CZ287588B6 - Spojovací zařízení pro příčkovou konstrukci - Google Patents

Abstract

Spojovací zařízení je určeno pro příčkovou konstrukci s hlavními vzpěrami (101) a příčnými vzpěrami (102, 103) ze stejných dutých profilů vytvořených ze dvou širokých bočních stěn a dvou úzkých bočních stěn, přičemž s hlavní vzpěrou (101) jsou spojeny dvě bočně přilehlé příčné vzpěry (102, 103). Každá úzká boční stěna hlavní vzpěry (101) je opatřena zástrčným otvorem (112) jako spojovacím prostředkem. Zástrčnými otvory (112) jsou prostrčeny spojovací kolíky (111) vyčnívající na obou stranách z hlavní vzpěry (101). Konce kolíků (111) jsou vždy zastrčeny do díry (117) spojovacího elementu (113) a spojovací elementy (113) jsou přizpůsobeny vnitřnímu obrysu příčných vzpěr (102, 103) a jsou vždy uloženy nehybně v koncové části příčné vzpěry (102, 103). Díra (117) ve spojovacím elementu (113) se kuželovitě zužuje ve směru zastrkování spojovacího kolíku (111) tak, že spojovací element (113) se při zavedení spojovacího kolíku (111) do díry (117) napříč k této díře (117) rozšíří a tím se zakŕ

Description

Spojovací zařízení pro příčkovou konstrukci

Oblast techniky

Vynález se týká spojovacího zařízení pro příčkovou konstrukci s hlavními vzpěrami a příčnými vzpěrami ze stejných dutých profilů vytvořených ze dvou širokých bočních stěn a dvou úzkých bočních stěn, přičemž s hlavní vzpěrou jsou spojeny dvě bočně přilehlé příčné vzpěry, každá úzká boční stěna hlavní vzpěry je opatřena zástrčným otvorem jako spojovacím prostředkem, zástrčnými otvory jsou prostrčeny spojovací kolíky vyčnívající na obou stranách z hlavní vzpěry, konce kolíků jsou vždy zastrčeny do díry spojovacího elementů a spojovací elementy jsou přizpůsobeny vnitřnímu obrysu příčných vzpěr a jsou vždy uloženy nehybně v koncové části příčné vzpěry.

Dosavadní stav techniky

Příčky v izolačních zaskleních jsou uspořádány mezi dvěma tabulkami skla, například okenními. Příčky sestávají z dutých profilových tyčí, spojených vzájemně například pomocí křížových spojovacích kusů a pomocí spojovacích kolíků jsou spojeny s rozpěmým rámem izolačního zasklení. Příčky mají buď barvu kovu, nebojsou opatřeny vrstvou barvy, přičemž barva příček je většinou přizpůsobena barvě okenního rámu.

Pro spojování příčných vzpěr s hlavní vzpěrou slouží spojovací zařízení, například spojovací zařízení v úvodu popsaného druhu, které je známé zDE 36 38 355 Al. U tohoto známého spojovacího zařízení je použit spojovací element, jehož díra pro vložení válcového spojovacího kolíkuje válcovou lícovanou dírou, přičemž spojovací kolík a lícovaná díra jsou navíc opatřeny podélnými žlábky. Když se spojovací kolík zavede do díry spojovacího elementu vloženého v příčné vzpěře, existuje nebezpečí, že se spojovací element do příčné vzpěry zarazí, takže požadované spojení příčné vzpěry s hlavní vzpěrou bez silového upnutí již není zaručeno. Kromě toho spojovací element svými bočními hranami nedosedá na vnitřní stěnu příslušné příčné vzpěry celoplošně, protože na ve směru zastrkávání předním konci spojovacího elementu jsou bočně vytvořeny výstupky, které dávají podnět k bodovému styku mezi spojovacím elementem a příčnou vzpěrou.

V užitných vzorech DE 89 13 616 U1 aDE 89 00 359 U1 je vždy popsán spojovací element, který slouží k upevnění dvou příčných vzpěr na jedné průchozí, tedy nepřerušované vzpěře. Tato nepřerušovaná vzpěra je v místě překřížení opatřena průchozím otvorem, kterým se prostrčí spojovací element tak, že potom vyčnívá na obou stranách průchozí nepřerušované vzpěry. Na oba takto vytvořené výstupky se nasadí vždy jedna z obou příčných vzpěr, takže vzpěry se sestaví do pravoúhlého příčkového kříže. Spojovací elementy jsou vytvořeny vždy jako dvoudílné tak, že uprostřed své délky jsou opatřeny dilatačními spárami, do nichž se mohou vložit rozpěmá tělesa. Rozpěmé těleso sestává buď z rozpěmého klínu opatřeného záseky, viz DE 89 13 616 Ul, popřípadě ze šroubu, viz DE 89 00 359 Ul, který se zašroubuje do drážky spojovacího elementu. Umístění rozpěmého tělesa, tedy rozpěmého klínu nebo šroubu, se provede po nasazení příčných vzpěr na uvedené výstupky, takže rozpěmé těleso musí být ovládáno dlouhým úzkým elementem, který prochází jednou z příčných vzpěr. To je ovšem velmi nevýhodný postup, v důsledku čehož se tyto spojovací elementy v praxi nemohly prosadit.

