CZ299812B6 - 2,6-Dioxopiperidin a farmaceutická kompozice s jeho obsahem - Google Patents

Abstract

2,6-Dioxopiperidin obecného vzorce I nebo II, jeho použití pro snižování hladiny TNF.sub.alfa.n. nebo lécení zánetlivých, autoimunitních, onkogennícha kancerózních chorob u savcu.

Description

2,6-Dioxopipcridin a farmaceutická kompozice s jeho obsahem

Oblast techniky

Vynález se týká 2,6-dioxopiperidinů definovaných dále, jako takových a pro použití pro snižování hladiny TNF_aif_a nebo léčení zánětlivýeh, autoimunitních, onkogenních a kancerózních chorob u savců. Také se týká farmaceutických kompozic obsahujících tyto sloučeniny.

Dosavadní stav techniky

Tumor neerosis faktoru a, nebolí TNFa, je cytokin, který je primárně uvolňován tnononukleárními fagocyty jako odpověď na celou řadu imunostimulátorů. Je-li podán živočichům nebo clo15 věku, způsobuje zánět, horečku, má účinky na kardiovaskulární aparát, způsobuje krvácení, koagulaci a odpověď akutní fáze podobnou jako při akutních infekcích a šokových stavech. Nadměrná nebo neregulovaná tvorba TNF a hraje roli v celé řadě onemocnění. Mezi taková onemocnění patří endotoxémie a/nebo syndrom toxického šoku (Tracey et al., Nátuře 330, 662-664 (1987) a HinsawetaL, Circ shock30, 279-292 (1990)), kachexie (Dezube et al., Lancet, 335 (8690),

662 (1990) a syndrom respirační tísně dospělých (ARDS), kde byly v plicních aspirátech pacientů s ARDS zjištěny koncentrace TNFa převyšující 12 000 pg/ml (Millar et al. Lancet 2 (8665), 712-714 (1989)). Systémová infúze rekombinantního TNFa vedla také ke změnám typickým pro ARDS (Ferrai - Baliviera et al., Arch. Surg. 124 (12), 1400-1405 (1989)).

O TNFa se zdá, že hraje roli v nemocích spojených s kostní resorpci, včetně artritidy. V aktivním stádiu onemocnění dochází působením leukocytů k resorpci kosti, tedy k procesu, na kterém se podle dostupných údajů spolupodílí TNFa (Bertolini et al., Nátuře 319, 516-518 (1986) a Johnson et al., Endocrinology 124 (3), 1 424-1 427 (1989)). Bylo také prokázáno, že TNFa stimuluje resorpci kostí a inhibuje jejich tvorbu za podmínek in vitro i in vivo prostřednictvím stimulace tvorby osteoklastů a jejich aktivace v kombinaci s inhibici funkce osteoblastů. Ačkoli TNFa může být zapleten v celé řadě onemocnění spojených s kostní resorpci včetně artritidy, nej zřetelnější vazbou mezi nemocí a tvorbou TNFa je asociace mezi tvorbou TNFa nádorem nebo hostitelskou tkání a se zhoubnými nádory spojenou hyperkalcémií (Calci, Tissue Int. (US) 46 (Suppl.), S3-10 (1990)). V reakci štěpu proti hostiteli (GVHD) byly spojeny zvýšené hladiny TNFa s hlavními komplikacemi akutní alogenní transplantace kostní dřeně. (Holler et al., Blood, 75 (4), 1 011-1 016(1990)).

, „ v

Cerebrální malárie je letální hyperakutní neurologický syndrom spojený s vysokými hladinami TNFa a současně představuje nejzávažnější komplikaci u pacientů s malárií. Hladiny TNFa v séru přímo korelují se závažností onemocnění a s prognózou nemocného postiženého akutní atakou malárie (Grau et al., N. Engl. J. Med. 320 (24), 1 586-1 591 (1989)).

Makrofágy indukovaná angiogeneze je zprostředkovaná cytokinem TNFa. Leibovich etal. (Nátuře, 329, 630-632 (1987) prokázal, že TNFa indukuje za podmínek in vivo tvorbu krevních kapilár v rohovce krysy a dále indukuje u kuřete rozvoj chorioalantoi nových membrán při velmi nízkých dávkách. Autoři navrhli, že TNFa by mohl být kandidát pro indukci angiogeneze u zánětu, hojení ran a nádorového růstu. Produkce TNFa je také spojována s nádorovými onemocněními, zejména pak indukce tvorby TNFa těmito nádory (ChingetaL, Brit. J. Cancer, (1955) 72, 339-343, a Koch, progress in Medicinal Chemistry, 22, 166-242 (1985).

TNFa hraje také roli u chronických plicních zánětlivýeh onemocnění. Ukládání částic křemíku vede k silikóze, onemocnění charakterizovaném progresivním respiračním selháváním způsobeném fibrotickou reakcí. Protilátky proti TNFa zcela zabránily u myší vytvoření plicní fibrózy indukované křemíkem (Pignet et al., Nátuře, 344:245-247(1990)). U zvířecích modelů fibrózy

-1CZ Z99812 B6 indukované křemíkem a azbestem byly prokázány vysoké koncentrace TNFa (v séru a v izolovaných makrofázích) (Bissonette et a 1., Inflammation 13 (3), 329-339 (1989)). Bylo také zjištěno, že alveolární makrofágy pacientů s plicní sarkoidózou ve srovnání s normálními dárci krve spontánně uvolňují velká kvanta TNFa (Baughman et ak, J. Lab. Clin. Med. 115 (1), 36-42 (1990)).

TNFa se také účastní zánětlivé odpovědi vznikající při reperfúzi, což se nazývá reperfúzní poškození a je hlavní příčinou poškození tkáně po přerušení průtoku krve. (Vedder et ak, PNAS 87, 2 643-2 646 (1990)). TNFa také poškozuje vlastnosti endoteliálních buněk a má rozličné prokoagulační aktivity, jako jsou například zvýšení tkáňového prokoagulačního faktoru a suprese ío antikoagulačně působícího protenu C, stejně tak jako zpětnovazebně snížení exprese trombomodulinu (Sherry et ak, J. Cell Biok 107, 1 269-1 277 (1988)). TNFa má prozánětlivé aktivity, které spolu s jeho časnou tvorbou (během počáteční fáze zánětu) z něj vytvářejí pravděpodobný mediátor tkáňového poškození u několika důležitých onemocnění, která zahrnují, ačkoli nejsou limitována pouze na: infarkt myokardu, mozková mrtvice a cirkulační šok. Velmi důležitá může být pomocí TNFa indukovaná exprese adhezních molekul na endoteliálních buňkách, jakými jsou například intercelulámí adhezní molekula (ICAM), nebo endoteliáiní leukocytámí adhezní molekula (ELÁM) (Munro et ak, Am. J. Path. 135 (1), 121-132 (1989)).

U revmatoídní artritidy (Elliot et ak, Int, J. Pharmac. 1995 17 (2), 141-145) a u Crohnovy choro20. by (von Dullemen et ak, Gastroenterology, 1995 109 (1), 129-135) byl prokázán příznivý účinek blokády TNFa monoklonálními protilátkami.

Navíc je dnes známo, že TNFa je účinný aktivátor replikace retrovirů včetně aktivace HIV-I. (Duh et ak, Proč. Nati. Acad. Sci. 86, 5 974-5 978 (1989); Poli et ak, Proč. Nati. Acad. Sci. 87,

782-785 (1990); Monto et ak, Blood 79, 2 670 (1990); Clouse et ak, J. Immunol. 142, 431-438 (1989); Poli et ak, AIDS Res. Hum. Retrovirus, 191-197 (1992)). AIDS vzniká v důsledku infekce T lymfocytů virem lidské imunodeficience (HIV). Doposud byly identifikovány tři kmeny HIV, HIV-1, HIV-2 a HIV-3. Důsledkem infekce HIV je narušení T lymfocyty zprostředkované imunity, což se manifestuje u infikovaných jedinců těžkými oportunními infekcemi a/nebo neob30 vyklými neoplazmaty. Infekce T lymfocytů vyžaduje jejich aktivaci. Viry jako HIV-1 a HlV-2 infikují T lymfocyty po jejich aktivaci a exprese proteinů a/nebo replikace takových virů je zprostředkována nebo udržována právě aktivací T lymfocytů. Je-li infikovaný T lymfocyt aktivován virem HIV, musí být udržován v aktivovaném stavu, aby umožnil expresi genů HIV a jeho replikaci, cytokiny, speciálně TNFa hrají roli v T lymfocyty zprostředkované expresi proteinů

HIV a/nebo replikaci viru tím, že udržují aktivaci T lymfocytů. Z tohoto důvodu interference s aktivitou cytokinů, jako je například zabránění nebo inhibice produkce cytokinů, zejména pak TNFa u HIV infikovaných jedinců pomáhá omezit aktivaci T lymfocytů způsobenou infekcí HIV.

