CS226427B2

CS226427B2 - Method of manufacturing multilayer decorative and/or protective coatings on substrate surface

Info

Publication number: CS226427B2
Application number: CS812823A
Authority: CS
Inventors: Chemical Industries L Imperial
Original assignee: Ici Plc
Priority date: 1980-04-14
Filing date: 1981-04-14
Publication date: 1984-03-19
Also published as: AU536340B2; PT72831B; ES501356A0; FI68985C; NO811281L; GB2073609B; PT72831A; GB2073609A; US4403003A; YU95081A; FI68985B; ZW7181A1; IE51131B1; US4539363A; ES8303482A1; EP0038127A1; PH16332A; IN156152B; DE3166673D1; GR74115B

Description

Vynález se týká aplikace ochranných a dekorativních povlaků na povrchy, zejména na povrch automobilových karosérií.

Zejména v automobilovém průmyslu je dobře známé použití povlakových hmot obsahujících kovové pigmenty. Tyto tzv. ,,metalízy“ vykazují různou odrazivost světla v závislosti na úhlu pozorování. Aby se dosáhlo· nejvyšší míry tohoto účinku, tzv. „flipu“, je zapotřebí věnovat velkou pozornost složení povlakové himoty, a to· jak fllmotvorné pryskyřice, tak kapalného prostředí. Může být obtížné navrhnout jedinou hmotu, kteirá by splňovala shora uvedený požadavek a která by zároveň vykazovala vysoký stupeň lesku po dohotovení, jaký je obvykle u «automobilů požadován. Z tohoto· důvodu byl jako jieden z postupů navržených pro výrobu inetalízových povlaků navržen postup zahrnující aplikaci dvou povlaků.

První povlak, který se «aplikuje stříkáním na povrch substrátu, je základní povlak obsahující kovový pigment. Tento· povlak má takové složení, aby se dosáhlo optimálního flipu. Přes základní povlak se opět stříkáním aplikuje nepigmentovaný vrchní povlak, kterým se dosáhne požadovaného stupně lesku, «aniž by se jakkoli modifikovaly charakteristické vlastnosti základního povlaku.

Základním kritériem pro úspěšný dvou2 vrstvý metalízový systém skládající se ze základní vrstvy a čiré krycí vrstvy je, že povlak základního filmu musí být schopen odolávat rozpouštědlům obsaženým ve hmotě, ze které se vytváří čirý krycí film, při aplikaci krycího povlaky. Je to důležité proto, aby se zabránilo porušení kovového pigmentu a tím zhoršení flipu. Je navíc vysoce žádoucí, aby ;měl základní povlak tuto· vlastnost bez toho, že by se musel podrobovat dlouhému intermediárnímu sušení nebo vytvrzování.

U známých systémů základní povlak/čirý povlak, u kterých Je jak základová povlaková hmota, tak krycí povlaková hmota na bázi rozpouštědel, se tohoto požadavku ve většině případů dosahuje za použití přísady schopné dodat čerstvě vytvořenému základnímu filmu gelavitý charakter. Jako této přísady se používalo převážně acetobutyrátu celulózy. Přechodu mezi relativně nízkou viskozitou, kterou musí mít základová povlaková hmota ve stříkací pistoli, a tímto geLovitým. charakterem se napomáhá tím, že kapalné ředidlo obsažené v této hmotě obsahuje těkavé složky, které se přednostně vypaří během cesty ze stříkací pistole na substrát.

S ohledem na snahu zabránit znečišťování atmosféry byl v nedávných letech soustře děn zn-ačný zájem na povlakové hmioty, ve kterých se jako ředidla používá místo organických rozpouštědel vody. Pird použití v autobomilovém průmyslu byl navržen značný počet takových hmot. Až dosud však nebylo možné úspěšně používat hmot na bázi vodných kompozic jako základové hmoty v systémech základní povlak/čirý povlak. Jedním z faktorů, který má tendenci bránit úspěšnému dosažení tohoto cíle je fakt, že je nesmírně obtížné regulovaným způsobem selektivně odpařit ředidlo ze základové povlakové hmoty mezi stříkací pistolí a substrátem s výjimkou velmi nákladné regulace vlhkosti v prostředí, ve kterém se stříkání provádí. Nyní se s překvapením zjistilo, že lze získat uspokojivé povlakové hmoty na vodné bázi založené na vodné disperzi zesilovaného polyímerního mikro-gelu.

Předmětem vynálezu je způsob výroby několikavrstvého ochranného a/nebo dekorativního povlaku na povrchu substrátu tak, že se

1. na povrch aplikuje základová hmota obsahující a) filmotvornou látku, b) těkavé kapalné prostředí pro tuto látku a c) částice pigmentu dispergované v tomto kapalném prostředí,

2. z hmoty aplikované ve stupni 1. se na povrchu vytvoří polymerní film,

3. na takto získaný základní film se aplikuje průhledná krycí povlaková hmota obsahující d) filmotvorný polymer a e) těkavou nosnou kapalinu pro tento polymer a

4. z hmoty aplikované ve stupni 3. se na základním filmu vytvoří druhý polymerní filim, vyznačující se tím, že se jako složek a) a b) základové povlakové hmoty použije disperze zesilovaných polymerních mikročástic ve vodném prostředí, které jsou vytvořeny z akrylových -adičních polymerů odvozených převážně od alespoň jednoho alkylesteru kyseliny akrylové nebo methakrylové a které mají průměr od 0,01 do 10 μΐη, jsou nerozpustné v použitém vodném prostředí a jsou stálé vůči hrubé flokulaci, přičemž tato disperze má pseudoplastický nebo thixotropní charakter.

Jako materiál pro zesilované polymerní mikročástice přicházejí v úvahu akrylové adiční polymery odvozené od jednoho nebo většího počtu alkylesterů kyseliny akrylové nebo methakrylové, popřípadě jejich směsí s jinými ethylenicky nenasycenými monomery. Vhodnými estery kyseliny akrylové nebo methakrylové jsou methylmethakrylát, ethylmethakrylát, propylmethakrylát, butylmethakrylát, ethylakrylát, butylakrylát a 2-ethylhexylakrylát. Jako jiné vhodné kopolymerovatelné monomery lze uvést vinylacetát, vinylpropionát, akrylonitril, styren a vinyltoluen. Poněvadž polymer má být zesilovaný, může se к monomerům, ze kterých se polymer připravuje, přidat menší množství monomeru, který je polyfunkční vzhledem к polymerační reakci, například ethylenglykoldimethakrylátu, allylmethakrylátu nebo divinylbenzenu. Alternativně se к těmto monomerům mohou přidat menší množství dvou dalších monomerů nesoucích dvojice chemických skupin, které se spolu mohou nechat zreagovat buď běheim polymerace, nebo po ní. Jako příklady takových dvojic vzájemně reaktivních skupin lze uvést epoxyskupinu a karboxyskupinu (například systém glycidylmethakrylát — kyselina methakrylová), anhydridovou skupinu a hydroxyskupinu nebo isokyanátovou skupinu a hydroxyskupinu.

Chemické složení a stupeň zesilováni polymeru mikročástic mohou být takové, že polymer má teplotu přechodu ze skelného do kaučukovitého stavu Tg buď nižší, než je teplota místnosti, v tomto případě mají částice kaučukoivitý charakter, nebo- -vyšší, než je teplota místnosti, pak jsou částice tvrdé a sklovité.

Jak již bylo- uvedeno, je třeba, aby byly polymerní mikročástice dispergovány v základové hmotě ve stavu, který je stálý vůči hrubé flokulaci, tj. ve stavu, kdy i při nízkém obsahu pevných látek obsahuje disperze jen málo agregátů většího počtu částic, pokud vůbec obsahuje nějaké takové agregáty. To- však nevylučuje možnost mírného stupně flokulace částic, zejména při vyšším obsahu pevných látek. Tohoto stavu lze dosáhnout například sférickou stabilizací, tj. tím, že se okolo částic vytvoří hradba řetězců jiného polymeru, které 'jsou solvatovány vodným prostředím povlakové hmoty. Tyto řetězce proto mají rozvinutou konfiguraci. Pod označením „solvatovaný“ se v tomto kontextu rozumí, že by tyto polymerní řetězce byly skutečně rozpustné v uvedeném vodném prostředí, kdyby tvořily nezávislé molekuly. Poněvadž jsou však tyto řetězce na jednoím nebo více místech připojeny к mikročásticím-, zůstává sférická bariéra permanentně připojena к mikročásticím. Sféricky stabilizované polymerní mikročástice se účelně mohou připravovat způsobem disperzní polymerace příslušných monomerů ve vodném prostředí v přítomnosti sférického stabilizátoru. Stabilizátor má amfipatickou povahu, tj. obsahuje v molekule dvě základní polymerní složky s odlišnými vlastnostmi: jednu složku tvoří polymerní řetězec, který je solvatován vodným prostředím, a druhou tvoří polymerní řetězec, který tímto prostředím solvatován není a v důsledku toho se zakotví na polymerních mikročásticích, které jsou podle definice nerozpustné ve vodném prostředí. Vhodné postupy disperzní polymerace jsou popsány v publikované britské patentové přihlášce firmy ICI č. 2 039 497A. Vodné prostředí, ve kterém se polymerace provádí, se skládá z vody smíšené s těkavým organickým ko-irozpouštědlem. Směs vody a ko-rozpouštědla je schopná rozpustit monomery, ze kterých by většina nebo všechny byly v samotné vodě v podstatě nerozpustné. Tyto postupy zahr nují přídavný požadavek, že se má polymeťace provádět ipri teplotě, která je alespoň o 10 °C vyšší, než je teplota sklovatění polymeru, který má vzniknout, a dále požadavek, že v žádném okmžiku nemá být v systému přítomna separátní fáze monomeru. Amfipatický sterický stabilizátor se k polymerační směsi může přidat jako' předem vytvořená látka, nebo se' může' vytvořit in sítů během· polymerace z polymeru, který je rozpustný ve vodném prostředí a který je schopen, kopolymerovat s některým· z polymerovaných monomerů nebo· který po' odštěpení vodíku může podléhat kopolymeraci s některým z polymerovaných monomerů. Sterický stabilizované disperze mikročástic, které se získají těmito postupy, jsou· velmi vhodné pro' výrobu základových hmot používaných podle vynálezu, poněvadž z nich lze oddělit organické ko-rozpouštědlo destilací, aniž by se zhoršila stabilita disperzní fáze, za vzniku produktu, ve kterém je spojitá fáze tvořená výhradně vodou.

