CZ392797A3 - C-4´-modifikované inhibitory adenosinkisany - Google Patents

Description

Vynález se týká inhibitoru adenosinkinasy a nukleosidových analogů, C-4¹-módifikovaných pyrrolo[2,3—d]pyrimidinových a pyrazolo[3,4-d]pyrimidinových nukleosidových analogů majících účinnost inhibitorů adenosinkinasy. Vynález se týká nukleosidových analogu tohoto typu které nejsou v poloze.C-4furanosy (cukerná složka) substituovány nebo mají v této poloze dva substituenty. Vynález se také týká přípravy a použití těchto inhibitorů adenosinkinasy při léčbě kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních chorob, zánětů a dalších chorob, které lze regulovat zvýšením lokální koncentrace adenosinu.

Tato přihláška je pokračováním části seriálu č. 07/812

916 podaném 23.prosince 1991, který je částí pokračováni seriálu 07/647 117 podaném 23.ledna 1991, který je částí pokračování seriálu č.466 979 podaném 18.ledna 1990; který je částí pokračování seriálu č.408 707, podaném 15.září 1989. Tato přihláška je také pokračováním části seriálu č.08/191 282. Přílohy těchto přihlášek jsou do tohoto textu včleněny odkazem.

Dosavadní stav techniky

Adenosin je endogenně produkovaná molekula, která má hlavní úlohu v mnoha důležitých buněčných procesech. Je to vasodilatator, může inhibovat imunitní funkce, zvýšit aktivaci žírných buněk (souvisejích s alergickými reakcemi), inhibovat tvorbu neutrofilních kyslíku prostých radikálů, je antiarytmikem a inhibitorem neurotrasmiterů. Adenosin se ♦ · · • φ >4

fosforyluje na adenosintrifosfat (ATP) který je využíván všemi buňkami k vytváření rezerv energie pro následné využití v metabolických reakcích se spotřebou energie nebo v mechanické práci (jako je například svalová kontrakce). Extracelulární adenosin, často produkovaný porušením intracelulárních zásobníků ATP vyvolává různé farmakologické odezvy prostřednictvím aktivace extracelulárních receptoru adenosinu ♦

I umístěných v blízkosti téměř všech buněk. Adenosin například

I produkuje různé účinky vztažené na kardiovaskulární systém,

I· které zahrnují vasodilataci, inhibici srážení krevních destiček, inotropní, chronotropní a domotropní účinky na srdce. Adenosin má také účinky na centrální nervovou soustavu (CNS) které zahrnují inhibici uvolnění neurotrasmiteru z presynaptických neuronů a inhibici postsynaptické aktivace neuronů v mozku a v míše a v místech zánětu, a například inhibici neutrofilní adheze k endotheliálním buňkám a inhibici tvorby neutrofi lnich kyslíku prostých radikálů.

Sloučeniny které zvyšují extracelulární adenosin mohou být živým organismům prospěšné, zvláště za určitých podmínek. Například sloučeniny které zvyšují hladiny adenosinu již byly využity při léčení ischemických poruch jako je mrtvice, a zvýšené hladiny adenosinu se ukázaly prospěšné i u dalších stavů jako je zánět, artritida, záchvaty, epilepsie a další neurologické stavy. Tyto sloučeniny jsou také vhodné pro léčení bolesti, jako svalové relaxanty a pro vyvolání spánku.

t

Adenosinkinasa je cytosolický enzym který katalyzuje fosforylaci adenosinu na AMP. Inhibice adenosinkonasy může potenciálně redukovat schopnost buňky využívat adenosin tím že vede ke zvýšení hladiny adenosinu mimo buňku kde je farmakologicky aktivní. Nicméně regulace koncentrace adenosinu je složitá a zahrnuje další adenosin-metabolizuj.ící enzymy

• · z nichž každý má jiné kinetické vlastnosti a mechanismy regulace. Adenosin může také být deaminován na inosin adenosindeaminasou (ADA) a může kondenzovat s L-homocysteinem na S-adenosylhomocystein (SAH) pomocí SAH hydrolasy. úloha každého z těchto enzymů v modulaci koncentraci adenosinu je závislá na převažujících fyziologických podmínkách, je tkáňové .4 > Ur¹ specifická a není dobře známa.

i '

Schopnost inhibice adenosinkinasy již byla hodnocena na mnoha nukleosidech zahrnujících pyrrolo[2,3-d]pyrimidinové a pyrazolo[3,4-dJpyrimidinové analogy ale u těchto látek byly uváděny hodnoty Ki větší než 800 nM. Caldwell a Henderson, Cancer Chemother.Rep., 2:237-46 (1971); Miller a sp., J.Bio 1.Chem. , 2.54:2346-52 (1979). U několika sloučenin, označovaných jako účinné inhibitory adenosinkinasy byly uvedeny hodnoty Ki menší než 100 nM. Jsou to purinové nukleosidy, 5'-amino-5¹-deoxyadenosin (Miller a sp.,) a 1,12-bis(adenosin-N⁶-yl)dodekan (Prescott a sp., Nucleosides & Nucleotides . 8:297 (1989)); a pyrrolopyrimidinové . nukleosidy,, 5-jodtubercidin (Henderson a sp., Cancer Chemotherapy ReP.Part 2,3:71-85 (1972); Bontemps a sp. , Proč.Nat1.Acad.Sci.USA, 80:^j 2829-33 (1983); Davies a sp., Biochem.Pharmaco 1..35:3021-29 (1986)) a 5'-deoxy-5-jodtubercidin (Davies a sp., Biochem.PharmacQl·., 33:347-55 (1984) a 35:3021-29 (1986)).

Některé z těchto sloučenin byly použity k hodnocení, zda inhibice adenosinkinasy může vést ke zvýšení koncentrací extracelulárního adenosinu. 0 inhibici adenosindeaminasy pomocí 2 *-deoxocoformycinu na krysích kardiomyocytech bylo uvedeno, že nemá žádný vliv na uvolňování adenosinu z buněk. Na rozdíl od toho inhibice ADA společně s adenosinkinsou pomocí 5'-amino-5'-deoxyadenosinu vedla k šestinásobnému zvýšení uvolňování adenosinu. Zoref-Shani a sp., J.Mol.Cel 1.Cardiol. .

• 0	0 0	0 0	•	*0	0 *
• 0	0			0	0	0 0	0	0
•		0 0	0	0	0 φ	0 0	0 0
0	•		»00	•	0 0 0 0	0 · · 0	0	0
	0		• Φ	0	0	0	♦	Φ
»·»*		0 0		0»	•	0 0	0 0

20:23-33 (1988). Nebyly dosud zveřejněny účinky samotného inhibitoru adenosinkinasy. Podobné výsledky jsou hlášeny z pokusů na izolovaných srdcích morčat; v těchto studiích přídavek 5'-amino-5'-deoxyadenosinu k perfusnímu mediu za přítomnosti EHNA k inhibici deaminace jak bylo zveřejněno, vyvolal patnáctinásobné zvýšení uvolňování adenosinu. Schrader, Regulátory function of Adenosin;(Berne a sp.) vydavatelé, str.133-156 (1983). Tyto účinky nebyly zjevné v nepřítomnosti inhibice ADA a v dalších studiích na izolovaných krysích srdcích s perfusí Samotným 5-jodtubercidinem se uvádí, že v perfusní tekutině za normoxických podmínek nedochází k žádnému zvýšení koncentrace adenosinu, Newby a sp., Biochem.i, 214:317-323 (1983), nebo za hypoxických, anoxických nebo ischemických podmínek, Áchtenberg a sp., Biochem.J., 235:13-17 (1986). V dalších studiích se stanovovalo uvolňování adenosinu v kultuře neuroblastomových. buněk které bylo srovnáváno s uvolňováním při proměnlivém nedostatku adenosinkinasy (AK) . AK buňky použité v tomto pokuse prý uvolňovaly adenosin ve zrychlené míře; jak bylo uvedeno, koncentrace adenosinu v růstovém mediu byla zvýšená ve srovnání s normálními buňkami. Green, J.Supramol.Structure. 13:175-182 (1980). Z pokusů na mozkových řezech krysy a morčete se uvádí že vychytávání adenosinu je inhibováno inhibitory adenosinkinasy, 5-jodtubercidinem a 5’-deoxy-5jodtubercidinem. Davis a sp., Biochem.Pharmacol., 33:347-55 (1984) . Nicméně inhibice vychytávání a intracelulárního záchytu přes fosforylac.i nevede nutně ke zvýšení extracelulárního adenosinu, protože adenosin může vstupovat jinými metabolickými pochody nebo procentuální množství adenosinu, který by podléhal fosforylaci může být bezvýznamné ve srovnání s celkovým vyloučeným adenosinem.

Účinky adenosinu a určitých inhibitorů katabolismu • * · • ···· adenosinu, včetně 5-jodtubercidinu byly hodnoceny na pokusném modelu, při kterém se psí srdce podrobila ischemii a reperfusi; o 5-jodtubercidinu bylo uvedeno, že má proměnlivé účinky. Wu a sp, Cytobios, 50:7-12(1987).

Ačkoliv inhibitory adenosinkinasy, 5'-amino-5'deoxyadenosin a 5-jodtubercidin se široce zkoušely na pokusných modelech, náchylnost 5'-amino-5'-deoxyadenosinu k deaminaci a odtud jeho potenciálně krátký poločas, a cytotoxicita 5-jodtubercidinu omezují jejich klinické využití' a mohou omezovat interpretace vztažené k těmto sloučeninám.

U známých pyrrolo[2,3—d]pyrimidinu, 5-jodtubercidinu a 5'-deoxy-5-jodtubercidinu se uvádí že vyvolávají zřetelnou obecnou slabost interpretovanou kosterní svalovou relaxací a hodně snižují spontánní lokomoťorickou aktivitu u myší; vyvolávají hypotermii u myší; a snižují krevní tlak a srdeční .

frekvenci u anestezovaných krys. Daves a šp., Biochem.