Monocyty, makrofágy a příbuzné buňky, jako jsou například Kupfferovy buňky a buňky gliové, hrají také roli v udržování HIV infekce. Tyto buňky podobnéjako T. lymfocyty jsou terčem virové replikace a úroveň virové replikace je závislá na stavu aktivace buněk. (Rosenberg et al,, The Immunopathogenesis of HIV Infection, Advances in Immunology, 57 (1989)). U cytokinů, jako je například TNFa, bylo prokázáno, že aktivují replikaci HIV v monocytech a/nebo makrofágech (Poli etal., Proč. Nati. Acad. Sci., 87, 782-784 (1990)). Z tohoto důvodu prevence nebo inhibice tvorby cytokinů nebo jejich aktivity pomáhá omezit progresi HIV v T lymfocytech. Další studie identifikovaly TNFa jako společný faktor v aktivaci HIV za podmínek in vitro a přinesly jasný mechanismus účinku cestou jaderného regulačního proteinu nalezeného vcytoplazmě buněk (Osbom, et al., PNAS 86, 2 336-2 340). Tato fakta naznačují, že snížení syntézy TNFa může mít antivirový efekt u HIV infekcí snížením transkripce a tedy tvorby viru.

Virová replikace u latentní HIV infekce v T lymfocytech a makrofázích může být indukována TNFa (Folks etal., PNAS 86, 2 365-2 368 (1989)). Molekulární mechanismus této indukce je naznačen schopností TNFa aktivovat regulační protein genu (NFkB) nacházený v cytoplazmě

-2CZ 299812 B6 buněk, které podporují replikaci HIV vazbou k sekvenci virového regulačního genu (LTR) (Osbom etal., PNAS 86, 2 336-2 340 (1989)). Úloha TNFa u kachexie spojené s onemocněním AIDS je naznačována zvýšenými hladinami TNFa v séru a vysokými hladinami spontánní tvorby TNFa vmonocytech periferní krve těchto pacientů (Wright et al., J. Immunol. 141(1), 995 104(1988)). TNFa hraje roli i v jiných virových infekcích, jako jsou infekce cytomegalovým virem (CMV), virem chřipky, adenovirem a viry herpetickými ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny výše.

Jaderný faktor kB je pleiotropní transkripční aktivátor (Lenardo etal., Cell 1989, 58, 227-29). io NFkB je transkripčním aktivátorem u celé řady onemocnění a zánětlivých stavů a pravděpodobně reguluje hladiny cytokinů včetně TNFa a je také aktivátorem transkripce HIV (Dbaibo, et al.,

J. Biol. Chem. 1993, 17 762-66; Duh et al., Proč. Nati. Acad. Sci. 1989, 86, 5 974-78; Bachelerie et al., Nátuře 1991, 350, 709-12; Boswasetab, J. Acquired Immune Deficiency Syndrome 1993, 193, 6, 778-786; Suzuki etal., Biochem. and Biophys. Res. Comm. 1993, 193,

277-83; Suzuki etal., Biochem. and Biophys. Res. Comm. 1992, 189, 1 709-15; Suzuki etal.,

Biochem. Mol. Bio. Int. 1993, 31 (4), 693-700; Shakhov et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 1990, 171, 35-47; a Staal etal., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 1990, 87, 9 943—47). Z tohoto důvodu inhibice vazby NFkB může regulovat transkripci genu(ů) pro cytokiny a prostřednictvím této regulace i jiných mechanismů může být tato inhibice užitečná pro potlačení projevů celé řady onemoc20 nění. Zde popsané sloučeniny mohou inhibovat účinek NFkB v jádře a jsou proto užitečné v léčbě celé řady nemocí včetně, ačkoli nikoli pouze, revmatoidní artritidy, revmatoidní spondylitidy, osteoartritidy, jiných artritických onemocnění, septického šoku, sepse, endotoxém ického šoku, reakce štěpu proti hostiteli, chřadnutí, Crohnovy choroby, nespecifických střevních zánětů, ulcerózní kolitidy, roztroušené sklerózy, systémového lupus erytematosis, ENL u lepry, HIV,

AIDS a oportunních infekcí u AIDS. Hladiny TNFa a NFkB jsou ovlivňovány reciproční zpětnou vazbou. Jak je uvedeno výše, sloučeniny předkládaného vynálezu ovlivňují hladiny TNFa i NFkB.

Mnoho buněčných funkcí je zprostředkováno hladinami cyklického 3',5' adenosin monofosfátu (cAMP). Tyto buněčné funkce se mohou spolupodílet na zánětlivých onemocněních zahrnujících astma, záněty a další onemocnění (Lowe a Cheng, Drugs of the Future, 17 (9), 799-807, 1992). Bylo prokázáno, že elevace cAMP v zánětlivých leukocytech inhibuje jejich aktivaci a následně uvolňuje zánětlivé mediátory včetně TNFa a NFkB. Zvýšené hladiny cAMP vedou také k relaxaci hladkého svalstva dýchacích cest.

Snížení hladin TNFa a/nebo zvýšení hladin cAMP proto představuje cennou terapeutickou mož. nost pro léčbu mnoha zánětlivých, infekčních,-imunologických nebo maligních onemocnění. Tato onemocnění zahrnují, ačkoli nejsou limitovány pouze na, septický šok, sepsi, endotoxémický šok, hemodynamický šok a syndrom sepse, poischemické reperfúní poškození, malárie, mykobakte40 riální infekce, meningitis, psoriáza, městnavé srdeční selhání, fibrotická onemocnění, kachexie, odhojení graftu, nádorová onemocnění, autoimunní choroby, oportunní infekce u AIDS, revmatoidní artritis, revmatoidní spondylitis, osteoartri tis, jiná artritická onemocnění, Crohnovu chorobu, ulcerózní kolitidu, roztroušenou sklerózu, systémový lupus erytematosis, ENL u lepry, radiační poškození a hyperoxické alveolámí poškození. Dřívější snahy potlačit účinky TNFa zahrnovaly metody od použití steroidů, jako jsou například dexamethason a prednisolon, až k používání polyklonálníeh i monoklonálních protilátek (Beutler et al., Science 234, 470474(1985), WO 9211383).

Podstata vynálezu

V souvislosti s vynálezem se zjistilo, že určitá skupina nepolypeptidových sloučenin, která je popsána dále, snižuje hladinu TNF_ai_fa.

-3CZ 299812 B6 (II),

Předmětem vynálezu je 2,6-dioxopiperidin obecného vzorce II

kde jeden z X a Y představuje skupinu C=O, a druhý z X a Y znamená skupinu C-O, nebo CH₂; jeden z R¹, R², R³ a R⁴ je NHR⁵ a zbývající R¹, R², R³ a R⁴ jsou atomy vodíku;

R⁵ je vodík, nebo alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo skupina vzorce CO-R⁷CH(R^,0)NR⁸R⁹;

R⁶ je alkylskupina s 1 až 8 uhlíkovými atomy, benzylskupina, chlor nebo fluor;

R⁷je m-fenylenskupina nebo p-fenylenskupina nebo skupina vzorce -(C_T1H_2l,)-₇ kde n má hodnotu od 0 do 4;

každý z R⁸ a R⁹, nezávisle jeden na druhém, představuje vodík nebo alkylskupinu s 1 až 8 atomy 20 uhlíku, nebo R⁸ a R⁹, brány dohromady představují tetrametylenskupinu, pentametylenskupinu, hexametylenskupinu, nebo skupinu vzorce -CH₂CH₂XCH₂CH₂-, kde X je -0-, -S- nebo -NH-;

R¹⁰ je vodík, alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo fenylskupina; a jeho R a S izomer a adiční sůl s kyselinou, pokud je ve sloučenině obecného vzorce II přítomen protonovatelný atom dusíku.. .

Výhodným 2,6-dioxopiperidinem obecného vzorce lije sloučenina vzorce lil

(III) nebo její sůl.

2,6-Dioxopiperidin vzorce III má přednostně optickou čistotu nad 95 % a jedná se o (R)—3—(3— 35 aminoftalimido)-3-methylpiperidin-2,6-dion nebo (S)-3-(3-aminoftalimido)-3-methylpiperidin-2,ó-dion.