Alternativně se může disperze polymerních mikročástic získat vodnou emuizní polymeřácí vhodných monomerů. V tomto případě še dosahuje stability vůči flokulaci tím, že jsou na částicích přítomny elektrický nabité látky odvozené od vodorozpustné ionogenní povrchově aktivní látky a/nebo od vodorozpustuého ionizovatelného¹ iniciátoru polymerace. Takové polymeráční postupy jsou obšírně popsány v literatuře.

Polymerní mikročástice lze dále vyrobit způsobem·· nevodné disperzní polymerace monomerů, po kterém, se výsledný polymer převede do vodného prostředí. Takový postup je popsán v publikované britské patentové přihlášce firmy ICI č. 2 006' 229A. V prvním stupni tohoto postupu sé vytvoří sté- ricky stabilizovaná disperze v nevodné kapalině polymeru, který je nerozpustný jak v této nevodné' kapalině, tak ve vodě, za použití kteréhokoli z postupů, které jsou pro výrobu takových disperzí známé, ve druhém stupni se v takto získané disperzi polymeruje v přítomnosti sférického stabilizátoru jeden nebo více monomerů, ze kterých může vzniknout druhý polymer, který je sám d .sobě rozpustný v požadovaném' vodném prostředí při vhodné hodnotě pH a nakonec se výsledné složené polymerní mikročástice převedou z nevodného prostředí do vodného prostředí.

Shora uvedená diskuse je zaměřená- na případ, kdy se zesítované polymerní mikročástice skládají z adičních polymerů, které jsou nejvhodnějším typem polymerů pro tento účel. Je však rovněž možné, aby byly mikročástice vytvořeny z polymeru kondenzačního typu, například z polyesteru připraveného z vícemocného alkoholu a vícesytné kyseliny. Vhodnými vícemocnými alkoholy jsou propylénglýkol, butýféňglykol, 1,6-hexylenglykOlv neopentylglykol, diethylenglykol, triethy lengly kol, tetraethylenglykol, glycerol, trimethylolpropan, tri methylolethan, . pentaerythritol, dipentaerythritol, tripentuerythritol, hexántriol, oligomery styrenu a allylalkohoíu [například výrobek firmy Monsanto Chemical Companý „RJ 100“),kondenzační produkty trimethylolpropanu s ethylénoxidem nebo propylenoxidem- [jako jsou obchodně dostupné' výrobky označované jaikc- „Ňiáx“ trioly). Vhodnými polykarboxylovými kyselinami jsou kyselina jantarová (nebo její anhydrid), kyselina adipová, kyselina aželainová, kyselina sebaková, kyselina maleinová (nebo její anhydrid), kyselina furnarová, kyselina mukonová, kyselina itákonová, kyselina ftalová [nebo její anhydridj, kyselina isOftalová, kyselina tereftálová, kyselina trimelitová (nebo její anhydrid) á kyselina pyromelitová (nebo· její anhydrid). Zesilováni poiykondenzátů se dosahuje tím, že se do* výchozí reakční směsi přidají látky z vyšší funkčností než 2, i když v tomto případě může být obtížné zajistit, aby všechny molekuly byly skutečně zesilovány. Je tomu tak proto, že molekuly vzniklé při polykondenzáči jsou charakteristické širokou distribucí molekulových hmotností ve srovnání s molekulami adičních polymerů.

Metody, které byly uvedeny shora pro· výrobu polymerních mikročástic polymerací monomerů adíčního typů ve vodném* prostředí obvykle nejsou aplikovatelné na monomery kondenzačního typu, poněvadž voda má ná kondenzační reakci inhibiční účinek. Mikročástice kondenzačních polymerů lze vsak snadno vyrobit disperzní polymeraci v nevodném prostředí postupy posánými v britských patentech firmy ICI č. 1 373 531, 1 403 794 á 1419 199. V těchto patentech je uveden i popis výroby zesilovaných mikročástic. Tyto mikročástice lže pak podrobit v disperzi v nevodném prostředí druhému polymeračnímu stupni, prováděnému postupem· popsáným. ve zveřejněné britské patentové přihlášce č. 2 006 229A citované shora, po kterém se mikročástice převedou do· zvoleného· vodného prostředí.

Pod pojmem „vodné prostředí“ sé zde rozumí buď samotná voda, nebo voda vé směsi s organickou kapalinou mísitelnou s vodou, jako s methianolem. Vodné prostředí může rovněž obsahovat vodořozpustné látky přidáné ža účelem nastavení pH základové hmoty, jak je to podrobněji¹ popsáno· dále.

Pigmentové částice, které jsou podle shora uvedené definice dispergovány ve vodném prostředí základové hmoty, mohou mít velikost v rozmezí od 1 dd 50 a může Sé jednat· ó jakékoli pigmenty běžně používané v povlakových hmotách pro¹ povrchovou úpravu substrátů, jako jsou anorganické pigmenty,· například oxid titahičitý, oxid žélézitý, oXid chiromitý, chromán Olovnatý a sáze, organické pigmenty; například ftalocyaninová modř á ftalocyariinová zelen, kařbazolová violeť, anthrapyrimidinóvá žlůt, flaváúthranová žluť, isoihdoíTnoVá žluť, indan thronová m;odř, chinakridonová violeť a perylenové červeně. Pro účely vynálezu se pod pojem pigment zahrnují rovněž běžná plniva a nastavovadla, jako je mastek nebo kaolin.

Způsob podle vynálezu má obzvláštní význam v případě základových hmot obsahujících jako pigment kovové vločky, kterých se používá pro· výrobu zářivě kovových povlaků, tzv. metalíz, hlavně na povrchu autokarosérií. Vhodnými kovovými pigmenty jsou zejména hliníkové vločky a vločky z měděného bronzu. Vynález však nabízí výhody i při lakování na stálé odstíny, jak je to» podrobněji uvedeno dále. Obecně lze do základových hmot přidat pigmenty jakéhokoli druhu v množství od 2 do 100 °/o, vztaženo na celkovou hmotnost hmoty. Používá-li se pigmentace kovovými pigmenty, je jejich množství přednostně v rozmezí od 5 do 30 procent hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost hmoty.

Tyto pigmenty, ať již jsou kovové nebo jiné, se mohou vmísit do základových hmot za použití známých dispergátorů pro pigmenty, které se hodí pro· použití ve vodných systémech.

Přítomnost zesilovaných polymerních mikročástic v základe povlakové hmotě uděluje filimiu z této hmoty požadovanou schopnost vydržet následující aplikaci krycí povlakové hmoty, aniž by došlo к porušení filmu nebo pigmentace, zejména pigmentace kovovými pigmenty. Bez použití těchto mikročástic nelze vyrobit vyhovující systém základová hmota/čirý povlak.

Kromě této základní vlastnosti Je rovněž žádoucí, aby měla disperze nerozpustných mikročástic pseudoplastický nebo thixotropický charakter. Tím se rozumí, že zdánlivá viskozita disperze je různá podle stupně střihového namáhání, jakému je disperze vystavena, zejména, že zdánlivá viskozita za podmínek nízkého střihového namáhání je vyšší než při vysokém střihovém' namáhání. Změna viskozity, ke které dojde při změně aplikovaného střihového namáhání může být okamžitá nebo může vyžadovat konečný časový interval, který je však nicméně v rozmezí času viskozitního měření. Důvod, proč se vyžaduje, aby měla disperze, na jejíž bázi je základová hmota založena, tento charakter je nejzrejmější na případu, kdy hmota obsahuje jako pigment kovové vločky. V takovém případě je žádoucí, aby celková koncentrace přítomných netěkavých pevných látek byla poměrně malá. Tím je možno po· aplikaci na substrát a během, sušení dosáhnout značného smrštění základního filmu, což má za následek správnou orientaci kovových vloček a dosažení optimálního flip-účinku. Když se však má základová hmota nanášet na substrát stříkáním, je potřeba, aby měla dostatečně nízkou viskozitu zaručující účinné rozprášení v stříkací pistoli. Přitom však jakmile hmota dopadne na substrát, má být její viskozita do statečně vysoká, aby nedocházelo к jejímu stékání, tvorbě záclon nebo nerovnoměrnému rozdělení a nerovnoměrné orientaci kovových vloček i přes to, že zráta vody a jiných rozpouštědel odpařením mezi stříkací pistolí a substrátem je jen nízká (v důsledku vysoké vlhkosti okolí).

Tyto pseudoplastické vlastnosti se často dokumentují uváděním hodnot zdánlivé viskozity 7ja v Pa. s při zvolené rychlosti střihového namáhání D [s¹]. V případě základových hmot s kovovými pigmenty používaných podle vynálezu, má být tato hodnota ηa při obsahu netěkavých pevných látek pod 30 % hmotnostních, přednostně nižší než 0,05 Pa . s při rychlosti střihového namáhání D = 10 000 s¹ a více než 2 Pa . s při hodnotě D = 1 s^_1. Ještě výhodnější je, když má základová hmota hodnotu rja nižší než 0,025 Pa . s při D = 10 000 s^_1 a více než 4 Pa . s při D = 1,0 s¹. V případě základových hmot vybarvených na trvalé odstíny pomocí pigmentů jiných než jsou kovové vločky, je přednostní hodnota ya, opět při obsahu pevných látek pod 30 % nižší než 0,1 Pa . s při D = 10 000 s¹ a více než 0,5 Pa . s při D = 1,0 s¹. S výhodou je hodnota yja nižší než 0,07 Pa . s při D = 10000 s¹a vyšší než 1,0 Pa. s při D = 1,0 s'¹. Je však v povaze pseudoplastického- nebo· thioxotropického chování, že je nelze plně a přesně definovat několika zvolenými daty viskozita/střihové napětí. Mnoho závisí na skutečně použité metodě měření viskozity. Shora uvedené hodnoty proto nelze považovat za přísné hranice, které je třeba dodržovat, aby se dosáhlo výhodných účinků podle vynálezu. Jedná se spíše o přibližné vodítko a odborník v tomto oboru může pomocí jednoduchých praktických zkoušek snadno určit, zda určitá disperze nebo z ní vyrobená základová hmota má dostatečný stupeň pseudoplasticity nebo· thioxotropie.