Pharmacol., 33:347-55 (1984) a 35:3021-29 (1986); a U.S.patent č.č 4 455 420. Zatímco účinky na kosterní svaly těchto sloučenin jsou dokumentovány jen rámcově, ostatní účinky lze pokládat za významně toxické.

Současnější citace týkající se mechanismů a účinků inhibitorů adenosinkinasy zahrnují práce Keil a sp., Life Sciences, 51:171-76 (1992); Zhang a sp., J.Pharmacol.Exper. Ther.. 264(3):1415 (1993); Phillis a sp., Life Sciences, 53: 497-502 (1993); Sciotti a sp.₍ J.Cerebral Blood Flow Metab., 13:201-207 (1993); Pak a sp., Soc for Neuroscience Abs., 20:

149.2 (1994); White,Soc.NeurosciAbs, 20:308.9 (1994); a Firestein a sp., J.Immunology, 154:326-34 (1995). Tyto publikace obecně uvádějí, Že inhibitory adenosinkinasy jako třída mají svoji úlohu v mozkových funkcích a jsou slibné ve spojení s léčbou neurologických stavů jako jsou záchvaty.

Podle jedné citace, práce Phillis a sp. , se uvádí že známý inhibitor adenosinkinasy 5-jodtubercidin zjevně nechrání proti ischemickému cerebrálnímu poškození. Keil s sp. uvádějí, že adenosinkinasa má klíčovou úlohu ve zprostředkování odezev nervového systému na podněty, zejména pokud se týká bolesti (antinocicepce), ale upozorňuji, že řízení koncentrací endogenního adenosinu těmito způsoby je složitý proces vyžadující další studii.

Existuje tedy potřeba selektivních, účinných a biologicky dostupných inhibitorů adenosinkinasy s použitelným poločasem, t.j. sloučenin které lze využít k prospěšnému ovlivnění nebo řízení aktivity endogenní adenosinkinasy, a tím hladin extracelulárního adenosinu. Sloučeniny podle vynálezu jsou vhodnými inhibitory adenosinkinasy-které mají tyto parametry. .7

Podstata vynálezu

Vynález se týká nových pyrrolo[2,3-d]pyrimidinových nebo pyrazolo[3,4-d]pyrimidinových nukleosidových analogů majících účinnost inhibitorů adenosinkinasy, ve kterých furanosová složka nemá žádné substituenty nebo má dva substituenty v poloze 4'. Výhodné substituenty jsou hydroxymethyl, aminomethyl a methyl. Nejvýhodnější jsou sloučeniny, kde oba substituenty mají stejný význam, ale neznamenají oba methyl, nebo oba substituenty tvoří malý kruh jako je cyklopropyl. Kromě furanošové složky mohou být ve sloučeninách podle vynálezu přítomny další asymetrické uhlíky, například v substituovaném heterocyklickém pyrrolo[2,3-d]pyrimidinovém nebo pyrazolo[3,4-d]pyrimidinovém kruhu. Všechny výsledné isomery, enantiomery a diastereomery se pokládají za sloučeniny spadající do rozsahu předloženého vynálezu.

• φ «φ ·· ·· ·

Uvedené sloučeniny jsou selektivními inhibitory adenosinkinasy s potencemi srovnatelnými nebo výrazně vyššími než mají dosud známe inhibitory adenosinkinasy.Tyto sloučeniny jsou rovněž netoxické, zejména pokud se týká jaterních funkcí. Vynález se týká těchto sloučenin jako takových, přípravy těchto sloučenin, a inhibiční účinnosti in vitro a in vivo vůči adenosinkinase. Další aspekt vynálezu se týká klinického využití těchto sloučenin pro zvýšení koncentrací adenosinu v biologických systémech. Například, inhibice adenosinkinasy in vivo zabraňuje fosforyláci, adenosinu což má za následek vyšší lokální koncentrace endogenního adenosinu.

Sloučeniny podle vynálezu mají také výhody při farmaceutickém použití, jako je zvýšená farmakologická selektivita, účinnost, biologická dostupnost, snadná výroba a .·> *.

stabilita sloučenin.

Sloučeniny podle vynálezu lze využít klinicky při léčení zdravotních stavů, při kterých je prospěšná zvýšená lokální koncentrace adenosinu. Podle toho, se vynález týká léčení ischemických stavů jako je mrtvice, stejně tak jako dalších stavů ve kterých jsou prospěšné zvýšené hladiny adenosinu, jako je zánět, artritida, záchvaty, epilepsie a další neurologické stavy. Tyto sloučeniny jsou také vhodné pro léčení bolesti, jako svalové relaxační prostředky, a pro indukci spánku.

Vynález se také týká proléčiv a farmaceuticky přijatelných solí popsaných léčiv, a farmaceutických kompozic vhodných pro různé způsoby podání těchto léčiv, kde tyto kompozice obsahují terapeuticky účinné množství popsané sloučeniny smísené s farmakologicky přijatelným nosičem.

• « · · · « « ·< · · • · · v • *· <

Ι·* Φ·

Def inice

Obecně mají následující výrazy následující významy.

Výraz aryl se týká aromatických skupin které mají nejméně jeden kruh mající konjugovaný it elektronový systém, které zahrnují skupiny jako je například karbocyklický aryl, heterocyklický aryl a biaryl, z nichž všechny mohou být popřípadě substituovány. Karbocyklické arylové skupiny jsou skupiny ve kterých všechny atomy v aromatickém kruhu jsou atomy uhlíku, jako fenyl. Zahrnuty jsou také případně substituované fenylové skupiny, přičemž výhodné jsou fenyl nebo fenyl substituovaný jedním až třemi substituenty výhodně ze skupiny zahrnující nižší alkyl, hydroxy, nižší alkoxy, nižší alkanoyloxy, halogen, kyan, perhalogen-nižší . alkyl, nižší acylamino, nižší alkoxykarbonyl, amino, alkylamino, karboxamido, a sulfamido. Dále jsou zahrnuty fenylové skupiny kondensované s pěti- nebo šestičlenným heterocyklickým arylovým nebo karbocyklickým kruhem případně obsahujícím jeden nebo více heteroatomů jako jsou atomy kyslíku, síry nebo dusíku.

Heterocyklické arylové skupiny jsou skupiny o 1 až 4 heteroatomech jako atomech v kruhu aromatického kruhu kde zbývající atomy kruhu jsou atomy uhlíku. Vhodné heteroatomy zahrnují kyslík, síru a dusík a tvoří skupiny jako jsou furanyl, thienyl, pyridyl, pyrrolyl, pyrimidyl, pyrazinyl, imidazolyl a podobně, které všechny mohou být substituovány.

Případně substituovaný furanyl znamená 2- nebo

3-furanyl nebo 2- nebo 3-furanyl výhodně substituovaný nižším alkylem nebo halogenem. Případně substituovaný pyridyl znamená 2-,3- nebo 4-pyridyl nebo 2-, 3- nebo 4-pyridyl výhodně • « substituovaný nižším alkylem nebo halogenem. Případně substituovaný thienyl znamená 2- nebo 3-thienyl, nebo 2- nebo

3-thienyl výhodně substituovaný nižším alkylem nebo halogenem.

Výraz biaryl znamená fenyl substituovaný karbocyklickým arylem nebo heterocyklickým arylem definovaným výše v poloze orto-, meta- nebo para- vzhledem k bodu připojení k fenylovému kruhu, výhodně v poloze para-;· biaryl lze také , znázornit jako substituent -C6H4-Ar ve kterém Ar znamená aryl.

Výraz aralkyl znamená alkylovou skupinu substituovanou arylovou skupinou. Vhodné aralkylové skupiny zahrnují benzyl, pikolyl a podobně a mohou být případně substituované.

Výraz nižší použitý v tomto textu v souvislosti s příslušnými radikály nebo potom sloučeninami znamená takové, které mají až a včetně 7, výhodně až a včetně 4 a nej výhodně ji jeden až dva atomy uhlíku. Tyto skupiny mohou mít přímý nebo rozvětvený řetězec.

Výrazy (a) alkylamino, (b) arylamino, a (c) ?

aralkylamino znamenají v příslušném pořadí skupiny -NRR' ve kterých v příslušném pořadí (a) R znamená alkyl a R^l znamená vodík, aryl nebo alkyl; (b) R znamená aryl a R' znamená vodík nebo aryl a (c) R znamená aralkyl a R' znamená vodík nebo aralkyl.

Výraz acylamino znamená RC(O)NR'.

Výraz karbonyl znamená -C(0)-.

Výraz acyl znamená RC(O)-, ve kterém R znamená alkyl, aryl, aralkyl, nebo alkenyl.

Výraz karboxamid nebo karboxamido znamená -CONR2, kde každý R nezávisle znamená vodík, nižší alkyl nebo nižší aryl.

Výraz alkyl znamená nasycené alifatické skupiny zahrnující skupiny s přímým řetězcem, rozvětveným řetězcem a cyklické skupiny, případně obsahující jeden nebo více heteroatomů

Výraz alkenyl znamená nenasycené alkylové skupiny které obsahují nejméně jednu dvojnou vazbu, zahrnující skupiny s přímým řetězcem, rozvětveným řetězcem nebo cyklické skupiny, případně obsahující jeden nebo více heteroatomů jako je kyslík, síra nebo dusík.

Výraz alkinyl znamená nenasycené alkylové skupiny které obsahují nejméně jednu trojnou vazbu, zahrnující skupiny s přímým řetězcem, rozvětveným řetězcem nebo cyklické skupiny, případně obsahující jeden nebo více heteroatomů jako je kyslík, síra nebo dusík.

Výraz amidino znamená -C(NH)NH2.

Výraz amidoximo znamená -C(NOH)NH2.

Výraz guanidino znamená -NRiČN(R2JNRíR* kde Ri, R2, Řs a R4 nezávisle znamenají vodík, alkylovou nebo arylovou s kup inu.