Ze spisu DE 39 41 288 Al je známý spojovací element pro spojování příček ve formě dutých profilů, který se pomocí šroubu přišroubuje vždy k jedné příčné vzpěře, takže příčné vzpěry jsou trvale připevněny ve své poloze na spojovacím elementu. Šroub se našroubuje zvenčí příčnou vzpěrou, takže jeho hlava je zvenčí viditelná a mší optický dojem příčkového kříže.

-1 CZ 287588 B6

Úkolem vynálezu je vytvořit spojovací zařízení pro příčkovou konstrukci, u níž bude spojovací element vylepšen tak, že poloha spojovacího elementu v příčné vzpěře bude při zastrčení zástrčného kolíku do spojovacího elementu zajištěná a kromě toho bude zaručeno to, že spojovací element zůstane ve své poloze v příčné vzpěře trvale.

Podstata vynálezu

Uvedený úkol splňuje spojovací zařízení pro příčkovou konstrukci s hlavními vzpěrami a příčnými vzpěrami ze stejných dutých profilů vytvořených ze dvou širokých bočních stěn a dvou úzkých bočních stěn, přičemž s hlavní vzpěrou jsou spojeny dvě bočně přilehlé příčné vzpěry, každá úzká boční stěna hlavní vzpěry je opatřena zástrčným otvorem jako spojovacím prostředkem, zástrčnými otvory jsou prostrčeny spojovací kolíky vyčnívající na obou stranách z hlavní vzpěry, konce kolíků jsou vždy zastrčeny do díry spojovacího elementu a spojovací elementy jsou přizpůsobeny vnitřnímu obrysu příčných vzpěr ajsou vždy uloženy nehybně v koncové části příčné vzpěry, podle vynálezu, jehož podstatou je, že díra ve spojovacím elementu se kuželovité zužuje ve směru zastrkování spojovacího kolíku tak, že spojovací element se při zavedení spojovacího kolíku do díry napříč k této díře rozšíří a tím se zaklíní k vnitřní stěně příčné vzpěry a v oblasti zadní čelní hrany spojovacího elementu je vytvořen dorazový prostředek, kterým se zabrání přesazení spojovacího elementu do příčné vzpěry, když se spojovací kolík zavede do kuželovité zúžené díry spojovacího elementu.

Podle výhodného provedení vynálezu je spojovací element vytvořen jako hmoždinka s podélným zářezem, přičemž zářez ústí do ve směru zastrkávání přední čelní hrany spojovacího elementu, prochází dírou, končí před zadní čelní hranou spojovacího elementu a u spojovacího elementu ještě nevloženého do příčné vzpěry má klínový tvar tak, že dvě ramena spojovacího elementu vytvořená zářezem se vždy navzájem rovnoběžnými bočními podélnými hranami ve směru k přední čelní hraně spojovacího elementu od sebe rozbíhají, přičemž obě boční ramena u spojovacího elementu vloženého do příčné vzpěry jsou klínovým účinkem v důsledku uzavřeného zářezu příčně k němu upnuta k úzkým bočním stěnám příčné vzpěry.

Podle výhodného provedení vynálezu je díra ve spojovacím elementu slepou dírou.

Podle dalšího výhodného provedení vynálezu je díra ve spojovacím elementu lícovanou dírou pro spojovací kolík.

Podle dalšího výhodného provedení vynálezu mají spojovací kolík a díra čtyřhranný průřez.

Podle ještě dalšího výhodného provedení vynálezu jsou spojovací elementy v oblasti svých předních čelních hran zúženy a tvoří vodicí šikmé plochy.

Podle dalšího výhodného provedení vynálezu jsou dorazové prostředky v oblasti zadní čelní hrany spojovacích elementů tvořeny okrajem přesahujícím vnější obrys spojovacího elementu.

Podle ještě dalšího výhodného provedení vynálezu je tento okraj tvořen šikmými plochami vnější stěny spojovacího elementu stoupajícími šikmo k zadní čelní hraně.

Podle výhodného provedení vynálezu má spojovací kolík po celé své délce stejnou tloušťku.

Podle výhodného provedení vynálezu se díra ve spojovacím elementu rozkládá zhruba na dvou třetinách délky spojovacího elementu.

A konečně podle ještě dalšího výhodného provedení vynálezu se zářez ve spojovacím elementu rozkládá zhruba na dvou třetinách délky spojovacího elementu.