Existují různé způsoby, kterými lze základové disperzi propůjčit pseudoplastický nebo' thloxotropický charakter. V některých případech nejsou zapotřebí žádná speciální opatření. Tak tornu může být například v tom případě, kdy byly mikročástice připraveny shora uvedeným¹ postupem popsaným v publikované britské patentové přihlášce č. 2 006 229A. Při tomto postupu se nejprve vyrobí vlastní .polymerní (mikročástice disperzní polymerací vhodných monomerů v nevodném prostředí a pak se provede polymerace dalších monomerů, kterou se vyrobí druhý v podstatě nezesíťovaný polymer, který má hydrofilní charakter, což znamená, že je při vhodném pH inherentně rozpustný ve vodném prostředí, ve kterém; má být výsledná disperze vytvořena. Ve skutečnosti se však ne všechen druhý polymer rozpustí ve vodném prostředí, když se produkt získaný dvoustupňovou polymerací v nevodném prostředí do vodného prostředí převede. Značná část druhého polymeru zůstane aso ciována s polymerními mikročásticemi a mikročástice jsou tím stabilizovány v disperzi ve vodném prostředí. Tento· asociovaný po-lymer může současně vodné disperzi dodávat pseudoplastické nebo· thioxotropické vlastnosti. Dalšími monomery, které se hodí pro druhý stupeň poiymerace, jsou například hydroxyalkylestery kyseliny akrylové nebo· methakrylové, monoester kyseliny akrylové nebo methakrylové a polyglykolu, jako polyethylenglykolu, monovinylether takového polyglykolu, nebo vinylpyrroiidon, popřípadě ve směsi s· menšími množstvími nehydrofilních monomerů, jako je methylmethakrylát, butylakrylát, vinylacetát nebo styren.

Alternativně nebo přídavně se požadované rozpustnosti ve vodném prostředí může dosáhnout tím, že se jako· hlavní monomer ní složky použije esteru akrylového typu obsahujícího· zásadité skupiny, například dimeťl^^^ll^T^ii^n^o^tl^^^ll^^^tl^t^l^írylátu nebo diethylamJnoethylmethakrylátu. Tyto· skupiny se pak převedou na solné skupiny reakcí s vhodnou kyselinou, například kyselinou mléčnou, rozpuštěnou ve vodném prostředí. Druhý polymer může být dále odvozen od komonomerů obsahujících podstatné množství polymerovatelné karboxylové kyseliny, jako· kyseliny akrylové nebo· kyseliny methakrylové a v tom· případě může být tento polymer rozpustný ve vodném prostředí obsahujícím rozpuštěnou bázi, jako dimethylaminoethanol. Obecně může tedy mít druhý polymer neiontový, aniontový nebo· kationtový charakter.

V případě, že byly polymerní mikročástice vyrobeny známým postupem vodné emulzní poiymerace, může se druhý polymer inherentně ropustný ve vodě vyrobit další polymerací ve stejném vodném prostředí a v přítomnosti mikročástic. Jako· monomerů se přitom používá monomerů schopných poskytnout polymer, který obsahuje kyselé solitvoirné skupiny, které mohou polymeru propůjčit rozpustnost ve vodě. Vhodnými monomery jsou tedy polymerovatelné karboxylové kyseliny, jako je kyselina akrylová nebo methakrylová, popřípadě spolu s menšími podíly nehydrofilních monomerů, jako· je miethylmethakrylát a rovněž hydrofilních monomerů, které poskytují ve vodě nerozpustné homopolymery, například hydroxyethylmethakrylátu a hydroxypropylmethakrylátu.

V případě, že byly polymerní mikročástice vyrobeny postupem· disperzní poiymerace ve vodném prostředí popsaným· ve shora cito'vané publikované britské přihlášce číslo 2 039 497A, může se druhý ve vodě rozpustný polymer účelně vytvořit další polymerací ve stejném· prostředí. Vhodnými monomery jsou přitom monomery uvedené v předcházejícím· odstavci a rovněž bazické monomery, jako je dimethylamin-oethylmethia krylát, ze kterých mohou vzniknout vodorozpustné solí.

Ne všechny ve vodě rozpustné polymery vyrobené in šitu v přítomnosti mikročástic, kteroukoli ze shora popsaných metod, mohou základovým· povlakovým hmotám·· dodat požadované pseudoplastické vlastnosti. Ke vhodnému složení polymeru lze dospět jednoduchým zkoušením, při kterém· se například měří viskozita při zvolených rychlostech střihového· namáhání, nebo· při kterém se hmoty skutečně aplikují na substrát.

Místo toho, aby se vhodný ve vodě rozpustný polymer připravoval in šitu, může se tento· polymer přidat jako předem· vytvořená separátní složka k vodné disperzi mikročástic. Vhodné jsou takové polymery, které po· rozpuštění ve vodném prostředí i při nízké koncentraci, způsobují značné zvýšení viskozity hmoty. Tak například se může přidat jedno nebo více zahuštovadel, která jsou dobře známá a · kterých se používá v povlakových hmotách na bázi vodných polymerních latexů. Ne všechna zahušfovadla se však hodí k tomuto· účelu, poněvadž některá z nich nejsou schopna dodat potřebné pseudoplastické vlastnosti hmotám, ke kterým jsou přidány. Na druhé straně některá zahušťovadla, která, když jsou sama rozpuštěna ve vodném· prostředí, tyto· vlastnosti nemají, mohou tyto vlastnosti dodat disperzi mikročástic prostřednictvím interakcí mezi nimi a mikročásticemi (například prostřednictvím vodíkových můstků nebo· interakcí polárních skupin). Jedním· z obchodně dostupných zahuštovadel, které se projevilo jako velmi výhodné, je „Acrysol“ ASE60· (Rohm and Haas).

Ze shora uvedeného sice vyplývá, že jakýkoli inherentně vodorozpustný polymer, který je asociován s polymerními částicemi nebo který je přidán k disperzi mikročástic za účelem dodání pseudoplastických nebo thioxotropických vlastností disperzi, musí být svou povahou nezesilovaný; takový polymer však může být nicméně, je-li to· žádoucí, po-lymer síťovatelného typu. To znamená, že může obsahovat chemicky reaktivní skupiny, prostřednictvím kterých může být zesilován po· aplikaci základové hmoty a přednostně též krycí povlakové hmoty. Síťování může popřípadě probíhat za pomoci přidaného síťovadla. Polymer tedy může obsahovat, jak již bylo ukázáno, hydroxylové nebo karboxylové skupiny odvozené od monomerů nesoucích tyto· skupiny a těchto· skupin lze využít k následnému zesíťování za použití aminopryskyřice, například methylovaného mclaminoformaldehydového; kondenzátu, který je rozpustný ve vodném· prostředí.

Z uvedeného· popisu vyplývá, že základová povlaková hmota se může skládat výhradně z polyme.rních mikročástic, částic pigmentu, vodného· prostředí, ve kterém jsou obě skupiny částic dispergovány a inherentně · vodorozpustného polymeru, který udělu je hmotě pseudoplastické vlastnosti. Je tomu sice tak, ale mnohem.: výhodnější je, když hmota obsahuje rovněž filmotvorný polymer, který je rozpustný ve vodném prostředí. Přítomnost filmotvorného· polymeru zajistí, že po^ aplikaci základové hmoty na substrát a vypaření vodného· prostředí je na substrátu přítomna látka, která může koaleskovat a vyplnit dutiny mezi mikročásticemi, za vzniku koherentního· dostatečně integrovaného filmu ve druhém stupni způsobu podle vynálezu. Tuto funkci může ve skutečnosti splňovat část inherentně vodorozpustného polymeru, který je ve hmotě přítomen proto, aby jí dodal pseudoplastické nebo thioxotropické vlastnosti. S ohledem na to, že množství takového· polymeru potřebné k tomuto· účelu je obvykle nízké, může být vhodné doplnit jej jednou nebo více jinými ve vodě rozpustnými filmotvornými látkami, které se ke hmotě přidají. Tyto· látky mohou být popřípadě chemicky reaktivní vůči již přítomným složkám. Hmota tedy může obsahovat oligomerní látky, které lze po aplikaci hmoty převést na vysokomolekulární produkty, ale které samy o sobě významně nepřispívají k viskozitě hmoty před aplikací. Jako· příklady těchto· látek lze uvést dioly s· nízkou těkavostí, jako je 2-ethyl-l,3-hexandiol, nízkomolekulární propylenglykoly, nízkomolekulární adukty ethylenoxidu s dvojmocnými nebo trojmocnýml alkoholy, jako neopentylglykolem, bisfenolem A, cyklohexandimethanolem, glycerolem a trimethylolpropanem, β-hydroxyalkylamidy, jako HHNlNM.etrakj.s- (3-hydroxyethyljadipamid a cyklické amidy a estery, jako· je ε-kaprolaktam a ε-kaproJakton. Pokud tyto· látky nejsou dost rozpustné v čisté vodě,· měly by · být rozpustné ve vodném prostředí obsahujícím vodu spolu s organickou kapalinou, · která je mísi-telná s vodou. Každou z těchto· oligomerních látek lze převést na vysokomoleku-lární polymer po aplikaci základové hmoty na substrát, a· to tak, že se jejich hydroxylové skupiny nebo jiné· reaktivní skupiny · využijí k tvorbě spojovacích vazeb za použití polyfunkčního· reakčního činidla, které je ve hmotě rovněž přítomno·. K tomuto účelu se hodí zejména aminopryskyřice rozpustné ve vodném prostředí hmoty, zejména melaminoformaldehydové kondenzáty, jako jsou hexajalkoxymethyljmelaminy a jejich nízkomolekulární kondenzáty.