Výraz aminoguanidino znamená skupinu -NRiNR2CN(R3)NR4Rs ve které Ri, R2, R3, R4 a Rs nezávisle znamenají vodíkovou, alkylovou nebo arylovou skupinu.

·· ·· : cÁ^-W^* . Λ J * · _β · «Λ• · ♦ « • · · ·*·« ·· ·· * •

* * »··· · • 9 · ·« ·

Výraz ureido znamená skupinu -NRtC(O)NR2R3 ve které Ri,

R2 , a R3 nezávisle znamenají vodíkovou, alkylovou nebo arylovou skupinu.

Výraz karboxylová kyselina.znamená skupinu -COOH.

Výraz acylguanidino znamená skupinu -C(O)NRiCN(R2)NR3R4 ve které Ri, R2, R3 a. R4 nezávisle znamenají vodíkovou, alkylovou nebo arylovou skupinu.

i , _

Výraz merkapto znamená SH skupinu nebo její tautomerní formu. ·>,

Výraz alkylen.znamená divalentní radikál přímého nebo rozvětveného nasyceného alifatického řetězce.

Výraz sulfónamido znamená -SO2NHR,.kde R znamená vodík nebo nižší alkyl.

Výraz N-sulfonylamin znamená -NHSO2R, kde R znamená fluor, nižší perfluoralkyl. nebo nižší alkyl.

Výraz N-acylovaný sulfonamid znainená skupinu -SO2NHCOR ve které R znamená nižší alkyl nebo nižší perfluorovaný alkyl.

Výraz bazický dusík se obecně týká atomu dusíku alkylaminu a znamená sloučeninu, která konjugací s kyselinou ve vodném roztoku má hodnotu pKa v rozmezí 9 až 11.

Výraz proléčivo znamená jakoukoli sloučeninu která může mít menší vnitřní aktivitu než léčivo ale při podání biologickému systému generuje léčivou substanci bud ♦ · · následkem chemické reakce nebo následkem enzymaticky katalyzované nebo metabolické reakce. Lze poukázat na různá proléčiva, jako acylestery, karbonáty, a urethany, uvedené zde jako příklady.· Je však třeba uvést, že se jedná o příklady,, které nejsou vyčerpávající a zkušený pracovník v oboru je schopen připravit další obdobná proléčiva. Tato proléčiva jsou v rozsahu předloženého vynálezu.

Výraz farmaceuticky přijatelná sůl zahrnuje soli sloučenin popsaných v této přihlášce odvozených ze spojení sloučenin podle vynálezu s organickými anorganickými kyselinami. Sloučeniny podle, vynálezu jsou vhodné k použití jak ve formě volné baze tak ve formě soli. Vodné.

solubi1izující skupina je skupina, která zvyšuje rozpustnost inhibitoru faktorem nejméně 10 a výhodně nejméně 100 při hodnotách pH vhodných pro intravenosní podání (pH 4 až pH 10). V praktickém použití je množství sloučeniny ve formě soli. ekvivalentní sloučenině ve formě baze; obě formy jsou v rozsahu patentových nároků.tohoto vynálezu.

Výraz léčeni zahrnuje profylaktické nebo terapeutické podání sloučenin podle vynálezu pro léčení nebo zlepšení choroby nebo projevů spojených s chorobou a zahrnuje jakýkoli prospěch získaný nebo odvozený v souvislosti s podáváním popsaných sloučenin.

Podrobný popis vynálezu

Vynález se týká C-4¹-módifikovaných pyrrolo[2,3—d]— pyrimidinových a pyrazolo[3,4-d]pyrimidinových nukleosidových analogů majících účinnost inhibitorů adenosinkinasy podle následujícího vzorce 1:

* · ·

vzoréc 1 ve kterém

A a B znamenají oba vodík nebo každý nezávisle znamenají alkenyl, skupinu (CHžlnQ, kde n je od 1 do 4 a Q znamená skupinu zahrnující vodík, hydroxy, alkyl, alkoxy, amino, az.ido nebo halogen: nebo A a B společně tvoří kruh o 3 až 6 atomech uhlíku, kruh obsahující 0 až 3 heteroatomy vybrané ze skupiny zahrnující kyslík a dusík popřípadě substituovaný Q definovaným výše;

D znamená skupinu zahrnující halogen, aryl, aralkyl, alkyl, 'alkenýr, alTinýl, popřípadě substituovaný jedním nebo více heteroatomy jako je dusík, kyslík nebo síra, halogenalkyl, kyan nebo karboxamido;

E nemá žádný význam jestliže Y znamená vodík; a znamená vodík, halogen nebo alkyl jestliže Y znamená uhlík;

F znamená skupinu zahrnující alkyl, aryl, aralkyl, • ·' · halogen, amino, alkylamino, arylamino, aralkylamino, alkoxy, aryloxy, aralkyloxy, alkylthio, arylthio, aralkylthio;

G znamená vodík nebo halogen;

Y znamená uhlík nebo dusík;

Zi a Z2 nezávisle znamenají vodík, acyl, nebo společně tvoří cyklický karbonát; a jejich farmaceuticky přijatelné soli.

’ Výhodně A a B mají.stejný význam, ‘ale rieznamenají oba methyla. nej výhodně ji znamenají vodík nebo.(CH2)nQ kde n je 1 Q znamená hydroxy nebo amino. Výhodné . jsou také sloučeniny kde A a.B vytváří kruh o 3 až'4? atomech uhlíku který má· O.nebo 1 heteroatom. Jestliže A a B nemají stejný význam, každý z nich lze vybrat ze skupiny zahrnující methyl, CH2OH,. CH2OCH3 a CH2NH2. Z znamená výhodně vodík, nebo ve formě proléčiva znamená acylový nebo karbonátový ester.

D znamená výhodně halogen, heterocyklický aryl, fenyl-nebo substituovaný fenyl;

E nemá žádný význam jestliže Y znamená vodík a výhodně znamená vodík jestliže Y znamená uhlík;

• *

G znamená výhodně vodík; a

F znamená skupinu zahrnující halogen, amino, arylamino, nebo heterocyklickou arylamino, nejvýhodněji fenylamino nebo substituovanou fenylaminoškupinu. Výhodné substituce jsou skupinami jako je halogen, alkyl, alkoxy, nebo alkylamino nebo dalšími skupinami obsahujícími bazickou nebo acidickou

0* ·· ··

• 0	• ♦	• ·
•	• 0	0 «
•	• ·	• 0 ·
0	• 0	0 ·
• •00	40	0 ·

·· ·· * 0 0 0 0 • 0 · ♦ ♦ ·

0>· 0 · · · · · • · · · • 00 ·· funkční skupinu zlepšující rozpustnost ve vodě. Nejvýhodnější substituce je v para poloze fenylaminoskupiny. Například .výhodné sloučeniny podle vynálezu zahrnují ty, ve kterých F znamená fenylaminoskupinu, substituovanou v poloze para halogenem (např. fluorem) nebo vodou-solubi1izující skupinou.

Příklady substituentů skupin arylamino nebo fenylamino (skupina F), zlepšujících rozpustnost ve vodě mají vzorec (CHz)rT kde r je od 0 do 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16 atomech uhlíku obsahující jeden nebo více atomů dusíku, skupinu zahrnující N-sulfonylovanou amino, admidoximo, N-amidoguani.dino, amidino, guanidino, acylguanidino, cyklické deriváty amidino, guanidino, nebo aminoguanidino, heterocyklickou arylskupinu, nebo 5 nebo 6 členný alicyklický kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a popřípadě jeden nebo více atomů kyslíku, a popřípadě substituovaný CONVV', kde každý V nezávisle znamená alkylový řetězec, kde nejméně jeden z nich obsahuje jeden nebo více bazických atomů dusíku a popřípadě jeden nebo více atomů kyslíku, nebo V a V společně tvoří šestičlenný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a popřípadě jeden nebo více atomů kyslíku. Navíc mezi skupiny solubi1izovatelné vodou T lze zahrnout aniontové skupiny jako kyselinu sulfonovou, karboxylovou kyselinu, deriváty kyseliny squarové (diketocyklobutendiol), 5-tetrazolyl- a další bióisosterické substituce karboxylové skupiny kyseliny jako jsou, ale nejsou na ně omezeny ty, které jsou popsané v práci Carini a sp, (J.Med.Chem. 34, 2525 (1991) v citacích uvedených v této práci. Podobné substituce vedoucí ke zlepšení rozpustnosti ve vodě lze provést na skupině D.

Je třeba si uvědomit, že sloučeniny podle vynálezu, připravené způsoby uvedenými níže nebo jinými způsoby, se mohou získat v obou diastereomerních formách. Obvykle v reakční směsi převládá jedna forma, nicméně obě formy jsou v zahrnuty do nároků podle vynálezu.

ΦΦ	··	• Φ
• ·			Φ	•	Φ
•		··		•	•
Φ	*		Φ	• ·	•
Φ	•		Φ	Φ
Φ Μ Φ		··		• i

• ·· φφ • φ · · · φ β φ · φφ ·«·* · ··· · φ φ · φ φ ·Φ «·

Do rozsahu nároků podle této přihlášky jsou zahrnuty i proléčiva. Tato proléčiva lze připravit esterifikací hydroxylových skupin na cukerném kruhu. Zvláště výhodné jsou esterové deriváty které zlepšují vlastnosti týkájící se rozpustnosti ve vodě.

Syntézy'inhibitorů adenosinkinasy.

Sloučeniny podle vynálezů lze připravit podle několika

P u ' reakčních schémat. Příklady těchto způsobů syntézy jsou uvedeny níže.

