CZ2003340A3 - Perfluoralkylované komplexy s cukernými zbytky, způsob jejich přípravy a jejich použití - Google Patents

Description

Oblast techniky

Vynález se týká předmětů, vyznačených v patentových nárocích, totiž perfluoralkylovaných kovových komplexů s cukernými zbytky obecného vzorce I, způsobu jejich přípravy a jejich použití v NMR diagnostice, rentgenové diagnostice, radiodiagnostice a radioterapii, při MRT-lymfografii i jako „bloodpool činidel. Sloučeniny podle vynálezu jsou obzvláště vhodné pro intravenózní lymfografii, pro diagnostiku nádorů a pro imaging (zobrazování) infarktů a nekróz.

Dosavadní stav techniky

V nukleární magnetické rezonanci má po vodíku největší význam prvek fluor:

1) Fluor vykazuje vysokou citlivost, a to 83 % citlivosti vodíku,

2) Fluor má pouze jeden NMR-aktivní izotop

3) rezonanční frekvence fluoru je blízká rezonanční frekvenci vodíku a tudíž fluor i vodík mohou být měřeny na stejném přístroj i,

4) fluor je biologicky inertní,

5) fluor se v biologickém materiálu nevyskytuje (s výjimkou zubů) a může se tudíž použít jako sonda nebo kontrastní prostředek bez rušivých vlivů pozadí.

Tyto vlastnosti vedly k tomu, že fluoru je věnována velká pozornost v patentové literatuře, týkající se diagnostiky na základě nukleární magnetické rezonance: jedná se o ¹⁹F-imaging, funkční diagnózu a spektroskopii.

• · · · · · · · ·· ····

-2······ · · · · · ····· ·· ·· ·· ··

Tak v US patentovém spisu 4,639,364 (Mallinckrodt) jsou pro ¹⁹F-imaging navrhovány jako kontrastní látky trifluormethansulfonamidy

CF3SO2NH2,

CF3SO2NH-CH2- (CHOH) 4-CH2OH.

¹⁹F-Imagingem se zabývá rovněž německý patentový spis DE 4203254 (Max Planck-Gesellschaft), ve kterém je navrhován anilinový derivát

nhcoch₂ i ¹⁹F-Imaging je rovněž předmětem patentové přihlášky WO 93/07907 (Mallinckrodt), kde jsou nárokovány jako kontrastní látky fenylderiváty

Pro ¹⁹F-imaging jsou navrhovány i sloučeniny o podstatně jednodušší struktuře. Tak v patentu US 4,586,511 (Children's Hospital Medical Center) je jmenován perfluoroktylbromid

CF₃ (CF₂) 7-Br, v evropském patentu EP 307863 (Air Products) je zmíněn perfluor-15-crown-5-ether » · · · · · • * • · · ·

V americkém patentu US 4,588,279 (University of Cincinnati, Children's Hospital Reasearch Foundation) jsou zmíněny perfluoruhlovodíkové sloučeniny jako perfluorcyklononan nebo perfluorcyklooktan, perfluorované ethery jako perfluortetrahydrofuran

nebo diethery jako perfluorovaný propylenglykol-diether

CF,

4-0CF, cf₂cf₂cf—oCF,

CF,

Právě tak pro ¹⁹F-imaging slouží sloučeniny, uvedené v přihlášce WO 94/22368 (Molecular Biosystems), například

-O-CO-(CH₂)₆-R

O-CO-(CH₂)₆-R

CH₃(CH₂)₇-CH=CH-(CH₂)₇-CO—o

-4• ·· ·· · · · · ·* · • · · · · · « · · • »· · · · · • * ··· * · · « 9 • · · * · · · · ·· • · · ♦ · · · «· « « které jako fluorovaný zbytek obsahují perfluor-ΙΗ,lH-neopentylovou skupinu.

Další strukturní typ s rozšířeným diagnostickým použitím uvádí americký patent US 5,362,478 (VIVORX), ve kterém je pro účely imagingu nárokována kombinace fluorovaný uhlovodík/polymerní obal. Jsou jmenovány perfluornonan a lidský serumalbumin. Tato kombinace se navíc může použít k tomu, že se fluorový atom využije jako sonda k lokálnímu měření teploty a ke stanovení parciálního tlaku kyslíku.

Perfluorované uhlovodíky jsou nárokovány i v US patentovém spisu 4,586,511 pro určování kyslíku.

V německém patentovém spisu DE 4008179 (Schering) jsou jako pH-sondy nárokovány fluorované benzensulfonamidy vzorce

Pro NMR-diagnostiku jsou ve spisech WO 94/05335 a WO 94/22368 (oba Molecular Biosystems) nárokovány jako kontrast zesilující prostředky také sloučeniny, obsahující atomy jodu a fluoru:

I

h₂n

-5• *· 4 · 4 · 4 4 ·· 4 · 4 ·

4 4 4 44 4 «4 4 •44 444 444 •4 4·«· · · · < _e ··· 4 4 4 4 4 44 · ····· «4 ·4 44 «4

Rovněž kombinace fluor - paramagnetický kovový ion je nárokována pro ¹⁹F-imaging, a to pro komplexy s otevřeným řetězcem v WO 94/22368 (Molecular Biosystems), například:

ale též pro cyklické sloučeniny, jak jsou vyjmenovány ve spise EP 628 316 (TERUMO Kabushiki Kaisha)

Kombinace atom fluoru - kov vzácných zemin je nárokována také pro NMR-spektroskopická měření teploty (DE 4317588, Schering)

COý

Ln: kov vzácných zemin: La, Pr, Dy, Eu

Zatímco u sloučenin, obsahujících atomy fluoru a jodu, nedochází k žádným interakcím mezi oběma jádry, u látek, které obsahují fluor a paramagnetická centra (radikály, kovové ionty), dochází k intenzívní interakci, projevující se zkrácením relaxační doby fluorového jádra. Velikost tohoto efektu závisí na počtu nepárových elektronů kovového iontu

-Ί(Gd³⁺ > Μη²⁺ > Fe³⁺ > Cu²⁺) a na vzdálenosti mezi paramagnetickým iontem a atomem ¹⁹F.

Čím více nepárových elektronů má kovový ion a čim blíže jsou tyto u atomu fluoru, tím větší je zkrácení relaxační doby fluorového jádra.

Zkrácení relaxační doby jako funkce vzdálenosti od paramagnetického iontu je pozorovatelné u všech jader o lichém spinovém čísle (tedy rovněž u protonu) a gadoliniové sloučeniny proto nalézají široké uplatnění jako kontrastní látky v jaderné spinové tomogragii (Magnevist®, Prohance®, Omniscan®, Dotarem®) . Při ¹H-MR-imagingu (¹H-MRI) se však měří a používá pro zobrazení relaxační doba protonů, T¹ nebo T², to znamená především protonů vody, a ne relaxační doba fluorových jader. Kvantitativním měřítkem pro zkrácení relaxační doby je relaxivita (litr/mmol.s) .

Pro zkrácení relaxačních dob se s úspěchem používají komplexy paramagnetických iontů. V následující tabulce je uvedena relaxivita některých komerčních preparátů.

Tabulka

	T1-relaxivita ve vodě	Tx-relaxivita v plazmě [1/mmol.s, 39°C, 0,47 T]
[1/mmol.s, 39°C,	0,47 Tj
MAGNEVIST®	3, 8	4,8
DOTAREM®	3,5	4,3
OMNISCAN®	3,8	4,4
PROHANCE®	3,7	4,9

V uvedených sloučeninách existují pouze interakce mezi protony a gadoliniovým iontem. Pro tyto kontrastní látky se tedy ve vodě pozoruje relaxivita přibližně 4 [1/mmol.s].

-8• · «* « · · s ·· • · · · ·

Pro MR-imaging se rovněž s úspěchem používají jak fluorové sloučeniny pro ¹⁹F-imaging, při kterém se využívá zkrácené relaxační doby fluorového jádra, tak i sloučeniny, které neobsahují fluor, u nichž se stanovuje relaxační doba protonů vody.

Při zavedení perfluoruhlovodíkového zbytku do paramagnetické kontrastní látky, to znamená při kombinaci vlastností, které byly dosud známy jako vhodné jen u sloučenin pro F-imaging, se sloučeninami, používanými pro proton-imaging, překvapivě podstatně stoupne také relaxivita protonů ve vodě a dosáhne hodnot 10-50 [1/mmol.s], ve srovnání s hodnotami 3,5 až 3,8 [1/mmol.s], uvedenými v tabulce pro některé komerční preparáty.

Perfluoralkylované kovové komplexy jsou již známy ze spisu DE 196 03 033.1. Tyto sloučeniny nelze však uspokojivě použít pro všechny případy, takže stále trvá poptávka po kontrastních látkách pro znázornění maligních nádorů, lymfatických uzlin a nekrotické tkáně.

Maligní nádory často metastázují v regionálních lymfatických uzlinách, na čemž se může podílet i více uzlin. Byly tak nalezeny metastázy lymfatických uzlin u přibližně 50-69 % všech pacientů trpících maligními nádory (Elke, Lymphographie, v knize: Frommhold, Stender, Thurn (eds.), Radiologische Diagnostik in Klinik und Praxis, sv. IV, Thieme Verlag, Stuttgart, 7^th edit., 434-496, (1984)). Diagnóza metastázové inváze v lymfatických uzlinách má velký význam pro terapii a prognózu maligních onemocnění. Moderními zobrazovacími metodami (CT, US a MRI) se lymfogenní kolonie maligních nádorů rozpoznají pouze nedostatečně, protože většinou se může jako diagnostické kritérium použít jen velikost lymfatických uzlin. Nedají se proto odlišit malé metastázy v nezvětšených lymfatických uzlinách (< 2 cm) od hyperplazie lymfatických

uzlin bez maligní inváze (Steinkamp a spol., Sonographie und Kernspin-tomographie: Differentialdiagnostik von reaktiver Lymphknoten-vergróperung und Lymphknoten-metastasen am Hals, Radiol. Diagn. 33, 158 (1992)).

Bylo by žádoucí, aby se použitím specifických kontrastních prostředků mohly odlišit lymfatické uzliny s metastázovou invází od hyperplastických lymfatických uzlin.

Je známa přímá rentgenová lymfografie (injekce olejové suspenze kontrastní látky do preparované lymfatické cévy); stále však je pouze zřídka používanou invazívní metodou, která je schopna zobrazovat pouze několik málo míst lymfatického toku.

V pokusech na zvířatech se experimentálně používají také fluorescenčně značené dextrany, aby se po jejich intersticiální aplikaci mohl pozorovat odtok lymfy. Všechny použitelné markéry pro zobrazování lymfatických cest a lymfatických uzlin po intersticiální/intrakutánní aplikaci mají také tu společnou vlastnost, že se jedná o látky partikulárního charakteru (pod pojmem „partikuláty rozumíme například emulze a suspenze nanokrystalů) nebo o velké polymery (viz též WO 90/14846). Doposud popsané přípravky však pro svou nedostatečnou lokální a systémovou snášenlivost i pro svou nedostatečnou diagnostickou efektivitu nejsou ještě pro nepřímou lymfografii optimální.

Protože zobrazení lymfatických uzlin má klíčový význam pro včasné rozpoznání metastázové inváze u pacientů trpících rakovinou, trvá stále velká poptávka po specifických kontrastních přípravcích pro diagnózu odpovídajících změn lymfatického systému.

Co možno vysoká koncentrace kontrastní látky a její velká stabilita jsou právě tak žádoucí, jako je diagnosticky relevantní co možno nej stejnoměrnější obohacení v lymfě na

-10více lymfatických místech. Celková zátěž organizmu by měla být nízká v důsledku rychlého a úplného vylučování kontrastní látky. Pro radiologickou praxi má rovněž význam rychlý nástup účinku, pokud možno během několika hodin po aplikaci kontrastní látky. Je též nutné, aby pacient látku dobře snášel.

V neposlední řadě je žádoucí mít k dispozici takové kontrastní látky, specifické vůči lymfě, které umožní při jednom diagnostickém vyšetření zobrazit jak primární nádor tak i možné metastázy v lymfatických uzlinách.

Jiným důležitým oborem medicíny je detekce, lokalizace a sledování nekróz nebo infarktů. Infarkt myokardu není stacionární proces, ale dynamický pochod, trvající delší dobu (týdny až měsíce). Onemocnění probíhá zhruba ve třech fázích, které nejsou od sebe ostře odděleny, ale překrývají se. První fáze, vývoj infarktu myokardu, zahrnuje 24 hodin po infarktu; v této fázi postupuje zničení jako nárazová vlna (fenomén frontální vlny) od subendokardu k myokardu. Druhá fáze, již vyvinutý infarkt, zahrnuje stabilizaci oblasti, ve které probíhá fibróza jako hojivý proces. Třetí fáze, vyhojený infarkt, začíná potom, co všechna zničená tkáň je nahrazena fibrózní tkání jizvy. Během této periody dochází k rozsáhlé restrukturaci.

Dodnes není známa žádná precizní a spolehlivá metoda, která by byla schopna diagnostikovat aktuální fázi infarktu myokardu u živého pacienta. Pro vyhodnocení infarktu je rozhodující znát rozsah ztracené tkáně a na jakém místě ke ztrátě došlo, neboť na této informaci závisí způsob léčby.

K infarktům nedochází jen v myokardu, ale také v jiných tkáních, zvláště v mozku.

• · · · • · • ·· ·

-11Zatímco infarkt je v určitém rozsahu léčitelný, u nekrózy, která je lokálně ohraničená smrt tkáně, je možno jen zabránit škodlivým následkům pro zbytek organizmu nebo je zmírnit. Nekrózy mohou vznikat mnoha způsoby: zraněním, chemikáliemi, kyslíkovým deficitem nebo ozářením. Právě tak jako u infarktu, znalost rozsahu a charakteru nekrózy je důležitá pro další lékařskou péči.

Již záhy proto docházelo k pokusům zlepšit lokalizaci infarktů a nekróz použitím kontrastních látek při neinvazívních metodách jako je scintigrafie nebo jaderná spinová tomografie. V literatuře najdeme mnoho pokusů o použití porfyrinů pro imaging nekróz, avšak dosažené výsledky si odporují. Tak Winkelmann a Hoyes [Nátuře, 200, 903 (1967)] popisují, že mangan-5,10,15,20-tetrakis(4-sulfonatofenyl)porfyrin (TPPS) se selektivně kumuluje v nekrotické části nádoru.

Naproti tomu Lyon a spol. [Magn. Res. Med. 4, 24 (1987)] pozorovali, že mangan-TPPS se v těle rozptýlí, a to do ledvin, jater, nádoru, a pouze v malé míře do svalů. Přitom je zajímavé, že koncentrace v nádoru dosáhne maxima teprve 4. den, a to jen poté, co autoři zvýšili dávku z 0,12 mmol/kg na 0,2 mmol/kg. Autoři proto mluví také o nespecifickém příjmu TPPS v nádoru. Bockhurst a spol. zase píší [Acta Neurochir.

60, 347 (1994, Suppl.)], že Μη-TPPS se selektivně váže k nádorovým buňkám.

Foster a spol. [J. Nucl. Med. 26, 756 (1985)] nalezli, že k obohacování ^lxlIn-5,10,15,20-tetrakis(4-N-methylpyridinium)porfyrinem (TMPyP) nedochází v nekrotické části, ale v živých okrajových vrstvách. Dovozovat z toho, že dochází k interakci porfyrin-tkáň, je sice nasnadě, ale není to prokázáno.

Ni a spol. publikovali [Circulation, Vol. 90, No. 4, díl 2, str. 1468; Abstract No. 2512 (1994)], že byli schopni zobrazit infarzované oblasti pomocí mangan-tetrafenylporfyrinu (Mn-TPP)

a gadolinium-mesoporfyrinu (Gd-MP). V mezinárodní patentové přihlášce WO 95/31219 jsou obě sloučeniny navrženy pro zobrazování infarktů a nekróz. Autoři, Marchal a Ni, nalezli (příklad 3), že pro sloučeninu Gd-MP byl obsah kovu v infarzované ledvině podobný jako ve zdravém orgánu, zatímco u myokardu byl pro infarzovanou tkáň (příklad 1) devětkrát vyšší. Pozoruhodné je, že poměr intenzit signálů při MRI pro infarzovanou tkáň ve srovnání se zdravou tkání byl v obou případech srovnatelný (2,10 respektive 2,19). Další metaloporfyriny jsou popsány v patentové přihlášce DE 19835082 (Schering AG).

Porfyriny mají tendenci ukládat se v pokožce, což vede k fotosensibilizaci. Tato sensibilizace může trvat dny, ale i celé týdny a představuje nežádoucí efekt při použití porfyrinů k diagnostickým účelům. Nadto je terapeutický index pro porfyriny jen velmi malý, neboť například pro Mn-TPPS je účinná dávka až od 0,2 mmol/kg, zatímco hodnota LD₅₀ je již 0,5 mmol/kg.

Kontrastní látky pro imaging nekróz a infarktů, které nejsou odvozené od porfyrinů, jsou popsány ve spisech DE 19744003 (Schering AG), DE 19744004 (Schering AG) a WO 99/17809 (EPIX). Dosud však neexistují žádné sloučeniny, které by se mohly uspokojivě použít jako kontrastní látky pro imaging infarktů a nekróz.

Úkolem vynálezu proto bylo nalézt kontrastní látky, které by byly použitelné zvláště pro MRT-lymfografii, ale také pro diagnostiku nádorů a zobrazování nekróz a infarktů. Tento úkol je řešen v předloženém vynálezu.

Podstata vynálezu

Vynález se týká perfluoralkylovaných komplexů, obsahujících cukerné zbytky, obecného vzorce I (K) i — G — (Z-R_f) _m

I <^Σ>

(Y-R)p kde

R je monosacharidový nebo oligosacharidový zbytek, vázaný přes polohu 1-OH nebo 1-SH,

R_f je perfluorovaný, nerozvětvený nebo rozvětvený uhlovodíkový řetězec vzorce -C_nF2nE, kde E je terminální atom fluoru, chloru, bromu, jodu nebo atom vodíku, a n je rovno číslu od 4 do 30,

K je kovový komplex obecného vzorce II

R³ O (II) kde

R¹ je atom vodíku nebo ekvivalent kovového iontu o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39, 42-44, 49 nebo 57-83, za podmínky, že alespoň dvě R¹ jsou ekvivalenty kovového iontu,

R² a R³ nezávisle na sobě jsou atom vodíku, Ci-Cfc-alkylová skupina, benzylová skupina, fenylová skupina, skupina

-CH2OH nebo skupina -CH2OCH3, a • · · · • · · · · ·

-14U je skupina -CeH₄-0-CH2-o-, skupina -(CH2)i-5^-w, fenylenová skupina, skupina -CH2NHCO-CH2-CH (CH2COOH) -C6H4-o-, skupina -C6H4-(OCH2CH2) o-i~^N (CH2COOH)-CH₂-o, nebo Ci-Ci2-alkylenová skupina nebo skupina C7-Ci2-CgH₄-O-, kteréžto dvě poslední skupiny jsou popřípadě přerušeny jedním nebo několika atomy kyslíku, jednou až třemi skupinami -NHCO-, jednou až třemi skupinami -CONH-, a/nebo jsou substituovány jednou až třemi skupinami - (CH₂) 0-5COOH, přičemž ω značí místo připojení k -C0-, nebo je zbytek obecného vzorce III

kde

R¹ má výšeuvedený význam, R⁴ je atom vodíku nebo pro R¹ definovaný ekvivalent kovového iontu a U¹ je skupina -C₆H₄-O-CH₂-o-, přičemž ω značí místo připojení k -C0-, nebo je zbytek obecného vzorce IV

kde R¹ a R² mají výšeuvedený význam,

-15- .

• · · « · · * ·· · · ·· I • · · · » · · · nebo je zbytek obecného vzorce VA nebo VB

ROOC' / '^COOR¹

-N /

\ COOR¹ ^'^COOR¹ (VA)

O

II

Wv—0/•^COOR¹ / ^-COOR¹ —N / \ _n-coor¹ ^'-COOR¹ (VB) kde R¹ má výšeuvedený význam, nebo je zbytek obecného vzorce VI

ROOCROOC:n n:

CO—'wv -COOR¹ (VI) kde R¹ má výšeuvedený význam, nebo je zbytek obecného vzorce VII

ROOCROOCROOCROOC;n ;n

(VII) kde R¹ má výšeuvedený význam a

U¹ je skupina -ΟβΗί-Ο-Ο^-ω-, přičemž ω značí místo připojení k -C0-,

-16nebo je zbytek obecného vzorce VIII COOR¹ ^OOC r

k

IXj-vvV¹

H (VIII)

COOR¹ kde R¹ má výšeuvedený význam, a ve zbytku K případně přítomné volné kyselinové skupiny mohou popřípadě existovat jako soli organických a/nebo anorganických bází nebo aminokyselin nebo amidů aminokyselin,

G v případě, že K znamená kovové komplexy II až VII, znamená přinejmenším třikrát funkcionalizovaný zbytek zvolený z množiny následujících zbytků a) až j) (a)

NH (b)

I

NH i

f\|——μλ. γ (d) (e) (f)

β

H •ΟΙ

NH

NH -CO-C—(CH₂)₄-N^a

N-CO-C-(CH₂)₄-N^a

NH i

β

-18(g)

NH

I ,NH-CO-CH-(CH₂)₄-NH-^&

N-CO-CH-(CH₂)₄-NH-^a

NH

Y

NH-CO~CH-(CH₂)_rNH^3 NH (h)

-N-(CH₂)₄-C-N-CO-C-(CH₂)₄ ^H .1...

Y i β

(i)

* ·* «♦·· ·· ···· • · · · ·· « · · _β ··· · · · ···

-19(j) o^vW-NH—CH —CO —Y A β a

G v případě, že K znamená kovový komplex VIII, znamená přinejmenším třikrát funkcionalizovaný zbytek zvolený z množiny k) nebo 1), (k) pv^-NH-(CH₂)^CH-CO^a

NH i

Y (i) ctwr-C0-CH_rCH-CH-C0-^Y

NH

I β

přičemž a znamená místo připojení zbytku G ke komplexu K, β znamená místo připojení zbytku G ke zbytku Y a γ znamená místo připojení zbytku G ke zbytku Z,

Y je skupina -CH₂-, skupina δ-(ΟΗ₂)_ηΟΟ-β (kde n = 1-5), skupina 5-CH₂-CHOH-CO-3 nebo skupina δ-CH(CHOH-CH2OH)-CHOH-CHOH-CO-β, přičemž δ je místo připojení k cukernému zbytku R a β je místo připojení ke zbytku G, je skupina Y—N^ ^N-S0₉-e ·· ·· ···· tt ·«<»· ···· · » · « »· · · « · · · • « · « · ···· · * · * · * · ···>

* · * * · · ·· ··

-20Y-COCH₂-N(C₂H₅)-SO₂-s, y-COCH₂-O- (CH₂)₂-SO₂-e,

N—SOpE nebo

Y-NHCH₂CH₂-O-CH₂CH₂- ε, přičemž γ je místo připojení Z ke zbytku G a ε je místo připojení Z k perfluorovanému zbytku Rf, a

1, m nezávisle na sobě jsou celé číslo 1 nebo 2, a

p je celé číslo 1 až 4.

Jestliže je sloučenina podle vynálezu určena k použití v NMR-diagnostice, kovový ion ve skupině, dávající signál, musí být paramagnetický. Takové ionty jsou zvláště dvojvazné a trojvazné ionty prvků atomového čísla 21-29, 42, 44 a 58-70. Vhodné ionty jsou například ionty ohromu(III), železa(II), kobaltu(II), niklu(II), mědi(II), praseodymu(III), neodymu(III), samaria(III) a ytterbia(III). Pro svůj silný magnetický moment jsou zvláště preferovány ionty gadolinia(III), terbia(III), dysprosia(III), holmia(III), erbia(III), železa(III) a manganu(II).

Pro použití sloučenin podle vynálezu v nukleární medicíně (radiodiagnostika a radioterapie) musí být kovový ion radioaktivní. Vhodné jsou například radioizotopy prvků s atomovým číslem 27, 29, 31-33, 37-39, 43, 49, 62, 64, 70, 75 a 77.

-21*· ·· ···· » · c · · • r · · * • · · · · · ·· ·«·· • · « • · · • *· · tiw ·· * · » ·· · ·

Preferovány jsou technecium, gallium, indium, rhenium a yttrium.

Když se sloučenina podle vynálezu má použít v rentgenové diagnostice, pak je výhodné pracovat s iontem kovu vyššího atomového čísla, aby se dosáhlo dostačující absorpce rentgenových paprsků. Bylo nalezeno, že k tomuto účelu se hodí diagnostické prostředky, obsahující fyziologicky přijatelnou komplexní sůl s ionty kovů o atomovém čísle 25, 26, 39 i 57-83.

Preferovány jsou ionty manganu(II), železa(II), železa(III), praseodymu(III), neodymu(III), samaria(III), gadolinia(III), ytterbia(III) nebo bizmutu(III), zvláště ionty dysprosia(III) a yttria(III).

Ve zbytku R¹ popřípadě přítomné kyselé atomy vodíku, t.zn. ty, jež nejsou substituovány centrálním iontem, mohou být případně úplně nebo částečně zaměněny kationty anorganických a/nebo organických bází nebo aminokyselin nebo amidů aminokyselin.

Vhodné anorganické kationty jsou například lithný ion, draselný ion, vápenatý ion a obzvláště sodíkový ion. Vhodné kationty organických bází jsou mezi jiným odvozeny od primárních, sekundárních nebo terciárních aminů jako jsou například ethanolamin, diethanolamin, morfolin, glukamin,

N,N-dimethylglukamin, a obzvláště N-methylglukamin. Vhodné kationty aminokyselin jsou odvozeny například od lysinu, argininu a ornithinu, právě tak jako od amidů jinak kyselých nebo neutrálních aminokyselin.

Zvláště preferované sloučeniny obecného vzorce I jsou takové, které obsahují makrocyklus K obecného vzorce II.

Zbytek U v kovovém komplexu K je s výhodou skupina -CH₂- nebo skupina -C₆H4-0-CH₂-o, přičemž ω značí místo připojení k -C0-.

Alkylové skupiny R² a R³ v makrocyklu obecného vzorce II mohou být nerozvětvené nebo rozvětvené. Jsou to například methylová

skupina, ethylová skupina, propylová skupina, ísopropylová skupina, n-butylová skupina, 1-methylpropylová skupina, 2-methylpropylová skupina, n-pentylová skupina, 1-methylbutylová skupina, 2-methylbutylová skupina, 3-methylbutylová skupina nebo 1,2-dimethylpropylová skupina. S výhodou R² a R³ znamenají nezávisle na sobě atom vodíku nebo Ci-C4-alkylovou skupinu.

Ve zvláště preferované variantě vynálezu je R² methylová skupina a R³ znamená atom vodíku.

Benzylová nebo fenylová skupina R² nebo R³ v makrocyklu K obecného vzorce II může být rovněž substituována v kruhu.

Zbytek R v obecném vzorci I znamená monosacharidový nebo oligosacharidový nebo thiosacharidový zbytek, který je vázán přes polohu 1-OH nebo polohu 1-SH, přičemž se zde podle vynálezu může jednat i o desoxycukry, které místo jedné nebo několika skupin OH obsahují atom vodíku. V jedné z preferovaných variant vynálezu znamená R monosacharidový zbytek s 5 nebo 6 atomy uhlíku, s výhodou zbytek glukosy, mannosy, galaktosy, ribosy, arabinosy nebo xylosy, nebo odpovídajícího desoxycukru, jako například β-desoxygalaktosy (fukosy) nebo 6-desoxymannosy (rhamnosy), nebo odpovídajícího thiocukru, přičemž zvláště preferována je glukosa, mannosa a galaktosa.

Ze sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu jsou dále preferovány takové sloučeniny, ve kterých Rf je skupina ^_C_nF2n+iz přičemž n je s výhodou 4-15. Zcela obzvláště jsou preferovány skupina -C4F9, skupina -CgFn, skupina -C₈Fi₇, skupina -C12F25 a skupina -C14F29, právě tak jako skupiny ve sloučeninách, popsaných v příkladech provedení.

Přinejmenším třikrát funkcionalizovaný zbytek G v obecném vzorci I, který představuje „kostru, znamená v jedné z preferovaných variant vynálezu lysinový zbytek (a) nebo (b).

• · sy o ······ e··· “ZJ“ ·«······.

··»·· ·· «4 44

Zbytky Y a Z znamenají v obecném vzorci I uvedenou spojku, přičemž nezávisle na sobě je pro Z preferován zbytek

Y—^N-SO₂-£ a pro Y je preferován zbytek 5-CH₂CO-p.

Perfluoralkylované kovové komplexy s cukernými zbytky obecného vzorce I (I) (Y-R)p kde K značí kovový komplex obecného vzorce II až VII a G značí vzorce a) až j), přičemž Y, Z, R, Rf, m, p a 1 mají výšeuvedené významy, se připraví tak, že způsobem, který je sám o sobě znám, karboxylové kyselina obecného vzorce Ha

(Ha) kde R⁵ je ekvivalent kovového iontu o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39, 42-44, 49 nebo 57-83, nebo skupina, chránící karboxylovou skupinu, a R², R³ a U mají výšeuvedené významy, nebo karboxylové kyselina obecného vzorce lila • · • · • 9

-24(lila)

kde R⁴, R⁵ a U¹ mají výšeuvedené významy, nebo karboxylové kyselina obecného vzorce IVa

OH (IVa) kde R⁵ a R² mají výšeuvedené významy, nebo karboxylové kyselina obecného vzorce Va nebo Vb

ROOC' /'KcoSy \ _m^coor⁵

COOR⁵ z ⁿ^coor (Va)

HOOC' (Vb) kde R⁵ má výšeuvedený význam, nebo karboxylové kyselina obecného vzorce Via

R^SOOCr⁵ooc/—\ :n n.

