CZ301184B6 - Glykopeptidový derivát a farmaceutické prostredky, které jej obsahují - Google Patents

Abstract

Deriváty glykopeptidových sloucenin obecného vzorce II, kde R.sup.15.n. je -R.sup.a.n.-Y-R.sup.b.n.-(Z).sub.x.n.; R.sup.a.n. je ethylen, propylen nebo butylen; R.sup.b.n. je alkylen mající 8 až 12 atomu uhlíku; Y je síra, -NH-, nebo -NHSO.sub.2.n.-; Z je vodík; x je 1. Farmaceutické prostredky, které tyto glykopeptidové deriváty obsahují. Použití techto glykopeptidových derivátu jako antibakteriálních cinidel.

Description

Glykopeptidový derivát a farmaceutické prostředky, které jej obsahují

Oblast techniky

Tento vynález se týká nových derivátů glykopeptidových antibiotik. Tento vynález se rovněž týká farmaceutických prostředků, které tyto glykopeptidové deriváty a antibakteriální činidla obsahují a postupů pro přípravu těchto glykopeptidových derivátů.

Dosavadní stav techniky io

Glykopeptidy jsou známá třída antibiotik, produkovaných různými mikroorganizmy. Tyto komplexní multicyklické peptidové sloučeniny jsou účinná antibakteriální Činidla proti většině grampozitivních bakterií. Použití glykopeptidů jako antibiotik však bylo zastíněno polosyntetickými penicilíny, cefalosporiny a lincomycinem následkem vyšších hladin jedovatosti pro savce, pozorované u glykopeptidů. V minulých let se však objevily bakterie odolné vůči penicilinům, cefalosporinům apod., mající za následek například násobně odolné a methicilinově odolné stafylokokové (MRS) infekce. Glykopeptidy, například vankomycin, jsou typicky účinné proti takovýmto mikroorganizmům a vankomycin se stal lékem poslední volby pro MRS a další infekce. Glykopeptidy jsou považovány za účinné proti těmto odolným mikroorganizmům, protože působí jiným způsobem než jiná antibiotika. Z tohoto pohledu jsou glykopeptidy považovány za selektivně brzdící odlišný krok syntézy bakteriálních buněčných stěn než antibiotika penicilinového typu.

Přesněji vzato, buněčná stěna bakterie se skládá z acyklických póly sacharidových řetězců, zesíťovaných krátkými peptidy. Toto uspořádání zesíťovaných polysacharidu propůjčuje buněčné stěně mechanickou podporu a tak zabraňuje bakterii, aby následkem vysokého vnitřního osmotického tlaku pukla. Během syntézy stěnové buňky bakterie probíhá zesíťování polysacharidů po začlenění tipidově vázaných disacharido-pentapeptidových útvaru do acyklických póly sacharidových řetězců transglykolázovým enzymem. Následná zesíťovací reakce je posledním krokem v syntéze buněčné stěny a je katalyzována enzymem, který je známý jako peptidoglykanová transpeptidáza.

Jeden ze způsobů, kterým antibakteriální činidla uplatňují antibakteriální účinnost, je zpomalení transglykosylázového enzymu a tak rušivé působení při předposledním kroku syntézy buněčné stěny bakterie. Ačkoliv není přáním vázat se na teorii, má se za to, že glykopeptidová antibiotika, například vankomycin, se váží s vysokou afinitou a specifičností na N-koncové sekvence (tj.

L-lysyl-D-alanyl-D-alanin v organizmech citlivých na vankomycin) peptidoglykanových prekurzorů (známý jako lipidový meziprodukt II). Vázáním se na a maskováním těchto prekurzorů zabraňuje vankomycin jejich využití v biosyntéze buněčné stěny. A tak vankomycin zpomaluje bakteriální transglykosylázu, která je odpovědná za přidávání lipidových meziproduktových II podjednotek k rostoucím peptidoglykanovým řetězcům. Tento krok bakteriální syntézy buněčné stěny předchází zesíťovacímu transpeptidačnímu kroku, o kterém je známo, že je zpomalován beta-laktamovými antibiotiky. Rovněž se myslí, že vankomycin zpomaluje transpeptidaci, která se týká D-alanyl-D-alanínových zbytků aminových kyselin v peptidovém řetězci. Avšak, jelikož tento krok probíhá následně po transglykosylaci, tak zpomalování transpeptidace není přímo pozorováno.

V technice je známa řada derivátů vankomycinu a dalších glykopeptidů. viz například Patent US 4 639 433; US 4 643 987; US 4 497 802; US 4 698 327; US 5 591 714; US 5 840 684; a US 5 843 889. Další deriváty jsou uvedeny v EP 0 802 199; EP 0 801 075; EP 0 667 353; WO 97/28812; WO 97/38702; WO 98/52589; WO 98/52592; a v J. Amer. Chem. Soc.,1996, 118,

5ú 13 107 až 13 108; J. Amer. Chem. Soc., 1997, 119, 12 041 až 12 047; a v J. Amer. Chem. Soc., 1994, 116, 4573 až 4590. Popisy těchto a dalších dokumentů, na které je odkazováno v celé této přihlášce, jsou začleněny tímto do odkazů v jejich celistvosti.

-1 CZ 301184 B6

Jsou však potřebné glykopeptidové deriváty, které mají zlepšenou účinnost, selektivitu a sníženou jedovatost pro savce. Kromě toho určité mikroorganizmy počínají vytvářet odolnost vůči vankomycinu, například vankomycinu odolné enterokoky (VRB - Vankomycin-Resistant Enterococci). Proto by bylo vysoce žádoucí poskytnout nové glykopeptidové deriváty, které jsou účinné na široké spektrum bakterií, včetně odolných kmenů, například VRE. Kromě toho by bylo vysoce výhodné poskytnout glykopeptidové deriváty, které mají zlepšenou antibakteriální účinnost a selektivitu a nízkou jedovatost pro savce.

Podstata vynálezu io

Tento vynález poskytuje nové deriváty glykopeptidových antibiotik, které ve srovnání s nesubstituovanými glykopeptidy mají zlepšené vlastnosti, včetně zvýšené aktivity, selektivity a snížené jedovatosti pro savce. Například určité vankomycinové deriváty podle tohoto vynálezu prokazují vysoce zvýšenou antibakteriální účinnost ve srovnání s vankomycinem samotným. Tyto vanko15 mycinové deriváty jsou rovněž vysoce účinné proti vůči vankomycinu odolným enterokokovým kmenům, zatímco vykazují sníženou jedovatost pro savce.

Proto v jednom z prostředkových hledisek poskytuje tento vynález glykopeptidový derivát obecného vzorce 11

kde

R'⁵ je R^a-Y-R^b-(Z)_X;

R^a je ethylen, propylen nebo butylen;

R^b je alkylen mající 8 až 12 atomů uhlíků;

Y je síra, -NH-, nebo -NHSO2-;

Z je vodík;

x je 1;

nebo jeho farmaceuticky přijatelné soli.

Kromě toho tento vynález poskytuje farmaceutický prostředek, který obsahuje farmaceuticky 5 přijatelný nosič a léčebně účinné množství glykopeptidové sloučeniny obecného vzorce II.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou vysoce účinná antibakteriální činidla. Proto tento vynález poskytuje způsob léčení savce, který má bakteriální chorobu, přičemž tento způsob se skládá z podání savci léčebně účinného množství glykopeptidové sloučeniny obecného vzorce II.

Tento vynález rovněž poskytuje způsoby pro přípravu glykopeptidových derivátů, přičemž tyto způsoby jsou popsány dále v tomto dokumentu.

V dalším ze svých hledisek je tento vynález zaměřen na použití glykopeptidového derivátu obec15 ného vzorce II pro výrobu přípravků nebo léčiv pro léčivé ošetřování. Výhodně jsou přípravek nebo léčivo použity jako antibakteriální činidlo.

Výhodné sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou ty, které jsou uvedené v následující tabulce jako sloučeniny obecného vzorce II ajejich farmaceuticky přijatelné soli:

-3CZ 301184 B6

Čís.	R15
1	-CH2CH2-NH-(CH2)9CH3
3	-CH2CH2-NH-(CH2)7CH3
8	CH2CHrNH-(CH2)sCIb
10	-CH2CH2CH2-NH-(CH2)sCH3
11	-CH2CH2CH2CH2-NH-(CH2)7CH3
34	-CHzCHr-NHSOH^^s
36	-CH2CH2-S-(CH2)9CH3
95	-CH2CH2-NH4CH2)7CH(CH3)2
97	-{CHjh-NH-ÍCH^CHj
98	-(CH2)4-NH-(CH2)9CH3
100	-CH2CH2-NH-<CH2)7CH3
102	-ch2ch2-S4CH2)7ch3
104	-CH2CH2-NHSO2-<CH2)9CH3
159	-CH^Hr-NHSOHCH^CHj
164	-CH2CH2-NH-(CH2)i iCH3
233	~CH2CH2-S-(CH2)iiCH3
234	-OíaCHr^S-ÍCH^CHs
237	-CH2CH2CH2-S4CH2)8CH3
238	-€H2CH2CHz-S-(CH2)9CH3
240	-CH2CH2CH2CH2-S-<CH2)7CH3
249	^CH2CHr^(CH2)l0CH3
250	-CHjCHjCHr-S^CHzJmCHj
260	-CH2CH2CH2-S-{CH2)8CH3

-4CZ 301184 B6

Podrobný popis vynálezu

Tento vynález se týká nových derivátů glykopeptidových antibiotik a farmaceutických prostředků způsobů použití takovýchto glykopeptidových derivátů. Při popisování sloučenin, prostředků a způsobů podle tohoto vynálezu mají následující výrazy, pokud není udáno jinak, následující významy.

Definice

Výraz „alkyl“ se týkájednovazného zbytku rozvětveného nebo nerozvětveného nasyceného uhlovodíkového řetězce, který má výhodně od 1 do 40 uhlíkových atomů, výhodněji 1 až 10 uhlíkových atomů a ještě výhodněji 1 až 6 uhlíkových atomů. Tento výraz je osvětlen příklady skupin, jako například methyl, ethyl, n-propyl, /so-propyl, n-butyl, wo-butyl, n-hexyl, n-decyl, tetradecyl apod.

Výraz „substituovaný alkyl“ se týká alkylové skupiny podle shora uvedené definice, která má od ΐ do 8 skupin, výhodně 1 až 5 skupin a výhodněji l až 3 skupiny, vybrané ze skupiny, která se skládá z alkoxy, substituovaný alkoxy, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloalkenyl, acyl, acylamíno, acyloxy, amino, substituovaný amino, aminoacyl, aminoacyloxy, oxyaminoacyl, azido, kyano, halogen, hydroxyl, keto, thioketo, karboxyl, karboxylalkyl, thioaryloxy, thioheteroaiyloxy, thioheterocyklooxy, thiol, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, aryl, aryloxy, heteroaryl, heteroaryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, hydroxyamino, alkoxyamino, nitro, -SO-alkyl, -SO-substituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SOr-alkyl, -SO₂-substituovaný alkyl, -SO₂-aryl a -S0₂-heteroaryl.

Výraz „alkylen“ se týká dvojvazného zbytku rozvětveného nebo nerozvětveného nasyceného uhlovodíkového řetězce, který má výhodně od 1 do 40 uhlíkových atomů, výhodně 1 až 10 uhlíkových atomů, výhodněji l až 6 uhlíkových atomů. Tento výraz je osvětlen příklady skupin, jako například methylen (-CH₂-), ethylen (-CH₂CH₂-), propylenové isomery (např. -CHiCFLCH?- a

-CH(CH₂)CH2-) apod.

Výraz „substituovaný alkylen“ se týká alkylenové skupiny podle shora uvedené definice, které mají od 1 do 5 skupin a výhodně 1 až 3 skupiny, vybrané ze skupiny, která se skládá z alkoxy, substituovaný alkoxy, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloal35 kenyl, acyl, acylamino, acyloxy, amino, substituovaný amino, aminoacyl, aminoacyloxy, oxyaminoacyl, azido, kyano, halogen, hydroxyl, karboxyl, karboxyalkyl, thioaryloxy, thioheteroaryloxy, thioheterocyklooxy, thiol, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, aryl, aryloxy, heteroaryl, heteroaryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, hydroxyamino, alkoxyamino, nitro, -SO-alkyl, -SOsubstituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SO₂-alkyl, -SO₂-substituovaný alkyl, -SOr40 aryl a -SO₂-heteroaryl. Kromě toho takovéto substituované alkylenové skupiny zahrnují takové, ve kterých 2 skupiny na alkylenové skupině jsou spojeny tak, že tvoří jednu nebo více cykloalkylových, substituovaných cykloalkylových, cykloalkenylových, substituovaných cykloalkenylových, ary lových, heterocykl ických nebo heteroarylových skupin, připojených k alkylenové skupině. Výhodně tyto spojené skupiny obsahují alkylenové skupiny, ve kterých l až 5 alky lenových uhlíkových atomů je nahrazeno kyslíkem, sírou nebo -NR- kde Rje vodík nebo alkyl. Příklady substituovaných alkylenů jsou chlormethylen (-CH(Cl)-), aminoethylen (-CH(NH₂)CH₂), isomery 2-karboxypropylenu (-CH₂CH(CO₂H)CH₂-), ethoxyethyl (-CH₂CH₂O--CH₂CH₂-) apod.

Výraz „alkaryl“ se týká skupin -alkylen-aryl a -substituovaný alkylen-aryl, kde alkylen, substi50 tuovaný alkylen a aryl jsou definovány v tomto dokumentu. Tyto alkarylové skupiny jsou osvětleny na příkladech benzyl, fenethyl apod.

Výraz „alkoxy“ se týká skupin alkyl-O-, alkenyl-Ο-, cykloalky l-Ο-, cykloalkenyl-O- a alkynyl-Ο-, kde alkyl, alkenyl, cykloalkyl, cykloalkenyl a alkynyl jsou takové, jak jsou definovány

-5CZ 301184 B6 v tomto dokumentu. Výhodné skupiny alkoxy jsou alkyl-O- a zahrnují například methoxy, ethoxy, n-propoxy, Zso-propoxy, w-butoxy, /erc butoxy, ,s^A:-butoxy, n-pentoxy, 1,2-dimethylbutoxy apod.

Výraz „substituovaný alkoxy“ se týká skupin substituovaný alkyl-Ο-, substituovaný alkenyl-O-, substituovaný cykloalkyl-Ο-, substituovaný cykloalkenyl-O- a substituovaný alkynyl-Ο-, kde substituovaný alkyl, substituovaný alkenyl, substituovaný cykloalkyl, substituovaný cykloalkenyl a substituovaný alkynyl jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

io Výraz „alkylalkoxy“ se týká skupin -alkylen-O-alkyl, alkylen-O-substituovaný alkyl, substituovaný alkylen-O-alkyl a substituovaný alkylen-O-substituovaný alkyl, kde alkyl, substituovaný alkyl, alkylen a substituovaný alkylen jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu. Výhodné skupiny alkylalkoxy jsou alkylen-O-alkyl a zahrnují například methylenmethoxy (-CH₂OCH₃), ethylenmethoxy (-CH₂CH₂OCH₃), «~propylen-wo~propoxy (-CH₂CH₂CH₂OCH15 (CH₃)₂), methy len-Z-butoxy (-CH2-O-<(CH₃)₃) apod.

Výraz „alkylthioalkoxy“ se týká skupin —alkylen—S—alky 1, alkylen-S-substituovaný alkyl, substituovaný alkylen-S-alkyl a substituovaný alkylen-S-substituovaný alkyl, kde alkyl, substituovaný alkyl, alkylen a substituovaný alkylen jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

Výhodné skupiny alkylthioalkoxy jsou alkylen-S-alkyl a zahrnují například methylenthiomethoxy (-CH₂SCH₃), ethylenthiomethoxy (-CH₂CH₂SCHi). w-propylen-Zso-thiopropoxy (-OH₂CH₂CH₂SCH(CH₃)₂), methylen-Z-thiobutoxy (-CH₂SC(CH₃)₃) apod.

Výraz „alkenyl“ se týká jednovazného zbytku rozvětvené nebo nerozvětvené nasycené uhlo25 vodíkové skupiny, které má výhodně od 2 do 40 uhlíkových atomů, výhodněji 2 až 10 uhlíkových atomů a ještě výhodněji 2 až 6 uhlíkových atomů a která má alespoň 1 a výhodně od 1 do 6 míst vinylové nenasycenosti. Výhodné alkenylové skupiny zahrnují ethenyl (-CH=CH₂), «-propeny I (-CH₂CH=CH₂), úo^propenyl (-C(CH₃)=CH₂ apod.

