CZ152095A3

CZ152095A3 - Process of separating aliphatic diacids from mixtures thereof with adipic acid

Info

Publication number: CZ152095A3
Application number: CZ951520A
Authority: CZ
Inventors: Philippe Denis; Carl Patois; Robert Perron
Original assignee: Rhone Poulenc Chimie
Priority date: 1994-06-14
Filing date: 1995-06-12
Publication date: 1996-01-17
Also published as: CN1127744A; JP2805455B2; EP0687663B1; SK76995A3; PL179709B1; JPH083098A; CA2151695A1; SG46134A1; KR960000840A; RU95109862A; DE69511629D1; BR9502744A; FR2721019B1; PL309077A1; FR2721019A1; CA2151695C; KR100393435B1; TW472038B; CN1066708C; EP0687663A1

Description

(57) Je popsán zpfisob oddělení nasycených alifatických dikyselin ze směsí, které také obsahují alespoň kyselinu adipovou, převedením alespoň části uvedených dikyselin na odpovídající anhydridy. Přesněji specifikováno, týká se vynález způsobu oddělení alespoň části jedné nebo několika rozvětvených nasycených alifatických dikyselin, obsahujících 6 uhlíkových atomů, ze směsí, které je obsahují $ alespoň kyselinou adipovou, spočí-vajícího v tom, že se uvedená dikyselina nebo uvedené dikyseliny převedou alespoň částečně na odpovídající anhydridy.

Čase VIG/- R 94071-CZ-95/0722

σ o

w.

o

Způsob oddělení alifatických dikyselin z jejich směsí s kyselinou adipovou

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu oddělení jedné nebo několika alifatických dikyselin ze směsí obsahujících kyselinu adipovou .

Dosavadní stav techniky

Kyselina adipová je jednou ze dvou surovin,.na kterých, je založena výroba polyamidů 66. Existuje několik způsobů přípravy kyseliny adipové, z nichž některé se již provádí v průmyslovém měřítku, zatímco další jsou teprve ve stádiu výzku mů nebo vývoje.

Jeden z těchto způsobů, který je předmětem různých patentových přihlášek, spočívá v hydroxykarbonylaci butadienu za vzniku pentenových kyselin, které se potom hydroxykarbonylují za vzniku kyseliny adipové. Při uvedené druhé hydroxykarbonylaČní reakci se rovněž tvoří určitá množství kyseliny methylglutarové, kyseliny ethyljantarové a kyseliny dimethyljantarové, přičemž množství těchto doprovodných kyselin se mění v závislosti na použitých reakčních podmínkách.

Tyto doprovodné rozvětvené nasycené alifatické kyseliny mohou být více či méně zhodnoceny, přičemž ve všech případech je důležité oddělit uvedené kyseliny pokud možno co nejlépe od kyseliny adipové, která zůstává kvalitativně i kvantitativně nejdůležitější sloučeninou.

Za účelem oddělení rozvětvených dikyselin od kyseliny adipové lze použít frakcionaci směsi, například krystalizací. Jelikož se však v případě uvedených doprovodných kyselin jedná o isomery kyseliny adipové, neumožňuje tato technika vhodnou snadnou separaci vzhledem k tomu, že fyzikální vlastnosti všech těchto dikyselin jsou velmi blízké.

j Podstaty vynálezu

Předmětem vynálezu je způsob oddělení rozvětvených nasycených alifatických dikyselin obsahujících 6 uhlíkových atomů ze směsí obsahujících také alespoň kyselinu adipovou, jehož podstata spočívá v tom, že se alespoň část uvedených dikyselin převede na odpovídající anhydridy. Přesněji vyjádřeno, je předmětem vynálezu způsob oddělení alespoň části jedné nebo několika rozvětvených nasycených alifatických dikyselin obsahujících 6 uhlíkových atomů ze směsí, které obsahují tyto dikyseliny s alespoň kyselinou adipovou, jehož podstata spočívá v tom, že se uvedená dikyselina nebo uvedené dikyseliny převedou alespoň částečně na odpovídající anhydridy.