Místo- toho, aby základová povlaková hmota obsahovala složky, ze kterých se po její aplikaci na substrát vytvoří filmotvorný polymer, může obsahovat předem vytvořený ve vodě rozpustný akrylový polymer, který hmotě neuděluje pseudoplastické vlastnosti nebo může obsahovat v disperzi částice nezesilovaného polymeru, které jsou stabilizovány podobným; způsobem, jako· přítomné zesilované mikročástice. Každá z těchto alternativních složek může popřípadě obsahovat funkční skupiny, jako hydroxyskupi ny, prostřednictvím kterých může být po aplikaci hmoty na substrát zesilována za použití sílovadla, například aminopryskyřice.

Vzájemné poměry množství různých složek základové hmoty mohou kolísat v širokých · mezích a optimální poměry každého individuálního systému se často nejlépe určí experimentálně, ale nicméně lze uvést některé obecné zásady, které mohou sloužit jako· vodítko. V úvahu je třeba vzít zejména fakt, že když je množství polymerních mikročástic příliš vysoké v poměru k ostatním filmotvorným látkám přítomným ve hmotě, neobsahuje hmota dostatečné množství látky pr.o· vyplnění mezer mezi mikročásticemi. V takovém- případě má po následující aplikaci čirého krycího povlaku krycí povlaková hmota tendenci klesat (propadat sej do mezer základního· filmu, což má za následek ztrátu lesku. Když je na druhé straně obsah mikročástic příliš nízký, nemusí částice dodat základnímu filmu požadovaný stupeň odolnosti proti napadení rozpouštědlem obsaženým v čiré krycí povlakové hmotě. · V určitém· rozsahu lze nižší množství mikročástic kompenzovat v tomto směru tím, že se základní film nechá déle zasychat před aplikací čiré krycí vrstvy, ale tím se zmenšuje jedna z hlavních výhod, které se mají získat při způsobu podle vynálezu. Uspokojivý obsah mikročástic je obvykle v rozmezí od 5 do· 80 % hmotnostních, vztaženo na celkový obsah netěkavých látek v základové hmotě. Optimální obsah mikročástic však do určité míry závisí na tom, · zda je pigment přítomný v základové hmotě kovový nebo nekovový. U hmot · obsahujících kovové pigmenty, je , přednostní rozmezí obsahu mikročástic 40 až 75 % hmotnostních vztaženo na · shora uvedený základ. Za použití běžných stálobarevných pigmentů je přednostní rozmezí obsahu mikročástic poněkud nižší, tj. 10 až 50· % hmotnostních, vztaženo na shora uvedený základ, poněvadž pro· dosažení · vhodné neprůhlednosti při dostatečně malé tloušťce filmu je zapotřebí obvykle použít vyšších množství těchto pigmentů. Snížením množství mikročástic se lze vyhnout příliš vysokému objemovému zlomku celkového· množství dispergovaných látek, který by mohl m-ít za následek vznik porézního· základního filmu. Při aplikaci krycího· průhledného povlaku na takový porézní filan by mohlo docházet k zatékání (vsakování) krycí povlakové hmoty do základního· povlaku, které má za následek špatný lesk krycího filmu.

Pokud se týče zahušlovadla nebo· druhého polymeru, který dodává hmotě pseudoplastické vlastnosti, může se jako vodítko· obecně konstatovat, že jejich množství v základní hmotě může kolísat v rozmezí od 0,3 do 50 % hmotnostních, vztaženo· na celkový obsah netěkavých látek ve hmotě. Množství jiných filmotvo-rných látek přítomných ve hmotě, může být v rozmezí od 0 do· 30 % hmotnostních, a když je přítomno· síťovadlo, jako aimiinopryykyřice, jeho· množství může rovněž být až 30 % hmotnostních, vztaženo na celkový obsah netěkavých látek v základové hmotě. Základová hmota může kromě toho popřípadě obsahovat katalyzátor zesíťování, které má proběhnout po aplikaci hmoty na substrát. Tímto katalyzátorem může být ve vodě rozpustná kyselá sloučenina, jako kyselina p-toluensulfonová, kyselina orthofosforečná, kyselina· maleinová nebo jiná silná karboxylová kyselina, jako· například kyselina tetrachlorttalová. Místo kyseliny se může použít též za tepla nestálé soli takové kyseliny s těkavým· aminem.

Povaha filmotvorného· polymeru v krycí povlakové hmotě používané ve stupni 3. způsobu podle vynálezu, nemá rozhodující význam. Obecně se může použít jakéhokoli vhodného filmotvorného polymeru, který může být termosetického nebo termoplastického typu. Jedna vhodná třída polymerů je tvořena polymery odvozenými od jednoho nebo více ethylenicky nenasycených monomerů. Obzvláště vhodnými zástupci této· třídy látek jsou akrylové adiční polymery, které jsou dobře zavedeny při výrobě povlaků v automobilovém průmyslu. Jedná se o· polymery nebo· kopolymery jednoho' nebo· více alkylesterů kyseliny akrylové nebo methakrylové, popřípadě spolu s jinými ethylenicky nenasycenými monomery. Vhodnými akrylovými estery jsou methylmethakrylát, e-thylmethakrylát, propylmethakrylát, butylmethakrylát, ethylakrylát, butylakrylát a 2-ethylhexylakrylát Vhodnými jinými kopolymerovatelnými monomery jsou vinylacetát, vinylpropionát, akrylonitril, styren a vinyltoluen. V případě, že má mít akrylový polymer termosetický charakter, tj. má být síťovatelný, používá se ve spojení se shora uvedenými monomery též funkčních monomerů, jako jsou například kyselina akrylová, hydroxyethylakirylát, hydroxyethylmethakrylát, '2-hydroxy propy lakrylát, 2-hydroxypr opy lmethakrylát, N- (alkoxymethyl ] akryl · amidy a N-( alkoxymethyl Jmethakrylamidy, kde alkoxyskupmami mohou být například butoxyskupiny, glycidylakrylát a glycidylmethakrylát. Krycí povlaková hmota může v takovém případě obsahovat též síťovadlo, jako je diisokyanát, diepoxid nebo s výhodou dusíkatá pryskyřice, tj. kondenzát formaldehydu s dusíkatou sloučeninou, iako· je močovina, thiomočovina, melamin nebo· benzoguanamin nebo· nižší alkylether takového kondenzátu, ve kterém· alkylové skupiny obsahují 1 až 4 atomy uhlíku. Obzvlášť vhodnými síťovadly jsou melaiminoformaldehydové kondenzáty, ve kterých byl podstatný podíl methylolových skupin etherifikován reakcí s butanolem.

Krycí povlaková hmota může obsahovat vhodný katalyzátor síťovací reakce mezi akrylovým polymerem a síťovadlem, například kysele reagující sloučeninu, jako je kyselý butylmaleát, kyselý butylfosfát nebo kyselina p-toluensulfonová. Alternativně se mohou kysele působící látky dodat do· hmoty prostřednictvím· volných kyselinových skupin akrylových monomerů, například, když se jako· komonomeru při přípravě polymeru použije kyseliny akrylové nebo· methakrylové.

Polymer krycí vrstvy může být přítomen v krycí povlakové hmotě buď ve formě roztoku nebo ve formě stálé dis-perze v těkavé nosné kapalině, jinými slovy nosná kapalina může být pro· polymer krycí vrstvy buď rozpouštědlem nebo nerozpouštědlem. Když má být touto kapalinou rozpouštědlo, může se jednat o jakoukoli organickou kapalinu nebo směs· organických kapalin, kterých se běžně používá jako· rozpouštědel polymerů v povlakových hmotách, například o· alifatické uhlovodíky, jako· je hexan a heptan, aromatické uhlovodíky, jako je· toluen a xylen, ropné frakce s různým rozmezím teploty varu, které jsou převážně alifatické, ale obsahují i dost aromatických látek, estery, jako je butylacetát, ethylenglykoldiacetát a 2-ethoxye.thylacetát, ketony, jako je aceton a methylisobutylketon, a alkoholy, jako· je butylalkohol. Konkrétní volba kapaliny nebo· směsi kapalin, jako nosné kapaliny, závisí na druhu polymeru krycí vrstvy a provádí se podle zásad, které jsou v oboru povlékání dobře známé, tak, aby byl polymer ve· zvolené kapalině rozpustný.

Když má být nosnou kapalinou organické nerozpouštěd^l^o, přicházejí v úvahu látky s poněkud nižší polaritou než jsou látky uvedené shora. Může se použít jednoho nebo více alifatických uhlovodíků, jako hexanu, heptanu nebo· ropných frakcí s nízkým obsahem aromatických sloučenin, popřípadě ve směsi s kapalinami, které mají vysokou polaritu, jako jsou shora uvedené kapaliny. Výsledná směs ovšem, musí být nerozpouštědlem pro· polymer krycí vrstvy. V tomto případě je tedy krycí povlaková hmota nevodnou disperzí polymeru a obvykle se jedná o· stericky stabilizovanou disperzi, ve které jsou částice polymeru stabilizovány pomocí blokového nebo roubovaného kopolymeru, jehož jedna polymerní složka je nesolvatovatelná použitou kapalinou a je asociována s disperzním polymerem. Dobře známé zásady, podle kterých se takové disperze připravují jsou široce popsány v patentech a jiné literatuře, například v britských patentech č. 941 305, 1 052 241, 1 122 397 a 1 231 614 a v publikaci „Dispersion Polymerisation in Organic Media“ red. K. F. J. Barrett (John Wiley and Sons, 1975 j.