Na syntézu sloučenin podle vynálezu lze pohlížet jako na postup zahrnující následující stupně: (A) přípravu sacharidu t

2, (B) přípravu heterocyklu 3, (C) kopulaci sacharidu a heterocyklu za získání chráněného meziproduktu 4, (D) modifikaci substituentů na heterocyklu a sacharidu; a (E) odstranění'chránících skupin (schéma 1). Každý stupeň je popsán níže.

schéma 1 /

r

1*	4*	»4	4	4·	44
• 4	4	•	•	4	4	• 4	4	4
•		4·	•	4	4 4	4 ·	44
B		• 4	4	•	• 444	4 4··	4	4
4	4	•	•		4	4	4	4
• 44«		• 4		44	4	44	4·

(A) Příprava sacharidu

Pro syntézu sloučenin vzorce 1 se používají

4-substituované sacharidy vzorce 2, kde A a B oba znamenají vodík nebo jsou nezávisle vybrány ze skupiny zahrnující methyl, azidomethyl, aminomethyl, alkylaminomethyl, alkoxymethyl, hydroxymethyl nebo alkylthiomethyl. Sacharidy vzorce 2 se připraví ze známého methyl-2,3-O-methylethylidenfuranosidu 5 (schéma 2). Viz, Leonard N.J. a sp., J.Heterocykl. Chem. 3,485 (1966). Do sloučeniny vzorce 5 se zavede alkoxyskupina způsobem uvedeným v práci Snyder J.R. a sp., Carbohydr.Res. 163, 169 (1987) za získání sloučeniny 6.

5-déoxy, azido, amino, aíkylamino, alkylthio a alternativně alkoxysacharidy se připraví, nejprve transformací 5-hydroxy na odštěpítelnou skupinu L, výhodně mesylat, tosylat, trifluormethansulfonat nebo halogenid. Zpracování sloučeniny 7 s nukleofilem. například hydridem, alkylaminem, dialkylaminem, alkylmerkaptanem, alkoholem nebo dalšími prekurzory aminů jako jsou azidy nebo chráněné aminy poskytne meziprodukty vzorce 8. Isopropyliden se pak nahradí méně reaktivními chránícími skupinami, výhodně benzylem, způsoby v oboru dobře známými. Viz například Greene T.W. Protective Groups in Organic Chemistry,. John Wiley & Sons, New York (1981).

• · to • to to to

« · • to

A' ° OCH3

schéma 2

Sacharidy pro sloučeniny vzorce 1 ve kterých A. znamená hydroxymethyl se připraví způsobem podle práce Barker R. a spol, J.Org.Chem.26, 4605 (1961) za získání sloučenin vzorce 9, ve kterých A' výhodně znamená benzyl chráněný hydroxymethýlem.

Sacharidy vzorce 2 se výhodně připraví způsobem znázorněným na schématu 3. Zpracováním methylglykosidu 9 s thiolem nebo dithiolem, výhodně 1,3-propandithiolem za přítomnosti kyseliny nebo Lewisovi kyseliny výhodně bortrifluordiethyletheratu sé získá dithioacetal 10. Oxidace generovaného alkoholu se provede známými postupy a činidly například dvojchromanem pyridinia, chlorchromanem pyridinia, oxidací podle Moffata, pyridinem-oxidem sírovým, výhodně oxidací podle Swerna, a získá se keton 11. Řízený chelatační přídavek organokovu B'-M, výhodně organolithia, stereoselektivně poskytuje terciární alkohol 12. Dithioacetalová chránící skupina se odstraní použitím modifikovaného postupu vyvinutého z postupu uvedeného v práci Fetizon M. a spol·., J.Chem.Soc.Chem.Comm.382 (1972), který zahrnuje zpracování thioacetalu s jodmethanem a anorganickou baží, výhodně uhličitanem vápenatým. Alternativně • · jsou známé další postupy k odstranění dithioacetalových chránících skupin za použití činidel jako jsou

N-halogensukcinimid, mědnaté,

Nicméně použití těchto oxidačních sloučenin majících nekompatibilní thioethery, azidy nebo aminy.

rtutňaté a stříbrné soli· postupu je vyloučeno u funkční skupiny j ako j sou

schéma 3

RSH, LA orH*

Alternativně lze zavést druhý 4-C-substi.tuent postupem uvedeným v práci Youssefyeh R.D. a sp. J.Org.Chem. 44(8), 1301 (1979), kterým se alkylací aldehydu vzorce 15 elektrofilem B' + následnou redukcí získá sloučenina 16 (schéma 4). Tento aldehyd se získá oxidačním štěpením, výhodně jodistanem sodným hexafuranosy 13 nebo oxidací primárního alkoholu furanosidu 14 výhodně pomocí oxidaci podle Moffata. Další způsob získání sloučenin vzorce (16) spočívá v použití postupu podle práce Johnson C.R. a sp. J.Org.Chem.59(20) , 5854(1994).

baze·, gi+ redukce·

p/5 ^P₂ schéma 4

Sacharidy určené pro sloučeniny vzorce 1, ve kterých A=B=H se připraví za použiti vhodně chráněného sacharidu vzorce 2 ve kterém A'=B'=H. Tento sacharid lze snadno získat z erythrofuranosy způsoby dobře známými v oboru a popsanými v práci Greene T.W., Protective Groups in Organic Chemistry, John Wiley & Sons, New York (1981). Tento sacharid lze také snadno získat redukcí odpovídajícího laktonu podle práce N.Cohen a sp., J.Ám.Čhem.Soc. Í05, 3661, (1983).

Sacharidy vzorce 2 ve kterých A a B tvoří kruh například cyklopropyl se připraví z D-ribosy přes v oboru dobře známý enolether 17 (schéma 5), Inokawa S. a sp., Carbohydr.Res. 30, 127 (1973). Alteranativně se cyklopropanový kruh vytvoří diazoalkanem a solí kovu výhodně paladia. Cossy J. a sp. Tetrahedron Lett. 28(39), 4547 (1987).

4 4	44	4	•	• 4	4»
4 4	4 4	4 4	4	4 φ	4 4
•	•	4 ·	4 4	4 4	• 4
	• 4 4	• ·	«···	4 44 4	4 4
•	.4 4	4 4	4	4	• 4
«444	44	4 4	•	• 4	4 4

--►

P/5 Ž)?2 cyk lopropanace· děprotekce:

Ρ£ Óp₂ schéma 5

Další alternativou je generace karbenu z dihalogenalkanu nebo z trihalogenmethanu baží za přítomnosti olefinu (Von E. Doering W a sp., J.Am.Chem.Soc. 76,6162 (1954·) s následnou dehalogenací například podle práce Jefford C.W. a sp., J.Am.Chem.Soc., 94, 8905 (1972). Cykloadicí mezi diazomethanem a sloučeninami vzorce 17 se získá pyrazolinový meziprodukt který po fotolýze a odstranění chránící skupiny poskytne spirocyklopropan 18 (Samano V. a sp., Tetrahedron Lett.,35 (21) , 3445 (1994). Odstranění chránících skupin z anomerního centra se pak provede použitím jednoho z mnoha způsobů v oboru dobře známých jako jsou způsoby popsané například v práci Greene, T.W., Protective Groups in Organic Chemistry, John Wiley & Sons, New York, (1981).

Sacharidy vzorce 20 lze připravit mnoha různými postupy. Reakcí olefinu 17 s ketenem za podmínek podle práce Redlich H. a sp., Angew.Chem. 101(6), 764 (1989) se získá cyklobutan 19 (schéma 6) který se pak deoxygenuje postupy podle práce Moři K. a sp., Tetrahedron, 43(10), 2229 (1987) nebo podle práce Romming C. a sp., Acta Chem.Scan.Β.,40(6), 434 (1986). Volný redukující, cukr se pak získá způsobem uvedeným výše (Greene T.W., Protective Groups in Organic Chemistry,

3ohn Wiley & Sons, New York, 1981).

- .*-» _,ΜϋιΙΙ·ι ί

OCHj ,deoxigenace p£ ÓP₂ deprotekce . p^j ÓP₂

20 schéma 6

Alternativní způsob využívá' fotochemické cyklizace sacharidu vzorce sacharidu vzorce 22 k získání cyklobutanolu vzorce 23 (schéma 7, Paquétte a sp., J.Am.Chem.Soc. 108(13), 3841 (1986)). Deoxygenaci alkoholu 23 lze provést podle postupu uvedeného v práci Bartoň D.H.R. a sp., Pure Appl.Chem., 53,15 (1981). Prekurzor 22 se připraví alkylací odpovídajícího aldehydu odvozeného ze selektivně,chráněného methylribosidu 21 například podle práce Youssefyeh Ř.D. a sp., J.Org.Chem., 44(8) 1301 (1979).

OH deoxigenace.' /W.. . /VV^H V\J í 1 deprotekce_; i

P/5 ĎP₂ PČ ŮP₂ schéma 7

Alkylace aldehydu 15 s dvěma dielektrofilními uhlíky, ♦ « výhodně dijodethanu, poskytuje 4-disubstituovaný aldehyd 24 (schéma 8, Youssefyeh R.D. a sp., J.Org.Chem. 44(8), 1301 (1979)). Zpracováním aldehydu 24 s kovem nebo solí kovu, výhodně dijodidem samaria (Molander’G.A. asp., *’ '

J.Am.Chem.Soc., 109(2), 453 (1987))) nebo s organokovovým činidlem, výhodně alkyllithiem (Vanderdoes T. a sp., Tetrahedron Lett., 27(4), 519 (1986)) se dosáhne uzavření kruhu. Tento cyklobutanol se pak deoxygenuje a odstraní se chránící skupina v anomerní poloze za použití výše uvedených způsobů a získá se tak spirocyklobutylfuranosa 20.

H· .0.