V tomto textu směsi dikyselin, na které se vztahuje způsob podle vynálezu, zahrnují jak směsi jedné z těchto dikyselin s kyselinou adipovou, tak i směsi několika z těchto dikyselin s kyselinou adipovou, přičemž tyto směsí mohou samozřejmě obsahovat i další sloučeniny. Pro zjednodušení bude výraz dikyseliny použit obecně a to i v případě, kdy se případně jedná o jedinou dikyselinu, Stejně tak tento výraz dikyseliny nezahrnuje - kromě případů, kdy bude výslovně j _i uvedeno jinak - kyselinu adipovou. Konečně je třeba uvést, že samotná operace, při které se uvedené dikyseliny převádějí na odpovídající anhydridy, zde bude uváděna jako anhy-. dridace.

Nasycenými alifatickými dikyselinami použitými pří způsobu podle vynálezu, jsou kyselina 2-methylglutarová nebo/a kyselina 2-ethyljantarová nebo/a kyselina dimethyljantarová.

Anhydridace nasycených alifatických dikyselin může být provedena zahříváním směsi, která tyto dikyseliny obsahuje, na teplotu vyšší nebo rovnou 60 °C. Za účelem usnadnění průběhu dehydratace dikyselin je obecně výhodné odstraňovat resp. odstranit, zejména destilací, vytvořené anhydridy nebo vytvořenou vodu v průběhu anhydridace resp. po jejím ukončení. Nicméně toto opatření není nezbytné a vytvořené anhydridy mohou zůstat v reakční směsi a mohou být odděleny od kyseliny adipové a ostatních přítomných sloučenin některým ze známých separačních postupů, jakými jsou destilace nebo krystalizace, v průběhu následné operace.

Zahřívání a případná destilace mohou být provedeny za atmosférického tlaku, nebo za tlaku který je vyšší nebo nižší než atmosférický tlak, přičemž, teplota, při které se bude provádět uvedená anhydridace, bude záviset, na. tomto tlaku, stejně jako na složení zpracovávané směsi.

Nicméně pro ilustraci'.lze uvést, že uvedený způsob bude . obecně prováděn, při teplotě 80 až 350 °C.

Uvedený způsob může být výhodně proveden v přítomnosti homogenního kyselého katalyzátoru, tj. katalyzátoru, který je rozpustný v reakční směsi a který má pK_a nižší nebo rovný 5, jakým je například kyselina sírová, kyselina jodovodíková, kyselina paratoluensulfonová, kyselina trifluoroctové, kyselina trifluormethansulfonová, nebo heterogenního kyselého katalyzátoru, jakým jsou například fosforečnan boritý, oxid zirkoničitý nebo sulfonované pryskyřice, které jsou například komerčně dostupné pod označením Nafion, nebo také kyselAhlinky, zejména smektity, jako například montmorilloni- .....

ty, beidellity, nontronity, hektority, stevensity a saponity.

Množství homogenního nebo heterogenního katalyzátoru

I se může měnit v širokých mezích, poněvadž přítomnost takové kyseliny není nezbytná. Toto množství může být tedy takové, že molární poměr kyselina/dikyseliny k anhydridaci je roven 0 až 10. Výhodně se homogenní nebo heterogenní kyselý katalyzátor použije v takovém množství, že molární poměr kyselina/dikyselíny k anhydridaci je roven 0,0005 až 1. V případě, že se použije pryskyřice na bázi sulfonové kyseliny, potom bude

Ivzat v úvahu molární poměr mezi funkcemi kyseliny sulfonové ! uvedené pryskyřice a dikyselinami určenými k anhydridaci. V případě, že se použije kyselá hlinka, potom může být použito molárního poměru kyselá hlinka/dikyseliny kanhydridaci alespoň rovného 5 %, i když je zřejmé, že tento poměr se může.výrazně měnit podle formy provedení uvedeného způsobu. Zejména v případě kontinuálního provádění způsobu podle vynálezu ztrácí výraz molární poměr svůj význam a je v tomto případě nahrazen výrazen doba styku. .