Alternativně může být krycí povlaková hmota, podobně jako základová hmota, na vodné bázi a i v tomto případě může být polymer krycí vrstvy přítomen buď v roztoku nebo* ve formě stálé disperze ve vodném prostředí. Je,dn.á-li se o· disperzi, může být tato disperze stericky stabilizována, jako· je tomu například v tom případě, že byla disperze připravena vodnou disperzní polymerací, jako· je postup popsaný v již citované publikované patentové přihlášce Velké Británie· č. 2 039 497A, nebo může být stabilizována pomocí elektrických nábojů, jako· je tomu například u disperzí připravených dobře známými postupy polymerace ve vodné emulzi.

Na rozdíl od polymerních mikročástic obsažených v základové povlakové hmotě, polymer krycí vrstvy je vždy polymer termosetického· typu, tj. polymer, který lze po aplikaci na substrát zesíťovat, popřípadě za pomoci síťovadla.

Krycí povlaková vrstva bývá obvykle v podstatě bezbarvá, ' aby nedošlo k podstatné modifikaci účinku pigmentu, obsaženého v základním filmu, ale v některých případech — častěji se jedná o· případy, kdy byly použity základové hmoty obsahující kovové pigmenty — je žádoucí transparentní barvení krycí povlakové hmoty.

V prvním stupni způsobu podle vynálezu se základová povlaková hmota aplikuje na povrch substrátu, který mohl být před tím opatřen vrstvou příměru nebo jinak běžným způsobem upraven. Způsob podle vynálezu je především zajímavý pro povlékání kovových povrchů, jako ocelových nebo hliníkových povrchů, kterých se běžně používá při výrobě automobilových karosérií, ale může se použít i u jiných substrátů, jako je sklo, keramika, dřevo· nebo i plastické hmoty, za předpokladu, že jsou schopny vydržet teploty, při kterých se provádí konečné vytvrzování vícevrstvého povlaku. Po· aplikaci základové povlakové hmoty se z této· hmoty na povrchu substrátu vytvoří film polymeru. Toho· se může popřípadě dosáhnout zahříváním substrátu s naneseným povlakem, aby se voda a případná organická kapalná ředidla obsažená v povlaku vypařila. Do· nro-zsahu vynálezu spadá i použití teplot postačujících pro· zesíťování základního filmu v těch případech, kdy povlaková hmota obsahuje filmotvornou látku termosetického typu. Hlavní zásluhou vynálezu je však to, že pro zasychání, kterým· se má zajistit, aby se mohla krycí povlaková hmota aplikovat na základní film bez toho, že by docházelo k jakékoli tendenci k míšení krycí hmoty se základním· filmem nebo k rozpouštění základního· filmu v takovém rozsahu, že· by to mělo· za následek narušení správné orientace kovového·· pigmentu, kterou se dosahuje optimální „flip“ — efekt, · postačuje jen krátká doba. Vhodné podmínky sušení v každém· jednotlivém případě závisí mj. na vlhkosti okolí, ale· obvykle se zabrání míšení obou povlaků, když se základní povlak suší 1 až 5 minut při teplotě 15 až 80 °C. Současně se základní film· dostatečně smáčí krycí povlakovou hmotou, aby se dosáhlo uspokojivé adheze mezi povlaky.

Po· aplikaci krycí povlakové hmoty na zá kladní film se může povlečený substrát zahřívat nebo vytvrzovat, přičemž se odežene těkavá nosná kapalina z krycí vrstvy a popřípadě se zesíťuje filmotvorná látka v krycí a/nebo· základní vrstvě za pomoci přítomného· síťovadla nebo· síťovadel. Zahřívání nebo vytvrzování se obvykle provádí při teplotě v rozmezí od 100 do 140 °C, může se však podle potřeby pracovat i při nižší teplotě, za předpokladu, že tato teplota postačuje proⁱ aktivaci potřebného síťovacího· mechanismu.

Při provádění způsobu podle vynálezu se základní a krycí povlaková hmota může aplikovat na substrát jakoukoli běžnou technikou, jako· natíráním štětcem, stříkáním, máčením· nebo· poléváním. Přednostně se však používá stříkání, poněvadž se tak dosáhne nejlepších výsledků, jak pokud se týče rozdělení pigmentu a zejména orientace kovového· pigmentu, tak pokud se týče lesku. Může se použít jakéhokoli postupu stříkání, jako stříkání pomocí stlačeného· vzduchu, elektrostatického stříkání, stříkání za horka a stříkání bez vzduchu, a to jak ručních, tak automatických postupů.

Tloušťka základního filmu v suchém stavu je přednostně 12,7 až 38,1 fzm. a tloušťka krycího- filmu je 25,4 až 76,2 ^m.

Jak je ze shora uvedeného· popisu zřejmé, výhodou vynálezu, pokud se týče tzv. metalýz je, že navržený systém· základová povlaková hmota/čirá krycí povlaková hmota vylučuje nebo značně snižuje znečišťování atmosféry tím, že se používá základové povlakové hmoty na vodné bázi, aniž by se přitom· obětovala dobrá regulace a orientace pigmentování kovovými pigmenty. V případě běžných pigmentů, není regulace orientace pigmentu samozřejmě významným faktorem, ale stále zůstává výhoda, že se základní film nenarušuje další aplikací krycí povlakové hmoty. Film ze základové hmoty podle vynálezu má rovněž mnohem· menší sklon k puchýřkování než mají povlaky na vodné bázi, které neobsahují polymerní mikročástice.

Vynález je blíže objasněn následujícími příklady, ve kterých jsou díly a procenta vždy míněny jako díly a procenta hmotnostní. Příklady mají pouze ilustrativní charakter, ale vztah vynálezu v žádném směru neomezují. Hodnoty zdánlivé viskosity — základních hmot byly v příkladech určovány za použití dvou různých přístrojů. Hodnoty y_a při rychlosti střihového· namáhání 10 000 byly měřeny za použití viskozimetru s kuželem a destičkou modifikovaného· tak, aby s· ním bylo· možno· měřit viskozitu v rozsahu od 0 do 0,2 Pa. s· při uvedené rychlosti střihového· namáhání. Tento· přístroj je popsán v Journal ofthe Oil and Co-our Chemi-sts‘ Association, červenec ·1966, v článku od C. H. Mo-nka a vyrábí ho firma Research Equipment (London) Limited.

Hodnoty ra při rychlosti strihovéliO' na máhání 1,0 s^_1 byly měřeny za použití viskozimetru se soustředným válcem, „Rheomat 30“ s „A“ pohárkem a závažím. Každý vzorek byl podroben rychlosti střihového namáhání 660 s^_1, dokud nebylo dosaženo konstantní hodnoty napětí ve střihu a ihned nato byla rychlost střihového namáhání změněna na 1,0 s¹, bylo změřeno napětí ve střihu a z těchto dat byla vypočtena viskozita. Zařízení ,,Rheomat 30“ vyrábí firma Oontraves AG v Zurichu.

Příklad 1

A. Příprava disperze polymerních mikročástic v alifatickém uhlovodíku

Do reaktoru, vybaveného míchadlem, teploměrem, zpětným chladičem a zařízením pro dávkování monomeru do vraceného destilátu, se předloží 35,429 dílu heptanu. Heptan se zahřeje к varu pod zpětným chladičem (95 až 96 °C) a přidá se směs následujících složek:

methylmethakrylát	5,425	dílu
azodiisobutyronitril	0,420	dílu
roubovaný kopolymer jako·
stabilizátor (33% r.oztok
popsaný dále)	1,984	dílu
Obsah reaktoru se 30 minut	udržuje	při

teplotě refluxu, aby vznikla ,,násadová“ disperze polymeru a pak se začne do vraceného destilátu přidávat následující směs složek. Směs se přidává stálou rychlostí po dobu 3 hodin.

methylimetbakrylát	25,000	dílu
allylmethakrylát	0,775	dílu
azodiisobutyronitril	0,338	dílu
roubovaný kopolymer jako
stabilizátor (33% roztok
popsaný dále)	5,316	dílu
Po skončení dávkování se	obsah reakto-

ru další hodinu udržuje při teplotě refluxu, přidá se 12,874 dílu heptanu a směs se znovu zahřeje na refluxní teplotu. Do vraceného destilátu se po dobu 1 hodiny stálou rychlostí uvádí předem utvořená směs tohoto složení:

methylmethakrylát butylakrylát hydroxyethylakrylát kyselina akrylová azodiisobutyronitril roubovaný kopolymer jako stabilizátor (33% roztok popsaný dále)

3,883 dílu

3,066 dílu

2,044 dílu

1,226 dílu

0.071 dílu

2,149 dílu

Po přidání celého množství této směsi se reakční směs udržuje ještě 1 hodinu při teplotě refluxu. Získá se stálá disperze zesilovaných polymerních mikročástic, která má celkový obsah netěkavých pevných látek

43,5 až 44,5 % a obsah netěkavých pevných látek nerozpustných v žádném polárním rozpouštědle [tzv. obsah gelu) 34,5 až 35 procent.

Roubovaný kopolymerní stabilizátor použitý při shora uvedeném postupu se připraví takto: 12-hydroxystearová kyselina se autokondenzuje do hodnoty kyselosti asi 31 až 34 mg KOH/g (což odpovídá molekulové hmotnosti 1850 až 1800) a pak se nechá (reagovat s ekvivalentním· množstvím glycidylmethakrylátu. Výsledný nenasycený ester se kopolymeruje v hmotnostním poměru 2 : 1 se směsí methylmethakrylátu a kyseliny akrylové v hmotnostním poměru 95 : 5. Kopolymeru se použije ve formě 33% roztoku ve směsi ethylacetátu (11,60 %), toluenu [14,44 %), alifatického uhlovodíku o teplotě varu 98 až 122 °C (61,29 %) a alifatického uhlovodíku o teplotě varu 138 až 165 ^CC (12,67 %).

