falciparum nehromadí dost vysokou koncentraci léčiva. Blokátory kanálu Ca²⁺ mohou z části obnovit citlivost k léčivům, například chlorochinu. Křížová rezistence k mnoha chemicky odlišným léči5 vům je podobná jako rezistence k mnoha léčivům, což je vidět u neoplastických onemocnění.

Mastné kyseliny samotné mohou mít účinek proti malárii (Krugliak a kol., Experimental Parasitology 81, 97-105, 1995). Mastné kyseliny, například olejová, elaidová, linoleová kyselina, inhibují vývoj parazitické infekce u myší infikovaných Plasmodium vinckeipetteri nebo Plasmodium yoelii nigeriensis.

Avšak vnitrobuněčná koncentrace potřebná k dosažení jednoduchého účinku v lidském organismu vyžaduje nereálně vysoký přívod mastné kyseliny.

Naopak podle použití vynálezu jsou deriváty léčiv proti malárii překvapivě účinně dodávány do vnitrobuněčných parazitů ve vysoké koncentraci a mohou dokonce zastavit mechanismy odolnosti proti léčivům.

Následuje příklad popisující přípravu derivátu proti malárii podle vynálezu:

Příklad 31

7-chlor-4-(4-[ethyl-(2-elaidoyloxyethyl)amino]-l~methylbutylamino)ehinolin

K roztoku 7-ch 1 or-4-(4-[ethy l-(2-elaidoyloxyethyl)amin o]-1-methy Ibuty lam ino)chino linu (hydroxychlorochin) (3,17 g, 9,4 mmol) ve 30 ml dichlormethanu byl přidán chlorid kyseliny elaidové (2,82 g, 9,4 mmol) a reakční směs byla míchána při okolní teplotě po dobu 48 hodin. Bylo přidáno malé množství methanolu a rozpouštědla byla odpařena ve vysokém vakuu. Zbytek byl opakovaně přečištěn na sloupci silikagelu (poprvé: chloroform/methanol 9:1, podruhé: chloroform/methanol 95:5). Homogenní frakce byly odpařeny, čímž vzniklo 1,18 g (21 %) titulní sloučeniny.

‘HNMR (CDC1₃, 300 MHz) δ: 8,52 (IH, d, ArH), 7,95 (IH, d, ArH), 7,75 (IH, d, ArH), 7,35 (IH, dd, ArH), 6,42 (IH, d, ArH), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,15 (2H, t, CHZ), 2,7 (2H, t, CH₂), 2,55 (2H, q, CH₂), 2,52 (2H, t, CHZ), 2,25 (2H, m, CH₂-COO), 1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1,6 (4H, m, CH₂), 1,25 (23H, m, CH₂), 1,0 (3H, t, CH₃), 0,85 (3H, t, CH₃).

KARDIOVASKULÁRNÍ

LÉČIVA

-48CZ 299815 B6

BUNITROL

O^:

LABÉTÁLOL

WARFARIN

Následující obecná reakční schémata ilustrují přípravu derivátů warfarinu a setokenu podle vynálezu.

Schéma 11 ukazuje acylaci antikóagulačního činidla warfarinu (XXXI)

io Schéma 11

Selektivní acylace hydroxy skupiny selokenu (XXXU) je ztížena přítomností amino- funkční skupiny. Amino- funkční skupina je obyčejně chráněna jako BOC derivát a OH skupinaje transformována na ester pomocí chloridu mastné kyseliny. Tyto reakce jsou popsány ve schématu 12.

-49CZ 299815 B6

Schéma 12

V^x/^N

HN

AMINOTRIAZGIi

Br

BENAZOLIN BROMOFENQXIM

BROMOXYNIL 2,4-D

DICAMBA DICLOBUTRAZOL

-50CZ 299815 B6

DISOTSRB

MECOPROP

PICLORAM

o

CH,0 JI >P—NH,

CHjS^

O

CHpJI όΗ,Ο'

METHAMIDOPHÓS

CO, ”x

OH

TRICHLOROPHON

COOH

HORMDDTW

-51 CZ 299815 B6

CHj: z°
OH 0
Z-Λ -\ ŇH	“V T 'i-
CHj O '-Z O	OH
CYCLOHEXIMID	HYMEXA20L

ŇHCjH,.