Výraz „substituovaný alkenyl“ se týká alkenylové skupiny jak byla definována shora, která má 1 až 5 skupin a výhodně 1 až 3 skupiny, vybrané ze skupiny, která se skládá z alkoxy, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloalkenyl, acyl, acylamino, acyloxy, amino, substituovaný amino, aminoacyl, aminoacyloxy, oxyaminoacyl, azido, kyano, halogen, hydroxyl, keto, thioketo, karboxyl, karboxyalkyl, thioaryloxy, thioheteroaryloxy, thiohetero35 cyklooxy, thiol, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, aryl, aryloxy, heteroaryl, heteroaryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, hydroxyamino, alkoxyamino, nitro, -SO-alkyl, -SO-substituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SO₂-alkyl, -SO₂~substituovaný alkyl, -SO₂-aryl a

SCb-heteroarvI.

Výraz „alkenylen“ se týká dvoj vazného zbytku rozvětveného nebo nerozvětveného nenasyceného uhlovodíkového řetězce, který má výhodně od 2 do 40 uhlíkových atomů, výhodněji 2 až 10 uhlíkových atomů a ještě výhodněji 2 až 6 uhlíkových atomů a který má alespoň 1 a výhodnč od I do 6 míst vinylové nenasycenosti. Tento výraz je osvětlen příklady skupin jako jsou ethenylen (-CH-CH-), propenylenové isomery (např, -€H₂CH=CH- a -C(CH₃)=CH-) apod.

Výraz „substituovaný alkenylen“ se týká alkenylenové skupiny podle shora uvedené definice, která má od 1 do 5 skupin a výhodně 1 až 3 skupiny, vybrané ze skupiny, která se skládá z alkoxy, substituovaný alkoxy, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloalkenyl, acyl, acylamino, acyloxy, amino, substituovaný amino, aminoacyl, aminoacyl50 oxy, oxyaminoacyl, azido, kyano, halogen, hydroxyl, karboxyl, karboxyalkyl, thioaryloxy, thioheteroaryloxy, thioheterocyklooxy, thiol, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, aryl, aryloxy, heteroaryl, heteroaryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, hydroxyamino, alkoxyamino, nitro, -SO-alkyl, -SO-substituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SO-alkyl, -SO₂-substituovaný alkyl, -SOr-aryl a -SO-heteroaryl. Kromě toho tyto substituované alkenylenové skupiny zahrnují takové, ve kterých 2 skupiny na alkenylenové skupině jsou spojené tak, že tvoří jednu

-6CZ 301184 B6 nebo více cykloalkylových, substituovaných cykloalkylových, cykloalkenylových, substituovaných cykloalkenylových, arylových, heterocyklických nebo heteroarylových skupin, připojených na alkenylenovou skupinu.

Výraz „alkynyl“ se týká jednovazného zbytku nenasyceného uhlovodíku, který má výhodně od 2 do 40 uhlíkových atomů, výhodněji 2 až 20 uhlíkových atomů a ještě výhodněji 2 až 6 uhlíkových atomů a který má alespoň 1 a výhodně od 1 do 6 míst acetylenové (trojná vazba) nenasycenosti. Výhodné alkynylové skupiny zahrnují ethynyl (-C^CH), propargyl (-CH₂C^CH) apod.

io Výraz „substituovaný alkynyl“ se týká alkynylové skupiny podle shora uvedené definice, která má od 1 do 5 skupin a výhodně 1 až 3 skupiny, vybrané ze skupiny, která se skládá z alkoxy, substituovaný alkoxy, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloalkenyl, acyl, acylamino, acyloxy, amino, substituovaný amino, aminoacyl, aminoacyloxy, oxyaminoacyl, azido, kyano, halogen, hydroxyl, karboxyl, karboxyalkyl, thioaryloxy, thiohetero15 aryloxy, thioheterocyklooxy, thiol, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, aryl, aryloxy, heteroaryl, heteroaryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, hydroxyamino, alkoxyamíno, nitro, -SO-alkyl, -SO-substituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SO₂-alkyl, -SOr-substituovaný alkyl, -SO2-aryl a -SO₂-heteroaryl.

Výraz „alkynylen“ se týká dvojvazného zbytku nenasyceného uhlovodíku, který má výhodně od 2 do 40 uhlíkových atomů, výhodněji 2 až 10 uhlíkových atomů a ještě výhodněji 2 až 6 uhlíkových atomů a který má alespoň 1 a výhodně od 1 do 6 míst acetylenové (trojná vazba) nenasycenosti. Výhodné alkynylenové skupiny zahrnují ethynylen (-C=C-), propargylen (-CH₂C=C-) apod.

Výraz „substituovaný alkynylen“ se týká alkynylenové skupiny podle shora uvedené definice, která má od 1 do 5 skupin a výhodně 1 až 3 skupiny, vybrané ze skupiny, která se skládá z alkoxy, substituovaný alkoxy, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloalkenyl, acyl, acylamino, acyloxy, amino, substituovaný amino, aminoacyl, aminoacyloxy, oxyaminoacyl, azido, kyano, halogen, hydroxyl, keto, thioketo, karboxyl, karboxyalkyl, thioaryloxy, thioheteroaryloxy, thioheterocyklooxy, thiol, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, aryl, aryloxy, heteroaryl, heteroaryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, hydroxyamino, alkoxyamino, nitro, -SO-alkyl, -SO-substituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SO₂-alkyl, -SO₂-substituovaný alkyl, -SO₂-aryl a-SO₂-heteroaryl.

Výraz „acyl“ se týká skupin HC(O)-, alkyl-C(O), substituovaný alkyl-C(O)-, cykloalkyl-C(O)-, substituovaný cykloalkyl-C(O)-, cyktoalkenykC(O)-, substituovaný cykloalkenyl-C(O)-, arylC(O)—, heteroaryl-C(O)- a heterocykl-C(O)-, kde alkyl, substituovaný alkyl, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloalkenyl, aryl, heteroaryl a heterocykl jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

Výraz „acylamino“ nebo „aminokarbonyl“ se týká skupiny -C(O)NRR, kde každé Rje nezávisle vodík, alkyl, substituovaný alkyl, aryl, heteroaryl, heterocykl nebo kde obě skupiny R jsou spojeny tak, že tvoří heterocyklickou skupinu (např. morfolino), kde alkyl, substituovaný alkyl, aryl, heteroaryl, heterocykl jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

Výraz „aminoacyl“ se týká skupiny -NRC(O)R, kde každé Rje nezávisle vodík, alkyl, substituovaný alkyl, aryl, heteroarylu nebo heterocykl, kde alkyl, substituovaný alkyl, aryl, heteroaryl a heterocykl jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

Výraz „aminoacyloxy“ nebo „alkoxykarbonylamino“ se týká skupiny -NRC(O)OR, kde každé R je nezávisle vodík, alkyl, substituovaný alkyl, aryl, heteroaryl nebo heterocykl, kde alkyl, substituovaný alkyl, aryl, heteroaryl a heterocykl jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

-7CZ 301184 B6

Výraz „acy loxy“ se týká skupin alkyUC(O)O-, substituovaný alkyl-C(0)O, cykloalkylC(O)O-, substituovaný cykloalkyl-C(O)O-, aryl-C(O)O-, heteroaryl-C(O)O- a heterocyklC(O)O-, kde alkyl, substituovaný alkyl, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, aryl, heteroaryl a heterocykl jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

Výraz „aryl“ se týká nenasycené aromatické karbocyklické skupiny se 6 až 20 uhlíkovými atomy, která má jeden cyklický řetězec (např. fenyl) nebo násobně kondenzované (spojené) cyklické řetězce (např, naftyl nebo anthryl). Výhodné aryly zahrnují fenyl, naftyl apod.

io Pokud není jinak vynuceno definici pro arylovou skupinu, tak arylové skupiny se volitelně substituují 1 až 5 skupinami, výhodně 1 až 3 skupinami, vybranými ze skupiny, která se skládá z acyloxy, hydroxy, thiol, acyl, alkyl, alkoxy, alkenyl, alkynyl, cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný alkyl, substituovaný alkoxy, substituovaný alkenyl, substituovaný alkynyl, substituovaný cykloalkyl, substituovaný cykloalkenyl, amino, substituovaný amino, aminoacyl, acylamino, alkaryl, aryl, aryloxy, azido, karboxyl, karboxylalkyl, kyano, halogen, nitro, heteroaryl, heteroaryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, aminoacyloxy, oxyacylamino, sulfonamid, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, thioaryloxy, thioheteroaryloxy, -SO-alkyl, -SO-substituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SO₂-alkyl, -SO₂-sub$tituovaný alkyl, -S(N-aryl, -SCb-heteroaryl a trihalogenmethyl. Výhodné arylové skupiny zahrnují alkyl, alkoxy, halogen, kyano, nitro, trihalogen20 methyl a thioalkoxy.

Výraz „aryloxy“ se týká skupiny aryl-O-, kde arylová skupina je taková, jak je definována shora včetně volitelně substituovaných arylových skupin, jak rovněž jsou definovány shora.

Výraz „arylen“ se týká dvojvazného zbytku, odvozeného z arylu (včetně substituovaného arylu) tak jak bylo definováno shora a je osvětlen na příkladech 1,2-fenylen, 1,3-fenylen, 1,4-fenylen, 1,2-naftylen apod.

Výraz „amino“ se týká skupiny -NH₂.

Výraz „substituovaná amino“ se týká skupiny -NRR, kde každé R se nezávisle vybere ze skupiny, která se skládá z vodíku, alkylu, substituovaného alkylu, cykloalkylu, substituovaného cykloalkylu, alkenylu, substituovaného alkenylu, cykloalkenylu, substituovaného cykloalkenylu, alkynylu, substituovaného alkynylu, arylu, heteroarylu a heterocyklu za předpokladu, že obě R nejsou vodík.

„Aminokyselina“ se týká jakýchkoli v přírodě se vyskytujících aminokyselin a rovněž jejich syntetických analog a derivátů. α-Aminokyseliny obsahují uhlíkový atom, na který je vázána aminoskupina, karboxyskupina, vodíkový atom a rozlišující skupina, označovaná jako „postranní řetězec“. Postranní řetězce přírodně se vyskytujících aminokyselin jsou v technice známé a zahrnují například vodík (např. jako v glycinu), alkyl (např. jako v alaninu, val inu, leucinu, isoleucinu, prolinu), substituovaný alkyl (např. jako v threoninu, šeřinu, methioninu, cysteinu, aspartové kyselině, asparaginu, glutamové kyselině, glutaminu, argininu a lysinu), alkaryl (např. jako ve fenylalaninu a tryptofanu), substituovaný arylakyl (např. jako v tyrosinu) a heteroaryl45 alkyl (např. jako v histidinu).

Výraz „karboxyakyl“ nebo „alkoxykarbonyl“ se týká skupin ,,-C(O)O-alkyl“, ,,-C(O)O-substituovaný alkyl“, „-C(())0-cykloalkyl“, -C(O)O-substituovaný cykloalkyl“, ,,-C(O)Ó-alkenyl“, ,,-C(O)O- substituovaný alkenyl“, „-C(O)O-alkynyl“ a ,,-C(O)O-substituovaný alkynyl“, kde so alkyl, substituovaný alkyl, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, alkenyl, substituovaný alkenyl, alkynyl, substituovaný alkynyl jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

Výraz „cykloalkyl“ se týká cyklických alkylových skupin se 3 až 20 uhlíkovými atomy, které mají jeden cyklický řetězec nebo násobně kondenzované cyklické řetězce. Tyto cykloalkylové

-8CZ 301184 B6 skupiny zahrnují například monocyklické struktury, jako jsou cyklopropyl, cyklobutyl, cyklopentyl, cyklooktyl apod. nebo multicyklické struktury, například adamantanyl apod.

Výraz „substituovaný cykloalkyl“ se týká cykloalkylových skupin, které mají od 1 do 5 skupin a výhodně 1 až 3 skupiny, vybrané ze skupiny, která se skládá z alkoxy, substituovaný alkoxy, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloalkenyl, acyl, acylamino, acyloxy, amino, substituovaný amino, aminoacyl, aminoacytoxy, oxyaminoacyl, azido, kyanů, halogen, hydroxyl, keto, thioketo, karboxyl, karboxy laiky 1, thioaryloxy, thioheteroaryloxy, thioheterocyklooxy, thiol, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, aryl, aryloxy, heteroaryl, heteroio aryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, hydroxyamino, alkoxyamino, nitro, -SO-alkyl, -O-substituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SOr-alkyl, -SO₂-substituovaný alkyl, -SO-aryl a

-SO2-heteroaryl,

Výraz „cykloalkenyl“ se týká cyklických alkenylových skupin se 4 až 20 uhlíkovými atomy, které mají jeden cyklický řetězec a alespoň jeden bod vnitrní nenasycenosti. Příklady vhodných cykloalkenylových skupin zahrnují například cyklobut-2-enyl, cyklopent-3-enyl, cyklookt-3enyl apod.

Výraz „substituovaný cykloalkenyl“ se týká cykloalkenylových skupin, které mají od 1 do 5 sku20 pin a výhodně 1 až 3 skupiny, vybrané ze skupiny, která se skládá z alkoxy, substituovaný alkoxy, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloalkenyl, acyl, acylamino, acyloxy, amino, substituovaný amino, aminoacyl, aminoacyloxy, oxyaminoacyl, azido, kyanů, halogen, hydroxyl, keto, thioketo, karboxyl, karboxylalkyl, thioaryloxy, thioheteroaryloxy, thioheterocyklooxy, thiol, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, aryl, aryloxy, hetero25 aryl, heteroary loxy, heterocykl, heterocyklooxy, hydroxyamino, alkoxyamino, nitro, -SO-alkyl, -O-substituovaný alkyl, -SO-aryl, “SO-heteroaryl, -SOr-alkyl, -SOr-substituovaný alkyl, -SO₂-aryl a -S0₂-heteroaryl.

Výraz „halo“ nebo „halogen“ se týká skupin fluor, chlor, brom a jod.

„Halogenalkyl“ se týká alkylu jak je definován v tomto dokumentu, který je substituován 1 až 4 halogenovými skupinami podle definice v tomto dokumentu, které mohou být stejné nebo různé. Příkladné halogenalkylové skupiny zahrnují příkladně trifluoromethyl, 3-fluordodecyI, 12,12,12-trifluordodecyl, 2-bromoktyl, 3-bromo-ó-chlorheptyl apod.

Výraz „heteroaryl“ se týká aromatické skupiny s 1 až 15 uhlíkovými atomy a s 1 až 4 heteroatomy, vybranými z kyslíku, dusíku a síry uvnitř alespoň jednoho cyklického řetězce (pokud je více než jeden cyklický řetězec).

Pokud není jinak vynuceno definicí pro heteroarylovou skupinu, tak heteroarylové skupiny se volitelně substituují 1 až 5 skupinami, výhodně 1 až 3 skupinami, vybranými ze skupiny, která se skládá z acyloxy, hydroxy, thiol, acyl, alkyl, alkoxy, alkenyl, alkynyl, cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný alkyl, substituovaný alkoxy, substituovaný alkenyl, substituovaný alkynyl, substituovaný cykloalkyl, substituovaný cykloalkenyl, amino, substituovaný amino, aminoacyl, acyl45 amino, alkaryl, aryl, aryloxy, azido, karboxyl, karboxylalkyl, kyanů, halogen, nitro, heteroaryl, heteroaryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, aminoacyloxy, oxyacylamino, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, thioaryloxy, thioheteroaryloxy, -SÓ-alkyl, -SO-substituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SOr-alkyl, -S0₂-substituovaný alkyl, -SOr-aryl, -SOr-heteroaryl a trihalogenmethyl. Výhodné arylové skupiny zahrnují alkyl, alkoxy, halogen, kyanů, nitro, trihalogenmethyl a thioalkoxy. Tyto heteroarylové skupiny mají jeden cyklický řetězec (např. pyridyl nebo furyl) nebo násobně kondenzované cyklické řetězce (např. indolizinyl nebo benzothienyl). Výhodné heteroaryly zahrnují pyridyl, pyrrolyl a furyl.

„Heteroarylalkyl“ se týká (heteroaryl)alkylu-, kde heteroaryl a alkyl jsou takové, jak jsou defíno55 vány v tomto dokumentu. Příkladné sloučeniny zahrnují 2-pyridy Imethy 1 apod.

-9CZ 301184 B6

Výraz „heteroaryloxy“ se týká skupiny heteroaryl-O-.

Výraz „heteroarylen“ se týká dvojvazné skupiny, odvozené od heteroarylu (včetně substituované5 ho heteroarylu), jak je definováno shora a je osvětlen na příkladech skupin 2,6-pyridylen, 2,4pyridiylen, 1,2-chinolinylen, 1,8-chinolinylen, 1,4-benzofuranylen, 2,5-pyridnylen, 2,5-indolenyl apod.