. ·Ά..’Λ, -Kie

Jiná zajímavá varianta vynálezu spočívá v tom, že v re- ,58 akční směsi jsou přítomny jeden nebo několik anhydridů, jakými jsou anhydridy monokarboxylových nebo polykarboxylových kyselin, přičemž teplota varu těchto kyselin by měla být niž- . M ší než teplota varu kyseliny adipové (tj. asi 265 °C při 13,3 kpa), aby mohly být tyto kyseliny vytvořené ze svých anhydridů odděleny destilací. Použitými anhydridy jsou zejména anhydridy monokarboxylových nebo polykarboxylových kyselin majících 2 až 8 uhlíkových atomů, jako například anhydridy kyseliny octové, kyseliny propionové, kyselina jantarové, kyselina valerové, kyseliny 2-ethyljantarové, kyseliny dime7 thyljantarové, kyseliny methylbutanové, kyseliny methylbute. nové nebo kyseliny pentenové, jakož i případné směsné anhydridy těchto kyselin.

' Je zřejmé, že použití anhydridů kyseliny 2-ethyljanta- rové a kyseliny dimethyljantarové je ospravedlnitelné pouze v případě, kdy dikyselinami určenými k oddělení nejsou kyselina 2-ethyljantarová resp. kyselina dimethyljantarová.

Stejně jako v předcházející variantě se může množství anhydridů případně přidaného do reakční směsi za účelem usnadnění průběhu anhydridace dikyselin měnit v širokých mezích, nebot přítomnost takové sloučeniny není nezbytná, i když tato forma provedení představuje výhodnou formu provedení způsobu podle vynálezu. Množství anhydridu může být tedy takové, že molární poměr anhydrid/dikyseliny k anhydridaci je roven 0 až 10. Výhodně molární poměr anhydrid/dikyseliny k anhydridaci je roven 0,5 až 2 a ještě výhodněji je tento poměr roven 1 až 1,5.

Jak již bylo uvedeno výše, mohou být směsmi dikyselin použitými při způsobu podle vynálezu směsi libovolného původu. Tyto směsi mohou zejména pocházet ze stupně rekuperace dikyselin v rekrystalizačních matečných louzích kyseliny adipové nebo také z destilačních zbytků dikyselin nebo mohou být tvořeny více či méně čistými produkty z krystalizačních, rafinačních nebo destilačních operací,, prováděných: .v rámci přípravy kyseliny adipové.

Tyto směsi mohou také přímo pocházet ze syntézních způsobů pro přípravu kyselinu adipové. To je zejména případ směsí kyseliny adipové s kyselinou 2-methylglutarovou nebo/a kyselinou 2-ethyljantarovou nebo/a kyselinou dimethyljantarovou, získaných při hydroxykarbonylaci kyselin pentenových nebo případně již při hydroxykarbonylaci butadienu nebo jeho derivátů. Tyto směsi mohou rovněž obsahovat v závislosti na stupni pokročilosti syntézy méně či více významnější množství použitého katalyzátoru, jakým jsou například iridium nebo sloučeniny iridia, rhodium nebo sloučeniny rhodia, palladium nebo sloučeniny palladia, přičemž posledně uvedená 'skupina katalyzátorů se obzvláště používá pro hydroxykarbonylaci butadienu nebo jeho derivátů. Uvedené směsi mohou také obsahovat použité sloučeniny, jakými jsou kyseliny pentenové, případná rozpouštědla, kokatalyzátory, jakož i sloučeniny vytvořené v průběhu syntézy kyseliny adipové, jakými jsou zejména kyselina valerová, kyseliny methylbutanové, kyseliny methylbutenové a gama-valerolakton.