B. Převedení polymerních mikročástic do disperze ve vodném prostředí

Do reaktoru vybaveného míchadlem., teploměrem a září zením pro odstraňování těkavého rozpouštědla destilací se uvede demineralizovaná voda 72,308 dílu butoxyethanol 10,332 dílu dimethylaminoethanol 0,529 dílu

Obsah reaktoru se zahřeje na 100 ^CC a do reaktoru se začne uvádět 46,497 dílu disperze mikročástic ze stupně A takovou rychlostí, aby se heptan obsažený v disperzi odstraňoval destilací, aniž by se významně koncentroval v reaktoru. Doba potřebná pro tuto operaci je asi. 2 hodiny. Přitom se oddělí 29 až 30 dílů destilátu, skládajícího se hlavně z heptanu a určitého množství vody.

Jako produkt se získá stálá vodná disperze polymerních mikročástic, která ;má obsah netěkavých pevných látek 20 až 22 % a pH 7,2 až 7,5.

C. Příprava koncentrátu hliníkového pigmentu

Do míchané mísící nádoby se uvede hliníková pasta (obsah kovu 65%) 5,8 dílu butoxyethanol 2,9 dílu

Složky se spolu míchají po dobu 15 minut, pak se stálou rychlostí po dobu 30 minut přidává 2,9 dílu buioxyethanolu a směs se pak dále míchá po dobu 1 hodiny. Pak se přidá 4,84 dílu hexamethoxym.ethylmelam₍inu, v míchání se pokračuje další hodinu, dále se přidá 1,93 dílu hexamethoxymethylmelaminu a 0,97 dílu butoxyethanolu a siměs se ještě hodinu míchá.

D. Příprava základové povlakové hmoty

Po· dobu 1 hodiny se spolu míchají následující složky:

hliníkových koncentrát ze stupně C disperze mikročástic ze stupně B hexamethoxymethylme lamin dime-thylaminoethanolová sůl kyseliny p-toluensulfonové,

10% roztok v demineralizované vodě

19,34 dílu

79,61 dílu

0,46 dílu

3,57 dílu

Takto· získaná základová hmota má tyto vlastnosti:

Obsah pevných látek: 27,2 %

Zdánlivá viskozita · · 0,35 Pa . s při rychlosti střihového· namáhání D = = 1 s~' —0,006 Pa . s· při rychlosti střihového namáhání D = 10 000 s-i

E. Příprava akrylového· polymeru píro čirou krycí vrstvu

Do· reaktoru vybaveného· míchadlem, teploměrem· a zpětným· chladičem se uvede xylen 22,260 dílu aromatický uhlovodík o· teplotě varu 190 až 210 °C 10 000 dílů

Směs se zahřeje na teplotu zpětného· toku (142 až 146 °C) a v průběhu 3 hodin se· k ní přidá předem^ vytvořená směs tohoto složení:

styren ethylakrylát

2-ethylhexylakrylát hydroxyethylakrylát kyselina akrylová kumenhydroperoxid

21,49 dílu

4,51 dílu

13,75 dílu

10,05 dílu

0,49 dílu

1,41 dílu

Reakční složky se udržují při teplotě refluxu další 2 hodiny a pak se přidá isobutylalkohol xylen

12,72 dílu

3,32 dílu

Získá se čirý roztok polymeru, který má obsah pevných látek 50 %.

F. Příprava čiré krycí povlakové hmoty na rozpouštědlové bázi

Smísí se spolu tyto složky:

roztok polymeru ze stupně E	53,3	dílu
butylovainá melarninformalde-
hydová pryskyřice ve formě
67% roztoku v butanolu	26,5	dílu
dipenten	5,0	dílu
polymer zlepšující tokové
vlastnosti ve formě 10%
roztoku v xylenu	0,1	dílu
isobutylalkohol	2,0	dílu
xylen	13,1	dílu

Zís.ká se čirý roztok s obsahem· pevných látek 44,4 %. Jeho· viskozita je 40 s (britská norma pohárek B4 při 25 °C).

G. Aplikace základové povlakové formy a čiré krycí povlakové hmoty na substrát

Kovová deska se· opatří vrstvou podkladové hmoty (přiměř), pak vyrovnávacím· povlakem, pak se stříkáním· aplikují dva povlaky základové hmoty, obsahující kovový pigment, popsané ve stupni D (hmoty se používá bez dalšího· ředění) při teplotě 22 °C a relativní vlhkosti 39 %. Mezi oběma nanášeními se nechá první povlak 2 minuty zasychat. Rychlost přívodu hmoty do· stříkací pistole je 400 ml/min.

Po nanesení druhého povlaku základní hmoty se deska ofukuje při 25 °C vzduchem a pak se na ni nanesou dva povlaky čiré krycí hmoty popsané ve stupni F. (Čirá krycí povlaková hmota se před aplikací zředí xylenem na viskozitu 45 s podle britské normy za použití pohárku B 3 při 25 ^QC). Druhý krycí povlak se nanáší na vlhký první povlak; mezi oběma nanášeními se nechá první povlak zasýchat jen 2 minuty. Po· závěrečném tříminutovém zasychání se deska 30 minut vypaluje při 125 až 130 °C.

Vý-sledný stříbřitý povlak kovového vzhledu má výborný „flip“, orientace pigmentu je dobrá a povlak se na vzhled vyrovná povlakům s nejvyšším stupněm flipu, vyrobeným za použití povlakových systémů plně na rozpouštědlové bázi. Lesk a adheze mezi povlaky je dobrá a nedochází k žádnému zatékání (propadání) čiré povlakové hmoty do základního· povlaku.

Příklad 2

Kovová deska se opatří vrstvou podkladové hmoty (primer), pak vyrovnávacím povlakem, pak se stříkáním aplikují dva povlaky základové hmoty obsahující kovový pigment popsané ve stupni D příkladu ·1 (hmoty se používá bez dalšího' ředění) při teplotě 25 ^CC a relativní vlhkosti 58 · %. Mezi oběma nanášeními se nechá první povlak

/... .i

minuty zasychat. Rychlost přívodu hmoty do stříkací pistole je 400 ml/min.

Po nanesení druhého· povlaku základové hmoty se deska 10 minut suší při 35 až 42 ° Celsia a pak se na ni nanesou dva povlaky čiré krycí hmoty popsané ve stupni F příkladu 1. (Čirá krycí povlaková, hmota se před aplikací zředí xylenem na viekozitu 45 s podle britské normy za použití pohárku B 3 při 25 °C.) Druhý krycí povlak se nanáší na vlhký · první povlak; mezi oběma nanášeními se nechá první povlak zasychat jen 2 minuty. · Po závěrečném tříminutovém zasychání se deska 30 minut vypaluje při 125 až 130 °C.

Takto· získaný povlak má stejně výborné vlastnosti jako povlak popsaný v příkladě 1.

Příklad 3

A. Příprava vodné disperze polymerních mikročástic

Připraví se tyto· směsi látek:

(1) směs monomerů

methylmethakrylát allylmethakrylát styren butylakrylát kyselina methakrylová primární oktylmer kaplan amonná sůl sulfátu aduktu nonylfenolu a 5 molů ethylenoxidu	18,350 dílu 1,340 dílu 4,700 dílu 18,800 dílu 1,410 dílu 0,159 dílu 0,185 dílu
(2) roztok iniciátoru
persulfát amonný	0,130 dílu
demineralizovaná voda	4,010 dílu
(3] roztok povrchově aktivní	lát-ky
methylmethakrylát	20,000 dílu
amonná sůl sulfátu aduktu
nonylfenolu a 5 molů
ethylenoxidu	20,000 dílu
Do· reaktoru vybaveného· míchadlem, tep-
loměrem, zpětným chladičem	a zařízením
pro regulované uvádění dvou	separátních
kapalných vsázek se uvede:
demineralizovaná voda	-^'7^6^-H dílu
roztok povrchově aktivní
látky (3)	0,100 dílu

Vsázka se zahřeje na 80 až 85 °C, pak se přidá 2000 dílů monomerní směsi (1) a vzniklá směs se 15 minut udržuje· při 80 až 85 °C. Pak se přidá 1,068 dílu roztoku iniciátoru (2) a reakční směs se udržuje 20 minut při stejné teplotě. Pak se stálou rychlostí během 5 hodili přidá monomerní směs (1) 42,944 dílu hydroxisopropylmethakrylát 2,500 dílu

Během té samé pětihodinové periody se do reaktoru odděleně konstantní rychlostí uvádí 3,672 dílu roztoku iniciátoru. Reakční směs se udržuje 1 hodinu při 80 až 85 °C a pak se ochladí na teplotu místnosti. Získá se stálá vodná · disperze zesilovaných polymerních mikročástic. Disperze obsahuje 49,6 % pevných látek a obsah netěkavých pevných látek nerozpustných v žádném organickém rozpouštědle je 44,5 %.

B. Příprava základové povlakové hmoty

Směs (4)

2,563 dílu obchodně dostupného· zahušťovadla, známého· pod označením Aorysol ASS 60 (Rohm· and Haas Co.) se míchá s dostatečným. množstvím 25% roztoku dimethylaminoethanolu v demineralizované vodě, aby se hodnota pH upravila na 7,65. Pak se přidá další demineralizovaná voda, aby směs měla celkem hmotnost 23,956 dílu.

Směs (5)

Směs 29,299 dílu disperze mikročástic ze · stupně A a 18,614 dílu demineralizované vody se upraví na pH 7,65 přídavkem dostatečného · množství 25% roztoku · dlmethylaminoethanolu v demineralizované vodě. Pak se do· vzniklé směsi vmíchá 23,956 dílu směsi (4) připravené shora· popsaným· způsobem.