•CO-OH

-COOR⁵ (Via) kde R⁵ má výšeuvedený význam, • · · · • · • · « · • · · ·

nebo karboxylová kyselina obecného vzorce Vila

FTOOC r⁵ooc r⁵ooc r⁵ooc

OH (Vila) kde R⁵ a U¹ mají výšeuvedené významy, popřípadě v aktivované formě, se podrobí kondenzační reakci s aminem obecného vzorce IX

H - G - (Z—R_f)_m | (IX) (Y-R)p kde G je definováno vzorci a) až j) a R, Rf, Y, Z, m a p mají výšeuvedený význam, načež se popřípadě odštěpí případně přítomné chránící skupiny, za vzniku kovového komplexu obecného vzorce I, nebo když R⁵ znamená chránící skupinu, po odštěpení těchto chránících skupin se v následném kroku způsobem, který je sám o sobě znám, podrobí reakci s přinejmenším jedním oxidem kovu nebo solí kovu o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39, 42-44, 49 nebo 57-83, a nakonec podle potřeby se popřípadě přítomné kyselé atomy vodíku nahradí kationty anorganických a/nebo organických bází, aminokyselin nebo amidů aminokyselin.

Sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu, ve kterých K znamená kovový komplex obecného vzorce VIII a G je definováno vzorci k) nebo 1), se připraví tak, že způsobem, který je sám o sobě znám, amin obecného vzorce Vlila

-26• ·· ·· ···· ·· ···· • · · · 4 · 4 ·· _Λ • · · 444 444 ······ ···· * ··· 4444 4 · » t

kde R⁵ je ekvivalent kovového iontu o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39, 42-44, 49 nebo 57-83, nebo skupina, chránící karboxyl, se podrobí kondenzační reakci s karboxylovou kyselinou, popřípadě aktivovanou, obecného vzorce X

HO - G - (Z—R_f)_m | (X) (Y-R)p kde G je definováno vzorcem k) nebo 1) a R, R_f, Y, Z, m a p mají výšeuvedené významy, načež se popřípadě odštěpí případně přítomné chránící skupiny, čímž se získá kovový komplex obecného vzorce I, nebo když R⁵ je chránící skupina, po odštěpení těchto chránících skupin v následném kroku, se způsobem, který je sám o sobě znám, podrobí reakci s přinejmenším jedním oxidem kovu nebo kovovou solí prvku o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39,

42-44, 49 nebo 57-83, načež se podle potřeby zamění případně přítomné kyselé atomy vodíku za kationty anorganických a/nebo organických bází, aminokyselin nebo amidů aminokyselin.

Použité karboxylové kyseliny obecného vzorce Ha až Vila jsou buďto známé sloučeniny, nebo se připraví podle postupů popsa-27ných v příkladech provedení. Tak například příprava karboxylových kyselin obecného vzorce Ha je popsána ve spisu DE 196 52 386. Karboxylové kyseliny obecného vzorce lila je možno připravit analogicky jak je popsáno v příkladu 3 této přihlášky. Karboxylové kyseliny obecného vzorce IVa lze připravit podle DE 197 28 954.

Předstupněm pro sloučeniny obecného vzorce VA je kyselina N³-(2, 6-dioxomorfolinoethyl)-N⁶-(ethoxykarbonylmethyl)-3,6-diazaoktandiová, popsaná ve spisu EP 263 059.

Sloučeniny obecného vzorce VB jsou odvozeny od izomerní kyseliny diethylentriamin-pentaoctové, která se váže přes kyselinu octovou na středním atomu dusíku. Tato DTPA je popsána v patentových spisech DE 195 07 819 a DE 195 08 058.

Sloučeniny obecného vzorce VI jsou odvozeny od N-(karboxymethyl)-N-[2-(2,6-dioxo-4-morfolinyl)ethyl]glycinu, jehož příprava je popsána v časopise J. Am. Oil. Chem. Soc. (1982), 59(2), 104-107.

Sloučeniny obecného vzorce VII jsou odvozeny od kyseliny 1-(4-karboxymethoxybenzyl)ethylendiamin-tetraoctové, jejíž příprava je popsána v patentovém spise US 4,622,420.

Příprava aminů obecného vzorce IX a karboxylových kyselin obecného vzorce X je detailně popsána v příkladech provedení této přihlášky a může se provést analogicky postupy tam popsanými. Amin obecného vzorce Vlila je známá sloučenina.

Perbenzylované cukerné kyseliny, použité jako výchozí sloučeniny, se mohou připravit analogicky podle Lockhoffa (Angew. Chem. 1998, 110, Nr. 24, str. 3634 a násl.). Tak se například připraví 1-O-octová kyselina z perbenzylglukosy ve dvou stupních přes trichloracetimidát a reakcí s ethylesterem kyseliny hydroxyoctové za katalýzy BF3 v tetrahydrofuranu a následným zmýdelněním hydroxidem sodným ve směsi methanol-tetrahydrofuran.

V jednom z výhodnějších způsobů přípravy se mohou výchozí perbenzylované cukerné kyseliny také připravit tím způsobem, že se perbenzylované 1-OH-cukry rozpustí v organickém rozpouštědle, nemísitelném s vodou, a podrobí se reakci s alkylačním činidlem obecného vzorce XI

Nu-L-COO-Sg (XI), kde Nu je nukleofugní skupina, L je skupina -(CH₂)_n- (kde n = 1-5), skupina -CH₂-CHOH-, skupina CH(CHOH-CH₂OH)-CHOH-CHOH-, a Sg znamená chránící skupinu, v přítomnosti báze a popřípadě katalyzátoru fázového přenosu. Nukleofugní skupinou v alkylačním činidle obecného vzorce XI může být například atom -Cl, atom -Br, atom -I, skupina -OTs, skupina OMs, skupina -OSO₂CF₃, skupina -OSO^Fg nebo skupina -OSO₂C₈Fi7.

U chránící skupiny se jedná o obvyklou skupinu, chránící kyseliny. Tyto chránící skupiny jsou odborníkovi dobře známy (viz Protective Groups in Organic Syntheses, 2. Edition, T.W. Greene and P.G.M. Wuts, John Wiley & Sons lne., New York 1991).

Reakce podle vynálezu se může provádět při teplotách 0 až 50 °C, s výhodou při 0 °C až laboratorní teplotě. Reakční doba je 10 minut až 24 hodin, s výhodou 20 minut až 12 hodin.

Báze se přidá buď v pevné formě, zvláště jako jemný prášek, nebo ve formě 10-70%ního, zvláště 30-50%ního, vodného roztoku. Preferované báze jsou NaOH a KOH.

Jako organická, s vodou nemísitelná, rozpouštědla se mohou při alkylačním postupu podle vynálezu použít například toluen, benzen, CF₃-benzen, hexan, cyklohexan, diethylether, tetrahydrofuran, dichlormethan, MTB nebo směsi těchto rozpouštědel.

-29Jako katalyzátory fázového přenosu ve způsobu přípravy podle vynálezu slouží pro tento účel známé kvarterní amoniové nebo fosfoniové soli, nebo také crown-ethery jako je například [15]-crown-5 nebo [18]-crown-6. Výhodné jsou kvarterní amoniové soli, obsahující v kationtů čtyři stejné nebo odlišné uhlovodíkové skupiny, zvolené z množiny methylová skupina, ethylová skupina, propylová skupina, isopropylová skupina, butylová skupina nebo isobutylová skupina. Uhlovodíkové skupiny v kationtů musí být dostatečně velké, aby umožnily dobrou rozpustnost alkylačního činidla v organickém rozpouštědle. Podle vynálezu jsou zvláště preferovány N (butyl) 4⁺-ď, N (butyl) 4⁺-HSO4~, ale také N (methyl) ₄ ⁺-Cl“.

Ukázalo se, že kovové komplexy podle vynálezu jsou vhodné zvláště pro NMR-diagnostiku a pro rentgenovou diagnostiku, ale i pro radiodiagnostiku a radioterapii. Vynález se tedy týká také použití perfluoralkylovaných kovových komplexů s cukernými zbytky podle vynálezu pro přípravu kontrastních látek pro aplikaci v NMR- a rentgenové diagnostice, zvláště v lymfografii, diagnostice nádorů a zobrazování infarktů a nekróz, právě tak jako v radiodiagnostice a radioterapii. Sloučeniny podle vynálezu se výborně hodí pro použití při intersticiální a zvláště při intravenózní lymfografii. Vedle toho mohou sloužit také pro zobrazování cévní soustavy (jako „blood-pool činidla).

Vynález se týká rovněž farmaceutických prostředků, které obsahují přinejmenším jednu fyziologicky přijatelnou sloučeninu podle vynálezu, popřípadě spolu s galenicky obvyklými přísadami.

Sloučeniny podle předloženého vynálezu se vyznačují velmi dobrou systémovou snášenlivostí a vysokým obohacením v lymfatických uzlinách ve třech po sobě následujících místech (což je zvláště důležité pro i.v. lymfografii). Jsou proto zvláště vhodné pro použití v MRT-lymfografii.

-30Sloučeniny podle vynálezu se rovněž výborně hodí pro rozpoznání a lokalizaci cévních onemocnění, neboť se při aplikaci do intravazálního prostoru rozptýlí výhradně v něm. Sloučeniny podle vynálezu umožňují s pomocí jaderné spinové tomografie odlišit dobře prokrvenou tkáň od tkáně špatně prokrvené a tím diagnostikovat ischémii. S použitím kontrastních látek podle vynálezu se také může infarzovaná tkáň na základě její anémie odlišit od okolní zdravé nebo ischémické tkáně. To je zvláště důležité, když se například má odlišit srdeční infarkt od ischémie.

Proti makromolekulárním sloučeninám, jako je například Gd-DTPA-polylysin, která jsou dosud užívána jako blood-pool činidla, sloučeniny podle vynálezu vykazují též vyšší relaxivitu T¹ a vyznačují se tak vyšší intenzitou signálu při NMR-zobrazování. Protože mimo to mají delší retenci v krevním řečišti, mohou se aplikovat v relativně nízkých dávkách (od například 50 pmol Gd/kg tělesné hmotnosti). Především se však sloučeniny podle vynálezu rychle a úplně vylučují z těla.

Dále bylo zjištěno, že sloučeniny podle vynálezu se koncentrují v oblastech se zvýšenou cévní permeabilitou, jako například v nádorech, čímž umožňují činit závěry o perfúzi tkání, umožňují určit krevní objem v tkáních, selektivně zkrátit relaxační časy, respektive hustoty krve, a zobrazit permeabilitu cév. Takové fyziologické informace není možno získat za použití extracelulárních kontrastních látek, jako například Gd-DTPA (Magnevist®). Z těchto hledisek též vyplývají aplikační oblasti v oboru moderních zobrazovacích postupů, jaderné spinové tomografie a počítačové tomografie: je to specifická diagnóza maligních nádorů, včasná kontrola terapie při cytostatické, antiflogistické nebo vasodilatativní terapii, včasné rozpoznání málo perfundovaných oblastí (například v myokardu), angiografie při cévních nemocech a rozpoznání a diagnóza sterilních nebo infekčních zánětů.

Farmaceutické prostředky podle vynálezu se připravují způsobem, který je sám o sobě znám, a to tak, že komplexní sloučeniny podle vynálezu - popřípadě za přídavku galenicky obvyklých přísad - se suspendují nebo se rozpustí ve vodném prostředí, načež se vzniklá suspenze nebo roztok popřípadě sterilizuje. Vhodné přísady jsou například fyziologicky přijatelné pufry (jako například tromethamin), komplexotvorné látky nebo slabé komplexy (jako je například kyselina diethylentriaminpentaoctová nebo Ca-komplexy, odpovídající kovovým komplexům podle vynálezu), nebo - pokud je to nutné elektrolyty jako například chlorid sodný, nebo - pokud je to nutné - antioxidanty jako například kyselina askorbová.

Jestliže pro enterální nebo parenterální aplikaci nebo pro jiné účely jsou žádoucí suspenze nebo roztoky prostředků podle vynálezu ve vodě nebo ve fyziologickém solném roztoku, smísí se s jednou nebo s několika galenicky obvyklými pomocnými látkami (jako je například methylcelulosa, laktosa nebo mannit) a/nebo s tenzidy (jako je například lecitin, Tween® nebo Myrj®) a/nebo s aromatickými látkami ke korekci chuti (jako jsou například éterické oleje).

V podstatě se farmaceutické prostředky podle vynálezu také mohou připravit bez izolace komplexů. V každém případě se však musí pečlivě dbát, aby se tvorba chelátů provedla takovým způsobem, aby utvořené komplexy podle vynálezu neobsahovaly prakticky žádné nekomplexované toxické kovové ionty.

Toho se může docílit například pomocí barevných indikátorů, jako je xylenová oranž, při kontrolních titracích během přípravy. Vynález se tedy rovněž týká způsobu přípravy komplexních sloučenin a jejich solí. Nejjistější zůstává přečištění izolovaného komplexu.

Při in vivo aplikaci prostředků podle vynálezu mohou být tyto aplikovány spolu s vhodným nosičem, jako je například sérum

-32• · · ·

nebo fyziologický roztok chloridu sodného, a spolu s jiným proteinem, jako je například lidský serumalbumin (HSA).

Prostředky podle vynálezu se obvykle aplikují parenterálně, s výhodou intravenózně. Mohou se též aplikovat intravazálně nebo intersticiálně/intrakutánně, podle toho, zda se vyšetřují cévy nebo tkáně.

Farmaceutické prostředky podle vynálezu obsahují s výhodou 0,1 pmol - 2 mol komplexu/litr a zpravidla se aplikují v množstvích 0,0001 - 5 mmol/kg.

Prostředky podle vynálezu splňují mnohostranné požadavky, kladené na kontrastní látky pro nukleární spinovou tomografii. Výborně se hodí k tomu, aby se po orální nebo parenterální aplikaci zvýšila intenzita signálu a tím se zlepšila vypovídací hodnota obrazu, získaného nukleární spinovou tomografií. Dále tyto prostředky vykazují vysokou účinnost, nezbytnou k tomu, aby se organizmus zatížil jen pokud možno malými dávkami cizích látek, a rovněž dobrou snášenlivost, nutnou k zachování neinvazivního charakteru vyšetření.

Díky dobré rozpustnosti prostředků podle vynálezu ve vodě a malé osmolalitě je možno připravovat vysoce koncentrované roztoky, aby se objemová zátěž krevního oběhu udržela v rozumných mezích a aby se vyrovnalo zředění tělesnou tekutinou. Nadto prostředky podle vynálezu nevykazují jen vysokou stabilitu in vitro, ale také překvapivě vysokou stabilitu in vivo, takže uvolňování nebo výměna v komplexech vázaných iontů (které samy o sobě jsou jedovaté) během časového intervalu do úplného vyloučení těchto nových kontrastních látek z těla probíhá jen krajně pomalu.

Obecně se jako NMR-diagnostika aplikují prostředky podle vynálezu v množství 0,0001 - 5 mmol/kg, s výhodou 0,005 - 0,5 mmol/kg.

-33Dále je možno komplexní sloučeniny podle vynálezu výhodně použít jako susceptibilní činidla a jako posunová činidla v in vivo NMR spektroskopii.

Díky svým příznivým radioaktivním vlastnostem a dobré stabilitě v nich obsažených komplexních sloučenin jsou prostředky podle vynálezu vhodné i jako radiodiagnostika. Podrobnosti takového použití a dávky jsou popsány například v publikaci „Radiotracers for Medical Applications, CRC-Press, Boča Raton, Florida.

Sloučeniny a prostředky podle vynálezu se mohou aplikovat i v pozitronové emisní tomografii, používající izotopy, které emitují positrony, jako například ⁴³Sc, ⁴⁴Sc, ⁵²Fe, ⁵⁵Co, ⁶⁸Ga a ⁸⁶Y (Heiss, W.D., Phelps, M.E.: Positron Emission Tomography of Brain, Springer Verlag Berlin, Heidelberg, New York, 1983).

Sloučeniny podle vynálezu jsou překvapivě vhodné i pro rozlišování maligních a benigních nádorů v oblastech bez bariéry krev-mozek.

Kontrastní prostředky podle vynálezu se mohou po intravenózní aplikaci použít také ke kvantitativnímu stanovení změn integrity kapilár, vyvolaných hyperoxií (včetně „akutních kapilárních děr a obnovení normální endoteliální integrity po hyperoxickém poškození) .

Histologické studie potvrzují regionální mikrovaskulární hyperpermeabilitu.

Kontrastní prostředky podle vynálezu lze tedy použít také pro zobrazení abnormální permeability kapilár.

Tyto prostředky se také vyznačují tím, že se úplně vylučují z těla a v důsledku toho jsou dobře snášeny.

Protože sloučeniny podle vynálezu se kumulují v maligních nádorech (žádná difúze do zdravé tkáně, ale vysoká propustnost u nádorových cév), mohou též podporovat ozařovací terapii maligních nádorů. Ta se liší od odpovídající diagnostiky jen • · » a • ·

-34množstvím a charakterem použitého izotopu. Cílem je přitom zničení nádorových buněk krátkovlnným zářením o vysoké energii a s pokud možno co nejmenším rozptylem. Za tím účelem se využívají interakce v komplexu obsažených kovů (jako například železa nebo gadolinia) s ionizačním zářením (například s rentgenovým zářením) nebo s proudem neutronů. V důsledku tohoto efektu se se podstatně zvýší lokální dávka ozáření v místě, kde se nachází kovový komplex (například v nádorech). K dosažení žádané dávky ozáření v maligní tkáni je možno při použití takových kovových komplexů značně zmenšit radiační zatížení zdravé tkáně a tak zabránit vedlejším účinkům zátěže pro pacienta. Konjugáty kovových komplexů podle vynálezu jsou proto vhodné také jako radiosensibilizační látky při radiační terapii maligních nádorů (například využití Móssbauerových efektů nebo při terapii absorpcí neutronů). Vhodné β-emitující ionty jsou například ⁴⁶Sc, ⁴⁷Sc, ⁴⁸Sc, ⁷²Ga, ⁷³Ga a ⁹⁰Y. Vhodné α-emitující ionty s malými poločasy jsou například ²¹¹Bi, ²¹²Bi, ²¹³Bi a ²¹⁴Bi, přičemž ²¹²Bi je preferován. Vhodným fotony a elektrony emitujícím iontem je ¹⁵⁸Gd, které se může získat ze ¹⁵⁷Gd pohlcením neutronu.

Jestliže je prostředek podle vynálezu určen k použití při variantě radiační terapie, navržené R.L. Millsem a spol. [Nátuře, Vol. 336, (1988), str. 787], musí být centrální ion odvozen od Móssbauerova izotopu jako například ⁵⁷Fe nebo ¹⁵¹Eu.

Při in vivo aplikaci se mohou prostředky podle vynálezu aplikovat spolu s vhodným nosičem jako je například sérum nebo fyziologický roztok chloridu sodného, a spolu s jiným proteinem jako je například lidský serumalbumin. Dávkování přitom závisí na charakteru buněčné poruchy, na použitém kovovém iontu a na charakteru použité zobrazovací metody.

Prostředky podle vynálezu se aplikují obvykle parenterálně, s výhodou intravenózně. Jak už bylo uvedeno, mohou se však též

• · · · · • * · · «· aplikovat intravazálně nebo intersticiálně/intrakutánně, podle toho, zda se vyšetřují cévy nebo tkáně.

Prostředky podle vynálezu jsou výrazně vhodné jako rentgenové kontrastní látky, přičemž je nutno zvláště vyzdvihnout fakt, že při biochemických a farmakologických studiích nebyly pozorovány žádné známky anafylaktických reakcí, známých u kontrastních látek, které obsahují jod. Jsou zvláště cenné pro své příznivé absorpční vlastnosti v oblastech vyššího napětí lampy pro digitální substrakční techniky.

Jako rentgenové kontrastní látky se prostředky podle vynálezu, v analogii například k meglumin-diatrizoátu, aplikují v množství 0,1-5 mmol/kg, s výhodou 0,25 - 1 mmol/kg.

Se sloučeninami podle vynálezu se zvláště dosahuje vyšších koncentrací v krvi než u extracelulárních kontrastních látek. Po i.v. aplikaci se rozptýlí jen v intravazálním prostoru, což je rozhodující výhoda ve srovnání s extracelulárními kontrastními prostředky.

-36Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

a) 2-N-Trifluoracetyl-6-N-benzyloxykarbonyl-L-lysin

100 g (356,7 mmol) 6-N-benzyloxykarbonyl-L-lysinu se rozpustí ve směsi 1000 ml ethylesteru kyseliny trifluoroctové a 500 ml ethanolu a vzniklý roztok se míchá 24 hodiny při laboratorní teplotě. Po odpaření k suchu se zbytek krystaluje z diisopropyletheru, čímž se získá 128,9 g (96 %) bezbarvého krystalického prášku, t.t. 98,5 °C.

Analýza:

Vypočteno: 51,07 %C, nalezeno: 51,25 %C,

5,09 %H, 7,44 %N, 15,14 %F; 5,18 %H, 7,58 %N, 15,03 %F.

b) 2-N-Trifluoracetyl-6-N-benzyloxykarbonyl-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

Ke 125 g (332,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu la a 188,7 g (332,0 mmol) 1-perfluoroktylsulfonylpiperazinu (připraveného podle DE 19603033) v 750 ml tetrahydrofuranu se při 0 °C přidá 164,2 g (0,664 mmol) EEDQ (ethylester kyseliny 2-ethoxy-l,2-dihydrochinolin-l-karboxylové) a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se odparek podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě dichlormethan-methanol (20:1). Získá se 286,0 g (93 %) bezbarvé tuhé látky, t.t. 92 °C.

Analýza:

Vypočteno: 36,30 %C, 2,83 %H, 6,05 %N, 41,01 %F, 3,46 %S; nalezeno: 36,18 %C, 2,94 %H, 5,98 %N, 40,87 %F, 3,40 %S.

-37• « ·

c) 6-N-Benzyloxykarbonyl-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

Do roztoku 280,0 g (302,2 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lb ve 2000 ml ethanolu se uvádí jednu hodinu při 0 °C plynný amoniak. Směs se míchá 4 hodiny při 0 °C, odpaří se k suchu a zbytek se rozmíchá s vodou. Tuhá látka se odfiltruje a vysuší ve vakuu při 50 °C. Výtěžek 243,5 g (97 %) amorfní tuhé látky. Analýza:

Vypočteno: 37,60 %C, 3,28 %H, 6,75 %N, 38,89 %F, 3,86 %S; nalezeno: 37,55 %C, 3,33 %H, 6,68 %N, 38,78 %F, 3,81 %S.

d) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-[1-O-a-D-karbonylmethyl-(2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 100,0 g (120,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc, 72,1 g (120,4 mmol) 1-O-a-D-karboxymethyl-(2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosy a 13,86 g (120,4 mmol) N-hydroxysukcinimidu v 500 ml dimethylformamidu se při 0 °C přidá 41,27 g (200 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 3 hodiny při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Vyloučená močovina se odfiltruje, filtrát se odpaří ve vakuu k suchu a odparek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1), čímž se získá 136,1 g (87 %) produktu ve formě viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 57,32 %C, 4,89 %H, 4,31 %N, 24,86 %F, 2,47 %S; nalezeno: 57,38 %C, 5,07 %H, 4,22 %N, 24,78 %F, 2,39 %S.

e) 2-N-[1-O-a-D-Karbonylmethyl-mannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 130,0 g (100,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu ld ve 2000 ml ethanolu se přidá 10,0 g palladiového katalyzá• ·· ·

• · · · * ♦ · · · • · · · · » · · · · · · toru (10% Pd/C) a směs se hydrogenuje 12 hodin při laboratorní teplotě. Katalyzátor se odfiltruje a filtrát se odpaří k suchu ve vakuu, čímž se získá 91,7 g (100 %) bezbarvého tuhého produktu.

Analýza:

Vypočteno: 34,07 %C, 3,63 %H, 6,11 %N, 3,50 %S, 35,24 %F; nalezeno: 33,91 %C, 3,72 %H, 6,04 %N, 3,40 %S, 35,31 %F.

f) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-2-N- [ 1-O-oí-D-karbonylmethyl-mannopyranosa] -L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

50,0 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu le, 6,28 g (54,55 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,62 g (109,0 mmol) chloridu lithného a 34,35 g (54,55 mmol) gadoliniového komplexu 1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(karboxy-3-aza-4-oxo-5-methyl-pent-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí ve 400 ml dimethylsulfoxidu. Pak se při 10 °C přidá 16,88 g (81,8 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Roztok se nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vyloučená pevná látka se odsaje a přečistí se chromatografií na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 75,9 g (91,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 8,6 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,34 %C, 4,09 %H, 8,24 %N, 2,10 %S, 21,12 %F,

10,28 %Gd;

nalezeno: 35,28 %C, 4,15 %H, 8,19 %N, 2,15 %S, 21,03 %F,

10,14 %Gd.

Příklad 2

a) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-N-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-yl)]-2-N-[1-O-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

50,0 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu le, 6,28 g (54,55 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,62 g (109,0 mmol) chloridu lithného a 34,35 g (54,55 mmol) gadoliniového komplexu 1,4,7-tris-(karboxylatomethyl)-10-(karboxy-3-aza-4-oxo-5-methylpent-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí ve 400 ml dimethylsulfoxidu. Přidá se 16,88 g (81,8 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu při 10 °C a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Pak se roztok nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vyloučená pevná látka se odfiltruje a přečistí se chromatografií na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 76,0 g (92,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 6,88 % vody. Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 34,90 %C, 3,93 %H, 8,32 %N, 2,12 %S, 21,33 %F,

10,38 %Gd;

nalezeno: 34,81 %C, 4,02 %H, 8,27 %N, 2,09 %S, 21,22 %F,

10,19 %Gd.

Příklad 3

Methylester kyseliny 2-[4-(ethoxykarbonylmethyloxy)]fenyloctové

Ke 200 g (1204,0 mmol) methylesteru kyseliny 4-hydroxyfenyloctové a 212,0 g (2000,0 mmol) uhličitanu sodného ve 2000 ml acetonu se přidá 233,8 g (1400,0 mmol) ethylesteru kyseliny bromoctové a směs se vaří 5 hodin pod zpětným chladičem. Tuhý podíl se odfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě • ·· ·

-40n-hexan-ethylacetát (15:1), čímž se získá 288,5 g (95,0 %) bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 61,90 %C, 6,39 %H;

nalezeno: 61,75 %C, 6,51 %H.

b) Methylester kyseliny 2-(4-ethoxykarbonylmethyloxy)fenyl-2-bromoctové

K roztoku 285,0 g (1130,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 3a ve 2000 ml tetrachlormethanu se přidá 201,0 g (1130,0 mmol) N-bromsukcinimidu a 100,0 mg dibenzoylperoxidu a směs se vaří 8 hodin pod zpětným chladičem. Po ochlazení v ledové lázni se vyloučený sukcinimid odfiltruje, filtrát se odpaří ve vakuu k suchu a odparek se přečistí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexan-aceton (15:1). Získá se 359,2 g (96,0 %) bezbarvého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 47,28 %C, 4,57 %H, 24,16 %Br;

nalezeno: 47,19 %C, 4,71 %H, 24,05 %Br.

c) Methylester kyseliny 2-(4-ethoxykarbonylmethyloxy)fenyl-2- [1-(1,4,7,10-tetraazacyklododekan-l-yl)Joctové

K roztoku 603,0 g (3500,0 mmol) 1,4,7,10-tetraazacyklododekanu v 6000 ml chloroformu se přidá 350,0 g (1057,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 3b a míchá se přes noc při laboratorní teplotě. Pak se směs extrahuje třikrát 3000 ml vody, organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu k suchu. Odparek se bez dalšího čištění použije v další reakci (příklad 3d). Výtěžek 448,0 g (100 %) viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 59,70 %C, 8,11 %H, 13,26 %N;

nalezeno: 59,58 %C, 8,20 %H, 13,18 %N.

• «

-41·..··..· ·,.··..·

d) Kyselina 2-[4-(karboxymethyloxy)]fenyl-2-[1,4,7-tris(karboxymethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]octová

Roztok 445,0 g (1053,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 3c a 496,0 g (5270,0 mmol) kyseliny chloroctové ve 4000 ml vody se nastaví 30%ním vodným NaOH na pH 10 a míchá se 8 hodin při 70 °C. Pak se nastaví 30%ním vodným NaOH na pH 13 a vaří se 30 minut pod zpětným chladičem. Roztok se ochladí v ledové lázni a nastaví se koncentrovanou kyselinou solnou na pH 1. Po odpaření ve vakuu k suchu se odparek vyjme do 4000 ml methanolu a míchá se jednu hodinu při laboratorní teplotě. Vyloučený chlorid sodný se odfiltruje, filtrát se odpaří k suchu a zbytek se přečistí chromatografíi na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 403,0 g (69,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 10,2 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 51,98 %C, 6,18 %H, 10,10 %N;

nalezeno: 51,80 %C, 6,31 %H, 10,01 %N.

e) Kyselina 2-[4-(karboxymethyloxy)]fenyl-2-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]octová, gadoliniový komplex

Ke 400 g (721,3 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 3d ve 2000 ml vody se přidá 130,73 g (360,65 mmol) gadoliniumoxidu a směs se míchá 5 hodin při 80 °C. Po filtraci se filtrát lyofilizuje. Výtěžek 511 g (100 %) amorfní tuhé látky, obsahující 11,0 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 40,67 %C, 4,41 %H, 7,98 %N, 22,19 %Gd;

nalezeno: 40,51 %C, 4,52 %H, 8,03 %N, 22,05 %Gd.