Výraz „heterocykl“ nebo „heterocyklický“ se týká jednovazné nasycené nebo nenasycené io skupiny, která má jeden cyklický řetězec nebo násobné kondenzované cyklické řetězce s 1 až uhlíkovými atomy asi až 19 heteroatomy, výhodně s 1 až 4 heteroatomy, vybranými z dusíku, síry, fosforu a/nebo kyslíku uvnitř cyklického řetězce.

Pokud není jinak vynuceno definicí pro heterocyklickou skupinu, tak heterocyklické skupiny se volitelně substituují 1 až 5 skupinami, výhodně 1 až 3 skupinami, vybranými ze skupiny, která se skládá z alkoxy, substituovaný alkoxy, cykloalkyl, substituovaný cykloalkyl, cykloalkenyl, substituovaný cykloalkenyl, acyl, acylamino, acyloxy, amino, substituovaný amino, aminoacyl, oxyaminoacyl, azido, kyano, halogen, hydroxyl, keto, thioketo, karboxyl, karboxylalkyl, thioaryloxy, thioheteroaryloxy, thiohetrocykloxy, thiol, thioalkoxy, substituovaný thioalkoxy, aryl, aryloxy, heteroaryl, heteroaryloxy, heterocykl, heterocyklooxy, hydroxyamino, alkoxyamino, nitro, -SOalkyl, -SO-substituovaný alkyl, -SO-aryl, -SO-heteroaryl, -SO2-alkyl, -SCS-substituovaný alkyl, -SO₂-aryl, -SO₂-heteroaryl. Tyto heterocyklické skupiny mají jeden cyklický řetězec nebo násobně kondenzované cyklické řetězce. Výhodné heterocykly zahrnují morfolino, piperidinyl apod.

Příklady dusíkatých heterocyklů a heteroarylů zahrnují, ale nejsou na tyto omezeny, pyrrol, imidazol, pyrazol, pyridin, pyrazin, pyrimidin, pyridazin, indolizin, isoindol, indol, indazol, purin, chinolizin, isochinolin, chinolin, ftalazin, naftylpyridin, chinoxalin, chinazolin, cinnolin, pteridin, karbazol, karbolin, fenanthridin, akridin, fenanthrolin, isothiazol, fenazin, isoxazol, fenoxazin, fenothiazin, imidazolidin, imidazolin, piperidin, piperazin, indolin, morfolino, piperi30 dinyl, tetrahydrofuranyl apod. a rovněž heterocykly, které obsahují N-alkoxy-dusík,

Další třída heterocyklů je známa jako „korunové sloučeniny“, což se týká specifické třídy heterocyklických sloučenin, které mají jednu nebo více opakujících se jednotek obecného vzorce [-(CH₂)_aA-], kde a se rovná nebo je větší než 2 a A v každém samostatném výskytu je O, N, S nebo P. Příklady korunových sloučenin zahrnují, uvedeno jen jako příklady, [-(CH2)3-NH-]3, [-((CH₂)2-O)4-((CH2)₂-NH)₂] apod. Typicky tyto korunové sloučeniny mají od 4 do 10 heteroatomů a 8 až 40 uhlíkových atomů.

Výraz „heterocyklooxy se týká skupiny heterocykl-O-.

Výraz „thioheterocyklooxy“ se týká skupiny heterocykl-S40 Výraz „heterocyklen“ se týká dvojvazné skupiny, která se vytvoří z heterocyklů, jak je definován v tomto dokumentu a je osvětleno na příkladech skupin 2,6-morfolino, 2,5-morfolino apod.

Výraz „oxyacy lamino“ nebo „aminokarbonyloxy“ se týká skupiny -CC(O)NRR, kde každé R je nezávisle vodík, alkyl, substituovaný alkyl, aryl, heteroaryl nebo heterocykl, kde alkyl, substituo45 váný alkyl, aryl, heteroaryl a heterocykl jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

Výraz „sacharidová skupina“ se týká oxidovaného, redukovaného nebo substituovaného sacharidového jednovazného zbytku, kovalentně připojeného na glykopeptid nebo jinou sloučeninu přes jakýkoli atom sacharidové skupiny, výhodně přes aglykonový uhlíkový atom. Příkladné sacha50 ridy zahrnují, pro objasnění, hexózy, například D-glukózu, D-manózu, D-xylózu, D-galaktózu, vankosamin, 3nlesmethyl-vankosamin, 3-epi-vankosamin, 4—epi-vankosamín, akosamin, aktinosamin, daunosamin, 3-epi-daunosamin, ristosamin, A-methyl-D-glukamin, D-glukoronovou kyselinu, A-acetyl-D-glukosamin, Λ'-acetyl-D-galaktosamin, sialovou kyselinu, iduronovou

-10CZ 301184 B6 kyselinu, L-fukózu apod.; pentózy, například D-ribózu nebo D-arabinózu; ketózy, například D-ribulózu nebo D_fruktózu; disacharidy, například 2-0-(a-L“vankosaminyl)-p-D-glukopyranózu, 2-0-{3-desmethyl-a-L-vankosaminyl)-p-D-glukopyranózu, sacharózu, laktózu nebo maltózu; deriváty, například acetaly, aminy, acylované, sulfátované a fosforylované cukry;

oligosacharidy, které mají od 2 do 10 sacharidových jednotek. Pro účel této definice se na tyto sacharidy odkazuje s použitím konvenční třípísmenové nomenklatury a sacharidy jsou buď v otevřené, nebo výhodně v pyranózové formě.

Výraz „sacharidová skupina, která obsahuje amino“ se týká sacharidové skupiny, která má io skupinu amino. Příkladné sacharidy obsahující amino zahrnují L-vankosamin, 3-desmethylvankosamin, 3-epi-vankosamin, 4-epi-vankosamin, akosamin, aktinosamin, daunosamin,

3-epi-daunosamin, ristosamin, V-methyl-D-glukamin apod.

Výraz „cykloalkylová skupina se spirospojením“ se týká cykloalkylové skupiny, připojené na další cyklický řetězec přes jeden uhlíkový atom, společný pro oba cyklické řetězce.

Výraz „sulfonamid“ se týká skupiny obecného vzorce -SO₂NRR, kde každé R je nezávisle vodík, alkyl, substituovaný alkyl, aryl, heteroaryl nebo heterocykl, přičemž alkyl, substituovaný alkyl, aryl, heteroaryl nebo heterocykl jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu.

Výraz „thiol“ se týká skupiny -SH.

Výraz „thioalkoxy“ se týká skupiny -S-alkyl.

Výraz „substituovaný thioalkoxy“ se týká skupiny -S-substituovaný alkyl.

Výraz „thioaryloxy“ se týká skupiny aryl-S-, kde arylová skupina je definována jako shora, včetně volitelně substituovaných arylových skupin, rovněž definovaných shora.

Výraz „thioheteroaryloxy“ se týká skupiny heteroaryl-S-, kde heteroarylová skupina je podle definice shora, včetně volitelně substituovaných arylových skupin, rovněž podle definice shora.

Pokud jde o shora uvedené skupiny, které obsahují jednu nebo více skupin, rozumí se přirozeně, že tyto skupiny neobsahují žádné substituce nebo substituční modely, které jsou prostorově neuskutečnitelné a/nebo syntézně neproveditelné. Kromě toho sloučeniny podle tohoto vynálezu zahrnují všechny stereochemické isomery, které vznikají ze substituce těchto sloučenin.

„Glykopeptid“ se týká heptapeptidových antibiotik, vyznačujících se peptidovým jádrem poly35 cyklickým řetězcem, volitelně substituovaným sacharidovými skupinami, jako je například vankomycin. Příklady glykopeptidů, které jsou zahrnuty do této definice, lze nalézt v publikaci „Glycopeptides Classification, Occurence, and Discovery - Třídění, výskyt a objevy glykopeptidů“ autorů Raymond C. Rao a Luise W, Crandall, („Drugs and the Pharmaceutieal Sciences“, svazek 63, edit. Ramakrishnan Nagarajan, vyd. Marcal Dekker, lne.), která je tímto ve své celistvosti začleněna do odkazů. Příkladné glykopeptidy zahrnují ty, které jsou identifikovány jako A477, A35512, A40926, A41030, A42867, A47934, A80407, A82846, A83850, A84575, AB65, Actaplanin, Actinoidin, Ardacin, Avoparcin, Azureomycin, Balhimycin, Chloroorientiein, Chloropolysporin, Decaplanin, V-demethylvankomycin, Eremomycin, Galacardin, Helvecardín, Izupeptin, Kibdelin, LL-AM374, Mannopeptín, MM45289, MM47756, MM47761, MM49721,

MM47766, MM55260, MM55266, MM55270, MM56597, MM56598, OA-7653, Orenticin,

Parvodicin, Ristocetin, Ristomycin, Synmonicin, Teicoplanin, UK-68597, UK-69542, UK-72051, Vankomycin apod. Výraz „glykopeptid“, tak jak se používá v tomto dokumentu, je rovněž určen pro zahrnutí obecné třídy shora uvedených peptidů, na kterých chybí cukrová skupina, tzn. aglykonové řady glykopeptidů. Například odstranění disacharidové skupiny, privě50 šené na fenol na vankomycinu, dává při mírné hydrolýze vankomycinaglykon. Rovněž v rámci tohoto vynálezu jsou glykopeptidy, které jsou dále doplněny přídavnými sacharidovými zbytky, zejména aminoglykosidy, způsobem podobným jako u vankomycinu.

-11CZ 301184 B6 „Vankomycin“ se týká glykopeptidových antibiotik, které mají obecný vzorec:

Při popisování vankomycinových derivátů značí výraz „N^van-“ to, že skupina je kovalentně připojená na aminoskupinu vankomycinové skupiny vankomycinu. Obdobně výraz „N^leu-“ značí to, že skupina je kovalentně připojena na aminoskupinu leucinové skupiny vankomycinu.

„Volitelný“ nebo „volitelně“ znamená, že následně popsaná událost nebo okolnost může nebo nemusí nastat a že popis zahrnuje případy, kde řečená událost nebo okolnost nastává a případy ve kterých nenastává. Například, „volitelně substituovaný“ znamená, že skupina může nebo nemusí i o být substituována popsanou skupinou.

„Transglykosylázový enzymový substrát“, jak je použito v tomto dokumentu, označuje molekulární terč transglykolázového enzymu. Substrát se váže na enzym a případně má za následek syntézu bakteriální buněčné stěny. Působení tohoto enzymu je potlačováno ligandovou oblastí, která se váže na enzymový substrát. Ligand, například vankomycin, se váže na tento substrát a výsledkem je „maskování“ substrátu, aby se zabránilo jeho rozpoznání enzymem a následnému použití při konstrukci bakteriální buněčné stěny.

„Potence - síla“, jak je použito v tomto dokumentu, se týká nejmenší koncentrace, při které slou20 čenina nebo ligand jsou schopny dosáhnout žádoucího biologického nebo léčebného účinku. Potence sloučeniny nebo ligandu je typicky úměmá její afinitě k jejímu vazebnému místu. V některých případech může být potence v nelineárním vztahu k její afinitě.

Jak je použito v tomto dokumentu, výraz „inertní organické rozpouštědlo“ nebo „inertní roz25 pouštědlo“ nebo „inertní ředidlo“ znamená rozpouštědlo nebo ředidlo, které je v podstatě inertní v podmínkách reakce, ve které je použito jako rozpouštědlo nebo ředidlo. Příkladné materiály, které lze použít jako inertní rozpouštědla nebo ředidla zahrnují, pro objasnění, benzen, toluen, acetonitril, tetrahydrofuran („THF“), dimethylformamid („DMF“), chloroform („CHC1₃“), methylenchlorid (nebo dichlormethan nebo „CH₂Cl₂“), diethylether, ethylacetát, aceton,

- 12CZ 301184 B6 methylethylketon, methanol, ethanol, propanol, ísopropanol, terc-butanol, dioxan, pyridin apod. Pokud není specifikováno opačně, tak rozpouštědla použitá v reakcích tohoto vynálezu jsou inertní rozpouštědla.

„Farmaceuticky přijatelná sůl“ znamená takové soli, které si podržují biologickou účinnost a vlastnosti mateřských sloučenin a které nejsou biologicky nebo jinak škodlivé při podávaném dávkování. Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou schopné tvořit jak soli kyselin, tak zásad, na základě přítomnosti aminových a karboxy lových skupin.

io Farmaceuticky přijatelné adiční soli zásad se připraví z anorganických a organických zásad. Soli, které jsou odvozené z anorganických zásad, zahrnují, ale nejsou na tyto omezeny, sodné, draselné, lithné, amonné, vápenaté a hořečnaté soli. Soli, které jsou odvozené z organických zásad, zahrnují, ale nejsou na tyto omezeny, soli primárních, sekundárních a terciárních aminů, substituovaných aminů, včetně v přírodě se vyskytujících substituovaných aminů a cyklických aminů, včetně isopropylaminu, trimethy lam inu, diethylaminu, triethylaminu, tripropylaminu, ethanolaminu, 2-dimethylaminoethanolu, tromethaminu, lysinu, argininu, histidinů, kofeinu, prokainu, hydrabaminu, cholinu, betainu, ethylendiaminu, glukosaminu. N-alkylglukaminů, theobrominu, purinů, piperazinů, piperidinu a N-ethylpiperidinu. Rovněž se musí rozumět, že v praxi tohoto vynálezu jsou použitelné další karboxykyselinové deriváty, například amidy karboxykyselin, včetně karboxamidů, nižších alkylkarboxamidů, di(nižších alkyl)alkylkarboxamidů apod.

Farmaceuticky přijatelné adiční soli kyselin se připraví z anorganických a organických zásad. Soli, které se odvodí z anorganických kyselin, zahrnují soli kyseliny chlorovodíkové, kyseliny bromovodíkové, kyseliny sírové, kyseliny dusičné, kyseliny fosforečné apod. Soli, které jsou odvozené z organických kyselin, zahrnují soli kyseliny octové kyseliny, propionové kyseliny, glykolové kyseliny, hroznové kyseliny, šťavelové kyseliny, jablečné kyseliny, malonové kyseliny, jantarové kyseliny, maleinové kyseliny, fumarové kyseliny, vinné kyseliny, citrónové kyseliny, benzoové kyseliny, skořicové kyseliny, mandlové kyseliny, methansulfonové kyseliny, ethansulfonové kyseliny, p-toluensulfonové kyseliny, salicylové kyseliny apod.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu typicky obsahují jeden nebo více chirálních středů. Proto je tento vynález zamýšlen jako zahrnující racemické směsi, diastereomery, enantiomery a směsi, obohacené jedním nebo více stereoisomery. Rámec vynálezu, jak je popsán a jak jsou uplatňovány nároky, zahrnuje racemické formy sloučenin a rovněž jednotlivé enantiomery ajejich neracemické směsi.

Výraz „léčba - ošetřování“, jakje použit v tomto dokumentu, zahrnuje jakékoli léčení stavu nebo onemocnění živočicha, zvláště savce, zejména člověka a zahrnuje:

(i) zabránění, aby se onemocnění nebo stav objevoval u subjektu, který je náchylný k onemocnění, ale u něhož ještě nebyl diagnostikováno;

(ii) potlačení onemocnění nebo stavu, tzn. zastavení jeho vývoje, zmírnění onemocnění nebo stavu, tzn. způsobení ústupu stavu; nebo zmírnění onemocněním způsobených stavů, tzn. příznaků onemocnění.

Výraz „stav onemocnění, který je mírněn léčbou širokým spektrem antíbakteriálních činidel“, jak je použit v tomto dokumentuje zamýšlen pro pokrytí všech chorobných stavů, které jsou obecně uznávány v technice jako výhodně léčené širokým spektrem antíbakteriálních činidel obecně a těch chorobných stavů, u kterých je zjištěno, že jsou výhodně léčené specifickými antibakteriálními Činidly podle tohoto vynálezu. Tyto chorobné stavy zahrnují, ale nejsou na tyto omezeny, léčbu savce postiženého patogenní bakterií, zvláště stafylokokem (citlivé a odolné na methicilin), streptokokem (citlivé a odolné na penicilín), enterokokem (citlivé a odolné na vankomycin), a klostridíem (Clostridium difficile).

-13CZ 301184 B6

Výraz „léčebně účinné množství“ se týká množství, které je dostačující pro vyvolání léčby, jak je definována v tomto dokumentu, když se podává savci, který potřebuje tuto léčbu. Léčebně účinné množství se bude měnit v závislosti na subjektu a chorobném stavu, který má být léčen, vážností postižení a způsobu podávání a běžně je stanoví obvykle zkušený odborník.

