CS221807B2 - Method of making the trans-2-substituted-5-aryl-2,3,4,4a,5,9b-hexahydro-1h-pyrido/4,3b/indole - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu výroby určitých právo točivých transpZbsubstituovttnýchp,-^!.. -2,3,4,4a,5,9b-eexahydro-1H-pprrdool4,3-b]indolů, které jsou použitelné jako tranlkrilizační činidla.

V DOS č. 28 22 465.9, podaném 23. 05. 78, jsou popsány mj. enaitiomerní a racemické indoly obecného vzorce I

(I) ve kterém

vodíkové atomy navázané v polohách 4a a 9b jsou ve vzájenrném uspořádání trans, každý ze symbolů X, a γ, které mohou být stejné nebo rozdílné, znamená atom vodíku nebo fluoru n má hodnotu 3 nebo 4 a

Z] představuje atom vodíku, atom fluoru nebo methoz^yskupinu.

těchto sloučeninách je uváděno, ie maaí trankvilizační vlastnossi.

Projednávaný vynález popisuje nový způsob výroby enantiomerních a racemických sloučenin shora uvedeného obecného vzorce I.

Bylo zjištěno, že sloučeniny tohoto typu, v nichž 5-aryl^^í^33,4,4a,5^,9b-h(^i^e^hydro-¹H-pyrido[4,3-b]indolový zbytek je pravotočivý, ma4í ^překv4^pivé a výhodné vlastnooti.

Výrazem ^н5-4Г^у1-2,J^^ajS^b-hexahydro-IH-^yiddo^^-^indolový zbytek se ·míní zbytek vzorce’A

(A) ve kterém vodíkové atomy navázané na uhlíkových atomech v polohách 4a e 9b jsou ve vzáemnmém uspořádání trans a maaí shora uvedený význam.

^Y. a X₍

Sloučeniny obecného vzorce I, v němž tento zbytek vzorce A je levotočivý, jsou jako trankvilizační činidla mnohem méně účinné.

Sloučeniny vyrobené způsobem podle· vynálezu maaí výrazně vyšší a neočekávatelný trankvilizační účinek v porovnán i s výše zmíněnými trankviliaačními činidly známými z dosavadního stavu techniky.

Zvláš! výhodnými trankviliaačními činidly vyráběnými způsobem podle vynálezu jsou následující sloučeniny v nictá trans-S-aay}.-²,³,⁴,⁴a,S^h-hexal^dOolH-p^iddftt^-bJindolový zbytek je pravotočivý, a jejich diastereomery:

trans-S-fluor--^ ^fluorfen^)-2- [4-h^ydroxy-⁴-⁽^fluorf ei^y)buty^y] b2^,3^,4^,4a^,5^,9b-hexahyclroo¹ H-pyri-do [^-, 3-^b) indol.^, transís-š-fer^l.-²- ^utylj b^l^^a^^b-^xal^roo^-pyrido* [, 3-b] rindoi, trans-S-fluor- 5-⁽^fluorfeny⁾ - 2- [⁴-hydroxy-⁴-⁽p^e^o^^en!⁾ but,y^y] -2,33 Ла ,5, Sb^exatydro —1^H—p^yr^ido ^[-,3-^b) Ι^οΐ^ trans-S-fei^y-²-⁽^hfddoo^^-,^-· een^ybbuy^{y )}-²,^3,4^,4^,5,9b-^hexalh^yro-1^H-p^yrl.do ^[- ,>-b] indol, trans-S-fluor--- (p-fluorf en! )-2-( 4-hydrooxy-4f ernybuuyy )-2,3,4,-8,5, 9b-hexalh^rdro-IH-pyrMo [,3-b] Μο^ .

trans—8—fluor—-—⁽ o-fluor^fen^yy )-2- [^--^hydrУΟ^χy⁴-(py^bytorf^hIn^y) but-yl] ^-2,³,⁴,⁴β,5,^9b-hexalhyro-l IH-prido [— 3-bb-indol., .

trans-b-fe^y^-[ --hydro^-é-^(y-^fytor^fen^yy) touty!) , ^-texahhráro-1 ^pyrito[4,3-b] indol.

Popisovaný nový způsob výroby výše zmíněných sloučenin obecného vzorce I se vyznačuje tím, že se trccykiccký amin obecného vzorce VII

ve kterém

Xj a Yj maaí shora uvedený význam, reduktivně alkyluje reakcí s laktoeem obecného vzorce XIV (VII)

(XIV)

ve kterém

Zj má shora uvedený výzrlam á q má hodnotu 1 nebo 2.

ZvlášE výhodnými traňkvilizačními vzorce I činidly podle vynálezu jsou sloučeniny obecného

(I) ve kterém vodíkové atomy navázané na atomech uhlíku v polohách 4a a 9b jsou ve vzáemmném uspořádání trans,

S-aryl^^^aa^bb-hexah^ro-IH-p^jo^Dl-blnnčlolový ztytek shora . uvedeného vzorce A je pravotočivý a

Xp Yp Z| a q maaí shqra uvedený význam.

Je zřejmé, že zbytek vzorce A obsahuje dva ns;ymerické uhlíkové atomy v polohách 4a a 9b, a že pro každý význam symbolů X| a Yt jsou možné dvě rozštěpené trans-forny (d-forma a l-formn) a rncemická forma. Zbytek vzorce A pochooitelně sám o sobě neeeistuje, lze jej však odvoodt například z volné báze vzorce A-H

(A-H) od níž je možno odvozovat sloučeniny obecného vzorce I. Každá ze sloučenin vzorce A-H existuje ve formě pravotočivého (dp)enantiomeru, levotočivého (l-)nn8ntoomeru a ve formě síísí těchto dvou enantiomerů, včetně racemátu obsBahjícího stejná mmnossví d- a 1-enantiomerů. Pravotočivé a levotočivé isomery je možno rozlišovat na základě jejich schopnnosi otáčet rovinu polnrZzolnuléOo světla. d-Forma otáčí rovinu polarizovaného světla doprava, l-foma otáčí rovinu polnrzoovtmého světla doleva. Racemická směs, obsah^ící stejná mnossví d- a 1-enentiomerů, rovinu polar^ovaného světila neotáčí. Pro účely tohoto vynálezu se při zjišEováií, zda příslušná sloučenina.je pravotočivá nebo levotočivá, uvažuje výše zmíněný 'účinek této sloučeniny na světlo o vlnové délce 5 893 . '0** * m (t,zv. D-čám sodíku). Zbytek shora uvedeného vzorce A se považuje za pravotočivý v případě, že hydrochlorid volné báze vzorce A-H otáčí rovinu tohoto světla doprava.

DOS δ. P 28 22 465.9 popisuje postupy, které je možno po^ít pro syntézu 4a,9b-trans-2^,4,4a,5,9b-heiahydro-1 H-^ppr^rdc>^o4,3-b]in^do^lů otocnéto vzorce VIII, v něm^{ž Xt} a Y^, ϋ,ί shora uvedený význam.

Jak je rovněž detailně popsáno v DOS δ. 28 22 465.9, mohou volné báze obecného vzorce Vlil sloužit jako prekursory pro přípravu sloučenin obecného vzorce I, jak ilustruje následující reakční schéma, v němž X₁, Yp a a mají shora uvedený význam.

(VIII)

К acylaci sloučenin obecného vzorce VIII na meziprodukty obecného vzorce X je možno použít kyseliny obecného vzorce IX nebo chloridy či bromidy odpovídajících kyselin.

A Meziprodukt obecného vzorce X se pak redukuje lithiumaluminiumhydridem na žádanou sloučeninu obecného vzorce I.

Delší postup popsaný v DOS č. 28 22 465.9 pro přípravu 4a,9b-trans-sloučenin obecného vzorce I ve směsi 8 odpovídajícími dehydratovanými sloučeninami obecného vzorce III ilustruje následující schéma:

(ЯВНз/МЬвг (2» H*

(V) ^Yl

v němž Xp ’Yp Z| ад mají shora uvedený význam a m má hodnotu 2 nebo 3<

Reakce s boranem v etherickém rozpouštědle, s výhodou v tetrahydrofuranu, a následující působení kyseliny se provádějí za podmínek popsaných v této práci. Produkty vzorců I а III se oddělí například sloupcovou chromatografií na silikagelu.

Je zřemmé, že 4a,9b-trans-sloučeniny obecného vzorce VIII tvoří jediný racemát, který je možno rozštěpit na dvojici enantiomerů, z nichž jeden je prevotočivý a druhý levotočivý. 4a,9b-trans-sloučeniny obecného vzorce I, obsahující další asymetrický atom uhlíku v substituentu v poloze 2, tvoří dva diastereomery, z nichž každý je možno rozštěpit na právotočivé a levotočivé enantiomery.

Nyní bylo zjištěno, Že trankvilizační účinnost sloučenin obecného vzorce I je soustředěna v těch sloučeninách, v nichž 5-eryl-2,3,4,4a,5,9b-hexahydro-1H-pyrido[4,3-b]indolový zbytek vzorce A je pravotočivý. Odpovídající sloučeniny, v nichž zbytek vzorce A je levotočivý, mají výrazně nižší účinnost. Zatímco charakter substituentu v poloze 2, na vázaného na zbytek vzorce A za vzniku sloučenin obecného vzorce I, má pro optimální trarikviMzační účinnost zásadní význam, je stereochemie subsSituentu v poloze 2 méně důležitá.

Tak sloučeniny obecného vzorce I, v nichž zbytek A je pravotočivý, jsou vysoce účinné at už substituent v poloze 2, odp>poíddjící vzorci (CHjjcCHOHCgHHZj je racemický, pravotočivý nebo levotočivý, přičemž všechny tyto e^v^n^tuaaLty spi^č^e^azd do rozsahu vynálezu.

Sloučeniny obecného vzorce I se shora popsanými metodami obvykle zdskávaaí jako směsi diastereomerů. Způsoby dělení těchto směsí diastereomerů zahrnul postupy založené na frakční krystalizaci a dhromatoorafii. Rozddlení směss diaste^cme^ sloučeniny obecného vzorce I frakční krystalizací obvykle postačuje k získání individuálních diasteecomerů ve vysoce čisté formě. K dalšímu čištění dia^e^ome^ je možno pochc>uPtelně pouužt ještě sloupcovou chremajoeгaaii.

Mezi rozpouštědlové systémy používané pro frakční krystalizaci shora zmíněných diastereomerů náležejí například smě i i rozpouštědel obsahujících jak polární, tak trppOární rozpouštědla. Jako příklady těchto polárních rozpouštědel lze uvést ettylacetát, meehimnl, ethanol, aceton a Jako příklady výše zmíněných nepolárních rozpouštědel je .

možno uvést hexan a jeho blízké homology, benzen, toluen a Uetaacheormrthan. Výhodnou směsí takovýchto rozpouštědel je směs jthyljcjtáta a hexanu.