Dále je předmětem vynálezu také 2,6-dioxopiperidin obecného vzorce I

-4CZ 299812 B6

jeden z X a Y představuje skupinu C=0, a druhý z X a Y znamená skupinu C=0, nebo CH₂;

(i) každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halogen nebo alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo (íi) jeden zR¹, R² R³ a R⁴ je skupina NHR⁵ a zbývající z R^l, R², R³ a R⁴ jsou atomy vodíku;

¹⁰

R⁵ je vodík, nebo alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo skupina vzorce CO-R⁷CH(R^l0)NR⁸R⁹;

R⁶ je vodík, alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, benzylskupina chlor, nebo fluor;

R⁷je m-fenylenskupina nebo p-fenylenskupina nebo skupina vzorce-(C_nH_2n)-, kde n má hodnotu od 0 do 4;

každý z R⁸ a R⁹, nezávisle jeden na druhém, představuje vodík nebo alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo R⁸ a R⁹, brány dohromady představují tetrametylenskupinu, pentametytenskupinu, hexametylenskupinu, nebo skupinu vzorce -CH₂CH₂XCH₂CH₂- kde X je -0-, -S- nebo -NH-; R¹⁰ je vodík, alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo fenylskupina; a adiční sůl s kyselinou, pokud je ve sloučenině obecného vzorce 1 přítomen protonovatelný atom dusíku;

pro snižování nežádoucí hladiny TNF_aif_a u savců.

Předmětem, vynálezu je dále také 2,6-HJioxopiperidin obecného vzorce ί, ΙΪ nebo III pro použití pro snižování hladiny TNF_aif_a nebo léčení zánětlívých, autoimunitních, onkogenních a kancerózních chorob u savců.

Konečně jsou předmětem vynálezu také farmaceutická kompozice (přípravek, prostředek či pre35 pařát) obsahující tyto sloučeniny a farmaceuticky vhodný nosič, ředidlo nebo excipient, která je určena zejména k výše uvedeným účelům.

Farmaceutická kompozice podle vynálezu je účelně ve formě tablety, tobolky, pastilky, pilule, oplatky, roztoku, suspenze, emulze, prášku, aerosolu, spreje, čípku, tamponu, pesaru, masti, krému, pasty, pěny nebo gelu a jako taková je vhodná pro perorální, parenterální, topieké, rektální, sublinguální, bukální, vaginální, transdermální nebo bazální podávání.

První preferovanou skupinou sloučenin jsou sloučeniny definované vzorcem I, kde alespoň jeden z R¹, R², R³, R⁴ a R⁶je jiný než vodík. Mezi těmito sloučeninami je preferovanou skupina slouče45 nin, kde každý z R¹, R², R³, R⁴ jsou nezávisle na ostatních halo nebo alkyl deriváty uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy deriváty uhlíkových atomů 1 až 4; R⁶ je vodík, metyl, etyl nebo propyl; každý z R⁸ a R⁹ nezávisle na sobě je vodík nebo metyl. Z těchto sloučenin jsou preferovanou

5CZ 299812 B6 podskupinou sloučeniny, v kterých R⁷ je w-fenylen nebo p-fenylen, zatímco druhou preferovanou podskupinou jsou sloučeniny, v kterých R⁷ je (^Η_2ιυΚ kde n má hodnotu 0 až 4.

Další preferovanou skupinou sloučenin jsou sloučeniny definované vzorcem í, kde alespoň jeden z R¹, R², R³ a R⁴ je NH2 a zbývající R¹, R², R³ a R⁴ jsou vodík; R⁶ je vodík, metyl, etyl nebo propyl; a R'° je vodík. Z těchto sloučenin jsou první preferovanou podskupinou ty sloučeniny, v kterých je R⁷ m-fenylen nebo p-fenylen, zatímco druhou preferovanou podskupinou jsou sloučeniny, v kterých R⁷ je (CnH_2n)-, kde n má hodnotu 0 až 4.

Termín alkyl označuje univalentní nasycený, větvený nebo alifatický uhlovodíkový řetězec obsahující 1 až 8 uhlíkových atomů. Příkladem takových alkylovýeh skupin jsou metyl, etyl, propyl, izopropyl, butyl, izobutyl, sec-butyt a tert-butyl. Alkoxy se vztahuje na alkylovou skupinu navázanou na zbytek molekuly prostřednictvím éterového atomu kyslíku. Příkladem takových alkoxy skupin jsou metoxy, etoxy, propoxy, izopropoxy, butoxy, izobutoxy, sec-butoxya tert-butoxy.

R^l, R², R³ a R⁴ jsou nejlépe chloro, fluoro, metyl nebo metoxy.

Sloučeniny definované Vzorcem 1 jsou používané, pod dohledem kvalifikovaného odborníka, k inhibicí nežádoucích účinků TNFa. Sloučeniny mohou být podávány savcům potřebujícím takovou léčbu perorálně, rektálně nebo parenterálně, samotné nebo v kombinaci s dalšími terape20 utickými látkami včetně antibiotik, steroidů atd.

Sloučeniny předkládaného vynálezu mohou být používány topicky v léčbě nebo profylaxi topických onemocnění zprostředkovaných nebo exacerbovaných nadměrnou tvorbou TNFa, jako jsou virové infekce, jako například infekce způsobené herpetickými viry, nebo virová konjuktivitida, psoriáza, atopická dermatitida atd.

Sloučeniny mohou být také použity ve veterinární medicíně pro léčbu jiných savců než je člověk, kteří potřebují zabránit nebo inhibovat tvorbu TNFa. Onemocnění zprostředkovaná cytokinem TNFa předurčená k terapeutickému nebo profylaktickému použití zvířat zahrnují nemoci uvede30 né výše, ale zejména virové infekce. Mezi příklady patří virus kočičí imunodeficience, virus koňské infekční anémie, virus kozí artritidy, virus visna a maedi a také další lentiviry.

Sloučeniny mohou být připraveny prostřednictvím iniciální reakce formaldehydu s meziproduktem definovaným vzorcem:

rI

R³'

ve kterém:

X a Y jsou stejné, jak je definováno výše;

každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy uhlíkových atomů 1 až 4, nebo (ii) jeden z R¹, R², R³ a R⁴ je nitro nebo chráněná amino skupina a zbývající R^l, R², R³ a R⁴ jsou vodík; a

R⁶ je vodík, alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, benzo, chloro, nebo fluoro;

-6CZ 299812 B6

Výsledný N-hydroxymetyl meziprodukt definovaný vzorcem II je poté spojen s derivátem karboxylové kyseliny charakterizované vzorcem IV za použití obecně známých metod:

(V) kde Hal je reaktivní halogen, jako například chlor, brom, nebo iod.

Zde používané chránící skupiny označují skupiny, které nejsou obecně přítomny ve finálních terapeutických sloučeninách, ale které jsou úmyslně začleněny v určitém stádiu syntézy za úče10 lem chránění skupin, které by jinak mohly být poškozeny v průběhu chemických reakcí. Tyto chránící skupiny jsou odstraněny v pozdější fázi syntézy a sloučeniny nesoucí takové chránící skupiny jsou primárně důležité jako chemické meziprodukty (ačkoli některé deriváty vykazují také biologickou aktivitu). Z tohoto důvodu není přesná struktura chránících skupin kritická. Četné reakce tvorby a odstranění těchto chránících skupin jsou popsány v celé řadě standardních pra15 cí zahrnujících například „Protective Groups in Organic Chemistry“, Plenům Press, London and New York, 1973; Greene, Th. W. „Protective Groups in Organic Synthesis“, Wiley, New York, 1981; „The Peptides“, Vol. I, Schroder and Lubke, Academie Press, London and New York, 1965; „Methoden der organischen Chemie“, Houben-Weyl, 4^th Edition, Vol. 15/1, Georg Thieme Verlag, Stutgart 1974, čímž jsou tyto práce zde začleněny jako reference.

Aminoskupina může být chráněna jako amid za použití acylové skupiny, která je selektivně odstranitelná za mírných podmínek, zejména se jedná o benzyolxykárbonylové, formylové, nebo nižší alkanoylové skupiny, které jsou rozvětvené v pozici 1 nebo a ke karbonylové skupině, zejména terciárnímu alkanoylu, jako je například pivaloyí, nižší alkanoylová skupina, která je nahra25 zena v pozici a ke karbonylové skupině, jako je například trifluoroacetyl.

Spřažovací látky zahrnují činidla jako například dicyklohexylkarbodiimid a N,N-karbonyldiimidazot.