Přítomnost katalyzátoru, zejména iridia nebo sloučenin iridia, rhodia nebo sloučenin rhodia, palladia nebo sloučenin palladia, jakož i kokatalyzátorů nebo příslušných promotorů těchto katalyzátorů může mít příznivý vliv na anhydridaci dikyselin. At již pocházejí tyto katalyzátory z reakčních směsí rezultujících z procesů hydroxykarbonylace pentenových kyselin nebo butadienu, nebo jsou případně opětovně přidány před provedením anhydridačního procesu, představuje množství katalyzátoru, vyjádřené v molech kovu v poměru k molům zpracovávaných dikyselin 0 až 20 %, výhodně 0 až 10 % a ještě výhodněji 0 až 5 %.

Množství různých výše uvedených sloučenin v reakčních směsích pocházejících z hydroxykarbonylace pentenových kyselin nebo butadienu nebo jeho derivátů nemá podstatný vliv na průběh způsobu podle vynálezu. Příklady těchto sloučenin a jejich množství jsou uvedeny v různých patentových dokumentech popisujících tyto způsoby přípravy kyseliny adipové, například v EP-A-0 477 112, EP-A-0 478 472, EP-A-0 493 273, EP-A-0 511 126, EP-A-0 536 064.

V rámci způsobu anhydridace podle vynálezu lze rovněž ke směsí dikyselin určených ke zpracování přidat rozpouštědlo, kterým může být některá z výše uvedených sloučenin nebo které může být odlišné od sloučenin přítomných v reakční. směsi pocházející z výroby kyseliny adipové a od dikyselin určených k anhydridaci.

Tato rozpouštědla mohou být zejména zvolena z množiny zahrnující alifatické nebo cykloalifatické uhlovodíky, halogenované alifatické nebo cykloalifatické uhlovodíky, aromatické uhlovodíky, halogenované aromatické uhlovodíky, . které jsou částečně chlorované, alifatické, aromatické nebo směsné ethery, zejména alifatické karboxylové kyseliny a halogenované karboxylové kyseliny.

Jako neomezující příklady těchto rozpouštědel lze uvést benzen, toluen, xyleny, n-hexan, dichlormethan, 1,2— dichlorethan, cyklohexan, chlorbenzen, difenylether, pentenové kyseliny, kyselinu valerovou, gama-valerolakton, kyselinu octovou, kyselinu propionovou a kyselinu trifluoroctovou.

Tato rozpouštědla se přidávají za účelem zředění dikyselin a příznivého ovlivnění jejich anhydridace. Tato rozpouštědla mohou být volena tak, aby umožňovala azeotropní oddestilování vody tvořené v průběhu anhydridace. Množství přítomného rozpouštědla může představovat 0 až 96 % hmotnosti, vztaženo na celkovou hmotnost směsi obsahující dikyseliny.

Obecně množství dikyselin určených ke zpracování představuje 10 až 90 % hmotnosti, vztaženo na celkovou hmotnost dikyselin a kyseliny adipové ve směsi určené ke zpracování.

Převedení dikyselin na jejich anhydridy umožňuje snadněji oddělit kyselinu adipovou, zejména destilací vzhledem ke skutečnosti, že teploty varu těchto anhydridů jsou mnohem nižší než teploty varu jejich příslušných dikyselin.

V následující části popisu bude vynález blíže objasněn pomocí konkrétních příkladů jeho provedení, přičemž tyto příklady mají pouze ilustrační charakter a nikterak neomezují rozsah vynálezu, který je jednoznačně vymezen formulací definice patentových nároků.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Do 50 ml skleněné baňky se zavede směs obsahující 50 milimolů kyseliny 2-methylglutarové, 25 milimolů kyseliny adipové a 50 milimolů kyseliny pentenové (sloužící jako roz8 pouštědlo),ke které se přidají 2 milimoly konc. kyseliny sírové. Směs se míchá a zahřeje na teplotu 130 °C a na této teplo tě se udržuje po dobu 30 minut. Destilací za sníženého tlaku (asi 1000 Pa) se získá 80 % odpovídajícího anhydridu, vztaženo na předloženou kyselinu 2-methylglutarovou.