Štěpení individuálních di^est^ťjn^í^merů sloučenin obecného vzorce I na d- a l-enantiomery je možno uskuuečnnt za poouiií řady metod známých v daném oboru pro štěpení racemických aminů [viz například Fieser a sppo., Reagents for Orgiaiic Syynheess, Wiley and Spns, Ine^ New York ⁽¹967sv. к str. 977 a z^de uveden^é odkazyL Zvlášť vhodná metoda ^pro získání enantiomerů z racemátů obecného vzorce X spočívá v jsterrfikjci racemitu opticky Aktivní kyselinou a v následujícím oddělení dijttereemerních esterů frakční krystalizací nebo chremaaoerafií.

když pro výše zmíněné pouužtí je v daném oboru známa široká paleta opticky aktivních kyse^n, bylo ^šé^no, že L-f my^Ia^n je zvláší výhodný k štěpení diattereomrrů Obecného vzorce I v souhlase s následujícím reakční* schématem, v němž (A) představuje 5-aryl-2,3,4,4a,5,9b-hjχahydro-1H--prrdoe4,3-S)indoleíý zbytek a t-Boc znamená terc.Satyleχykjrbonyleíý zbytek.

^e-“^wcv Т^лг' ^{HH H} oh m-Boc а:соннн₂н₆1^-ь ¹ m-Boc (XVI) směs diatteroomrrů ďL-A»)-CH£)_nHHH₆H₄Z₁

OCOCHC^C^-L nh₂ (XVII) směs diastсгeomerů I (XVII, jediný diastereomer) | ^H2^O (I, jediný enantiomer)

V prvním reakčním stupni shora popsaného štěpení se jediný racemický diastereomer obecného vzorce I esteeifikuje t-Boc-L-fenylalanieem za poožití metod známých v daném oboru pro esteeifikaci takovýchto sloučenin. V souhlase se zvláší výhodným postupem se diastereomer obecného vzorce I uvede do styku s alespoň ekvimolárním motáš tví m . t-Boc-L-fen!“ elaninu v p^ítoшΊosti inertního rouzpouátědla a kondenzačního činidla při nízké teplotě, s v^ýho^dou při teplotě ^zhr^uba o^{d 0} °C ^do tepoty místac^i. Jako poklady vhod°ých inertních rozpouštědel je možno uvést chloroform, meethymhhorid, IjS-dichlorethenj tetrehydroíuran e ethylether.

Výhodným rozpouštědlem je chloroform a výhodným kondenzačním činideem je dicyklohejxrlkarbodiimid. Reakce je obvykle ukončena během někooika málo hodin. Výsledný ester obecného vzorce XVI se izoluje známým způsobem a za studená, s výhodou ^při teplotě od -10 do 20 °C, se nechá reagovat s molárním nadbytkem trffluoroctové kyseliny, čími se odstraní terc.butylo^xy karbony lová chránící skupina za vzniku aminoesteru obecného vzorce XVVI ve fomě síísí di^afte^i^í^c^merů. Tato směs se pak rozdělí frakční krystalizací nebo ohгumitouraffí na jednotlivé diαttereoiery obecného vzorce XVVI. Zvlášt vhodnou metodou pro·toto dělení je sloupcová ohIorϋaouгofir na ^Икс^О!. Izolované je^dnorlivé diαttereoirry se pak h/ddolyzuj známým způsobem v pří,tomo)rti kyseliny nebo báze, za vzniku individuálních prкvotučivýoh a levotočivých enantiomerů obecného vzorce I.

Zlepšený způsob přípravy enantiomerních sloučenin obecného vzorce I spočívá ve stereospeecfické syntéze podle vynálezu, při níi se rozštěpené enanticmery tr0cykl0cééhr sekundárního aminu obecného vzorce VII kondenzuj s rnantiomeooím poekuosurei ^Ьь^^иго^ v poloze 2. K uskutečnění stereospeecfické syntézy sloučenin obecného vzorce I je dále schematicky popsán nový způsob, jimi se účelně dosahuje tohoto cíle, tj. získání opticky čistých sloučenin ve vysokém výtěžku za pobití rozštěpených reakčních složek. Tento postup je poohouetelně rovněž pou^telný k přípravě rкoeiických produkt.ů- za eoulití r^ce^ckých reakčních složek.

Ve shora uvedeném reakčním schématu maai symboly X^, γ, Zj a n shora uvedený význam a a, má hodnotu 1 nebo 2.

Oppické isomery aminu obecného vzorce VIII se získej rozštěpením race^c^ých sloučenin. Toto štěpení se provádí za pomoci s^oi aminu obecného vzorce VIII s opticky akt živní kyselinou. I když je v daném oboru známa velká . řada kyseeio pou^telných při štěpení aminů [viz Fi^er a tρer., shora uvedená citace], jsou výhodnými kyselinami lmoUňujcíii snadné rozštěpení racriickéhu aminu obecného vzorce VIII optické isomery (D- a L-) N-kαrbαiorlfenylalaniol. Posledně zmíněné i^s^^^^ry se získají známým způsobem reakcí isomerních fen^l^^aoi^o^ů s kyanátem sodným.

Štěpení se provádí tak, že se jeden z isomerů N-karbamoylffnolalaniou, oappíklad L-isomer, nechá reagovat s гЫооШоО miooživím oαceiické sloučeniny obecného vzorce VIII v eříUoinotti vhodného inertního rozpouštědla, za vzniku homogenního roztoku přísněných

Po ochlazení se sůl jednoho z optických istmerů sloučeniny obecného vzorce VIII získá jako krystalická pevná látka, kterou je popřípadě dále možno čistit.

Matečné louhy ubssauljcí převážně sůl druhého isomerů se odpaří k suchu a sůl se rozloží působením vodné báze, například lhličijanl sodného, hydroxidu draselného nebo uhličitanu vápenatého.

Volná báze se extrahuje rozpouštědlem nemísitelým s vodou, obvykle ethylecetát<m, roztok se vysuší a rozpouštědlo se odpaří, čímž se získá zbytek obohacený druhým isomerem aminu obecného vzorce VIII. Tento zbytek se vyjme inertním rozpouštědlem a působí na něj ekvimolárním mužstvím druhého isomeru N-karSamoylfeendalaninl, například D-isomeru, a roztok se ochladí k vysrážení krystalické N-karb8možlfenylalalinžvé sooi druhého i s cmeru sloučeniny obecného vzorce VIII.

Jednou.vé sooi obsahhjící individuální enantiomery aminu obecného . vzorce VIII se pak rozloží shora popsaným způsobem, čímž se zís^t^Jzí v podstatě čisté pravotočivé a levotočivé sloučeniny obecného vzorce VIII.

Některé z racemických laktolů obecného vzorce XIV, v němž a má hodnotu 2, jsou známé [viz Cologne a spož.^, Bull. Soc. Chem. ?rance^{, 2005} (1966); Chem. Abst-r. 65, ^X8547d (1966)]. Pětičeerrné laktoly (XIV, q = 1) jsou však novými sloučeninami. Zmíněné laktoly je možno připravvt různými způsob;/, například ze známých sloučenin obecného vzorce XI nebo z odpovídajících nitrilů, jak ilustruje násteddlící reakční schéma, v němž Ζχ a q maaí shora uvedený význam:

Z j Cg^H4^^CH2(C^H2)q^C00H 0 (XI)

(XII)

QH (XIII) ^(XIV)

Ketokyselina obecného vzorce XI se známým způsobem, účelně za pouHtí natriumborohhdrrdu, redukuje na od^ovíd^jcí hs<r?žxykystlinl obecného vzorce XII (nebo na ždppžVdrjící nitril v případě, že se pouHje kyanketon ždpPoVdrjící ketokyselině obecného vzorce XI, načež se pak h.ydrroynirrrl ТУ<Г*^о1У²^1 na příslušnžl hydrox/kysseinu). HydíO^xyys sliny se snadno převedou na lakto^ obecného vzorce záhřevem za ^hydratačních podmínek, s výhodou v přížomnožti inertního rozpouštědla, obvykle ethylacetátu, a v přítomnoosi katalytického mnžsSví kyseliny, obykle p-tžϊllnsulfonové kyseliny· Reakční směs se obecně asi hodinu zahhřívá k varu pod zpětným chladičem, pak se ochladí, promyje se rozookem chloridu sodného a po vysušení se výsledný.' lakton obecného vzorce XII izoluje odpařením rozpouštědla.

Redukcí lakton obecného vzorce XIII působením redukčního činidla na bázi hydr-idu kovu se získá laktol obecného vzorce XIV. I když je možno k . přípravě žádaných laktolů použít s určitými úspěchy širokou paletu redukčních činidel na bázi hydridů kovů, jsou nicméně výhodnými redukčními činidly ditsoSltylalmlinlιmhydrir, natriιmSoržhydrir, jakož i lthhlmbžržhydrir, přičemž zvlášť výhodným redukčním činideem je ritsoSltylaluminlumhydrir. Reakce se provádí v přížomrožti inertního organického rozpouštědla a inertního plynu, jako argonu nebo dusíku.

Pokud se jako redukční činidlo používá výhodný riSsoSltyl8luminlumhs<rrir, provádí se reakce ^při teplotě zhru^ba -8C> do -7⁰ °C. ^pou^lžvvaí se z^hru^ba ^^хоо^го! midssví otou reakčních složek. Reakce je obvykle ukončena během n^l^c^o-i^k^a málo hodin nebo v době ještě kratší. K reakční síOsí se přidá nižší alkanol, například moUTanno, směs se zahřeje na teplotu v blízkost teploty místnoosi, rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a výsledný laktol se izoluje standardními metodami známými v daném oboru.

Jak již bylo uvedeno výše, mají-li se reakcí aminu obecného vzorce VII a laktolů obecného vzorce XIV připravit lnθnOižoerní sloučeniny obecného vzorce I, je třeba pouužt rozštěpené reakční složky. K získání rozštěpených isomerů obecného vzorce XIV se. provádí štěpení ždpPoV-íraíi-ih výchozích railoiikýih hydržxykydtlin obecného vzorce XII.

štěpení r^^mických hydržxykystlin obecného vzorce XII se provádí analogickým způsobem, jaký je popsán výše pro štěpení aminů obecného vzorce VII, n6ppíklθr frakční krdstalizai solí za použití nejprve například d-efedrinu к vysrážení jednoho isomerů obecného vzorce XII, přičemž druhý isomer obecného vzorce XII se pak vysráží antipodem efedrinu. Obě soli se rozloží, čímž se získají právotočivé a levotočivé isomery sloučeniny obecného vzorce XII, z nichž každý se shora popsaným způsobem převede na laktol obecného vzorce XIV.

Pro syntéžu jednotlivých enantiomerů sloučeniny obecného vzorce I se ekvimolární množství rozštěpených reakčních složek obecných vzorců VIII а XIV uvedou do styku v přítomnosti inertního organického rozpouštědla za reduktivních alkylačních podmínek. Způsoby provádění reduktivních alkylačních reakcí jsou souhrnně popsány například v publikacích Emerson, Organic Reactions, 4-174 (1948) a Rylander, Catalvtic Hydrogenation Over Platinum Metals”, Academie Press, Nea York, 1967, str. 291-303. Reakci je možno uskutečnit za použití široké palety redukčních *'v;/lel, která je známo používat к reduktivní alkylaci sekundárních aminů aldehydy a ketony, jako jsou například vodík v přítomnosti katalytického množství katalyzátoi ..· i .·>, bási ollechllleé'·.- kovu, jako platiny, paládia, rhodia, ruthenia nebo niklu, dále ^v.L-iá redukční činidla na bázi hydridů kovů, jako je natriumkyanborohydrid, natriumbe·?' -./**id a lithiumborohydrid, jakož i kyselina mravenčí.