Po proběhnutí spřažovací reakce mohou být konvenčním způsobem sloučeniny charakterizované Vzorcem V aminovány, například aminem v přítomnosti jodidu sodného.

Alternativně je sloučenině charakterizované Vzorcem III umožněno reagovat s chráněnou aminokarboxylovou kyselinou charakterizovanou Vzorcem IVA:

-7CZ 299812 B6

(VA) kde Z je chráněná aminoskupina.

Po proběhnutí této spřažovací reakce je amino chránící skupina odstraněna.

V následujících reakcích, kdy jeden z R¹, R², R³ a R⁴ je nitro, může být tento radikál konvertován katalytickou hydrogenaci na aminoskupinu. Alternativně, pokud je jeden z R¹, R², R³ a R⁴ chráněnou aminoskupinou, může být chránící skupina odštěpena za vzniku odpovídající sloučeniny, io v které je jeden z R¹, R², R³ a R⁴ aminoskupinou.

Navíc k funkci meziproduktů jsou určité další sloučeniny charakterizované Vzorcem 1IA sami o sobě biologicky aktivní ve smyslu snižování hladin tumor necrosis faktoru ά u savců. Tyto sloučeniny jsou charakterizovány vzorcem:

R¹

(ÚB) v kterém;.

jeden z X a Y je C=O, nebo CH₂, a další z X a Y je C=O, nebo CH₂;

(i) každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy deriváty uhlíkových atomů 1 až 4, nebo (ii) jeden z R¹, R², R³ a R⁴ je NHR⁵ a zbývající R¹, R², R³ a R⁴ jsou vodík;

R⁵ je vodík, nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8;

-8CZ 299812 B6

R^ř je vodík, alkyl derivát uhlíkových atomů l až 8, nebo CO-R⁷-CH(R^I0)NR⁸R⁹, kde každý z R⁷, R⁸, R⁹ a R¹⁰ je zde definován; a R⁶ je alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, benzo, chlor, nebo fluor.

Sloučeniny charakterizované Vzorcem ÍIA, kde X i Y jsou C=O, mohou být připraveny reakcí ftalanhydridu, který je příslušně substituován substituenty R¹, R², R³ a R⁴, s a-R^ó-substituovanou solí α-aminoglutarimidu za přítomností kyseliny octové a octanu sodného.

a-R⁶-substítuovaná sůl α-aminoglutarimidu použitá v následujících reakcích může být získána cyklizací a-R^ó-substituo váného glutaminu, v kterém je aminoskupina chráněna. Cyklizace může být například provedena pomocí N,N -karbonyldiimídazolu za přítomnosti kyseliny jako akceptoru, jako je například dimetylaminopyridin. Po ukončení reakce může být příslušným způsobem chránící skupina odstraněna. Chrániči skupinou může být kupříkladu N-benzyloxykarbonyl skupina, která může být odstraněna katalytickou hydrogenaci.

a-R⁶-substituovaný glutamin může být připraven reakcí a-R⁶-substituovaného anhydridu kyseliny glutamové, který má chráněnou aminoskupinu, s amoniakem. a-R⁶-substituovaný anhydrid kyseliny glutamové může být získán zodpovídající cc-R⁶-substituované kyseliny glutamové pomocí octového anhydridu.

Sloučeniny charakterizované vzorcem I a ΪΙΒ mají centrum chirality a mohou existovat jako optické izomery. Racemáty těchto izomerů ί jednotlivé izomery jako takové, stejně tak jako dia4 stereomery s dvěmi chirálními centry, patří všechny do rozsahu předkládaného vynálezu. Racemáty mohou být použity jako takové, nebo mohou být mechanicky odděleny od ostatních jednot25 livých izomerů, například chromatograficky za použití chirálního absorbantu. Jednotlivé izomery mohou být alternativně připraveny v chirální formě, nebo mohou být chemicky separovány ze směsi tvorbou solí s chirální kyselinou, jako jsou například enanciomery 10-kamforsulfonové kyseliny, kamforové kyseliny, α-bromokamforové kyseliny, metoxyoctové kyseliny, vinné kyseliny, diacetylvinné kyseliny, jablečné kyseliny, pyrolidori-5-kaboxylové kyseliny a podobně, s následným uvolněním jedné nebo obou vzniklých bází s možností opakování celého procesu tak, aby bylo možno získat od sebe každý nebo oba izomery v dostatečně čistotě., tj. ve formě s optickou čistotou nad 95 %.

Předkládaný vynález se také týká fyziologicky přijatelných netoxických kyselých adičních solí sloučenin charakterizovaných Vzorci 1 a ΠΒ. Tyto soli zahrnují solí odvozené z organických a anorganických kyselin, jakými jsou bez omezení kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina fosforečná, kyselina sírová, kyselina metansulfonová, kyselina octová, kyselina vinná, kyselina mléčná, kyselina jantarová, kyselina citrónová, kyselina mléčná, kyselina sorbová, kyselina akonitová, kyselina salicylová, kyselina fialová, kyselina embonová, kyselina enan40 tová a podobně.

Perorální lékové formy zahrnují tablety, kapsle, dražé a podobné tvarované a stlačené farmaceutické formy obsahující od 1 do 100 mg léku na lékovou jednotku. Pro parenteráíní podání může být použit izotonický roztok solí s koncentrací 20 až 100 mg/ml aktivní látky, kteiý zahrnuje intramuskulámí, intrathekální, intravenózní a intraarteriální způsob podání. Rektální podání může být uskutečněno prostřednictvím čípků tvořených konventním nosičem, jako je například kakaové máslo.

Farmaceutické preparáty jsou tedy tvořeny jednou nebo více sloučeninami charakterizovanými

Vzorci 1 a IIB spolu s alespoň jedním přijatelným nosičem, diluentem, nebo excipientem. Při přípravě těchto preparátů jsou aktivní látky smíšeny nebo naředěny excipientem, nebo zabudovány na nosič, který může být ve formě kapsle nebo sáčku. Pokud excipient slouží jako diluent, může být vehikulem, nosičem, nebo médiem pro aktivní látku pevný, polo-pevný, nebo tekutý materiál. Z tohoto důvodu mohou být preparáty ve formě tablet, pilulek, prášku, elixírů, suspenzí,

-9CZ 299812 B6 emulzí, roztoků, sirupů, kapslí z měkké a tvrdé želatiny, čípků, sterilních roztoků k injekční aplikaci a sterilně zabalených prášků. Příklady vhodných excipientů zahrnují laktózu, dextrózu, sacharózu, sorbitol, manitol, škrob, akátovou gumu, kalcium silikát, mikrokrystalickoú celulózu, polyvinylpyrolidinon, celulózu, vodu, sirup a metyl celulózu, přičemž preparát může obsahovat lubrikační látky, jako například talek, magnézium stearát a minerální olej, smáčecí látky, jako jsou například metyl a propylhydroxybenzoáty, sladidla nebo dochucující látky.

Preparáty jsou připravovány nejlépe v jednotkových dávkovačích lékových formách, což znamená ve fyzikálně diskrétních jednotkách vhodných k jednotkovému dávkování, nebo v předem určených částech jednotkové dávky k aplikaci člověku nebo jiným savcům v terapeutickém režimu tvořeném jednou nebo opakovanými dávkami, přičemž každá jednotka obsahuje předem určené vypočítané množství aktivního materiálu k požadovanému terapeutickému efektu ve spojení s vhodným farmaceutickým excipientem. Preparáty mohou být připraveny takovým způsobem, že umožňují okamžité, trvalé, nebo zpožděné uvolňování aktivní látky po jejím podání pacientovi za použití známých postupů.

Perorální lékové formy zahrnují tablety, kapsle, dražé a podobné tvarované a stlačené farmaceutické formy obsahující od 1 do 100 mg léku na lékovou jednotku. Pro parenterální podání může být použit izotonický roztok solí s koncentrací 20 až 100 mg/ml aktivní látky, který zahrnuje intramuskulárni, intrathekální, intravenózní a intraarteriální způsob podání. Rektální podání může být uskutečněno prostřednictvím čípků tvořených konvenčním nosičem, jako je například kakaové máslo.