Výraz „chránící skupina“ nebo „blokující skupina“ se týká jakékoli skupiny, která, když vázána na jednu nebo více hydroxylových, thiolových, aminových, karboxylových nebo dalších skupin nebo sloučenin, zabraňuje, aby nastaly nežádoucí reakce na těchto skupinách a přičemž tato chránící skupina se odstraní obvyklými chemickými nebo enzymatickými kroky, aby se znovu obnovila hydroxylová, thiolová, aminová, karboxylová nebo jiná skupina. Použitá konkrétní odstranitelná blokovací skupina není rozhodující a výhodné odstranitelné hydroxylové blokovací skupiny zahrnují obvyklé skupiny, například allyl, benzyl, chloracety I, thiobenzyl, benzyl idin, fenacetyl, t-butyl-difenylsilyl a jakoukoli další skupinu, kterou lze zavést chemicky do hydroxylové funkce a později selektivně odstranit bud’ chemickým nebo enzymatickým způsobem v mírných podmínkách, slučitelných s povahou produktu. Chránící skupiny jsou podrobněji uvedeny v publikaci autorů T.W. Greene a P.G.M. Wuts, „Protective Groups in Organic Synthesis Chránící skupiny v organické syntéze“ 2. vyd., 1991, John Wiley and Sons, N.Y., USA.

Výhodné odstranitelné aminové blokovací skupiny zahrnují obvyklé skupiny, například t-butyl20 oxykarbonyl (t-BOC), benzyloxykarbonyl (CBZ), fluorenylmethoxykarbonyl (FMOC), allyoxykarbonyl (ALOC) apod., které se odstraní za obvyklých podmínek, slučitelných s povahou produktu.

Výhodné karboxylové chránící skupiny zahrnují estery, například methyl, ethyl, propyl, /-butyl atd., které se odstraní za mírných podmínek, slučitelných s povahou produktu.

„Biologický účinek“, jak je použito v tomto dokumentu, zahrnuje, ale není omezeno na, zvýšenou afinitu, zvýšenou selektivitu, zvýšenou potenci, zvýšenou účinnost, prodloužené trvání působení, sníženou jedovatost apod.

Obecné syntézní postupy

Glykopeptidové sloučeniny podle tohoto vynálezu se připraví ze snadno dostupných výchozích materiálů s použitím následujících obecných způsobů a postupů. Bude oceněno, že tam, kde jsou uvedeny typické nebo výhodné podmínky pro způsob (tj. reakční teplota, doba, molámí poměry reakčních činidel. Rozpouštědla, tlaky atd.), lze použít i jiné podmínky způsobu, pokud není stanoveno jinak. Optimální reakční podmínky se mění podle použitých konkrétních reakčních činidel nebo rozpouštědel, ale tyto podmínky stanoví zkušený odborník běžnými optimalizačními postupy.

Kromě toho, jak bude zkušeným odborníkům zřejmé, obvyklé chránící skupiny jsou potřebné pro zabránění tomu, aby u určitých funkčních skupin nedocházelo k nežádoucím reakcím. Volba vhodné chránící skupiny pro konkrétní funkční skupinu a rovněž vhodných podmínek pro chránění nebo pro odstranění chránění, jsou v technice známé. Například, četné chránící skupiny a jejich zavedení a odstranění jsou popsány v publikaci autorů T.W. Greene a G.M. Wuts, „Protective Groups in Organic Synthesis - Chrániči skupiny v organické syntéze“ 2. vyd., 1991, John Wiley and Sons, N.Y., USA a v odkazech tam citovaných.

V následujících reakčních schématech jsou glykopeptidové sloučeniny ve zjednodušeném tvaru zobrazeny jako pole „G“, které má karboxy konec, označený [C], vankosaminaminový konec, označený [V], „nesacharidový“ aminový konec (leucin-aminová skupina), označený [N] a volitelně, resorc ino lovou skupinu, označenou [R]:

- 14CZ 301184 B6

ÍC}

M

V jednom výhodném provedení se glykopeptidové sloučeniny podle předloženého vynálezu připraví redukční alky lácí glykopeptidu, jakje ukázáno v následující reakci:

redukční alkylace

H_N Λ

OH /R«10 kde A představuje R^a minus jeden uhlíkový atom a R^a, R^b, Y, Z a x jsou takové, jak jsou definovány v tomto dokumentu. Tato reakce se typicky provádí nejprve stykem jednoho ekvivalentu glykopeptidu, například vankomycinu, s přebytkem, výhodné od 1,1 do 1,3 ekvivalentů požadovaného aldehydu v přítomnosti přebytku, výhodně 2,0 ekvivalentů terciárního aminu, například diisopropylethylaminu (DIPEA) apod. Tato reakce se typicky provádí v inertním ředidlu, například DMF, při teplotě okolí 1 až 2 hodiny až do tvorba odpovídajícího iminu a/nebo hemiaminalu je v podstatě úplná. Výsledný imin a/nebo hemíaminal se typicky neizoluje, ale reaguje na místě (in sítu) s hydridem kovu jako redukčním činidlem, například s natriumkyanoborohydridem apod., aby se získal odpovídající amin. Tato reakce se typicky provádí stykem iminu a/nebo hemiaminalu s 1 až 1,2 ekvivalenty redukčního činidla při teplotě okolí v methanolu v přítomnosti přebytku, výhodně 3 ekvivalentů, trifluoroctové kyseliny. Výsledný alkylovaný produkt se snadno vyčistí obvyklými postupy, například chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi. Překvapivě se při tvorbě iminu a/nebo hemiaminalu v přítomnosti trialkylaminu značně zlepší selektivita pro redukčně alkylační reakci., tzn. že redukční alkylace na aminoskupině sacharidu (tzn. vankosaminu) má přednost před redukční alkylací na N-konci (např. leucinylové skupině), alespoň v poměru 10:1, výhodněji 20:1.

Pokud je to žádoucí, tak glykopeptidové sloučeniny podle tohoto vynálezu se rovněž připraví krokovým způsobem, při kterém výchozí sloučenina (prekurzor) pro skupinu -R^a-Y-R^b-(Z)X se nejprve připojí na glykopeptid redukční alkylací, následovanou dodatečným zpracováním připo25 jené výchozí sloučeniny s použitím obvyklých reakčních činidel a způsobů tak, aby se vytvořila skupina -R^a-Y-R^b-(Z)X, jak je objasněno dole. Kromě toho lze pro získání a-substituovaných aminů ve shora popsané redukční alkylací použít ketony.

V těchto redukčně alkylačních reakcích se použijí jakékoli glykopeptidy, které mají aminoskupí30 nu. Takové glykopeptidy jsou v technice známé a jsou buď obchodně dostupné, nebo se izolují s použitím obvyklých postupů. Vhodné glykopeptidy jsou uvedeny například v patentech US 3 067 099; US 3 338 786; US 3 803 306; US 3 928 571; US 3 952 095; US 4 029 769;

US 4 051 237; US 4 064 233; US4 122 168; US 4 239 751; US 4 303 646; US 4 322 343;

US 4 378 348; US 4 497 802; US 4 504 467; US 4 542 018; US 4 547 488; US 4 548 925;

US 4 548 974; US 4 552 701; US 4 558 008; US 4 639 433; US 4 643 987; US 4 661 470; US 4 694 069; US 4 698 327; US 4 782 042; US 4 914 187; US 4 935 238; US 4 946 941;

US 4 994 555; US 4 996 148; US 5 187 082; US 5 192 742; US 5 312 738; US 5 451 570;

US 5 591 714; US 5 721 208; US 5 750 509; US 5 840 684; a US 5 843 899; jejichž popisy jsou

-15CZ 301184 B6 začleněny v celistvosti do odkazů tohoto dokumentu. Výhodně se ve shora uvedených reakcích jako glykopeptid použije vankomycin.

Aldehydy a ketony, použité v reaktivně alkylační reakci, jsou rovněž v technice známé a jsou 5 buď obchodně dostupné,nebo se připraví obvyklými způsoby s použitím obchodně dostupných výchozích materiálů a obvyklých reakčních činidel. Typicky se tyto materiály připraví obvyklým spřažením, například acetalů s funkčními skupinami, které mají skupinu amino, thiol, hydroxyl, halogen nebo jinou skupinu, s vhodným meziproduktem, který má komplementární funkční skupinu, aby se vytvořily sulfidy, ethery, aminy, sulfonamidy apod. Následná hydrolýza acetalu io poskytne odpovídající aldehyd. Tyto reakce jsou v technice známé a jsou popsány například v publikaci March, „Advanced Organic Chemistry-Pokročilá organická chemie“, 4. vyd. John

Wiley and Sons, New York, USA, (1992) a v odkazech tam uváděných. Příkladné syntézy aldehydových sloučenin jsou objasněny na Schématech 1 až 5:

Br

1. Nal, DMF

2. RSH, K2CO₃

HCl aceton „SR

Schéma 2 lvs»

MeO Γ^Τη RBr,

SR

DIBAL-H

MeO

Schéma 3

Schéma 5 OMe

1. RCHO

HCl

MeO

NaCNBH₃ 2. FmocCl

DIPEA

MeO aceton Fmoc

O Γ ;W-,

Fmoc kde R představuje -R^b-(Z)X nebo -(R^b minus jeden uhlíkový atom)-(Z)x (kde R^b, Z a r jsou podle definice v tomto dokumentu).

- 16CZ 301184 B6

Pro další objasnění popisují následující schémata syntézy příkladných výchozích materiálů a sloučenin podle tohoto vynálezu. Například Schéma A objasňuje způsob přípravy Fmoc-aminoaldehydu obecného vzorce 5 z odpovídajícího aminoalkoholu obecného vzorce 3, kde A je podle definice v tomto dokumentu. V této reakci je aminoalkohol chráněn obvyklým postupem, například působením 9-fluorenylmethylchloroformiátu v přítomnosti zásady, aby se získal aminoalkohol chráněný skupinou Fmoc obecného vzorce 4. Oxidace známými postupy potom poskytne aldehyd obecného vzorce 5.

to Schéma A

Fmoc

FmocCI

DIPEA

Fmoc

NH (3)

H) (5)

Schéma B objasňuje alternativní cestu pro aminoaldehyd obecného vzorce 5, chráněný skupinou Fmoc. Tato cesta je popsána dále podrobněji v publikaci Sasake, Y., Abe, J. Chem. Pharm. Bull (1997), 45(1), 13-17.

Schéma B ⁵ o (6) ^nh₂

FmocCI

DIPEA

H,C * H₃C O A

Fmoc

NH HCl (7)

O f^moc Λ Jih

H A (5)

Aminoaldehyd obecného vzorce 5, chráněný skupinou Fmoc, potom reaguje s glykopeptidem, například s vankomycinem, jak je znázorněno ve Schématu C.

Schéma C

(14) (15)

- 17CZ 301184 B6 kde B představuje -(B^b minus jeden uhlíkový atom)-(Zk kde R^b, Z a x jsou podle definice v tomto dokumentu.

Tato reakce se provádí v podmínkách redukční alky láce, aby se získal glykopeptidový meziprodukt obecného vzorce 11. Odstraněním chránící skupiny piperidinem se získá odpovídající glykopeptid obecného vzorce 12, který má primární aminoskupinu. Reakce látky obecného vzorce 12 s aldehydem obecného vzorce 13 za standardních podmínek redukční alkylace dá glykopeptidový derivát obecného vzorce 14 a odpovídající bis-adukt obecného vzorce 15, který io se oddělí obvyklými postupy, například chromatografickou metodou HPLC.

Schéma D objasňuje způsob přípravy aminoaldehydu obecného vzorce 24, chráněného skupinou Fmoc. V tomto schématu dává reakce chloridu kyseliny obecného vzorce 19 s aminoesterem obecného vzorce 20 za podmínek obvyklého amidového spřažení amidoester obecného vzorce 21. Redukce jak esterové, tak i amidové skupiny s použitím redukujícího činidla hydridu kovu, např. lithiumaluminiumhydridu (LAH) dává aminoalkohol obecného vzorce 22. Chráněním a oxidací podle Schématu A se získá aldehyd obecného vzorce 24.

Schéma D

o <²⁰’ h,%A_a.nh₂

DIPEA

LAH

Fmoc

FmocCI

DIPEA

(22) (23) (24)

Alternativně se aldehyd obecného vzorce 24 připraví podle Schématu D^P, v této reakci přímá alkylace aminoalkoholu obecného vzorce 3 za obvyklých podmínek aminové alkylace dává aminoalkohol obecného vzorce 22, který se potom použije tak, jak je popsáno shora ve Schématu D.

Schéma D'

(3) (22)

Schéma E objasňuje alternativní způsob přípravy aldehydu obecného vzorce 24. V této reakci se aminoacetal obecného vzorce 6 reduktivně alky luje, aby se získala látka obecného vzorce 25. Následným chráněním amínoskupiny a hydrolýzou acetalu za obvyklých podmínek se potom získá aldehyd obecného vzorce 24.

- 18CZ 301184 B6

Schéma E

H,C.

JL ^NH₂ h₃c-o^x^a ² (6)

A ^H B NaCNBHs

H,C.

Η,Ο-Ο^Α''^⁸ (25)

FmocCI

DIPEA

(26) (24)

Schéma F objasňuje jiný způsob redukční alkylace glykopeptidu. V tomto schématu skupinou Fmoc chráněný aldehyd obecného vzorce 24, připravený jak bylo popsáno shora, reaguje s glyko5 peptidem obecného vzorce 10, například s vankomycinem, za podmínek redukční alkylace, aby se získal glykopeptidový derivát obecného vzorce 27. Následným odstraněním chránící skupiny piperidinem se získá glykopeptidový derivát obecného vzorce 14.

Schéma F

piperidin

Fmoc

Schéma G objasňuje přeměnu karboxylové skupiny glykopeptidového derivátu, například vankomycinu, na amid. V této reakci amin obecného vzorce 28 reaguje s glykopeptidovým derivátem, například obecného vzorce 27, za standardních podmínek peptidového ho spřahování, například PyBOP a HOBT v DMF, aby se po odstranění chránící skupiny získal amid obecného vzorce 29.

Schéma G

1. NHReRe 28 Fmoc 2. pfp

(27) (29)

- 19CZ 301184 B6

Schéma H objasňuje zavedení aminoalkylového postranního řetězce do resorcinolové skupiny glykopeptidu, například vankomycinu, pomocí Mannichovy reakce. V této reakci amin obecného vzorce 30 a aldehyd, například formalin (zdroj formaldehydu) reagují s glykopeptidem v zása5 ditých podmínkách za vzniku glykopeptidového derivátu obecného vzorce 31.

Schéma H

Obdobně Schéma I objasňuje zavedení skupiny obecného vzorce -R^a-Y-R^b-(Z)_X do resorcinoio lové skupiny glykopeptidu s využitím Mannichovy reakce. V těchto reakcích přebytek aldehydu, například formaldehydu reaguje za poskytnutí cyklizovaných sloučenin obecného vzorce Vila a/nebo Vllb.

Schéma I

R^c

A

NaCNBH₃

-20CZ 301184 B6

Schéma J objasňuje syntézu glykopeptidového derivátu s použitím několika shora popsaných reakcí. V tomto schématu se glykopeptidový derivát obecného vzorce 27 derivatizuje na resorcinolovou skupinu s využitím Mannichovy reakce, popsané ve Schématu H a získá se glykopeptidový derivát obecného vzorce 40. Odstraněním chránící skupiny a amidovým spřažením na karboxylové skupině, jak je popsáno ve Schématu G, se získá glykopeptidový derivát obecného vzorce 42.

Schéma J

io Schéma K objasňuje násobnou redukčně alkylační reakci glykopeptidového derivátu obecného vzorce 27, kterou se získá glykopeptidový derivát obecného vzorce 44a.

Schéma K

Doplňkové podrobnosti a další způsoby pro přípravu sloučenin podle tohoto vynálezu jsou popsány v Příkladech dole.

-21CZ 301184 B6

Farmaceutické prostředky

Tento vynález rovněž zahrnuje farmaceutické prostředky, které obsahují nové glykopeptidové sloučeniny podle tohoto vynálezu. Proto glykopeptidové sloučeniny, výhodně ve formě farma5 ceuticky přijatelné soli, se formulují pro ústní nebo mimostrevní podávání pro léčebné nebo ochranné (profy faktické) ošetření bakteriálních infekcí.

Pro objasnění, glykopeptidové sloučenina se smísí s obvyklými farmaceutickými nosiči a excipienty a použije se ve formě tablet, kapslí, elixírů, suspenzí, sirupů, oplatek apod. Takovéto fario maceutické prostředky budou obsahovat od 0,1 do 90% hmotnostních účinné sloučeniny a obecněji od 10 do 30%. Farmaceutické prostředky mohou obsahovat obvyklé nosiče a excipienty, například kukuřičný škrob nebo želatinu, laktózu, sacharózu, mikrokrystalickou celulózu, kaolin, manitol, disforečnan vápenatý, chlorid sodný a atginovou kyselinu. Dezintegrátory, obvykle používané v přípravcích podle tohoto vynálezu zahrnují kroskarmelózu, mikrokrysta15 lickou celulózu, kukuřičný škrob, sodnoškrobový glykolát a alginovou kyselinu.