Příklad 2

Opakuje se postup podle příkladu 1 za stejných podmínek s výjimkou spočívající v tom, že se kyselina 2-methylglutarová nahradí stejným množstvím kyseliny 2-ethyljantarové. Destilací se získá 100 % odpovídajícího anhydridu, vztaženo na předloženou kyselinu 2-ethyljantarovou.

Příklad 3

Do 50 ml baňky se předloží směs obsahující 34 milimolů kyseliny 2-methylglutarové, 39 milimolů kyseliny 2ethyljantarové a 25 milimolů kyseliny adipové. Směs se mí- . chá a zahřeje na teplotu 120 °C, načež se na této teplotě udržuje po dobu jedné hodiny. Destilací provedenou stejně jako v příkladu 1 se získají 2 milimoly odpovídajícího anhydridu kyseliny 2-methylglutarové.

Příklad 4

Opakuje se postup podle příkladu 1 za stejných podmínek s výjimkou spočívající v tom, že kyselina sírová se nahradí 2,5 milimolů fosforečnanu boritého. Destilací provedenou stejně jako v příkladu 1 se získá 9 milimolů anhydridu odpovídajícího kyselině 2-methylglutarové.

Příklad 5

Do 125 ml autoklávu se postupně zavede:

0,8 milimolů RhCl(cod) (cod = 1,5-cyklooktadien), milimolů HI (57% ve vodě), milimolů vody (dodané roztokem HI), milimolů kyseliny adipové, milimolů kyseliny 2-ethyljantarové, ml kyseliny octové.

Tato směs se zahríva po dobu 5 hodin na teplotu 230 C pri tlaku oxidu uhelnatého 5 MPa (celkový tlak při uvedené teplotě). Destilací provedenou stejně jako v příkladu 1 se získají 3 milimoly anhydridu odpovídajícího kyselině 2ethyljantarové.

Příklad 6

Do 125 ml autoklávu se postupně, zavede:

0,8 milimolů IrCKcod)^,

1,6 milimolů HI (57% ve vodě), milimolů vody (dodané roztokem HI), milimolů kyseliny adipové, milimolů kyseliny 2-methylglutarové a ml kyseliny octové.

Tato směs se za míchání zahřívá na teplotu 230 °C po dobu 5 hodin za tlaku oxidu uhelnatého 5 MPa (celkový tlak při uvedené teplotě). Destilací provedenou stejně jako v příkladu 1 se získají 3 mmoly anhydridu odpovídajícího kyselině 2-ethyljantarové (isomerace kyseliny 2-methylglutarové na kyselinu 2-ethyljantarovou).

Příklad 7

Do 50 ml skleněné baňky se postupně zavede 50 milimolů kyseliny 2-methylglutarové a 11,6 g roztoku pocházejícího ze zkušební hydroxykarbonylace kyseliny 3-pentenové a obsahující:

0,0386 milimolu Ir v rozpustné formě,

0,0907 milimolu HI,

3.6 milimolu gama-valerolaktonu, milimolů kyseliny pentenové,

23.6 milimolu kyseliny adipové, í 6 mmilimolu kyseliny 2-methylglutarové a í 1,8 milimolu kyseliny 2-ethyljantarové.

Tato se se za míchání zahřívá na teplotu 130 °C po dobu 30 minut a potom ještě po dobu 2 hodin při teplotě 200 °C. Destilací provedenou stejně jako v příkladu 1 se získá 4,5 milimolu anhydridu odpovídajícího kyselině 2-methylglutarové a 1,8 milimolu anhydridu odpovídajícího kyselině 2-ethyljantarové.

Příklad 8

Do 50 ml skleněné baňky se zavede 10 g roztoku obsahujícího:

0,016 milimolu Ir v rozpustné formě, milimolů kyseliny pentenové,

8,2 milimolu kyseliny adipové,

37.7 milimolu kyseliny 2-methylglutarové a 3,4 milimolu .kyseliny 2-ethyljantarové.