-2CZ 287588 B6

Výhoda spojovacího zařízení pro příčkovou konstrukci spočívá vtom, že poloha spojovacího elementu v příčné vzpěře je při zastrčení zástrčného kolíku do spojovacího elementu zajištěná a kromě toho je zaručeno to, že spojovací element zůstane ve své poloze v příčné vzpěře trvale.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále blíže objasněn na příkladech provedení podle přiložených výkresů, na nichž obr. 1 znázorňuje schematicky okno s izolačním zasklením v pohledu zepředu, obr. 2 řez podél čáry II - II z obr. 1 ve zvětšeném měřítku, obr. 3 schematicky výrobu dutého příčkového profilu z role širokého pásu, v perspektivním znázornění, obr. 4 výřez z příčkové konstrukce podle vynálezu s pravoúhlým, respektive kolmým a šikmým nasazením příčných dutých profilů, obr. 5 bokorys příčkové konstrukce z obr. 1, obr. 6 jednotlivé elementy konstrukce z obr. 4 před jejich spojením, obr. 7 částečný řez hlavním dutým profilem s vloženým čtyřhranným kolíkem a dutým profilem, který má být nasazen, se spojovacím elementem pro dva různé profily, obr. 8 výhodné provedení spojovacího elementu podle vynálezu v sevřeném a rozepřeném stavu, obr. 9 průřez spojovacího elementu z obr. 8, obr. 10 další příklad provedení jednotlivých elementů konstrukce z obr. 4 před jejich spojením v tomtéž znázornění, jako na obr. 6, a obr. 11 řez odpovídající obr. 7 s použitím spojovacího elementu podle obr. 10.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je znázorněno okno J s izolačním zasklením. Vynález se však týká nejen příčkové konstrukce se spojovacími zařízeními pro příčková okna s izolačním zasklením, nýbrž i příčkových konstrukcí se spojovacími zařízeními jako takových.

Okno 1 s izolačním zasklením je obecně tvořeno okenním rámem 2, alespoň dvěma skleněnými tabulkami 3 uloženými ve vzájemném odstupu v okenním rámu 2, a rozpěmým rámem 4 vyplněným vysoušedlem a upevňujícím skleněné tabulky 3 ve vzájemném odstupu. V meziprostoru mezi skleněnými tabulkami 3 jsou uspořádány příčky 5. Příčky 5 sestávají z dutých profilových tyčí z kovu s podélným svarovým švem 12a. vzájemně sestavených do křížového útvaru. V místech křížení jsou příčky 5 známým způsobem sestaveny dohromady s křížovými spojovacími kusy (neznázoměno). Spojovací ucpávky přebírají známým způsobem uložení příček 5 v rozpěmém rámu 4.

Příčky 5 mohou mír různé formy průřezů dutého profilu. Na obr. 1 je znázorněný běžný profil, sestávající z bočních stěn 6 uspořádaných rovnoběžně se skleněnými tabulkami 3 a z čelních stěn 7 probíhajících napříč k bočním stěnám 6. Čelní stěny 7 jsou užší než boční stěny 6, přičemž mezi stěnami 6 a 7 je s výhodou upravena vydutá přechodová část 6a.

Podstatné je, že v obou čelních stěnách 7, s výhodou v jejich podélné střední části, jsou vyprofilovány vtažené záhyby 8, 8b, respektive žlábky 9, 9a.

Vtažené záhyby 8, 8a jsou tvarovány stejné a uspořádány navzájem zrcadlově. Hloubka každého žlábku 9, 9a činí například 1/8 až 1/10 výšky profilu (vzdálenosti mezi čelními stěnami 7). Šířka žlábků 9, 9a musí být co možná nejmenší, avšak v každém případě tak malá, že jejich dno není zvenku viditelné. S výhodou leží boční stěny 8a žlábků 9, 9a u sebe.

Příčky 5 vzniknou vždy oddělením potřebné délky z dutých profilů tyčí 1_L Duté profilové tyče 11 jsou tvarovány z relativně tenkého kovového pásu, například z hliníku, přičemž podélné okraje 12 kovového pásu jsou k sobě navzájem zahnuty, takže je vytvořena uzavřená trubka 1 la. Styčné, respektive podélné okraje 12 se spolu navzájem svaří, takže vznikne svarový šev 12a.

-3 CZ 287588 B6

Následujícím profilováním se vytvoří žlábky 9, 9a tak, že svarový šev 12a se zatlačí do vnitřního prostoru 5a profilu a není vidět. Aby příčky 5 vypadaly stejně, provede se podle výhodného provedení vynálezu to, že oblast trubky 1 la ležící proti žlábku 9 se svarovým švem 12a se stejným způsobem vytvaruje tak, že se zde rovněž vytvoří žlábek 9a.

Příčka 5 je provedena - jak již bylo uvedeno - s výhodou z hliníku. Síla stěny příčky je zejména v rozsahu od asi 0,4 do asi 0,6 mm. Vnější plášťová plocha příčky 5 je s výhodou opatřena vrstvou 6c barvy nebo je eloxována.

Zvlášť jednoduchý způsob výroby duté profilové tyče 11 vyplývá z obr. 3. Výchozím materiálem je relativně široký kovový pás 13, odtahovaný ze svitku nebo role 14. Kovový pás 13 sestává například z hliníku a je na vnější straně 13a opatřen relativně tenkou vrstvou 6c barvy.

Kovový pás 13 se nejprve při svém odtahování podélně rozřízne na několik pruhů 15, z nichž se s výhodou současně tvarují duté profilové tyče 11, například válečkováním a/nebo lisováním. Pruhy 15 je ovšem možno i svinout a dále zpracovat později. Duté profily 11, které se vytvarují z pruhů 15, mohou mít stejné nebo rozdílné tvary průřezu. Pruhy 15 mohou být rovněž buď stejně široké, nebo různě široké.