-42• · ·

f) 6-N-[2-[4-(3-Oxapropionyl)fenyl]-2-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]octová kyselina)]2-N-(1-O-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex, sodná sůl

50,0 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu le, 6,28 g (54,55 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,62 g (109,0 mmol) chloridu lithného a 38,66 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 3e se za mírného zahřátí rozpustí ve 400 ml dimethylsulfoxidu. Pak se při 10 °C přidá 16,88 g (81,8 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se přes noc při laboratorní teplotě. Roztok se nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vyloučená pevná látka se odfiltruje a přečistí se chromatografii na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získaný produkt se rozpustí v malém množství vody, nastaví se přídavkem vodného hydroxidu sodného na pH 7,4 a podrobí se lyofilizaci. Získá se tak 79,1 g (89 %)

bezbarvé tuhé látky, obsahující 10,3 %	vody.
Analýza (přepočteno na bezvodou látku)	:
Vypočteno: 36,86 %C, 3,77 %H, 6,88 %N,	1,97 %S,	19,82 %F,
9,65 %Gd;
nalezeno: 36,75 %C, 3,84 %H, 6,80 %N,	2,03 %S,	19,75 %F,

9,57 %Gd.

Příklad 4

a) 6-N-[1,4,7-Tris(terc-butyloxykarbonylmethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-karbonylmethyl] -2-N- (1-O-oc-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 15,0 g (26,19 mmol) 1,4,7-tris(terc-butyloxykarbonylmethyl) -10-karboxymethyl-l,4,7,10-tetraazacyklododekanu (připraveného podle WO 91/05762), 24,0 g (26,19 mmol) »· ··β ·

titulní sloučeniny z příkladu le a 3,01 g (26,19 mmol) N-hydroxysukcinimidu ve 150 ml dimethylformamidu se přidá při 0 °C 8,25 g (40,0 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se přes noc při laboratorní teplotě. Vyloučená močovina se odfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě dichlormethanmethanol (20:1). Získá se 35,45 g (92,0 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 44,08 %C, 5,69 %H, 7,62 %N, 21,95 %F, 2,18 %S; nalezeno: 44,01 %C, 5,81 %H, 7,53 %N, 21,87 %F, 2,03 %S.

b) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-karbonylmethyl] -2-N- (1-O-oc-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

K roztoku 30,0 g (20,39 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 4a v 50 ml chloroformu se přidá 300 ml kyseliny trifluoroctové. Směs se míchá 10 minut při laboratorní teplotě, pak se odpaří ve vakuu k suchu a odparek se rozpustí v 300 ml vody. Přidá se 3,69 g (10,19 mmol) gadoliniumoxidu a míchá se 5 hodin při 80 °C. Roztok se odpaří ve vakuu k suchu a produkt se přečistí chromatografií na silikagelu v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 11,0 g (37,0 %) bezbarvé amorfní tuhé látky, obsahující 11,3 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 34,62 %C, 3,87 %H, 7,69 %N, 22,16 %F, 2,20 %S,

10,97 %Gd;

nalezeno: 34,57 %C, 3,95 %H, 7,60 %N, 22,05 %F, 2,13 %S,

10,90 %Gd.

• ·

181230/KB

-44φ φ· φ « *· φφφφ

Příklad 5

a) 6-N-[3,6,9-Tris(karboxymethyl)-3,6,9-triazaundekandiová kyselina-l-karboxy-ll-oyl]-2-N-[1-0-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 24,0 g (26,19 mmol) titulní sloučeniny z příkladu le ve směsi 100 ml dimethylformamidu a 30 ml pyridinu se přidá 12,10 g (30,0 mmol) 3-N-(2,6-dioxomorfolinoethyl)-6-N-(ethoxykarbonylmethyl)-3,6-diazaoktandiové kyseliny a směs se míchá 5 hodin při 50 °C. Pak se směs odpaří k suchu ve vakuu.

Odparek se rozpustí ve 200 ml vody, pH roztoku se nastaví na hodnotu 13 přídavkem 20%ního vodného hydroxidu sodného a míchá se 8 hodin při 22 °C a pH 13. Pak se roztok nastaví na pH 7,2 přídavkem koncentrované kyseliny solné a odpaří se ve vakuu k suchu. Odparek se podrobí chromatografií na silikagelu RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 17,26 g (51,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 9,3 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku) :

Vypočteno: 37,19 %C, 4,21 %H, 7,59 %N, 25,00 %F, 2,48 %S; nalezeno: 37,10 %C, 4,30 %H, 7,48 %N, 25,07 %F, 2,42 %S.

b) 6-N-[3,6,9-Tris(karboxylatomethyl)-3,6,9-triazaundekandiová kyselina-l-karboxy-ll-oyl]-2-N-(1-O-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex, sodná sůl

K 10,0 g (7,74 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 5a ve 100 ml vody se přidá 1,40 g (3,87 mmol) gadoliniumoxidu a směs se míchá 2 hodiny při 70 °C. Roztok se zfiltruje, filtrát se nastaví na pH 7,4 přídavkem 2 N hydroxidu sodného a podrobí se lyofilizaci. Získá se 11,36 g (100 %) amorfní tuhé látky, obsahující 10,5 % vody.

*· F· • * · «··· ·· ····

	-45-	• >· · • · · · · • * · · M· ·· ««	• · · · · • · > · β · • · · · · · » ·· ·· ··
Analýza (přepočteno na bezvodou látku):
Vypočteno:	32,72 %C, 3,43 %H, 6,68 %N, 2,18	%S, 10,71	%Gd,
1,57 %Na,	22,00 %F, ;
nalezeno:	32,65 %C, 3,51 %H, 6,71 %N, 2,08	%S, 10,61	%Gd,
1,68 %Na,	21,87 %F.

Příklad 6

a) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-10-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

50,0 g (60,20 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc, 6,93 g (60,20 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 5,09 g (120,0 mmol) chloridu lithného a 37,91 g (60,20 mmol) gadoliniového komplexu 1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-[(pentanoyl-3-aza4-oxo-5-methyl-5-yl)]-1,4,7,10-tetracyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí ve 400 ml dimethylsulfoxidu. Pak se při 10 °C přidá 20,63 g (100,0 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se přes noc při laboratorní teplotě. Roztok se nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vyloučená pevná látka se odsaje a přečistí se chromatografií na silikagelu RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 75,53 g (87 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 10,1 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 37,48 %C, 3,84 %H, 8,74 %N, 2,22 %S, 22,39 %F,

10,90 %Gd;

nalezeno: 37,39 %C, 4,02 %H, 8,70 %N, 2,16 %S, 22,29 %F,

10,75 %Gd.

-46• ·

• · · ·

b) 2-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-Gd-komplex, 10-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

70,0 g (48,53 mmol) titulní sloučeniny z příkladu ld se rozpustí ve směsi 500 ml vody a 100 ml ethanolu, přidá se 5,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a podrobí se hydrogenaci při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm, dokud se pohlcuje vodík. Pak se katalyzátor odsaje, promyje se důkladně ethanolem (2 x 75 ml) a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Produkt se získá ve formě silně viskózního bezbarvého oleje, obsahujícího 9,8 % vody. Výtěžek 63,5 g (100 %).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 37,48 %C, 3,84 %H, 8,74 %N, 2,22 %S, 22,39 %F,

10,90 %Gd;

nalezeno: 37,39 %C, 4,03 %H, 8,65 %N, 2,20 %S, 22,31 %F,

10,78 %Gd.

c) 6-N-(l-O-a-D-Karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosa)-2-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan], Gd-komplex-10-(pentanoyl-3-aza-4-oxo5-methyl-5-yl)]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

50,0 g (38,22 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 6b, 4,40 g (38,22 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 3,39 g (80,0 mmol) chloridu lithného a 22,88 g (38,22 mmol) 1-O-a-D-karboxymethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosy se za mírného zahřátí (30-40 °C) rozpustí ve 400 ml dimethylsulfoxidu. Pak se při 10 °C přidá 10,32 g (50,0 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se přes noc při laboratorní teplotě. Roztok se nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vyloučená pevná látka se odsaje a přečistí se chromatografii na silikagelu RP-18 v

-47• ·

soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 64,25 g (89,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 10,9 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 46,42 %C, 4,54 %H, 6,67 %N, 1,70 %S, 17,10 %F,

8,33 %Gd;

nalezeno: 46,36 %C, 4,71 %H, 6,60 %N, 1,61 %S, 17,19 %F,

8,21 %Gd.

d) β-N-(l-O-a-D-Karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-0-benzyl-mannopyranosa)-2-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan],Gd-komplex-10-(pentanoyl-3-aza-4-oxo5-methyl-5-yl)]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

60,0 g (31,77 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 6c se rozpustí v 500 ml ethanolu, přidá se 6,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm, dokud se pohlcuje vodík. Pak se katalyzátor odsaje, promyje se důkladně ethanolem (2 x 150 ml) a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Produkt se získá jako bezbarvá tuhá látka, obsahující 3,9 % vody. Výtěžek 48,55 g (100 %). Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,37 %C, 4,02 %H, 8,25 %N, 2,10 %S, 21,13 %F,

10,29 %Gd;

nalezeno: 35,28 %C, 4,13 %H, 8,17 %N, 2,03 %S, 21,05 %F,

10,20 %Gd.

Příklad 7

a) 1,7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K 50,0 g (113,5 mmol) 1,7-bís(benzyloxykarbonyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu a 66,42 g (113,5 mmol) kyseliny

-482-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)aminooctové (připravené podle DE 196 03 033) ve 300 ml tetrahydrofuranu se při 0 °C přidá 49,46 g (200,0 mmol) EEDQ (ethylester kyseliny 2-ethoxy-1,2-dihydrochinolin-l-karboxylové) a směs se míchá při laboratorní teplotě přes noc. Pak se odpaří ve vakuu k suchu a odparek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě

dichlormethan-methanol	(20:1)	. Získá se	65,2	g (57 %) produktu
ve formě bezbarvé tuhé	látky.
Analýza:
Vypočteno: 42,91 %C, 3,	80 %H,	6, 95	%N,	32,05	%F, 3,18 %S;
nalezeno: 42,85 %C, 3,	90 %H,	6,87	%N,	31,98	%F, 3,15 %S.

b) 1,7-Bis(benzyloxy)-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl) amino]acetyl-10-[l-O-a-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K 60,0 g (59,53 mmol) titulní sloučeniny v příkladu 7a a 35,64 g (59.53 mmol) l-O-a-D-karboxymethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosy (připravené podle DE 19728954) ve 300 ml tetrahydrofuranu se při 0 °C přidá 24,73 g (100 mmol) EEDQ (ethylester kyseliny 2-ethoxy-l,2-dihydrochinolin-1-karboxylové) a směs se míchá při laboratorní teplotě přes noc. Pak se odpaří ve vakuu k suchu a odparek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-methanol

(20:1). Získá se	76,6 g (81,0	%) produktu ve	formě bezbarvé
tuhé látky.
Analýza:
Vypočteno: 54,44	%C, 4,70 %H,	4,41 %N, 20,33	%F, 2,02 %S;
nalezeno: 54,37	%C, 4,81 %H,	4,35 %N, 20,27	%F, 1,96 %S.

-49• · ·

c) 1-[2-(N-Ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-7- (1-0-oc-D-karbonylmethyl-mannopyranosa) -1,4,7,10-tetraazacyklododekan g (44,07 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 7b se rozpustí v 800 ml ethanolu, přidá se 8 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a podrobí se hydrogenací při laboratorní teplotě. Pak se katalyzátor odsaje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Produkt se získá ve formě bezbarvé tuhé látky. Výtěžek 42,3 g (100 %).

Analýza:

Vypočteno: 35,04 %C, 3,99 %H, 7,30 %N, 33,65 %F, 3,34 %S; nalezeno: 35,15 %C, 4,13 %H, 7,13 %N, 33,48 %F, 3,26 %S.

d) 1,7-Bis[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-Gd-komplex-10-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-10- (1-O-oř-D-karbonylmethyl-mannopyranosa) -1,4,7,10-tetraazacyklododekan g (20,84 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 7c, 5,09 g (120 mmol) chloridu lithného a 37,78 g (60 mmol) gadoliniového komplexu 1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí ve 400 ml dimethylsulfoxidu. Pak se při 10 °C přidá 29,67 g (120 mmol) EEDQ a míchá se přes noc při labora-torní teplotě. Roztok se nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vyloučená pevná látka se odsaje a přečistí se chromatografií na silikagelu RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 13,2 g (29,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 11,8 % vody.

-50Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 36,31 %C, 4,34 %H, 9,62 %N, 1,47 %S, 14,79 %F,

14,41 %Gd;

nalezeno: 36,24 %C, 4,27 %H, 9,58 %N, 1,51 %S, 14,85 %F,

14,25 %Gd.

Příklad 8

a) 1,7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-10-[pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-Gd-komplex-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

50,0 g (49,61 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 7a, 5,71 g (49,61 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,24 g (100 mmol) chloridu lithného a 31,24 g (49,61 mmol) gadoliniového komplexu 1,4,7-tris-(karboxylatomethyl)-10-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí ve 350 ml dimethylsulfoxidu. Pak se při 10 °C přidá 15,47 g (75 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se přes noc při laboratorní teplotě. Roztok se nalije do 2000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vyloučená pevná látka se odsaje a přečistí se chromatografii na silikagelu RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 65,1 g (81,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 7,9 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 40,79 %C, 4,11 %H, 8,65 %N, 1,98 %S, 19,94 %F,

9,72 %Gd;

nalezeno: 40,71 %C, 4,20 %H, 8,58 %N, 2,03 %S, 19,87 %F,

9,68 %Gd.

• · · ·

b) 1-[2-(N-Ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-7-{pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-[tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]-Gd-komplex}I, 4,7,10-tetraazacyklododekan

60,0 g (37,05 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 8a se rozpustí v 600 ml ethanolu, přidá se 6,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a podrobí se hydrogenaci při laboratorní teplotě. Pak se katalyzátor odsaje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Produkt se získá ve formě bezbarvé tuhé látky, která obsahuje 3,9 % vody. Výtěžek 50,06 g (100 %). Analýza: (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 34,67 %C, 4,03 %H, 10,37 %N, 2,37 %S, 23,90 %F,

II, 64 %Gd;

nalezeno: 34,58 %C, 4,15 %H, 10,28 %N, 2,30 %S, 23,84 %F,

11,57 %Gd.

c) 1-[2-(N-Ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-4,10-bis[l-O-a-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosa]-7-{pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]-Gd-komplex}—1,4,7,10-tetraazacyklododekan

40,0 g (29,60 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 8b, 2,54 g (60,0 mmol) chloridu lithného a 44,9 g (75,0 mmol) l-O-a-D-karboxymethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosy se za mírného zahřátí rozpustí ve 300 ml dimethylsulfoxidu. Pak se při 10 °C přidá 24,73 g (100,0 mmol) EEDQ a míchá se přes noc při laboratorní teplotě. Roztok se nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vyloučená pevná látka se odsaje a přečistí se chromatografií na silikagelu RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 31,98 g (43,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 3,5 % vody.

-52Analýza (přepočteno na bezvodou látku) Vypočteno: 53,06 %C, 5,05 %H, 5,57 %N,

6,26 %Gd;

nalezeno: 52,95 %C, 5,19 %H, 5,48 %N,

1,28 %S, 12,85 %F,

1,23 %S, 12,77 %F,

6,14 %Gd.

d) 1-[2-(N-Ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-4,10-bis-[l-O-a-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-0-benzylmannopyranosa]-7-{pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]-Gd-komplex}-l,4,7,10-tetraazacyklododekan

30,0 g (11,94 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 8c se rozpustí ve směsi 300 ml ethanolu a 30 ml vody, přidá se 4,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a podrobí se hydrogenaci při laboratorní teplotě. Pak se katalyzátor odsaje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Produkt se získá ve formě bezbarvé tuhé látky, obsahující 3,4 % vody. Výtěžek 21,39 g (100 %).

Analýza: (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 36,87 %C, 4,39 %H, 7,82 %N, 1,79 %S, 18,03 %F,

8,78 %Gd;

nalezeno: 36,80 %C, 4,50 %H, 7,85 %N, 1,68 %S, 17,91 %F,

8,70 %Gd.

Příklad 9

a) 6-N-[3,6-Bis(karboxymethyl)oktan-1,8-dikarboxylová kyselina-l-karboxy-8-oyl] -2-N- (1-O-oc-D-karboxymethylmannopyranosa)-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 27,5 g (30,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu le ve směsi 300 ml dimethylformamidu a 100 ml pyridinu se přidá 25,62 g (100,0 mmol) dianhydridu kyseliny ethylendiamin-Ν,Ν,Ν',Ν'-tetraoctové a směs se míchá 5 hodin při 50 °C. Po ·· » β • ·

-53odpaření ve vakuu k suchu se odparek rozpustí v 300 ml vody, přidá se 20%ní vodný hydroxid sodný do pH 10 a alkalický roztok produktu se pak nastaví koncentrovanou kyselinou solnou na pH 3 a odpaří se ve vakuu k suchu. Odparek se podrobí chromatografií na silikagelu RP-18 v soustavě voda-ethanolacetonitril (gradient). Získá se 18,22 g (51,0 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky, obsahující 7,9 % vody.

Analýza: (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 36,31 %C, 3,98 %H, 7,06 %N, 27,12 %F, 2,69 %S; nalezeno: 36,23 %C, 4,07 %H, 6,98 %N, 27,05 %F, 2,62 %S.

b) 6-N-[3,6-Bis(karboxylatomethyl)oktan-1,8-dikarboxylová kyselina-l-karboxylato-8-oyl-Mn-komplex, sodná sůl]-2-N-(1-0-a-D-karboxymethylmannopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid g (8,397 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 9a se rozpustí ve 200 ml vody. Přidá se 965 mg (8,397 mmol) uhličitanu manganatého a míchá se 3 hodiny při 60 °C. Roztok se nastaví na hodnotu pH 7,4 přídavkem 5%ního vodného hydroxidu sodného, zfiltruje se a lyofilizuje. Získá se 10,52 g (99,0 %) bezbarvého tuhého produktu, obsahujícího 7,8 % vody.

Analýza: (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 34,16 %C, 3,50 %H, 6,64 %N, 2,53 %S, 25,52 %F,

4,34 %Mn, 1,82 %Na;

nalezeno: 34,06 %C, 3,61 %H, 6,58 %N, 2,47 %S, 25,47 %F,

4,30 %Mn, 1,97 %Na.

Příklad 10

a) 1,2,3,4,6-Penta-O-acetyl-a,β-D-mannopyranosa

Analogickým způsobem jak je popsáno v literatuře [M.L. Wolfrom a A. Thompson v Methods in Carbohydrate Chemistry

-54* “» » · (R.L. Whistler, M.L. Wolfrom a J.N. BeMiller, Eds.), Academie Press, New York, Vol.II, 53, str. 211-215 (1963)] se provede reakce 150 g (832,5 mmol) a,β-D-mannopyranosy se směsí 1500 ml absolutního pyridinu a 1500 ml anhydridu kyseliny octové. Po zpracování se získá 315 g (96,7 %) surové titulní sloučeniny ve formě viskózního bezbarvého oleje. Podle ¹H-NMR spektra obsahuje takto získaný produkt oí a β anomery v poměru 4:1. Pro použití v dalších reakčních krocích není nutno anomery separovat.

Analýza:

Vypočteno: 49,21 %C, 5,68 %H; nalezeno: 49,12 %C, 5,78 %H.

b) 1-O-a-D-(5-Ethoxykarbonyl)penty1-2,3,4,6-tetra-O-acetyl— mannopyranosa

Analogickým způsobem jako je popsáno v literatuře pro syntézu arylglykopyranosidů [J. Conchie a G.A. Levvy v Methods in Carbohydrate Chemistry (R.L. Whistler, M.L. Wolfrom a J.N. BeMiller, Eds.), Academie Press, New York, Vol.II, 90, str. 345-347 (1963)] se provede reakce 156,2 g (400 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 10a (ve formě směsi oí a β anomerů) s 67 ml (400 mmol) ethylesteru kyseliny 6-hydroxyhexanové a 60,8 ml (520 mmol) chloridu cíničitého v celkem 600 ml 1,2-dichlorethanu. Po přečištění chromatografií na sloupci silikagelu v soustavě hexan-ethylacetát (2:1) se získá 100,05 g (51 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého viskózního oleje. Podle ¹H-NMR spektroskopie je produkt výhradně čistý a-anomer.

Analýza:

Vypočteno: 52,94 %C, 6,77 %H;

nalezeno: 52,80 %C, 6,78 %H.

• r * · « · l o » «

-55c) 1-0-a-D-(5-Karboxy)pentyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa

K míchané suspenzi 141,0 g (289 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 10b ve 200 ml dioxanu se při laboratorní teplotě za mohutného míchání přidá po částech celkem 238,5 g (4,26 mol) jemně práškového hydroxidu draselného. Pro lepší míchání se ke směsi přidá ještě dalších 200 ml dioxanu. Získaná suspenze se nakonec zahřeje k varu a při této teplotě se během 2 hodin přikape celkem 372 ml (3,128 mol) benzylbromidu. Po 4 hodinách při 110 °C a 12 hodinách při laboratorní teplotě se reakční směs nalije pomalu do 2,5 litrů ledové vody a vodná fáze se úplně extrahuje diethyletherem. Po promytí etherické fáze, vysušení nad síranem sodným a filtraci se diethylether odpaří ve vakuu. Přebytečný benzylbromid se z odparku kavantitativně oddestiluje při 180 °C (teplota olejové lázně) ve vakuu olejové pumpy. Takto získaný pryskyřičnato-olejovitý zbytek se přečistí chromatografií na silikagelu v soustavě ethylacetáthexan (1:10). Získá se 172,2 g (91,0 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 75,68 %C, 7,16 %H;

nalezeno: 75,79 %C, 7,04 %H.

d) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-[1-0-a-D-(5-karbonyl)pentyl-2,3,4,β-tetra-O-benzylmannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl )piperazin]amid

100,0 g (134,0 mmol) karboxylové kyseliny, připravené v příkladu 10c, a 32,4 g (281,4 mmol) N-hydroxysukcinimidu se rozpustí v 500 ml dimethylformamidu a k roztoku se při 0 °C přidá po částech celkem 58,0 g (281,4 mmol) N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 3 hodiny při této teplotě. K takto připravenému roztoku aktivního esteru se přikape na 0 °C vychlazený roztok 111,3 g (134,0 mmol) titulní sloučeniny

-56• · · ·

z příkladu lc ve 300 ml dimethylformamidu a směs se míchá 2 hodiny při 0 °C a 12 hodin při laboratorní teplotě.

Vyloučená dicyklohexylmočovina se odfiltruje a filtrát se odpaří k suchu. Odparek se chromatografuje na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1; gradient s plynulým zvyšováním podílu ethanolu). Získá se 132,5 g (67,4 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 54,02 %C, 4,88 %H, 3,82 %N, 22,01 %F, 2,19 %S; nalezeno: 53,87 %C, 4,85 %H, 4,02 %N, 22,55 %F, 2,06 %S.

e) 2-N-[1-O-a-D-(5-karbonyl)pentyl-mannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

120,0 g (81,77 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lOd se rozpustí v 800 ml ethanolu, přidá se 4,5 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm, dokud se pohlcuje vodík (asi 8 hodin). Pak se katalyzátor odsaje, promyje se důkladně ethanolem (asi 200 ml) a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 78,5 g (98,7 %) bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 37,04 %C, 4,25 %H, 5,76 %N, 33,20 %F, 3,30 %S; nalezeno: 36,96 %C, 4,85 %H, 5,41 %N, 34,13 %F, 3,22 %S.

f) 2-N-[1-O-a-D-(5-Karbonyl)pentyl-mannopyranosa]-6-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid, gadoliniový komplex

99,8 g (158,4 mmol; 2,2 molekvivalentu vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu lOe) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové

-57• 9 · · · · · · « · · · • · · · · • · · · · « přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 6,7 g bezvodého chloridu lithného (158,4 mmol) se za míchání rozpustí při 40 °C v 800 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Pak se při této teplotě přidá celkem 18,2 g (158,4 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 70,0 g (71,96 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lOe, rozpuštěné ve 250 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 32,7 g (158,4 mmol) Ν,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá 12 hodin při laboratorní teplotě. K získané suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, smíchá s vodou, odfiltruje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se odsolí a zbaví nízkomolekulárních složek na ultrafiltrační membráně AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da). Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Výtěžek 93,0 g (81,6 %) bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 9,53 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 37,15 %C, 4,39 %H, 7,96 %N, 20,38 %F, 2,02 %S,

9,92 %Gd;

nalezeno: 36,92 %C, 4,50 %H, 7,68 %N, 19,77 %F, 1,91 %S,

10,08 %Gd.

Příklad 11

a) 2-N-[1-O-a-D-(5-Karbonyl)pentyl-mannopyranosa]-6-N-{2-[4-(3-oxapropionyl)fenyl]-2-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl) -1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]octová kyselina}-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex, sodná sůl

K míchané suspenzi 5,0 g (9,06 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 3e v 15 ml absolutního dimethylsulfoxidu se při 70 °C přidá 0,68 g (15,9 mmol) chloridu lithného. Po třicetiminutovém míchání při 70 °C se ke vzniklému čirému

-58reakčnímu roztoku přidá po částech celkem 1,83 g (15,9 mmol) N-hydroxysukcinimidu a reakční směs se udržuje ještě 1 hodinu při této teplotě. Po ochlazení na 0 °C se přidá 4,52 g (23,85 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu a reakční roztok se míchá ještě další hodinu při 0 °C a pak 12 hodin při 22 °C.

K takto získanému roztoku N-hydroxysukcinimidesteru titulní sloučeniny z příkladu 3e se při 22 °C přikape roztok 4,0 g (4,12 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lOe v 15 ml absolutního dimethylsulfoxidu a směs se míchá dalších 12 hodin při laboratorní teplotě. Reakční roztok se pak přikape při 22 °C do 900 ml acetonu, přičemž vypadne titulní sloučenina ve formě bezbarvé sraženiny. Sraženina se odsaje, rozpustí se ve 200 ml destilované vody a přídavkem 1 M hydroxidu sodného se nastaví přesně na pH 7,2. Takto získaný vodný roztok produktu se podrobí trojnásobné ultrafiltraci přes ultrafiltrační membránu YM3 (AMICON®, cut off: 3000 Da), aby se docílilo odsolení a odstranily se nízkomolekulární složky. Získaný retentát se pak podrobí lyofilizaci. Výtěžek 6,33 g (92,4 % vztaženo na vsazenou aminovou složku) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 7,38 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 38,48 %C, 4,13 %H, 6,65 %N, 19,16 %F, 1,90 %S,

9,33 %Gd, 1,36 %Na;

nalezeno: 39,52 %C, 4,12 %H, 6,67 %N, 19,70 %F, 1,89 %S,

9,30 %Gd, 1,41 %Na.

Příklad 12

a) N-(3-Oxa-lH,1H,2H,2H,4H,4H,5H,5H-perfluortridecyl)amid kyseliny 3,5-bis(benzyloxykarbonylamino)benzoové

Ve směsi 125 ml suchého tetrahydrofuranu a 125 ml suchého dioxanu se rozpustí 20 g (47,5 mmol) kyseliny 3,5-bis(benzyloxykarbonylamino) benzoové (připravené podle: Skulnick, Harvey

I.; Johnson, Paul D.; Aristoff, Paul A.; Morris, Jeanette K.; Lovasz, Kristině D. a spol.: J. Med. Chem. 40; 7; 1997; 1149-1164) a 4,78 g (47,5 mmol) triethylaminu. Po ochlazení na -15 °C se za míchání přikape pomalu roztok 6,56 (48 mmol) isobutylesteru kyseliny chlormravenčí ve 30 ml suchého tetrahydrofuranu, přičemž se vnitřní teplota udržuje pod -10 °C. Po 15 minutách při -15 °C se přikape při -20 °C roztok 58,6 g (47,5 mmol) 1-amino-lH,1H,2H,2H,4H,4H,5H,5H-3-oxaperfluortridekanu a 4,78 g (47,5 mmol) triethylaminu ve 100 ml suchého tetrahydrofuranu. Po 1 hodině při -15 °C a 2 hodinách při laboratorní teplotě se reakční roztok odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se vyjme do 300 ml ethylacetátu a vytřepe se dvakrát po 200 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a jednou 300 ml vody. Organická fáze se vysuší nad síranem sodným, zfiltruje se a odpaří se ve vakuu. Olejovitý zbytek se přečistí na silikagelu v soustavě dichlormethan-hexan2-propanol (10:5:1), čímž se získá 36,2 g (82,5 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 46,82 %C, 3,27 %H, 4,55 %N, 34,97 %F;

nalezeno: 47,21 %C, 3,31 %H, 4,61 %N, 34,48 %F.

b) N-(3-Oxa-lH,1H,2H,2H,4H,4H,5H,5H-perfluortridecyl)amid kyseliny 3, 5-diaminobenzoové

30,0 g (32,4 mmol) amidu, připraveného v příkladu 12a, se rozpustí ve 300 ml ethanolu, přidá se 1,2 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm, dokud se pohlcuje vodík. Pak se katalyzátor odsaje, promyje se důkladně ethanolem (asi 300 ml) a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 20,12 g (94,8 %) nažloutlého velmi viskózního oleje.

β

-60• · ♦ · ·· · · • · · · · · · ·* · · · · ··· ··· «··· · • · · ·· · » · · ·« 0 ·

Analýza:

Vypočteno: 36,66 %C, 2,77 %H, 6,41 %N, 49,28 %F;

nalezeno: 36,07 %C, 2,87 %H, 6,23 %N, 49,43 %F.

c) N-(3-0xa-lH,ÍH,2H,2H,4H,4H,5H,5H-perfluortridecyl)amid kyseliny 3-N-[(l-O-a-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa)-5-aminobenzoové

10,95 g (18,30 mmol) l-karboxymethyloxy-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-oí-D-mannopyranosidu (připraveného jak je popsáno ve spisu DE 197 28 954 Cl) se rozpustí ve 150 ml dimethylformamidu a k tomuto roztoku se přidá celkem 2,09 g (18,3 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na 0 °C a přidá se 3,78 g (18,3 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 1 hodinu při 0 °C a pak 4 hodiny při laboratorní teplotě. Pak se ochladí na 0 °C a během 3 hodin se pomalu přikape roztok 24,0 g (36,6 mmol; 2 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou karboxylovou kyselinu) diaminosloučeniny, popsané v příkladu 12b, ve 350 ml dímethylformamidu. Směs se míchá ještě 1 hodinu při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se odparek vyjme do 300 ml ethylacetátu, odfiltruje se od vyloučené močoviny a filtrát se promyje dvakrát 100 ml 5%ního vodného roztoku sody. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu k suchu. Zbytek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (13:1). Získá se 16,8 g (74,3 %, vztaženo na vsazenou karboxylovou kyselinu) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje. Zvýšení polarity eluentu na směs n-hexanisopropanol (5:1) poskytne v dalších chromatografických frakcích celkem 10,15 g nezreagované diaminosloučeniny 12b, kterou je možno znovu použít ve výšepopsané reakci.