I . ..—^Tatp^směs..se»zahř.ívá«>PO*dobu^9-0Ti_rmi>nntn·na»tenl ntnw-7-9a in....................

sníženého tlaku (430 Pa). Bylo zjištěno, že 23 % kyseliny „ 2-methylglutarové a 100 % kyseliny 2-ethyljantarové bylo převedeno na odpovídající anhydridy, jejíchž podstatná část byla destilována v průběhu anhydridační reakce... ..

Příklad 9

Do 50 ml skleněné baňky se zavede 10 g roztoku obsahujícího:

1

0,026 milimolú Ir v rozpustné formě, milimolú kyseliny pentenové,

17.1 milimolú kyseliny adipové,

19.2 milimolú kyseliny 2-methylglutarové,

4,1 milimolú kyseliny 2-ethyljantarové a 24 milimolú kyseliny octové.

Tato směs se zahřívá po dobu 60 minut na teplotu varu pod zpětným chladičem (asi 120 °C), načež se reakční směs destiluje při tlaku 1300 Pa až při teplotě 220 °C. Analýzou bylo zjištěno, že 99 % použité kyseliny 2-methylglutarové a 99 % kyseliny 2-ethyljantarové bylo převedeno na odpovídající anhydridy a oddestilováno.

Příklad 10

Do 500 ml skleněné baňky se zavede:

200 milimolú kyseliny adipové,

200 milimolú kyseliny 2-methylglutarové,

250 ml meta-xylenu a milimolú kyseliny sírové.

Tato směs se zahřívá po dobu 4 hodin na teplotu zpětného toku xylenu a vytvořená voda se oddestiluje v azeotropní koloně (100 % teorie). Destilace dehydratované směsi umožnila oddělit vytvořený anhydrid kyseliny 2-methylglutarové (90 mol.%, vztaženo na předloženou kyselinu 2-methylglutarovou).

Příklad 11

Do 50 ml skleněné baňky se zavede směs obsahující 15 mg (103 milimolú kyseliny 2-methylglutarové, 2 g (13,7 milimolú) kyseliny 2-ethyljantarové a 10 g (68,5 milimolú) kyseliny adipové. Tato směs se za míchání zahřeje na teplotu 120 °C a při této teplotě se udržuje po dobu 2 h .Potom se ještě udržuje po dobu 6 hodin na teplotě 160 °C a za sníženého tlaku (1400 Pa). Analýzou bylo zjištěno, že 2,2 % použité kyseliny 2-methylglutarové a 93 % použité kyseliny 2ethyljantarové bylo oddestilováno ve formě jejich odpovídajících anhydridů.

Příklad 12

Do 50 ml skleněné baňky se zavede směs obsahující 15 g (103 mi.limolů) kyseliny 2-methylglutarové, 2 g (13,7 milimolu) kyseliny 2-ethyljantarové a 10 g (68,5 milimolu) kyseliny adipové, jakož i 3 g sulfonované pryskyřice komerčně dostupné pod označením Nafion NR 50 (10 až 35 mesh). Tato směs se za míchání zahřeje na teplotu 120 °C, načež se udržuje při této teplotě po dobu 2 hodin. Potom se zahřívá na teplotu 160 °C po dobu 6 hodin za sníženého tlaku (1400 Pa). Analýzou destilátu bylo zjištěno, že 4 % použité kyseliny 2-methylglutarové a 99 % použité kyseliny 2-ethyljantarové oddestilovalo ve formě jejich odpovídajících anhydridů.

Příklad 13

Do 50 ml skleněné baňky se zavede 15 g (103 milimolů) kyseliny 2-methylglutarové, 2 g (13,7 milimolu) kyseliny 2ethyljantarové a 10 g (68,5 milimolu) kyseliny adipové, jakož i 3 g kyselé hlinky montmorillonitu KSF. Tato směs se potom za míchání zahřeje na teplotu 120 °C a při této teplotě se udržuje po dobu 2 hodin. Potom se směs zahřívá ještě po dobu 6 hodin na teplotu 160 °C za sníženého tlaku (1400 Pa). Analýzou získaného destilátu bylo zjištěno, že 24 % použité kyseliny 2-methylglutarové a 92 % použité kyseliny 2-ethyljantarové oddestilovalo ve formě jejich odpovídajících anhydridů.