OR ' Mor p3 ďp₂

R-U

schéma způsob přípravy atu 9. Aktivací sacharidu vzorce je

Alternativní znázorněn na sche hydroxylových skupin za použití postupů dobře známých v oboru (Larock R.C. , Comprehensive Organic Transformations, VCH Publishers, Inc.New York (1989)) a následnou dialkylací s malonatem se získá dikarboxylatový spirocyklobutan 27 (Pecquet P. a sp., Heterocycles 34(4), 739 (1992)). Dekarboxylací za použití způsobu podle práce Tufariello J.J. a sp_if Tetrahedron Lett. 6145 (1966) s následnou deoxygenací a odstraněním chránících skupin cyklobutanonu 19 jak je uvedeno výše se získá spirocyklobutan 20.

dvou primárních »« ·

s.

Sacharid vzorce 29 se připraví aktivací jedné z primárních hydroxylových skupin diolu 25 (schéma 10, Larock R.C., Comprehensi ve Organic Transformations, VCH .Publishers, lne.New York (1989)). Cyklizaci lze provést zpracováním alkoholu 28 baží (Koll P. a sp., Angew.Chem.Int.Ed.Engl., 25, 368 (1986)). Z anomerní polohy se pak odstraní chránící skupina způsobem výše uvedeným a získá se spirooxethanofuranosa 29.

H0-V°v 0R	.0.0 lV°V°R Ro^^^or	ro-ŮvaL * R0—
/ l Pp 6P2.	Pfi &P2	pp Ót>2
25	26	27
dekarboxyláce	/\ <λ PR deoxigeňace· °<Xj , - » \ deprotekce; p3 ďp2	0 0H <XJ p/5 bp2

20 schéma 9

Alternativně se sloučenina 29 získá reakcí diolu 25 podle M.itsunobu za podmínek podle práce Berkowitz W.P. a sp., J.Org.Chem. 52(6), 1119 (1987), kdy po odstranění chránící skupiny se získá sloučenina 29. Další alternativou je zpracování cyklického karbonátu odvozeného od diolu 25 s ithiumchloridem po kterém následuje odstranění chránící skupiny, a získá se tak rovněž sacharid 29.

• · ·

schéma 10

Syntézy sacharidů vzorce 32 jsou znázorněny na schématech

11, 12 a 13. Zpracováním aktivovaného sacharidu 31 s baží před odstraněním chránící skupiny se získá spiroazetidinofuranosa* ·.

(schéma 11, Vaughan W.R, a sp. J.Org.Chem. 26, 138 (1961)). Aminoalkohol 30 se připraví podle postupu použitých;k přípravě sacharidů vzorce 2 (schéma 3).

£

P£ ČP₂

schéma 11

Alternativně se zpracováním diaktivované sloučeniny 26 s amoniakem, primárním aminem, chráněným aminem nebo aktivovaným aminem (schéma 12) s následným odstraněním chránící skupiny získá sacharid 32. Viz Juaristi E a sp., Tetrahedron Lett., 25(33), 3521 (1984).

ΦΦ Φ· ·Φ * ·· ·♦ • ΦΦΦ ΦΦ« ΦΦΦΦ • ΦΦ ΦΦΦΦ · ♦ ·♦ φ · · « · ΦΦΦΦ Φ ΦΦΦ φ φ • ••••Φ Φφφ

ΦΦΦΦ φφ ΦΦ Φ ΦΦΦΦ

* Ί' R-NH2

ÓP₂ deprotek.ee

:.......

- +? M-W

í.fc f* schéma 12

-> · · f ...

Další, alternativou je, zpracování .ažidoálkoholu trialkyl- nebo s ťriarylfosfinem (schéma 13/ Szmuszkovitž a sp., J.Org.Chem., 46(17)’, *3562 (1981).

s

J.· .·

Rozkladem azidoskupiny a cyklizací podobné cyklizaci; odstranění chránící skupiny získá <ί· ' podle Mitsunobu se po azetidin 32.

PR3 . ->· deprotekce;

i i · schéma 13 (B) Příprava heterocýklu

Heterocykly pro sloučeniny vzorce 1 (schéma 1), ve kterých Y=C, F' a D' znamenají substituované aromatické ♦ · «· ·« ♦ • · · · · · « • ·· · ♦ · · • * ♦ · · ··«·«« • · · · · ·

MM ·· ·« · ···· • 9 9·

9*· ·· » ♦· • ·9 • ··· skupiny, výhodně para-fluorfenyl, G znamená vodík, a E' znamená vodík, alkyl, výhodně vodík se připraví přes pyrrolový meziprodukt 37 s použitím způsobu podle práce Gewald K.Z., * *Chěm’ ,”1T*349 (1969)T'^,Alternat i vně se s loučenina'37'při pravi”^ kondensací fenonu 34, kde L znamená halogenid nebo sulfonat, s ftalimidem 35 pro zavedení pyr.rolového dusíku. Kondensací ketonu 36 podle Knoevenagela s malonitrilem a s následným odstraněním ftalimidové chránící skupiny se získá pyrrol 37.

' ·> · 's ,

Po zpracování s ortoesterem, výhodně s triethylortomravenčanem* se vytvoří imidat, který dále kondenzuje se substituovaným anilinem, výhodně para-fluorani1inem. za vzniku diaryl-pyrrolpyřimidinu 39 (Taylor E.C. a' sp, j.Am.Chem.Soc., 87(9), 1995 (1965)). Kromě toho, pyrrolpyrimidin muže být dále funkcionalizováň v, poloze 6, jestliže E' znamená methyl, zpracováním s N-brbmsukcinimidém (Sářoja B a sp. , Tetrahedron ·.·);·

Lett., 1984, 25(47), 5429). Zpracování tohoto br.ome thyl enu s;

nukleofilem nebo s alkyllithiem a elektrofi.lem umožňuje snadné zavedení funkčních skupin jako jsou aminp nebo guanidino skupiny.

2) CH₃ONa

M^OEt •Ν' I H t

	•	9 9	99
*	•	•		9 9	9		9
•	•	•	•	• ·		• 9'
•	•	• 9 · 9	9 *·♦	•		9
•	•		•	•	•		9
99			9	9		• 9

schéma 14

Heterocykly pro sloučeniny vzorce (schéma 1), ve

Sloučeniny ve kterých E nemá žádný význam se připraví způsobem uvedený v práci Kobayashi S., Chem.Pharm.Bul1.

·· *« « ·· «· 0 0 0 0 «00 Φ · 00

00 0 0 0 * 00Φ0 • 0 0 Φ 0 ·ΦΦ00 0 »0000

000000 000 0000 ** 0· » ·· ·· (Japan), 21, 941 (1973). Kondenzací malonitrilu se substituovaným benzaldehydem, výhodně para-fluorbenzaldehydem, podle Knoevenagela, se získá 5-aminopyrazol-4-karbonitri 1 40 (sciíemá^lS) . 4-chlor-pýřázolo[374-d]pyrimidin 41 se získá uzavřením kruhu reakcí s formamidem a chlorací za použití způsobu popsaného v práci Cheng C.C., J.Org.Chem.,’21, 1240 (1966). Zpracování chloridu 41 s amoniakem pro skupinu 4-amino, nebo substituovaným anilinem, výhodně para-fluorani1inem, jak je uvedeno výše, poskytuje diarylpyrazOlopyrimidin 42.

C. Kopulace sacharidu s heterocyklem

Kopulace .sacharidu 2 s pyrrolo[2,3-d]pyrimidinovými heterocykly se provede následovně (schéma 16). Sacharid se nejprve převede na jeho 1-halogen-derivát, výhodně chlorderivát, reakcí s CCIa a HMPT způsobem popsaným v práci Wilcox C.T. a sp., Tetrahedron Lett., 27(9), 1011 (1986).

Halogenderivát se pak nechá kondenzovat s aniontem heterocyklu 3 (kde Y znamená atom uhlíku a E znamená atom vodíku) za. použití katalyzátoru fázového přenosu jako je TDA-1. Rosemeyer H. a Seela F, Helvetica Čhimica Acta, 71:1573 (1988). Z výsledných chráněných nukleosidů se odstraní chránící skupiny různými způsoby v oboru dobře známými.

d aktivace’’

---------------------------------:----------------------²¹ kopulace

schéma 16 x- t Φ

v ·	• 9	• 9 -		»9	* ·
• 9	• 9	• 9	9	• 9	9 9
•	99	9 9	9 9	9 9	9 9
•	• 9	9 9 9	• 9 ·	9 99 9	·
•	* ·	• 9	•	9	• 9
• · · ·	9«	99	9	9 9	9 9

Kopulace sacharidů na pyrazolo[3,4-d]pyrimidinové baze se provede za podmínek katalýzi Lewisovou kyselinou. Cottom a sp., J.med.Chem., 27, 11210 (1984). V těchto případech se sacharidy převedou na své 1-O-acylformy, výhodně na 1-O-acetyl formu, opět použitím jedním z mnoha acetylačních postupů. Směs heterocyklu 3 (ve kterém Y znamená dusík) a acetylovaného sacharidu ve vroucím nitromethanu se zpracuje s diethyletheratem bortrifluoridu. Produkty se přečistí ‘chromatografií' nebo rekrystali žací”a odstraněním chránících skupin se získají konečné sloučeniny.

D. Modifikace .substituentu na heterocyklu.

Vzhledem k chemické; inkompatibi1 i tě mezi některými substituenty heterocyklu a reakčními podmínkami glykosylace. se konečná funkcionalizace nukleosidu provádí až po kopulační reakci. Například 5-arylovou skupinu lze zavést do pyrrolopyrimidinového kruhového systému pomocí jednoho z mnoha . ¹ 4 paladiem katalyzovaných křížových kopulačních způsobů (přehled viz Stille J.K., Ang.Chem., Int.Ed.Engl.» 25, 508 (1986)).

.Obvykle se 4-substituovaný-amino-5-halogenpyrrolo[2 ,-3-d]- -^; 'pyrimídin 44, kde halogen znamená jod, kopuluje na arylboriťou kyselinu (t.j, A=B(OH)z ve schématu 17), za přítomnosti katalyzátoru jako je tetrakisfenylfosfin paladia.