Farmaceutické preparáty jsou tedy tvořeny jednou nebo více sloučeninami charakterizovanými

Vzorci 1 spolu s alespoň jedním přijatelným nosičem, diluentem, nebo excipientem. Při přípravě těchto preparátů jsou aktivní látky smíšeny nebo naředěny excipientem, nebo zabudovány na nosič, ktefy může být ve formě kapsle nebo sáčku. Pokud excipient slouží jako diluent, může být vehikulem, nosičem, nebo médiem pro aktivní látku pevný, polo-pevný, nebo tekutý materiál. Z tohoto důvodu mohou být preparáty ve formě.tablet, pilulek, prášku, elixírů, suspenzí, emulzí, roztoků, sirupů, kapslí z měkké a tvrdé želatiny, čípků, sterilních roztoků k injekční aplikaci a sterilně zabalených prášků. Příklady vhodných excipientů zahrnují laktózu, dextrózu, sacharózu, sorbitol, manitol, škrob, akátovou gumu, kalcium silikát, mikrokrystalickoú celulózu, polyvinylpyrolidinon, celulózu, vodu, sirup a metyl celulózu, přičemž preparát může obsahovat lubrikační látky, jako například talek, magnézium stearát a minerální olej, smáčecí látky, jako jsou například metyl a propylhydroxybenzoáty, sladidla nebo dochucující látky.

Preparáty jsou připravovány nejlépe v jednotkových dávkovačích lékových formách, což znamená ve fyzikálně diskrétních jednotkách vhodných k jednotkovému dávkování, nebo v předem určených částech jednotkové dávky k aplikací člověku nebo jiným savcům v terapeutickém reži40 mu tvořeném jednou nebo opakovanými dávkami, přičemž každá jednotka obsahuje předem určené vypočítané množství aktivního materiálu k požadovanému terapeutickému efektu ve spojení s vhodným farmaceutickým excipientem. Preparáty mohou být připraveny takovým způsobem, že umožňují okamžité, trvalé, nebo zpožděné uvolňování aktivní látky po jejím podání pacientovi za použití známých postupů.

Následující příklady slouží k další typizaci podstaty předkládaného vynálezu, ale neměly by být chápány jako omezující rozsah vynálezu, ktefy je definován čistě prostřednictvím· připojených patentových nároků.

-10CZ 299812 B6

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

N-Benzyloxykarbonyl-a-metylglutamová kyselina

Benzyl chlorformát (12,7 g, 74,4 mmol) byl přidán při teplotě 0 až 5 °C k promíchanému roztoku a-mety!~D,L-glutamové kyseliny (10 g, 62 mmol) v 2 N hydroxidu sodném (62 ml). Poté byla ío reakční směs promíchávána při pokojové teplotě po dobu 3 hodin. Během této doby bylo pH udržováno na hodnotě 11 pomocí 2 N hydroxidu sodného (33 ml). Reakční směs byla poté extrahována éterem (60 ml). Vodná vrstva byla ochlazena v ledové lázni a poté okyselena

N kyselinou chlorovodíkovou (34 ml) na pH = 1. Výsledná směs byla extrahována etylacetátem (3x100 ml). Kombinované etylacetátové extrakty byly promyty roztokem soli (60 ml) a vysušeny (MgSO₄). Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za vzniku 15,2 g(83%) N-benzyloxykarbonyl-a-metylglutamové kyseliny ve formě olejové látky: ^lH NMR (CDCl·,) δ 8,73 (m, 5H), 5,77 (b, IH), 5,09 (s, 2H), 2,45-2,27 (m, 4H), 2,0 (s, 3H).

Podobným způsobem mohou být získány z kyselin a-etyl-D,L-glutamové a a-propyl-D,L-glu20 tamové kyseliny N-benzyloxy kar bonyl-a-etylglutamová a N-benzyl oxy karbony 1-a-propylglutamová.

Příklad 2

Anhydrid kyseliny N-benzyloxykarbonyl-a-metylglutamové

Promíchaná směs N-benzyl oxykarbonyl-a-metylglutamové kyseliny (15 g, 51 mmol) a anhydrid kyseliny octové (65 ml) byly zahřívány pod zpětným chlazením pod dusíkem po dobu

30 minut. Reakční směs byla ochlazena na pokojovou teplotu a poté zakoncentrována ve vakuu za vzniku anhydridu kyseliny N-benzylkarbonyl-a-metylglutamové ve formě olejové látky: ‘HNMR(CDClj)57,44-7,26 (m, 5H), 5,32-5,30 (m, 2H), 5,11 (s, IH), 2,69-2,61 (m, 2H), 2,40-2,30 (m, 2H), 1,68 (s, 3H).

Podobným způsobem mohou být získány z kyselin a-etyl-D,L-glutamové a a-propyl-D,Lglutamové anhydridy kyselin N-benzylkarbonyl-a-ctylglutamové a N-benzylkarbonyl-a-propyjglutamové. . _?

Příklad 3

N-Benzyloxykarbonyl-a-metylizoglutamin

Promíchaný roztok směs anhydridu kyseliny N-benzylkarbonyl-a-metylglutamové (14,2 g,

51,5 mmol) v metylenchloridu (100 ml) byla ochlazena v ledové lázni. Plynný amoniak byl poté probubláván ochlazeným roztokem po dobu 2 hodin. Reakční směs byla promíchávána při pokojové teplotě po dobu 17 hodin a poté extrahována vodou (2x50 ml). Kombinované vodné extrakty byly ochlazeny v ledové lázni a poté okyseleny 4 N kyselinou chlorovodíkovou (32 ml) na pH 1. Výsledná směs byla extrahována etylacetátem (3x80 ml). Kombinované etylacetátové extrakty byly promyty roztokem soli (60 ml) a vysušeny (MgSO₄). Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za vzniku ll,5g N-benzyloxykarbonyl-a-metylizoglutaminu: ^lH NMR (CDC1₃/DMSO) δ 7,35 (m, 5H), 7,01 (s, IH), 6,87 (s, 1H), 6,29 (s, IH), 5,04 (s, 2H), 2,24-1,88 (m, 4H), 1,53 (s,3H).

-11 CZ 299812 B6

Podobným způsobem mohou být získány z anhydridu kyselin N-benzylkarbonyl-a-etylglutamové a N-benzyl karbony 1-a-propyl glutamové sloučeniny N-benzyloxykarbonyl-a-amino-a-etyl izoglutamin N-benz.yloxykarbonyl-a-amino-a-propyl izoglutamin.

Příklad 4

N-Benzyloxykarbonyl-a-amino-a-metylglutaramid io Promíchaná směs N-benzyloxykarbonyl-a-metylizoglutaminu (4,60 g, 15,6 mmol), 1,1 -karbonyldiimidazolu (2,80 g, 17,1 mmol), a 4-dimetylaminopyridinu (0,05 g) v tetrahydrofuranu (50 ml) byly zahřívány pod zpětným chlazením pod dusíkem po dobu 17 hodin. Reakční směs byla poté zakoncentrována ve vakuu do tvorby olejové látky. Olej byl převeden do vody (50 ml) po dobu 1 hodiny. Výsledná suspenze byla zfiltrována a pevná látka promyta vodou a vysušena vzduchem za vzniku 3,8 g hrubého produktu ve formě bílé pevné látky. Hrubý produkt byl chromatograficky purifikován (metylenchloridietylacetát 8:2) za vzniku 2,3 g (50%) N-benzyloxykarbonyl-a-amino-a-metylglutaramidu ve formě bílé pevné látky: mp (bod tání) 150,5-152,5; ‘HNMR(CDCl,)δ8,21 (s, IH), 7,34 (s, 5 H), 5,59 (s, IH), 5,08 (s, 2H), 2,74-2,57 (m, 3H), 2,28-2,25 (m, IH), 1,54 (s, 3H); ^l3C NMR (CDCh) δ 174,06, 171,56, 154,68, 135,88, 128,06,

127,69, 127,65,-66,15, 54,79, 29,14, 28,70, 21,98; HPLC: Waters Nova-Pak C,₈ kolona, mikrony, 3,9x150 mm, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H₃PO₄ (vodná), 7,56 (100%); Anal. Výpočet pro C14H16N2O4; C, 60,86; H, 5,84; N, 10,14. Nalezeno C, 60,88; H, 5,72; N, 10,07.

Podobným způsobem mohou být získány z N-benzyloxykarbonyl-a-amino-a-etylizoglutaminu a N-benzyloxykarbonyl-a-amino-a-propylizoglutaminu sloučeniny N-benzyloxykarbonyl-aamino-a-etyl glutaramid a N-benzyloxykarbonyl-a-amino-a-propylglutaramid.