Příklad 14

Do 125 ml autoklávu se postupně zavede:

0,9 milimolů PdC]^, milimolů chlorbutenu,

92,5 milimolů vody,

92.5 milimolů butadienu, milimolů kyseliny 3-pentenové, milimolů kyseliny adipové a

68.5 milimolů kyseliny 2-methylglutarové.

Tato směs se za míchání zahřívá po dobu 5 hodin a 30 minut na teplotu 100 °C za tlaku oxidu uhelnatého 20 MPa (celkový tlak při uvedené teplotě). Destilací provedenou stejně jako v příkladu 1 se získá 13 milimolů anhydridu odpovídajícího kyselině 2-methylglutarové, jakož i 1 milimol anhydridu odpovídajícího kyselině 2-ethyljantarové.

Claims

PATENTOVÉ

NÁROKY

1. Způsob oddělení alespoň části jedné nebo několika rozvětvených nasycených alifatických dikyselin obsahujících 6 uhlíkových atomů ze směsí, které tyto kyseliny obsahují společně s kyselinou adipovou, vyznačený tím, že se uvedená kyselina nebo uvedené kyseliny alespoň částečně převedou na odpovídající anhydridy.
2. Způsob podle nároku 1,vyznačený tím, že použitými nasycenými alifatickými dikyselinami jsou kyselina 2-methylglutarová nebo/a kyselina ethyljantarová nebo/a kyselina dimethyljantarová.
3. Způsob podle některého z nároků 1 nebo 2, vyznačený tím, že anhydridace nasycených alifatických dikyselin se provádí zahříváním směsi, která tyto kyseliny obsahuje, na teplotu vyšší nebo rovnou 60 °C.
4. Způsob podle některého z nároků 1 až 3, vyznačený tím, že zahrnuje oddestilování vytvořených anhydridů nebo vytvořené vody buá v průběhu anhydridace nebo po ní nebo oddělení anhydridů jiným způsobem, jakým je krystalizace.
5. Způsob podle některého z nároků 1 až 4, v y z n a čený tím, že se provádí při teplotě 80 až 350 °C.
6. Způsob podle některého z nároků 1 až 5, vyznačený tím, že se provádí v přítomnosti homogenního kyselého katalyzátoru, tj. katalyzátoru rozpustného v reakční směsi, majícího pK_& nižší nebo rovný 5 nebo v přítomnosti heterogenního kyselého katalyzátoru.

í

IVi
7. Způsob podle některého z nároků 1 až 6, vyznačený tím, že se provádí v přítomností, homogenního kyselého katalyzátoru, jakýmje kyselina sírová, kyselina jodovodíková, kyselina para-toluensulfonová, kyselina trifluoroctová, kyselina trifluormethansulfonová, nebo v přítomnosti heterogenního kyselého katalyzátoru, jakým je fosforečnan boritý, oxid zirkoničitý nebo sulfonované pryskyřice nebo také kyselé hlinky, jakými jsou zejména smektity, jako například montm o.rillonity, beidellity, nontronity, hektority, stevensity a saponity. —
8. Způsob podle některého z nároků 6 nebo 7, vyznačený t. í m , že množství homogenního nebo heterogenního katalyzátoru je takové, že molární poměr kyselina/dikyseliny k anhydridaci je roven 0 až 10, výhodně 0,0005 až 1, nebo hmotnostní poměr kyselá hlinka/dikyseliny k anhydridaci je roven alespoň 5 %.