Rozdělení kovového pásu 13 na několik pruhů 15 podélně probíhajícími řezy 16 se provádí v místě A zpracování, kterým kovový pás 13 při odtahování prochází. Ve směru odtahování se za místem A zpracování nachází místo B zpracování s tvářecími nástroji (neznázoměno), v nichž se pruhy 15 tvarují například do trubky 1 la s kruhovým průřezem s navzájem spojenými podélnými okraji 12. Přitom na vnější plášťové ploše trubky je už nanesená vrstva 6c barvy. V místě C zpracování zařazeným za místem B zpracování se svařovacím zařízením svaří podélné okraje 12 do svarového švu 12a, s výhodou laserovým svařováním. Za místem C zpracování je umístěno místo D zpracování s tvářecími nástroji (neznázoměno), jimiž se vytvarují vtažené záhyby 8, 8b profilu a současně nebo následovně se provede profilování bočních stěn 6, 6a a čelních stěn 7.

Při svařování se v oblasti svarového švu 12a barva spálí. Vtažením profilu podle vynálezu se však v oblasti svarového švu 12a sám svarový šev 12a i svařováním poškozená oblast s barvou schovají do žlábku 9, takže nejsou z venku viditelné. Tímto neobvyklým opatřením se dosáhne toho, že je možno použít jako příčky duté profily z kovového pásu již vytvarované, opatřené barvou a svařené, aniž by svarový šev 12a a z části spálená oblast barvy nějak opticky rušily. Příčky je však možno vytvarovat i při použití kovového pásu, který není barvou opatřen, neboť svarový šev je zakrytý a nepůsobí opticky rušivě.

Kontinuálně vyráběné duté profilové tyče 11 se rozdělí na vhodné pracovní délky ajsou k dispozici jako meziprodukt pro výrobce izolačního zasklení. Výrobce zkrátí příčky 5 na potřebnou délku a vytvoří požadovanou konfiguraci z příček 5 pro izolační zasklení.

Podle vynálezu se tedy provádí alespoň jedno vtahování profilu, aby svarový šev 12a nebyl vidět a z optických důvodů se dále navrhuje uspořádat zrcadlově k tomuto vtažení profilu se svarovým švem další vtažení profilu. Přitom nemusí být svarový šev uspořádán na čelní straně. Může být spíše proveden například i na boční stěně, když to optické požadavky na příčkový profil umožňují.

Obr. 4 znázorňuje příklad provedení příčkové konstrukce, která obsahuje hlavní vzpěru 101 provedenou jako dutý profil z kovového plechu a sloužící jako hlavní vzpěra nebo hlavní příčka, dvě kolmo nasazené příčné vzpěry 102 provedené jako vyztužovací nebo příčné duté profily a šikmo nasazenou příčnou vzpěru 103 provedenou rovněž jako dutý profil. Vzpěry 101, 102 a 103 jsou vyrobeny válečkováním ajsou provedeny stejně. Válečkování plechového výchozího materiálu, z něhož jsou vzpěry 101, 102, 103 vyrobeny, je provedeno tak, že na obou podélných stranách profilů je vytvořen uvnitř vroubek nebo záhyb 104. přispívající ke stabilitě profilu.

-4CZ 287588 B6

Speciální tvary průřezů vzpěr 101, 102 a 103 jsou vidět například na obr. 5, znázorňujícím bokorys levé poloviny příčkové konstrukce z obr. 4, a sice pohled na v obr. 4 vlevo umístěnou úzkou stranu obou příčných vzpěr 102, odříznutých stejně jako příčná vzpěra 103 na svých připojovacích koncích obrysovým frézováním tak, že vznikne homí a dolní část 105, 105*. které 5 bočně hlavní vzpěru 101 překryté obklopí. Znázorněním zvoleným pro obr. 5 vznikne pohled na hlavní vzpěru 101, který odpovídá průřezu profdu. Přitom jsou viditelné oba boční záhyby 104, které jsou uspořádané v rovině kolmé křovině obr. 5, představující jednu zobou zrcadlových rovin symetrie vzpěr 101, 102, 103. Druhá zrcadlová rovina symetrie je kolmá k prvně uvedené a prochází širokými stranami profdů. Široké strany profilů obsahují dvě navzájem rovnoběžné 10 lícové plochy 106, 106', jakož i dvě bočně na ně navazující šikmé plochy 107, 107', ubývající směrem k úzkým stranám profilů, které jsou konkávně vyklenuty. Obrys úzkých stran profilu vznikne vnitřním vytvořením záhybu jako zaobleného přechodu 108 a 108' od šikmých ploch 107, 107’ k záhybům £04, 104’.

Frézování obrysů na přípojných koncích příčných dutých profilů 102 a dutých profilů 103 se zvolí tak, že vyčnívající díl 109 a 109' lícové plochy 106, 106' těchto profilů při nasazeném příčném profilu na hlavní profil dosedne na přechodový okraj jeho lícové plochy 106, 106' k připojující se šikmé ploše 107, 107'. Přední okraj vyčnívajícího dílu 109, 109' probíhá potom přímo, a sice kolmo k podélné ose profilu. Na vyčnívající díl 109. 109' se připojí boční, zpět 20 vyhnuté okraje 110, které u příčných dutých profilů nasazených na hlavní vzpěru 101 sousedí svými ostrými hranami s konvexními šikmými plochami 107, 107'. Šikmo probíhající okraje 110 se rozkládají na přípojných koncích příčného dutého profilu až kjeho úzkým stranám, které jsou seříznuty právě tak, že se opírají o úzké strany hlavní vzpěry 101.