Příklad 5 a-amino-a-metylglutarimid hydrochlorid

N-benzyloxykarbonyl-a~amino-a-metylglutaramid (2,3 g, 8,3 mmol) byl rozpuštěn v etanolu (200 ml) při mírném zahřívání a výsledný roztok byl ochlazen na pokojovou teplotu. K tomuto roztoku byla přidána 4 N kyselina chlorovodíková (3 ml) a následně 10% Pd/C (0,4 g). Směs byla hydrogenována po dobu 3 hodin v přístroji Parr pod tlakem vodíku 50 psi. Ke směsi byla přidána voda (50 ml) za účelem rozpuštění produktu. Směs byla zfiltrována přes Celitový filtr promyty vodou (50 ml). Filtrát byl zakoncentrován ve vakuu za vzniku pevného rezidua. Pevná látka byla promíchávána etanolem (20 ml) po dobu 30 minut a poté zfiltrována za vzniku 1,38 g (93%) aamino-a-metylglutarimid hydrochloridu ve formě bílé pevné látky: 'HNMR (DMSO-d₆) δ 11,25 (s, IH), 8,92 (s, 3H), 2,84-2,51 (m, 2H), 2,35-2,09 (τη, 2H), 1,53 (s, 3H); HPLC, Waters Nova-Pak C₁₈ kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H₃PO₄ (vodná), 1,03 min (94,6%).

Podobným způsobem mohou být získány z N-benzyloxykarbonyb-a-amino-a-etylglutarimidu a N-benzyloxykarbonyl-a-amino-a-propylglutarimidu sloučeniny α-amino-a-etylglutarimid hydrochlorid a α-Amino-a-propylglutarimid hydrochlorid.

Příklad 6

3-(3-nitroftalimido)-3-rnetylpiperidin-2,6-dion

-12CZ 299812 B6

Promíchaná směs α-amino-a-metylglutarimid hydrochloridu (1,2 g, 6,7 mmol), anhydridu 3nitroftalové kyseliny (1,3 g, 6,7 mmol), a octanu sodného (0,6 g, 7,4 mmol) v kyselině octové (30 ml) byla zahřívána pod zpětným chlazením pod dusíkem po dobu 6 hodin. Směs byla poté ochlazena a zakoncentrována ve vakuu. Výsledná pevná látka promývána vodou (30 ml) a mety5 len chloridem (30 ml) po dobu 30 minut. Suspenze byla zfiltrována, pevná látka promyta metylen chloridem a vysušena ve vakuu (60 °C, < 1 mm) za vzniku 1,44 g (68%) 3-(3~nitroftalimido)-3metylpiperídÍn-2,6-dionu ve formě téměř čistě bílé pevné látky: mp teplota tání 265 až 266,5 °C; *HNMR(DMSO-d₆)5 11,05 (s, IH), 8,31 (dd, J=l,l a 7,9 Hz, IH), 8,16-8,003 (m, 2H), 2,672,49 (m, 3 H), 2,08-2,02 (m, IH), 1,88 (s, 3H); ¹³C NMR (DMSO-d₆) δ 172,20, 171,71, 165,89, ίο 163,30 144,19, 136,43, 133,04, 128,49, 126,77, 122,25, 59,22, 28,87, 28,49, 21,04; HPLC, Waters Nova-Pak C₁₈ kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H₃PO₄ (vodná), 7,38 (98%); Anal. výpočet pro Ci₄HhN₂O6; C, 53,00; H, 3,49; N, 13,24. Nalezeno C, 52,77; H,

3,29; N, 13,00.

Podobným způsobem mohou být získány z α-amino-a-etylglutarimid hydrochloridu a aamino-a-propylglutarimid hydrochloridu sloučeniny 3-(3-nitroftalimido)-3-etylpiperidin-2,6dion a 3-(3-nitroftalimido)-3-propylpiperidin-2,6-dion.

Příklad 7

3-(3-aminoftalimido)-3-metylpiperidin-2,6-dion

3-(3-nitroftalimido)~3-metylpiperidin-2,6-dion (0,5 g, 1,57 mmol) byl rozpuštěn v acetonu (250 ml) za mírného zahřívání a poté ochlazen na pokojovou teplotu. K tomuto roztoku byl pod dusíkem přidán 10% Pd/C (0,1 g). Směs byla hydrogenována po dobu 4 hodin v přístroji Parr pod tlakem vodíku 0,34 MPa (50 psi). Ke směsi byla přidána voda (50 ml) za účelem rozpuštění produktu. Směs byla zfiltrována přes Celitový filtr promytý acetonem (50 ml). Filtrát byl ža koncentrován ve vakuu za vzniku pevné látky žluté barvy a poté zfiltrována a vysušena (60 °C, <1 mm) za vzniku 0,37 g (82%) 3-(3-aminoftalimido)-3-metylpiperidin-2,6-dionu ve formě pevné látky žluté barvy; mp teplota tání 268 až 269 °C; 'H NMR (DMSO-d₆) δ 10,98 (s, 1H), 7,44 (dd, J=7,l a 7,3 Hz, IH), 6,99 (d, J=8,4 Hz, 1H), 6,94 (d, J=6,9 Hz, IH), 6,52 (s, 2H), 2,71-2,47 (m, 3H), 2,08-1,99 (m, IH), 1,87 (s,3H); ¹³C NMR(DMSO-d₆) δ 172,48, 172,18, 169,51, 168,06 146,55, 135,38, 131,80, 12,51, 110,56, 108,30, 58,29, 29,25, 28,63, 21,00; HPLC, Waters Nova-Pak

Cu kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H₃PO₄ (vodná), 5,62 min (99,18%); Anal. výpočet pro C,₄H_I3N₂O₄; C, 58,53; H, 4,56; N, 14,63. Nalezeno C, 58,60; H, 4.41; N. 14,36. .. „ . . ......

Podobným způsobem mohou být získány z 3-(3-nitroftalimido)-3-etylpiperidin-2₄6-dionu a z3-(3™-nitroftalímido)-3-propyl piperidin-2,6-dionu sloučeniny 3-(3-nitroftalimido)-3-etyl piperidin-2,6-dion a 3-(3-nitroftalÍmÍdo}-3-propylpiperidin-2,6-dion.

Příklad 8

Metyl 2-bromometyl-3-nitrobenzoát

Promíchaná směs metyl 2-metyl-3-nitrobenzoátu (17,6 g, 87,1 mmol) a N-bromosuccinimidu (18,9 g, 105 mmol) v karbon tetrachloridu (243 ml) byla zahřívána pod mírným zpětným chlaze50 ním pomocí 100 W žárovky umístěné 2 cm od reakční směsi a zářící na ní přes noc. Po 18 hodinách byla reakční směs ochlazena na pokojovou teplotu a zfiltrována. Filtrát byl promyt vodou (2x120 ml), roztokem soli (120 ml) a vysušen (MgSO₄). Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za vzniku pevné látky žluté barvy. Produkt byl chromatograficky purifikován (hexair.etylacetát 8:2) za vzniku 22 g (93%) metyl 2-bromometyl-3-nitrobenzoátu ve formě pevné látky

-13CZ 299812 B6 žluté barvy: mp (teplota tání 69 až 72 °C; 'HNMRÍCDCL) δ 8,13-8,09 (dd, J=1,36 a 7,86 Hz, IH), 7,98-7,93 (dd, >1,32 a 8,13 Hz, IH), 7,57-7,51 (t, >7,97 Hz, IH), 5,16 (s, 2H), 4,0 (s, 3H); ¹³C NMR (CDCb) δ 65,84, 150,56, 134,68, 132,64, 132,36, 129,09, 53,05, 22,70; HPLC, Waters Nova-Pak Cjg kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 40/60 CH₃CN/0,l% H₃PO₄ (vodná),

8,2 min (99%); Anal. výpočet pro C₉H_gNO₄Br: C, 39,44; H, 2,94; N, 5,11, Br 29,15. Nalezeno C,

39,51; H, 2,79; N, 5,02; Br, 29,32.