Výhodnými redukčními Činidly Jsou - xi ík v přítomnosti katalyzátorů na bázi ušlechtilých kovů, a natriumkyanborohydrid. Zvlášt Inými ušlechtilými kovy jsou platina a paladium, a zejména pak paladium, které je zvlášx >hodné z hlediska nákladů a účinnosti co do získání ?. ntiomerních produktů ve vysokém výtěžku, a o vysokém stupni optické čistoty.

V souhlase s výhodným provedením se amin obecného vzorce VIII uvádí do styku s ekvimolárním množstvím lektolu obecného vzorce XIУ v s některým z výše zmíněných výhodných redukčních činidel v přítomnosti inertního organ jakého rozpouštědla při teplotě zhruba od -10 do 5θ °C. Pokud je výhodným redukčním činidlem natriumkyanborohydrid, používá se v alespoň ekvivalentním množství. Při použití výhodných katalyzátorů na bázi ušlechtilých kovů o® reakce provádí v přítomnosti molárního nadbytku vodíku.

Jíú ji£ bylo uvedeno výše, používá se katalyzátor na bázi ušlechtilého kovu v katalytickém množství'*, což je výraz v daném oboru dobře známý. Pokud se používají katalyzátory na bázi ušlechtilých kovů a vodík, je možno reakci stejně dobře provádět za atmosférického tlaku nebo ze vyššího tlaku zhruba až do 1,0 MPa nebo ještě výše. Faktorem, který obvykle určuje, zda se reakce bude provádět za atmosférického tlaku nebo za vyššího tlaku, je měřítko, v němž se reakce provádí. Tak například pracuje-li se s jen několika gramy nebo s ještě nižším množstvím reakčních složek, je účelnější práce za atmosférického tlaku, při práci v technickém měřítku je pak obvykle výhodné použití tlaku vyššího.

Jako příklady vhodných inertních reakčních rozpouštědel lze uvést nižší alkanoly, jako methanol, ethanol, isopropanol э n-butanol, ethery jako dimethoxyethan, dimethylether diethylenglykolu, ethylether a isopropylether, glykoly, jako ethylenglykol a diethylenglykol, a monoethery glykolu, jako alfa-methoxyethanol a monoethylether diethylenglykolu.

I když reakci je možno s určitým úspěchem provádět při teplotě zhruba od -50 °C do teploty varu rozpouštědla pod zpětným chladičem, jsou z hlediska účelnosti a účinnosti výhodné reakční teploty pohybující se zhruba od -10 do 50 'G. Při vyšších teplotách může do značné míry probíhat racemizace produktů a jiné nežádoucí vedlejší reakce. Při teplotě nižší než -10 °C probíhá reakce velmi pomalu. Reakce je obvykle ukončena zhruba od 1 do 5 hodin» Produkty se izolují standardním způsobem a v případě potřeby se Čístí například krystalizací nebo chromatografií. Tímto způsobem se získají žádané enantiomerní produkty v dobrém výtěžku a ve vysoké optické Čistotě.

Alternativně se výhodný produkt pódle vynálezu získá shora popsaným postupem za použití právotočivého aminu obecného vzorce VIII a racemického laktolu obecného vzorce XIV. Získaný produkt, odpovídající obecnému vzorci I, je opticky aktivní v důsledku chirality shora definovaného aminového zbytku vzorce A. Tento produkt je vysoce aktivním trankvilizačním činidlem.

Jak již bylo uvedeno výše, mohou bázické sloučeniny podle vynálezu tvořit adiční soli s kyselinami. Zmíněné bázické sloučeniny se na svoje adiční soli s kyselinami převádějí reakcí báze s kyselinou buá ve vodném nebo nevodném prostředí. Obdobným způsobem se pak reakcí adičních solí s kyselinami s ekvivalentním množstvím vodného roztoku zásady, například hydroxidu alkalického kovu, uhličitanu alkalického kovu nebo hydrogenuhličitanu alkalického kovu, nebo s ekvivalentním množstvím kovového kationtu tvořícího s aniontem kyseliny nerozpustnou sraženinu, regeneruje odpovídající volná báze. Takto regenerované báze lze pak znovu převést na tytéž nebo na jiné adiční soli s kyselinami.

Při využívání chemoterapeutické aktivity zmíněných solí sloučenin podle vynálezu se pochopitelně používají s výhodou farmaceuticky upotřebitelné soli. I když nerozpustnost ve vodě, vysoká toxicita nebo nekrystalický charakter může určité soli činit nevhodnými nebo méně žádoucími pro danou farmaceutickou aplikaci, je možno ve vodě nerozpustné nebo toxické soli převádět na odpovídající farmaceuticky upořebitelné báze shora popsaným rozkladem soli nebo je lze alternativně převést na libovolné žádané, farmaceuticky upotřebitelné adiční soli s kyselinami.

Jako příklady kyselin poskytujících farmaceuticky upotřebitelné anionty je možno uvést kyselinu chlorovodíkovou, kyselinu bromovodíkovou, kyselinu jodovodíkovou, kyselinu dusičnou, kyselinu sírovou, kyselinu siřičitou, kyselinu fosforečnou, kyselinu octovou, kyselinu mléčnou, kyselinu citrónovou, kyselinu vinnou, kyselinu jantarovou, kyselinu maleinovou a kyselinu glukonovou.

Jak již bylo uvedeno výše, je možno sloučeniny podle vynálezu terapeuticky používat u savců jako trankvilizační činidla.

Účinnost trankvilizačních činidel podle vynálezu je charakterizována uvolňováním takových schizofrenických projevů u lidí, jako jsou halucinace, nepřátelské chování, podezřívavost, citové nebo sociální odcizení, úzkost, agitovanost a tenze. Standardní postupy zjištování a porovnávání trankvilizační účinnosti látek této skupiny, při nichž se dosahuje vynikajících korelací zjištěných výsledků s účinností u lidí, spočívají v antagonizování amfetaminem vyvolaných symptomů u krys, jak popsali A. Weissman a spol. v J. Pharmacol. Exp. Ther., 151. 339 (1966) a Quinton a spol. v Nátuře, 200. 178 (1963).

Další metoda, kterou v poslední době popsali Leyson a spol. [Biochem. Pharmacol., 27. 307-316 /1978)], spočívající v inhibování vazby ^H-spiroperidolu na receptory dopaminu, je v souladu s relativními farmakologickými účinky léčiv co do ovlivňování chování zprostředkovaného receptory dopaminu.

gama-Karboliny a jejich farmaceuticky upotřebitelné soli, užitečné jako trankvilizační činidla, je možno aplikovat buč jako individuální terapeutická činidla nebo jako směsi terapeutických činidel. Zmíněhé látky je možno podávat samotné, obecně se však aplikují spolu s farmaceutickým nosičem zvoleným s přihlédnutím к zamýšlenému způsobu podání a na základě standardní farmaceutické praxe. Tak například je možno popisované sloučeniny podávat orálně ve formě tablet či kapslí obsahujících jako nosiče například škrob, mléčný cukr, určité typy hlinek apod. Dále je možno popisované látky podávat ve formě elixírů nebo suspenzí к orálnímu podání, v nichž jsou účinné složky v kombinaci s emulgátory nebo/a suspenzačními činidly. Sloučeniny podle vynálezu lze dále injikovat parenterálně, například ve formě sterilních vodných roztoků. Tyto vodné roztoky mohou být v případě potřeby vhodně pufrovány a mají obsahovat další rozpustné látky, jako chlorid sodný nebo glukózu, к izotonizaci.

I když sloučeniny podle vynálezu je možno používat к léčbě savců obecně, jsou s výhodou používány v humánní medicíně. Přesné dávkování, nejvhodnější pro toho kterého pacienta, které se budě měnit v závislosti na věku pacienta, jeho hmotnosti a odezvě na preparát, jakož i na charakteru a rozsahu symptomů a na farmakodynamických vlastnostech aplikované látky, stanoví pochopitelně v konečné instanci ošetřující lékař.

Obecně se postupuje tak, že se zpočátku podávej! malé dávky, které se postupně zvyšují až k dosažení optimální úrovně. Často dochází k tomu, že při orálním podálí je zapoořebí k dosažení stejných účinků podávat větší mnnossvi účinné látky než při aplikaci parenteeální.

Se zřeteeem ke všem shora umíněným okolnostem se předpokládá, ·že t;i^anky3.l.Z^í^Č^ní^c\’ . účinků u lidí se· dosáhne při appikaci dernních dávek sloučenin podle vynálezu zhruba od 0,1 do 100 mg, s výhodou od 0,5 do 25 mg. V těch individuálních případech, kdy sloučeniny podle vynálezu meaí protrahovaný účinek, se může v jedné dávce nebo ve dvou dílčích dávkách aplikovat týdenní dávka 5 až 125 mg Uvedené hodnoty ·jsou pouze ilustrativní a mohou se poctiopptelnš vyskytnout individuální případy vyžaauuící vyšší nebo nižší dávkování.

Vynález ilustrují nássedduící p proveden·., jimiž se však rozsah vynálezu v žádném směru nnPmeeuUn.

P řík.l a dl dl-rjans-2-bnntylι2,3, 4,^,5,^-^χθ*<' ···:>··o-5-fenyl-1 H^yrido [4,3-b] in^dpl-h^ydrpchlprⁱd

К roztoku ^0,l40 mni. ^boranu ve ¹⁵⁰ · \ *strjⁿУ^drpfuratu^, ochlazenému na 0 °C a předloženému ve tříhrdlé baňce s kulatým dnem, p-a^te^né magnetickým míchadlem, teploměrem», chladičem a přikapávací nálevkou, ,se v dusíkově etmosféře zn míchání přivdá roztok 23,9 n (0,071 moo) 2-bentyll5-fenⁿl-1,2,3,⁴-tetrjh;^drPoyI'i^dp[⁴,3'-^b]it^dPlu ve 460 mol suchého tetra hydrofuranu. Posledně zmíněný roztok se přidává takovou rychlostí, aby se reakční teplota pod 9 ^po skoleném ^itávání se výsled^ směs zaseje к varu pod z^tným clúadičem & na této teplotě se udržuje 1 hodinu.

RopψouUtδdlp se odpaří ve vakuu, bílý pevný zbytek se suspenduje Ve 40 ml suchého Utrahydrofuranu a suspenze se zpočátku pomalu zaHřeje se 180 ^l smměi stejných dílů kyseliny octové a 5N kyseliny chlorovodíkové. Výsledná suspenze se 1 hodinu vaří pod zpětným chladičem, pak se ochladí a tetrahydrofuran a část kyseliny octové se o^p^p^aíí, přičemž se vysráží bílý pevný produkt, který se oddiltruje, promne se vodoiua znovu se suspenduje v tetrahydrofuranu. Suspenze se zfiltruje, zbytek na filtru se promyje ethyL•therem a vysuší se na vzduchu. Získá se 16,7 n (63 %) žádaného trans-ipomnru o teplotě táⁿí 256 ^až 260 °C.

Odpařením matečných louhů se získá delSích 7,2 n produktu.