Analýza:

Vypočteno: 54,42 %C, 4,40 %H, 3,40 %N, 26,13 %F;

nalezeno: 54,32 %C, 4,49 %H, 3,48 %N, 25,94 %F.

d) N-(3-Oxa-lH,1H,2H,2H,4H,4H,5H,5H-perfluortridecyl)amid kyseliny 3-N-[(1-0-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)]-5-aminobenzoové

Analogicky jako je popsáno pro syntézu titulní sloučeniny z příkladu 12b, hydrogenolýza 12,0 g (9,70 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 12c v přítomnosti 0,5 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C) ve směsi ethanol-voda (9:1) poskytne po zpracování 8,08 g (96,7 %) výšeuvedené titulní sloučeniny ve formě nažloutlého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 37,64 %C, 3,28 %H, 4,88 %N, 37,49 %F;

nalezeno: 37,32 %C, 3,17 %H, 4,97 %N, 37,55 %F.

e) N-(3-0xa-lH,1H,2H,2H,4H,4H,5H,5H-perfluortridecyl)amid kyseliny 3-N-[(1-O-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-5-N-{2-[4-(3-oxapropionyl)fenyl]-2-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl) -1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]octová kyselinaJbenzoové, gadoliniový komplex, sodná sůl

13,6 g (19,2 mmol; 2,2 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 12d) gadoliniového komplexu, popsaného v příkladu 3e, a 0,81 g (19,2 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání při 40 °C rozpustí ve 100 ml bezvodého dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 2,2 g (19,2 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 7,5 g (8,7 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 12d v 50 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 3,96 g (19,2 mmol) N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá 12 hodin při laboratorní teplotě. Ke vzniklé suspenzi se pak přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, rozmíchá se s vodou, odfiltruje se od nerozpustné dicyklohexylmočoviny a filtrát se odsolí a zbaví se

nízkomolekulárních složek pomocí ultrafiltrační membrány AMICON® YM-3 (cut off 3000 Da). Retentát se podrobí lyofilizaci, čímž se získá 11,51 g (84,5 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 6,77 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 40,05 %C, 3,94 %H, 6,29 %N, 20,71 %F, 10,08 %Gd, 1,47 %Na;

nalezeno: 39,98 %C, 4,00 %H, 6,31 %N, 20,73 %F, 10,11 %Gd,

1,42 %Na.

Příklad 13

a) 3,5-Bis(benzyloxykarbonylamino)-1-{N-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] }benzamid

Ve směsi 60 ml suchého tetrahydrofuranu a 70 ml suchého dioxanu se rozpustí 10 g (23,75 mmol) kyseliny 3,5-bis(benzyloxykarbonylamino) benzoové (připravené podle: Skulnick, Harvey I.; Johnson, Paul D.; Aristoff, Paul A.; Morris, Jeanette K.; Lovasz, Kristině D.; a spol.: J. Med. Chem. 40; 7; 1997; 1149-1164) a 2,39 g (23,75 mmol) triethylaminu. Po ochlazení na -15 °C se za míchání přikape pomalu roztok 3,28 (24 mmol) isobutylesteru kyseliny chlormravenčí ve 20 ml suchého tetrahydrofuranu tak, aby vnitřní teplota nepřekročila -10 °C. Po 15 minutách při -15 °C se přikape při -20 °C roztok 23,0 g (23,75 mmol) perfluoroktylsulfonylpiperazinu a 2,39 g (23,75 mmol) triethylaminu v 50 ml suchého tetrahydrofuranu.

Po 1 hodině při -15 °C a 2 hodinách při laboratorní teplotě se reakční roztok odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se vyjme do 200 ml ethylacetátu a promyje se dvakrát po 100 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a jednou 300 ml vody. Organická fáze se vysuší nad síranem sodným, zfiltruje se a ethylacetát se odpaří ve vakuu. Olejovitý zbytek se přečistí

-63« · chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-hexan-

2-propanol	(15	:5:	1), čímž	se získá 18,	35 g (79,6	%) titulní
sloučeniny	ve	formě bezbarvého oleje.
Analýza:
Vypočteno:	43,	31	%C, 2,80	%H, 5,77 %N,	33,27 %F,	3,30 %S;
nalezeno:	43,	21	%C, 2,75	%H, 5,61 %N,	33, 38 %F,	3,22 %S.

b) 3,5-Diamino-l-{N-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]}benzamid

9,70 g (10,0 mmol) amidu z příkladu 13a se rozpustí ve 100 ml ethanolu, přidá se 0,4 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm, dokud se pohlcuje vodík. Pak se katalyzátor odsaje, promyje se důkladně ethanolem (asi 150 ml) a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 6,9 g (98,2 %) nažloutlého velmi viskózního oleje. Analýza:

Vypočteno: 32,49 %C, 2,15 %H, 7,98 %N, 45,98 %F, 4,56 %S; nalezeno: 32,56 %C, 2,17 %H, 8,09 %N, 45,63 %F, 4,61 %S.

c) N-[1-(4-Perfluoroktylsulfonyl)piperazin]}amid kyseliny 5-amino-3-N-[l-O-a-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa)benzoové

5,48 g (9,15 mmol) l-karboxymethyloxy-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-oí-D-mannopyranosidu (připraveného jak je popsáno ve spisu DE 197 28 954 Cl) se rozpustí ve 100 ml dimethylformamidu a k tomuto roztoku se přidá celkem 1,04 g (9,15 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na 0 °C a přidá se 1,89 g (9,15 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 1 hodinu při 0 °C a pak 4 hodiny při laboratorní teplotě. Pak se znovu ochladí na 0 °C a během 3 hodin se pomalu přikape roztok 12,85 g (18,30 mmol; 2 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou karboxylovou kyselinu) diaminosloučeniny, popsané v příkladu

-6413b, ve 250 ml dimethylformamidu. Směs se míchá ještě 1 hodinu při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se odparek vyjme do 100 ml ethylacetátu, odfiltruje se od vyloučené močoviny a filtrát se promyje dvakrát 100 ml 5%ního vodného roztoku sody. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu k suchu. Zbytek se podrobí chromatografíi na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (13:1). Získá se 8,14 g (69,4 %, vztaženo na vsazenou karboxylovou kyselinu) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje. Zvýšení polarity eluční směsi rozpouštědel na směs n-hexan-isopropanol (6:1) poskytne v dalších chromatograf ických frakcích celkem 4,36 g nezreagované diaminosloučeniny 13b, kterou je možno znovu použít ve výšepopsané reakci.

Analýza:

Vypočteno: 51,49 %C, 4,01 %H, 4,37 %N, 25,17 %F, 2,50 %S; nalezeno: 51,60 %C, 4,19 %H, 4,28 %N, 25,14 %F, 2,44 %S.

d) N-[1-(4-Perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid kyseliny 5-amino-3-N-[1-0-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)benzoové

Analogicky jako je popsáno pro titulní sloučeninu z příkladu 13b, hydrogenolýza 6,4 g (5,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 13c v přítomnosti 0,3 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C) ve směsi ethanol-voda (8:1) poskytne po zpracování 4,43 g (96,2 %) výšeuvedené titulní sloučeniny ve formě nažloutlého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 35,15 %C, 2,95 %H, 6,07 %N, 35,01 %F, 3,48 %S; nalezeno: 35,32 %C, 3,02 %H, 5,89 %N, 35,05 %F, 3,58 %S.

-65e) Ν-[1-(4-Perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid kyseliny 3-N-[1-0-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-5-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]benzoové

5,54 g (8,8 mmol; 2,2 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 13d) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 0,37 g (8,8 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání při 40 °C rozpustí v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,01 g (8,8 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 3,7 g (4,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 13d ve 40 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 1,82 g (8,8 mmol) Ν,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá 12 hodin při laboratorní teplotě. Ke vzniklé suspenzi se pak přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, rozmíchá se s vodou, odfiltruje se od nerozpustné dicyklohexylmočoviny a filtrát se odsolí a zbaví se nízkomolekulárních složek pomocí ultrafiltrační membrány AMICON® YM-3 (cut off 3000 Da). Retentát se podrobí lyofilizaci, čímž se získá 5,36 g (87,4 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 6,77 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 36,01 %C, 3,61 %H, 8,22 %N, 21,05 %F, 10,25 %Gd, 2,09 %S;

nalezeno: 35,87 %C, 3,70 %H, 8,22 %N, 20,91 %F, 10,18 %Gd,

2,16 %S.

Příklad 14

a) 1,4,7-Triazaheptan-l,7-bis(2-N-trifluoracetyl-6-N-benzyloxykarbonyl-L-lysin)diamid

100 g (107,9 mmol) karboxylové kyseliny, připravené v příkladu la, a 26,1 g (226,59 mmol) N-hydroxysukcinimidu se rozpustí v 500 ml dimethylformamidu. K roztoku se při 0 °C přidá po částech celkem 46,7 g (226, 59 mmol) N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá při této teplotě 3 hodiny. K takto připravenému roztoku aktivního esteru se přikape roztok 5,57 g (53,95 mmol) diethylentriaminu v 60 ml dimethylformamidu, předchlazený na 0 °C, a reakční směs se míchá 2 hodiny při 0 °C a pak 12 hodin při laboratorní teplotě. Vyloučená dicyklohexylmočovina se odfiltruje a filtrát se odpaří k suchu. Odparek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (15:1), přičemž se použije rozpouštědlový gradient s plynulým zvyšováním obsahu ethanolu. Získá se 26,0 g titulní sloučeniny (58,8 % vztaženo na aminovou složku) ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 52,74 %C, 5,78 %H, 11,96 %N, 13,90 %F;

nalezeno: 52,66 %C, 5,89 %H, 11,88 %N, 14,02 %F.

b) 1,7-Bis(2-N-trifluoracetyl-6-N-benzyloxykarbonyl-L-lysin)diamid-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-1,4,7-triazaheptan

K roztoku 20 g (24,4 mmol) diamidu, připraveného v příkladu 14a, ve směsi 150 ml tetrahydrofuranu a 15 ml chloroformu se při 0 °C v dusíkové atmosféře přidá roztok 16,18 g (27,0 mmol) kyseliny 2-[N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)aminooctové (připravené podle DE 196 03 033) v 50 ml tetrahydrofuranu. Pak se při 0 °C přidá po částech celkem 18,0 g (36,6 mmol) EEDQ [2-ethoxy-l-ethoxykarbonyl-l,2-dihydrochinolin] a směs se

-67• · · ·

míchá přes noc při laboratorní teplotě. Po zahuštění ve vakuu se zbylý olej podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (15:1). Získá se 24,74 g (72,4 % vztaženo

na vsazený	sekundární	amin) titulní	sloučeniny ve	formě
bezbarvého	oleje.
Analýza:
Vypočteno:	42,01 %C,	3,96 %H, 31,19	%F, 8,00 %N,	2,29 %S;
nalezeno:	41,92 %C,	4,07 %H, 31,22	%F, 7,87 %N,	2,34 %S.

c) 1,7-Bis(6-N-benzyloxykarbonyl-L-lysin)diamid-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-1,4,7-triazaheptan

22,0 g (15,7 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 14b, se rozpustí ve 100 ml ethanolu. Do tohoto roztoku se při 0 °C uvádí 40 minut plynný amoniak. Směs se míchá 4 hodiny při 0 °C a pak ještě 3 hodiny při laboratorní teplotě. Pak se odpaří ve vakuu k suchu (teplota lázně 40 °C). Olejovitý odparek se přečistí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-hexan-2-propanol (20:10:1). Získá se 12,92 g (98,4 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 44,22 %C, 4,64 %H, 9,38 %N, 2,68 %S, 27,03 %F; nalezeno: 44,31 %C, 4,72 %H, 9,30 %N, 2,74 %S, 26,99 %F.

d) 1,7-Bis[6-N-benzyloxykarbonyl-2-N-(1-O-a-D-karbonylmethyl-2,3,4, β-tetra-O-benzyl-mannopyranosa)-L-lysin]diamid-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-1,4,7-triazaheptan

K roztoku 5,47 g (9,15 mmol) l-karboxymethyloxy-2,3,4-tetra-O-benzyl-a-D-mannopyranosidu (připraveného dle patentového spisu DE 197 28 954 Cl) v 80 ml dimethylformamidu se přidá celkem 1,05 g (9,15 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se

ochladí na 0 °C, přidá se 1,9 g (9,15 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se jednu hodinu při 0 °C a pak 4 hodiny při laboratorní teplotě. Směs se ochladí na 0 °C a přikape se k ní během 3 hodin roztok 7,65 g (9,15 mmol) aminosloučeniny, popsané v příkladu 14c, v 50 ml dimethylformamidu. Směs se míchá ještě jednu hodinu při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření k suchu ve vakuu se odparek vyjme do 100 ml ethylacetátu, vyloučená močovina se odfiltruje a filtrát se promyje dvakrát po 50 ml 5%ního vodného roztoku sody. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu k suchu. Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (20:1). Získá se 17,01 g (78,9 %, vztaženo na vsazenou kyselinu) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 59,13 %C, 5,43 %H, 4,76 %N, 13,71 %F, 1,36 %S; nalezeno: 59,22 %C, 5,39 %H, 4,85 %N, 13,70 %F, 1,40 %S.

e) 1,7-Bis[2-N-(1-O-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)L-lysin]-diamid-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-1,4,7-triazaheptan

K roztoku 15,0 g (6,36 mmol) amidu, připraveného v příkladu 14d, ve 150 ml ethanolu se přidá 0,5 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a při tlaku 1 atm tak dlouho, až již nedochází ke spotřebě vodíku. Katalyzátor se odsaje, promyje se důkladně ethanolem (cca 100 ml) a filtrát se zahustí ve vakuu k suchu. Získá se 8,54 g (97,2 %) titulní sloučeniny ve formě velmi viskózního nažloutlého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 39,13 %C, 5,04 %H, 8,11 %N, 23,38 %F, 2,32 %S; nalezeno: 39,07 %C, 4,98 %H, 8,18 %N, 23,40 %F, 2,30 %S.

f) 1,7-Bis[2-N-(1-0-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-6-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-L-lysin]diamid-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-1,4,7-triazaheptan, digadoliniový komplex

K míchané suspenzi 5,7 g (9,06 mmol) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) v 75 ml absolutního dimethylsulfoxidu se při 70 °C přidá 0,68 g (15,9 mmol) chloridu lithného. Po třicetiminutovém míchání při 70 °C se ke vzniklému čirému reakčnímu roztoku přidá po částech celkem 1,83 g (15,9 mmol) N-hydroxysukcinimidu a reakční směs se udržuje ještě 1 hodinu při této teplotě. Po ochlazení na 0 °C se přidá 4,52 g (23,85 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu a reakční roztok se míchá další hodinu při 0 °C a pak 12 hodin při 22 °C. K takto získanému roztoku N-hydroxysukcinimidesteru gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-l,4,7-trioctové se při 22 °C přikape roztok 2,84 g (2,06 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 14e v 15 ml absolutního dimethylsulfoxidu a směs se míchá dalších 12 hodin při laboratorní teplotě. Reakční roztok se pak přikape při 22 °C do 500 ml acetonu, přičemž vypadne titulní sloučenina ve formě bezbarvé sraženiny. Sraženina se odsaje, rozpustí se ve 200 ml destilované vody a podrobí se trojnásobné ultrafiltraci přes ultrafiltrační membránu YM-3 (AMICON®, cut off: 3000 Da), aby se docílilo odsolení a odstranily se nízkomolekulární složky. Získaný retentát se pak lyofilizuje. Získá se tak 4,80 g (89,6 % vztaženo na vsazenou aminovou složku) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 8,98 % vody.

-70Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 38,28 %C, 4,84 %H, 9,68 %N, 12,40 %F, 1,23 %S, 12,07 %Gd;

nalezeno: 38,20 %C, 4,91 %H, 9,77 %N, 12,45 %F, 1,19 %S, 12,10 %Gd.

Příklad 15

a) 1,7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-{3-oxapentan-l, 5-dikarboxylová kyselina-l-oyl-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K roztoku 10,75 g (24,4 mmol) 1,7-bis(benzyloxykarbonyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu ve směsi 150 ml tetrahydrofuranu a 15 ml chloroformu se při 0 °C pod dusíkem přidá roztok 16,56 g (24,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 15e ve 150 ml tetrahydrofuranu. Pak se při 0 °C přidá po částech celkem 18,0 g (36,6 mmol) EEDQ (2-ethoxy-l-ethoxykarbonyl-l,2-dihydrochinolin) a míchá se přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu se zbylý olej chromatografuje na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (12:1). Získá se 17,22 g (64,3 % na vsazený sekundární amin) monoamidu a 3,8 g (8,8 %) diamidu. Titulní sloučenina je bezbarvý olej.

Analýza:

Vypočteno: 43,41 %C, 3,92 %H, 29,18 %F, 7,59 %N, 2,60 %S; nalezeno: 43,52 %C, 4,07 %H, 29,24 %F, 7,67 %N, 2,55 %S.

b) 1,7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-{3-oxapentan-l, 5-dikarboxylová kyselina-l-oyl-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid)-10-[1-O-a-D-(5-karbonyl)pentyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

10,0 g (13,4 mmol) karboxylové kyseliny, připravené v příkladu 10c, a 3,24 g (28,1 mmol) N-hydroxysukcinimidu se rozpustí ve

-71• · · ·

• ί · ·

100 ml dimethylformamidu. K roztoku se při 0 °C přidá po částech celkem 5,8 g (28,1 mmol) N, N'-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá při této teplotě 3 hodiny. K takto připravenému roztoku aktivního esteru se přikape roztok 14,83 g (13,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 15a ve 100 ml dimethylformamidu, předchlazený na 0 °C, a reakční směs se míchá 2 hodiny při 0 °C a pak 12 hodin při laboratorní teplotě. Vyloučená dicyklohexylmočovina se odfiltruje a filtrát se odpaří k suchu. Odparek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethylacetát (20:1), přičemž se použije gradient s plynulým zvyšováním obsahu ethylacetátu. Získá se 18,3 g (78,2 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 55,11 %C, 5,03 %H, 4,82 %N, 18,52 %F, 1,84 %S; nalezeno: 54,87 %C, 4,85 %H, 4,92 %N, 18,55 %F, 1,86 %S.

c) l-{3-0xapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid}-7-[1-0-a-D-(5-karbonyl)pentyl-mannopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K roztoku 17,0 g (9,65 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 14b, ve 150 ml ethanolu se přidá 1,0 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a při tlaku 1 atm tak dlouho, až již nedochází ke spotřebě vodíku. Katalyzátor se odsaje, promyje se důkladně ethanolem (2 x 75 ml) a filtrát se zahustí ve vakuu k suchu. Získá se 10,76 g (99,0 %) titulní sloučeniny ve formě velmi viskózního bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 38,78 %C, 4,61 %H, 7,54 %N, 28,97 %F, 2,88 %S; nalezeno: 38,86 %C, 4,65 %H, 7,41 %N, 29,02 %F, 2,92 %S.

-72d) 1,7-Bis[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-Gd-komplex-10-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)-4-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-2-oxa-acetyl]-10-[l-O-a-D-6-karbonylpentyl-mannopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

24,86 g (39,46 mmol; 4,4 molekvivalenty vztaženo na vsazenou aminovou složku 15c) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 1,67 g (39,46 mmol) chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C ve 200 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 4,53 g (39,46 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 10,0 g (8,97 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 14c ve 100 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 8,14 g (39,46 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. K takto získané suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší se, smíchá se s destilovanou vodou, odsaje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se podrobí ultrafiltraci přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se docílilo odsolení a odstranily se nízkomolekulární složky. Získaný retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se tak 16,37 g (79,3 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 7,65 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 38,01 %C, 4,61 %H, 9,58 %N, 13,81 %F, 1,37 %S,

13,45 %Gd;

nalezeno: 37,92 %C, 4,55 %H, 9,58 %N, 13,77 %F, 1,31 %S,

13,48 %Gd.

• ·

·· 9 99 9

e) Mono-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid kyseliny 3-oxapentan-l,5-dikarboxylové

K roztoku 25 g (44,0 mmol) 1-perfluoroktylsulfonylpiperazinu ve 150 ml tetrahydrofuranu se při laboratorní teplotě přidá celkem 5,1 g (44,0 mmol) anhydridu kyseliny diglykolové a reakční roztok se vaří pod zpětným chladičem 12 hodin. Po ochlazení na laboratorní teplotu se odpaří k suchu a olej ovitý zbytek se přečistí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-2-propanol (16:1). Získá se 27,94 g (92,8 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého viskózního oleje. Analýza:

Vypočteno: 58,52 %C, 4,27 %H, 1,98 %N, 2,26 %S, 22,80 %F; nalezeno: 58,42 %C, 4,41 %H, 1,80 %N, 2,28 %S, 23,02 %F.

Příklad 16

a) 1,7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-{3-oxapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-1-oy1-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid)-10-[1-0-β-D-(6-karbonyl)pentyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylglukopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

68,5 g (91,79 mmol) l-karboxymethyloxy-2,3, 4-tetra-O-benzyl-oí-D-mannopyranosidu (připraveného podle patentového spisu DE 19728954 Cl) se rozpustí v 750 ml suchého tetrahydrofuranu a k roztoku se přidá 9,25 g (91,79 mmol) triethylaminu.

Reakční roztok se ochladí na -15 °C až -20 °C a za míchání se k němu při této teplotě pomalu přikape roztok 12,64 g (92,5 mmol) isobutylesteru kyseliny chlormravenčí ve 150 ml suchého tetrahydrofuranu tak, aby vnitřní teplota nepřesáhla -10 °C. Po přidání se směs udržuje 15 minut při -15 °C a pak se při -20 °C pomalu přikape roztok 101,6 g (91,79 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 15a a 9,25 g (91,79 mmol) triethylaminu v 500 ml suchého tetrahydrofuranu. Po 1 hodině při -15 °C a 2 hodinách při laboratorní teplotě se reakční

-74• · · · · roztok odpaří ve vakuu k suchu. Zbytek se vyjme do 450 ml ethylacetátu a roztok se promyje 2 x 300 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a pak jednou 400 ml vody. Po vysušení nad síranem sodným se zfiltruje a ethylacetát se odpaří ve vakuu. Olejovitý zbytek se přečistí na silikagelu v soustavě dichlormethan-hexan-2-propanol (10:20:1). Získá se 130,6 g (81,6 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 55,11 %C, 5,03 %H, 4,82 %N, 18,52 %F, 1,84 %S; nalezeno: 55,20 %C, 5,09 %H, 4,91 %N, 18,48 %F, 1,80 %S.

b) l-{3-Oxapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid}-7-[1-0-a-D-(5-karbonyl)pentyl-mannopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K roztoku 110,0 g (63,08 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 16a, v 1000 ml ethanolu se přidá 5,0 g Pearlmanova katalyzátoru (20 % Pd/C) a hydrogenuje se do kvantitativní spotřeby vodíku. Katalyzátor se odsaje, promyje ethanolem a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 92,61 g (99,5 %) titulní sloučeniny ve formě viskózního bezbarvého oleje. Analýza:

Vypočteno: 52,10 %C, 5,12 %H, 5,70 %N, 21,89 %F, 2,17 %S; nalezeno: 52,20 %C, 5,09 %H, 5,71 %N, 21,87 %F, 2,20 %S.

c) 1,7-Bis[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-4-{3-oxapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid)-10-[l-O-a-D-5-karbonylpentyl-mannopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan, digadoliniový komplex

55,4 g (88,0 mmol; 4,4 molekvivalenty vztaženo na vsazenou diaminovou složku z příkladu 13d) gadoliniového komplexu

-75• · · ·

kyseliny 10-(4-karboxy-1-methy1-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 3,7 g (88,0 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C v 500 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 10,1 g (88,0 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 29,5 g (20,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 16b ve 200 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k roztoku přidá 18,2 g (88,0 mmol) N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. K získané suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, rozpustí ve vodě, odsaje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 35,96 g (76,9 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 5,98 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 38,01 %C, 4,61 %H, 8,22 %N, 13,81 %F, 13,45 %Gd,

1,37 %S;

nalezeno: 37,87 %C, 4,70 %H, 8,22 %N, 13,90 %F, 13,48 %Gd,

1,36 %S.

Příklad 17

a) 5-(Ethoxykarbonyl)pentyl-2,3,4,6-tetra-O-acetyl-a-D-mannopyranosid

Analogickým způsobem, jak je popsáno v literatuře pro syntézu arylglykopyranosidů (J. Conchie a G.A. Lavvy v Methods in Carbohydrate Chemistry (R.L. Whistler, M.L. Wolfrom a J.N. BeMiller, Eds.), Academie Press, New York, Vol. 11,90, str. 345-347 (1963)), se provede reakce 156,2 g (400 mmol) ·· ti···

ti · ti · • ti ti · • ti ti ti · • titititi titi ti * titi • ti ·#· ti pentaacetátu D-mannosy jako směsi a,β-anomerů (α:β = 4:1) [syntéza 1,2, 3, 4, 6-penta-0-acetyl-a,β-D-mannopyranosy viz: M.L. Wolfrom a A Thompson v Methods in Carbohydrate Chemistry (R.L. Whistler, M.L. Wolfrom a J.N. BeMiller, Eds.), Academie Press, New York, Vol. 11,53, str. 211-215 (1963)] s 67 ml (400 mmol) ethylesteru kyseliny 6-hydroxyhexanové a 60,8 ml (520 mmol) chloridu cíničitého v celkem 600 ml 1,2-dichlorethanu. Po přečištění sloupcovou chromatografií v soustavě hexan-ethylacetát (2:1) se získá 100,05 g (51 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého viskózního oleje. Podle ¹H-NMR spektra je produkt výhradně čistý a-anomer.

Analýza:

Vypočteno: 52,94 %C, 6,77 %H; nalezeno: 52,80 %C, 6,78 %H.

b) 5-(Karboxy)pentyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-a-D-mannopyranosid

K suspenzi 141,0 g (289 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17a ve 200 ml dioxanu se při laboratorní teplotě a za mohutného míchání přidá po částech celkem 238,5 g (4,26 mmol) jemně práškového hydroxidu draselného. Pro lepší míchání se přidá ještě dalších 200 ml dioxanu a vzniklá suspenze se zahřeje k varu. Při této teplotě se přikape celkem 372 ml (3,128 mol) benzylbromidu během 2 hodin. Po 4 hodinách při 110 °C a 12 hodinách při laboratorní teplotě se reakční směs pomalu nalije do 2,5 litrů ledové vody a vodná fáze se dokonale extrahuje diethyletherem. Etherická fáze se promyje, vysuší se nad síranem sodným, zfiltruje se a diethylether se odpaří ve vakuu. Přebytečný benzylbromid se kvantitativně oddestiluje z reakční směsi ve vakuu olejové vývěvy při teplotě olejové lázně 180 °C. Získaný pryskyřičnato-olejovitý zbytek se přečistí chromatografií na silikagelu v soustavě ethylacetát-hexan (1:10). Získá se 172,2 g (91,0 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého vysoce viskózního oleje.