Příklad 9

3-(l-oxo-4-nitroizoindolin-l-y1)~3-metylpiperdin-2,6-dion

K promíchané směsi α-amino-a-metylglutarimid hydrochloridu (2,5 g, 14,0 mmol) a metyl 2bromometyl-3-nitrobenzoátu (3,87 g, 14,0 mmol v dirnetylformamidu (40 ml) byl přidán tri15 etylamin (3,14 g, 30,8 mmol). Výsledná směs byla zahřívána pod zpětným chlazením pod dusíkem po dobu 6 hodin. Směs byla ochlazena a poté zakoncentrována ve vakuu. Výsledná pevná látka byla promývána vodou (50 ml) a CH₂C1₂ po dobu 30 minut a poté zfiltrována, promyta metylen chloridem a vysušena ve vakuu (60 °C, <1) za vzniku 2,68 g(63%) 3-(l-oxo-4-nitroizoindolin—1—yl)—3—metylpiperidin—2,6—dionu ve formě pevné látky téměř bílé barvy: mp (teplota tání 233 až 235 °C; ¹H NMR(DMSO-d6) δ 10,95 (s, IH), 8,49-8,46 (d, >8,15 Hz, IH), 8,13-8,09 (d, >7, 43 Hz, IH), 7,86-7,79 (t, >7,83 Hz, IH), 5,22-5,0 (dd, >19,35 a 34,6 Hz, 2H), 2,77-2,49 (m, 3H), 2,0-1,94 (m, IH), 1,74 (s, 3H); ¹³CNMR(DMSO-d6) δ 173,07, 172,27, 164,95, 143,15, 137,36, 135,19, 130,11, 129,32, 126,93, 57,57, 48,69, 28,9, 27,66, 20,6; HPLC, Waters Nova-Pak Cis kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H3PO4 (vodná),

4,54 min (99,6%); Anal. výpočet pro C₁₄H|₃N₃O₅; C, 55,45; H, 4,32; N, 13,86. Nalezeno C,

52,16; H, 4,59; N, 12,47.

Náhradou ekvivalentního množství α-amino-a-etylglutarimid hydrochloridu a a-amino-apropylglutarimid hydrochloridu za α-amino-a-metylglutarimid hydrochlorid mohou být získány sloučeniny 3-(>oxo-4-nitro izo indol in-1 —yl)—3—ety lpiperdin—2,6—d ion a 3-(l-oxo-4-nitroizoindolin-l-yl)-3-propylpiperdin-2,6-dion.

Příklad 10

3-(l-oxo-4-aminoizoindolin-l-yI)-3-metylpiperdin-2,6-dion 3-(>oxo-4-nitroizoindolin-lyl)-3-metylpiperdin-2,6-dion (1,0 g, 3,3 g mmol). byl za mírného zahřívání rozpuštěn v metanolu (500 ml) a poté ochlazen na pokojovou teplotu. K tomuto dusíku byl pod dusíkem přidán 10% Pd/C (0,3 g). Směs byla hydrogenována po dobu 4 hodin v přístroji Parr pod tlakem vodíku 0,34 MPa (50 psi). Směs byla zfiltrována přes Celitový filtr, kteiý byl prornyt metanolem (50 ml). Filtrát byl zákon centrován ve vakuu za vzniku pevné látky téměř bílé barvy. Pevná látka byla promývána metylenchloridem (20 ml) po dobu 30 minut a poté zfiltrována a pevná látka byla vysušena ve vakuu (60 °C, <1) za vzniku 0,54 g (60%) 3-(l-oxo-4-aminoizoindolin-l-yl)3-metylpiperdin-2,6-dionu ve formě pevné látky bílé barvy: mp (teplota tání 268 až 270 °C;

^!H NMR (DMSOdé) δ 10,85 (s, IH), 7,19-7,13 (t, J=7,63 Hz, IH), 6,83-6,76 (m, 2H), 5,44 (s, 2H), 4,41 (s, 2H), 4,41 (s, 2H), 2,71-2,49 (m, 3H), 1,9-1,8 (m, IH), 1,67 (s, 3H); ^l3CNMR(DMSO-d₆)ó 173,7, 172,49, 168,0, 143,5, 132,88, 128,78, 125,62, 116,12, 109,92, 56,98, 46,22, 29,04, 27,77, 20,82; HPLC, Waters Nova-Pak Ci₈ kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H₃PO₄ (vodná), 1,5 min (99,6%); Anal. výpočet pro C₁₄H₁₃N₃O₃: C,

61,53; H, 5,53; N, 15,38. Nalezeno C, 58,99; H, 5,48; N, 14,29.

Podobným způsobem mohou být získány z 3-(l-oxo-4-nitroizoindolin-l-yl)-3-etylpiperdin2,6-dionu a 3-(l-oxo-4-nitroizoindolin-l-yl)-3-propylpiperdin-2,6-dionu sloučeniny 3-(l-14CZ 299812 B6 oxo-4-aminoizoindolin-l-yl)-3-etylpiperdin-2,6-dion a 3-(l-oxo-4-aminoÍzoÍndolin-l-yl)3-propylpiperd in—2,6—d i on.

Příklad 11

Tablety, každá obsahující 50 mg l-oxo-2-(2,6-dioxo-3-metylpiperidín-3-yl)-4,5,6,7-tetrafluoroizoindolinu, mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet) l-oxo-2-(2,6-dioxo-3-mety1piperidin-3-yl)-4,5,6,7-tetrafluoroizoindolin 50,0 g laktóza 50,7 g pšeničný škrob 7,5 g polyetylén glykol 6000 5,0 g talek 5,0 g magnézium stearát 1,8 g demineralizovaná voda q.s.

Pevné látky jsou nejprve protlačeny přes síto o velikosti ok 0,6 mm. Poté byly smíchány aktivní 20 složka, laktóza, talek, magnézium stearát a polovina škrobu. Druhá polovina škrobu je suspendována v 40 ml vody a tato suspenze je přidána k vařícímu se roztoku polyetylén glykolu ve 100 ml vody. Výsledná pasta je přidána k práškovým substancím a ze směsi je vytvořen granulát, v případě nutnosti za pomoci přidání vody. Granulát je přes noc vysoušen při teplotě 35 °C, protlačen přes síto o velikosti ok 1,2 mm a komprimován do z obou stran konkávních tablet o při25 bližném průměru 6 mm.

Příklad 12

Tablety, každá obsahující 100 mg l-oxo-2-(2,6-dioxopÍperidin-3-yl)-4-amÍnoizoindolinu mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet) l-oxo-2-(2,6~dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoizoindolin 100,0 g laktóza 100,0 g pšeničný škrob 47,0 g magnézium stearát 3,0 g

Pevné látky jsou nejprve protlačeny přes síto o velikosti ok 0,6 mm. Poté jsou smíchány aktivní 40 složka, laktóza, magnézium stearát a polovina škrobu. Druhá polovina škrobu je suspendována v 40 ml vody a tato suspenze je přidána do lOO ml vařící se vody. Výsledná pasta je přidána k práškovým substancím a ze směsi je vytvořen granulát, v případě nutnosti za pomoci přidání vody. Granulát je přes noc vysoušen při teplotě 35 °C, protlačen přes síto o velikosti ok 1,2 mm a komprimován do z obou stran konkávních tablet o přibližném průměru 6 mm.

Příklad 13

Tablety určené ke žvýkání, každá obsahující 75 mg 2-(2,6-dioxo-3-metylpiperidin-3-y 1)—4— 50 aminoftalimidu, mohou být připraveny následujícím způsobem:

-15 CZ 299812 B6

Složení (pro 1,000 tablet)

2-(2,6-dioxo-3-metylpiperidin-3-yl)-4-aminoftalÍmid 75,0 g manitol 230,0 g laktóza 150,0 g talek 21,0 g glycin 12,5g stearová kyselina 10,0 g sacharin 1,5 g

5% roztok želatiny q.s.

Pevné látky jsou nejprve protlačeny přes síto o velikosti k 0,25 mm. Poté jsou smíchány manitol a laktóza a pomocí roztoku želatiny je vytvořen granulát, který je protlačen přes síto o velikosti ok 2 mm, poté vysušen při teplotě 50 °C a opět protlačen přes síto o velikosti ok 1,7 mm. 2-(2,6dioxo~3-metylpiperidin-3-yl)-4-amÍnoftatimid, glycin a sacharin jsou důkladně promíchány, poté je přimíchán manitol, laktózový granulát, stearová kyselina a talek a celá směs je promíchána a komprimována do z obou stran konkávních tablet o přibližném průměru 10 mm majících na horní straně žlábek pro rozlomení tablety.

Příklad 14

Tablety, každá obsahující 10 mg 2-(2,6-dioxoetylpiperidin-3-yl)-4-aminoftaIimidu, mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet)

2-(2,6-dioxoetylpiperidin-3yl)-4-aminoftaÍimid 10,0 g laktóza 328,5 g kukuřičný škrob 17,5 g polyetylén glykol 6000 , 5,0 g talek 25,0 g magnézium stearát 4,0 g demineralizovaná voda q.s.

Pevné látky jsou nejprve protlačeny přes síto o velikosti ok 0,6 mm. Poté jsou smíchány aktivní 35 složka, laktóza, talek, magnézium stearát a polovina škrobu. Druhá polovina škrobu je suspendována v 65 ml vody a tato suspenze je přidána k vařícímu se roztoku polyetylén glykolu ve 260 ml vody. Výsledná pasta je přidána k práškovým substancím a ze směsi byl vytvořen granulát, v případě nutnosti za pomoci přidání vody. Granulát je přes noc vysušen při teplotě 35 °C, protlačen pres síto o velikosti ok 1,2 mm a komprimován do z obou stran konkávních tablet o přibliž40 ném průměru 10 mm majících na horní straně žlábek pro rozlomení tablety.