·*>

·<*	•to	• to	•	toto	··
• «	•	toto·	•	• ··
•	··	• ·	•	to ·	• ·
•	•	• · · *	····	φ ·♦♦ ·	•
•	•	• « ·	•	• ·	•
····	··	··	•	··	··

schéma 17

Alternativně lze místo arylboritých kyselin úspěšné použít další, aktivované arylové sloučeniny jako je aryltrialkylcín (A = Sn(alkyl)3) k získání konečného produktu

45. Substitucí aryltrialkylcínu nenasyceným trialkylciničitaném podle postupů uvedených ale neomezených pouze na ně , popsaných v práci Stille J.K., Ang.Chem.Int.Ed. Engl., 25, 508, (1986) se získají 5-alkenylderiváty které lze • · hydrogenovat k přípravě odpovídajících alkylových analogů.

V aromatických kruzích lze učinit další modifikace po křížové^kópuláci s heterocyklem bud před nebo po glykošylaci. V tomto stupni se provede redukce, oxidace a /nebo odstranění chránících skupin. Například kyanoskupina se oxiduje na karboxamid nebo se redukuje na amin. V tomto stupni se provádí redukce, oxidace a/nebo odstranění chránících skupin. Například kyanoskupina se může oxidovat na karboxamid nebo redukovat na amin. N-fenylacetamid po odstranění chránících skupin může být ve formě anilinu nebo ho lze převést na jeho

trifluormethansulfonamid pro	zlepšení, rozpustnosti	ve	vodě.
			*		V
		*	R		| N-U
R2x	X JL r4 Ϊ Ϊ	prod loLižen íl ,, řetězce t (’ |	| (CHjJn R2 1 R4 aminace	r2	| (CHí)n 1 R4 II
R1/	| R5 Baze	hydroboráce1	BaB		Y RS Baíe·
4	45	45 R=OH 47R=L schéma 18		48 ,>

V tomto stupni se rovněž provádí prodloužení uhlíkového řetězce (schéma 18). Aromatický kruhový substituent na glykosylovaném meziproduktu 45, kde X znamená halogenid nebo trifluormethansulfonat se kopuluje se sloučeninami typu vinylnebo allyl- trialkylcínu za použití jednoho z mnoha paladiem katalyzovaných křížových způsobů (přehled viz výše Stille) . Dvojná vazba se pak oxydujé v koncové poloze a vzniklý alkohol 46 se převede na odštěpítelnou skupinu L, výhodně jodid (Srivastava P.C. a sp., J.Med.Chem, 1975, 18(12), 1237).

• * · * · · · · fa v « · · · · · · · · · · • · · · « · ♦ · · · · • a · a · · ··· o ··· · · • · · · · · a a » ··«« ·· · · ·· ·♦

Náhradou aminem se prodloužení uhlíkového řetězce ukončí a zlepší se tím rozpustnost sloučenin vzorce 48 ve vodě.

Další-možné-skupiny solubi1 izovatelné vodou .jako ,jsou . deriváty guanidinu lze zavést pomocí odpovídajících aminosloučenin nebo hydroxysloučenin aplikací způsobů popsaných v literatuře jako jsou, ale nejsou na ně omezeny, postupy popsané v pracech Miller a Bischoff (Synthesis 778 (1986)), Dodd a Kozikowski (Tetrahedron Lett., 35,977 (1994)), Beatty a Magrath (J.Chěm.Soc, 12, (1965)), Larson a sp.

(Int.J.Pept.Protein Res., 9,182 (1977)), Brand a Brand (Org.Synth., 22, 59 (1942)), Ichikawa (Tetrahedron Lett., 29, 4957 (1988)), Katritzki a sp. (Synth.Commun., 25, 1173 (1995)), Ariga a Anslyn (J.Org.Chem., 57, 417 (1992), Palát a sp. (Collect.CZech.Chem.Commun., 57, 1127 (1992)) nebo M.S. Bernatowicz (J.Org.Chem., 57, 2497 (1992). Acylguanidiny lze připravit způsoby popsanými v literatuře jako jsou způsoby uvedené v práci Bock a sp. (J.Med.Chem., 29, 1540 (1986) v citacích uvedených v této práci.

E. Odstranění chránících skupin.

Kyselinu chránící labilní skupiny jako jsou ketaly, silylethery nebo ethery se odstraní použitím zředěné kyseliny nebo slabé organické kyseliny například 0,1 N kyseliny chlorovodíkové nebo 70% vodné kyseliny trifluoroctové (Greene,T.W., Protective Groups in Organic Chemistry, John Wiley & Sons, New York (1981)). Bázi chránící labilní skupiny jako jsou acyl nebo karbamaty se odstraní zpracováním s organickou nebo anorganickou baží, například methoxidem sodným, hydroxydem sodným, amoniakem (Id). Benzyl chránící skupiny se odstraní hydrogenolyzou za přítomnosti kovového katalyzátoru výhodně chloridu paladia. Shen T.Y.a sp., • ♦ · ·

J.Org.Chem., 30, 835 (1965).

Výhodné sloučeniny podle vynálezu, které lze připravit“ podle-výše-popsaných^zpúsobů^zahrnu j í následující. * -*** — - -

Příklady provedení vynálezu

Příklad i

Příprava sloučeniny vzorce 10.

2,3,5-tri-0-(fenylmethy1)-1-(1,3-di thian-2-y1)-D-ribo-pentan

K roztoku methy1-2,3,5-tri-O-(fenyImethy1)-D-ribofuranosidu (30 g, 66 mmol) (Barker.R. a Fletcher,H.G., J.Org.Chem., 1961, 26, 4605) a 1,3-propandithiolu (10 ml, 99 mmol) v suchém dichlormethanu (1'30 ml) při'-48 °C se přidá N *· diethyletherat bortrifluorid (11,4.ml, 92,4 mmol). Reakční směs se míchá 30 minut při -48 °C a pak se během jedné hodiny nechá ohřát na teplotu místnosti.Po míchání při teplotě místnosti po dobu jedné hodiny se se reakce přeruší vlitím nasyceného vodného hydrogenuhličitanu sodného, směs se -zředí ethylacetatem a promyje.se nasyceným vodným hydrogenuhličitanem sodným a nasyceným vodným chloridem sodným. Organická vrstva se vysuší „ síranem .sodným a, zahustí, :se za sníženého tlaku., Zbytek se . přečistí rychlou chromatografíí na silikagelu (hexany/ethylacetat 90/10 až 75/25). Výtěžek 31,9 g, 94 %, Rf= 0,3 (silikagel, hexany/ethylacetat 80/20).

Příklad 2

Příprava sloučeniny vzorce 11 (3S,4R)-1,3,4-tri[(fenylmethy1)oxy]-5-(1,3-dithian-2-yl)pentan2-on • ΦΦΦ ·Φ · ···· • φ φ · · φ · φ φ ·· • φ φ φ Φ · · · ·· φ • φ · · · Φ Φ · · · Φ Φ Φ Φ φ φ φφφφφφ· φ · «φφφ·· φφ φ φ · φφ

Κ roztoku dimethylsulfoxidu (22,1 ml, 312 mmol) v suchém dichlormethanu (100 ml) se během 10 minut a po kapkách přidá při -78»°C roztok-oxaly 1 chloridu (16,3 ml, 187 mmol·) vr'suchém dichlormethanu (200 ml). Po 10 minutách míchání při -78 °C se k reakční směsi přidá po kapkách, během 20 minut a při -78 °C roztok sloučeniny podle příkladu 1 (31,9 g, 62,4 mmol) v suchém dichlormethanu (100 ml). Po 20 minutách míchání při -78 °C se po kapkách, při -78 °C a během 10 minut přidá roztok triethylaminu (87 ml, 624 mmol) v suchém dichlormethanu (100 ml). Po ukončeném přidávání se teplota směsi zvýší během 30 minut na -40 °C. Pak se reakce přeruší přídavkem nasyceného vodného chloridu amonného a směs se ohřeje na teplotu místnosti. Vrstvy se rozdělí, a vodná vrstva se dvakrát reextrahuje dichlormethanem. Spojené organické extrakty se vysuší síranem sodným a zahustí, se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (hexany/ethylacetat 90/10 až 70/30). Výtěžek: 27,9 g, 88 %, Rf = 0,35 (silikagel, hexany/ethylacetat 80/20).

Příklad 3

Λ

Příprava sloučeniny vzorce 12

4—C—[(fenylmethyl)oxy]methyl-2,3,5-tri-0-fenylmethyl-l(1,3-dí thian-2-yl)-D-ribopentan.

Roztok sloučeniny podle příkladu 2 (1 g, 1,97 mmol) v suchém tetrahydrofuranu (25 ml) se po kapkách, během 5 minut a při -78 °C přidá k roztoku [(fenylmethyl)oxyjmethyllithia

J_. Am.Chem. Soc.,., 1.978,.. .1.00,1481). v________ suchém tetrahydrofuranu (25 ml). Po 20 minutách míchání při -78 °C se reakce přeruší přídavkem nasyceného vodného chloridu amonného, směs se nechá ohřát na teplotu místnosti, zředí se ·· ·« ··

• ·♦ · ethylacetátem a promyje se nasyceným vodným chloridem amonným.

Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (hexany/ethylacetat’-90/10 až 75/25). Výtěžek: -1-,05 g, 85 %, Rf = 0,45 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30).

• · · · · ·

ί.

Příklad 4

Příprava sloučeniny vzorce 2

4-C-[(fenylmethy1)oxy]methyl-2,3,5-tri-0-(fenylmethy1)-Dribofuranosa.