·· ·«·*

-ΊΊ-

Analýza:

Vypočteno: 75,68 %C, 7,16 %H;

nalezeno: 75,79 %C, 7,04 %H.

c) N-Hydroxysukcinimidester 5-(karboxy)pentyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-a-D-mannopyranosidu

60,0 g (91,5 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17b se rozpustí v 750 ml dimethylformamidu a k roztoku se přidá celkem 10,4 g (91,5 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na 0 °C a přidá se 18,9 g (91,5 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 1 hodinu při 0 °C a pak 4 hodiny při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a k odparku se přidá 100 ml ethylacetátu. Po ochlazení na 0 °C se odfiltruje vyloučená močovina a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získaný pryskyřičnato-olejovitý zbytek se přečistí chromatografií na silikagelu v soustavě ethylacetát-hexan (1:20). Získá se tak 61,23 g (89,0 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 70,29 %C, 6,57 %H, 1,86 %N;

nalezeno: 70,39 %C, 5,64 %H, 1,91 %N.

d) 2, 6-Bis{6-Ν_ε-2-Ν_α-[l-O-a-D-6-karbonylpentyl-(2,3,4,6-tetra-O-benzyl)-mannopyranosa]-L-lysin}-methylester

K roztoku 4,26 g (18,30 mmol; 0,5 molekvivalentu, vztaženo na vsazenou karboxylovou kyselinu) dihydrochloridu L-lysinmethylesteru (komerčně dostupný od firmy Bachem) a 4,05 g (40,26 mmol) triethylaminu ve 100 ml dimethylformamidu se při 0 °C přikape roztok 27,51 g (36,6 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17c ve 150 ml dimethylformamidu. Po skončeném přidávání se směs míchá ještě hodinu při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Pak se odpaří rozpouštědlo ve vakuu a zbytek se vyjme do 300 ml ethylacetátu. Vyloučená močovina se

-78odfiltruje a filtrát se promyje dvakrát po 100 ml 5%ního vodného roztoku sody. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým a odpaří ve vakuu k suchu. Odparek chromatografíi na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (25:1) poskytne

39.56 g (75,4 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje. Analýza:

Vypočteno: 72,88 %C, 7,31 %H, 1,95 %N;

nalezeno: 72,90 %C, 7,29 %H, 2,02 %N.

e) 2,6-Bis [ 6-Ν_ε-2-Ν_α- [1-0-oí-D-6-karbonylpentyl- (2,3,4,6-tetra-O-benzyl)-mannopyranosa]]-L-lysin

30,0 g (20,92 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 17d, se rozpustí ve 150 ml ethanolu. K tomuto roztoku se přidá roztok 4 g (100,0 mmol) hydroxidu sodného v 10 ml destilované vody a míchá se 3 hodiny při 50 °C. Podle chromatografie na tenké vrstvě je zmýdelnění kvantitativní. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbytek vyjme do 300 ml ethylacetátu a organická fáze se extrahuje zředěným vodným roztokem kyseliny citrónové (2 x 100 ml). Po vysušení nad síranem sodným, filtraci a odpaření ve vakuu k suchu se zbytek chromatografuje na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (13:1). Výtěžek

25.56 g (88,5 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje. Analýza:

Vypočteno: 72,88 %C, 7,31 %H, 1,95 %N;

nalezeno: 72,78 %C, 7,33 %H, 1,96 %N.

f) 2,6-Bis[6-Ν_ε-2-Ν_α- [l-O-a-D-6-karbonylpentyl-(2,3, 4,6-tetra-O-benzyl)-mannopyranosa]-L-lysin]-N-hydroxysukcinimidester

14,0 g (9,15 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17e se rozpustí ve 100 ml dimethylformamidu a přidá se celkem 1,04 g (9,15 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na 0 °C a přidá se 1,89 g (9,15 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se

-79··«· · · · ·· · • · · · Β · · V , • · · · · 9 · · · · · ··*·· ·· ·· · · * · míchá 1 hodinu při 0 °C a pak 4 hodiny při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a k odparku se přidá 100 ml ethylacetátu. Po ochlazení na 0 °C se odfiltruje vyloučená močovina a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získaný pryskyřičnato-olejovitý zbytek se přečistí chromatografií na silikagelu v soustavě ethylacetát-n-hexan (1:20). Získá se tak 12,94 g (92,4 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 71,40 %C, 7,05 %H, 2,74 %N; nalezeno: 71,39 %C, 7,14 %H, 2,81 %N.

g) 2,6-N,N'-Bis [1-0-Oí-D- (6-karbonyl) pentyl-2,3, 4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosa]-L-lysin]-1,7-(1,4,7-triazaheptan)diamid

K roztoku 0,47 g (4,57 mmol) diethylentriaminu ve 25 ml dimethylformamidu se při 0 °C pomalu přikape roztok 14,0 g (9,15 mmol; 2 molekvivalenty, vztaženo na vsazený amin) titulní sloučeniny z příkladu 17f ve 100 ml dimethylformamidu. Po přidání se směs míchá ještě jednu hodinu při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbytek vyjme do 200 ml ethylacetátu, odfiltruje se vyloučená močovina a filtrát se promyje dvakrát 50 ml 5%ního vodného roztoku sody. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu k suchu. Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (25:1), čímž se získá 9,53 g (71,4 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 72,79 %C, 7,42 %H, 3,36 %N;

nalezeno: 72,90 %C, 7,39 %H, 3,32 %N.

-80to ·♦ · · ···· «· to to to to * · · · ·· to to · · • toto ··· «·· ·*«··· · « · · · • · <· · ·· · · · · · • · · · · ·· ·· ·· ··

h) 2-N-[2-(N-Ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-6-N-(benzyloxykarbonyl)-L-lysin-methylester

20,8 g (35,6 mmol) kyseliny 2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)aminooctové a 3,60 g (35,6 mmol) triethylaminu se rozpustí ve 200 ml dímethylformamidu a přidá se 4,09 g (35,6 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na 0 °C a přidá se 7,34 g (35,6 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 1 hodinu při 0 °C a pak 4 hodiny při laboratorní teplotě. Ochladí se na 0 °C a během 10 minut se přikape roztok 11,77 g (35,6 mmol) hydrochloridu 6-N-benzyloxykarbonyl-L-lysin-methylesteru a 4,0 g (40,0 mmol) triethylaminu ve 100 ml dímethylformamidu. Směs se míchá 1 hodinu při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a k odparku se přidá 100 ml ethylacetátu. Vyloučená močovina se odfiltruje a filtrát se promyje dvakrát po 100 ml 5%ního vodného roztoku sody. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu k suchu. Zbytek se přečistí chromatografii na silikagelu v soustavě n-hexanethylacetát (20:1). Získá se tak 27,43 g (88,0 %) bezbarvého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 38,41 %C, 3,45 %H, 4,80 %N, 36,89 %F, 3,66 %S; nalezeno: 38,45 %C, 3,38 %H, 4,88 %N, 37,02 %F, 3,71 %S.

i) 2-N_a-{[2-(N-Ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl}-6-Ν_ε-(benzyloxykarbonyl)-L-lysin

25,0 g (28,55 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 17h, se rozpustí ve 150 ml ethanolu. K tomuto roztoku se přidá roztok 4 g (100,0 mmol) hydroxidu sodného v 10 ml destilované vody a míchá se 3 hodiny při 50 °C. Podle chromatografie na tenké vrstvě je zmýdelnění kvantitativní. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbytek vyjme do 300 ml ethylacetátu a organická fáze se extrahuje zředěným vodným roztokem kyseliny citrónové

-819 · · ·· ···· ·· ···· • * · · · Β » ·· · ····♦· ···· · • · · · ·· · « · · · • · · · · ·· · ♦ ·· · « (2 χ 100 ml). Po vysušení nad síranem sodným, filtraci a odpaření ve vakuu k suchu se zbytek chromatografuje na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (10:1). Výtěžek 22,73 g (92,4 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje. Analýza:

Vypočteno: 37,64 %C, 3,28 %H, 4,88 %N, 37,49 %F, 3,72 %S; nalezeno: 37,65 %C, 3,38 %H, 4,88 %N, 37,52 %F, 3,73 %S.

j) 1,4,7-Triazaheptan-4-{2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl) amino]acetyl-6-N-benzyloxykarbonyl}-L-lysin-amid-1,7-bis{2,6-N,N'-bis[1-O-a-D-(5-karbonyl)pentyl-2,3,4,6-tetra— -O-benzylmannopyranosa]-L-lysin-diamid]

Ve 250 ml suchého tetrahydrofuranu se rozpustí 15,33 g (17,8 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17i a 1,80 g (17,8 mmol) triethylaminu. Po ochlazení reakčního roztoku na -15 °C až -20 °C se za míchání při této teplotě přikape pomalu roztok 4,92 g(35,6 mmol) isobutylesteru kyseliny chlormravenčí v 50 ml suchého tetrahydrofuranu, a to tak, aby vnitřní teplota nepřesáhla -10 °C. Po 15 minutách při -15 °C se pomalu přikape při -20 °C roztok 52,0 g (17,8 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17g a 1,80 g (17,8 mmol) triethylaminu ve 300 ml suchého tetrahydrofuranu. Po 1 hodině při -15 °C a 2 hodinách při laboratorní teplotě se reakční roztok odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se vyjme do 500 ml ethylacetátu a vytřepe se dvakrát po 200 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a jednou 200 ml vody. Organická fáze se vysuší nad síranem sodným, zfiltruje se a odpaří se ve vakuu. Olejovitý zbytek se přečistí na silikagelu v soustavě ethylacetátn-hexan (1:20), čímž se získá 54,6 g (81,6 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 65,09 %C, 6,45 %H, 3,72 %N, 8,58 %F, 0,85 %S; nalezeno: 65,13 %C, 4,41 %H, 3,69 %N, 8,52 %F, 0,90 %S.

-82• · · · 4 4 4 4 4 4 »♦·» • »· 4 4 4 · 4 4 ···*·« 444 4 4 • « · · 4 4 4 4 44 4 •••44 44 4 · 44 44

k) 1,4,7-Triazaheptan-4-{2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl) amino]acetyl}-L-lysin-amid-1,7-bis{2,6-N,N'-bis[1-0-Oí-D- (5-karbonyl) pentyl-mannopyranosa] -L-lysin-diamid}

K roztoku 50,0 g (13,28 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 17j, v 500 ml ethanolu se přidá 4,0 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a při tlaku 1 atm tak dlouho, až již nedochází ke spotřebě vodíku. Katalyzátor se odsaje, promyje se důkladně ethanolem (asi 400 ml) a filtrát se zahustí ve vakuu k suchu. Získá se 26,85 g (93,0 %) titulní sloučeniny ve formě velmi viskózního bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 45,85 %C, 6,35 %H, 6,44 %N, 14,86 %F, 1,47 %S; nalezeno: 45,76 %C, 6,35 %H, 6,41 %N, 14,92 %F, 1,39 %S.

l) 1,4,7-Triazaheptan-4-{2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl) amino]acetyl-6-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan} -L-lysin-amid-1, 7-bis{2,6-N, Ν'-bis- [1-0-Of-D- (5-karbonyl) pentyl-mannopyranosa]-L-lysin-diamid}, gadoliniový komplex

5,54 g (8,8 mmol; 2,2 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 17k) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 0,37 g (8,8 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání při 40 °C rozpustí v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,01 g (8,8 mmol) N-hydroxysukcinimidu a roztok 1,84 g (4,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17k ve 40 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 1,82 g (8,8 mmol)

Ν,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá 12 hodin při laboratorní teplotě. Ke vzniklé suspenzi se pak přidá

-83• · ···· ·a ···· • · · · « · • · « « · · · • ·· · λ ·· · ·· ·· ·« ·· dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, rozmíchá se s vodou, odfiltruje se od nerozpustné dicyklohexylmočoviny a filtrát se odsolí a zbaví nízkomolekulárních složek pomocí ultrafiltrační membrány AMICON® YM-3 (cut off 3000 Da). Retentát se podrobí lyofilizaci, čímž se získá 8,77 g (78,7 %) bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 4,43 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 43,98 %C, 5,97 %H, 7,54 %N, 11,59 %F, 5,64 %Gd,

1,15 %S;

nalezeno: 43,97 %C, 6,02 %H, 7,62 %N, 11,61 %F, 10,18 %Gd,

1,15 %S.

Příklad 18

a) 2-Na-6-Ne-Bis[l-O-a-D-karbonylmethyl-2,3,4,5-tetra-O-benzyl-mannopyranosa]-L-lysin-methýlester

10,95 g (18,30 mmol) l-karboxymethyloxy-2,3,4,6-tetra-0-benzyl-a-D-mannopyranosidu (připraveného, jak je popsáno ve spisu DE 197 28 954 Cl) se rozpustí ve 150 ml dimethylformamidu a k tomuto roztoku se přidá celkem 2,09 g (18,3 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na 0 °C a přidá se 3,78 g (18,3 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 1 hodinu při 0 °C a pak 4 hodiny při laboratorní teplotě. Pak se ochladí na 0 °C a během 1 hodiny se přikape roztok 2,13 g (9,15 mmol; 0,5 molekvivalentu, vztaženo na vsazenou karboxylovou kyselinu) dihydrochloridu L-lysin-methylesteru komerčně dostupné od firmy Bachem) a 2,02 g (20,13 mmol) triethylaminu v 70 ml dimethylformamidu. Směs se míchá ještě 1 hodinu při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se odparek vyjme do 300 ml ethylacetátu, odfiltruje se od vyloučené močoviny a filtrát se promyje dvakrát 100 ml 5%ního vodného roztoku sody. Organická fáze se

-84vysuší nad síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu k suchu. Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (25:1). Získá se 10,05 g (82,3 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 71,94 %C, 6,79 %H, 2,10 %N;

nalezeno: 71,90 %C, 6,79 %H, 2,09 %N.

b) 2-Na-6-Ns-Bis [l-0-Oí-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosa]-L-lysin g (11,23 mmol) methylesteru z příkladu 18a se zmýdelní analogicky jako je popsáno v příkladu 17e. Získá se 13,89 g (93,6 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 71,80 %C, 6,71 %H, 2,12 %N;

nalezeno: 71,84 %C, 6,69 %H, 2,15 %N.

c) 2-Na-6-Ns-Bis[l-O-a-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosa]-L-lysin-N-hydroxysukcinimidester

12,09 g (9,15 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 18b se rozpustí ve 100 ml dimethylformamidu a k tomuto roztoku se přidá celkem 1,04 g (9,15 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na 0 °C a přidá se 1,89 g (9,15 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 1 hodinu při 0 °C a pak 4 hodiny při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a ke zbytku se přidá 100 ml ethylacetátu. Pak se ochladí na 0 °C, odfiltruje se vyloučená močovina a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získaný pryskyřično-olejovitý zbytek se přečistí chromatografií na silikagelu v soustavě ethylacetát-n-hexan (1:25). Získá se 12,24 g (94,4 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého viskózního oleje.

« · · · ♦ ·· · · ·♦· · *· • * · · · · · · · · ··· ··· · « ·

-85···«♦ ·· · · «· · 9

Analýza :

Vypočteno: 70,27 %C, 6,47 %H, 2,96 %N; nalezeno: 70,31 %C, 6,44 %H, 3,01 %N.

d) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-{[2,6-N,Ν'-bis(l-O-a-D-karbonylmethyl-2, 3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosa)]-L-lysyl}-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 19,0 g (13,4 mmol) N-hydroxysukcinimidesteru karboxylové kyseliny, připraveného v příkladu 18c, v 75 ml dimethylformamidu se při 0 °C přikape roztok 11,13 g (13,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc v 50,0 ml dimethylformamidu, předchlazený na 0 °C. Vzniklý reakční roztok se míchá ještě 2 hodiny při 0 °C a 12 hodin při laboratorní teplotě. Vyloučená dicyklohexylmočovina se odfiltruje a rozpouštědlo se odpaří ve vakuu k suchu. Zbytek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (28:1). Chromatografíe se provádí za použití rozpouštědlového gradientu, za kontinuálního zvyšování podílu polárního rozpouštědla (ethanolu) v eluční směsi. Získá se

25,28 g (88,4 %)	titulní sloučeniny ve	formě	bezbarvého velmi
viskózního oleje	•
Analýza:
Vypočteno: 59,10	%C, 5,34 %H, 3,96 %N,	15, 13	%F, 1,50 %S;
nalezeno: 59,18	%C, 5,35 %H, 4,02 %N,	15,15	%F, 1,56 %S.

e) 2-N-{[2,6-N,N'-Bis(1-0-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa) ] -L-lysyl-L-lysin- [1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 20,0 g (9,37 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 18d, ve 200 ml ethanolu se přidá 1,5 g Pearlmanova katalyzátoru (20 % Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm tak dlouho, až se spotřeba vodíku zastaví. Katalyzátor se odsaje, promyje se důkladně ethanolem (2 x 100 ml) a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek

-86• * · · a · · · · « » · · · a • · » · · · · ·· a

11,62 g (97,0 %) titulní sloučeniny ve formě velmi viskózního bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 38,50 %C, 4,65 %H, 6,57 %N, 25,25 %F, 2,51 %S; nalezeno: 38,46 %C, 4,65 %H, 6,51 %N, 25,23 %F, 2,52 %S.

f) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-2-N-{[2,6-N,N'-bis(1-0-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)]-L-lysyl}-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

9,98 g (15,84 mmol; 2,2 molekvivalenty vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 18e) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 0,67 g (15,84 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C ve 100 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,82 g (15,84 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 9,19 g (7,19 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 18e v 50 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k roztoku přidá 3,27 g (15,84 mmol)

N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. K získané suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, smíchá se s vodou, odsaje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se případně přítomné nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 11,85 g (87,2 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 5,54 % vody (Karl-Fischer).

-87• · ·· · · · · « · ···· • · · · · · · · 9 · · • · * · · · · · ·· »

9 9 · * 9 9 9 9 9 9 9 9

Analýza (přepočteno na bezvodou látku): Vypočteno:

8,32 %Gd; nalezeno: 8,28 %Gd.

38,12 %C,

38,16 %C,

4,64 %H,

4,59 %H,

8,15 %N

8,18 %N

20,38 %F,

20,37 %F,

1,70 %S,

1,68 %S,

Příklad 19

a) 1, 7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-(3-oxa-2H,2H, 4H,4H,5H, 5H-perfluortridekanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K roztoku 10,75 g (24,4 mmol) 1,7-bis(benzyloxykarbonyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu ve 150 ml tetrahydrofuranu a 15 ml chloroformu se při 0 °C a v atmosféře dusíku přidá roztok 12,74 g (24,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 19g ve 150 ml tetrahydrofuranu. Pak se po částech přidá při 0 °C celkem 18,0 g (36,6 mmol) EEDQ (2-ethoxy-l-ethoxykarbonyl-1,2—dihydrochinolin) a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu se zbylý olej podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (16:1). Získá se 15,89 g (69,0 %, vztaženo na vsazený sekundární amin) monoamidu a 3,8 g (8,8 %) diamidu jako vedlejšího produktu. Titulní sloučenina se izoluje ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 45,77 %C, 3,95 %H, 34,19 %F, 5,93 %N;

nalezeno: 45,72 %C, 4,01 %H, 34,22 %F, 5,88 %N.

b) 1,7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-(3-oxa-2H,2H,4H,4H,5H,5H-perfluortridekanoyl) -10- [1-S-oí-D- (2-karbonyl) ethyl-2,3, 4,6-tetra-O-acetyl-mannopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

7,09 g (13,4 mmol) N-hydroxysukcinimidesteru kyseliny 3-(2,3,4,6-tetra-O-acetyl-mannopyranosyl)propionové (připraveného podle: J. Haensler a spol., Bioconjugate Chem. 4, 85

-88·· ···· ·· (1993); Chipowski, S. a Lee, Y.C., (1973), Synthesis of

1-thioaldosides; Carbohydrate Research 31, 339-346) se rozpustí ve 100 ml dimethylformamidu a k roztoku se při 0 °C přikape na 0 °C předchlazený roztok 12,65 g (13,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 19a ve 100 ml dimethylformamidu. Směs se míchá 2 hodiny při 0 °C a pak 12 hodin při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu k suchu a zbytek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethanethylacetát (20:1), přičemž se použije rozpouštědlový gradient s kontinuálním vzrůstem podílu ethylacetátu ve směsi. Získá se

16,23 g (88,9 %)	titulní sloučeniny ve	formě	bezbarvého velmi
viskózního oleje.
Analýza:
Vypočteno: 46,70	%C, 4,36 %H, 4,11 %N,	23, 69	%F, 2,35 %S;
nalezeno: 46,66	%C, 4,35 %H, 4,12 %N,	23, 65	%F, 2,30 %S.

c) 1- (3-Oxa-2H, 2H, 4H, 4H, 5H, 5H-perfluortridekanoyl) -7- [1-S-oí-D-(2-karbonyl)ethyl-2,3,4,6-tetra-0-acetylmannopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K roztoku 15,0 g (11,0 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 19b, ve 150 ml ethanolu se přidá 1,0 g Pearlmanova katalyzátoru (20 % Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm tak dlouho, až se spotřeba vodíku zastaví. Katalyzátor se odsaje, promyje se důkladně ethanolem (2 x 75 ml) a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 11,56 g (96,0 %) titulní sloučeniny ve formě velmi viskózního bezbarvého oleje. Analýza:

Vypočteno: 40,59 %C, 4,33 %H, 5,12 %N, 29,50 %F, 2,93 %S; nalezeno: 40,63 %C, 4,35 %H, 5,11 %N, 25,52 %F, 2,92 %S.

-89d) 1-(3-Oxa-2H,2H,4H,4H,5H,5H-perfluortridekanoyl)-7-[1-S-a-D-(2-karbonyl)ethyl-mannopyranosa]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

10,0 g (9,13 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 19c se suspenduje ve 100 ml absolutního methanolu a při 5 °C se přidá katalytické množství methoxidu sodného. Po 3 hodinách při laboratorní teplotě analýza chromatografií na tenké vrstvě (eluent: chloroform-methanol 4:1) vykazuje kvantitativní konverzi. Vzniklý čirý reakční roztok se neutralizuje přídavkem Amberlitu IR 120 (H⁺-forma), iontoměnič se odsaje, promyje methanolem a methanolický filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Olejovitý zbytek se podrobí chromatografií na sloupci silikagelu v soustavě dichlormethan-n-hexan-ethylacetát (15:20:1), přičemž se použije rozpouštědlový gradient s kontinuálním přírůstkem ethylacetátu v eluční směsi. Podle velikosti interakčních konstant (Ji,2 = 0,9 Hz) v ¹H-NMR spektru je možno jednoznačně usuzovat na α-konfiguraci na anomerním centru D-mannopyranosy. Tato α-konfigurace je přítomna výlučně, tj. množství případně vzniklého anomeru o β-konfiguraci leží pod prahem detekce ^XH-NMR spektroskopií. Získá se 8,28 g (98,0 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje. Analýza:

Vypočteno: 37,59 %C, 4,24 %H, 6,05 %N, 34,85 %F, 3,46 %S; nalezeno: 37,57 %C, 4,28 %H, 6,02 %N, 34,85 %F, 3,44 %S.

e) 1- (3-Oxa-2H, 2H, 4H, 4H, 5H, 5H-perfluortridekanoyl) -7- [1-S-oí-D-(2-karbonyl)ethyl-mannopyranosa]-4,10-bis-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl) -10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan, digadoliniový komplex

2,48 g (3,94 mmol; 4,4 molekvivalenty vztaženo na vsazenou diaminovou složku z příkladu 19d) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové

-90přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 167 mg (3,94 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C ve 40 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 453 mg (3,94 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 890 mg (0,895 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 19d v 10 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k roztoku přidá 814 mg (3,946 mmol)

N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. K získané suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, rozmíchá se s vodou, odsaje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 1,32 g (69,1 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 7,65 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 37,43 %C, 4,45 %H, 9,12 %N, 15,02 %F, 1,49 %S,

14, 63 %Gd;

nalezeno: 37,42 %C, 4,50 %H, 9,18 %N, 15,07 %F, 1,51 %S,

14,58 %Gd.

f) Terc-butylester kyseliny 3-oxa-2H,2H,4H,4H,5H,5H-perfluortridekanové

25,0 g (53,8 mmol) 1H,1H,2H,2H-perfluor-l-dekanolu (komerčně dostupný u firmy Lancaster) se rozpustí ve 250 ml absolutního toluenu a při laboratorní teplotě se přidá katalytické množství (cca 0,75 g) tetra-n-butylamonium-hydrogensulfátu.

Pak se při 0 °C přidá celkem 7,55 g (134,6 mmol; 2,5 ekvivalentu, vztaženo na vsazenou alkoholovou složku) jemně práškového hydroxidu draselného a potom 15,73 g (80,7 mmol;

1,5 ekvivalentu, vztaženo na vsazenou alkoholovou složku) terc-butylesteru kyseliny bromoctové. Směs se míchá 2 hodiny

při O °C a pak 12 hodin při laboratorní teplotě. Vzniklý reakční roztok se rozloží celkem 500 ml ethylacetátu a 250 ml vody, organická fáze se oddělí a promyje dvakrát vodou, vysuší se nad síranem sodným, zfiltruje se a rozpouštědlo se odpaří ve vakuu. Olejovitý odparek se pak přečistí na silikagelu v soustavě ethylacetát-hexan (1:10). Získá se 26,3 g (84,6 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 33,23 %C, 2,61 %H, 55,85 %F;

nalezeno: 33,29 %C, 2,61 %H, 55,90 %F.

g) Kyselina 3-oxa-2H,2H,4H,4H,5H,5H-perfluortridekanová

20,0 g (34,58 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 19f se při laboratorní teplotě suspenduje ve 200 ml směsi methanolu a 0,5 M hydroxidu sodného (2:1) a suspenze se zahřeje na 60 °C. Po 12 hodinách při 60 °C se čirý reakční roztok neutralizuje katexem Amberlite IR 120 (H⁺-forma), iontoměnič se odsaje a získaný vodně methanolický filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Amorfně-olejovitý odparek se pak přečistí chromatografií na silikagelu v soustavě ethylacetát-n-hexan (1:3). Výtěžek 16,0 g (88,6 %) bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 27,60 %C, 1,35 %H, 61,85 %F;

nalezeno: 27,58 %C, 1,36 %H, 61,90 %F.

Příklad 20

a) 6-Benzyloxykarbonyl-2-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl) amino]acetyl-L-lysin-methylester

K roztoku 8,0 g (24,4 mmol) hydrochloridu ε-karbonyloxybenzyl-L-lysin-methylesteru (komerčně dostupný od firmy Bachem) ve směsi 150 ml tetrahydrofuranu, 15 ml chloroformu a 2,62 g

-92(26,0 mmol) triethylaminu se při 0 °C v atmosféře dusíku přikape roztok 16,18 g (27,0 mmol) kyseliny 2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)aminooctové (připravené podle spisu DE 196 03 033) v 50 ml tetrahydrofuranu. Pak se při 0 °C po částech přidá celkem 18,0 g (36,6 mmol) EEDQ (2-ethoxy-l-ethoxykarbonyl-1,2-dihydrochinolin) a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu se olejovitý zbytek podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (15:1). Získá se 17,0 g (79,6 %, vztaženo na vsazený primární amin) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje. Analýza:

Vypočteno: 38,41 %C, 3,45 %H, 36,89 %F, 4,80 %N, 3,66 %S; nalezeno: 38,42 %C, 3,47 %H, 36,92 %F, 4,87 %N, 3,64 %S.

b) 2-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin-methylester

K roztoku 15,0 g (20,23 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 20a, ve 200 ml ethanolu se přidá 800 mg Pearlmanova katalyzátoru (20 % Pd/C) a hydrogenuje se do spotřeby vypočteného množství vodíku. Katalyzátor se odsaje, promyje důkladně ethanolem a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 14,68 g (97,9 %) produktu ve formě velmi viskózního bezbarvého oleje. Analýza:

Vypočteno: 32,40 %C, 3,26 %H, 43,56 %F, 5,67 %N, 4,32 %S; nalezeno: 32,42 %C, 3,27 %H, 43,60 %F, 5,67 %N, 4,34 %S.

c) 6-(l-O-a-D-Karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa)-2-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetylL-lysin-methylester

21,31 g (35,6 mmol) l-karboxymethyloxy-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-α-D-mannopyranosidu (připraveného podle patentového spisu DE 197 28 954 Cl) a 3,60 g (35,6 mmol) triethylaminu se

-93rozpustí v 500 ml suchého tetrahydrofuranu. Reakční roztok se ochladí na -15 °C až -20 °C a za míchání se k němu při této teplotě pomalu přikape roztok 4,92 g (35,6 mmol) isobutylesteru kyseliny chlormravenčí v 75 ml suchého tetrahydrofuranu tak rychle, aby vnitřní teplota nepřesáhla -10 °C. Po přidání se směs udržuje 15 minut při -15 °C a pak se při -20 °C pomalu přikape roztok 26,39 g (35,6 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 20b a 3,60 g (35,6 mmol) triethylaminu ve 100 ml suchého tetrahydrofuranu. Po 1 hodině při -15 °C a 2 hodinách při laboratorní teplotě se reakční roztok odpaří ve vakuu k suchu. Zbytek se vyjme do 250 ml ethylacetátu a roztok se promyje 2 x 100 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a pak jednou 200 ml vody. Po vysušení nad síranem sodným se roztok zfiltruje a ethylacetát se odpaří ve vakuu. Olejovitý zbytek se přečistí na silikagelu v soustavě ethylacetát-hexan (1:10). Získá se 38,12 g (81,0 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 49,92 %C, 3,92 %H, 2,53 %N, 29,19 %F, 2,90 %S; nalezeno: 49,99 %C, 4,11 %H, 2,69 %N, 29,22 %F, 3,01 %S.

d) 6-(l-O-a-D-Karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-0-benzylmannopyranosa)-2-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin

27,65 g (20,92 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 20c, se rozpustí ve 250 ml ethanolu. K tomuto roztoku se přidá roztok 4,0 g (100,0 mmol) hydroxidu sodného v 10 ml destilované vody a míchá se 3 hodiny při 50 °C. Podle chromatografie na tenké vrstvě je po této době zmýdelnění methylesteru kvantitativní. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbytek vyjme do 300 ml ethylacetátu a organická fáze se extrahuje zředěným vodným roztokem kyseliny citrónové (2 x 100 ml). Po vysušení nad síranem sodným, filtraci a odpaření ve vakuu k suchu se zbytek

podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexanchloroform-isopropanol (15:10:1). Výtěžek 24,31 g (88,9 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého viskózního oleje. Analýza:

Vypočteno: 51,46 %C, 4,70 %H, 3,21 %N, 24,71 %F, 2,45 %S; nalezeno: 51,49 %C, 4,71 %H, 3,19 %N, 24,72 %F, 2,41 %S.

e) 6-(1-O-a-D-Karbonylmethyl-mannopyranosa)-2-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin

20,0 g (15,30 mmol) titulní sloučeniny v příkladu 20d se rozpustí ve směsi 250 ml 2-propanolu a 25 ml vody a přidá se 1,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/aktivní uhlí). Hydrogenuje se 12 hodin při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm. Pak se katalyzátor odfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Zbytek se rozpustí ve 200 ml methanolu a reakční produkt se vyloučí přídavkem 800 ml diethyletheru. Produkt se odsaje a vysuší ve vakuu při 50 °C. Výtěžek 14,32 g (99,0 %) amorfní tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 35,56 %C, 3,84 %H, 4,44 %N, 3,39 %S, 34,15 %F; nalezeno: 35,58 %C, 3,81 %H, 4,45 %N, 3,40 %S, 34,17 %F.

f) 6- (1-0-oí-D-Karbonylmethyl-mannopyranosa) -2- [2- (N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin-N-{2-hydroxyprop-3-yl-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]}amid, gadoliniový komplex

7,48 g (7,91 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 20e se rozpustí při 40 °C v 50 ml dimethylsulfoxidu a přidá se 1,00 g (8,70 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na 20 °C, přidá se 1,795 g (8,7 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se jednu hodinu při 20 °C a pak 4 hodiny při 40 °C. Pak se při této teplotě přikape během 10 minut roztok 4,53 g (7,91 mmol)

gadoliniového komplexu 10-(2-hydroxy-3-aminopropyl)-4,7,10-tris(karboxymethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekaninu (příprava viz WO 97/02051) ve 20 ml dimethylsulfoxidu. Směs se míchá 1 hodinu při 40 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. K získané suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, rozmíchá s vodou, odsaje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 9,71 g (81,7 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 3,97 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,16 %C, 4,16 %H, 7,45 %N, 21,48 %F, 10,46 %Gd, 2,13 %S;

nalezeno: 35,17 %C, 4,20 %H, 7,42 %N, 21,49 %F, 10,48 %Gd,

2,09 %S.