ETHIRIMOL

Následuje specifický příklad reakčního schématu 11.

Příklad 32

3-(a-acetony lbenzy l)-4-eI aidoyl oxykumarin.

ίο K roztoku 3-(a-acetonylbenzyl)-4“hydroxykumannu (warfarin) (3,70 g, 12 mmol) v 120 ml bezvodého dioxanu a 25 ml pyridinu byl přidán chloridy kyseliny elaidové (3,60 g, 12 mmol) a reakční směs byla míchána při teplotě okolí po dobu 4 hodin. Rozpouštědla byla odpařena ve vysokém vakuu. Zbytek byl rozdělen do etheru a vody. Organická fáze byla promyta kyselinou vinnou (vodná), NaHCO₃ (vodný) a vodou. Vysušená organická fáze byla zakoncentrována a výrobek byl přečištěn na sloupci silikagelu, eluent směs heptan/ethylaeetát (6:1). Znečištěné frakce byly přečištěny a homogenní frakce byly odpařeny, čímž vzniklo 5,1 g (70 %) titulní slou.. ceniny ve formě bledě žlutého oleje. .....

Ή NMR (CDCb, 300 MHz) 5: 7,55 - 7,15 (9H, m, ArH), 5,38 (2H, m, CH=CH), 4,78 (IH, t,

CH), 3,45 (2H, m, CH₂-COCH), 2,75 (2H, t, CHr-COO), 2,18 (3H, s, CHj), 1,95 (4H, m, CHjCH=), 1,85 (2H, m, CH₂-C-COO), 1,5- 1,2 (20H, m, CH₂), 0,85 (3H, t, CHj).

Agrochemikálie, které mají jednu nebo více funkčních skupin vybraných z následujících: alkohol, ether, fenyl, amino, amido, thíol, karboxylová kyselina a ester karboxylové kyseliny, mohou být derivatizovány podle vynálezu. Příklady takových chemikálií používaných v zemědělství a zahradnictví zahrnují:

Claims (38)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Lipofilní derivát adrenokortikosteroidu vybraného ze skupiny zahrnující betamethason, korio tison, dexamethason, fluocinolon, fludrokortíson, hydrokortison, methyl přední sol on, prednisolon, triamcinolon, eprozinol, paramethason, prednison, beclomethason a orciprenalin, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol a aminoskupiny, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina adrenokortikosteroidu je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny

   15 zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS-, RCH₂O-, RCH₂NH- -COOCH₂R, -CONHCH₂R a ~SCH₂R, kde Rje lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující ciš-8-heptadecenyl, trans-8heptadecenyi; cis— 10-nonadecenyl a trans-ítL-nonadecenyl.
2. 2. Lipofilní derivát podle nároku 1, kde adrenokortikosteroid je vybrán ze skupiny zahrnující

   20 prednisolon a betamethason.
3. 3. Derivát podle nároku 1, kterým je 11 β, 17α,21 -trihydroxy-pregna-1,
4. 4-dien-3,20-dion-21elaidát.

   25 4. Derivát podle nároku 1, kterým je 9-fluor-11 β, 17,21-trihydroxy-l 6p-methylpregna-1,4dien-3,2Q-dion-21 -elaidát
5. 5. Lipofilní derivát nesteroidního protizánětl ivého léčiva (NSAID) vybraného ze skupiny zahrnující acemetacin, alclofenak, amfenak, aspirin, bendazak, benorylát, benoxaprofen, kyselinu

   30 bucloxovou, bufexamak, bumadizon, butibufen, carprofen, cinmetacin, clidanak, clometacin, cloripak, diclofenak, diflunisal, etodolak, etofenamát, felbinak, fenbufen, fenclofenak, fenclorak, fendosal, fenoprofěn, fentiazak, kyselinu flufenamovou, flurbiprofen, glafenin, ibufenak, ibuprofen, indomethacin, isofezolak, isoxepak, ketoprofen, ketorolak, lonazolak, kyselinu meclofena-54CZ 299815 B6 movou, kyselinu mefanamovou, kyselinu metiazinovou, nabumetin, naproxen, kyselinu niflumovou, oxametacin, oxaprozin, pirazolak, piroxicam, kyselinu protizinovou, kyselinu salicylovou, sulindak, surgam, tenidap, tenoxicam, tiaramid, tinoridin, kyselinu tolfenamovou, tolmetin a zomeriak, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných

   5 ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido, kyselinu karboxylovou a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina NSAID je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS-, RCH₂O-, RCH₂NH-, -COOCH₂R, -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde R je lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl

   10 a trans-10-nonadecenyl.
6. 6. Lipofilní derivát podle nároku 5, kde NSAID je vybrána ze skupiny zahrnující diclofenac, indomethacin, naproxen a piroxicam.

   15
7. 7. Derivát podle nároku 5, kterým je (cis-9'-oktadecenyl)ester (2-2,6-dichlorfenyl)aminobenzenoctové kyseliny.
8. 8. Derivát podle nároku 5, kterým je (cis-9-oktadecenyl)amid l-(p-chlor-benzoyl>-5methoxy-2-methylindo 1-3 -octové kyseliny.
9. 9. Derivát podle nároku 5, kterým je (cis-9'-oktadecenyl)amíd S(+)-2-(6-methoxy-2-naftyl)propionové kyseliny.
10. 10. Derivát podle nároku 5, kterým je (cis-9'-oktadecenyl)ester S(+)-2-(6-methoxy-2-naftyl)25 propionové kyseliny.
11. 11. Derivát podle nároku 5, kterým je 4-0-(trans-9^,-oktadeeenovl)-2-methyl-N(2-pyridyl)2H-1,2-benzothiazon~3-karboxamid-l, 1-dioxid.

    30
12. 12. Derivát podle nároku 5, kterým je 4-O-(cis-l l-eikosenoyl)-2-methyl-N(2-pyridyl)-2H1,2-benzothiázon-3-karboxamid-1,1 -dioxid.
13. 13. Derivát podle nároku 5, kterým je (cis-9'-oktadecenyl)ester 2-hydroxybenzoové kyseliny.

    35
14. 14. Derivát podle nároku 5, kterým je (cis-9'~oktadecenoxy)ethylbenzoát.
15. 15. Derivát podle nároku 5, kterým je 2-(cis-9'-oktadecenoxy)benzoová kyselina.
16. 16. Derivát podle nároku 5, kterým je ethylester S(+)-2-(6-[cis-9'-oktadecenoxy]-2-naftyl)40 propionové kyseliny.
17. 17. Derivát podle nároku 5, kterým je S(+}-2-ó-[cis-9'-oktadecenoxy]-2~naftyl)propionová kyselina.

    45
18. 18. Lipofilní derivát léčiva proti rakovině vybraného ze skupiny zahrnující megestrol, medroxyprogesteron, hexestrol, trilostan, amino-glutethimid, epitiostanol, calusteron, 2-ethylhydrazid kyseliny podofillinové, pirarubicin, doxorubicin, daunorubicin, taxol, mopidamol, mitoxantron, lonidamin, etoposid, eflomitin, defosamid, trimetrexát, methotrexát, deopterin, thioguanin, thiamipren, merkaptopurin, dacarbazin, nimustin, chlorzotocin, melfalan, estramustin, cyklofosf50 amid, chlorambucil a trimethylolmelamin, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido, thiol, kyselinu karboxylovou a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina léčiva proti rakovině je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS-, RCH₂O-, RCH₂NH- -COOCH₂R,

    -55CZ 299815 B6

    -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde R je lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis—8— heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cís-10-nonadecenyl atrans-10-nonadecenyl.
19. 19. Lipofilní derivát podle nároku 18, kde léčivo proti rakovině je vybráno ze skupiny zahrnující

    5 chlorambucil, melfalan a taxol.
20. 20. Derivát podle nároku 18, kterým je ester chlorambuciloleylu.
21. 21. Derivát podle nároku 18, kterým je mefalanamid kyseliny elaidové.
22. 22. Derivát podle nároku 18, kterým je taxo 1-2^ř—claidát.
23. 23. Derivát podle nároku 18, kterým je daunorubicinamid kyseliny elaidové.