Oooeujen-i se shora popsaný postup s tím, že se jako výchozí látky p^oui^ vždy ^íslušně ^substiUuovatý 2-^bentyl-5-ⁱnnyl-¹,2,³,⁴-tntrahy^drPoyridp [⁴,³-ъ]it^dol^, z^ka^ s^e analogickým způsobem · následnicí 4a, 9b-tr ans-deriváty ve formě hydro chloridů:

H

F

F H

F

F p-fluor H p-fluor o-fluor m-fluor o-fluor

Příklad 2 dl-trans-J-fenyl-²,3,4>4a,-9b-hexahydro-1H-pyrido[4,3-b]indol

Suspenze ⁴,^{17 g} ^-taans^-^nzy¹-¹?-¹^^¹-²,3,⁴,⁴<а,5,^-hexshydoo-^-pyrido [4,3-b^]indol-hddrochloridu ve 1-0 ml absolutního ethanolu se 2 hodiny hydrogxnujx za tlaku 0,3- MPa a ^při te^plotě ⁶⁰ až ⁷⁰ °C za ^рои21Н ^H,0 ^g 10% ^pal^áOia na jako khtal^yyátoru. Katalyzátor se oddiltruje a z filtrátu se přidáním ethyletheru vysráží hydrochlorid žádaného pro^duktu. Výtěžek činí ^{2,76 g (87} ^^c^ t^ání ²³⁵ a^ž 23⁷ °C.

—doo-do-id se převede na volnou bázi rozteepániím meei ether a zředěný roztok hydroxidu sodného. Etherická vrstva se vysuší síranem sodným a pc odpaření se z ní ve výtěžku 97 % z^ís^ká titulní sloučenina o teplotě ttoí 74 a^{ž 76} °C.

Příklad 3 ⁰l-lrhns-⁸-^i-uor---(^p-ⁱlucrⁱenyⁱ)-2,3,⁴э⁴h,-,9b-^hexa^^ldoo-¹H-^ppdi⁰c [⁴,3-^b]in^O-l

A. K roztoku -,6 g (12,4 ranoO) 01-^а^-8-^иог---(p--ucoiennyl1-2-[--dy^drcxd-4-(p-

-fuuorfnnylbbuiyl]-3,4,4,⁴-,5,9l-eealhyOrc1HH-'^ppdiOo0⁴,3-b]in0olu ve 40 ml toluenu se přidá -,3 ml (--,7 mmCl_ch-ororhvfnčhnu ethyl-natého. Výsledná směs se přes noc vaří pod zpětným chladičem, načež se odppaí k suchu. K pryskyřččnaéému zbytku se přidá 200 ml smměi ethanolu a vody (9:1 objemově). Po rozpuštění pryskyřičnatéhc zbytku se přidá 1- g hydroxidu draselného a výsledná směs se přes noc vaří pod zpětným Chladičem. Rozppcštědlc se осОраЛ ve vakuu a zbytek se rczdšěí mezi vodu a chloroform.

Organické extrakty se promlč vodou a po vysušení síranem sodným se odpaří k suchu. Olejovitý odparek se vyjme etlylacftáfem a chromáaoorafuje se na sloupci silikagelu. Sloupec se vymj nejprve ftlylacftáfem, čímž se odstraní veddejší produkty, načež se směsí stejných objemových dí-ů ethylacetátu a methanolu vymj žádaný produkt. Frakce oOssahujcí titulní sloučeninu se sppOÍ a po odpaření k suchu se z nich získá 1,- g (43 %l žlutého prysltyřičnatétoo ma^htfi^álu^, který sttoím krytaluje. Pro^kt má tep^-ctu ^ní П- až ^H17 °C.

B. Alternativně je mpžno titulní sloučeninu získat tak, že se dl-raans-2-benzyl-82f^Uuor252^(p-flucr^rfny^l)-2,34 ⁴a, 5,⁹b-^hezabyd^-IH-pyT^o [4, ^^in^l-ty^cchloai⁰ vařzí pod zpětným chladičem v přítomnoosi nadbytku ch-ormravfnčanu ethyl-natého nebo mefhldesteru, iscprcpylesteru nebo n-butylesteru kyseliny chlcrшthvenní, načež se reakční produkt pddrcbí hydrolýze a zpracuje se shora popsaným postupem.

P Píkl a d 4

Obdobně se postupem popsaným v příkladu 3A nebo 3B za poouití příslušných výchozích látek získají následnici produkty:

012trhns-5-1(p-rllcrffnУ-)2 2,3,4,4a, 5,9b-hexa}·lrddOo11i-2pdtOo [4,3-b] indol, O1-tajns-8-rllor-5-ienyl-2,3 4,4a,5,9b-hfxahydao-1H-pyrid- [4,3-b indol, 01-tr jns-5-(o-rllcrielnd)22,3,4,4a, 9b-hfxa^lrdoΌ-HH-ρyridc [ 4,3-b inOoC, ^O12trjms-⁵-1(o-^rllor^renyⁱ)-8-^r-lor-2,3,4,⁴a, - , 9b-^lfxal·^hddOc1^1H2ydidc[⁴,31b^] indo^ Ol-ta ans--- (m-Hu-aieny!) -8-Π!^-2,3,4,4a,-, 9b-he xahhdoo- 1 H-ppriOo [4,3-b] inOoC, d-taans-^-- (m-f lu-r^iv¹ 433,4,^-, 9Ь-¹<^з^!^1¹^¹^ог)-1 Н-доуМо ⁽4·, 3-b] indol.

Příklad 5

Dělení dlastereomeriů dl-trans-8-fluor-5-(p-fluorfenyl)-2- [4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)butyl]-2,3,4,4a,5,9b-hexalwl^r0“ 1 H-ppiido [ 4,3-Uj indolu

A, 5 g směsi diastereomerů ri-trans-8-fluoo-5-(p-fUuoofnnil 2-[4-hidroxi-4-(p-e^Ut^ool^nn^l.)U^tj^l] -2,3,4,4a,5,^-hexalhridOo1 H-pyiido [4,3-Uj indol-Lidoochloridu sr převede na volnou Uázi rlzteepáním meei meeihlmCLhorid a 10% vodný hydroxid sodný. Organická fáze se visuěí síranem sodným a odpaří se na yěnooitý zUytek, kteoý se za vaou ^zpus^í ve směsi

12,5 ml ethilacetátu a 45 ml hexanu· Po chlazení přes noc se visrážený poodukt cdrilttunn. Zí^ská s^e 2,2⁴ g protokto ^o teploto ttoí ¹²⁶ až ¹²⁹ °C, ^kteoý ^po t-ronádoubném pfetatystalování ze směsi ethylacetátu a hexanu poskytne 1,22 g jednoho diastereomerů, označeného jako alfa,beta-distnoeoomnr, o teplotě tání 132 až 134 °C. Volná Uáze se převede na hydrochlorid přídavkem ethm^c^l^é^h^o ooztoku chlofoiodíku k ooztoku volné Uáze v meehanolu·. Získ^{á se} 1^,3⁰ g ^hydrochlor^idu tajícího ^při ²⁵⁹ a^{ž 260} °C. ^podle ^sokotlaké kapalinové clhflmaatlrrfin se jedná o alfa,bnta-dassnfeoomnr o čistotě nejméně 99 %·

B. Matečné louhi z výše popsané pové koistalizace se odpaří na priskyřičnatý zUytek, kteoý se oozpuusí v ntlylnthnru a převede se přídavkem ethnfickélo ooztoku chlofoiodíku na hidrocchorid. Výsledný kristalický pevný matenfál se třikoát př^^stal^e ze směsi aceипШгШ a methanolu, čímž se získá 1,03 g druhélc diastereomerů, označeného jako gama-^delta-d^aasⁿeeoomnr^, o teplotě tání 237 až ²39 °C.

Z analýzi ^soko^skou kapalinovou chrcmaaocrafeí viplývá, že tento produkt obsahuje zhruUB 95 % lmoOnootnícl čistého gama,dreta-diasneecomnru znečištěného cca 5 % allQ,Unta-dia seem <^meou.

Příklad 6 štěpení diastereomerů rl-trhnt-8-fltcr-5-(fltcr-fnn^гl)’2-[4-lydrooyl4-(py-lutcfennl]butyl]-2,3,4,4a, 5,9U-hrxaílrc-- 1 K-pyrito [4,3-UjOndolu

A. štěpení alfa-bnta-diatnoeoomnfu na delta-noaotComnr a Unta-noaotComnr

Roztok 2,40 g (5,3 mmol) shora získaného racemickéhl hl·fa-bnaardhssnoncomnrt a 2,0 g (7,5 mooI) N-tnfC.Uutoχlkarbocnl-;L·fnnylalaoiou v 80 ml cllofcforou se pod dusíkem ochladí v ledu a za míchání se k němu přidá 1,55 g (7,5 mmoo) riclklclnxylkafUcdiioidu. Výsledná směs se mícM nej^ve 1 todinu ^při tohoto 0 °C a ^pak tolěí todiou ^při tohoto oíssoosí. Vysrážený pevný oteniál (moColina) se cCdeltrtOn a promne se menhllnnchlcrrdem. Filtrát spolu s kapalinami z prorvání se ve vakuu a zUytek se chroιmhocraftOn na silikagelu za yoctití směěi menhhlenoChoridu a eth^;].acetátu (5:1 o^emově) jako lučního činidla.. Frakce obsah^ící žádané este^ N-terc.Uutcxykahbulol--Llenylalaoiou se spp^í a odpaří ve vakuu, čímž se získá 2,5 g Uílé amollní pěny.

K tomuto ^pěnovitému zUytku se ^při te^oto ⁰ °C ^toá ³⁰ Й. ^zvoto tr^ef^tofoccCoié tyselioi a směs se za chlazení ledem 30 míchá, přičemž přejde na fcztck. Triftucrcctcvá kyselina se odpaaí ve vakuu na rotační odparce Uez zahřívání Uanky. Pevný zUytek se nzpustí ve studeném oenhhlenchloriru a nzt^ok se po*omývá studeným 1% (hmoonoot/hmotnost) vodným nztokem lydrogeroUličithou sodného až do ne^rdlní makce na pH papímk. Neeuráloí organická vrstva se visuší síranem hlřninatýo a rczpcuštěrlc se odypaí. Získá se 1,6 g světleJl-utého yrlsklřiČnhtého zUytku, kteoý se vydčst.í clromaaolrahfí na 40 g silkaagelu (Merek 230-400 ok) za youtiií směěi ethylacetátu a meehanolu (35:1 o^emově) jako ^^οί^ činidla. Frakce cbsaaltjcí ester L-leny^l-aniou s hlfenonantcoπlerem a frakce obsaaltící ester L-ienylalaninu s Unth-nnhnt0omnreш se o^dd^ěií a separátně se odpaří ve vakuu k suchu, čímž se ' získá 636 mgjresp. 474 mg produktu.

221607

K roztoku 625 mg esteru L-fenylalaniou s alfa-enantiomerem v 10 ml methanolu se při teplotě O^tí^otÍ. za míchání přidává až do zákalu 10% vodný roztok hydroxidu sodného a směs se 30 minut míchá při teplotě oístnooti. Methanol se odppai za sníženého tlaku a k odparku se přidá 10 ml vody. Vodná suspenze se extrahuje meeihrleochllгddem a spojené organické vrstvy se vysuší síranem hořečnatým. Opařením rozpouštědla se získá světležlutý pryskyřiSňatý zbytek, který se rozpust v 5 ml acetonu a k roztoku se přidá nadbytek tthtrického roztoku chlorovodíku. Z výsledné smOěi vylyrystaluje hydrochlorid prrvotočivého rlfa-enanHomeru o teplot^ě t^í 2⁵1 až ²⁵⁵ °C a optické rotací. [^/] = +32,2° (c = 1,67 v oothaneiu). Výtěžek činí 380 mg.