Příklad 15

Tablety vyplněné suchou želatinou, každá obsahující 100 mg 1-oxo-2-(2,6-dÍoxo-3-metylpiperidin-3-yl)-4,5,6,7-tetrafluoroizoindolinu, mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet) l-oxo-2-(2,6-dÍoxo-3~metylpiperidin-3-yl)-4,5,ó,7-tetrafluoroizomdolin 100,0 g mikrokrystalická celulóza 328,5 g kukuřičný škrob 17,5 g sodium lauryl sulfát 2,0 g magnézium stearát 8,0 g

-16CZ 299812 B6

Sodium lauryl sulfát je proset do l-oxo-2-(2,6-dioxo-3-metylpiperidÍn-3-yl)-4,5,6,7-tetraftuoroizoíndolinu přes síto o velikosti ok 0,2 mm a obě dvě složky jsou důkladně promíchávány po dobu 10 minut. Poté je přidána mikrokiystalická celulóza přes síto o velikosti ok 0,9 mm a celá směs je opět důkladně promíchávána po dobu 10 minut. Nakonec je přidán přes síto o velikosti ok 0,8 mm magnézium stearát a po 3 minutách míšení je směs rozdělena v porcích po 140 mg do kapslí se suchou želatinou ve tvaru O (protáhlé kapsle).

Příklad 16

0,2% injekční nebo infúzní roztok může být připraven následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet) l-oxo-2~(2,6-dioxo-3-metylpiperidin-3-y 1)-4,5,6,7-tetrafluorizoindolin 5,0 g chlorid sodný 22,5 g fosfátový pufr pH 7,4 300,0 g demineralizovaná voda ad 2500,0 ml

2,0 g magnézium stearát 8,0 g l-oxo-2-(2,6-dioxo-3-mety1piperidin-3-y 1)-4,5,6,7-tetrafluorizoindolin je rozpuštěn v 1000 ml vody a zfiltrován přes mikrofiltr. Poté je přidán roztok pufru a celá směs je doplněna do 2500 ml vodou. K přípravě lékových forem s přesnými dávkami jsou do skleněných ampulí (každá obsahující 2,0 nebo 5,0 mg imidu) vloženy části po 1,0 nebo 2,5 ml.

Claims (15)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. 2,6-Dioxopiperidin obecného vzorce II

   R^! kde jeden z X a Y představuje skupinu C=O, a druhý z X a Y znamená skupinu C=O, nebo CH₂;

   40 jeden z R¹, R², R³ a R⁴ je NHR⁵ a zbývající R¹, R², R³ a R⁴ jsou atomy vodíku;

   R⁵je vodík, nebo alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo skupina vzorce CO-R⁷-CH(R¹⁰)NR⁸R⁹;

   45 R⁶ je alkylskupina s 1 až 8 uhlíkovými atomy, benzylskupina, chlor nebo fluor;

   - 17CZ 299812 B6

   R⁷je m-fenylenskupina nebo p-fenylenskupina nebo skupina vzorce -(C_nH_2n)-, kde n má hodnotu od 0 do 4;

   každý z R⁸ a R⁹, nezávisle jeden na druhém, představuje vodík nebo alkylskupinu s 1 až 8 atomy

   5 uhlíku, nebo R⁸ a R⁹, brány dohromady představují tetrametylenskupinu, pentametylenskupinu, hexametylenskupinu, nebo skupinu vzorce -CH2CH2XCH2CH2-, kde X je -0-, -S- nebo -NH-; R¹⁰ je vodík, alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo fenylskupina; a ío jeho R a S izomer a adični sůl s kyselinou, pokud je ve sloučenině obecného vzorce II přítomen protonovatelný atom dusíku.
2. 2. 2,6-Dioxopiperidin obecného vzorce I kde jeden z X a Y představuje skupinu C=O, a druhý z X a Y znamená skupinu C=O, nebo 0Η₂;

   (i) každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halogen nebo alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo (ii) jeden z R^l, R², R³ a R⁴ je skupina NHR⁵ a zbývající z R¹, R², R³ a R⁴ jsou atomy vodíku;

   25 R⁵je vodík, nebo alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo skupina vzorce CO-RM2H(R¹⁰)NR⁸R⁹;

   R⁶ je vodík, alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, benzylskupina chlor, nebo fluor;

   .30 R⁷ je m-fenylenskupina nebo p-fenylenskupina nebo skupina vzorce -(C_nH₂n)-, kde n má hodnotu od 0 do 4;

   každý z R a R , nezávisle jeden na druhém, představuje vodík nebo alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo R⁸ a R⁹, brány dohromady představují tetrametylenskupinu, pentametylenskupinu,

   35 hexametylenskupinu, nebo skupinu vzorce -CH2CH2XCH2CH2-, kde X je -Ό-, -S- nebo -NH-; R¹⁰ je vodík, alkylskupina s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo fenylskupina; a adični sůl s kyselinou, pokud je ve sloučenině obecného vzorce l přítomen proton ovatelný atom 40 dusíku;

   pro použití pro snižování nežádoucí hladiny TNFai_fa u savců.
3. 3. 2,6-Dioxopiperidin obecného vzorce II podle nároku 1, jeho R a S izomer a adični sůl 45 s kyselinou, pokud je ve sloučenině obecného vzorce II přítomen protonovatelný atom dusíku, pro použití pro snižování nežádoucí hladiny TNF_ai_fe u savců.

   -18 CZ 299812 B6
4. 4. Farmaceutická kompozice pro snižování hladinyTNF_aif_a u savců, vyznačující se t í m , že obsahuje účinné množství 2,6-dioxopiperidinu obecného vzorce I podle nároku 2 nebo jeho adiční soli s kyselinou, pokud je ve sloučenině obecného vzorce I přítomen protonovatelný atom dusíku, a farmaceuticky vhodný nosič.
5. 5. Farmaceutická kompozice pro snižování hladinyTNFaif_a u savců, vyznačující se t í m , že obsahuje účinné množství 2,6-díoxopíperidinu obecného vzorce II podle nároku 1, jeho R nebo S izomeru nebo jeho adiční soli s kyselinou, pokud je ve sloučenině obecného vzorce II přítomen protonovatelný atom dusíku, a farmaceuticky vhodný nosič.
6. 6. 2,6-Dioxopiperidin podle nároku 1 vzorce III (III)

   15 nebo jeho sůl.
7. 7. 2,6-Dioxopiperidin podle nároku 6 v optické čistotě nad 95 %.
8. 8. 2,6-Dioxopiperidin podle nároku 6, kterým je (R)-3-(3-aminoftalimido)-3-methy1piperi20 din-2.6-dion nebo (S)-3-(3-aminoftalimido)-3-methylpiperidin-2,6-dion.
9. 9. Farmaceutická kompozice, vyznačující se tím, že obsahuje 2,6-dioxopiperidin podle některého z nároků 6 až 8 a farmaceuticky vhodný nosič, ředidlo nebo excipient.

   25
10. 10. Farmaceutická kompozice podle nároku 9 pro použití pro snižování hladiny TNF_atfa nebo pro léčení zánětlivých, auto imunitních, onkogenních a kancerózních chorob u savců.
11. 11. Farmaceutická kompozice podle nároku 9, vy z n ač u j í c í se tí m , že je ve formě tablety, tobolky, pastilky, pilule, oplatky, roztoku, suspenze, emulze, prášku, aerosolu, spreje,

    30 čípku, tamponu, pesaru, masti, krému, pasty, pěny nebo gelu.
12. 12. Farmaceutická kompozice podle nároku 9, v y z n a č u j í c í ² s e t í m, že je ve formě vhodné pro perorální, parenterální, topické, rektální, sublinguální, bukální, vaginální, transdermální nebo bazální podávání.
13. 13. 2,6-Dioxopiperidin podle nároku 1 vzorce III

    40 nebo jeho sůl pro použití pro snižování hladiny TNF_alf_a nebo pro léčení zánětlivých, auto imunitních, onkogenních a kancerózních chorob u savců.
14. 14. 2,6-Dioxopiperidin podle nároku 13 ve formě optického izomeru.

    -19CZ 299812 B6
15. 15. 2,6-Dioxopiperidin podle nároku 13, který má optickou čistotu nad 95 %.