Tím vznikne v oblasti přípojných konců profilů příčných vzpěr 102 při pohledu na jejich úzké strany v podstatě průběh profilu tvaru U, přičemž ramena tvaru U probíhají zahnutě podle obrysů frézování. Při pohledu na široké strany příčné vzpěry 102 vznikne v oblasti jeho přípojných konců v podstatě lichoběžníkových profil.

Dříve popsané tvarování dutých profilů by mělo u skutečných příček působit dobrým optickým dojmem. Toto tvarování však není nutné. Je možno použít všechny možné v podstatě pravoúhlé tvary průřezů.

Podstatné na uvedené příčkové konstrukci je, že je zvolena taková konstrukce skeletu, která 35 umožňuje pro příčkové konstrukce použít sílu stěn dutých profilů rozhodně menší, než u dosavadních dutých profilů. Umožňuje použití takové dále blíže popsané konstrukce skeletů, že je možno použít profily s až 1 Okřát menší sílou stěn, než u dosavadních příčkových konstrukcí.

Element této skeletové konstrukce je znázorněn na obr. 4 a 6, a to jako spojovací kolík 111. 40 Spojovací kolík 111 prochází hlavní vzpěrou 101 v příčném směru, jejíž úzké strany jsou opatřeny zástrčnými otvory 112, jak vyplývá například z obr. 6, znázorňujícím v rozloženém stavu jednotlivé elementy příčkové konstrukce z obr. 4, přičemž spojovací kolíky 111 jsou zasunuty ve spojovacích elementech 113, které se zasunou dále blíže popsaným způsobem do přípojných konců příčných vzpěr.

Jak vyplývá z obr. 6 až 9, je spojovací element 113 vytvořen jako plné těleso, jehož obrys je, jak nejlépe vyplývá z řezu na obr. 3, přizpůsoben obrysu vnitřních stěn profilů. Spojovací elementy 113 tak mají provedení komplementární s dutými profily, to je dvě ploché, navzájem protilehlé lícové plochy 114, 114' i bočně na ně navazující šikmé plochy 115, 115', které jsou 50 odpovídajícím způsobem konvexně zaobleny podle šikmých ploch 107 dutých profilů. U znázorněného příkladu provedení podle obr. 3 jsou boční plochy 116 přizpůsobeny vnitřnímu obrysu dutých profilů pouze hrubě, přičemž tyto duté profily jsou v těchto místech opatřeny záhyby, respektive šikmými plochami 107, 107' a zaoblenými plochami tvořícími přechod 108 a 108'. které v průřezu spolu s centrálními záhyby mají takový průběh, který je vyboulený do tvaru

-5CZ 287588 B6 písmene B. Boční plochy 116 takový obrys nemají, protože prodloužení šířky spojovacího elementu 113 od boční plochy 116 k druhé boční ploše 116 odpovídá přibližně světlé vzdálenosti mezi navzájem protilehlými záhyby 104 v dutých profilech. Alternativně k tomu může být s výhodou uvedené prodloužení šířky spojovacího elementu 113 zvoleno tak velké, že odpovídá vzdálenosti vnitřních stěn úzkých stran dutých profilů. V tomto případě jsou v bočních stěnách 116 spojovacího elementu 113 v těchto místech upravena vybrání, navazující na záhyby 104. Tím je dosaženo na všech stranách plošného kontaktu spojovacího elementu 113 s vnitřními stěnami příslušného dutého profilu.

Jak vyplývá z příčného průřezu spojovacího elementu 113, znázorněného na obr. 9, je ve středu spojovacího elementu 113 vytvořena díra 117, která slouží k uložení spojovacího kolíku 111 a má takový tvar průřezu, který je přesně přizpůsoben průřezu spojovacího kolíku Hl. Výhodným tvarem je tvar průřezu, znázorněný na obr. 9, tedy čtvercový průřez díry 117 a odpovídající čtvercový průřez spojovacího kolíku 111.