Hydrolýzou 474 mg shora připraveného esteru L-fenylalaninu s betr-enantoomerem se analogicky získá levotočivý betr-eorntiomer 8-fluor-5-(ρ-fSuoftenyl)-2-[4-^ydro:χy·4-(p-flsor^nyl^uty^^jlH^a^^th^xa^^o-m-p^rricio[4,l-bjin^l-^^ochloridu o teplotě t^ání ²52 a^{ž 2}55 °^C a opticto rotaci = -33^,° ^{0 (}c = ¹,⁶⁷ v mmehanolu).

Z analýzy vysokotlakou kapalinovou clromorooraafí vyplývá, že jak ηΐίβ-βηηο^οοοτ,. tak Ь^1Ьг--ог^^,-:^с^о-г mají čistotu 99 % nebo vyšší.

B. Štěpení ^πο,άΓ-ίη-Γΐη^ίβ-βοο-™ na gama a ГеКа-еоап^от-гу gama, delta-dnas-r-oom-r trans-S-fluor- (p-fluorf enyl) -2- [^--уУтгуу^С p-f ^orfeni )buuyl]-2,3,4,4a,5,9b-hexah/dro-1H-[4,3-blindolu se nechá reagovat s N-terc.butoxykarbonnl.-L-fenylaran0tm, výsledný ester t-Boc-L-fenylalaninu se podrobí reakci s trifSlilcclovos kyselinou k odstranění chránicí skupiny aminové funkce (t-Boc) a ' estery пОпс^у^-Ипу se podrobí clhromaooraaii У separaci esterů L-feoylalrniou s grma-tnantiomtrem a deltr-eorotoomerem, jak je popsáno výše v A. Oddělené gama- a delta-estery se separátně hydroliznuí a vyčistí, čímž se postupem popsaným výše v odstavci A získají prrvotočivý gama-eorotiomer a levotočivý Γβ1^--οηο^οο-Γ ve formě hydrocHoridů.

^Οηβηθ^'ΐ^ο-^ teplota t^í 240 a^{ž 248} °C ^zkla^ ^[j] ^ρθ = +3,^{1 0} (c = 1,67 v me-hanoou);

^deltr-eoro^toooer; ^plota t^ání ²⁴⁰ a^ž 24⁸ °C ⁽roz^ylr^d), [¢(] = ~^2,7 ^{0 (}c = 1,⁶7 v methanoL·).

Z analýzy vysokotlakou kapalinovou clhilmmaolrarií vyplývá, že gaI^orenoιnOilmer má čistotu cca 95 % a delta-eorotoomer 97 %. Nižší čistotu těchto enantiomerů bylo možno očekávat vzhledem k výš- zmíněnému zne-ištěoí raϊm,drtta-Γi8tateomeru rlfr,betr-rirstertlmeru.

Příklad 7

A. D(-)-N-kjrbrooolfenoljlroio

K suspenzi 16,52 g (0,10 mol) ' D(+)-fenylrlaoinu v 75 ml vody se přidá 12,4 g (0,10 mol) hydrátu uhličijanu sodného. K výsledému roztoku se za míchání přidá 12,17 g (0,15 mol) yyaoatanu draselného a směs se 1,5 až 2,0 hodiny zaHřívá na parní lázni (vnOtřní teplota ⁸5 až 90 °C). Po ochlazení v ledu se r-rkční směs opatrně okyee^-í toncentrovrnou tyselionu chlorovodíkovou na pH 1 až 2, vyloučená sraženina se lddiltrsje a po promltí vodou s ledem a pak etlylelheeem poskytne 15 g surového produktu. Tento surový produkt se př-kryšteluje trk, že se rozpuusí ve 250 ml teplého me-hanolu, roztok se zředí vodou na objem 400 ml, nechá se pozvolna zchladnout na teplotu místno^i a pak se chladí v chladničce až do ukončení vylučování sraženiny. Po překryštrlováoí se v 58% výtěžku získá produkt ve formě bílýc¹ nejor^le^ýc¹ jehL:^Í^e^y o teplotě tení 203 a^ž 204 °C ⁽roz^klr^r)' a op^icy^ rotaci .... = -^40,7 ⁰ ^ο^βηο^.

B. L(+)-N-karbaraoylfenylalanin

Použije-li se pí⁴! shora, uvedeném postupu L(-)-fenilalanin namísto příslušného D(+)-iyooeru, získá se po přelkrystalování ve výtěžku 42 & LC-HiN-karbamoolfernlalanin o teplotě tání ²⁰⁵ až ²⁰⁷ °C (i'oz^kl^ad⁾ a optickté rotaci . ^{J ρ}θ = +39,^{0 0} (moehtmno).

Příklad 8

Štěpení dl-“оаоз-в-^ю r-5-⁽^Пю^-пу!^2,3>4,4a, 5, ^-hexatyčldOo 1 H-^pyrido [4,

A. Štěpení solí enantiomerního N-karbamyylfotylalaninl

1. Κ 1 ^vi^tentu ri-trans-a-nooi-l-Cpittuoe^ny 1)-2,3,4,4a,5,9b^ehexa^lrd^o0ⁱ1^H-

-pyri^^, ve formě volné báze, rozpuštěnému v minimálním mnOžsví ethanolu, seeřidá 1 ekvivalent L(+)lN-krrbrmoylfennlalrninl. Směs se zahřívá na parní lázni za přidávání dalšího athanolu až do vzniku homogenního roztoku. Roztok se nechá zchladnout na teplotu míssnoosi, vysrážené bílé jehličky sooi LC + ^N-karbamoolfennlalaninu s (-)-ť^n^anttemtrem v°^ln^é báze se o^^trují a v^uší se. Potluk t má teploW tání 207 až ²⁰9 °^C a optickou rotaci = -5j9 ⁰ ^etharndT

2. Matečné louhl získané výše se odpaří k suchu, zbytek se roztřepe ' mezi vodný roztok mičKenu sodného a tthylacetát, organická vrstva se vysuší síranem hořečnatým a odpař! se ve vakuu. Ole-ovítý zbytek se rozpusití v malém mnnožsví ethanolu a k roztoku se přidá 1 ekvivalent D(-)-N-krobrmoyУfenolalrniou. Směs se zadívá na parní lázni za přidávání dalšího ethrnclu až do úplného rozpuštění všech pevných složek. Roztok se ochladí a zpracuje se shora popsaným způsobem. Ve výtěžku 92 % se získá surová sůl D(-)-N-karbnmoyУО-оу!,!^!^ s ( + )-ennntУomerem volné báze, která po př-kryttalyvání z ethanolu (75 m?/1) poskytne v celkovém výt^ěžku ⁶⁵ % ^žádnn^ý pr^ukt o teplotě tání 2O⁹ až ²¹¹ °C n optici rotaci = +6,6 (methanoo).

B. Izolace ^/άΓοοΙ^ΟΓίΤύ enantiomerních volných bází

1. EnanOiomerní sůl N-karbarmylfoeylalrniou, získaná výše v odstavci A), se roztřepmm ti nasYcený vodný roztok hydroge^^^^anu šodného a -thylrcetát, organická vrstva se vysuší síranem hořečnrtým a bez záhřevu se zrhaltí ve vakuu. Olejovitý zbytek se rozpi^s^s^tí v bezvodém ttayletherl (50 až 100 ml/g) a pod povrch roztoku se za míchání uvádí suchý plamný chlorovodík, přččemž se vyloučí bílá pevná sraženina. Odpařením nadbytku chlorovodíku a etheru za .sn/ženího tlaku při teplotě místnoosi se ve výtěžku cca 96 % získá (-)ltrros-8-fllУr-5-(ip-fluorO-nal)-2,3,4,5a,5,1H-pylido[4,3-b]iorol-hldroycaooir. Tato látka se př-krystaluje trk, že se rozpustí v minimálním moožsví vroucího tthrnolu a k roztoku se až do zákalu přidává tthylttatr. Získá st produkt ve formě malých bílých kr^t^ků izolován ve výtěžta ⁷5 ' %, o “teplotě tení ²⁵⁸ až ²⁶⁰ °C a optickzé rotaci ^[h°= -4^0,9 ⁰ ^β^βηο^.

2. Analogickým způsobem st ze sooi výše v odstavci A2. získá ( + Мгш-8-

-fluor-S-(p-01lУoOtoyl)-2,3,4,4a, 5,1 H-pylido [4,3-b] ioryl-ayrгychacrir. Výtěžek surového produktu činí 96 %, po yřekryttrlyiání pak 75 %. Produkt má teplotu tání 260.až 2⁶2^,5 °^C a optickou rotaci ^W . = ^+39,2 ^{0 (}me^-haao^o),

P ř í k la d 9 štěpení rl-4-ayroУhy-4-(ylfluootonyl)-máttlné kyselinl

A. K roztoku 14,0 g (0,35 mol) hydroxidu sodného ve 100 ml vodl st přidá 18,0 g (0,10 mol) obchodního grmo-(py-luyrOtnyl)egama-butyrylrktynu a směs se 40 minut zahřívá к varu ^po^d z^tiým chtíčem. ^Po chlazení na ⁰ st k otavní směsi během ^{1 ayd}Lny přidá při teplotě 0 až 15 °C 70 ml 6N kyseliny chlorovodíkvé. Vzniklý bílý pevný materiál se odfiltruje a po promytí pentanem a vysuSení na vzduchu poskytne 18,43 g (výtěžek 93 %) racemické 4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)máselné kyseliny. Při zahřátí na teplotu cca 100 °C přechází tato hydroxykyselina zpět na výchozí lakton.

B. 18,43 g (0,093 mol) shora připravené hydroxykyseliny se za mírného záhřevu rozpustí ve 200 ml ethylacetátu а к roztoku se přidá roztok 15,04 g (0,91 mol) d-efedrinu (Ш573 ^л + 11,4 ⁰ v acetonu) v 80 ml ethylacetátu. Směs se přes noc míchá při teplotě místnosti, pak se vyloučené krystaly odfiltrují a vysuší se na vzduchu. Získá se J8,3 g materiálu o teplotě tání 97 až 99 °C. Tento materiál se překrystaluje tak, že se rozpustí v minimálním množství horkého ethylacetátu a roztok se nechá přes noc stát při teplotě místnosti. Po třech takovýchto krystalizacích se získá 8,9 g soli d-efedrinu s 1-4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)máselnou kyselinou, o teplotě tání 105,5 až 106,5 °C.

Tento produkt se vyjme směsí 300 ml ledové chladné 5% kyseliny chlorovodíkové a 150 ml ethylacetátu, vodná fáze se extrahuje pětkrát vždy 100 ml studeného ethylacetátu, spojené organické extrakty se promyjí nasyceným roztokem chloridů sodného a vysuší se síranem hořečnatým. Po odpaření roztoku ve vakuu na malý objem se získá 3,8 g 1-enantiomeru ve formě krystalů o teplotě tání 98 až 104 °C a optické rotaci W573 ^s -32,6 °. Po překryštelování z methylenchloridu činí optická rotace ^-573 = -33,4 °. Dalších 0,4 g produktu se získá ze spojených filtrátů ze tří výše popsaných krystalizací.