Kapalný prostředek se bude obecně skládat ze suspenze nebo roztoku sloučeniny nebo farmaceuticky přijatelné soli ve vhodném kapalném nosiči (nosičích), například v ethanolu, glycerinu, sorbitolu, nevodném rozpouštědlu, například v polyethylenglykolu, olejích nebo ve vodě, se suspenzním činidlem, konzervačním činidlem, povrchově aktivním činidlem, zvlhčovacím činidlem, příchutí nebo zabarvujícím činidlem. Alternativně se kapalný prostředek připraví z rekonstituovatelného prášku.

Například prášek, který obsahuje účinnou sloučeninu, suspenzní činidlo, sacharózu a sladidlo, se rekonstituuje vodou, aby se vytvořila suspenze; a sirup se připraví z prášku, který obsahuje účinnou složku, sacharózu a sladidlo.

Prostředek ve formě kapsle se připraví s použitím běžných zapouzdřovacích způsobů, například začleněním účinné sloučeniny a excipientů do kapsle z tvrdé želatiny. Alternativně se připraví a naplní do kapsle z tvrdé želatiny polotuhá matrice aktivní sloučeniny a polyethylenglykol s vysokou relativní molekulovou hmotností; nebo roztok aktivní sloučeniny v polyethylenglykolu nebo suspenze v jedlém oleji, například v kapalném parafinu nebo frakcionovaném kokosovém oleji a naplní se do kapsle z měkké želatiny.

Včlenitelná tabletová pojidla jsou arabská guma, methy lce lulóza, natři umkarboxymethyl celulóza, polyvinylpyrrolidon (Povidone), hydroxy propy lmethy lcelulóza, sacharóza, škrob a ethy lce lulóza. Použitelná mazadla zahrnují stearát hořečnatý a další stearáty kovů, kyselinu stearovou, silikonovou kapalinu, mastek, vosky, oleje a koloidní oxid křemičitý.

Rovněž jsou použitelná ochucovací činidla, například máta pepmá, libavkový olej, višňová příchuť apod. Kromě toho lze jako žádoucí přidat obarvovací činidlo, aby dávkovači forma měla přitažlivý vzhled nebo jako pomůcku pro idenfikaci výrobku.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu ajejich farmaceuticky přijatelné soli, které jsou účinné, když jsou podávané mimo střevně, se formulují pro nitrosvalové nebo nitrožilní podávání nebo pro podávání do pouzdra v páteřním kanále (intratekální).

Typický prostředek pro nitro svalové nebo pro podávání do pouzdra v páteřním kanále podávání se bude skládat ze suspenze nebo roztoku účinné složky v oleji, například v arašídovém oleji nebo sezamovém oleji. Typický prostředek pro nitrožilní podávání nebo pro podávání do pouzdra v páteřním kanále se bude skládat ze sterilního izotonického vodného roztoku, který obsahuje například účinnou a složku a dextrózu nebo chlorid sodný nebo směs dextrózy a chloridu sodného. Další příklady jsou laktátovaná Ringerova injekce, laktátovaná Ringerova plus dextrózová injekce, Normosol-M a dextróza, Isolyte E, acylovaná Ringerova injekce apod. Volitelně se do prostředku začlení spolurozpouštědlo, například polyethylenglykol, chelatotvomé činidlo, napří-22CZ 301184 B6 klad ethylendiamintetraoctová kyselina, antioxidant, například disiřičitan sodný. Alternativně se roztok po zmražení vysuší a potom rekonstituuje vhodným rozpouštědlem až před podáváním.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu a jejích farmaceuticky přijatelné soli, které jsou účinné při konečníkovém podávání, se formulují jako čípky. Typický čípkový prostředek se bude obecně skládat z účinné složky s pojidlovým a/nebo mazadlovým činidlem, například želatinou nebo kakaovým máslem nebo sjiným rostlinným nebo syntetickým voskem nebo tukem s nízkou teplotou tavení.

io Sloučeniny podle tohoto vynálezu a jejich farmaceuticky přijatelné soli, které jsou účinné při místním podávání, se formulují jako přes kůži podávané (transkutánní) prostředky nebo přes kůži dodávající prostředky („náplasti“). Takové prostředky se skládají například z podložky, zásobníku účinné látky, řídicí membrány, vložky a kontaktního lepidla. Tyto transkutánní náplasti se používají pro poskytování nepřerušované nebo přerušované infúze sloučenin podle tohoto vynálezu v řízených množstvích. Konstrukce a použití transkutánních náplastí pro dodávání farmaceutických činidel je v technice známé. Viz například patent US 5 023 252, z 1991^06—11, začleněný tímto v celistvosti do odkazů. Tyto náplasti se konstruují pro nepřetržité dodávání, pulzatilní dodávání nebo dodávání na požádání farmaceutických činidel.

Účinná sloučenina působí v širokém dávkovém rozmezí a obecně se podává ve farmaceuticky účinném množství. Rozumí se však, že skutečně podávané množství sloučeniny stanoví lékař, ve světle odpovídajících okolností, včetně podmínek léčby, zvolené cesty podávání, konkrétní podávané sloučeniny a její poměrné účinnosti, věku, hmotnosti a odezvě individuálního pacienta, vážnosti pacientových příznaků apod.

Vhodné dávky jsou obecně v rozmezí od 0,01 do 100 mg/kg/den, výhodně 0,1 až 50 mg/kg/den. Pro průměrného 70kg člověka to bude činit 0,7 mg až 7 g za den nebo výhodně 7 mg až 3,5 g za den.

Další vhodná složení pro použití podle tohoto vynálezu lze nalézt v publikaci „Remingtonů 30 Pharmaceutical Sciences - Remingtonova farmacie“, Mace Publishing Company, Filadelfie, PA,

USA, 17. vyd (1985).

Následují příklady složení objasňují příkladné farmaceutické prostředky podle tohoto vynálezu.

Příklad složení A

Tento příklad objasňuje přípravu příkladného farmaceutického prostředku pro ústní podávání sloučeniny podle tohoto vynálezu:

Složky

Množství v tabletě (mg)

Účinná sloučenina

Laktóza, sušená rozprašováním

200

148

Stearát hořečnatý

Shora uvedené složky se smísí a vloží do kapsle se slupkou z tvrdé želatiny.

-23CZ 301184 B6

Příklad složení B

Tento příklad objasňuje přípravu jiného příkladného farmaceutického prostředku pro ústní podávání sloučeniny podle tohoto vynálezu:

Složky	Množství v tabletě (mg)
Účinná sloučenina	400
Kukuřičný škrob	50
Laktóza	145
Stearát hořečnatý	5
Shora uvedené složky se důkladné smísí	a slisují do jednodrážkových tablet.
Příklad složení C
Tento příklad objasňuje přípravu příkladného farmaceutického prostředku pro ústní podávání sloučeniny podle tohoto vynálezu:
Složky
Účinná sloučenina	1,0 g
Fumarová kyselina	0,5 g
Chlorid sodný	2,0 g
Methylpaxaben	0,1 g
Granulovaný cukr	25,5 g
Sorbitol (70% roztok)	12,85 g
Veegum K (Vanderbilt Co.)	1,0 g
Ochucovací činidlo	0,035 ml
Barviva	0,5 mg
Destilovaná voda	q.s.’do 100 ml

'q.s. = podle potřeby

Příklad složení D

Tento příklad objasňuje přípravu příkladného farmaceutického prostředku, který obsahuje sloučeninu podle tohoto vynálezu:

-24CZ 301184 B6

Injektovatelný přípravek, pufrovaný na pH 4, se připraví o následujícím složení: Složky

Účinná sloučenina	0,2 g
Ústojný roztok octanu sodného (0,4 M)	2,0 ml
HC1(1N)	q.s. do pH 4
Voda (destilovaná, sterilní)	q.s. do 20 ml

Příklad složení E

Tento příklad objasňuje přípravu příkladného farmaceutického prostředku pro injektování sloučeniny podle tohoto vynálezu:

io Rekonstituovaný roztok se připraví přidáním 20 ml sterilní vody k 1 g sloučeniny podle tohoto vynálezu. Před použitím se potom roztok zředí 200 ml nitrožilní kapaliny, která je kompatibilní s účinnou sloučeninou. Tyto kapaliny se vyberou z 5% dextrózového roztoku, 0,9% chloridu sodného nebo směsi 5% dextrózy a 0,9% chloridu sodného. Další příklady jsou laktátovaná Ringerova injekce, laktátovaná Ringerova plus 5%dextrózová injekce, Normosol-M a 5% dextróza, Isolyte E a acylovaná Ringerova injekce.

Příklad složení F

Tento příklad objasňuje přípravu příkladného farmaceutického prostředku pro místní způsob použití sloučeniny podle tohoto vynálezu:

Složky gramů

Účinná sloučenina 0,2 až 10

Spán 60 2

Tween 60 2

Minerální olej 5

Petrolatum 10

Methylparaben 0,15

Propylparaben 0,05

BHA (butylovaný hydroxyanisol) 0,01

Voda

q.s. do 100

-25CZ 301184 B6

Všechny shora uvedení složky, kromě vody, se smísí a za míchání zahřejí na 60 °C. Potom se za energického míchání přidá dostatečné množství 60 °C teplé vody, aby se složky emulgovaly a potom se doplní voda v množství podle potřeby do 100 g.

Příklad složení G

Tento příklad objasňuje přípravu příkladného farmaceutického prostředku, který obsahuje sloučeninu podle tohoto vynálezu:

io Čípek o celkové hmotnosti 2,5 gramů se připraví s následujícím složením:

Složky__

Účinná sloučenina 500 mg

Witepsol Η-15 * zbytek do vyvážení (*triglycerídy nasycených rostlinných necyklických kyselin; výrobek firmy Richer-Nelson, Inc. New York, N.Y. USA.).

Prospěšnost

Glykopeptidové sloučeniny podle tohoto vynálezu ajejich farmaceuticky přijatelné soli jsou užitečné pro lékařská ošetřování a vykazují biologickou účinnost, včetně antibakteriální účinnosti, což lze ukázat ve zkouškách, které jsou popsány v Příkladech. Tyto zkoušky jsou technickým odborníků známé a je na ně odkazováno a jsou popsány v publikaci Lorian „Antibiotics in Laboratory Medicine - Antibiotika v laboratorním lékařství“, 4. vyd., Williams and Wilkins (1991), která je tímto začleněna do odkazů.

Tento vynález tudíž poskytuje způsoby pro léčbu infekčních chorob živočichů, zejména chorob způsobených grampozitivními organizmy. Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou zvláště užitečné pro léčbu infekcí způsobených stafylokoky, které jsou odolné vůči methicilinu. Sloučeniny jsou rovněž užitečné pro léčbu infekcí způsobených enterokoky včetně enterokoků, které jsou odolné vůči vankomycinu (VRE). Příklady takových chorob jsou těžké stafylokokové infekce, například stafylokokový zánět srdeční blány a stafylokokové celkové onemocnění s přítomností bakterií a jejich toxinů v krvi (septikemie). Živočich může být buď náchylný k mikroorganizmu nebo mikroorganizmem infikován. Způsob se skládá z podávání živočichu množství sloučeniny podle tohoto vynálezu, které je účinné pro tento účel. Obecně je účinné množství sloučeniny podle tohoto vynálezu dávka v rozmezí mezi 0,5 a 100 mg/kg. Výhodná dávka je od 1 do 60 mg/kg aktivní sloučeniny. Typická denní dávka pro dospělého člověka je od 50 mg do 5 g.

Při praktickém uplatnění tohoto způsobu se antibiotikum podává v jedné dávce denně nebo opakovaných dávkách za den. Léčebný režim může vyžadovat podávání po prodlouženou dobu, například po několik dní nebo od jednoho do šestí týdnů. Množství na podávanou dávku nebo celkové podávané množství bude záležet na takových činitelích, jako jsou povaha a závažnost infekce, věk a obecné zdraví pacienta, snášenlivost pacienta k antibiotiku a mikroorganizmu nebo mikroorganizmů v infekci.

Mezi jinými vlastnostmi byla sloučenina podle tohoto vynálezu shledána jako chemicky stálejší ve srovnání s N-acylglykopeptidovými deriváty. Konkrétněji, bylo pozorováno, že acylace ami45 noskupiny vankosaminové skupiny zvyšuje rychlost hydrolýzy d i sacharidové skupiny. Na rozdíl od toho, jestliže sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou substituovány na aminoskupině vankosaminové skupiny vankomycinu skupinou -R^a-Y-R^b-(Z)_X, není pozorováno žádné zvýšení rychlosti hydrolýzy disacharidové skupiny.

-26CZ 301184 B6

Následující příklady syntézy a biologické příklady se nabízejí pro objasnění tohoto vynálezu a nemají být vykládány v žádném případě jako omezující rámec tohoto vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

V dole uvedených příkladech mají následující zkratky v následujícím uvedené významy. Jakékoli nedefinovaní zkratky mají svůj obecně přijatý význam. Pokud není stanoveno jinak všechny teploty jsou uvedeny ve stupních Celsia.

ío BOC, Boc = terc-butoxykarbonyl

DIBAL-H = diisobutylaluminiumhydrid

DIPEA = diisopropylenamin

DMF = XV-dimethylfonnamid

DMSO = dimethylsulfoxid is ekv. = ekvivalent

Et = ethyl

EtOAc ~ ethylacetát

Fmoc = 9-fluorenylmethoxykarbonyl

HOBT = 1-hydroxybenzotriazolhydrát

Me = methyl

PyBOP = benzotriazol-l-yloxytris(pyrrolidino)fosfoniumhexafluorfosfát

TEMPO = 2,2,6,6-tetramethyI-piperidinyloxy, volný zbytek

TFA = trifluoroctová kyselina

THF = tetrahydrofuran

TLC,tle = tenkovrtsvá chromatografie

Pro následující priklady byl polohy drát vankomycinhydrochloridu koupen od firmy Alpharma, Inc., Fort Lee, NJ 07024, USA, (Alpharma AS, Oslo, Norsko), Další chemikálie a činidla jsou k dostání u firmy Aldrich Chemical Co., Mílwaukee, WI 53201, USA.

Obecný způsob A

Redukční alkylace vankomycinu

Ke směsi vankomycinu (1 ekv.) a požadovaného aldehydu (1,3 ekv.) v DMF se přidá DIPEA (2 ekv.). Reakční směs se míchá při teplotě okolí 1 až 2 hodiny a sleduje se chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi. K roztoku se přidá methanol a NaCNBH₃ (1 ekv.), následuje přidání TFA (3 ekv.), V míchání se pokračuje další hodinu při okolní teplotě. Po dokončení reakce se za vakua odstraní methanol. Zbytek se vysráží v acetonitrilu. Filtrací se získá surový produkt, který se potom vyčistí chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi. Pokud je to žádoucí, tak se v tomto postupu použijí jiné glykopeptidy.

Obecný způsob B Aglykonový alkylační způsob I

Bílá suspenze vankomycínaglykonové soli TFA (1 ekv.), CS₂CO₃ (3,5 ekv.) v DMF se míchá při teplotě místnosti 30 minut. Přidá se alkylhalogenid (1,1 ekv.). Reakční směs se potom míchá 5 až

24 hodin a potom se otupí octovou kyselinou. Výsledný nahnědlý roztoku se nakape do vody a získá se bílá sraženina. Filtrace poskytne surový monoalkylovaný produkt, který se, pokud je to žádoucí, vyčistí chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi.

Obecný způsob C

Aglykonový alkylační způsob II

Trifluoracetátová sůl vankomycinaglykonu (1 ekv.) se pod dusíkem rozpustí v DMF a energicky se míchá při teplotě místnosti s uhličitanem draselným (8 až 10 ekv.) I hodinu. Přidá se alkyl-27CZ 301184 B6 halogenid (1 ekv.) a směs se energicky míchá přes noc. Surový produkt se získá vysrážením do diethyletheru, promyje se acetonítrilem a extrahuje 10% vodnou octovou kyselinou. Po vyčistění metodou HPLC s obrácenými fázemi se získá monoal kyl ováný produkt.

Obecný způsob D

Příprava aminosubstituovaných aldehydů

Roztok aminoacetalu (1 ekv.), například 2-aminoacetaldehyd-dimethylacetalu, aldehydu (1,05 ekv.) a NaCNBH₃ (1 ekv.) v CHjCIj se míchá při teplotě místnosti 1 až 4 hodiny. Reakce se sleduje metodou TLC. Do reakční směsi se přidá FmocCI (1 ekv.) a DIPEA (2 ekv.) při 0°C. io V míchání se pokračuje 1 až 2 hodiny při teplotě místnosti. Reakční směs se potom promyje

O,1N HCI, vodou a solankou. Rozpouštědlo se za vakua odstraní a zbytek se chromatograficky vyčistí a získá se aminosubstituovaný acetal.