Aby bylo zaručeno pevné uložení spojovacího kolíku 111 v úložné díře 117 spojovacího elementu 113 a současně i pevné uložení spojovacího elementu 113 v koncové přípojné části příčných vzpěr 102, je spojovací element 113, jak je nejlépe vidět na obr. 8, vytvořen ve formě rozepřeného tmu z plastické hmoty. Za tím účelem je spojovací element 113 ve formě plného tělesa opatřen v podélném směru zářezem 118, rozkládajícím se ve směru střední podélné osy spojovacího elementu 113. Dno zářezu 118 leží v přední třetině montážní díry 117 pro spojovací kolík Hl. která je umístěna v takové délce, která odpovídá přibližně dvěma třetinám délky spojovacího elementu 113. Jinými slovy je tato montážní díra 117 vytvořena jako slepá díra. Vycházeje ze svého dna ve směru zasunování spojovacího kolíku 111 v přední části montážní díry 117 se zářez 118 otvírá k protilehlému konci spojovacího elementu 113 pod úhlem a, ležícím v rovině obr. 8, jak vyplývá z jeho levé poloviny. Pravá polovina obr. 8 znázorňuje spojovací element 113 zcela zasunutý do dutého profilu, což je znázorněno pro úplnou přehlednost, přičemž spojovací kolík 111 je vložen do montážní díry 117. Přitom je zřetelně vidět, že montážní díra 117, jejíž stěny jsou v odlehčené rozepřené poloze podle levé poloviny obr. 8 přímé, má ve stlačeném stavu spojovacího elementu 113 podle pravé poloviny obr. 8 v oblasti zářezu 118, jehož rozepření tvaru V je nutno zcela překonat, ve směru zasunování spojovacího kolíku 111 zužující se průřez. To má při zasunutém spojovacím kolíku 111 ten účinek, že potenciální rozpínací síla spojovacího elementu 113 je v zasunutém stavu podporována rozpínací silou působící zářezem 118 na stěny díry 117 kolmo ke směru zasunování spojovacího kolíku 111, přičemž tato rozpínací síla je způsobena stlačením materiálu spojovacího elementu 113 v oblasti zářezu 118. Výsledkem toho je výborné lisované uložení spojovacího elementu 113 v příslušném dutém profilu a stejně tak lisované uložení spojovacího kolíku 111 v montážní díře 117.

Jak dále z obr. 8 vyplývá, je spojovací element 113 na svém ve směru zasunování předním konci vytvořen zúženě pod úhlem β. Za tím účelem je opatřen šikmo probíhajícími plochami 120 boční stěny. Tyto plochy 120 jsou s výhodou provedeny jak na bočních stěnách 116, tak na lícových plochách 114 a eventuálně i na šikmých plochách 115. Toto klínovité provedení předního konce spojovacího elementu 113 umožňuje zejména vzhledem k rozepřenému provedení spojovacího elementu 113 jednoduché vložení do přípojného konce příslušné příčné vzpěry 102.

V oblasti ve směru zasunování své zadní čelní plochy 121 je spojovací element 113 provedené rozšířený, a sice rovněž šikmými plochami 122, jejichž průběh je komplementární se šikmými plochami 120. Tím je dosaženo zvlášť těsného přítlačného dotyku spojovacího elementu 113 na jeho vnějším uloženém konci. Mezi šikmými plochami 122 na zadním a šikmými plochami 120 na předním konci spojovacího elementu 113 se rozkládající rovněž šikmo probíhající stěnové části 123 v oblasti bočních stěn 116. Tyto stěnové části 123 probíhají pod úhlem (asi gama), který je velký jako polovina úhlu a rozevření zářezu 118 a tyto stěnové části 123 zaujímají

-6CZ 287588 B6 u spojovacího elementu 113 vloženého do příčné vzpěry 102 směr rovnoběžný s jeho bočními stěnami, analogicky k rozpěmému tmu z plastického materiálu.

Varianta spojovacího elementu 113, znázorněná na obr. 6, odpovídá provedení spojovacího elementu 113 z obr. 8 s tím rozdílem, že přední šikmé plochy 122 nejsou u varianty na obr. 6 upraveny, a dále stím rozdílem, že podélný zářez 118 zasahuje až do blízkosti čelní stěny spojovacího elementu 113 na nástrčné straně spojovacího kolíku 111. Na obr. 6 je znázorněn spojovací element 113 ve stavu, který zaujme, když je vložen do dutého profilu příčné vzpěry 102, tedy po překonání původně rozepřeného tvaru spojovacího elementu 113, jak je znázorněno na levé polovině obr. 8. Vlevo i vpravo od zářezu probíhají rovnoběžně sním v lícových plochách 114 a 114' spojovacího elementu 113 drážky 124. rozkládající se po celé délce spojovacího elementu 113 a vyúsťující do příslušných čelních ploch. Těmito drážkami 124 je způsobená v příčném směru jistá pružnost spojovacího elementu 113, tedy ve směru na jeho obě úzké boční plochy 116, která usnadňuje zasunutí spojovacího elementu 113 do příslušného dutého profilu příčné vzpěry 102.

Jak vyplývá z obr. 7 ve spojení s obr. 5, končí přední čelní plocha spojovacího elementu 113 u okrajů zadních úzkých stran dutého profilu 102, takže spojovací element 113 tvoří základnu o profilu tvaru U. Tím je dosaženo velkoplošného dosednutí přední čelní plochy spojovacího elementu 113 na protilehlou úzkou stranu hlavního dutého profilu 102. Z obr. 7 dále vyplývá, že délka spojovacího kolíku 111 a hloubka montážní díry 117 jsou zvoleny tak, že spojovací kolík 111 a spojovací elementy 113 při zcela zasunutém spojovacím kolíku 111 do spojovacích elementů 113 tvoří pevný a velmi tuhý skelet, aniž by duté profily vzpěr 101 a 102 rovněž potřebovaly lícované spojení. Je to spíše tak, že příčné vzpěry 102 u úplného spojení elementů skeletu, to je spojovacího kolíku 111 a spojovacího elementu 113 sice hlavní vzpěru 101 opticky úplně zakrývají, vzájemné silové působení dílů dutých profilů však nenastává. Duté profily tvoří spíše do jisté míry plášť sloužící jako obložení skeletové konstrukce, který však není vystaven účinku žádných ohybových sil. Z tohoto důvodu mohou být duté profily vpředu popsané příčkové konstrukce provedeny podstatně tenčí než u dosavadního stavu techniky, u něhož mají duté profily nosnou funkci.