C. Odpařením prvního filtrátu z výše uvedeného odstavce В ve vakuu к suchu se získá

15,5 g zbytku, který se vyjme směsí studené 5% kyseliny chlorovodíkové a ethylacetátu. Vodná fáze se extrahuje čerstvým ethylacetátem, spojené organické vrstvy se vysuší síranem hořečnatým a rozpouštědlo se odpaří. Získá se 8,19 g (0,040 mol) hydroxykyseliny, která se vyjme 100 ml čerstvého ethylacetátu a přidá se к ní roztok 6,60 g (0,040 mol) 1-efedrinu v 50 ml ethylacetátu. Směs se přes noc míchá při teplotě místnosti, načež se vysráženů sůl odfiltruje a vysuší se na vzduchu.

Získá se 12,2 g soli o teplotě tání 101 až 104 °C. Z této soli se po čtyřnásobném překrystalování z ethylacetátu získá 8,2 g soli 1-efedrinu s d-4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)máselnou kyselinou, o teplotě tání 105,5 až 107 °C. Rozkladem této soli působením ledově chladné 5% kyseliny chlorovodíkové a ethylacetátu, za použití postupu popsaného výše v odstavci B, se získá 4,0 g d-hydroxykyseliny o teplotě tání 98 až 104 °C a optické rotaci [caJj>78 ^{= +33}>’ ’·

Příklad 10 d(+)- a l(-)-gaaa-(p-fluorfenyl)-gama-butyrolakton

A. 250 mg (1,26 mmol) 1(-)-4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)máselné kyseliny, připravené v části В příkladu 9, se rozpustí v 15 ml ethylacetátu а к roztoku s přidá několik krystalů p-toluensulfonové kyseliny. Směs se 25 minut zahřívá к varu pod zpětným chladičem, pak se ochladí na teplotu místnosti, promyje se nasyceným roztokem chloridu sodného a vysuší se síranem hořečnatým. Po odpaření rozpouštědla se získá 216 mg (91 %) 1-laktonu ve formě bílé pevné látky o teplotě tání 52 až 54 °C a optické rotaci (--^573 = -4,0 °.

B. Stejným zpracováním d(+)-4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)máselné kyseliny se získá d-lakton o optické rotaci '^'573 = +4,3 °.

Příklad 11

5-(p-fluorfenyl)-2-hydroxytetrahydrofuran

А. К roztoku 594 mg (3,0 mmol) d(+)-4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)máselné kyseliny o optic221807 ké rotaci = 33,1 ° (aceton), ve 25 ml ettylecetátu se přidá ¹⁰ mg hyPrátu p-toluensulfonové kyseliny a směs se 30 minut zaltfivá k varu pod zpětným chladičem. Rozppuštědlo se o^i^ř^a^ří ve vakuu, přčeemž poslední stopy rozpouštědla se odstraní odpařením s 20 ml toluenu. Zbylý lakton se vyjme 30 ml čerstvého toluenu, roztok se v dusíkové atmosféře ochla^d v chladicí léizni tvořené ^pevným ^kysliční^eem uM^itym v acetonu na -74 °C a za udržování teploty ^po^d -⁷² °^C se к němu ^přikape během ³⁰ minut 4,2 ml ⁽3,3 mc>^o) 0,804M diisobutylal^u^ini^umh^c^x^idu v hexanu.

Reakční směs se ješt^ě 30 minut mícM ^při te^plot^ě o^d -72 ^do -74 °C ^pak se k ní ^přidá meeneHo]^ a sm^ěs se olrfeje na 0 °C. RozpoiištěPlo se oPpaM ve va^^ zbytek se čtyřikrát trituruje s vroucím methanolem a meehanol se odstraní filtrací. Spojené meehannoické extrakty, se odpeiř na viskózní svěěleilutý olejovitý zbytek, která při chromaaooraaii na tenké vrstvě dává pouze jedinou skvrnu. Tento maaertál se bez dalšího čištění používá jako meeiprodukt.

B. Postupem popsaným v odstavci A se levotočivá 4-hyProxy-4-(p-fluuilenyl)málllπá kyselina, připravená postupem popsaným výše v příkladu 9, a obchodně dostupná racemická sloučenina, převedou na odppoídaaící enantiomerní a racemické sloučeniny uvedené v názvu.

P.říkl a d 12

Analogickým postupem jako v příkladu 11 část A, se za poiiŽití vždy (^povíd^cí d-, 1- nebo dl-4-^yrProxy-4-aryamáselná kyseliny nebo 5-hyProxy-5-arylíaleroíá kyseliny, nebo odppuídprícíhu lakToou, připraví následduící sloučeniny:

pokud q = 1 pokud q = 2

Z1	Z1
H	H
o-F	p-F
m-F	o-F
p-OCH^	p-OCH3
m-OCH-j

Potřebné laktony ó-aryl-ó-hyfdroxyvalarových kyselin se připraví postupem, který popsaai Cologne a spol. ' v Bull. Soc. Chim. France, 2005-2011 (1966); Chem. Abssr. 65, 18547d (1966).

Píkl^ad 13

ОЬ-^Лп! syntéza enirntlomerů 8-iltur-5-(ρ-flυorienУ·)-2-[4-—ylat>oy-4-(ppfluoofelyУ)bbtyl]-2,3,4,4a, 5>9b-hexakhyipo-1 H-pyrido ' [ 4,3-bl indolu alfa-θnnπtUomlr

230 mg 5-(p-ftuoieθryrl)2--Уddooэy1letahtyPrufuгaπu, získaného z D( + )-4-hydroxy-4-(p4ftuoilπIyfl)másllná kyseliny postupem popsaným v čáási A příkladu 11, se rozpussí ve 30 ml mmthanolu, přidá se 404 mg (1,25 mmmo) pre^toč^ého 8-iluur-5-(p-fluurfeπyl)-2,3,4,4r,5_>9b-hexatyУpou1H-ppriPu[4,3-bSiπPulu ve formě volné báze, směs se 15 minut míchá, pak . se k ní ' přidá 150 mg 10% paláádia na uilí jako katalyzátoru a reakční směs se za míchání hyPro genuje za atmosférického tlaku. Po odeznění spotřeby vodíku se katalyzátor odfiltruje a rozpouštědlo se odpaří ve vakuu.

Zbytek se roztřepe moei ethylacetát a 10% vodný roztok hydroxidu sodného. Vodná vrstva se znovu extrahuje ethylacetátem, spojené extrakty se vysuší síranem hořeěnatýfa a odpaří se ve vakuu k suchu. Zbytek se chromatooraaujt na 20 g silikagelu za poouití ethylacetátu jako elu&áího činidla. Frakce obsahhjjcí žádaný produkt se spojí, odpaří se k suchu, zbytek se vyjme ethyletheeem a přidáním etherického roztoku chlorovodíku se převede na hydroohlorid. ^Získá se 144 mg ž^anéto h/drocřřorl.du o tepLo^ ^tání ²48 až ²5² °^C a optické rotaci ^[л/р2 = +30J ⁰ (me^aanl). PodXe analýz^y vysokotlatou ^palinovou chromm^^a^í činí čistota produktu 97,5 %.

bete-ena^ti^c^mer

K roztoku 53 mg (0,95 mmo) hydroxidu draselného v 50 ml moehanolu se v dusíkové atmosféře přidá 613 ml (1,9 mmo) levotočivého 8-fljor-5-(o“fjuc>rtenyl)-²,3,4,4a,5,9b-ttxal^hrdro-1 H-p^pri^do(4,3-bí ^^l-ty^ochlori^ ( Гс<3^ = -40,^{9 0} v metanolu) a směs se míchá až do úplného rozpuštění. K roztoku se přidá 346 mg (‘,90 mnmo) levotočivého 5“(o“fjuortnIyιl)-2thddroly/tettt]yfdrofuranu (připraven postupem popsaným v části B příkladu 11 ), rozpuštěného v malém objemu metanolu, výsledný roztok se 15 mnut míchá při teplotě oissnno^ ^pa^k se ochladí na 5 °^C a b^em ²⁰ minut se ^k n^ěmu ^itá I²⁰ mg ^(1,90 mooo) natruumkyanborohydridu v malém mnžssví meehanolu.

Reakční směs se 45 minut míchá při teplotě Ostnoosi, pak se k ní přidá 250 mg hydroxidu draselného a výsledná směs se míchá až do úplného rozpuštění. Rozpooutědlo se Odppří ve vakuu a zbytek se roztřepe moei ethylacetát a vodu. Po reextrakci vodné fáze se spojené organické extrakty vysuší síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu. Získá se 1,014 g olejovatého odparku, který po chržmohožгaafi na 30 g s^kas^u, postupem popsaný výše, postytne 653 mg žádaného produktu ve formě oleje. Tento olejovitý maatelál se shora popsaným postupem převede na tydrožhtorid. Získá se 400 mg ^^οαΜ-ΟΡί^ o teplotě tání 252 až 257 °^C '^oz^a^ a opticlcé rotaci ^{W j} = -ЗЗ,^{7 0 (}oeththn0)^, který je podle vysokotlaké kapalinové hhržmahožgrhit tvořen beta-enaotžomerem o čistotě 99 %.

Dalším zpracováním matečných louhů se získá druhý p^c^díL produktu o hmoonnoti 80 mg ^a t^lttě tán 254 ^až 258 °C (rak^d). Celk^ový výtěži čirá 56 %.

gamoaeematiomer

Ve 23 Ol oeehaaolu se rozpustí 2,07 mg (6,4 mmo) d(·^)-⁸-alužr-5-(o-fljžгft]oУ.)-2,3,4,4a,5,9^b-htxh^tydro-1H-^pyri^dž Γ4,3-^b)iodžl-^tydržhhlžridu ^{( W} = ⁺39 °) a 1,3 ^g (7^ Mmo) levotočivého 5-(o-iLj’žOfeonyl)2 2-hy^džO}yrt<alatly₎rdrolUxraou, roztok se v dusíkové atmosféře 15 oinu: míchá při teplotě oístaoosi, pak se k němu přidá 300 mg 5% paládia na mí jako katalyzátoru a směs se 3 hodiny hydrogenuje za htoožféri.c^kého tlaku.

Zpracováním reakční směsi postupem popsaným výše pro alfa-enaotžootr se získá 2,4 g surového produktu ve formě žluté pěny. Pěnnoitý moaterál se rozp^sí ve 40 Ol acetonu a roztok se přidá k 20 ol ethylenem nasyceného chlorovodíkem. Směs se nechá 2 hodiny stát při teplotě oístaoosi, načež se zfiltruje, čímž se získá 980 mg hr^drochtoridu. Odpařením fH^ětu se získá 1,7 g pěnovitého zbytku. Shora uvedené ornat^á^ se separátně dhr^matograf^ují na silkaagelu a na frakce žb8aαtUjcí produkt se znovu působí chlorovodíkem.