K roztoku shora uvedeného aminosubstituovaného acetalu se přidá 6N HCI (1,5 ekv.). Reakční 15 směs se míchá pri teplotě místnosti 5 až 16 hodin. Rozpouštědlo se za vakua odstraní a zbytek se vysokého vakua usuší a získá se surový aminosubstituovaný aldehyd, který se typicky používá bez dalšího čištění.

Obecný způsob E

Příprava thiosubstituovaných aldehydů

Roztok bromoacetalu (1 ekv.), například 2-bromoacetaIdehydu a jodidu sodného (1 ekv.) v DMF se míchá pri teplotě okolí 0,5 hodiny. Do reakční směsi se přidá substituovaný thiol (1 ekv.), například n-decylthiol, následovaný uhličitanem draselným (1 ekv.). Směs se míchá pri 25 až 80 °C 4 až 16 hodin. Reakční směs se potom extrahuje ethylacetátem, promyje se dvakrát vodou a jednou nasyceným NaCI. Organická vrstva se usuší nad MgSO4 a rozpouštědlo se za vakua odstraní. Chromatografické vyčištění (hexan:ethylacetát = 8:1 poskytne odpovídající thiosubstituovaný acetal.

K roztoku thiosubstituovaného acetalu v acetonu se přidá 6N HCI (1,5 ekv.). Reakční směs se míchá při teplotě místnosti 5 až 16 hodin. Rozpouštědlo se za vakua odstraní a zbytek se vysokého vakua usuší a získá se surový thiosubstituovaný aldehyd, který se typicky používá bez dalšího čištění.

Obecný způsob F

Příprava thiosubstituovaných aldehydů

Směs thiolesteru (1 ekv.), například methy Ithiog lýko latu, jodidu sodného (1 ekv.), alkylbromidu (1 ekv.) a uhličitanu draselného (1 ekv.) v DMF se míchá při teplotě místnosti 4 až 16 hodin. Reakční směs se extrahuje ethylacetátem, promyje se dvakrát vodou a solankou. Organická vrstva se usuší nad MgSO₄ a rozpouštědlo se za vakua odstraní. Chromatografické vyčištění poskytne thiosubstituovaný ester.

Thiosubstituovaný ester v suchém etheru se nechá reagovat s DIBAL-H (1M roztok v cyklohexanu, í ,3 ekv.) pri -78 °C. Reakční směs se potom míchá pri -78 °C 2 až 4 hodiny. Pro sledování postupu reakce se použije metoda TLC. Po ukončení se pro uhašení reakce přidá ethyl45 formiát (0,5 ekv.). Reakční směs se potom promyje 10% octovou kyselinou, vodou a solankou. Organická vrstva se usuší nad MgSO₄ a rozpouštědlo se odstraní a získá se surový thiosubstituovaný aldehyd, který se typicky použije bez dalšího čištěni.

Obecný způsob G

Příprava alkoxy substituovaných aldehydů

Roztok hydroxyacetalu (1 ekv.), například dimethyl-2-hydroxyacetaldehydu, v THF se nechá reagovat s natrium-hydridem (1 ekv.) při 0 °C. Reakční směs se potom míchá při teplotě místnosti 1 až 4 hodiny. Reakční směs se extrahuje ethylacetátem a promyje se vodu a solankou.

-28CZ 301184 B6

Rozpouštědlo se za vakua odstraní a zbytek se typicky chromatografícky vyčistí a získá se alkoxysubstítuovaný acetal.

K roztoku alkoxysubstituovaného acetalu v acetonu se přidá 6N HCI (1,5 ekv.). Reakční směs se míchá při teplotě místnosti 5 až 16 hodin. Rozpouštědlo se za vakua odstraní a zbytek se vysokého vakua usuší a získá se surový alkoxysubstítuovaný aldehyd, který se typicky používá bez dalšího čištění.

Obecný způsob H i o Příprava sulfonamidosubstituovaných aldehydů

Roztok aminoacetalu (1 ekv.), například dimethyl-2-aminoacetaldehydu a diisopropylethy 1aminu (2 ekv.) v THF se nechá reagovat se sulfony leh loridem (1 ekv.) při 0 ^QC. Reakění směs se potom míchá při teplotě místnosti 1 až 4 hodiny. Reakční směs se extrahuje ethylacetátem a promyje se 0,1 N HCI, vodu a solankou. Rozpouštědlo se za vakua odstraní a zbytek se vyčistí chromatografícky a získá se sulfonamidosubstituovaný acetal.

K roztoku sulfonamidosubstituo váného acetalu v acetonu se přidá 6N HCI (1,5 ekv.). Reakční směs se míchá pri teplotě místnosti 5 až 16 hodin. Rozpouštědlo se za vakua odstraní a zbytek se vysokého vakua usuší a získá se surový sulfonamidosubstituovaný aldehyd, který se typicky používá bez dalšího čištění.

Příklad A

Příprava Fmoc-aminoacetaldehydu

Aminoethanol chráněný skupinou Fmoc se připraví z aminoethanolu obvyklou technikou (například jak je popsáno v Příkladech B a C dole).

Ke směsi Fmoc-aminoethanolu (37,64 g, 133 mmol, 1,0 ekv.), TEMPO (0,008M vCH₂C1₂, 332,5 ml, 2,66 mmol, 0,02 ekv.), KBr (0,5M ve vodě, 53,2 ml, 26,6 mmol, 0,2 ekv.) a ethylace30 tátu (1500 ml) se pri 0°C přidá NaOCI (0,35M, pufrováno NaHCO₃ na pH 8,6, 760 ml, 266 mmol, 2,0 ekv). Pro účinné míchání se použije mechanické míchadlo a reakce se sleduje metodou TLC. Po 20 minutách se oddělí dvě vrstvy. Organická vrstva se extrahuje ethylacetátem (2 x 250 ml), spojené organické vrstvy se promyjí nasyceným Na₂S₂O₃, vodou a solankou, usuší se nad Na₂SO4, přefiltrují a zakoncentrují na 400 ml. Přidá se hexan (1600 ml) a vznikne bílá sraženina. Po filtraci se získá Fmoc-aminoacetaldehyd (22,2 g, 67 %) jako bílý prášek.

Příklad B

Příprava N-Fmoc-2-(n-decylamino)acetaldehydu

K roztoku n-dekanoy lchloridu (2,7 ml, 13 mmol, 1,0 ekv.) v methylenchloridu (20 ml) v lázni ledu $ acetonem se po kapkách přidá směs glycin-methylesterhydrochloridu (2,0 g, 16 mmol, 1,2 ekv.) DIPEA (5,1 ml, 29 mmol, 2,2 ekv.) v methylenchloridu (20 ml). Po dokončeném přidávání se reakční směs míchá dalších 60 minut, potom se dvakrát promyje 3N kyselinou chlorovodíkovou (50 ml), následovanou nasyceným hydrogenuhličitanem sodným (50 ml). Organický materiál se usuší nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo se za sníženého tlaku odstraní. Získá se methyl-2-decyíamidoacetát (3,0 g, 12 mmol, 95 %), který se použije v následujícím kroku bez dalšího čištění.

Methyl-2-decylamidoacetát (3,0 g, 12 mmol, 1,0 ekv) se pod dusíkem rozpustí v bezvodém tetrahydrofuranu (25 ml) a ochladí se v ledové lázni. Opatrně se přidá roztok lithiumaluminiumhydridu (IN, 25 ml, 25 mmol, 2,0 ekv.). Výsledný roztok se pod dusíkem přes noc zahřívá pod zpětným chladičem na teplotu varu, potom se ochladí v ledové lázni. Přidá se tetrahydrofuran

-29CZ 301184 B6 (50 ml) a následuje pomalé přidávání dekahydrátu síranu sodného až ustane pěnění. Směs se ponechá ohřát na teplotu místnosti, přefiltruje se a potom se za vakua zakoncentruje. Získá se 2-(n-decylamino)ethanol (2,3 g, 11 mmol, 93 %), který se použije bez dalšího čištění.

2-(n-Decylamino)ethanol (2,3 g, 11 mmol, 1,1 ekv.) a DIPEA (2,0 ml, 11 mmol, 1,1 ekv.) se rozpustí v methylenehloridu (15 ml) a ochladí v ledové lázni. Přidá se 9-fluorenylmethyl-chloroformiát (2,6 g, 10 mmol, 1,0 ekv.) v methylenehloridu (15 ml), směs se míchá 30 minut, potom se dvakrát promyje 3N kyselinou chlorovodíkovou (50 ml). Organický materiál se usuší nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku, N-Fmoc-2-(Decylamino)ethanol io (4,6 g, 11 mmol, 108 %) se použije bez dalšího čištění.

N-Fmoc-2-(n-Decy lamino)ethanol (4,6 g, 11 mmol, 1,0 ekv.) a DIPEA (7,6 ml, 44 mmol, 4 ekv.) se rozpustí v methylenehloridu (30 ml) a ochladí v lázni ledu s acetonem. Přidá se roztok komplexu oxid sírový-pyridín (6,9 g, 43 mmol, 4,0 ekv.) v dimethylsulfoxidu (30 ml) a roztok se is míchá 20 minut. Přidá se drcený led a směs se rozdělí. Organický materiál se dvakrát promyje

3N kyselinou chlorovodíkovou, nasyceným hydrogenuhličitanem sodným a nasyceným chloridem sodným, usuší nad síranem hořečnatým a za vakua zkoncentruje. N-Fmoc-2-(n-Decyl· amino)ethanol (3,4 g, 8 mmol, 74 %) se použije bez dalšího čištění (viz příklad 5).

Příklad C

Příprava 2-(decylamino)ethanolu

Roztok aminoethanolu (30,5 ml, 500 mmol, 30,1 ml) a 1-bromdekanu (27,65 g, 125 mmol, ml) v ethanolu se míchá při 65 °C 4 hodiny. Rozpouštědlo se za sníženého tlaku odstraní. 25 Zbytek se zředí EtOAc (800 ml) a organický roztok se promyje H₂O (2 x 200 ml); nasyceným vodným NaHCO₃ (200 ml) a nasycenou solankou (200 ml). Organická fáze se usuší na bezvodém

Na₂SO₄ a za sníženého tlaku zakoncentruje. Výsledný surový produkt, 2-(decylamino)ethanol, se použije bez dalšího Čištění.

Příklad D

Příprava NFmoc-2-(/7W75-dec-4-en-1-y lam i no)acetaldehydu /ramM-Decenal (7,2 g, 46,6 mmol) se smísí se 40 ml (0,37 mol) aminoacetaldehyddimethylacetalu ve 400 ml methanolu a míchá se při teplotě místnosti 30 minut. Přidá se NaCNBH₃ (2,9 g,

46,6 mmol). Reakční směs se ochladí v ledové lázni a po kapkách se přidá 27 ml (0,35 mol) TFA.

Potom se ledová lázeň odstraní a reakční směs se míchá 70 minut při teplotě místnosti, zakoncentruje se na třetinu svého objemu a rozdělí se mezi ethylacetát (250 ml) a IN NaOH (200 ml). Organická vrstva se promyje vodu (3 x 75 ml), usuší nad MgSO₄, přefiltruje a za sníženého tlaku zakoncentruje a získá se 11,1 g (45,6 mmol) 2-jtrans-dec-^4-en-l-ylamino)acetaldehyddi40 methylacetalu jako žlutý olej, který se použije přímo v následujícím kroku.

2-(/ra/n-Dec-l-en-]-ylamino)acetaldehyddimethylacetal (10,5 g, 43,2 mmol) se smísí s methylenchloridem (300 ml) a 7,5 ml (43,2 mmol) diisopropylethylaminu a po částech se přidá 11,2 g (43,2 mmol) Fmoc-Cl. Reakční směs se při teplotě místnosti míchá 3 hodiny a potom se nalije do roztoku 10% KHSO₄ (200 ml). Organická vrstva se promyje vodou (200 ml), usuší nad MgSO₄ a za sníženého tlaku se zakoncentruje. Výsledný olej se chromatografuje na silikagelu v 10% směsi EtOAc/hexany a získá se 16,1 g (34,6 mmol) N-Fmoc-2-(řrans-dec-4-en-l-ylamino)acetaldehyddimethylacetalu jako čirý olej, který se přímo použije v následujícím kroku.

N-Fmoc-2-(/ram’-Dec^-en-l-ylammo)acetaldehyddimethylacetal (5 g, 10,7 mmol) se smísí se 30 ml TFA a míchá se při teplotě místnosti 30 minut. Reakční směs se nalije do vody (140 ml) a odstředěním se získá čirý olej. Látka plovoucí na povrchu se dekantuje a olej se smísí se 40 ml vody a znovu se odstředí. Látka plovoucí na povrchu se opět dekantuje a olej se rozpustí

-30CZ 301184 B6 v methylenchloridu (100 ml), usuší nad MgSO₄, přefiltruje a za sníženého tlaku zakoncentruje a získá se 5,2 g (12,3 mmol) N-Fmoc-2-(tečWM-dec-4--en-1-y lam ino)acetaldehydu jako čirý olej.

Pnklad E

Příprava sloučeniny obecného vzorce V (kde R²² je OH a R²³ je -CH₂-N-(N-CH3-D-glukamin))

Vankomycin (9,0 g, 5,16 mmol) se přidá pod dusíkem do roztoku N-methyl-D-glukaminu (5,03 g, 25,8 mmol) a 37% formaldehydu (0,43 ml, 5,4 mmol) v 50% vodném acetonitrilu io (60 ml) a míchá se při teplotě místnosti. Po 4 hodinách se acetonitril za vakua odstraní, přidá se voda (30 ml) a pH se 10% trifluoroctovou kyselinou nastaví na -4, Roztok se vyčistí chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi. Frakce, které obsahují požadovaný produkt, se identifikují metodou hmotové spektrografie, spojí, mražením vysuší a získá se v nadpisu uvedená sloučenina jako bílý prášek. Tento meziprodukt se dále derivatizuje s použitím způsobů, které jsou popsány v tomto dokumentu.

Příklad F

Příprava sloučeniny obecného vzorce IV (kde R^IS je OH a R¹⁶ jsou H, R²² je OH a R²⁷ -CH₂CH₂-NH-Fmoc)

Vankomycinhydrochlorid (4,00 g, 2,60 mmol) se suspenduje do 40 ml 1,3-dimethy 1-3,4,5,6tetrahydro-2-(lH)-pyrimidinonu a 15 minut se zahřívá na 70 °C. Přidá se V-(9-fluorenylmethoxykarbonyl)aminoacetaldehyd (720 mg, 2,6 mmol) a směs se zahřívá jednu hodinu na 70 °C. Přidá se natrium-kyanohydroboritan (160 mg, 2,5 mmol) ve 2 ml methanolu a směs se zahřívá 2 hodiny na 70 °C, potom se ochladí na teplotu místnosti. Reakční roztok se přidává po kapkách do 20 ml acetonitrilu a dává sraženinu, která se oddělí odstředěním. Sraženina se vyčistí chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi na koloně Ranin C18 Dynamax (2,5 cm x 25 cm, velikost částic 8 μπι) při průtokové rychlosti 10 ml/min s použitím 0,045% TFA ve vodě jako pufr A a 0,045% TFA v acetonitrilu jako pufr B (gradient HPLC 10 až 70 % B během 90 minut), což dá výtěžek v nadpisu uvedeného meziproduktu jako jeho solí kyseliny trifluoroctové. MS vypočítané: MH\ 1715; zjištěné, 1715.

Tato sloučenina se zbaví chránící skupiny a dále se derivatizuje, například cestou redukční alkylace, jak je popsáno v tomto dokumentu.

Příklad G

Příprava O-ethylaglykonového derivátu

Hydrát vankomycinhydrochloridu (10 g, 6,4 mmol) se rozpustí ve 100 ml dimethylsulfoxidu (DMSO) a přidá se 3-(dimethylamino)propylamin (3,2 ml, 26 mmol). Po kapkách se při teplotě místnosti přidá ve 100 ml ΑΛ-dimethylformamidu (DMF) rozpuštěný PyBOP (3,3 g, 6,4 mmol) a 1-hydroxybenzotriazol (HOBT, 0,9 g, 6,4 mmol). Reakční směs se míchá jednu hodinu a nakape se do acetonitrilu a získá se bílá sraženina, která odfiltruje a promyje acetonitrilem, etherem a za vakua se usuší a získá se sirup surového vankomycin-3-(dimethylamino)propyl45 amidu.