Do běžícího· mixéru se uvede aluminiová pasta

(obsah kovu 65 %)	5,133	dílu
2-butoxyethanol	15,193	dílu
Vsázka se míchá po dobu 15	minut,	pak
se přidá:
hexamethoxymethylmelamin	3,696	dílu
polypropylenglykol (střední
molekulová hmotnost 400)	2,464	dílu
a v míchání se pokračuje další	hodinu.	Pak
se přidá
směs (5)	71,869	dílu
demineralizovaná voda	1,623	dílu

a směs se míchá ještě další hodinu. Takto získaná základová hmota má tyto vlastnosti:

obsah pevných látek: 20,5 %

Zdánlivá viskozita y_a: 3,46 Pa . s při rychlosti střihového namáhání D = = 1 s^_1

0,042 Pa . s

D = 10 000 s4

C. Příprava akrylového polymeru pro· čirou krycí povlakovou hmotu

Do reaktoru vybaveného· míchadlem, teploměrem a zpětným chladičem se uvede 42,20 dílu isopropylalkoholu. Isopropylalkohol se zahřeje na teplotu zpětného· toku (84°C) a. pak se k němu přidá stálou rychlostí v průběhu 3 hodin následující směs látek:

methylmethakrylát 19,85 dílu butylakrylát 24,80 dílu hydroxyethylmethakrylát 2,48 dílu kyselina akrylová 2,48 dílu isopropylalkohol 7,45 dílu benzoylperoxid (60% pasta v dimethylftalátu) 0,74 dílu

Reakční složky se udržují další 2 hodiny při teplotě zpětného toku. Získá se roztok polymeru obsahující 50 % pevných látek. Z roztoku se přímou destilací .odstraní 28,87 dílu isopropylalkoholu a ke zbytků se za míchání přidá 1,86 dílu dimethylaminoethanolu a pak 80,35 dílu de-mineralizované vody. V destilaci azeotropické směsi isopropylalkoholu a vody .se pak pokračuje až do dosažení teploty 96 až 98 °C a destilát se . nahradí přídavkem demineralizované vody.

Celkové množství odděleného destilátu je 118,83 dílu a celkové množství dodatečně přidané demineralizované vody je 114,65 dílu. Získá se vodný roztok akrylového· polymeru obsahující 33,5 % pevných látek.

D. Příprava čiré povlakové krycí hmoty na vodné bázi

Smísí se spolu tyto· látky:

roztok polymeru ze shora

uvedeného¹ stupně · C	75,16	dílu
hexamethoxymethyiιmetamin	6,29	dílu
butoxyethanol	12,26	dílu
demineralizovaná voda	5,50	dílu
dimethylaminoethanсlсvá sůl
kyseliny p-toluensultonové
(PH 7,6)	0,79	dílu

Takto získaná čirá povlaková hmota obsahuje 31,5 % pevných látek a má viskozitu 0,05 Pa . s.

E. Aplikace základové povlakové hmoty a čiré krycí povlakové hmoty na substrát

Kovová deska se preparuje podkladovou hmotou (primerem), pak se nanese vyrovnávací povlak a pak se· nastříkají tři povlaky základové povlakové hmoty s kovovým pigmentem, popsané ve stupni B. Povlakové hmoty se používá bez dalšího ředění a nástřik se provádí při teplotě 25 ^QC a relativní vlhkosti 51 %. Druhý povlak se nanáší za 1 minutu po nahesení prvního· povlaku, rychlost přívodu hmoty do· s-tříkací pistole je 400 rnl/min.

Po nanesení třetího povlaku základové hmoty se deska 10 minut suší při 35 až 42 ° Celsia. Pak se nanesou tři povlaky čiré krycí povlakové hmoty popsané ve stupni D. Povlaky se aplikují bez mezizaschnutí do vlhkého· předchozího povlaku, poněvadž mezi jednotlivými nánosy je prodleva 2 minut a po· třetím nánosu je prodleva 3 minuty. Pak se deska nejprve zahřívá na 70 °C a nakonec se 30 minut vypaluje při 150 °C.

Výsledný povlak má výborný „tlip“, orientace pigmentu je dobrá a povlak sie na vzhled vyrovná povlakům s nejvyšším stupněm tlipu, vyrobeným za použití povlakových systémů plně na rozpouštědlové bázi. Lesk a adheze mezi povlaky je· dobrá a nedochází k žádnému zatékání (propadání) čiré · povlakové hmoty do· základního povlaku.

Příklad 4

A. Příprava· vodné disperze polymerních mikročástic

Do reaktoru vybaveného míchadlem, teploměrem, zpětným chladičem a zařízení pro regulované uvádění dvou oddělených kapalných vsázek se uvede demineralizovaná voda

29,030 dílu a pak předem připravená směs obsahující methylmethakrylát amoniovou sůl sulfátu aduktu яспуИепоШ a· 5 molů ethylenoxidu

0,029 dílu

Obsah reaktoru se za míchání zahřívá na až 85 °C a přidá se předem· připravená směs · těchto složek:

butylakrylátu 0,069 dílu methylirnethakrylátu 0,069 dílu

Reakční směs se· udržuje při 80 až 85 °C po· dobu 15 minut a pak se k ní přidá směs demineralizované vody 0,67 dílu persíranu amonného 0,021 dílu

Obsah reaktoru se · dalších 20 minut udržuje při 80 až 85 °C a pak se; do reaktoru stálou rychlostí po· dobu 3 hodin uvádí předem připravená směs butylakrylátu methylrnethakrylátu allylmethakrylátu amoniové soli sulfátu aduktu nonyltenolu a 5 molů ethylenoxidu

10,758 dílu

10,189 dílu

0,686 dílu

0,081 dílu

Během stejného tříhodinového· období se do reaktoru současně stálou rychlostí uvádí roztok 0.,037 dílu persíranu amonného v 4,985 dílu demineralizované vody.

Po skončení přidávání obou shora uvedených vsázek se obsah reaktoru 1 hodinu udržuje při 80 až 85 ^CC. Pak se přidá 34,716 dílu demineralizované vody, teplota se upraví zpět na 80 až 85 °C a ke směsi se v průběhu 1 hodiny stálou rychlostí přidává následující předem, připravená směs:

kyselina methakrylová	0,950	dílu
butylakrylát	2.035	dílu
hydroxyethylakrylát	1,357	dílu
methylmethakrylát	0,950	dílu
amoniová sul sulfátu aduktu
nonylfenolu a 5 molů
ethylenoxidu	0,02«	dílu

Během stejného jednohodinového období se současně do reaktoru stálou rychlostí uvádí též roztok 0,019 dílu persíranu amonného a 0,016 dílu boritanu sodného· v 0,59 dílu demineralizované vody.

Po skončení přidávání obou shora uvedených vsázek se teplota reakční směsi ještě hodinu udržuje na 80 až 85 °C. Pak se směs rychle ochladí. Získá se stálá vodná disperze polymerních mikročástic. Disperze má celkový obsah netěkavých pevných látek 30 proč, a obsah netěkavých pevných látek nerozpustných v organických rozpouštědlech je 27 °/o.

B. Příprava základové povlakové hmoty

Hodnota pH disperze získané ve stupni A se přídavkem dimethylaminoethanolu upraví na 8,0 a 54,15 dílu této disperze se uvede do mixéru. Pak se do mixéru v dále uvedeném: pořadí přidají tyto látky:

demineralizovaná voda 18,91 dílu butoxyethanol 8,12 dílu koncentrát aluminiového pigmentu popsaný v příkladu IC) 18,02 dílu

Směs se míchá 1 hodinu. Získá se základová hmota s těmito vlastnostmi:

Obsah pevných látek: 25,8 °/o

Zdánlivá viskozita η_η: 0,20 Pa . s při rychlosti střikového namáhání D = = 1 s”¹

0,02 Pa . s při rychlosti střikového namáhání

D = 10 000 s“¹

C. Aplikace základové hmoty a čiré povlakové hmoty na substrát

Na kovovou desku preparovanou podkladovou. hmotou (primerein) a vyrovnávacím povlakem se nastříkají dva nánosy základové hmoty obsahující kovový pigment, popsané ve stupni В (bez dalšího ředění] při teplotě 22 °C a relativní vlhkosti 39 °/o. Jako krycí povlaková hmota se pak nanese hmota popsaná ve stupni F příkladu 1. Postup nanášení jak základové hmoty, tak čiré krycí povlakové hmoty je jinak totožný s postupem popsaným v příkladě 1 stupni G.

Dosažené výsledky jsou podobné jako· výsledky dosažené v příkladě 1 stupni G.

Srovnávací příklad A

A. Příprava stříbřité kovové základové hmoty bez mikročástic

Do mixéru se za míchání uvede:

aluminiová pasta (obsah kovu 65 %) 6,0 dílu

2-butO'xyethanol 18,7 dílu

Vsázka se míchá po dobu 30 minut, pak se přidá hexamethoxymethylmelainin 4,3 dílu polypiropylenglykol (střední molekulová hmotnost 400] 2,9 dílu a směs se dále míchá po· dobu 1 hodiny. Pak se za míchání v průběhu 30 minut přidá 51,2 dílu vodné disperze akrylového* polymeru s obsahem pevných látek 33,5 °/o, připravené způsobem popsaným v dále uvedeném příkladě 5C a pak 16,9 dílu demineralizované vody.

Uvedeným způsobem se získá základová hmota, která má stejný poměr pigmentu к pojivu, stejný poměr hexamethoxymethylmelaminu к celkovému obsahu netěkavých látek a velmi podobnou hodnotu zdánlivé viskozity při D = 10 000 s^-1 (0,03 Pa.s), jako; je hodnota uvedená pro základovou hmotu vyrobenou postupem podle vynálezu, popsaný v příkladě 1. Zdánlivá viskozita povlakové hmoty neobsahující mikročástice při vysoké rychlosti střihového namáhání ukazuje, že se hmota hodí pro sprejové nanášení na substrát. Její zdánlivá viskozita pri malé rychlosti střihového namáhání D = 1 s¹ je však pouze asi 0,1 Pa.s, což ukazuje, že hmiota má slabé pseud.oplastické nebo thioxotropické vlastnosti.