♦i
9. Způsob podle některého z nároků 1 až 4, v y z n a - j₍· č e n ý t í m , že se provádí v reakčním prostředí anhydridu nebo několika anhydridů, jakými jsou anhydridy monokarboxylových nebo polykarboxylových alifatických kyselin, přičemž teplota varu těchto kyselin je nižší než teplota vatu kyseliny adipové.
10. Způsob podle nároku 9,vyznačený tím, že se provádí v přítomnosti anhydrídu zvoleného z množiny zahrnující anhydridy monokarboxylových nebo polykarboxylových kyselin majících 2 až 8 uhlíkových atomů, jakými jsou anhydridy kyseliny octové, kyseliny propionové, kyseliny jantarové, kyseliny valerové, kyseliny 2-ethyljantarové, kyseliny dimethyljantarové, kyselin methylbutanových, kyselin methylbutenových nebo kyselin pentenových, jakož i případné směsné anhydridy těchto kyselin.
11. Způsob podle některého z nároků 9 nebo 10, vy z n ač e n ý tím, že množství anhydridu je takové, že molární poměr anhydrid/dikyseliny k anhydridaci je roven 0 až 10, výhodně 0,5 až 2 a ještě výhodněji 1 až 1,5.

J.
12. Způsob podle některého z nároků 1 až 11, vyznačený tím, že použité směsi dikyselin jsou směsmi pocházejícími z rekuperace dikyselin z rekrystalizačních matečných louhů kyseliny adipové nebo také z destilačních zbytků dikyselin nebo mohou být tvořeny více či méně čistými frakcemi pocházejících z krystalizačních, rafinačních nebo destilačních operací provedených v rámci přípravy kyseliny adipové
13. Způsob podle některého z nároků 1 až 11, vyznačený tím, Že použitými směsmi dikyselin jsou směsi pocházející ze způsobů syntézy kyseliny adipové.
14. Způsob podle nároku 13,vyznačený tím, že použitými směsmi jsou -směsi kyseliny adipové s kyselinou 2-methylglutarovou nebo/a kyselinou 2-ethyljantarovou nebo/a kyselinou dimethyljantarovou, získané při hydroxykarbonylaci kyselin pentenových nebo při hydroxykarbonylaci butadienu nebo jeho derivátů a případně obsahující více či méně významná množství použitého katalyzátoru, jakým je iridium nebo sloučeniny iridia, rhodium nebo sloučeniny rhodia, palla dium nebo sloučeniny palladia nebo/a použité sloučeniny, jakými jsou kyseliny pentenové, případná rozpouštědla, kokatalyzátory, jakož i sloučeniny vytvořené při syntéze kyseliny adipové, jakými jsou kyselina yalerová, kyseliny methylbutanové, kyseliny methylbutenové a gama-valerolakton.

F
15. Způsob podle některého z nároků 1 až 14, vyznačený t i m , že se ke směsi dikyselin určených ke zpracování přidá rozpouštědlo, kterým může být některá ze sloučenin přítomných v reakční.směsi pocházející ze způsobu syntézy kyseliny adipové a dikyselin určených k anhydridaci, nebo které může být odlišné od těchto sloučenin.
16. Způsob podle nároku 15,vyznačený tím, že použité rozpouštědlo se zvolí z množiny zahrnující alifatické nebo cykloalifatické uhlovodíky., halogenované alifatické nebo cykloalifatické uhlovodíky, zejména chlorované, aromatické uhlovodíky,_t halogenované aromatické uhlovodíky, zejména chlorované, alifatické nebo aromatické nebo směsné ethery, karboxylové zejména alifatické kyseliny a halogenované karboxylové kyseliny.
17. Způsob podle některého z'nároků 15 nebo 16, vyznačený tím, že rozpouštědlo se zvolí z množiny zahrnující benzen, toluen, xyleny, n-hexan, dichlormethan,

1,2-dichlorethan, cyklohexan, chlorbenzen, difenylether, dibutylether, kyseliny pentenové, kyselinu valerovou, gamavalerolakton, kyselinu octovou, kyselinu propionovou, kyselinu trifluoroctovou.