    15
24. 24. Derivát podle nároku 18, kterým je doxorubicinamid kyseliny elaidové.
25. 25. Derivát podle nároku 18, kterým je daunorubicinoleylkarbamát,
26. 26. Derivát podle nároku 18, kterým je doxorubicinoleylkarbamát.
27. 27. Lipofilní derivát anti mikrobiálního činidla vybraného ze skupiny zahrnující oxacillin, ampicillin, amoxicillm, cefalexin, cefalotin, cefalosporin, doxycyklin, chloramfeníkol, kyselina pamino-salicylová, ethambutol, ciprofloxacin, enrofloxacin, difioxacin a danofloxacin, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující

    25 alkohol, ether, fenol, amino, amido, kyselinu karboxylovou a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina antimikrobiálního činidla je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS-, RCH₂O-, RCH₂NH- -COOCH₂R, -CONHCH.R a -SCH₂R, kde R je lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl

    30 a trans-10-nonadecenyl.
28. 28. Lipofilní derivát podle nároku 27, kde mikrobiální činidlo je vybráno ze skupiny zahrnující kyselinu p-aminosalicylovou, chloramfeníkol, oxacillin a ampicillin,

    35
29. 29. Derivát podle nároku 27, kterým je elaidylester kyseliny p-aminosalicylové.
30. 30. Derivát podle nároku 27, kterým je kyselina 4-(elaidamido)salicylová.
31. 31. Derivát podle nároku 27, kterým je chloramfeníkol kyseliny elaidové.
32. 32. Derivát podle nároku 27, kterým je oleylester oxacillinu.
33. 33. Derivát podle nároku 27, kterým je ampicillinamid kysel iny elaidové.

    45
34. 34. Lipofilní derivát léčiva proti parazitům vybraného ze skupiny zahrnující amodiachin, hydroxychlorochin, meflochin, mepakrin, dekochinát, zoalen, sloučeninu vzorce

    -56CZ 299815 B6 a sloučeninu vzorce obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina léčiva proti parazitům je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, RCONH-, RCOS-, RCH₂O-,

    10 RCH₂NH- -COOCH₂R, -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde R je lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl a trans-10-nonadecenyl.
35. 35. Derivát podle nároku 34, kterým je 7-ch lor-4-[4-[ethyl(2-elaidoy loxy ethy l)am i no] methy 115 butylaminojchinolin.
36. 36. Lipofilní derivát kardiovaskulárního léčiva vybraného ze skupiny zahrnující captopril, enalapril, bunitrol, seloken, labetalol a seloken, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido, thiol,

    20 kyselinu karboxylovou a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční skupina kardiovaskulárního léčívaje nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny zahrnující RCOO-, RCONH- RCOS-, RCH₂O-, RCH₂NH- -COOCH₂R, -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde R je lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8-heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl a trans-10-nonadecenyl.
37. 37. Derivát podle nároku 36, kterým je 3-(a-acetonylbenzyl)-4-elaidoyloxykumarin.
38. 38. Lipofilní derivát agrochemického činidla vybraného ze skupiny zahrnující aminotriazol, asulam, benazolin, bromofenoxim, bromoxynil, 2,4-D, dícama, diclobutrazol, dinoterb, fluazifop,

    30 mecoprop, picloram, sulfomethuron, methamidofos, trichlorofon, ancymidol, hormodin, cykloheximid, hymexazol a ethirimol, obsahující ve své molekulární struktuře jednu nebo více funkčních skupin vybraných ze skupiny zahrnující alkohol, ether, fenol, amino, amido, karboxylovou kyselinu a ester kyseliny karboxylové, přičemž uvedená funkční skupina nebo alespoň jedna uvedená funkční agrochemického činidla je nahrazena lipofilní skupinou vybranou ze skupiny

    35 zahrnující RCOO-, RCONH- RCOS-, RCH₂O-, RCH₂NH- -COOCH₂R, -CONHCH₂R a -SCH₂R, kde R je lipofilní zbytek vybraný ze skupiny zahrnující cis-8-heptadecenyl, trans-8heptadecenyl, cis-10-nonadecenyl atrans-10-nonadecenyl.