Základová hmota se nenese na desku a na základní nános se aplikuje čirá krrycí vrstva akrylové hmoty způsobem popsaným v příklade 1G. Složení čirého krycího povlaku odpovídá složení uvedenému v příkladě ÍE a F. Stříbřitý metalýzový povlak, který se takto- získá, má velmi nízký „flip“ a jsou na něm patrny stopy nehomogenního rozdělení a orientace pigmentu. Během vypalování se navíc na povlaku tvoří puchýřky.

Příklady 1 až 4 ilustrovaly aplikaci způsobu podle vynálezu při výrobě metalýzo vých povlaků. Následující příklad ilustruje jeho aplikaci na povlaky pigmentované běžnými stálobarevnými pigmenty.

Příklad 5

A. Příprava třeného·· základu bílého pigmentu

V kulovém· mlýně se po· dobu 16 hodin spolu melou tyto· složky:

oxid · titaničitý, jako· pigment 31,3 dílu

2-butoxyethanol 18,9 dílu demineralizovaná voda 18,9 dílu dimethylaminoethanol 0,2 dílu hexamothoxyinmthyimelamin 7,7 dílu

Výsledný třený základ, který má velikost částic pod 0,5 /um· se pak zředí 11,6 dílu 2butoxyethanolu a 11,6 dílu demíneralizovainé vody.

B. Příprava třeného základu modrého pigmentu

V kulovém mlýně se po· dobu	16 h	odin
spolu melou tyto přísady:
Italocyaninový modrý pigment	12,9	dílu
2-butoxyethanol	23,8	dílu
demineralizovaná voda	23,8	dílu
dimethyla minoethanol	0,2	dílu
hexamethoxymethylmelami n	9,7	dílu

Výsledný třený základ, který má velikost částic pod 0,5 μηι, se pak zředí 14,8 dílu 2-butoxyethanolu a 14,8 dílu demineralizované vody.

C. Příprava vodného roztoku akrylového polymeru

Smísí se spolu následující složky:

methylmethakrylát	19,9	dílu
butylakrylát	24,8	dílu
hydroxyethylmethakrylát	2,5	dílu
kyselina akrylová	2,5	dílu
isopropylalkohol	7,4	dílu
benzoylperoxid	0,7	dílu

Směsi 15,0 dílu shora, uvedené směsi a 42,2 dííu is_io^pгoopiaakobolu se uvede do baňky vybavené míchadlem., teploměrem, zpětným chladičem a zařízením pro· přidávání kapalné vsázky regulovanou rychlostí. Obsah baňky se zahřeje na teplotu zpětného toku (84 °C) a zbytek shora uvedené směsi (42,8 dílu) se do baňky uvádí v průběhu 3 hodin stálou rychlostí. Reakční směs se vaří další 2 hodiny pod zpětným· chladičem, čímž se získá roztok polymeru -obsahující 51,0 % pevných látek. K roztoku se pak přidá 1,8 dílu dimethylaminoethanolu, směs se znovu zahřeje na teplotu zpětného toku, zpětný chladič se přestaví na sestupný a během· 10 hodin se· oddestiluje celkem 33 dílů destilátu a přidá se 85,0 dílu demlneralizované vody. Vodný roztok akrylového polymeru, který se nakonec získá, obsahuje 33,5 % pevných látek.

D. Příprava modré základové hmoty

V uvedeném pořadí se smísí následující složky:

třený základ bílého· pigmentu popsaný v odstavci A 52,25 dílu třený základ modrého- pigmentu popsaný v odstavci B 8,39 dílu disperze mikročástic popsaná v příkladu 1 B 14,62 dílu roztok akrylového· polymeru popsaný v odstavci C 24,33 dílu

10% · vodný roztok kyseliny p-toluensulfonové, neutralizovaný na pH 7,6 přídavkem· dimethylaminoethanolu 0,41 dílu

Výsledná základová povlaková hmota má viskozitu 1,6 Pa . s· při rychlosti střihového namáhání 1 s¹ a 0,053 Pa..· S při rychlosti střihového namáhání 10· 000 s“1.

E. Aplikace zákl-adové povlakové- hmoty a čiré krycí povlakové hmoty na substrát

Ko-vová deska se· opatří podkladovým povlakem primeru, povlakem vyrovnávací hmoty a dvěma nánosy modré základové hmoty popsané v odstavci D. Modrá povlaková hmota použitá bez dalšího ředění se na povrch stříká při teplotě 22 °C a relativní vlhkosti 39 %, přičemž mezi oběma nánosy je prodleva 2 minut. Po aplikaci druhého nánosu základové hmoty se deska olukuje vzduchem· o· teplotě 25 °C a pak se aplikují dva nánosy krycí čiré „ povlakové hmoty popsané v příkladě 1F. Čirá krycí povlaková hmota se před nástřikem zředí xylenem· na viskozitu 45 s, měřenou podle britské normy v pohárku B · 3 při 25 °C. Druhý nános krycí povlakové hmoty se· aplikuje na ještě vlhký první nános, poněvadž prodleva -mezi prvním· a druhým nanášením je 2 minuty.· Po aplikaci druhého nánosu se nechá· povlak 3 minuty zasychat a pak se deska vypaluje 30 minut při 125 až 130 °C.

Výsledný povlak · má dobrou opacitu a· lesk a nedochází k zatékání čiré povlakové hmoty do· základního lilmu.

Srovnávací příklad B

A. Příprava modré základové povlakové· hmoty neobsahující polymerní mikročástice

V uvedeném pořadí se spolu smísí tyto složky:

třený základ bílého pigmentu popsaný v příkladě 5A třený základ modrého pigmentu popsaný v příkladě 5B hexamethoxymiethylmelamin roztok akrylového polymeru popsaný v příkladě 5C

10% vodný roztok kyseliny p-toluensulfonové neutralizovaný na pH 7,6 přídavkem dimethylaminoethanolu

54,8 dílu

B. Aplikace základové povlakové hmoty a čiré povlakové hmoty na substrát

8,8

0,3 dílu dílu

35,7 dílu

0,4 dílu viskozitu

Výsledná základová hmota má

0,1 Pa . s při rychlosti střihového' namáhání 1 s“¹ a 0,083 Pa . s při rychlosti střihového namáhání 10 000 s¹, tj. má velmi slabý pseudoplastický či thioxotropický charakter.

Opakuje se postup popsaný v příkladě 5E s tím rozdílem, že se místo základové hmoty popsané v příkladě 5D použije základové hmoty popsané ve shora uvedeném odstavci. А. V tomto případě je pozorováno značné puchýřkování základního povlaku, tj. vzduch stržený do základního povlaku se oddělí ve formě bublinek, které deformují povrch filmu a poškozují jeho hladký vzhled. Kromě toho je nutno použít delší prodlevy než 3 minuty mezi aplikací druhého nánosu základové hmoty a prvního nánosu čiré krycí hmoty, poněvadž jinak čirá povlaková hmota narušuje základní film, což má škodlivý vliv na výsledný vzhled desky.

Claims

PŘEDMĚT VYNALEZU

1) na povrch aplikuje základová hmota obsahující a) filmotvornou látku, b) těkavé kapalné prostředí pro tuto látku a c) částice pigmentu dispergované v tomto kapalném prostředí,

1. Způsob výroby několikavrstvého ochranného a/nebo dekorativního povlaku na povrchu substrátu tak, že se

2. Způsob podle bodu 1 vyznačující se tím, že disperze zesíťovaných polymerních mikročástic ve vodném prostředí obsahuje kromě polymerních mikročástic polymer inherentně rozpustný ve vodě.

2) z hmoty aplikované ve stupni 1) se na povrchu vytvoří polymerní film,

3. Způsob podle bodu 2 vyznačující se tím, že část polymeru inherentně rozpustného ve vodě je asociována s polymerními mikročásticemi.

3) na takto získaný základní film se aplikuje průhledná krycí povlaková hmota obsahující d) filmotvorný polymer a e) těkavou nosnou kapalinu pro tento polymer a

4. Způsob podle bodů 1 až 3 vyznačující se tím, že základová povlaková hmota obsahuje kovový pigment, má obsah netěkavých pevných látek nižší než 30 % hmotnostních a má zdánlivou viskozitu pod 0,05 Pa. s při rychlosti střihového namáhání 10 000 s^_1 a více než 2 Pa. s při rychlosti střihového namáhání 1 s~^x.

4) z hmoty aplikované ve stupni 3) se na základním filmu, vytvoří druhý polymerní film, vyznačující se tím, že se jako složek

a) a b) základové povlakové hmoty použije disperze zesíťovaných polymerních mikročástic ve vodném prostředí, které jsou vytvořeny z akrylových adičních polymerů odvozených převážně od alespoň jednoho alkyleste.ru kyseliny akrylové nebo> methakrylové, a které mají průměr od 0,01 do 10 μπι, jsou nerozpustné v použitém vodném prostředí a jsou stálé vůči hrubé flokulaci, přičemž tato disperze má pseudoplastický nebo thixotropní charakter.

5. Způsob podle bodů 1 až 3 vyznačující se tím, že základová hmota obsahuje jiný než kovový pigment, má obsah netěkavých pevných látek pod 30 % hmotnostních a má zdánlivou viskozitu pod 0,1 Pa. s při rychlosti střihového namáhání 10 000 s^_1 a více než 0,5 Pa . s při rychlosti střihového namáhání 1 s”¹.

6. Způsob podle bodů 1 až 5 vyznačující se tím, že základová hmota obsahuje 5 až 80 % hmotnostních polymerních mikročástic, vztaženo na celkový obsah netěkavých látek ve hmotě.