Heterogenní směs uhličitanu vápenatého (4 g, 40 mmol), jodmethanu (1,25 ml, 20 mmol) a sloučeniny podle příkladu 3 (2,52 g, 4 mmol) v acetonitrilu/tetrahydrofuranu/vodě (1/1/9, 44 ml) se zahřívá při teplotě zpětného toku přes noc (Fetizon Μ., J.Chem.Soc.Chem.Comm., 1972, 382). Přidá se.další podíl jodmethanu (1,25 ml, 20 mmol) a v refluxování se pokračuje po dobu 24 hodin. Pak se směs ochladí, zředí se ethylacetátem a promyje se nasyceným vodným chloridem sodným. Vodná vrstva se extrahuje dichlormethanem a spojené organické extrakty se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (hexany/ethýlačetat 80/20 až 65/35). Výtěžek: 2,06 g, 95 %, Rf = 0,2 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 5

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-fenylamino-5-fenyl-7-(4-C-[(fenylmethyl)oxy]methyl-2,3,5tri-O-(fenylmethyl)-β-D-ribofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

K roztoku chloridu uhličitého (250 μΐ, 2,6 mmol) a •i sloučeniny podle příkladu 4 (349 mg,0,65 mmol) v suchém toluenu a při -78 °C se přidá hexamethylfosforečný triamid (415 μΐ, 1,95 mmol). Reakční směs se během jedné hodiny ohřeje

Ο,.^θΟ .a.mí chá.se 30-minut. Oranžový roztok se zalije vodou, zředí se toluenem a promyje se vodou a nasyceným vodným chloridem sodným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku na objem asi 5 ml. Tento chlor-cukerný roztok se přidá ke směsi 4-Nⁱ-fenylamino-5fenyl-pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (370 mg, 1,3 mmol), jemně upráškovaného hydroxidu draselného (85%, 170 mg, 2,6 mmol), tris[2-(2-methoxyethoxy)ethyl]aminu (420 μΐ, 1,3 mmol) a molekulového síta 4 v suchém toluenu,.která byla míchána 2 hodiny p>ři teplotě mí stnosti. Po míchání přes noc při teplotě místnosti se reakční směs zfiltruje přes Celite^R a filtrační, vrstva se promyje ethylacetátem. Filtrát se zředí ethylacetátem a promyje se nasyceným vodným chloridem sodným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (hexany/ethylacetat 90/1,0 áž 70/30). Výtěžek: 229 mg, 44 %, Rf = 0,6 (silikagel, hexany/ethylacetat 80/20).

Příklad 6

Příprava sloučeniny vzorce 1' . .Mi. ^fc », . · . ·ι

4-N-f enylamino-5-f eny1-7-(4-C-hydroxymethyl-β-ΒribofuranOSyi)pyrrolo[2,3-d]pyřimidin: tabulka 1 # 1

Směs hydroxidu paladia (200 mg) a 4-N-fenylamino-5f eny 1-7-(4-0 [ (feny lmethyl )oxy] methyl-2,3,5-tri-0-(fenylmethyl)-

3-D-ribofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (212 mg, 0,26 mmol) v kyselině octové/methanolu (1/1, 10 ml) se intenzivně míchá při teplotě místnosti a pod tlakem jedné atmosféry vodíku.

Po 7 dnech míchání se reakční směs zfiltruje přes Celite^R a filtrační vrstva se promyje horkým methanolem. Filtrát se zahustí za sníženého tlaku a pevný zbytek se rekrystalizuje z ethanolu. Výtěžek: 30 mg, 25 %, Rf = 0,4 (silikagel, dichlormethan/methanol-80/20) , t.t. 232 0C.

Příklad 7

Příprava sloučeniny vzorce 10

5-deoxy-2,3-di-0-(fenylmethyl) -i-( 1,3-dithian-2^:-yl)-D-ribopentan.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným způsobu syntézy popsaným v příkladu 1. Tímto způsobem methyl-5-deoxy-2,3-di-0-(fenylmethyl)-D-ribofuranosid (7 g,

21,3 mmol) připravený způsobem analogickým způsobu syntézy methy1-2,3,5-tri-O-(fenylmethyl)-D-ribofuranosidu (Barker R. a Fletcher H.G. , J.Org.Chem., 1961, 26,..4605) poskytne 7,9 g, 92 %, Rf = 0,35 (silikagel, hexany/ethy.lacetat 70/30) .

Příklad 8

Příprava sloučeniny vzorce 11 (3S,4R)-3,4—b i s—[(fenyIméthyl)oxy]-5-di thian-2-yl)pentan-2-on.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným způsobů syntézy popsaným v přfkTádu 2. Tímto způsobem sloučenina podle příkladu 7 (7,9 g, 19,5 mmol) poskytne 6,32 g, 80 %, Rf = 0,2 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 9

Příprava sloučeniny vzorce 12

5-deoxy-4-C-methy1-2,3-di-0-(f enylmethyl)-l-(1,3-dithian-2-yl)• 99 • 9

D-ribo-pentán.

K roztoku methyl 1 ithia (20 mmol) v suchém -♦tetrahydrofuranu· (30 ml j^se při--78· °C přidá- po> kapkáchs.a během 1.0 minut roztok sloučeniny podle příkladu 8 (2 g, 5 mmol) v' suchém tetrahydrofuranu (30 ml). Po 20 minutách míchání při -78 °C se reakce přeruší pomalým přídavkem roztoku kyseliny octové (2 ml) v suchém tetrahydrofuranu který se přidá při -78 °C během 5 minut. Tento roztok se ohřeje na teplotu místnosti, zředí se ethylacetátem a promyje se nasyceným vodným hydrogenuhličitanem sodným a nasyceným vodným chloridem sodným. Organická vrstva se vysuší, síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (hexany/ethylacetat 85/15 !

až 75/25) . Výtěžek: 2,038 g, 98 %, R_f = 0,38 (sil ikagel., . hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 10

Příprava sloučeniny vzorce 2

5-deoxy-4-C-methy1-2,3-di-0-(f enylmethyl)-D-ribofuranosa.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným způsoby syntézy popsaným v příkladu 4’. Tímto způsobem q , ' sloučenina podle příkladu 9 (2,04 g, 4,87 mmol) poskytne 1,4 g, 88 %, Rf = 0,4 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 11

Příprava sloučeniny vzorce 2 5-deoxy-4-C-methyl-2,3-O-(methylethyliden)-D-ribofuranosa.

Směs hydroxidu paladia (0,5 g) a sloučeniny podle • · toto ··# ·· toto to · to to · · to · · · « «·· · · to · »«·· • · ··· · ··«« * ··· · · ······ ··· ···· ·· ·· · *· toto příkladu 10 (2,62 g, 7,98 mmol) se intenzivně míchá 3 hodiny při teplotě místnosti a v atmosféře dusíku pod tlakem jedné atmosféry. Pak.se reakční směs zfiltruje přes Celite^R a f i 1 trační- vrstva^se promyje*horkým*methanolem. Filtrát-iSe'* * . zahustí za sníženého' tlaku a dvakrát se azeotropně destiluje s dimethylformamidem. Zbytek se rozpustí v dimethylformamidu (10 ml). Přidá se monohydrat kyseliny para-toluensulfonové (katalytické množství) a 2,2-dimethoxypropan (4,6 ml, .32 mmol). Míchá se přes noc při teplotě místnosti, reakční směs se zředí, ethylacetátem a potom se promyje nasyceným vodným hydrogénuhličitaném sodným a nasyceným vodným chloridem sodným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého flaku. Zbytek se přečistí rychlou.chromatografií na silikagelu (hexany/ethylac.etat 80/20 až 70/30). Výtěžek: ¹ 507 mg, 34 Rf = 0,3 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30/.

Příklad 12

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-fenylamino-5-feny1-7-(5-deoxy-4-C-methy1-2,3-0-methy1- * ethyl iden) -β-D-r ibofuranosyl)pyrrolo-[2,3-d] pyrimidin.¹ , .. . . _I > >, _t ...

I

Hexamethylfosforečný triamid (800 μΐ, 4,35 mmol) se přidá ' k_wroztoku chloridu uhličitého (600 μΐ,' 5,8 mmól) a sloučeniny podle příkladu 11 -50 θα. V průběhu míchá- se 15 minut voda, pak se směs (272 mg, 1,45 mmol) v suchém toluenu a při minut se reakční směs ohřeje na -1Ů^ÚC a při -10 °C. Na oranžový roztok se vlije zředí toluenem a promyje se vodou a nasyceným vodným chloridem sodným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku na objem asi 5 ml.

Tento chlor-cukerný roztok se přidá ke směsi

4-N-fenylamino-5-fenylpyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (830 mg, 2,9 mmol), jemně upráškovaného hydroxidu sodného (85%, 380 mg, 5,8 ·· mmol) a tris(2-(2-methoxyethoxy)ethyl]aminu (925 μΐ, 2,9 mmol) v suchém toluenu která byla míchána při teplotě místnosti 90 minut. Po míchání při teplotě místnosti přes noc se reakční — směs· zředí-ethylacetátem.a,promyjé_t,se, nasyceným vodným^. chloridem amonným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (hexany/ethylacetat 70/30 až 50/50). Výtěžek: 223 mg, 34 %, Rf = 0,3 (silikagel, hexany/ethylacetat 60/40).

Příklad 13

Příprava sloučeniny vzorce i

4-N-f enylamino-5-fenyl-7-(5-deoxy-4-C-methyl-^-Dribofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Roztok 4-N-fenylamíno-5-fenyl-7-(5-deoxy-4-C-methyl-

2,3-O-)methyl ethyl iden)-β-D-ribofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (220 mg) v 70% vodné kyselině trifluoroctové (20 ml) se míchá jednu hodinu při 0 °C a jednu hodinu při teplotě místnosti. Pak se reakční směs zahustí za sníženého tlaku a azeotropně destiluje dvakrát s vodou a dvakrát s ethanolem. Zbytek se zneutralizuje nasyceným vodným hydrogenuhličitaném sodným a vysrážený nukleosid se odfiltruje á promyje se vodou. Pevná látka se oddělí a rekrystalizuje se z ethanolu. Výtěžek:

130 mg, 65 %, Rf = 0,5 (sil ikagei-,

90/10), t.t. 198-200 °C.