Příklad 21

a) 6-N- [1-0-Oí-D- (5-Karbonyl) pentyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa]-2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin-methylester

5,23 g (8,0 mmol) 5-(karboxy)pentyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-α-D-mannopyranosidu (popsaného v příkladu 10c), 1,3 g (8,0 mmol) 1-hydroxybenzotriazolu a 2,6 g (8,0 mmol)

2-(lH-benzotriazol-l-yl)-1,1,3,3-tetramethyluronium-tetrafluoroborátu (TBTU; Peboc Limited, UK) se rozpustí v 75 ml dimethylformamidu a roztok se míchá 15 minut. Přidá se 5,16 ml (30 mmol) N-ethyldiisopropylaminu a 5,93 g (8,0 mmol) aminu, připraveného v příkladu 20b, a směs se míchá 1,5 dne při laboratorní teplotě. Pak se rozpouštědlo odpaří ve vakuu k suchu a odparek se podrobí chromatografií na silikagelu

9 9 9 • · • · · ·*· 9 · • ♦ 9 9 9 9 9 9 9 9 • 9 9 99 9 9 9 9 9 9 (30:1), přičemž se kontinuálním zvyšováním

-96v soustavě dichlormethan-ethylacetát použije rozpouštědlového gradientu s podílu ethylacetátu v eluční směsi. Získá se 9,70 g (88,0 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 52,29 %C, 4,97 %H, 3,05 %N, 23,43 %F, 2,33 %S; nalezeno: 52,33 %C, 4,95 %H, 3,12 %N, 23,50 %F, 2,30 %S.

b) 6-N- [1-O-oí-D- (5-Karbonyl) pentyl-2,3, 4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa]-2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin

9,0 g (12,40 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 21a se rozpustí ve 150 ml ethanolu. K tomuto roztoku se přidá roztok

2,48 g (62,0 mmol) hydroxidu sodného v 15 ml destilované vody a míchá se 3 hodiny při 50 °C. Podle chromatografie na tenké vrstvě je zmýdelnění methylesteru kvantitativní. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbytek vyjme do 300 ml ethylacetátu a organická fáze se extrahuje zředěným vodným roztokem kyseliny citrónové (2 x 100 ml). Po vysušení nad síranem sodným, filtraci a odpaření ve vakuu k suchu se zbytek podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexan-chloroformisopropanol (25:10:1). Výtěžek 15,88 g (93,9 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 51,95 %C, 4,88 %H, 3,08 %N, 23,67 %F, 2,35 %S; nalezeno: 51,99 %C, 4,91 %H, 3,09 %N, 23,70 %F, 2,33 %S.

c) 6-N- [1-O-oí-D- (5-Karbonyl) pentyl-mannopyranosa] -2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin

13,0 g (9,52 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 21b se rozpustí ve směsi 150 ml 2-propanolu a 25 ml vody a přidá se 1,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C). Směs se

-9Ίhydrogenuje 12 hodin při tlaku 1 atm a při laboratorní teplotě. Katalyzátor se odfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexan-chloroform-isopropanol (15:10:1). Získá se 9,09 g (95,1 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 37,10 %C, 4,22 %H, 4,19 %N, 32,18 %F, 3,10 %S; nalezeno: 37,09 %C, 4,21 %H, 4,19 %N, 32,20 %F, 3,13 %S.

d) 6-N-[1-O-a-D-(5-Karbonyl)pentyl-mannopyranosa]-2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin-N-{2-hydroxyprop-3-yl-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl][amid, gadoliniový komplex

7,93 g (7,91 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 21c se rozpustí při 40 °C v 75 ml dimethylsulfoxidu a přidá se 1,00 g (8,70 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na laboratorní teplotu, přidá se 1,795 g (8,7 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se jednu hodinu při 20 °C a pak 4 hodiny při 40 °C. Pak se k tomuto roztoku aktivního esteru přikape při 40 °C během 10 minut roztok 4,53 g (7,91 mmol) gadoliniového komplexu 10-(2-hydroxy-3-aminopropyl)-4,7,10-tris(karboxymethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekaninu (příprava srv.

WO 97/02051) ve 20 ml dimethylsulfoxidu. Směs se míchá jednu hodinu při 40 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. K získané suspenzi se přidá dostatečné množství směsi aceton2-propanol (2:1), až se úplně vyloučí titulní sloučenina. Sraženina se odsaje, vysuší, rozmíchá se s vodou, odsaje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da) , aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 9,71 g (78,8 %) produktu ve

-98• ·· »· ··*· ·· »»*· »·*··· ·«· « formě bezbarvého lyofilizátů, obsahujícího 6,65 % vody (KarlFischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 36,97 %C, 4,52 %H, 7,19 %N, 20,71 %F, 10,08 %Gd,

2,06 %S;

nalezeno: 37,02 %C, 4,50 %H, 7,22 %N, 20,69 %F, 10,08 %Gd,

2,09 %S.

Příklad 22

a) 6-N-{4-[2,3-Bis(Ν,Ν-bis(terc-butyloxykarbonylmethyl)amino)propyl]fenyl}-3-oxapropionyl-2-N-(1-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

5,25 g (7,72 mmol) tetra-terc-butylesteru kyseliny l-(4-karboxymethoxybenzyl)-EDTA (viz patentový spis US 4622420) a 781 mg (7,72 mmol) triethylaminu se rozpustí v 50 ml methylenchloridu. K tomuto roztoku se při -15 °C během 5 minut přikape roztok 1,16 g (8,5 mmol) isobutylesteru kyseliny chlormravenčí v 10 ml methylenchloridu a směs se míchá při -15 °C ještě dalších 20 minut. Pak se roztok ochladí na -25 °C a přikape se k němu během 30 minut roztok 7,07 g (7,72 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lOe a 2,12 g (21,0 mmol) triethylaminu v 70 ml tetrahydrofuranu. Pak se míchá ještě 30 minut při -15 °C a přes noc při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo se oddestiluje ve vakuu a olejovitý zbytek se vyjme do 250 ml chloroformu. Chloroformová fáze se extrahuje 2x100 ml 10%ního vodného roztoku chloridu amonného, vysuší se nad síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu k suchu. Chromatografie na silikagelu v soustavě methylenchlorid-ethanol (20:1) poskytne 9,60 g (79,0 %) bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 46,39 %C, 5,55 %H, 5,32 %N, 20,45 %F, 2,03 %S; nalezeno: 46,42 %C, 5,51 %H, 5,29 %N, 20,49 %F, 2,09 %S.

• ··	··	···· •	·· •	v « a >
• *	•	•	Φ
• ·	•	• ·	•	« ·	•	•
* *	•	•	•	• ·	•	• ·
• »	··		• «	··	• ·	• ·

b) 6-N-{4-[2,3-Bis(N,N-bis(karboxymethyl)amino)propyl]fenyl}-3-oxapropionyl-2-N-(1-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

9,0 g (5,70 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 22a se rozpustí ve 150 ml methanolu. K tomuto roztoku se přidá roztok 4,0 g (100,0 mmol) hydroxidu sodného ve 25 ml destilované vody a míchá se 6 hodin při 60 °C. Podle chromatografie na tenké vrstvě je po této době zmýdelnění tetra-terc-butylesteru kvantitativní. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbytek za tepla vyjme do 50 ml dimethylsulfoxidu a přidá se tolik směsi aceton-ethylacetát (1:1), až se titulní sloučenina úplně vysráží. Vzniklá sraženina se odsaje, dobře se promyje ethylacetátem, vysuší se, rozmíchá se s vodou a vzniklý roztok se nastaví na hodnotu pH 3,5 přídavkem 1 M kyseliny solné. Po odfiltrování případných nerozpustných podílů se filtrát odsolí a zbaví nízkomolekulárních složek filtrací na ultrafiltrační membráně AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da). Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se tak 6,76 g (87,6 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 3,30 % vody (KarlFischer) .

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 39,89 %C, 4,09 %H, 6,20 %N, 23,84 %F, 2,37 %S; nalezeno: 39,92 %C, 4,15 %H, 6,22 %N, 23,92 %F, 2,29 %S.

c) 6-N-{4-[2,3-Bis(N,N-bis(karboxylatomethyl)amino)propyl]fenyl}-3-oxapropionyl-2-N-(1-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, Μη-komplex, disodná sůl

3,0 g (2,22 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 22b se rozpustí za varu ve 150 ml směsi voda-ethanol (3:1) a k tomuto roztoku se při 80 °C přidá po částech 0,25 g (2,22 mmol) uhličitanu manganatého a takto získaný reakční roztok se vaří 5 hodin pod zpětným chladičem. Po ochlazení na laboratorní • · · ·

-100·· ···· · ·

9 9 9 9 • · · · · • · · * 9 · * • · * * · · · · • · 9 9 · 9 t · teplotu se rozpouštědla úplně odstraní ve vakuu a zbytek se rozpustí ve 200 ml směsi destilované vody a n-butanolu (1:1). Pak se za mohutného míchání nastaví pH na hodnotu 7,2 přídavkem 1 N hydroxidu sodného. Po úplném odstranění n-butanolu ve vakuu se zbylá vodná fáze odsolí a zbaví nízkomolekulárních podílů filtrací přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da) a retentát se podrobí lyofilizaci. Získá se 3,19 g (99,0 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 5,08 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 37,23 %C, 3,54 %H, 22,25 %F, 3,78 %Mn, 5,79 %N,

3,17 %Na, 2,21 %S;

nalezeno: 37,30 %C, 3,49 %H, 22,29 %F, 3,81 %Mn, 5,76 %N,

3,19 %Na, 2,18 %S.

Příklad 23

a) [1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]monoamid kyseliny 3-N-benzyloxykarbonylaminoglutarové

K míchanému roztoku 25,0 g (94,96 mmol) anhydridu kyseliny 3-(N-benzyloxykarbonylamino)glutarové (syntéza viz Hatanaka, Minoru; Yamamoto, Yu-ichi; Nitta, Hajime; Ishimaru, Toshiyasu; TELEAY; Tetrahedron Lett., EN, 22; 39; 1981; 3883-3886) ve 150 ml absolutního tetrahydrofuranu se přikape roztok 53,97 g (95,0 mmol) 1-perfluoroktylsulfonylpiperazinu ve 150 ml tetrahydrofuranu a vzniklý reakční roztok se vaří 12 hodin pod zpětným chladičem. Po ochlazení na laboratorní teplotu se odpaří k suchu a olejovitý zbytek se přečistí na silikagelu v soustavě dichlormethan-2-propanol (20:1). Získá se 75,80 g (96,0 %) titulní sloučeniny jako bezbarvý viskózní olej. Analýza:

Vypočteno: 36,11 %C, 2,67 %H, 5,05 %N, 3,86 %S, 38,84 %F; nalezeno: 36,12 %C, 2,61 %H, 5,08 %N, 3,88 %S, 38,82 %F.

• · • · · · • · • · · ·

b) [1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]monoamid kyseliny 3-aminoglutarové

31,50 g (37,88 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 23b se rozpustí ve 300 ml ethanolu a přidá se 2,5 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C). Směs se hydrogenuje při tlaku 1 atm až do kvantitativní absorpce vodíku. Katalyzátor se odsaje, promyje se ethanolem a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 25,22 g (95,5 %) titulní sloučeniny ve formě běložlutého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 29,28 %C, 2,31 %H, 6,03 %N, 4,06 %S, 46,31 %F; nalezeno: 29,32 %C, 2,29 %H, 6,08 %N, 4,08 %S, 46,28 %F.

c) [1-(4-Perfluoroktylsulfonyl)piperazin]monoamid kyseliny 3-N-(l-a-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa)aminoglutarové

21,52 g (18,96 mmol) l-karboxymethyloxy-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-a-D-mannopyranosidu (přípravu viz patentový spis DE 197 28 954 Cl) se rozpustí při laboratorní teplotě ve 100 ml absolutního dimethylformamidu a k roztoku se při 0 °C přidá 2,56 g (22,2 mmol) N-hydroxysukcinimidu a pak 4,55 g (22,2 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Po 60 minutách při 0 °C a 3 hodinách při 22 °C se odfiltruje nerozpustná dicyklohexylmočovina a takto získaný čirý roztok aktivního esteru se při 0 °C pomalu přikape k míchanému roztoku 13,22 g (18,96 mmol) sloučeniny z příkladu 23b ve 100 ml dimethylformamidu. Po 12 hodinách při laboratorní teplotě se rozpouštědlo odpaří ve vakuu a zbytek se rozmíchá s 300 ml ethylacetátu. Odfiltruje se močovina a organický filtrát se promyje dvakrát po 100 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného, jednou 100 ml 10%ního vodného roztoku kyseliny citrónové a jednou 200 ml vody. Po vysušení organické fáze nad síranem sodným a filtraci

-102-

« · · · se ethylacetát odpaří ve vakuu. Olejovitý zbytek se přečistí chromatografii na silikagelu v soustavě ethylacetát-n-hexan (1:15). Získá se 21,39 g (88,3 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 49,81 %C, 4,10 %H, 3,29 %N, 25,27 %F, 2,51 %S; nalezeno: 49,89 %C, 4,11 %H, 3,32 %N, 25,22 %F, 2,51 %S.

d) [1-(4-Perfluoroktylsulfonyl)piperazin]monoamid kyseliny 3-N-(1-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa)glutarové

19,55 g (15,30 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 23c se rozpustí ve směsi 250 ml 2-propanolu a 25 ml vody a přidá se 1,5 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/aktivní uhlí). Hydrogenuje se 12 hodin při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm. Pak se katalyzátor odfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Zbytek se rozpustí ve 200 ml methanolu a reakční produkt se vyloučí přídavkem celkem 800 ml diethyletheru. Produkt se odsaje a vysuší ve vakuu při 40 °C. Výtěžek 17,49 g (97,5 %) amorfní tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 32,73 %C, 3,08 %H, 4,58 %N, 3,49 %S, 35,20 %F; nalezeno: 32,68 %C, 3,15 %H, 4,55 %N, 3,50 %S, 35,17 %F.

e) 3-N- (1-oí-D-Karbonylmethyl-mannopyranosa) glutar- [1- (4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]-amid-5-N-{2-hydroxyprop-3-yl-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-yl]Jamid, gadoliniový komplex

14,43 g (15,84 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 23d a 0,67 g (15,84 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C ve 100 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,82 g (15,84 mmol) N-hydroxysukcinimidu a roztok 9,08 g (15,84 mmol) gadoliniového «··· ·· ····

-103-

komplexu 10-(2-hydroxy-3-aminopropyl)-4,7,10-tris(karboxymethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekaninu (příprava srv.

WO 97/02051) v 50 ml dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 3,27 g (15,84 mmol) Ν,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá 12 hodin při laboratorní teplotě. K získané suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, rozmíchá s vodou, odsaje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se případně přítomné nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 18,71 g (80,2 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 4,87 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 34,24 %C, 3,83 %H, 7,61 %N, 21,92 %F, 2,18 %S,

10.67 %Gd;

nalezeno: 34,26 %C, 3,79 %H, 7,58 %N, 21,87 %F, 2,18 %S,

10.68 %Gd.

Příklad 24

a) 1,7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-{3-oxapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl-5- [1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid}-10-[2,6-N, N'-bis(l-O-a-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosa)]-L-lysyl-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K roztoku 27,0 g (24,4 mmol) sekundárního aminu, připraveného v příkladu 15a, ve směsi 150 ml tetrahydrofuranu a 15 ml chloroformu se při 0 °C v atmosféře dusíku přidá 33,04 g (25,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 18c ve 250 ml tetrahydrofuranu. Pak se při 0 °C přidá po částech celkem 18,0 g (36,6 mmol) EEDQ (2-ethoxy-l-ethoxykarbonyl-l, 2-dihydrochinolin) a směs se míchá přes noc při laboratorní

-104-

teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se získaný odparek podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexanisopropanol (25:1). Získá se 45,87 g (78,0 %, vztaženo na vsazený sekundární amin) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 59,30 %C, 5,39 %H, 13,40 %F, 4,65 %N, 1,33 %S; nalezeno: 59,32 %C, 5,37 %H, 13,37 %F, 4,70 %N, 1,34 %S.

b) 1-{3-Oxapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl—5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid}-7-[2,6-N,N'-bis(1-O-oí-D-karbonylmethyl-mannopyranosa) ] -L-lysyl-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

24,1 g (10,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 24a se rozpustí ve 250 ml ethanolu a přidá se 1,4 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C). Směs se hydrogenuje až do kvantitativní absorpce vodíku. Katalyzátor se odsaje, dobře se promyje ethanolem a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 12,80 g (90,1 %) titulní sloučeniny ve formě nažloutlého vysoce viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 39,72 %C, 4,89 %H, 22,73 %F, 7,88 %N, 2,26 %S; nalezeno: 39,72 %C, 4,87 %H, 22,77 %F, 7,90 %N, 2,24 %S.

c) l-{3-0xapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl—5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid}-7-[2,6-N,N'-bis(1-0-Oí-D-karbonylmethyl-mannopyranosa) ] -L-lysyl-4,10-bis[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan, digadoliniový komplex

5,54 g (8,8 mmol; 2,2 molekvivalenty vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 24b) gadoliniového komplexu • · · ·

-105-

·· *· • » kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 0,37 g (8,8 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,01 g (8,8 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 5,68 g (4,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 24b ve 40 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 1,82 g (8,8 mmol)

N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. K získané suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, smíchá se s vodou, odfiltruje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da) , aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 8,52 g (80,6 %, vztaženo na vsazenou diaminovou složku) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 6,09 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 38,61 %C, 4,76 %H, 9,53 %N, 12,21 %F, 11,89 %Gd,

1,12 %S;

nalezeno: 38,57 %C, 4,82 %H, 9,52 %N, 12,21 %F, 11,93 %Gd,

1,15 %S.

Příklad 25

a) 1,7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-{3-oxapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-1-oy1-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid]-10-[2,6-N,N'-bis(1-O-a-D-(5-karbonyl)pentyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa))-L-lysyl-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K roztoku 27,0 g (24,4 mmol) sekundárního aminu, připraveného v příkladu 15a, ve směsi 150 ml tetrahydrofuranu a 15 ml

-106- .

chloroformu se při 0 °C v atmosféře dusíku přidá 35,80 g (25,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17e ve 250 ml tetrahydrofuranu. Pak se při 0 °C přidá po částech celkem 18,0 g (36,6 mmol) EEDQ (2-ethoxy-l-ethoxykarbonyl-l,2-dihydrochinolin) a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se získaný olej ovitý odparek podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (20:1). Získá se 49,48 g (80,4 %, vztaženo na vsazený sekundární amin) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 60,47 %C, 5,79 %H, 12,80 %F, 4,44 %N, 1,27 %S; nalezeno: 60,52 %C, 5,77 %H, 12,77 %F, 4,50 %N, 1,30 %S.

b) l-{3-0xapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl—5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid}-7-[2,6-N, N'-bis(1-O-qí-D- (5-karbonyl) pentyl-mannopyranosa) ] -L-lysyl-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

25,2 g (10,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 25a se rozpustí ve 250 ml ethanolu a přidá se 1,8 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C). Směs se hydrogenuje, až je dosaženo kvantitativní absorpce vodíku. Katalyzátor se odsaje, dobře se promyje ethanolem a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 14,11 g (92,5 %) titulní sloučeniny ve formě nažloutlého vysoce viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 49,60 %C, 7,20 %H, 21,17 %F, 7,34 %N, 2,10 %S; nalezeno: 49,62 %C, 7,17 %H, 21,20 %F, 7,30 %N, 2,14 %S.

-107-

c) l-{3-Oxapentan-l,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl—5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid}-7-[2,6-N,N'-bis(1-0-a-D-(5-karbonyl)pentyl-mannopyranosa)]-L-lysyl-4,10-bis[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan, digadoliniový komplex

5,54 g (8,8 mmol; 2,2 molekvivalenty vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 25b) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 0,37 g (8,8 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,01 g (8,8 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 6,10 g (4,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 25b ve 40 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 1,82 g (8,8 mmol)

Ν,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. K získané suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně vyloučila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, vysuší, smíchá se s vodou, odfiltruje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da) , aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 9,26 g (84,0 %, vztaženo na vsazenou diaminovou složku) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 5,89 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 40,52 %C, 5,16 %H, 9,15 %N, 11,72 %F, 11,41 %Gd,

1,16 %S;

nalezeno: 40,57 %C, 5,20 %H, 9,12 %N, 11,69 %F, 11,43 %Gd,

1,18 %S.

• · β ·

Příklad 26

a) 6-N-Terc-butyloxykarbonyl-2-N-benzyloxykarbonyl-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

19,02 g (50,0 mmol) α-N-(benzyloxykarbonyl)-ε-Ν'-(terc-butyloxykarbonyl)-L-lysinu (komerčně dostupného od firmy Bachem) se rozpustí ve 150 ml absolutního tetrahydrofuranu. Při 0 °C se přikape 8,31 g (50,0 mmol) karbonyldiimidazolu a 5,03 g (50,0 mmol) triethylaminu v 75 ml suchého tetrahydrofuranu a směs se při této teplotě míchá 10 minut. Pak se při 0 °C přikape roztok 48,42 g (50,0 mmol) perfluoroktylsulfonylpiperazinu a 5,03 g (50,0 mmol) triethylaminu ve 250 ml suchého tetrahydrofuranu. Směs se míchá přes noc, tetrahydrofuran se odpaří ve vakuu a zbylý olej se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (15:1). Získá se 49,48 g (80,4 %, vztaženo na vsazený sekundární amin) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 40,01 %C, 3,79 %H, 6,02 %N, 34,70 %F, 3,45 %S; nalezeno: 40,07 %C, 3,82 %H, 6,02 %N, 34,67 %F, 3,48 %S.

b) 6-N-Terc-butyloxykarbonyl-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid

30,0 g (32,2 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 26a se rozpustí ve 300 ml isopropanolu a přidá se 1,5 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C). Směs se hydrogenuje 10 hodin při laboratorní teplotě. Po této době analýza na tenké vrstvě ukazuje, že hydrogenolytické odštěpení benzyloxykarbonylové chránící skupiny proběhlo kvantitativně. Katalyzátor se odsaje, filtrát se odpaří ve vakuu k suchu a odparek se podrobí chromatografií na silikagelu. Získá se 25,13 g (98,0 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 34,68 %C, 3,67 %H, 40,55 %F, 7,03 %N, 4,03 %S; nalezeno: 34,72 %C, 3,70 %H, 40,60 %F, 7,01 %N, 3,98 %S.

c) 6-N-Terc-butyloxykarbonyl-2-N-[l-S-a-D-(2-karbonyl)ethyl-2,3,4,6-tetra-O-acetylmannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

V 300 ml suchého tetrahydrofuranu se rozpustí 15,53 g (35,60 mmol) kyseliny 3-(2,3,4,6-tetra-O-acetyl-l-thio-a-D-mannopyranosyl)propionové (připravené podle: J. Haensler a spol.: Bioconjugate Chem. 4, 85 (1993); Chipowsky, S. a Lee Y.C.: Synthesis of l-thioaldosides; Carbohydrate Research 31, 339-346) a 3,60 g (35,60 mmol) triethylaminu. Roztok se ochladí na -15 °C až -20 °C a při této teplotě se za míchání pomalu přikape roztok isobutylesteru kyseliny chlormravenčí v 75 ml suchého tetrahydrofuranu, přičemž se rychlost přidávání volí tak, aby vnitřní teplota nepřestoupila -10 °C. Po 15 minutách při -15 °C se při 20 °C pomalu přikape roztok 28,35 g (35,60 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 22b a 3,60 g (35,60 mmol) triethylaminu ve 200 ml suchého tetrahydrofuranu. Po jedné hodině při -15 °C a dvou hodinách při laboratorní teplotě se reakční roztok odpaří ve vakuu k suchu Odparek se vyjme do 250 ml ethylacetátu a promyje se dvakrát po 100 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a jednou 200 ml vody. Po vysušení organické fáze nad síranem sodným se roztok zfiltruje a ethylacetát se odpaří ve vakuu. Olejovitý zbytek se pak přečistí chromatografii na silikagelu v soustavě ethylacetát-n-hexan (1:25). Získá se 34,21 g (79,1 %) výšeuvedené titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 39,54 %C, 4,23 %H, 4,61 %N, 26,58 %F, 5,28 %S; nalezeno: 39,49 %C, 4,21 %H, 4,59 %N, 26,52 %F, 5,31 %S.

-110d) 6-N-Terc-butyloxykarbonyl-2-N-[1-S-a-D-(2-karbonyl)ethyl-mannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin] amid

29.93 g (24,64 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 26c se suspenduje ve 400 ml absolutního methanolu a při 5 °C se přidá katalytické množství methoxidu sodného. Po 3 hodinách kontrolní chromatografie na tenké vrstvě (eluent chloroformmethanol 9:1) ukazuje, že reakce proběhla kvantitativně. Vzniklý čirý reakční roztok se zneutralizuje přídavkem Amberlitu® IR 120 (H⁺-forma) , iontoměnič se odsaje a takto získaný methanolický filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získaný amorfní zbytek se přečistí chromatografii na silikagelu v soustavě 2-propanol-ethylacetát-n-hexan (1:1:15), čímž se získá 23,42 g (90,8 %) produktu ve formě bezbarvého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 36,72 %C, 4,14 %H, 5,35 %N, 30,85 %F, 6,13 %S; nalezeno: 36,69 %C, 4,11 %H, 5,35 %N, 30,82 %F, 6,11 %S.

e) 2-N-[1-S-a-D-(2-karbonyl)ethyl-mannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

20.93 g (20,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 26d se rozpustí při 0 °C za mohutného míchání ve směsi 50 ml kyseliny trifluoroctové a 100 ml dichlormethanu a roztok se míchá při této teplotě 10 minut. Pak se odpaří ve vakuu k suchu a odparek se vyjme do 150 ml vody. Takto získaný vodný roztok produktu se nastaví na hodnotu pH 9,5 přikapáním 2molárního vodného roztoku hydroxidu sodného. Roztok produktu se zfiltruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se případně přítomné nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 17,79 g (94,2 %) volného aminu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 3,09 % vody (Karl-Fischer).

• · • ·

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 34,26 %C, 3,73 %H, 5,92 %N, 34,12 %F, 6,77 %S; nalezeno: 34,26 %C, 3,79 %H, 5,88 %N, 34,07 %F, 6,80 %S.

f) 2-N-[1-S-a-D-(2-karbonyl)ethyl-mannopyranosa]-6-N-[1,4,7-tris-(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

5,54 g (8,8 mmol; 2,2 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 26e) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 0,37 g (8,8 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,01 g (8,8 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 3,78 g (4,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 26e ve 40 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 1,82 g (8,8 mmol) Ν,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. Ke vzniklé suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně srazila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, smíchá s vodou, odfiltruje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se lyofilizuje. Výtěžek 5,17 g (83,0 %) bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 4,43 % vody (Karl-Fischer). Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,45 %C, 4,07 %H, 8,09 %N, 20,72 %F, 10,09 %Gd,

4,11 %S;

nalezeno: 35,50 %C, 4,01 %H, 8,12 %N, 20,68 %F, 10,13 %Gd,

4,14 %S.

-112-

Příklad 27

a) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-(l-0-p-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzylglukopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin]amid

8,02 g (13,4 mmol) l-karboxymethyloxy-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-β-D-glukopyranosidu (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 46a) a 3,24 g (28,14 mmol) N-hydroxysukcinimidu se rozpustí ve 100 ml dimethylformamidu a k roztoku se při 0 °C po částech přidá celkem 5,80 g (28,14 mmol) Ν,N'-dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se pak míchá při této teplotě ještě 3 hodiny. K takto získanému roztoku aktivního esteru se přikape roztok 11,13 g (13,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc v 50 ml dimethylformamidu, předchlazený na 0 °C. Směs se míchá 2 hodiny při 0 °C a pak 12 hodin při laboratorní teplotě. Vyloučená dicyklohexylmočovina se odfiltruje a rozpouštědlo se odpaří k suchu. Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1), přičemž se použije rozpouštědlový gradient s kontinuálním zvyšováním podílu ethanolu ve směsi. Získá se 12,67 g (67,0 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého velmi viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 52,77 %C, 4,50 %H, 3,97 %N, 22,89 %F, 2,27 %S; nalezeno: 52,75 %C, 4,61 %H, 3,98 %N, 22,94 %F, 2,26 %S.

b) 2-N-(Ι-Ο-β-D-karbonylmethyl-glukopyranosa)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

11,52 g (8,17 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 27a, se rozpustí ve 100 ml ethanolu a přidá se 0,5 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C). Směs se podrobí hydrogenací při laboratorní teplotě a tlaku vodíku 1 atm, až již nedochází k žádné absorpci vodíku. Pak se katalyzátor odfiltruje,

-113• · promyje se důkladně ethanolem (3 x cca 40 ml) a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 7,36 g (98,4 %) titulní sloučeniny ve formě velmi viskózního bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 34,07 %C, 3,63 %H, 6,11 %N, 35,24 %F, 3,50 %S; nalezeno: 34,11 %C, 3,59 %H, 6,08 %N, 35,23 %F, 3,52 %S.

c) 2-N-(l-0-p-D-2-Karbonylmethyl-glukopyranosa)-6-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

9,98 g (15,84 mmol; 2,2 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 27b) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 0,67 g (15,84 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C v 80 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,82 g (15,84 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 7,25 g (7,19 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 27b ve 30 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 3,27 g (15,84 mmol) N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. Ke vzniklé suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, potřebné k tomu, aby se úplně srazila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, smíchá s vodou, odfiltruje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 9,11 g (83,0 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 4,02 % vody (Karl-Fischer).