Z obr. 7, rovněž však ze střední části obr. 6, vyplývá, že zástrčné otvory 112 v hlavní vzpěře 101 mají v rovině obrázku, to jest v rovině příčkového kříže, takový rozměr, který odpovídá přibližně síle spojovacího kolíku 111 v této rovině. Tím je dosaženo těsného uložení spojovacího kolíku 111 bez vůle v rovině příčkového kříže, což má za následek, že je přesně dodržen předem určený úhel křížení. Kolmo k rovině příčkového kříže je spojovací kolík 111 v zástrčných otvorech 112 uložen s vůlí. Toho je dosaženo tím, že zástrčné otvory 112 se rozkládají v podstatě až k lícovým plochám 106 a 106' hlavní vzpěry 101, po celé šířce úzkých stran hlavní vzpěry 101. Tím vznikne následující tvar zástrčných otvorů 112. Při pozorování úzkých stran hlavní vzpěry 101 mají otvory 112 obdélníkový tvar, přičemž úzké strany obdélníku probíhají v podélném směru hlavní vzpěry 101 a odpovídají síle kolíku 111, zatímco dlouhé strany tohoto obdélníku jsou širší než síla kolíku 111, při pozorování širokých stran hlavní vzpěry 101 mají zástrčné otvory 112 pro spojovací kolík 111 tvar U, jehož základna je o předem stanovenou hodnotu od vnějšího okraje hlavní vzpěry 101 posunuta dozadu, a sice s výhodou až k lícové straně 106 dutého profilu hlavní vzpěry 101 nebo alespoň až do středu příslušné šikmé plochy 107. V žádném případě nezasahuje základna tvaru U do hlavní vzpěry 101 tak daleko, aby jeho konstrukci zeslabovala, nebo aby nedošlo k žádnému překrytí výstupkem 105 plně nasazené příčné vzpěry 102.

Obr. 10 a 11 znázorňují obměněný příklad provedení příčkové konstrukce v tomtéž pohledu a uspořádání jako příčkové konstrukce podle obr. 6 a 7, přičemž bude poukázáno pouze na rozdíly vůči uspořádání na obr. 6 a 7.

Hlavní rozdíl příčkové konstrukce podle obr. 10 a 11 ve srovnání s dříve popsanou příčkovou konstrukcí spočívá v rozdílném tvarování spojovacího elementu 113. Spojovací element £13

-7CZ 287588 B6 podle obr. 6 a 7 není opatřen podélným zářezem a má obrys vpředu uloženého výstupku, jak bude dále blíže popsáno.

Jak je z obr. 10 a 11 patrné, jsou spojovací elementy 113 tvarované tak, že se zalícují svými více, zejména čtyřmi lícovanými plochami do konce přímo nebo šikmo nasazené příčné vzpěry 102, 103 nahoře, dole a bočně. Homí a dolní lícovací plochy 125 jsou rozděleny dvěma drážkami a na čelních stranách spojovacího elementu 113, které mají být nasazeny na hlavní vzpěru 101, jsou prodlouženy do vystupující koncové části 126, která sestává kvůli dalšímu dělení ze tří jednotlivých segmentů, které při připojení na hlavní vzpěru 101 podobně jako překrývající části 105 na hlavní vzpěru 101 plošně přilehnou. Rozdělením na segmenty se umožní i u méně pružných plastických materiálů a ve větší síle stěn segmentů jejich pružné dosednutí s přítlačným účinkem na boční homí a spodní strany hlavních vzpěr 101.

Koncové části 126 jsou provedeny o něco kratší než překrývající části 105 příčných vzpěr 102 a 103, takže po spojení částí profilů nejsou viditelné. Spojovací elementy 113 provedené z plastické hmoty, například vstřikovacím litím, slouží pro uložení spojovacích kolíků 111 v přesně provedeném čtyřhranném vybrání, jak již bylo popsáno.

Aby bylo dosaženo ještě lepšího tvarově přizpůsobeného slícování spojovacích elementů 113, lze vidět na jejich bočních plochách nejen drážky pro uložení záhybů, nýbrž rovnoběžně s čelními stranami spojovacího elementu 113 je vytvořen stupeň, který se zasune do prohloubení tvořeného záhybem 104, viditelného na obr. 5, na vnější straně hlavní vzpěry 101.

Pro pevnější slícování spojovacích elementů 113 jsou dále s výhodou na lícových stranách 114 a 114' a bočních stěnách vytvořena třecí žebra probíhající ve směru zasunování. Tímto opatřením se zmenší jak požadavky na přesnost výroby a opracování dutých profilů, tak spojovacích elementů 113.