^Zís^ká se jtdoα^{k 140} m^{g p}roduktu o optici rotaci [fl]_D ⁺1^,4 ⁰ (methano) ^a j^edn^ak ⁸⁰⁰ mg ^rotoktu o optické rotaci falD = ^+1,7 ⁰ ^etnano). Oba tyto ^poddly t^^^ tóní ²⁵⁴ až 2⁵⁶ °^C a ^podle vysokotlaké ^kapalinové c^hromaao^žrl^ait jsou tvořeny vždy g^a°a~ -eoаntžooereo o čistotě 98 %.

epsilon-enantiomer

Postupem popsaným výše pro alfa-enantiomer se nechá reagovat 968 mg (3,0 mmmi) 11-)-8-fluor-5-( p-fluorfenl )-2,3,4,4a, 5, Sb-hexatydro-1 H-pyrido [4,3-b]indil-hydricW.oridu ' o optické rotaci [oí]_D = -4^0,9 ° a ekvimoHrní imo^vi pravotočivého 5-^^1^^0^1)-2-hyUrixytrtrahydrifuranu získaného postupy podle Siásti B1 příkladu 8 a části B příkladu 11. Získá se 1 300 mg surového delta-enantoomeru ve formě světležlutého pryskyřiČnatého maatriálu. Tento pryskyřičnatý matteiál se převede na hydrochhorid. Výtěžek hydrochloridu tajícího při 24⁰ a³ 25⁰ °C ^Lní ⁸³⁵ mg ⁽⁵⁷ %. Tento h/droch^hor^id se chrommao^ori^afuje na 30 g sLlk^É^gelu, frakce obsahhUící produkt se odpaří a na zbytek se znovu působí chlorovodíkem· Zís^ká se ⁶¹⁰ mg ^3ádané^ho ^pro^duktu o teplot ^tání 2⁵⁷ a³ 26⁰ °C a opl^ck^ rotaci = “²»⁷ ° (me^rhahoⁱ), jeho³ čistota ^po^dle vysokotlaké ka^palinov^é hhroшato^uri^hir činí 98 %.

Příklad 14

Za pouUití postupu popsaného v příkladu 8 se rozštěpí násseduUicí dl-trans^-ary!-2,3,44 4 a, 5,98-)1^^^^0-1 H-ppyrdd^l-b] indoly na pravotočivé a levotočivé enantiomery, které se izolují ve formě hydroechoridů;

^Y1

X1	Y1
H	H
H	p-F
H	o-F
F	H
F	o-F
F	m-F

PPíklad 15

Postupem podle příkladu 13 se za pooUití ^cern^kých nebo mantiomerních 5-ary1-2,3,4,4a,5,9b-hexathddOi11н-pidol[4,3-b]indol-hydrichluridů, připravených výše, ad-, 1- nebe dl-soomerů 5-hryl-2-ϊdUrixytrtaahydrifuranu nebo 6-hryl22hlfцrdroxyteihhlyudoopyrunu získej vidy enantiomery a Uiasterθomrry násled^ícího obecného vzorce

pokud η = 3

X1	*1	Z1
H	H	H
H	H	p ~ц’
я	H	p-íxh
F	p-F	m-F
F	p-F	• o γόη..
F	H	У '
H	p-F
H	o-F
F	H	H

pokud η = 4

X,	Y1
F	H	Я
F	H	m-0CH3
H	p-F	H
H	m-F	o-F
H	H	o-OCH3
H	p-F	p-F
H	o-F	o-F
F	p-F	p-F
F	p-F	р-ОСНЦ
F	p-F	H
H	H	H

Pokud se namísto paládiového katalyzátoru použije katalytického množství katalyzátoru na bázi platiny, rhodia, ruthenia nebo Raney-niklu, a reduktivní alkylace popsaná v příkladu 13 pro alfa-enantiomer se provádí při teplotě od -10 °C do 50 °C za tlaků pohybujících se od atmosférického tlaku do 1,0 MPa za použití shora zmíněných laktolů a 5-aryl-2,3,4,4a,5,9b-hexahydro-1H-pyridoΓ4,3-b]indolů, získají se analogicky rovněž výše uvedené sloučeniny.

Výše uvedené produkty se obdobně získají i v tom případě, opakuje-li se reduktivní alkylace s výše zmíněnými reakčníini složkami, ale za použití natriumkyanborohydridu jako redukčního činidla (jak je popsáno v příkladu 13 pro beta-enantiomer), a pracuje-li se při teplotách od -10 °C do 50 °C.

Příklad 16

A. dl-trans-8-fluor-5-(p-fluorfenyl)-2-[4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)butyl] -2,3,4,4a,5,9b-hexahydro-1H-pyrido [4,3-b]indol-асеtát

К 5 g dl-trens-3-fluor-5-(p-fluorfenyl)-2- ' 4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)butyl]-2,3,4,4a,5,9b-hexahydro-1H-pyrido[4,3-b]indol-hydrochloridu v 75 ml vody se přidají 3 ml vody obsahující 1,0 g hydroxidu sodného a uvolněná báze se extrahuje 150 ml diethyletheru. Etherická vrstva se oddělí, vysuší se síranem hořečnatým a přidá sekni 1 ml ledové kyseliny n t>ve. Organické rozpouštědlo a nadbytek kyseliny octové se odpaří za sníženého tlaku, zbytek se trituruje s hexanem e pak se odfiltruje.

B. Enanti omámí trnns-6-fljorp5-(i·-if.uorfenyl)-2-[Ч-О^’^гоз^у^-^^^(p-fl uorf enyDbuty 1 -2,3,4,4a,5,9b-0exa^ord^Oz 1 --р^п^Со [4,3-bKíndo-citrát

-УгосС-о^С gaϋ-enantioieru sloučeniny uvedené v názvu připravený podle příkladu 13, se shora popsaným postupem převede na volnou bázi. Ether se o^J^i^n^:í n volná báze se vyjme ethano^m. K ethanoicckému roztoku se přidá ekvimoární mLnožsví bezvodé kyseliny citrónové rozpuštěné v о^апо^ a výsledná směs se 15 míchá. Odpařením rozpouštědla ve, vakuu se získá žádaný citrát·

Za použií shora popsaného postupu se analogickým způsobem za použil kyseliny bromovodíkové, kyseliny sírové, kyseliny fosforečné, kyseliny ieaeinzvk, kyseliny filmařové, kyseliny jantarové, kyseliny mléčné, kyseliny vinné, kyseliny glukonové, kyseliny cukrové nebo kyseliny i-tojuensulfonzvк a lbbovolné ze sloučenin shora uvedeného obecného vzorce I zís^i^ají další ftreaceujicky jpiZřebitelnк sooi s kyselinami.

P říkl- t C 17

Aitagonisováií účinků aimétaminu nn krysy - provedení s výsledky testu

Účinky sloučenin podle vynálezu na hlavní příznaky vyvolané ai‘etнiinem se testují na krysách za ioojítí škály podle vzoru, který pop^sai Quunton n -aeliwell, n Welssman. Skupiny po 5 krysách se wníítí do ' zakrytých klecí z plastické -íc^o;i_> o rozměrech cca 26 cm i 42 cm i 16 cm. Po krátké aklimatizaci v klecích se krysám z každé skupiny podá subkutánně testovaná sloučenina n po 1, 5 a 24 hodinách pak intraieriOoneálnt 5 mg/kg d-tolfetnmn-suufátu. Zn 1 hodinu po podání —^«^'teminu se u každé krysy pozoruje oharekteristCcké chování po podCíní tméttminu, irojevující se pohybem krysy okolo klece. Nn základě odezvy po podání am<^ttm.nu při různých dávkách testovtných sloučenin je možno stenoovt účinnou dávku přísjuš-é sloučeniny potřebnou k tnttgonisování nebo blokování ch-arakeeisSického chování po podání amettminu, projevujícího se pohybem po kleci, u 50 % pokusných krys (ΕΏ^θ). čts zvolený pro vyhodnocování spadá do doby vrcholného účinku airfetaminu, který se projevuje za 60 nž 80 minut po podání této látky.

Shorn popsaným postupem byly testovány následnicí 4a,9b-trtnu-ulojčeniny co do schopnoosi blokovat účinky ameitminu nn chování pokusných zvířat.

Tabulka A	a V1

Výsledky dosažené se směsi diastereoieгů těch sloučenin, v nichž H obsahuje sekundární alkoholovou skupinu a jednoho dituteeeoierů Л-щО- 4a, ЭЬ-·^,^--)^-!ldropiridoindolů

X1	Y1	R	1 hod	ED50 (mg/kg) 5 ' hod	24 hod
H	H	Н^бН-ССН”	0,032-0,1	0,032-0,1	0,1	-0,32
H(t)	H	р-РСбН4СН-(СН2)з- OH	0,1-0,32	0,1-0,32	0,1	-0,32
H	H	p-^HH3OH6H4^H-I^HH2) 3-	0,1-0,32	0,1-0,32		,1,0
H	H	P-W^C-ÍCH^3-	~ 0,32	0,1-0,32		0,32

O

22180?

pokračování tabulky A

X1	Y1	R	1 hod	ED50 (tng/kg) 5 hod	24 hod
F	p-fluor	C6H5CH-(CH2)3-	OJ-0,32	0,1-0,32	<0,32
		OH
F	o-fluor	p.íí!6H4CH-(CH 2)3- OH	< 0.32	<0,32	< 0,32
F	p-fluor	p-K6H4CH-(CH2)3-	- 132-0,1	9,032-21	0,032-0,
		ÓH
F	p-fluor	p-CH,OC,H.CH-(CH9)„ Óh	7,1-0,32	<0,1	<0,32
F	p-fluor	p-fc6h4c-(ch2)3-	<1,0	<1,0	< 1,0
H(b)	H	H	3,2-32	>3,2	> 32
H(b) H(b)	H H	C2H5 сбн5си2-	^1,0 Л-10	>3,2 3,2-32	NT c >32
H(b) Navane	H (per os)	C6H5(CH2)3-	3,2-10 0,32-1,0	3,2-10 >10	>10 >32

Legenda:

(a) pro odpovídající 4a, 9b-cis-analog nalezena hodnota ^56 mg/kg (za 1 ho- dinu) (b) americký patentní spis č- 3 991 199 (c) netestováno (d) cis-9- [3-( 4-methyl·-1 -piperazinyDpropyliden]-2-(ditnethylsQlf onamidojthioxanthen (americký patentní spis č. 3 310 553)

Tabulka В

Výsledky testu, při nichž byly sloučeniny podle vynálezu, uvedená v tabulce A, porovnávány s odpovídajícími delta-subst.-5-aryl-1,2,3,4-tetrahydropyridoÍ4,3-b]indoly z amerického patentního spisu Č.4 001 263. Fro každou dvojici jsou nejprve uvedeny výsledky dosažené se známou sloučeninou (a) a potom výsledky dosažené se sloučeninou podle vynálezu (b). Kde je to uvedeno, byla testovaná látka podána rovněž orálně (p.o.) a testy byly prováděny 48 hodin

X1	Y1	R	1 hod	ED50 (nsg/kg)	způsob podání
5 hod	24 hod	48 hod
H	H	C6H5CH-(CH2)3-	(a) 3,2-10	3,2-10	>10	-	i.p.
		ÓH	(b) 0,032-0,1	0,032-0,1	0,1-0,32	-	i.p.
F	p-F	d-FC6H4CH-(CH2)3-	(a) 0,1-0,32	0,1-3,2	1,0-3,2	3,2-1,0	i.p.
		1	(b) 0,032-0,1	0,032-0,1	0,032-0,1	0,1-0,32	i.p.
		OH	(a) 1-3,2	0,32-1,0	1,0-.3,2	-	p.o.
			(b) 0,32-1,0	0,1-0,32	0,1-0,32	-	p.o.
F	p-F	p-FC6H C(CH2) -	(a) 3,2-1,0	>10	-	-	i.p»
		δ	(bX.1,0	<1,0	<1,0		i.p·
F	O-F	p-fc6h4ch-(ch2)3-	(a) 0,32-1	1-3,2	>10		i^p.
		ÓH	(b) 0,1-0,32	cca 0,1	cca 0,1	-	i-«p.
			(b) < 1	<1	< 1	-	p.o.