-114Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,37 %C, 4,02 %H, 8,25 %N, 21,13 %F, 2,10 %S,

10,29 %Gd;

nalezeno: 35,42 %C, 4,07 %H, 8,18 %N, 21,09 %F, 2,06 %S,

10,34 %Gd.

Příklad 28

a) 2-N-Trifuoracetyl-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

10,0 g (11,4ž mmol) sloučeniny, připravené v příkladu lb, se rozpustí ve 100 ml ethanolu a přidá se 1,0 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C). Směs se podrobí hydrogenací až do kvantitativní spotřeby vodíku. Pak se katalyzátor odfiltruje, promyje se ethanolem a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 8,85 g (97,5 %) titulní sloučeniny ve formě viskózního bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 30,31 %C, 2,54 %H, 7,07 %N, 47,95 %F, 4,05 %S; nalezeno: 30,36 %C, 2,50 %H, 7,11 %N, 47,99 %F, 4,00 %S.

b) 2-N-Trifuoracetyl-6-N-[1-0-a-D-(5-karbonyl)pentyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-mannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin]amid

K roztoku 29,0 g (36,6 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 28a a 4,05 g (40,26 mmol) triethylaminu ve 100 ml dimethylformamidu, ochlazenému na 0 °C se přikape roztok 27,51 g (36,6 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17c ve 150 ml dimethylformamidu. Po skončeném přidávání se směs míchá jednu hodinu při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Pak se odpaří ve vakuu k suchu a zbytek se vyjme do 300 ml ethylacetátu. Po odfiltrování nerozpustných podílů se filtrát

-115-

promyje dvakrát po 100 ml 5%ního vodného roztoku sody. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu k suchu. Odparek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (25:1). Získá se tak 42,05 g (80,4 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 50,42 %C, 4,51 %H, 7,96 %N, 26,59 %F, 2,24 %S; nalezeno: 50,38 %C, 4,50 %H, 7,91 %N, 26,62 %F, 2,20 %S.

c) 6-N- [1-O-oí-D- (5-Karbonyl) pentyl-2,3, 4,6-tetra-O-benzylmannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin] amid

20,0 g (14,0 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 28b, se rozpustí ve 150 ml methanolu. K tomuto roztoku se přidá roztok 2,8 g (70,0 mmol) hydroxidu sodného ve 25 ml destilované vody a míchá se 0,5 hodiny při 50 °C. Podle chromatografie na tenké vrstvě je po této době odštěpení chránících skupin kvantitativní. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbytek zbaví stop vody několikanásobnou kodestilací s ethanolem. Zbytek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (20:1). Získá se 16,66 g (89,3 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 52,25 %C, 4,91 %H, 4,20 %N, 24,22 %F, 2,41 %S; nalezeno: 52,30 %C, 4,90 %H, 4,18 %N, 24,22 %F, 2,38 %S.

d) 6-N- [1-O-oí-D- (5-Karbonyl) pentyl-mannopyranosa] -L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

15,0 g (11,25 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 28c, se rozpustí ve 150 ml směsi ethanolu a vody (10:1) a přidá se 1,0 g Pearlmanova katalyzátoru (20% Pd/C). Směs se podrobí hydrogenací při laboratorní teplotě a tlaku vodíku 1 atm, až

-116•· * · · · ·· ···· • · · · · · do kvantitativní spotřeby vodíku. Pak se katalyzátor odfiltruje, promyje se směsí ethanolu a vody (10:1) a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 10,77 g (98,4 %) titulní sloučeniny ve formě viskózního bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 37,04 %C, 4,25 %H, 5,76 %N, 33,20 %F, 3,30 %S; nalezeno: 37,06 %C, 4,20 %H, 5,81 %N, 33,19 %F, 3,30 %S.

e) 6-N-[1-O-a-D-(5-Karbonyl)pentyl-mannopyranosa]-2-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

5,54 g (8,8 mmol; 2,2 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 28d) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 0,37 g (8,8 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,01 g (8,8 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 3,89 g (4,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 28d v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 1,82 g (8,8 mmol) Ν,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. Ke vzniklé suspenzi se pak přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně srazila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, smíchá se s vodou, odfiltruje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se 4,81 g (75,9 %) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 8,98 % vody (Karl-Fischer).

-117Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 37,15 %C, 4,39 %H, 7,96 %N, 20,38 %F, 9,92 %Gd,

2,02 %S;

nalezeno: 37,27 %C, 4,40 %H, 8,02 %N, 20,31 %F, 10,00 %Gd,

1,98 %S.

Příklad 29

a) 1,7-Bis(benzyloxykarbonyl)-4-(Ι-Ο-β-D-karbonylmethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-galaktopyranosa)-10-{3-oxapentan-1,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K roztoku 27,0 g (24,4 mmol) sekundárního aminu, připraveného v příkladu 15a, ve směsi 150 ml tetrahydrofuranu a 15 ml chloroformu se při 0 °C v dusíkové atmosféře přidá roztok 35,80 g (25,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 17e ve 250 ml tetrahydrofuranu. Pak se při 0 °C přidá po částech celkem 18,0 g (36,6 mmol) EEDQ (2-ethoxy-l-ethoxykarbonyl-1,2-dihydrochinolin) a míchá se přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbylý olej podrobí chromatografíi na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (20:1). Získá se 32,11 g (78,0 % na vsazený sekundární amin) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 54,09 %C, 4,72 %H, 19,14 %F, 4,98 %N, 1,90 %S; nalezeno: 54,12 %C, 4,77 %H, 19,17 %F, 5,03 %N, 1,90 %S.

b) 1-(Ι-Ο-β-D-Karbonylmethyl-galaktopyranosa)-7-{3-oxapentan-1,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid}-l,4,7,10-tetraazacyklododekan

30,0 g (17,77 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 29a, se rozpustí ve 250 ml ethanolu a přidá se 3,0 g Pearlmanova ···«

-118katalyzátoru (20% Pd/C). Směs se podrobí hydrogenaci tak dlouho, až je absorbováno kvantitativní množství vodíku. Pak se katalyzátor odfiltruje, promyje se důkladně ethanolem a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 17,89 g (95,1 %) titulní sloučeniny jako vysoce viskózního nažloutlého oleje. Analýza:

Vypočteno: 36,30 %C, 4,09 %H, 30,50 %F, 7,94 %N, 3,03 %S; nalezeno: 36,26 %C, 4,12 %H, 30,46 %F, 7,90 %N, 3,04 %S.

c) 1-(Ι-Ο-β-D-Karbonylmethyl-galaktopyranosa)-7-{3-oxapentan-1,5-dikarboxylová kyselina-l-oyl-5-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid)-4,10-bis[1,4,7-tris(karboxylatomethyl) -10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan, digadoliniový komplex

5,54 g (8,8 mmol; 4,4 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 29b) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v příkladu 31h) a 0,37 g (8,8 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,01 g (8,8 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 2,11 g (2,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 29b ve 25 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 1,82 g (8,8 mmol) N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. Ke vzniklé suspenzi se přidá dostatečné množství acetonu, aby se úplně srazila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, smíchá s vodou, odfiltruje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da), aby se odsolil a odstranily se nízkomolekulární složky. Retentát se lyofilizuje. Výtěžek 3,29 g (72,2 %, • · « ·

-119« «<· ·* 44 * · « · • · · 4 · t · 4 - · · ··4 4· *·

vztaženo na vsazenou aminovou složku) bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 5,99 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 36,84 %C, 4,37 %H, 9,82 %N, 14,15 %F, 19,63 %Gd, 1,40 %S;

nalezeno: 36,87 %C, 4,40 %H, 9,82 %N, 14,09 %F, 19,59 %Gd,

1,38 %S.

Příklad 30

a) 3-(l-O-a-D-2,3,4,6-Tetra-O-benzylmannopyranosa)-2-N-benzyloxykarbony1-L-serin-methylester

21,42 g (39,61 mmol) 2,3,4,6-tetra-O-benzyl-a-D-mannopyranosy (připravena podle: F. Kong a spol., J. Carbohydr. Chem., 16;

6; 1997; 877-890) se rozpustí v 500 ml suchého acetonitrilu.

Po ochlazení roztoku na 5 °C se při této teplotě přikape pomalu za míchání roztok 13,23 g (59,52 mmol) trimethylsilylesteru kyseliny trifluormethansulfonové v 30 ml acetonitrilu a pak roztok 20,06 g (79,21 mmol) N-benzyloxykarbonyl-L-serinmethylesteru (komerčně dostupný od firmy Bachem) v 50 ml acetonitrilu, přičemž rychlost přidávání se volí tak, aby vnitřní teplota nepřesáhla 10 °C. Po 15 hodinách při laboratorní teplotě se reakční roztok odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se vyjme do 250 ml ethylacetátu, promyje se dvakrát po 100 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a jednou 200 ml vody. Po vysušení organické fáze nad síranem sodným a filtraci se ethylacetát odpaří ve vakuu a olej ovitý zbytek se chromatografuje na silikagelu v soustavě ethylacetát-n-hexan (1:5). Získá se 23,60 g (76,8 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 71,21 %C, 6,37 %H, 1,81 %N;

nalezeno: 71,19 %C, 6,41 %H, 1,79 %N.

·· ···» ·« ·»·· ·· r ·

-120• ta • · a · · • · · · · • · · · · · • * · · » · ·· ·· ·*

b) 3-(l-O-a-D-2,3,4,6-Tetra-O-benzyl-mannopyranosa)-2-N-benzyloxykarbonyl-L-serin

Ve směsi 20 ml methanolu, 20 ml vody a 50 ml tetrahydrofuranu se rozpustí 10,0 g (12,90 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 30a. Pak se při laboratorní teplotě přidá 0,47 g (19,35 mmol) hydroxidu lithného, rozpuštěného ve 25 ml destilované vody a směs se míchá 6 hodin při 60 °C. Podle kontroly chromatografií na tenké vrstvě (eluent: methylenchloridmethanol 10:1) je po této době methylester z příkladu 30a zcela zmýdelněn. Reakční roztok se odpaří ve vakuu k suchu a zbytek se za tepla (60 °C) vyjme do 250 ml ethylacetátu. Takto získaná ethylacetátová fáze se promyje dvakrát po 50 ml 15%ní vodné kyseliny solné a pak jednou 100 ml destilované vody. Organická fáze se vysuší nad síranem hořečnatým, zfiltruje se a rozpouštědlo se odpaří ve vakuu k suchu. Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexan-ethylacetát (5:1). Získá se 8,40 g (85,7 %) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 70,94 %C, 6,22 %H, 1,84 %N;

nalezeno: 70,97 %C, 6,30 %H, 1,78 %N.

c) 3-(l-O-a-D-2,3,4,6-Tetra-O-benzyl-mannopyranosa)-2-N-benzyloxykarbonyl-L-serin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 13,86 g (24,40 mmol) 1-perfluoroktylsulfonylpiperazinu (připraveného podle spisu DE 19603033) ve směsi 150 ml tetrahydrofuranu a 15 ml chloroformu se při 0 °C v atmosféře dusíku přikape 20,57 g (27,0 mmol) kyseliny, připravené v příkladu 30b, rozpuštěné v 50 ml tetrahydrofuranu. Pak se při 0 °C přidá po částech celkem 18,0 g (36,60 mmol) EEDQ (2-ethoxy-l-ethoxykarbonyl-l,2-dihydrochinolin) a směs se

-121• · · ·

míchá přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu se vysoce viskózní zbytek podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě n-hexan-isopropanol (15:1). Získá se 17,0 g (79,6 %, vztaženo na vsazený primární amin) titulní sloučeniny ve formě bezbarvého viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 51,53 %C, 4,23 %H, 3,15 %N, 25,65 %F, 2,41 %S; nalezeno: 51,48 %C, 4,27 %H, 3,10 %N, 25,71 %F, 2,35 %S.

d) 3- (1-O-a-D-Mannopyranosa) -L-serin- [1- (4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin]amid

K roztoku 15,0 g (11,41 mmol) sloučeniny, připravené v příkladu 30c, ve 200 ml ethanolu se přidá 1,5 g Pearlmanova katalyzátoru (20 % Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm, až se spotřeba vodíku zastaví (cca 8 hodin). Katalyzátor se odsaje, promyje se důkladně ethanolem (2 x 100 ml) a ethanolický filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 8,79 g (94,0 %) titulní sloučeniny ve formě velmi viskózního bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 30,78 %C, 3,20 %H, 5,13 %N, 39,41 %F, 3,91 %S; nalezeno: 30,87 %C, 3,14 %H, 5,19 %N, 39,50 %F, 3,88 %S.

e) 3-(1-O-a-D-Mannopyranosa)-2-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl) -10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-L-serin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

K míchané suspenzi 5,7 g [9,06 mmol; odpovídá 1,5 molekvivalentu vsazené titulní sloučeniny (primárního aminu) z příkladu 30d] gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacykldodekan-l, 4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl v

-122• · · příkladu 31h) v 75 ml absolutního dimethylsulfoxidu se při 70 °C přidá 0,68 g (15,9 mmol) chloridu lithného. Po třicetiminutovém míchání při 70 °C se ke vzniklému čirému reakčnímu roztoku přidá po částech celkem 1,83 g (15,9 mmol) N-hydroxysukcinimidu a reakční směs se udržuje ještě 1 hodinu při této teplotě. Po ochlazení na 10 °C se přidá 4,52 g (23,85 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu a reakční roztok se míchá ještě další hodinu při 0 °C a pak 12 hodin při 22 °C. K takto získanému roztoku N-hydroxysukcinimidesteru gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové se při 22 °C přikape roztok 4,94 g (6,03 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 30d v 15 ml absolutního dimethylsulfoxidu a směs se míchá dalších 12 hodin při laboratorní teplotě. Reakční roztok se pak pomalu přikape při 22 °C do směsi 250 ml acetonu a 250 ml 2-propanolu, přičemž po 12 hodinách při 10 °C se úplně vyloučí titulní sloučenina ve formě žlutavě zbarveného oleje. Po opatrné dekantaci směsi rozpouštědel se olej ovitý produkt vyjme do 200 ml destilované vody, přičemž se úplně rozpustí na žlutavě zbarvený vodný roztok titulní sloučeniny. Tento roztok se podrobí napřed filtraci přes membránový filtr a pak trojnásobné ultrafiltraci přes ultrafiltrační membránu YM-3 (AMICON®, cut off: 3000 Da), aby se docílilo odsolení a odstranily se nízkomolekulární složky. Získaný retentát se pak podrobí lyofilizaci. Získá se tak 8,63 g (80,2 % vztaženo na vsazenou titulní sloučeninu z příkladu 30d) produktu ve formě bezbarvého lyofilizátu, který obsahuje 7,65 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 33,57 %C, 3,80 %H, 7,83 %N, 22,57 %F, 10,99 %Gd, 2,24 %S;

nalezeno: 33,57 %C, 3,76 %H, 7,82 %N, 22,63 %F, 11,06 %Gd,

2,18 %S.

* · · · * ·· · · ··· * « · • · · * ·· · · · ··· ··· * ·

Příklad 31

a) 6-N-Benzyloxykarbony1-2-N-[Ο-β-D-galaktopyranosyl-(l->4) glukonosyl]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K míchanému roztoku 4,98 g (6,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc ve 40 ml absolutního dimethylsulfoxidu se při laboratorní teplotě přikape roztok 13,3 g (37,2 mmol) Ο-β-D-galaktopyranosyl-(1—>4)-D-glukono-1,5-laktonu [laktobionolakton; připraven podle: a) Williams, T.J.; Plessas,

N.R.; Goldstein, I.J., Carbohydr. Res. 1978, 67, Cl;

b) Kobayashi, K.; Sumitomo, H.; lna, Y., Polym. J. 1985, 17, 567; c) Hiromi Kitano, Katsuko Sohda a Ayako Kosaka, Bioconjugate Chem. 1995, 6, 131-134] ve 40 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Vzniklý reakční roztok se pak míchá hodin při 40 °C. Pak se přidá při laboratorní teplotě 500 ml absolutního 2-propanolu a vzniklá bezbarvá sraženina se odsaje na fritě G4 a dobře se propláchne celkem 250 ml absolutního 2-propanolu. Získaná tuhá látka se rozpustí ve 300 ml destilované vody a přefiltruje se celkem třikrát přes ultrafiltrační membránu YM-3 (AMICON®, cut off: 3000 Da). Touto trojí ultrafiltrací se odstraní přebytek laktobionolaktonu i případně ještě přítomné nízkomolekulární složky. Zbytek, zachycený v ultrafiltrační membráně, se úplně vymyje do 300 ml destilované vody a podrobí se lyofilizaci. Výtěžek 6,51 g (92,7 %) bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 10,03 % vody. Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 38,98 %C, 4,05 %H, 4,79 %N, 27,58 %F, 2,74 %S; nalezeno: 39,04 %C, 4,09 %H, 4,82 %N, 27,61 %F, 2,71 %S.

b) 2-N- [Ο-β-D-Galaktopyranosyl- (1—>4) -glukonosyl] -L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 5,0 g (4,27 mmol) sloučeniny, připravené v přikladu 31a, ve 100 ml ethanolu se přidá 0,5 g Pearlmanova kataly-124zátoru (20 % Pd/C) a hydrogenuje se při laboratorní teplotě a tlaku 1 atm, až do kvantitativní spotřeby vodíku. Katalyzátor se odsaje, promyje se ethanolem a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 4,36 g (98,5 %) titulní sloučeniny ve formě viskózního bezbarvého oleje.

Analýza:

Vypočteno: 34,76 %C, 3,99 %H, 5,40 %N, 31,51 %F, 3,09 %S; nalezeno: 34,78 %C, 4,04 %H, 5,34 %N, 31,51 %F, 3,15 %S.

c) 2-N-[Ο-β-D-Galaktopyranosyl- (1—>4) -glukonosyl]-6-N-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl-pentanoyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

5,54 g (8,8 mmol; 2,2 molekvivalenty, vztaženo na vsazenou aminovou složku z příkladu 31b) gadoliniového komplexu kyseliny 10-(4-karboxy-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-1,4,7-trioctové (popsaného v patentové přihlášce DE 197 28 954 Cl pod příkladem 31h) a 0,37 g (8,8 mmol) bezvodého chloridu lithného se za míchání rozpustí při 40 °C v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu a při této teplotě se přidá celkem 1,01 g (8,8 mmol) N-hydroxysukcinimidu a 3,85 g (4,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 31b v 60 ml absolutního dimethylsulfoxidu. Po ochlazení na laboratorní teplotu se k reakčnímu roztoku přidá 1,82 g (8,8 mmol)

N,N'-dicyklohexylkarbodiimidu a míchá se 12 hodin při laboratorní teplotě. Ke vzniklé suspenzi se přidá dostatečné množství směsi aceton-2-propanol (1:1), aby se úplně srazila titulní sloučenina, sraženina se odsaje, smíchá s 300 ml vody, odfiltruje se nerozpustná dicyklohexylmočovina a filtrát se třikrát filtruje přes ultrafiltrační membránu AMICON® YM-3 (cut off: 3000 Da). Touto trojnásobnou filtrací se jednak z žádaného produktu odstraní přebytečný gadoliniový komplex,

-125-

jednak případně ještě přítomné nízkomolekulární složky. Zbytek v ultrafiltrační membráně se pak úplně rozpustí v 500 ml destilované vody a podrobí se lyofilizaci. Výtěžek 4,64 g (70,4 %) bezbarvého lyofilizátu, obsahujícího 10,08 % vody (Karl-Fischer).

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,70 %C, 4,22 %H, 7,65 %N, 19,59 %F, 9,54 %Gd,

1,95 %S;

nalezeno: 35,77 %C, 4,17 %H, 7,71 %N, 19,61 %F, 9,60 %Gd,

1,99 %S.

Příklad 32

a) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-(2,3,4,5-pentahydroxy-hexanoyl)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 100,0 g (120,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc v 500 ml suchého tetrahydrofuranu se při 50 °C přikape roztok 21,45 g (120,4 mmol) 5-glukonolaktonu v 50 ml tetrahydrofuranu. Směs se míchá 3 hodiny při 60 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se odparek podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1). Získá se 98,37 g (82 %) produktu ve formě viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: nalezeno:

38,10 %C, 38,22 %C,

3,70 %H, 3,79 %H,

32,02 %F, 32,02 %F,

5,55 %N, 3,18 %S; 5,42 %N, 3,29 %S.

b) 2-N-(2,3,4,5-pentahydroxy-hexanoyl)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid

K roztoku 100,9 g (100,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 32a ve 2000 ml ethanolu se přidá 10,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a směs se hydrogenuje 12 hodin při

-126-

laboratorní teplotě. Pak se odfiltruje katalyzátor a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 87,46 g (100 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 32,96 %C, 3,57 %H, 6,41 %N, 3,67 %S, 36,93 %F; nalezeno: 32,91 %C, 3,72 %H, 6,34 %N, 3,50 %S, 36,78 %F.

c) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-N-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-2-N-[1-0-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid, gadoliniový komplex

50,0 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu le, 6,28 g (54,55 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,62 g (109,0 mmol) chloridu lithného a 34,35 g (54,55 mmol) gadoliniového komplexu 1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(karboxy-3-aza-4-oxo-5-methyl-pent-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí ve 400 ml dimethylsulfoxidu. Při 10 °C se přidá 16,88 g (81,8 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Pak se roztok nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vypadlá tuhá látka se odfiltruje a přečistí se chromatografií na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se

75,9 g (91,0 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky, která obsahuje 8,6 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,34 %C, 4,09 %H, 8,24 %N, 2,10 %S, 21,12 %F,

10,28 %Gd;

nalezeno: 35,28 %C, 4,15 %H, 8,19 %N, 2,15 %S, 21,03 %F,

10,14 %Gd.

-127-

Příklad 33

a) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-(2,3,4,5-pentahydroxy-hexanoyl) -L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 100,0 g (120,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc a 12,18 g (120,4 mmol) triethylaminu v 500 ml suchého tetrahydrofuranu se při 50 °C přikape roztok 21,45 g (120,4 mmol) 5-glukonolaktonu v 50 ml tetrahydrofuranu. Směs se míchá 3 hodiny při 60 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Pak se přidá 400 ml 5%ní vodné kyseliny solné, míchá se 5 minut při laboratorní teplotě, přidá se chlorid sodný, organická fáze se oddělí, vysuší se nad síranem hořečnatým, odpaří se ve vakuu k suchu a odparek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1). Získá se 100,97 g (82 %) produktu ve formě viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 37,58 %C, 3,45 %H, 31,58 %F, 5,48 %N, 3,14 %S; nalezeno: 37,72 %C, 3,59 %H, 31,72 %F, 5,42 %N, 3,29 %S.

b) 2-N-(2,3,4,5-pentahydroxy-hexanoyl)-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin]amid

K roztoku 100,9 g (100,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 32a ve 2000 ml ethanolu se přidá 10,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a směs se hydrogenuje 12 hodin při laboratorní teplotě. Pak se odfiltruje katalyzátor a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 87,46 g (100 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 32,96 %C, 3,57 %H, 6,41 %N, 3,67 %S, 36,93 %F; nalezeno: 32,91 %C, 3,72 %H, 6,34 %N, 3,50 %S, 36,78 %F.

-128-

c) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-N-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-2-N-[1-0-a-D-karbonylmethyl-mannopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

50,0 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu le, 6,28 g (54,55 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,62 g (109,0 mmol) chloridu lithného a 34,35 g (54,55 mmol) gadoliniového komplexu 1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(karboxy-3-aza-4-oxo-5-methyl-pent-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí ve 400 ml dimethylsulfoxidu. Při 10 °C se přidá 16,88 g (81,8 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Pak se roztok nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vypadlá tuhá látka se odfiltruje a přečistí se chromatografií na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se

75,9 g (91,0 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky, která obsahuje 8,6 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,34 %C, 4,09 %H, 8,24 %N, 2,10 %S, 21,12 %F,

10,28 %Gd;

nalezeno: 35,28 %C, 4,15 %H, 8,19 %N, 2,15 %S, 21,03 %F,

10,14 %Gd.

Za podmínek příkladu lf se mannosa zamění glukosou resp. galaktosou.

Příklad 34

a) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-[1-O-a-D-karbonylmethyl-(2,3,4,6-tetra-O-benzyl-glukopyranosa)]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid

K roztoku 100,0 g (120,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc, 72,1 g (120,4 mmol) l-O-a-D-karboxymethyl-2,3,4,6-tetra-129-O-benzyl-glukopyranosy a 13,86 g (120,4 mmol) N-hydroxysukcinimidu v 500 ml dimethylformamidu se při 0 °C přidá 41,27 g (200,0 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 3 hodiny při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Pak se odfiltruje vyloučená močovina a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1). Získá se 136,1 g (87 %) produktu ve formě viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 57,32 %C, 4,89 %H, 4,31 %N, 24,86 %F, 2,47 %S; nalezeno: 57,48 %C, 5,04 %H, 4,20 %N, 24,69 %F, 2,38 %S.

d) 2-N- [ 1-O-Cť-D-karbonylmethylglukopyranosa] -L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 130,0 g (100,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 34a ve 2000 ml ethanolu se přidá 10,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a směs se hydrogenuje 12 hodin při laboratorní teplotě. Pak se odfiltruje katalyzátor a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 91,7 g (100 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 34,07 %C, 3,63 %H, 6,11 %N, 3,50 %S, 35,24 %F; nalezeno: 33,92 %C, 3,71 %H, 6,02 %N, 3,42 %S, 35,33 %F.

c) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-N-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-2-N- [ 1-O-oí-D-karbonylmethyl-glukopyranosa] -L-lysin- [1- (4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex

50,0 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 34b, 6,28 g (54,55 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,62 g (109,0 mmol) chloridu lithného a 34,35 g (54,55 mmol) gadoliniového komplexu 1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(karboxy-3-aza-

-130-4-oxo-5-methyl-pent-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí ve 400 ml dimethylsulfoxidu. Při 10 °C se přidá 16,88 g (81,8 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Pak se roztok nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vypadlá tuhá látka se odfiltruje a přečistí se chromatografií na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se

75,9 g (91,0 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky, která obsahuje 8,6 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,34 %C, 4,09 %H, 8,24 %N, 2,10 %S, 21,12 %F,

10,28 %Gd;

nalezeno: 35,26 %C, 4,18 %H, 8,14 %N, 2,158 %S, 21,01 %F,

10,13 %Gd.

Příklad 35

a) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-[1-O-a-D-karbonylmethyl-(2,3,4,6-tetra-O-benzyl-galaktopyranosa)]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 50,0 g (60,2 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc, 36,05 g (60,2 mmol) l-O-a-D-karboxymethyl-2,3,4,6-tetra-O-benzyl-galaktopyranosy a 6,93 g (60,2 mmol) N-hydroxysukcinimidu v 500 ml dimethylformamidu se při 0 °C přidá 20,64 g (100,0 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 3 hodiny při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Pak se odfiltruje vyloučená močovina a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se podrobí chromatografií na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1). Získá se 68,1 g (87 %) produktu ve formě viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 57,32 %C, 4,89 %H, 4,31 %N, 24,86 %F, 2,47 %S; nalezeno: 57,47 %C, 5,05 %H, 4,19 %N, 24,72 %F, 2,29 %S.

-131-

b) 2-N-[1-0-a-D-karbonylmethyl-galaktopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 65,0 g (50,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 35a v 1000 ml ethanolu se přidá 5,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a směs se hydrogenuje 12 hodin při laboratorní teplotě. Pak se odfiltruje katalyzátor a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 45,85 g (100 %) bezbarvé tuhé látky. Analýza:

Vypočteno: 34,07 %C, 3,63 %H, 6,11 %N, 3,50 %S, 35,24 %F; nalezeno: 33,93 %C, 3,74 %H, 6,01 %N, 3,39 %S, 35,05 %F.

c) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-N-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-2-N-[1-O-a-D-karbonylmethyl-galaktopyranosa]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid, gadoliniový komplex

50,0 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 35b, 6,28 g (54,55 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,62 g (109,0 mmol) chloridu lithného a 34,35 g (54,55 mmol) gadoliniového komplexu

1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(karboxy-3-aza-4-oxo-5-methyl-pent-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí v 400 ml dimethylsulfoxidu. Při 10 °C se přidá 16,88 g (81,8 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Pak se roztok nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vypadlá tuhá látka se odfiltruje a přečistí se chromatografii na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Výtěžek 37,95 g (91,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 8,6 % vody. Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,34 %C, 4,09 %H, 8,24 %N, 2,10 %S, 21,12 %F,

10,28 %Gd;

nalezeno: 35,22 %C, 4,17 %H, 8,18 %N, 2,19 %S, 20,91 %F,

10,12 %Gd.

-132* ·· · · ··«· · · ···· «··· ·· · · · · ·····» · · « · · • · · e · ·· ·« ·· ··

Příklad 36

a) Monobenzylester kyseliny N-trifluoracetyl-L-glutamové

100 g (421,5 mmol) monobenzylesteru kyseliny L-glutamové se rozpustí ve směsi 1000 ml ethylesteru kyseliny trifluoroctové a 500 ml ethanolu a roztok se míchá 24 hodiny při laboratorní teplotě. Pak se odpaří k suchu a odparek se překrystaluje z diisopropyletheru. Výtěžek 140,47 g (96 %) bezbarvého krystalického prášku.