Tvar hlavních a příčných vzpěr 101, 102. 103 a slícování na ně připojených spojovacích elementů 113 není omezeno na znázorněné řešení, spíše může dojít podle požadavků i ke značným odchylkám a je možno použít rovněž jiné druhy slícování. Tak je principiálně možno přizpůsobit tvar spojovacích elementů tvaru dutých profilů jen velmi hrubě a pro pevnější slícování spojovacích elementů je možno použít vytvrzovací plastické hmoty. Totéž platí pro kolíky ve spojovacích elementech. Pro tvarování spojovacích elementů z plastické hmoty se s výhodou použijí tvarové nebo profilované frézy.

To platí i pro výrobu záhybů 104, 104' dutých profilů. Délka spojovacích elementů 113 se řídí jak podle šířky, tak podle síly stěn dutých profilů vzpěr 101, 102, 103. Totéž platí i pro délky překrývajících koncových částí 126. V závislosti na velikosti a síle stěn dutých profilů, slícování a materiálu spojovacích elementů je možno použít různá dimenzování s výhodným účinkem přenosu sil na spojovací elementy a zpevnění spojované části.

Claims (11)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Spojovací zařízení pro příčkovou konstrukci s hlavními vzpěrami (101) a příčnými vzpěrami (102, 103) ze stejných dutých profilů vytvořených ze dvou širokých bočních stěn a dvou úzkých bočních stěn, přičemž s hlavní vzpěrou (101) jsou spojeny dvě bočně přilehlé příčné vzpěry (102, 103), každá úzká boční stěna hlavní vzpěry (101) je opatřena zástrčným otvorem (112) jako spojovacím prostředkem, zástrčnými otvory (112) jsou prostrčeny spojovací kolíky (111) vyčnívající na obou stranách z hlavní vzpěry (101), konce kolíků (111) jsou vždy zastrčeny do

   -8CZ 287588 B6 díry (117) spojovacího elementu (113) a spojovací elementy (113) jsou přizpůsobeny vnitřnímu obrysu příčných vzpěr (102, 103) a jsou vždy uloženy nehybně v koncové části příčné vzpěiy (102, 103), vyznačující se tím, že díra (117) ve spojovacím elementu (113) se kuželovité zužuje ve směru zastrkování spojovacího kolíku (111), přičemž spojovací element (113) je při zavedeném spojovacím kolíku (111) do díry (117) napříč k této díře (117) rozšířen pro zaklínění k vnitřní stěně příčné vzpěiy (102, 103), a v oblasti zadní čelní hrany spojovacího elementu (113) je vytvořen dorazový prostředek pro zabránění přesazení spojovacího elementu (113) do příčné vzpěry (102, 103) při zavádění spojovacího kolíku (111).
2. 2. Spojovací zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že spojovací element (113) je vytvořen jako hmoždinka s podélným zářezem (118), přičemž zářez (118) ústí do přední čelní hrany spojovacího elementu (113), uvažováno ve směru zastrkávání, prochází dírou (117), je ukončen před zadní čelní hranou spojovacího elementu (113) a u spojovacího elementu (113) ještě nevloženého do příčné vzpěry (102, 103) má klínový tvar, přičemž dvě ramena spojovacího elementu (113) vytvořená zářezem (118) se vždy navzájem rovnoběžnými bočními podélnými hranami ve směru k přední čelní hraně spojovacího elementu (113) od sebe rozbíhají, a přičemž obě boční ramena u spojovacího elementu (113) vloženého do příčné vzpěry (102, 103) jsou klínovým účinkem v důsledku uzavřeného zářezu (118) příčně k němu upnuta k úzkým bočním stěnám příčné vzpěiy (102, 103).)
3. 3. Spojovací zařízení podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že díra (117) ve spojovacím elementu (113) je slepou dírou.
4. 4. Spojovací zařízení podle jednoho nebo několika z nároků laž3, vyznačující se tím, že díra (117) ve spojovacím elementu (113) je lícovanou dírou pro spojovací kolík (111).
5. 5. Spojovací zařízení podle jednoho nebo několika z nároků laž4, vyznačující se tím, že spojovací kolík (111) a díra (117) mají čtyřhranný průřez.
6. 6. Spojovací zařízení podle nároku 5, vyznačující se tím, že spojovací elementy (113) jsou v oblasti svých předních čelních hran zúženy a tvoří vodicí šikmé plochy (115).
7. 7. Spojovací zařízení podle jednoho nebo několika z nároků laž6, vyznačující se tím, že dorazové prostředky v oblasti zadní čelní hrany spojovacích elementů (113) jsou tvořeny okrajem přesahujícím vnější obrys spojovacího elementu (113).
8. 8. Spojovací zařízení podle nároku 7, vyznačující se tím, že okraj je tvořen šikmými plochami (122) vnější stěny spojovacího elementu (113) stoupajícími šikmo k zadní čelní hraně.
9. 9. Spojovací zařízení podle jednoho nebo několika z nároků laž8, vyznačující se tím, že spojovací kolík (111) má po celé své délce stejnou tloušťku.
10. 10. Spojovací zařízení podle jednoho nebo několika z nároků laž9, vyznačující se tím, že díra (117) ve spojovacím elementu (113) se rozkládá na dvou třetinách délky spojovacího elementu (113).
11. 11. Spojovací zařízení podle jednoho nebo několika z nároků lažlO, vyznačující se tím, že zářez (118) ve spojovacím elementu (113) se rozkládá na dvou třetinách délky spojovacího elementu (113).