Tabulka С

Výsledky testů (v ^ug/kg) s diastereoiuery elfa,beta a gama,delta separovanými v příkladu 5 a s každým z enantlomerů alfa, beta, gema, delta, získaných rozštěpením postupem podle příkladu 6. V každém z těchto příkladů odpovídají sloučeniny vzorci

sloučenina	[<X1D	1 hod	EDj0 (/ig/kg) 5 hod	24 hod
elfa,beta,gama,delta	-	32-100	32-100	32-100
(směs diastereomerů)
alfa,beta	-	-	32-100	32-100
alfa	*32,2 0	120	32-100	32-100
beta	-33,C 0	>1 000	->1 000	>1 000
gama,delta	-	-	32-100	32-100
game	*3,1	180	32-100	32-100
delta	-2,7	Я 000	560	320-1 000

Tabulka D

Hodnoty (mg/kg) získané s vyčištěnými enantiomery elfa, beta, gama a delta odpovídajícími vzorci uvedenému v tabulce C, ale připravenými postupem popsaným v příkladu 13. Testy byly prováděny 72 hodiny enantiomery BR₀ (mg/kg) (viz vzorec

u předchozí tabulky	1 hod	5 hod	24 hod	48 hod	72 hod
alfa	+30,1 0	0,023	0,014	0,033	cca 1	>10
beta	-33,7 0	> 10	5,7	> 10	z10	>10
gama	+ 1,7 0	0,178	0,045	0,018	cca 1	z 1
delta	- 2,7 0	Z 10	5,7	j10	> »0	z10

Příklad 18

Inhibice vazby ^H-spiroperidolu na receptory dopaminu - provedení a výsledky testu

Bylo zjištěno, Že relativní afinita léčiv к vazebním místům dopaminu je v korelaci s jejich relativní farmakologickou účinností co do ovlivňování chování zprostředkovávaného pravděpodobně receptory dopaminu lviz například Buřt a spoll, Molecular Pharmacol., 12 800 - 812 (1976) a zde citované literární piáce]. Vynikající zkoušku schopnosti vázat se na neuroleptické receptory vyvinuli Leyson a spol. [Biochem. Pharmacol»_e 2J, 307-316 (1978)] za použití ^H-spiroperidolu (spiperonu) jako značeného ligandu. Používá se následujícího postupu:

Samci krys (Sprague-Dawley, CD, 250 až 300 g, Charles River Laboratories, Wilmington, HA) se dekapitují a jejich mozky se okamžitě vyjmou na ledově chladnou skleněnou desku к odstranění corpus striatum (cca 100 mg/mozek). Tkáň se homogenizuje ve 40 objemech (1 g * 40 ml) ledově chladného tris-pufru o pH 7,7 (50 mM tris £hydroxymethyl aminomethen-hydrochlorid). Homogenát se dvakrát odstřeluje vždy 10 minut při 50 000 -g (20 000 otáček/min^ přičemž intermediární sraženina se rehomogenizuje ve stejném objemu čerstvého shora uvedného pufru.

Finální sraženina se opatrně suspenduje v 90 objemech studeného, čerstvě připraveného (starého méně než 1 týden) 50 mM tris-pufru o pH 7,6, obsahujícího 120 mM chlorid sodný (7,014 g/litr), 5 mM chlorid draselný (0,3728 g/litr), 2 mM chlorid vápenatý (0,222 g/litr), 1 mM chlorid hořečnatý (0,204 g/litr), 0,1 % kyselinu askorbovou (1 mg/ml) a 10 ^iM pargylin (100^ul zásobního roztoku/100 ml pufru; zásobní roztok = 15 mg/10 ml redestilované vody). Itysellna askorbová a pargylin se denně přidávají čerstvé.

Tkáňová suspenze se na 5 minut umístí do vodní lázně o teplotě 37 °C к zajištění inaktivace tkáňové monoaminooxidázy a až do použití se chladí ledem. Inkubační směs sestává z 0,02 ml roztoku inhibitoru, I,0 ml tkáňového homogenátu a 0,j ml značeného materiálu (^H-spiroperidol, New England Nuclear 23,6 Ci/mmol) připraveného tak, aby jeho obsah ve finálním inkubečním prostředí byl 0,5 nM (obvykle se ředí 2,5 Д11 zásobního roztoku 17 ml redestilované vody).

Zkumavky se inkubují postupně vždy 10 minut při teplotě 37 °C ve skupinách po třech, načež se z každé inkubační zkumavky 0,8 ml směsi zfiltruje přes filtr (Whatman GF/B) za použití účinné vakuové vývěvy. Každý filtr se přenese do scintilační nádoby, přidá se 10 ml kapalného scintilačního fluoridu vápenatého a obsah každé nádoby se několik sekund intenzívně míchá. Vzorky se nechají stát přes noc_? až filtry zprůsvitní, znovu se promíchají, načež se 1,0 minuty měří radioaktivita.

-15 3

Množství vázané látky se vyjadřuje v počtu fentamol (10 mol) ^JH-spiroperidolu, vázaných na mg proteinu. Trojmo se rovněž provádějí kontrolní pokusy (nosné prostředí neb 1-butaclamol, 10 M; 4,4 mg rozpuštěny ve 200 Д21 ledové kyseliny octové, pak roztok zředěn redeštilovanou vodou na 2,0 ml zásobního roztoku o koncentraci 10“⁴ M, který se uchovává v chladničce), slepé pokusy (d-butaclamol, 10”? M; 4,4 mg/2 ml pro přípravu 10”⁴“ M zásobního roztoku; jinak stejný postup jako při použití 1-butaclamolu) a pokusy s roztoky inhibitoru. Za použití semilogaritmického papíru se zjistí koncentrace potlačující vazbu o 50’% (IC^q). Nerozpustné testované látky se rozpuštějí v 50% ethanolu (koncentrace ethanolu v inkubačním prostředí 1 %).

Výsledky dosažené s různými formami trans-8-fluor-5-(p-fluorfenyl)-2-[4-hydroxy-4-(p-fluorfenyl)butyl]-2,3,4,4a,5,9b-hexahydro-1H-pyridof4,3-b]indol-hydrochloridu jsou shrnuty do následujícího přehledu:

sloučenina inhibice vazby ^H-spiroperidolu (mM)

směs a j^-diastereomerů	21
^Д-diestereomer z příkladu 5	23
pravotočivý л-enantiomer
z příkladu 6	22
levotočivý β-enantiomer
z příkladu 6	1 800
j;d-diastereomer z příkladu 5	23

sloučenina	inW^ice vazby ^-spirop^i^:LUoL^u IC5Q (mM)
pravotočivý y-enantiomer
z příkladu 6	25
levotočivý á-enantiomer
z příkladu 6	350

Příklad 19

Tablety

Smísením následujících složek v uvedených hmotnostních poměrech se připraví tabletový základ.

sacharóza (USP)80,3 tapiokový ákrob13,2 stearát hořečnatý6,5

K tomuto tableoovámu základu se přimísí takové moosSví y-enantiomeru trans-8-fluor-5- (p-fluorf enyl) -2- [4- (p-fluorfeinl) - 4-hydrBxybuty1) -2,3,4,4a,5,9^-he:^i^lh^y^^r^<^-1 H-pyrido[4,3-b)inUtl-Uydrtchltridu, aby se po níže uvedeném zpracování získaly tablety obseaující 1,0, 2,5, 5,0, resp. 10 mg účinné látky. Výsledné směsi se pak běžným způsobem zpracuj na tablety o hmoStntti 360 mg

P říkl ad 20

Kapsle , Připraví se směs obsaahjcí následujcí složky:

uahičitan·vápenatý 17,6 sekundární fosforečnan vápenatý 18,8 křemičitan hořečnatý· (USP) 5,2 laktóza (USP) 5,2 bramborový Škrob 5,2 stearát hořečnatý ' 0,8

K této smmsi se přidá další poddl stearátu hořečnatého o hmootnosi 0,35 g a takové Minoství trans-S-fern!-^- (4-hlduotyl-4feeyl^bbUtl)-2,3,4,40,5,9b-hexalwУuo-1 H-pyrido [4,3-b] indol-hydrochloridu, aby se po níže popsaném zpracování získaly kapsle ^snahu^! 1,0, 2,5, 5,0, resp. 10 mg účinné látky.

Připravenými směsmi se plní běžné tvrdé želat^nové kapsle v mnoesví 350 m»/kapsle.

Píkl^ ad 21

Suspenze

Připraví se suspenze Ul-t0ant-8-fUoor---(p-fluorfenyl)-2-[UlUySroxy-4-(p-meuatxyfenyl) butyl]-2,3,4,0a,5_>bb^uhex⁰U^ydro-1H-p^plidc^t4, S-bJiráol-acet^u o následuji složení:·

účinná látka

70% vodný sorbitol glycerin (USP) arabská guma (10% roztok) polyvinylpyrrolidon destilovaná voda

25,00 g

741,29 g

185,35 g

100,00 ml

0,50 g doplnit do 1 litru

К této suspenzi se к zlepšení organoleptických vlastností mohou přidat různá sladidla a chulové přísady. Suspenze obsahuje zhruba 25 mg účinné látky v 1 ml·

Příklad 22

Sesamový olej se sterilizuje dvouhodinovým záhřevem na 120 °C, načež se к němu přidá takové množství práškového právotočivého d-enentiomeru trans-8-fluor-5-(p-fluorfenyl)-2- [4- (p-f luorf enyl -4-hydroxybu tyl] -2,3,4,4e, 5,9b-hexahydro-1 H-pyrldo [4,3-b] indol-hydrochloridu, aby výsledná suspenze obsahovala 0,025 % hmotnostních účinné látky· Pevná účinná látka se v oleji důkladně disperguje za použití koloidního mlýnu· Výsledná suspenze se zfiltruje přes síto 100 až 250 ok a plní se do sterilních ampulí, které se pak zataví.

Claims (4)

1. Způsob výroby trans-2-substituovaných-5-aryl-2,3,4,4a,5,9b-hexahydro-1H-pyrido[4,3-b]indolů obecného vzorce I (I) ve kterém vodíkové i trans

X₁ a ^Z1 n

atomy navázané na atomech uhlíku v polohách 4a a 9b jsou ve vzájemném uspořádání které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají vždy atom vodíku nebo fluoru, představuje atom vodíku, atom fluoru nebo methoxyskupinu a má hodnotu 3 nebo 4, vyznačující se tím, že se právotočivý nebo racemický amin obecného vzorce VIII (VIII) ve kterém

X₁ a Y₁ mají shora uvedený význam, nechá reagovat s ekvimolárním množstvím sloučeniny obecného vzorce XIV (XIV) ve kterém

Z) mé shora uvedený význam a q mé hodnotu 1 nebo 2, v přítomnosti inertního organického rozpouštědla a v pMOomnosSi redukčního činidla, jímž je ekvivalentní mmnoství natriumkyanborolhydridu nebo vodík a katalytické mnosSví katalyzátoru na bázi ušlechtilého kovu, při tepictě od -¹⁰ do 5⁰ °C.

2. Způsob podle bodu 1, vyznačuje! se tím, že se jako katalyzátor pouHje paládiím.

3. Způsob podle bodu 1 nebo 2, vyznačujeí se tím, že se používá pravotočivý výchozí amin.

4. Způsob podle lbbovolného z bodů 1 až 3, vyzne^^ící se tím, že se jako výchozí amin pouHje sloučenina vzorce