Analýza:

Vypočteno: 50,46 %C, 4,23 %H, 17,10 %F, 4,20 %N;

nalezeno: 51,35 %C, 4,18 %H, 17,03 %F, 4,28 %N.

b) 5-N-(methyl)-N-(2,3,4,5,6-pentahydroxyhexyl)amid monobenzylesteru kyseliny 2-N-trifluoracetyl-L-glutamové

K roztoku 24,9 g (24,08 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 36a, 2? g (24,08 mmol) N-methylglukaminu a 2,77 g (24,08 mmol) N-hydroxysukcinimidu ve 150 ml dimethylformamidu se při 0 °C přidá 8,25 g (40 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 3 hodiny při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Vyloučená močovina se odfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1). Výtěžek 109,40 g (89 %) viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 51,43 %C, 5,51 %H, 13,56 %F, 6,66 %N;

nalezeno: 51,22 %C, 5,41 %H, 13,40 %F, 6,75 %N.

c) N-(methyl)-N-(2,3,4,5,β-pentahydroxyhexyl)amid kyseliny 2-N-trifluoracetyl-L-glutamové

K roztoku 77,33 g (15,15 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 36b v 500 ml ethanolu se přidá 3 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a směs se hydrogenuje při laboratorní teplotě. Pak

-133se odfiltruje katalyzátor a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Získá se 43,0 g (100 %) bezbarvé tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 40,01 %C, 5,19 %H, 17,26 %F, 8,48 %N;

nalezeno: 39,84 %C, 5,13 %H, 17,09 %F, 8,68 %N.

d) 5-N-(Methyl)-N-(2,3,4,5,6-pentahydroxyhexyl)amid-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid kyseliny 2-N-trifluoracetyl-L-glutamové

K 10,96 g (33,2 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 36c a 18,87 g (33,2 mmol) 1-perfluoroktylsulfonylpiperazinu (připraveného podle DE 19603033) v 80 ml tetrahydrofuranu se při 0 °C přidá 16,42 g (66,4 mmol) EEDQ (ethylester kyseliny 2-ethoxy-l,2-dihydrochinolin-l-karboxylové) a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbytek podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-methanol (20:1). Získá se 28,67 g (92 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 39,61 %C, 2,89 %H, 35,66 %F, 6,19 %N, 3,54 %S; nalezeno: 39,68 %C, 2,74 %H, 35,81 %F, 6,13 %N, 3,40 %S.

e) 5-N-(Methyl)-N-(2,3,4,5,6-pentahydroxyhexyl)amid-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid kyseliny L-glutamové

Do roztoku 28,36 g (30,22 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 36d ve 200 ml ethanolu se při 0 °C uvádí plynný amoniak. Směs se míchá ještě 4 hodiny při 0 °C, odpaří se k suchu a zbytek se rozmíchá s vodou. Tuhá látka se odfiltruje a vysuší ve vakuu při 50 °C. Výtěžek 24,19 g (95 %) amorfní tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno nalezeno:

41,12 %C, 2,89 %H, 35,66 %F, 41,15 %C, 2,83 %H, 35,78 %F,

6,19 %N, 3,54 %S; 6,28 %N, 3,71 %S.

-134-

f) 5-N-(Methyl)-N-(2,3,4,5,6-pentahydroxyhexyl)amid-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin] amid kyseliny Ν-[1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-L-glutamové

20,43 g (24,25 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 36e, 2,79 g (24,25 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 2,12 g (50 mmol) chloridu lithného a 15,27 g (24,25 mmol) gadoliniového komplexu

I, 4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-pentanová kyselina]-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí ve 200 ml dimethylsulfoxidu. Při 10 °C se přidá 8,25 g (40 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Pak se roztok nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vypadlá tuhá látka se odfiltruje a přečistí se chromatografií na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 28,45 g (79 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 11,0 % vody. Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 34,41 %C, 3,83 %H, 23,13 %F, 9,03 %N, 2,30 %S,

II, 26 %Gd;

nalezeno: 34,34 %C, 3,98 %H, 23,29 %F, 9,19 %N, 2,15 %S,

11,07 %Gd.

Příklad 37

a) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-[1-O-a-D-karbonylmethyl-(2,3,4-tri-O-benzyl-benzylglukuronát]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl) piperazin]amid

K roztoku 100,0 g (120,4 mmol) titulní sloučeniny z příkladu lc, 73,77 g (120,4 mmol) benzylesteru kyseliny 1-O-a-D-karboxymethyl-2,3,4-tri-O-benzylglukuronové a 13,86 g (120,4 mmol) N-hydroxysukcinimidu v 500 ml dimethylformamidu se při 0 °C přidá 41,27 g (200,0 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 3 hodiny při 0 °C a pak přes noc při laboratorní

-135-

teplotě. Pak se odfiltruje vyloučená močovina a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Odparek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1). Získá se 147,58 g (86 %) produktu ve formě viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 52,25 %C, 4,31 %H, 3,93 %N, 22,66 %F, 2,45 %S; nalezeno: 52,38 %C, 4,17 %H, 4,12 %N, 22,78 %F, 2,39 %S.

b) 2-N-[1-O-a-D-karbonylmethyl-glukuronová kyselina]-L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid

K roztoku 142,52 g (100,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 37a ve 2000 ml ethanolu se přidá 10,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a směs se hydrogenuje 12 hodin při laboratorní teplotě. Pak se odfiltruje katalyzátor a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 93,06 g (100 %) bezbarvé tuhé látky. Analýza:

Vypočteno: 33,56 %C, 3,36 %H, 6,02 %N, 3,45 %S, 34,71 %F; nalezeno: 33,31 %C, 3,42 %H, 6,04 %N, 3,40 %S, 35,51 %F.

c) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-N-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-2-N- [1-O-oí-D-karbonylmethyl-glukuronová kyselina] -L-lysin-[1-(4-perfluoroktylsulfonyl)piperazin]amid, gadoliniový komplex, sodná sůl

50,76 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 37b, 6,28 g (54,55 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,62 g (109,0 mmol) chloridu lithného a 34,35 g (54,55 mmol) gadoliniového komplexu

1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(karboxy-3-aza-4-oxo-5-methyl-pent-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí v 400 ml dimethylsulfoxidu. Při 10 °C se přidá 16,88 g (81,8 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Pak se roztok

-136-

nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vypadlá tuhá látka se odfiltruje a přečistí se chromatografii na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Výtěžek 37,149 g (88,0 %) bezbarvé tuhé látky, obsahující 8,6 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku) :

Vypočteno 20, 63 %F, nalezeno: 20,83 %F,

34,53 %C, 10,05 %Gd;

34,38 %C, 10,14 %Gd.

3,80 %H,

3,95 %H,

8,05 %N,

8,19 %N,

1,47 %Na,

1,63 %Na,

2,05 %S,

2,15 %S,

Příklad 38

a) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl) amino]acetyl-L-lysin

Ke 31,820 g (113,5 mmol) 6-N-benzyloxykarbonyl-L-lysinu a 66,42 g (113,5 mmol) kyseliny 2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl ) aminooctové (připravené podle DE 196 03 033) ve 300 ml tetrahydrofuranu se při 0 °C přidá 49,46 g (200,0 mmol) EEDQ (ethylester kyseliny 2-ethoxy-l,2-dichydrochinolin-l-karboxylové) a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Pak se odpaří ve vakuu k suchu a zbytek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-methanol (20:1). Získá se 55,79 g (58 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 36,85 %C, 3,09 %H, 4,96 %N, 38,11 %F, 3,78 %S; nalezeno: 36,85 %C, 3,19 %H, 4,87 %N, 38,28 %F, 3,95 %S.

b) 6-N-Benzyloxykarbonyl-2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin-N-methyl-N-(2,3,4,5,6-pentahydroxyhexyl)amid

K roztoku 51,02 g (60,2 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 38a, 11,75 g (60,2 mmol) N-methylglukaminu a 6,93 g

-137-

(60,2 mmol) N-hydroxysukcinimidu ve 250 ml dimethylformamidu se při 0 °C přidá 20,64 g (100,0 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu. Směs se míchá 3 hodiny při 0 °C a pak přes noc při laboratorní teplotě. Odfiltruje se vyloučená močovina, filtrát se odpaří ve vakuu k suchu a zbytek se podrobí chromatografii na silikagelu v soustavě dichlormethan-ethanol (20:1). Získá se tak 53,05 g (86 %) produktu ve formě viskózního oleje.

Analýza:

Vypočteno: 38,68 %C, 4,03 %H, 5,47 %N, 31,52 %F, 3,13 %S; nalezeno: 38,49 %C, 4,17 %H, 5,32 %N, 31,70 %F, 3,29 %S.

c) 2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin-N-methyl-N-(2,3,4,5,6-pentahydroxyhexyl)amid

K roztoku 102,48 g (100,0 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 38b ve 2000 ml ethanolu se přidá 10,0 g palladiového katalyzátoru (10% Pd/C) a směs se hydrogenuje 12 hodin při laboratorní teplotě. Pak se odfiltruje katalyzátor a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Výtěžek 89,06 g (100 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky.

Analýza:

Vypočteno: 33,72 %C, 3,96 %H, 6,29 %N, 3,60 %S, 36,26 %F; nalezeno: 33,91 %C, 3,82 %H, 6,14 %N, 3,47 %S, 36,31 %F.

d) 6-N-[1,4,7-Tris(karboxylatomethyl)]-1,4,7,10-tetraazacyklododekan-10-N-(pentanoyl-3-aza-4-oxo-5-methyl-5-yl)]-2-N-[2-(N-ethyl-N-perfluoroktylsulfonyl)amino]acetyl-L-lysin-N-methyl-N-(2,3,4,5,6-pentahydroxyhexyl)amid, gadoliniový komplex

48,58 g (54,55 mmol) titulní sloučeniny z příkladu 38c, 6,28 g (54,55 mmol) N-hydroxysukcinimidu, 4,62 g (109,0 mmol) chloridu lithného a 34,35 g (54,55 mmol) gadoliniového komplexu

1,4,7-tris(karboxylatomethyl)-10-(karboxy-3-aza-4-oxo-138•· ·* · · · · ·· ···· ♦ ♦ · t ·«· · ·· · · · ♦ · · ····· ···· ·

-5-methyl-pent-5-yl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu se za mírného zahřátí rozpustí v 400 ml dimethylsulfoxidu. Při 10 °C se přidá 16,88 g (81,8 mmol) N,N-dicyklohexylkarbodiimidu a směs se míchá přes noc při laboratorní teplotě. Pak se roztok nalije do 3000 ml acetonu a míchá se 10 minut. Vypadlá tuhá látka se odfiltruje a přečistí se chromatografií na fázi RP-18 v soustavě voda-ethanol-acetonitril (gradient). Získá se 73,27 g (89,4 %) produktu ve formě bezbarvé tuhé látky, která obsahuje 8,6 % vody.

Analýza (přepočteno na bezvodou látku):

Vypočteno: 35,18 %C, 4,23 %H, 4,23 %N, 2,13 %S, 21,50 %F,

10,47 %Gd;

nalezeno: 35,28 %C, 4,15 %H, 4,19 %N, 2,18 %S, 21,33 %F,

10,61 %Gd.

Příklad 39

Obsah kontrastního prostředku z příkladu 1 podle vynálezu v různých orgánech (včetně obohacení v nádoru a lymfatických uzlinách) po intravenózní aplikaci u potkanů s karcinomem prostaty

Potkanům (Cop-Inzucht, kterým byl před 12 dny implantován i.m. karcinom prostaty Dunning R3327 MAT-Lu), se intravenózně aplikuje titulní sloučenina z příkladu 1 v dávce 225 pmol celkového gadolinia/kg tělesné hmotnosti. Pak se stanoví obsah kovu v různých orgánech, v nádoru i v lymfatických uzlinách (poolováno jako mesenteriální a periferní lymfatické uzliny) po 10 minutách, 1 hodině a 24 hodinách po aplikaci (střední hodnota + standardní odchylka, n=3). Výsledky jsou uvedeny v Tabulce 1.

• · • · ·

-139-

Tabulka 1

	Titulní sloučenina z příkladu 1
	Konc 10min p.i.	entrace Gd 1h p.i.	[pmo	/1] 24h p.i.		% Dávky na 10min p.i.	celkovou tkáň 1h £±	24h p.i.
Játra	387	±	26	364	+	8	746	±	34	5,46	±	0,16	5,81	±	0,16	11,65	±	0,97
Slezina	548	±	22	487	±	25	645	±	27	0,39	±	0,03	0,39	±	0,02	0,57		0,03
Pankreas	229		27	199	±	30	130	±	13	0,26	±	0,05	0,21	±	0,05	0,17		0,02
Ledviny	208 1 837		537	883	±	94	1178	±	139	5,02	±	1,29	2,15	±	0,23	2,97		0,21
Plíce	i	32	658	i	29	370	±	34	1,69	±	0,06	1,38	±	0,08	0,73	i	0,04
Srdce	438	±	29	289	±	24	131	±	9	0,46		0,01	0,31	£	0,03	0,14	±	0,02
Mozek	47	±	13	26	±	5	14		2	0,15	±	0,03	0,08	±	0,02	0,04	±	0,00
Sval”	99	±	5	78	+	1	36	±	1	0,11	±	0,03	0,09	±	0,03	0,04	±	0,00
Nádor	185	±	36	184	±	13	199	±	19	0,28	±	0,10	0,21	±	0,02	0,31		0,01
Stehenní kost	184	±	4	127	i	9	87	±	6	0,65	±	0,01	0,46	±	0,03	0,31	±	0,03
Mes. LU	359	±	72	697	±	42	854	±	135	0,11	±	0,04	0,24	±	0,02	0,32	±	0,04
Perif. LU	229	±	15	436	±	44	373	±	24	0,10	±	0,01	0,20	±	0,03	0,18	±	0,01
Žaludek (vyprázd.)	231		10	219		46	138	+	9	0,57	±	0,04	0,54	±	0,12	0,37	±	0,06
Střevo (vyprázd.)	342	±	16	409	i	67	243	±	22	2,91		0,18	3,41	±	1,02	2,14	±	0,14
Krev*	166		110	825		67	214	±	9	42,95		2,59	21,47	i	1,78	1,78		0,03
| Zbytek těla”·’	O	-	--	-	-	-	225	±	31	-	-		-	-	-	30,83	±	4,05
Moč 0-24 h	-	-	-	-	-	—	94	±	20	—	-	—	-	-	--	20,20		4,41
i Stolice 0-24 h	-	-	-	-	-	--	3128	±	204	--	-	-	-	-	-	21,85	±	1,46

* 58 ml krve/kg tělesné hmotnosti, ** pouze alikvot tkáně pravého holenního svalu, *** suma orgánů 10 min a 60 min p.i. bez ostatního těla, **** ostatní tělo včetně zbytkové krve.

Příklad 40

Zobrazení lymfatických uzlin (MRT) po intravenozní aplikaci kontrastního prostředku z příkladu 1 podle vynálezu u králíků s VX2-nádorem

Obrázek 1 ukazuje MR zobrazení iliakálních lymfatických uzlin u králíků s i.m. implantovaným nádorem VX-2, a to od stavu před aplikací až do 24 hodin po intravenozní aplikaci titulní sloučeniny z příkladu 1 v množství 200 gmol Gd/kg tělesné hmotnosti. T_x-vážené gradientově echo-snímky (1,5 T; sekvence:

-140MPRange; TR 11,1 ms, TE 4,3 ms, a 15°) ukazují silný vzrůst signálu ve zdravé tkáni lymfatických uzlin. Oblasti v lymfatických uzlinách bez vzrůstu signálu jsou diagnostikovány jako metastázy, což je potvrzeno i histologicky (H/E-barvení řezů lymfatických uzlin). Po delším časovém údobí (24 hodin) po aplikaci kontrastního prostředku se překvapivě pozoruje obrácené chování signálu. Signál ve zdravé tkáni lymfatických uzlin se zmenší, zatímco signál metastázy nyní vykazuje zřetelný vzrůst.

Překvapivě je možno ihned po aplikaci pozorovat zřetelný vzrůst signálu u primárního nádoru (zvláště jeho periferie). Později (24 hodin po aplikaci) se tento vzrůst rozšiřuje i do středu nádoru.

Příklad 41

Zobrazení (MRT) infarktu po intravenózní aplikaci kontrastního prostředku z příkladu 1 podle vynálezu u potkanů

Obrázek 2 ukazuje MR znázornění srdce (in vivo a post mortem) 24 hodin po intravenózní aplikaci kontrastního prostředku z příkladu 1 v dávce 100 pmol Gd/kg tělesné hmotnosti u potkanů s akutně indukovaným srdečním infarktem. Ti-vážené spin-echo-snímky (1,5 T; TR: 400 ms, TE: 6 ms; NA: 4; matrix: 128*128; tlouštka vrstvy: 2,5 mm) ukazují silný vzrůst signálu v oblasti infarktu. Úspěšné vyvolání akutního infarktu myokardu je potvrzeno NBT-vybarvením.

* ·♦ « » · F

Claims (22)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Perfluoralkylované komplexy, obsahující cukerné zbytky, obecného vzorce I (K)i — G — (Z-R_f)_m

   I (Y-R)p kde

   R je monosacharidový nebo oligosacharidový zbytek, vázaný přes polohu 1-OH nebo 1-SH,

   R_f je perfluorovaný, nerozvětvený nebo rozvětvený uhlovodíkový řetězec vzorce -C_nF_2nE, kde E je terminální atom fluoru, chloru, bromu, jodu nebo atom vodíku, a n je rovno číslu od 4 do 30,

   K je kovový komplex obecného vzorce II (II) kde

   R¹ je atom vodíku nebo ekvivalent kovového iontu o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39, 42-44, 49 nebo 57-83, za podmínky, že alespoň dvě R¹ jsou ekvivalenty kovového iontu,

   R² a R³ nezávisle na sobě jsou atom vodíku, Ci-C₇-alkylová skupina, benzylová skupina, fenylová skupina, skupina

   -CH₂OH nebo skupina -CH₂OCH₃, a

   -142·· ·· to··· ·· ?<r f ···* · · · · ·· ··· ··· * · · · * · · · · * *·· ·» ·· ·« ··

   U je skupina -C6H₄-0-CH₂-o-, skupina -(CH₂)i-₅-q, fenylenová skupina, skupina -CH₂NHCO-CH₂-CH (CH₂COOH) -CgH₄-c-, skupina -C₆H₄-(OCH₂CH₂) ο-χ-Ν (CH₂COOH)-CH₂-ců, nebo Ci-Ci₂-alkylenová skupina nebo skupina C₇-Ci₂-C₆H₄-O-, kteréžto dvě poslední skupiny jsou popřípadě přerušeny jedním nebo několika atomy kyslíku, jednou až třemi skupinami -NHCO-, jednou až třemi skupinami -CONH-, a/nebo jsou substituovány jednou až třemi skupinami - (CH₂) 0-5COOH, přičemž ω značí místo připojení k -C0-, nebo je zbytek obecného vzorce III kde

   R¹ má výšeuvedený význam, R⁴ je atom vodíku nebo pro R¹ definovaný ekvivalent kovového iontu a U¹ je skupina -C₆H₄-0-CH₂-o-, přičemž ω značí místo připojení k -C0-, nebo je zbytek obecného vzorce IV kde R¹ a R² mají výšeuvedený význam, * ·

   -143nebo je zbytek obecného vzorce VA nebo VB

   ROOC' / ^N^-COOR^q \ —N \ ../-COOR¹

   VN^cqoR¹ (VA)

   O

   II w*— C' /-COOR¹ / ⁿ^COOR¹ \ —N \ ../-COOR¹ VVcOOR¹ (VB) kde R¹ má výšeuvedený význam, nebo je zbytek obecného vzorce VI

   ROOCR¹OOC:n n:

   -CO— -COOR¹ (VI) kde R¹ má výšeuvedený význam, nebo je zbytek obecného vzorce VII

   ROOC

   ROOC

   ROOC

   ROOC (VII) kde R¹ má výšeuvedený význam, a

   U¹ je skupina -C6H₄-O-CH2~cú-, přičemž ω značí místo připojení k -C0-,

   -144nebo je zbytek obecného vzorce VIII

   R¹OOC

   COOR¹ r

   k (VIII)

   COOR¹ kde R¹ má výšeuvedený význam, a ve zbytku K případně přítomné volné kyselinové skupiny mohou popřípadě existovat jako soli organických a/nebo anorganických bází nebo aminokyselin nebo amidů aminokyselin,

   G v případě, že K znamená kovové komplexy II až VII, znamená přinejmenším třikrát funkcionalizovaný zbytek zvolený z množiny následujících zbytků a) až j) (a) (b) ·· · · ··«· *· • · · ·

   -145- β

   Ν-νννα

   Η

   -146- (f)

   H

   NH-CO-C—(CH₂)₄-NM-a I ^H NH

   N-^Y β

   Η

   N-CO-C-(CH₂)₄-N^a

   NH (g)

   ΝΗ

   I ,NH-CO-CH-(CH₂)4-NH~^

   N-CO-CH-tCH^NH-^a

   ΝΗ

   NH-CO-CH-(CH₂)₄-NH-^3 ΝΗ (h) |_J

   CO-C—(CH^-N-*νβ

   I Η

   ΝΗ

   Υ β

   -147- (i) (j) ct ά^ΝΗ—CH —CO —'w Y β

   a

   G v případě, že K znamená kovový komplex VIII, znamená přinejmenším třikrát funkcionalizovaný zbytek zvolený z množiny k) nebo 1), (k) p^NH-(C_H2)_rC_H-CO-^a

   NH

   I (1) a^-CO-CH_rCH-CH_rCO-^Y

   NH i

   -148přičemž a znamená místo připojení zbytku G ke komplexu K, β znamená místo připojení zbytku G ke zbytku Y a γ znamená místo připojení zbytku G ke zbytku Z,

   Y je skupina -CH₂-, skupina δ-(ΟΗ₂)_ηΟΟ-β (kde n = 1-5), skupina ó-CH₂-CHOH-CO-p nebo skupina δ-CH(CHOH-CH₂OH)-CHOH-CHOH-CO-β, přičemž δ je místo připojení k cukernému zbytku R a β je místo připojení ke zbytku G,

   Z je skupina y-COCH₂-N (C₂H₅) -SO₂-e, y-COCH₂-O- (CH₂) ₂-SO₂-s nebo y-NHCH₂CH₂-O-CH₂CH₂-s, přičemž y je místo připojení Z ke zbytku G a ε je místo připojení Z k perfluorovanému zbytku R_f, a

   1, m nezávisle na sobě jsou celé číslo 1 nebo 2, a p je celé číslo 1 až 4.
2. 2. Kovové komplexy podle nároku 1, vyznačující se tím, že ekvivalent kovového iontu R¹ je prvek o atomovém čísle 21-29, 39, 42, 44 nebo

   57-83.

   • · ·

   149
3. 3. Kovové komplexy podle nároku 1, vyznačující se tím, že ekvivalent kovového iontu R¹ je prvek o atomovém čísle 27, 29, 31-33, 37-39, 43, 49, 62, 64, 70, 75 a 77.
4. 4. Kovové komplexy podle jednoho z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že R je monosacharidový zbytek o 5 až 6 atomech uhlíku, nebo jeho desoxysloučenina, zejména glukosa, mannosa nebo galaktosa.
5. 5. Kovové komplexy podle jednoho z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že K je kovový komplex obecného vzorce II.
6. 6. Kovové komplexy podle nároku 5, vyznačující se tím, že R² a R³ nezávisle na sobě jsou atom vodíku nebo Ci-C₄-alkylová skupina.
7. 7. Kovové komplexy podle jednoho z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že E ve vzorci -C_nF_2nE je atom fluoru.
8. 8. Kovové komplexy podle jednoho z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že G v obecném vzorci I znamená lysinový zbytek (a) nebo (b).
9. 9. Kovové komplexy podle jednoho z nároků 1 až 8, vyznačující se tím, žeZv obecném vzorci I je zbytek

   -150- přičemž γ je místo připojení Z ke zbytku G a ε je místo připojení Z k perfluorovanému zbytku Rf.
10. 10. Kovové komplexy podle jednoho z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že Y v obecném vzorci I je 5-CH₂CO-p, přičemž δ je místo připojení k cukernému zbytku R a β je místo připojení ke zbytku G.
11. 11. Kovové komplexy podle jednoho z nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že U v kovovém komplexu K je skupina -CH₂- nebo skupina -C₆H₄-CH₂-o, přičemž ω je místo připojení k -CO-.
12. 12. Použití kovových komplexů podle nároku 2 k přípravě kontrastních prostředků pro aplikaci v NMR diagnostice a v rentgenové diagnostice.
13. 13. Použití kovových komplexů podle nároku 12 k přípravě kontrastních prostředků pro imaging infarktů a nekróz.
14. 14. Použití kovových komplexů podle nároku 3 k přípravě kontrastních prostředků pro aplikaci v radiodiagnostice a radioterapii.
15. 15. Použití kovových komplexů podle nároku 2 k přípravě kontrastních prostředků pro lymfografii za účelem diagnózy změn lymfatického systému.

    -15116. Použití kovových komplexů podle nároku 2 k přípravě kontrastních prostředků pro aplikaci v nepřímé lymfografii.
16. 17. Použití kovových komplexů podle nároku 2 k přípravě kontrastních prostředků pro aplikaci v i.v. lymfografii.
17. 18. Použití kovových komplexů podle nároku 2 k přípravě kontrastních prostředků pro zobrazování cévního řečiště.
18. 19. Použití kovových komplexů podle nároku 2 k přípravě kontrastních prostředků pro imaging nádorů.
19. 20. Použití kovových komplexů podle nároku 2 k přípravě kontrastních prostředků pro zobrazování abnormální permeability kapilár.
20. 21. Farmaceutické prostředky, obsahující přinejmenším jednu fyziologicky přijatelnou sloučeninu podle nároků 1 až 11, popřípadě s obvyklými galenickými přísadami.
21. 22. Způsob přípravy perfluoralkylovaných komplexů, obsahujících cukerné zbytky, obecného vzorce I (K) _x—G—(Z-R_f) _m I (Y-R)p kde K značí kovový komplex obecného vzorce II až VII podle nároku 1, G značí vzorce a) až j) podle nároku 1, a Y, Z, R,

    R_f, m, p a 1 mají významy podle nároku 1,

    -152- vyznačující se tím, že způsobem, který je sám o sobě znám, karboxylové kyselina obecného vzorce Ha

    R³

    I (Ha) kde R⁵ je ekvivalent kovového iontu o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39, 42-44, 49 nebo 57-83, nebo skupina, chránící karboxylovou skupinu, a R², R³ a U mají výšeuvedené významy, nebo karboxylová kyselina obecného vzorce lila

    OH (lila) kde R⁴, R⁵ a U¹ mají výšeuvedené významy, nebo karboxylová kyselina obecného vzorce IVa

    OH (IVa) kde R⁵ a R² mají výšeuvedené významy,

    -153nebo karboxylová kyselina obecného vzorce Va nebo Vb

    R OOC /x_w/~COOH

    Z ^h-coor⁵

    -N \ m-COOR= ^'-COOR⁵ (Va)

    -_n^coor> Z ^N-COOR⁵ \ /—N HOOC /

    Vnc^⁵ (Vb) kde R⁵ má výšeuvedený význam, nebo karboxylová kyselina obecného vzorce Via

    R OOC R^SOOC n:

    -CO-OH

    -COOR⁵ (Via) kde R⁵ má výšeuvedený význam, nebo karboxylová kyselina obecného vzorce Vila

    R⁵00C r⁵ooc r⁵ooc r⁵ooc o

    Λ

    U-^OH (Vila) kde R⁵ a U¹ mají výšeuvedené významy, popřípadě v aktivované formě, se podrobí kondenzační reakci s aminem obecného vzorce IX

    H - G - (Z—R_f)_m (Y-R)p (IX) kde G, R, R_f, Y, Z, m a p mají výše v nároku uvedený význam, načež se popřípadě odštěpí případně přítomné chránící skupiny,

    -154* ·· φ · φ ··· · · ····

    ΦΦΦ· φ φ · ·· · za vzniku kovového komplexu obecného vzorce I, nebo když R⁵ znamená chránící skupinu, po odštěpení těchto chránících skupin se v následném kroku způsobem, který je sám o sobě znám, podrobí reakci s přinejmenším jedním oxidem kovu nebo solí kovu o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39, 42-44, 49 nebo 57-83, a nakonec podle potřeby se popřípadě přítomné kyselé atomy vodíku nahradí kationty anorganických a/nebo organických bází, aminokyselin nebo amidů aminokyselin.
22. 23. Způsob přípravy perfluoralkylovaných komplexů, obsahujících cukerné zbytky, obecného vzorce I (i) (Y-R)p ve kterých K znamená kovový komplex obecného vzorce VIII podle nároku 1, G je definováno vzorci k) nebo 1) podle nároku 1, a Y, Z, R, R_f, m, p, 1 jsou definovány v nároku 1, vyznačující se tím, že způsobem, který je sám o sobě znám, amin obecného vzorce Vlila

    R^SOOC (Vlila) kde R⁵ je ekvivalent kovového iontu o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39, 42-44, 49 nebo 57-83, nebo skupina, chránící karboxyl, • »· ·9 *·1· ·· • · · ♦ < · · v se podrobí kondenzační reakci s karboxylovou kyselinou, popřípadě aktivovanou, obecného vzorce X

    HO - G - (Z—R_f)_m | (X) (Y-R)p kde G, R, R_f, Y, Z, m a p mají výše v nároku uvedené významy, načež se popřípadě odštěpí případně přítomné chránící skupiny, čímž se získá kovový komplex obecného vzorce I, nebo když R⁵ je chránící skupina, po odštěpení těchto chránících skupin v následném kroku se způsobem, který je sám o sobě znám, podrobí reakci s přinejmenším jedním kysličníkem kovu nebo kovovou solí prvku o atomovém čísle 21-29, 31-33, 37-39, 42-44, 49 nebo 57-83, načež se, pokud je to žádoucí, zamění případně přítomné kyselé atomy vodíku za kationty anorganických a/nebo organických bází, aminokyselin nebo amidů aminokyselin.