Část tohoto sirupu se rozpustí ve 100 ml trifluoroctové kyseliny (TFA) a zahřívá se na 50 °C po 2 hodiny, ochladí se na teplotu místnosti a po kapkách se přidá do etheru a dá zelenou sraženinu. Sraženina se oddělí filtrací, za vakua usuší a vyčistí se chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi (2 až 50% acetonitril ve vodě obsahující 0,1 %TFA) a získá se vanko50 mycin-34dimethyfamino)propylamidaglykon jako sůl TFA.

-31CZ 301184 B6

Aglykon jako jeho sůl kyseliny trifluoroctové (500 mg, 340 μοί) se rozpustí v 5 ml DMF a přidá se uhličitan draselný (500 mg, 3,6 mmol). Směs se míchá 15 minut při teplotě místnosti a potom se přidá /erc-butyl-7V-(2-bromethyl)karbamát (77 mg, 340 μοί). Směs se míchá pri teplotě místnosti 24 hodin, potom ještě přidá /erc-butyl-A-(2-bromethyl)karbamát (70 mg, 310 pmol).

Směs se míchá při teplotě místnosti 7 hodin a potom se nakape do etheru a dá sraženinu, která se oddělí odstředěním, promyje acetonitrilem a rozpustí ve směsi vody, kyseliny octové a acetonitrilu v poměru 5:1:2. Tento roztok se vyčistí chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi a dá vankomycin-34dimethylamino)propylamid-0-2-(N-t-BOC-aminoxy)ethoxyaglykon jako sůl kyseliny trifluoroctové, která se nechá 30 minut při teplotě místnosti reagovat io s 1 ml TFA. Vyčistěním chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi se získá vankornycin-3-(dimethylamino)propyIamid-0“(2-aminoethyl)aglykon jako sůl kyseliny trifluoroctové. U této sloučeniny se odstraní chránící skupina a dále se derivatizuje, například cestou redukční alkylace, jak je popsáno shora.

Příklad 1

Syntéza sloučeniny obecného vzorce III (kde R¹⁵ je -CH₂CHr-NH-(CH2)<>CH₃, R¹⁷ je H a R²² je OH)

Do lOOOml baňky s kulatým dnem, vysušené v sušárně, vybavené magnetickým míchadlem se dá vankomycin 34,1 g, 23 mmol, 1 ekv.), N-Fmoc-aminoacetaldehyd (6,5 g, 23 mmol, 1 ekv.), DIPEA (8,5 ml, 46 mmol, 2 ekv.) a DMF (340 ml). Směs se míchá pri teplotě okolí 2 hodiny a sleduje se metodou HPLC. Reakční směs zhomogenizuje a zjistí se ~90% přeměna na imin. K roztoku se přidá methanol (340 ml) a NaCNBH₃ (4,3 g, 69 mmol, 3 ekv.), následované přidáním TFA (5,2 ml, 69 mmol, 3 ekv.), v míchání se pokračuje další hodinu při teplotě okolí. Po ukončení reakce se methanol pod vakuem odstraní. Zbytek, který obsahuje surový produkt a DMF, se pomalu nalije do 51 baňky a míchá se s acetonitrilem (3,5 1). Vytvoří se bílá sraženina. Suspenze se ponechá usadit při teplotě okolí a kapalina nad sedlinou se dekantuje. Bílá tuhá látka se odfiltruje a rozetře s etherem (2 1). Po filtraci se surový produkt přes noc pod vysokým vakuem vysuší.

Kolona 8 x 26 cm se naplní oktadecylem pojeným silíkagelem. Kolona se promyje 800 ml 90% přípravku Solvent B [acetonitril ve vodě, 0,1 %TFA] a uvede do rovnováhy 800 ml 10% přípravku Solvent B. Surový produkt (10 g) se rozpustí ve 30% přípravku Solvent B (150 ml, obsahující 2 ml 3N HCI) a naplní se do kolony. Potom se promývá 10%B (800 ml x 2), 40%B (800 ml x 3) a 90%B (800 ml). Podíly se sledují analyticky metodou HPLC. Po usušení

5 vymražením se získá N^van-Fmoc-aminoethylvankomycin jako jeho sůl TFA,

N^van-Fmoc-Aminoethylvankomycin se zbaví chránící skupiny a získá se tri-TFA sůl N^van-aminoethylvankomycinu s použitím obvyklých způsobů (například jak je popsáno v Příkladech 2 a 3),

K roztoku tri-TFA soli N^v“-aminoethylvankomycinu (15,5 mg, 8,4 pmol) ve směsi methanol:DMF:THF (2:1:1, 1,6 ml) se přidá dekanal (92 μΐ, 59 pmol) a natrium-kyanohydroboritan (0,lM v methanolu, 45 μΐ, 4,5 pmol). Po 45 minutách se rozpouštědla za vakua odstraní a zbytek se vyčistí preparativní metodou HPLC. Příslušné frakce se spojí, mražením vysuší a získá se

N^vail-2-(n-decylamÍno)ethylvankomycin (2,4 mg) jako bílý prášek. Rovněž se izoluje N^van,N^vanbis-2-(«“<lecylamÍno)ethylvankomycin (2,9 mg).

Příklad 2

Syntéza sloučeniny obecného vzorce III (kde R^IS je -CH₂CH₂NH-(CH₂)<£H₃, R¹⁷ je H a R²² je OH)

-32CZ 301184 B6

Vankomycinhydrochlorid (12 g, 7,7 mmol, 1,0 ekv.), N-Fmoc-2-(n-decylamino)acetaldehyd (3,2 g, 7,6 mmol, 1,0 ekv.) a DIPEA (2,6 ml, 14,9 mmol, 2,0 ekv.) se míchají při teplotě místnosti 90 minut v DMF (120 ml). Přidá se natrium-kyanohydroboritan (1,4 g, 22 mmol, 3,0 ekv.), následovaný methanolem (120 ml), potom trifluoroctovou kyselinou (1,8 ml, 23 mmol, 3,0 ekv.),

Směs se míchá 60 minut při teplotě místnosti, potom se za sníženého tlaku odstraní methanol. Výsledný roztok se přidá do 600 ml diethyletheru a vznikne sraženina, která se odfiltruje, promyje etherem a za vakua vysuší. Surový produkt se vyčistí na chromatografické koloně s obrácenými fázemi, promývá se 10,20,30% acetonitrilem ve vodě (s obsahem 0,1 % trifluoroctové kyseliny) a získá se 9 g N^va-(N-Fmoc-2-n-decylaminoethyl)vankomycin jako jeho sůl trifluoroctoío vé kyseliny (4,3 mmol, 56 %).

N^va-(N-Fmoc-2-n-Decylaminoethyl)vankomycÍn (100 mg) se rozpustí v 1 ml DMF (1 ml) a nechá se 30 minut reagovat s piperidinem (200 μί). Směs se vysráží do etheru, odstředí a promyje acetonitrilem. Chromatografická metoda HPLC s obrácenými fázemi (10 až 70% acetonitril ve vodě s obsahem 0,1% trifluoroctové kyseliny v průběhu 120 minut) poskytne decylamino)ethyl vankomycin jako jeho sůl TFA.

Příklad 3

Syntéza sloučeniny obecného vzorce III (kde R¹⁵ je -CH^CHr-NH^CH^CHj, R¹⁷ je H a R²² je-N-(glukosamin)

N^vaíl-(N-Fmoc-2-n-decylaminoethyl)vankomycin (100 mg, 48 pmol, 1,0 ekv.) se rozpustí v 1 ml DMF a přidá se glukosaminhydrochlorid (31 mg, 144 pmol, 3,0 ekv.). Směs se 30 minut energicky míchá (glukosaminhydrochlorid se zcela nerozpustí), přidá se DIPEA (60 pl,

344 pmol, 7,2 ekv.) a směs se energicky míchá dalších 30 minut. Připraví se roztok benzotriazoll-yl-oxy-tris-pyrrolidino-fosfoniurnhexafluorfosfátu (PyBOP, 50 mg, 96 pmol, 2,0 ekv.) v 500 pl DMF. Roztok PyBOP se přidá v pěti 60pl dávkách v pětiminutových intervalech do energicky míchané suspenze ostatních reakčních složek. Reakční směs se míchá dalších 30 minut, potom se vysráží do acetonitrilu. Tuhá látka se oddělí odstředěním, extrahuje do 1 ml

AjV-dimethylformamidu a nechá se 30 minut reagovat s 200 pl piperidinu. Po vysrážení do etheru následuje odstředění a tuhá látka se promyje acetonitrilem. Preparativní chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi (10 až 70 % acetonitrilu ve vodě s obsahem 0,1 % trifluoroctové kyselin v průběhu 120 minut) se získá sloučenina obecného vzorce III, kde R*⁵ je -CH₂CH2-NH-(CH₂)9CH₃ a R²² je -N-(D-glukosamin) jako sůl kyseliny trifluoroctové.

Příklad 4

Syntéza sloučeniny obecného vzorce III (kde R¹⁵ je -CH2CHr-NH-(CH2),CHj a R²² -NH-CH(COOHKH2COOH)

HOBr (1,47 g, 10,9 mmol), PyBOP (7,57 g, 14,6 mmol) a bis-fluorenylmethylester L-asparagové kyseliny (TFA, 6,26 g, 10,4 mmol) se přidá do dobře míchaného roztoku N^va-(N-Fmoc-2-n-decylaminoethyl)vankomycinu (20 g, 10,4 mmol) a DIPEA (5,44 ml, 31,2 mmol) v DMF (440 mí). Reakce je ukončena po 1 hodině podle MS. Směs se vysráží do CH₃CN (4 1) a odstředí se. Kapalina nad sedlinou se dekantuje a hrudky se znovu rozpustí v DMF (440 ml). Přidá se piperidin (44 ml) a reakce se sleduje metodou MS. Po 1 hodině je reakce dokončená. Vysráží se přidáváním po kapkách do Et20 (4 1) za stálého míchání přes noc. Tuhá látka se oddělí filtrací a usuší ve vakuu. Výsledná tuhá látka se potom rozetře s CH₃CN a oddělí se filtrací a usuší ve vakuu a získá se požadovaný produkt jako bělavá tuhá látka, která se vyčistí chromatografíckou metodou HPLC s obrácenými fázemi.

-33CZ 301184 B6

Příklad 5

Syntéza sloučeniny obecného vzorce V (kde R¹⁵ je H a R²³ je-CH^NH-CH₂CH₂-NH4CH₂bClL)

K 50% vodnému acetonitrilu (1,0 ml) se přidá díaminoethan (30 mg, 0,5 mmol), 37% formalin (7,6 μί, 0,20 mmol) a vankomycinhydrochlorid (140 mg, 0,10 mmol). Po tříhodinovém míchání se produkt vysráží acetonitrilem (12 ml). Tuhá látka se oddělí odstředěním, potom se promyje etherem (12 ml). Výsledná tuhá látka se usuší ve vakuu a vyčistí se chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi (5 až 15 % B během 40 minut při průtokové rychlosti 50 ml/min). Podíly, které obsahují požadovaný produkt, se identifikují hmotovou spektrometrií, spojí a io mražením vysuší a získá se sloučenina obecného vzorce V, kde R²³ je -CH₂-NH^CH₂CH₂NH₂ (85 mg) jako bílý prášek, MS vypočítané (MH+), 1 520; nalezené, 1 520.

Do roztoku sloučeniny ze shora uvedeného kroku (80 mg, 0,040 mmol) v ethanolu (1,0 ml) a DMF (1,0 ml) se přidá ndekanal (6,3 mg, 0,040 mmol) a směs se míchá 45 minut. Potom se přidá natrium-kyanohydroboritan (0,lM v methanolu, 400 μί, 0,040 mmol) a směs se míchá 3 hodiny. Rozpouštědlo se potom ve vakuu odstraní a zbytek se vyčistí preparativní chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi. Podíly, které obsahují požadovaný produkt, se identifikují hmotovou spektrografií, spojí a mražením vysuší na sloučeninu uvedenou v nadpisu jako bílý prášek, MS vypočítané (MH+), 1661; nalezené, 1661.

Příklad 6

Syntéza sloučeniny obecného vzorce V (kde R je -CH,-NH-CII,CH₂NH-(CH₂),CH,), R²² je -N-(D-glukosamin) a R²³ je

-CHr-N-(N-CH₃-g]iikamin))

K 50% vodnému acetonitrilu (10 ml) se postupně přidá n-methyl-D-glukamin (975 mg, 5,0 mmol), 37% formalin (84 μΙ, 1,1 mmol), DIPEA (384 μί, 2,0 mmol) a N^van-{N-FmoC“2-n“ decylaminoethyl)vankomycin (2,15 g, 1,030 mmol). Po šestnáctihodinovém míchání se produkt vysráží acetonitrilem (80 ml). Tuhá látka se oddělí odstředěním, potom se promyje acetonitrilem (80 ml). Tuhá látka se rozpustí v DMF (6,0 ml) a piperidinu (2,0 ml). Po 30 minutách se produkt vysráží přidáním acetonitrilu (80 ml). Tuhá látka se oddělí odstředěním, potom se promyje etherem (80 ml). Výsledná tuhá látka se usuší ve vakuu a vyčistí se chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi (10 až 35 % B během 40 minut při průtokové rychlosti 50 ml/min). Podíly, které obsahují požadovaný produkt, se identifikují hmotovou spektrografií, spojí a mražením vysuší a získá se sloučenina obecného vzorce V, kde R¹⁵ je -<H2-NH-CH2CH2NH(CH2)9CH3 a R²³ je -CH2-N-(N-CH3-D-glukamin (1,34 g) jako bílý prášek, MS vypočítané (MH+), 1839; nalezené, 1839.

Shora uvedená sloučenina (sůl tetra-TFA) (150 mg, 0,065 mmol) se rozpustí v DMF. Do tohoto roztoku se postupně přidá D-glukosaminhydrochlorid (35 mg, 0,16 mmol), DIPEA (66 μί, 0,32 mmol) a roztok PyBOP a HOBt v DMF (po 3,85 ml roztoku 0,02M každého, 0,077 mmol každého). Po 30 minutách se produkt vysráží přidáním acetonitrilu (40 ml).Tuhá látka se oddělí odstředěním, potom se promyje acetonitrilem (40 ml). Výsledná tuhá látka se usuší ve vakuu a vyčistí se chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi (10 až 35% B během

40 minut při průtokové rychlosti 50 ml/min). Podíly, které obsahují požadovaný produkt, se identifikují hmotovou spektrografií, spojí a mražením vysuší a získá se v nadpisu uvedená sloučenina jako bílý prášek. MS vypočítané (MH+), 2000; nalezené, 2000.

Příklad 7

Syntéza sloučeniny obecného vzorce IV

-34CL 301184 B6 (kde R¹⁵ je -CH2NH-CH2CHj-NH-(CH2)9CHj), R²² je -OH a R²’ je-CH2C(O)OCH₂CH₃)

Na roztok vankomycinmonohydrochloridu (3,72 g, 2,5 mmol) v DMF (35 ml) se působí diisopropylethylaminem (0,87 ml, 5,0 mmol) a následně N-Fmoc-n-decylaminoacetaldehydem (1,05 g 2,5 mmol). Výsledná směs míchá při teplotě místnosti 12 hodin. Potom se přidá ethyl5 glyoxylát (2,5 mmol, 50% roztok v toluenu) a reakční roztok se míchá při 50 °C 6 hodin. Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a působí se na ni NaCNBHj (0,376 g, 6,0 mmol) a následně roztokem TFA (0,58 ml, 7,5 mmol) v MeOH (35 ml). Po 20 minutách se MeOH za sníženého tlaku odstraní a surový produkt se vysráží acetonitrilem (400 ml). Tuhá látka se oddělí filtrací. Surový produkt se vyčistí preparativní chromatografickou metodou HPLC a získá se v nadpisu io uvedená sloučenina. MS(M + H) 1939,2(M+, vypočítané 1938,7).

Příklad 8

Syntéza sloučeniny obecného vzorce IV is (kde R¹⁵ je -CH2C(O)OCH3), R²² je -OH a R²’je -CH2C(O)OCH₂CH₃))

Na roztok vankomycinhydrochloridu (7,43 g, 5,0 mmol) v DMSO (100 ml) se působí diisopropylethylaminem (1,74 ml, 10,0 mmol) a následně methylbromacetátern (0,842 g, 5,5 mmol) při teplotě místnosti. Reakční směs míchá při teplotě místnosti přes noc. Surový produkt se vysráží s použitím acetonitrilu (1000 ml). Surový produkt se oddělí a vyčistí preparativní chromato20 grafickou metodou HPLC a získá se v nadpisu uvedená sloučenina, MS(M + Η) 1522,0(M+, vypočítané 1519,45).

Příklad 9

Syntéza sloučeniny obecného vzorce VIII (kde R^le je -CHz-CfOXXCHjb)

Trifluoracetátová sůl vankomycinaglykonu (385 mg, 310 pmol) se rozpustí v W-dimethylformamidu (4 ml). Přidá se uhličitan draselný (400 mg, 2,9 mmol) a směs se energicky míchá při teplotě místnosti 55 minut. Potom se přidá terc-buty Ich loracetát (44 μί, 310pmol)a směs se energicky míchá přes noc. Surová reakční směs se vysráží do diethyletheru (40 ml) a tuhé látky se oddělí odstředěním, promyjí se acetonitrilem (40 ml) a extrahují se v 10% vodné octové kyselině. Sloučenina z nadpisu se získá po vyčištění metodou HPLC s obrácenými fázemi (vypočítaná hmota: 1256,4, zjištěná (Μ + H): 1257,7).

Příklad 10

Syntéza sloučeniny obecného vzorce VIII (kde R” je -CH₂CH₂CHr-NH-(CH₂),CH₃)

Bílá suspenze vankomycinaglykonové soli TFA (2,0 g, 1,59 mmol, 1,0 ekv.), CS₂CO₃ (1,81 g,

5,56 mmol, 3,5 ekv.) a DMF (34,0 ml) se míchá při teplotě místnosti 30 minut. Potom se přidá /-butyl-N-(3-jodopropyl)karbamát (0,54 g, 1,9 mmol, 1,2 ekv.). Reakční směs se míchá 24 hodin před přerušením kyselinou octovou. Výsledný nahnědlý roztok se nakape do vody a získá se bílá sraženina. Vakuovou filtrací se získá 1,5 g bílé krystalické tuhé látky, která se použije v následujícím kroku bez dalšího čištění.

Ke směsi shora uvedené sloučeniny (1,05 g, 0,75 mmol, 1,0 ekv.), DIPEA (0,65 ml, 3,75 mmol, 5,0 ekv.) a DMF (10 ml) se přidá po částech Fmoc-Cl (0,19 g, 0,75 mmol, 1,05 ekv.). Po čtyřhodinovém míchání při teplotě místnosti se přidá TFA (0,6 ml), aby se reakce přerušila. Potom se reakční směs nakape do 500 ml vody a získá se bílá sraženina. Filtrací se získá 1,1 g bílé krysta50 lické tuhé látky, která se použije v následujícím kroku bez dalšího čištění.

-35CZ 301184 B6

Shora uvedená sloučenina (1,17 g) se rozpustí v 5 ml TFA, míchá se při teplotě místnosti 2 hodiny. Potom se reakční směs nakape do 200 ml vody a získá se bílá sraženina. Filtrací se získá 0,95 g nahnědlé tuhé látky, která se použije v následujícím kroku bez dalšího čištění.

Ke směsi shora uvedené sloučeniny (100 mg, 0,065 mmol, 1,0 ekv.) a dekanalu (26 μί, 0,13 mmol, 2,0 ekv.) v DMF (1 ml) se přidá DIPEA (34 μί, 0,20 mmol, 3,0 ekv.). Reakční směs se míchá při okolní teplotě 1 hodinu. Potom se k roztoku přidá methanol (1 ml) a NaCNBHj (9 mg, 0,13 mmol, 2,0 ekv.), následovaný TFA (20 μί), 0,26 mmol, 4,0 ekv.). Vmíchání se io pokračuje 1 hodinu při teplotě místnosti. Po ukončení reakce se reakční směs vysráží v acetonitrilu. Filtrací se získá bílá krystalická tuhá látka, která se použije v následujícím kroku bez dalšího čištění.

Shora uvedená sloučenina se rozpustí ve 3 ml DMF, přidáním 0,5 ml piperidinu se získá lehce 15 nahnědlý roztok. Po míchání pri teplotě místnosti do dobu 2 hodin se reakční směs trituruje v acetonitrilu a získá se bílá tuhá látka, která chromatografickou metodou HPLC s obrácenými fázemi poskytne sloučeninu z nadpisu. MS (Μ + H) vypočítané: 1342,3; pozorované: 1342,8,

S použitím shora uvedených postupů a vhodných výchozích materiálů se připraví sloučeniny, 20 které jsou uvedené v Tabulce. Hmotnostně spektrografická data pro tyto sloučeniny jsou následující:

Sloučenina &.	MW(volná zásada)	Pozorované MH+
1	1632,6	1632.7
3	1604.6	1605.6
8	1618.6	1619.2
10	1632-6	1634.0
11	1632.6	1633.1
34	1668.6	1667.4
36	1649.7	1648.7
95	1632.6	1633.7
97	1646.6	1646.9
98	1660,7	1661.9
100	1604.6	1605.6

-36CZ 301184 B6

102	1621.6	1620.6
104	1696.7	1695.8
159	1696.7	1696.4
164	1660.7	1661.5
233	1677.7	1679.0
234	1635.6	1636.7
237	1649.7	1649.5
238	1663.7	1663.5
240	1649.7	1650.7
249	1663.7	1664.5
250	1667.7	1678.9
260	1665.7	1665.8

Příklad 11

Stanovení antibakteriální účinnosti

A. Laboratorní stanovení antibakteriální účinnosti mimo živý organizmus (in vitro)

1. Stanovení nejmenších útlumových koncentrací (Minimal Inhibitory Concentrations - MICs)

Bakteriální kmeny byly získány buď z americké sbírky tkáňových kultur American Type Tissue io Culture Collection (ATCC), z nemocnice Stanford University Hospital (SU), laboratoří Kaiser

Permanente Regional Laboratory v Berkeley (KPB), nemocnice Massachusetts General Hospital (MGH), střediska Centers for Disease Control (CDC), nemocnice San Francisco Veterans' Administration Hospital (SFVA), nebo od nemocnice University of Califomia San Francisco Hospital (UCSF). Vůči vankomycinu odolné enterokoky byly fenotypovány jako Van A nebo

Van B na základě jejich citlivosti vůči teikoplaninu. Některé vůči vankomycinu odolné enterokoky, které byly genotypovány jako Van A, Van B, Van Cl nebo Van C2, byly získány z kliniky Mayo Clinic.

Nejmenší útlumové koncentrace (MICs) se měřily mikroředicím způsobem na živné půdě podle směrnic NCCLS. Běžným postupem se sloučeniny sériově zředily do Mueller-Hintonovy živné půdy v šestadevadesátijamkových mikrotitrových deskách. Kultury bakteriálních kmenů, ponechané přes noc, se zředily na základě absorbance pri 600 nm, takže konečná koncentrace v každé jamce byla 5xl0⁵cfu/ml (cfu-Colony Forming Unit-kolonii tvořící jednotka) Desky se vrátily do 35 °C inkubátoru. Následující den (nebo po 24 hodinách v případě kmenů enterokoků) se vizuální kontrolou desek stanovily MICs. Běžným postupem zkoušené kmeny zahrnovaly na počátku na methicilin citlivé Staphylococcus aureus (MSSA), vůči methicilinu odolné Staphylo-37CZ 301184 B6 coccus aureus, na methicilin citlivé Staphylococcus epidermidis (MSSE), vůči methicilinu odolné Staphylococcus epidermidis, (MRŠE), na vankomycin citlivé Enterococcus faecium (VSE Fm), na vankomycin citlivé Enterococcus faecalis (VSE Fs), vůči vankomycinu odolné Enterococcus faecium, rovněž odolné vůči teikoplaninu (VRE Fm Van A), vůči vankomycinu odolné Entero5 coccus faecium, citlivé vůči teikoplaninu (VRE Fm Van B), vůči vankomycinu odolné Enterococcus faecalis, rovněž odolné vůči teikoplaninu (VRE Fm Van A), vůči vankomycinu odolné Enterococcus faecalis, citlivé vůči teikoplaninu (VRE Fm Van B), Enterococcus gallinarium genotypu Van A (VREGm Van A), Enterococcus gallinarium genotypu VanC-1 (VRE Gm VanC-1), Enterococcus casseliflavus genotypu VanC-2 (VRECs VanC-2), Enterococcus io flavescens genotypu VanC-2 (VREFv VanC-2) a vůči penicilinu citlivý Streptococcus pneumoniae (PSSP) vůči penicilinu odolný Streptococcus pneumoniae (PSRP). Kvůli neschopnosti PSSP a PSRP, dobře růst v Mueller-Hintonově živné půdě, se MICs s těmito kmeny stanovilo s použitím buď živné půdy TSA, doplněné defibrinovanou krví, nebo krevními agarovými deskami. Sloučeniny, které měly podstatnou účinnost vůči shora zmíněným kmenům, se zkoušely na hodnoty MIC na větším souboru klinických izolátů, včetně shora vyjmenovaných druhů a rovněž do nových biologických druhů nediferencovaných koagulázově negativních Staphylococcus, jak citlivých, tak i odolných vůči methicilinu (MS-CNS a MR-CNS), Kromě toho se zkoušely na MICs vůči grampozitivním organizmům, například Escherichia coli a Pseudomonas aeruginosa.

2. Stanovení doby zničení

Pokusy pro stanovení času, potřebného pro zničení bakterií, se prováděly podle popisu v publikaci Lorian, „Antibiotics in Laboratory Medicine - Antibiotika v laboratorním lékařství“ čtvrté vydání, Williams and Wilkins (1991), jejíž popis je v celistvosti začleněn do odkazů tohoto dokumentu. Tyto pokusy se prováděly normálně jak se stafylokokovými, tak i s enterokokovými kmeny.

Stručně uvedeno, několik kolonií se vybere z agarové desky a pěstuje se při 35 °C za stálého pohybu do dosažení zakalení (turbidity) přibližně 1,5 x 10⁸CFLJ/ml Vzorek se potom zředí na 6 χ 10⁶ CFU/ml a inkubace při 35 °C za stálého pohybu pokračuje. V různých časech se odeberou podíly a provede se pět po sobě jdoucích desetinásobných zředění. Pro stanovení počtu jednotek tvořících kolonii (CFUs) se použije metoda vylité desky.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou účinné ve shora uvedených laboratorních zkouškách mimo živý organizmus - zkouškách in vitro - a prokázaly široké spektrum účinnosti.

B. Laboratorní stanovení antibakteriální účinností na živém organizmu (in vivo)

1. Studie akutní snesitelnosti na myších

V těchto studiích se sloučenina podle tohoto vynálezu podávala buď nitrožilně, nebo podkožně a pozorovalo se 5 až 15 minut. Jestliže se pozorovaly nějaké nepříznivé účinky, tak se dávka u dru40 hé skupiny myší zvýšila. Ve zvyšování dávek se pokračovalo, dokud nenastala úmrtnost nebo dávka byla maximalizována. Obecně dávkování začalo na 209 mg/kg a zvyšovalo se pokaždé o 20 mg/kg až do dosazení maximálně snášené dávky. (Maximum Tolerated Dose-MTD).

2. Studie biopoužitelnosti na myších

Myším se podávala sloučenina podle tohoto vynálezu buď nitrožilně, nebo podkožně v léčebných dávkách (obecně, přibližně 50 mg/kg). Skupiny živočichů se umístily do metabolických klecí, aby se pro analýzu mohly sbírat moč a výkaly. Skupiny živočichů (n=3) se utratily po různé době (10 minut, 1 hodina, 4 hodiny). Krev se odebírala srdečním vpichem a odebraly se následující orgány - plíce, játra, srdce, mozek, ledvina a slezina. Tkáně se zvážily a preparovaly pro analýzu chromatografickou metodou HPLC. Pro stanovení koncentrace přítomné zkoušené sloučeniny nebo lil se použila analýza HPLC tkáňových homogenátů a tekutin. Za této situace se také určily metabolické produkty, které vznikly ze změn na zkoušené sloučenině.

-38CZ 301184 B6

3. Model celkového onemocnění s přítomností bakterií a jejich toxinů v krvi (septikemie)

V tomto modelu se myším podával nitropobřišnicově (intraperitoneálně) příslušně nakažlivý virulentní kmen bakterií (nejobvykleji S. Aureus nebo E. Faecalis nebo E. Faecium) (N=5 až

10 myší ve skupině). Bakterie se pro zvýšení nakažlivosti kombinovala s vepřovým žaludečním hlenem. Dávka bakterie (normálně 10⁵ až 10⁷) byla taková, aby dostačovala pro vyvolání úmrtnosti všech myší během období 3 dnů. Jednu hodinu po podání bakterie se podala sloučenina podle tohoto vynálezu v jedné dávce buď nitrožilně, nebo podkožně. Každá dávka se podával a skupině 5 až 10 myší, v dávkách, které se typicky pohybovaly od maxima 20 mg/kg do minima menšího než 1 mg/kg. Pozitivní kontrola (normálně vankomycin s kmeny citlivými na vankomycin) se podávala při každém pokusu. Z výsledků se vypočítala dávka, při které se zachránilo přibližně 50 % zvířat.

4, Neutropenický stehenní model

V tomto modelu se vyhodnocovala antíbakteriáíní účinnost sloučeniny podle tohoto vynálezu vůči příslušně nakažlivému kmenu bakterií (nejobvykleji S. aureus nebo E. Faecalis nebo E. Faecium, citlivému nebo odolnému vůči vankomycinu). Myším se nejprve snížil počet neutrofilů v krvi - neutropeníe - podáním cyklofosfamidu při 200 mg/kg v den 0 a den 2, v den 4 byly infikovány do levého zadního stehna nitrosvalovou injekcí jedné dávky bakterie. Myším se potom podávala zkoušená sloučenina jednu hodinu po bakterii a v různých pozdějších časech (normálně 1, 2, 5, 4 a 24 hodin) byly myši utraceny (3 najeden časový bod), vyřízla se jim stehna, homogenizovala a počet CFUs (kolonii tvořící jednotky) se stanovil očkováním na desky. Pro stanovení CFUs v krvi se rovněž na desky očkovala krev.

5. Farmakokinetické studie

Rychlost, jakou se sloučenina podle tohoto vynálezu odstraňuje z krve, se stanoví buď na krysách, nebo na myších. U krys se zkušebním zvířatům zavádí kanyla do krční žíly. Zkoušená sloučenina se podávala injekcí do ocasní žíly a v různých časových bodech. Krev se normálně získávala srdečním vpichem. Koncentrace zbývající zkoušené sloučeniny se stanovila chromato30 grafickou metodou HPLC.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu byly účinné ve shora uvedených zkouškách na živém organizmu - zkouškách in vivo- a prokázaly široké spektrum účinnosti.

Ačkoli tento vynález byl popsán s odkazy na jeho specifická provedení, musí být chápáno, že bez vzdálení se správnému duchu a rámci vynálezu může zkušený technický odborník udělat různé změny a že lze substituovat ekvivalenty. Kromě toho pro účel, duch a rámec tohoto vynálezu jsou proveditelná uzpůsobení pro přizpůsobení se konkrétní situaci, materiálu, složení látky, způsobu, způsobovému kroku nebo krokům. Všechna tato uzpůsobení mají být v rámci nároků, přilože40 ných k tomuto dokumentu.

Claims (6)

1. PATENTOVÉ

   NÁROKY

   1. Glykopeptidový derivát obecného vzorce 11 kde

   R^IS je R*-Y-R^k-(Z)^

   R^a je ethylen, propylen nebo butylen;

   R^b je alkylen mající 8 až 12 atomů uhlíků;

   ίο Y je síra, NH-, nebo -NHSOr*;

   Z je vodík; x je 1;

   nebo jeho farmaceuticky přijatelné soli.

   15
2. 2. Glykopeptidový derivát podle nároku l, kde R¹⁵ je vybraný ze skupiny, která se skládá z;

   -CH₂CH₂-NH-(CH₂)₉CH3;

   CH₂CH₂CH₂-NH-(CH₂)₈CH₃;

   CH₂CH₂CH₂CHr-NH-<CH₂)₇CH₃;

   CH₂CH₂-NHSOHCH₃)₉CH₃;

   20 -CH₂CH₂-NHSO₂~(CH2)₁iCH₃;

   -40CZ 301184 B6

   -CH^H^CH^CHa;

   -CH₂CHr-S-(CH₂)₉CH3;

   -CH₂CHt-S-(CH₂)i₀CH₃;

   -CH₂CH₂CH₂-S4CH₂)₈CH₃;

   5 -CH₂CH₂CH₂-S-(CH₂)₉CH₃; a

   -CH₂CH₂CH₂CH2-S-(CH₂)7CH₃.
3. 3. Glykopeptidový derivát podle nároku 1, kde R¹⁵ je -CHjCH^NH^CHj^CHa.

   ío
4. 4. Farmaceutický prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje farmaceuticky přijatelný nosič a léčebně účinné množství glykopeptidového derivátu podle některého z nároků 1 až 3.
5. 5. Glykopeptidový derivát podle některého z nároků 1 až 3 pro použití jako léčivo.
6. 6. Použití glykopeptidového derivátu podle některého z nároků 1 až 3 pro přípravu léčiva pro léčení savců majících bakteriální onemocnění.