Příklad 14

Příprava sloučeniny vzorce 18

Methyl-2,3-0-(methylethyliden)-4-C-spirocyklopropyl-Derythrofuranosid.

·· ·· «« · • · 0 · · 0 0 • ♦♦ 0 000 • 0 >00 « 0000 • · 0 « 0 Β ···· 00 00 0

Roztok methyl-5-deoxy-2,3-0-(methylethyliden)-p-Derythropent-4-enfuranosidu (2 g, 10,7 mmol) (Inokawa S. a sp., ^Carbohyd.Res1973, 30, 127) a dijodmethanu v suchém^etheru (20 ml) se přidá po kapkách během 4 hodin k refluxující suspensi čerstvě připravené z dvojice zinek-měd v suchém etheru. Reakční směs se refluxuje přes noc, ochladí se, zředí se etherem a promyje se nasyceným vodným chloridem amonným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným -a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (pentan/ether 90/10 až 80/20) a získá se tak titulní sloučenina 18 (1 g, 47 %)’, Rf = 0,3 (silikagel,hexany/ethylacetat 90/10).

Příklad 15

Příprava sloučeniny vzorce 18

2,3-0-(methyl ethyliden)-4-C-spirocyklopropy1-D-erythrofuranosa.

Směs methyl 2,3-0-(methylethyliden)-4-C-spirocyklopropylD-erythrofuranosidu (2,57 g, 12,8 mmol), IN vodné kyseliny chlorovodíkové (20 ml) a tetrahydrofuranu (20 ml) se refluxuje 1 hodinu. Ochlazená reakční směs se zneutralizuje

R>

iontoméničovou pryskyřicí DOWEX^R 1x8-200 (OH~ forma), zfiltruje se a promyje se me-thano lem. Spojené, filtráty se zahustí za sníženého tlaku a dvakrát se azeotropně destilují s dimethylformamidem. Zbytek se rozpustí v dimethy1formamidu (10 ml). Přidá se monohydrat kyseliny p-toluensulfonové (katalytické množství) a 2,2-dimethoxypropan (4,6 ml, 32 mmol). Po 4 hodinách míchání při teplotě místnosti se reakční směs zředí etherem a promyje se nasyceným vodným hydrogenuhličitaném sodným a nasyceným vodným chloridem

• ·		44	4 4	4	44		44
4 4	•	4	4 4	4	4 4	4		•
•		·»	• 4	4 4	4 4		44
•	4	4 4	> 4	4444	4 44 4	4		•
*	4	4	4 4	4	4	4		•
4·«·		44	44	4	4 4.		4 4

sodným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (pentan/ether 70/30 až 40/60). Výtěžek: 1,2 g,

50^%, Rf^=_t,0₎4 (silikagel, hexan/ethvlacetat 60/40) _ň

Příklad 16 ' ' β

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-feny1-7-(2,3-0-(methy.lethyli den) 4-C-spirocyklopropyl-0-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-dJpýrimidin.

ť

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 12. Tímto způsobem se kopulací

2,3-0-(methylethyliden)-4-C-spirocyklopropyl-D-erythrofůranosy (450 mg, 2,42 mmol) s 4-N-(.4-fluorfenyl)aminp-5rfenylpyrrolo[2,3-d}pyrimidinu (20, 1,47 g, 4,84 mmol) získá titulní nukleosid (294 mg, 26 %), Rf = 0,6 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 17 '

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-(4-fluorfenyl)ámirio-5-féhy1-7-(4-C-spirocyklopropy 1-ť. .

. .L r « _ · w .ít>**

3-D-erythrofuránosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin; tabulka 4 # 150.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 13. Tímto způsobem 4-N-(4fluorfenyl)amino-5-feny1-7-(2,3-0-(methylethyl iden)-4-Csp irocyklopropyl-p-D-erythrofuranosyi)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (289 mg, 0,6 mmol) poskytne titulní nechráněný nukleosid (159 mg, 60 %), Rf = 0,5 (silikagel, dichlormethan/ methanol 90/10), t.t. 142 °C.

♦ ♦ ·· ·· · • · φ · · · • ♦· · · · · ♦ · · ♦ » « ·*·♦ · ·»»*·· ···· ·* ·· *

Příklad 18

Příprava sloučeniny vzorce 4

4- chlor-5-j od-7-(5-deoxy-4-C-methyl-2,3-O-(methylethyliden)β-D-ribofuranosyljpyrřblo [2,3-d]'pýrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 12. Tímto způsobem se kopulací

5- deoxy-4-C-methyl-2,3-0-(methy1 ethyliden)-D-ribofuranosy (550 mg,. 2,9 mmol) s 4-chlor-5-jod-pyrrolo [2,3-d] pyrimidinem (1,23 g, 4,'35 mmol) získá titulní nukleosid (581 mg, 44 %), Rf = 0,4 (silikagel, hexany/ethylacetat 60/40).

Příklad 19 .

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-chlor-5-jod-7-(5-deoxy-4-C-methyl-0-D-ribofuranosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 13. Tímto způsobem 4-chlor-5-jod-

7-(5-deoxy-4-C-methy1-2,3-O-(methyl ethyl i den)-0-D-ribofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (100 mg, 0,22 mmol) poskytne titulní nechráněný nukleosid (14 mg, 15 %), Rf = 0,45 (silikagel, dichlormethan/methanol 90/10), t.t. 173-174 °C.

Příklad 20

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-chlor-5-j od-7-(2,3-O-(methyethy1iden)-4-C-spirocyklopropylβ-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

» * f · · · · • ·· · ♦ · ♦ • · · · · ·«·«· • ♦ · · « · «··· ·· ·· ·

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v přikladu 12. Tímto způsobem se kopulací

2,3-O-(methylethyliden)-4-C-spirocyklopropyl-D-erythrofuranosy (500 mg, 2,66 mmol) s 4-chlor-5-jod-pyrrolo[2,3-d]pyrimidinem získá titulní nukleosid (402 mg, 34 %) ; Rf = 0,7 (silikagel, hexany/ethylacetat-70’/30). “

Přiklad 21

Příprava sloučeniny vzorce 1 4-amino-5~jod-7-(4-Ospirocyklopropyl-3-D-erythrofuranosyl)~ pyrrolo [2,3-d]pyrimidin; tabulka 4 # 175.

K roztoku 4-chlor-5-jod-7-(2,3-0-(methylethyliden)-4C-spirocyklopropyl-p-D-erythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (200 mg, 0,45 mmol) v methanolu (15 ml) a při -78 °C se přidá kapalný amoniak (15 ml). Reakční směs se zahřívá na 100 °C po dobu 24 hodin v uzavřené tlakové nádobě. Pak se amoniak z ochlazené nádoby pomalu uvolní a získaný roztok se zahustí za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí v 70% vodné kyselině trifluoroctové a míchá se při teplotě místnosti. Po 30 minutách se reakční směs zahustí za sníženého tlaku a azeotropně še destiluje dvakrát s vodou a dvakrát s ethanolem. Zbytek se zneutralizuje s nasyceným vodným hydrogenuhlíčitanem sodným, vysrážený nukleosid se odfiltruje a promyje se vodou. Výtěžek: 73 mg, 42 %, Rf = 0,35 (silikagel, dichlormethan/ methanol 90/10), t.t. 232 °C (za rozkladu).

Příklad 22

Příprava sloučeniny vzorce 12 4-C-methy1-2,3,5-tri-0-(fenylmethyl)-l-(1,3-dithian-2-yl)D-lyxo-pentan.

Φ 4	4 4	ΦΦ
Φ 4	•	•	4 4
4		4 *	• 4
Φ	•	4 4	4 ·
4		4	4 «
4 44 4		• 4	44

• ·φ· φ φ · ΦΦ φ «φφφ φ · φ · ··

V · φ Φ¹ · φ··· φ φ 4 · · φ 44 »φ

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 9. Tímto způsobem sloučenina podle příkladu 2 (5 g,. 9,8 mmol) poskytne titulní sloučeninu (3,94 * g, 84 %) ve formě separovatelné epimerní směsi 12/1, Rf = 0,38 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 23

Příprava sloučeniny podle vzorce 2 4-C-methyl-2,3, 5-tri-0-r(f enylmethyl)-D-lyxofuranosa.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 4. Tímto způsobem sloučenina podle příkladu 22 (3,94 g, 7,51 mmol) poskytne titulní sloučeninu?;’ (2,6 g, 80 X), Rf = .0,25 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30). ’ '

Příklad 24

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-[4-dimethy1aminomethyl)fenyl]amino-5-feny1-7-(4-C-methy 1-

2,3,5-tri—O—(fenylmethy1)-p-D-lyxofuranosy1)pyrrolo[2,3-d] pyrimidin.’ J _ .. .

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 12. Tímto způsobem se kopulací 4-C-methy1-2,3,5-tri-O~(fenylmethyl)-D-lyxofuranosy (500 mg,

1,15 mmol) s 4-N-[4-dimethylaminomethyl)fenyl]amino-5-f.enylpyrrolo[2,3-d]pyrimidinem (593 mg, 1,5 mmol) získá neseparovatelná směs titulní sloučeniny a jejího Nl-isomeru a tris(2-(2-methoxyethoxy)ethyl]aminu (836 mg); Rf = 0,6 (silikagel, dichloťmethan/methanol 90/10).

Λ ι\ α c <· c· r»c <Γ G<5

Č · <'/. -f b ίι η <3 π (, '<·* ii ⁽;

Cí C G ' r fc rι l’. ι Γ· 4- Γ· ί >: . ί.ι, .Υ·ύ'ι · >* .» • IJ I*9 ‘ »:)| ♦···.

‘ » · 4 -« J •i ^; <.» . .

i i

t <' λ 1 >4 . *

Příklad 25 . - lu* A- Γ ;.«/c·»·· li ^{Fř 1} P^rava^^^č i.~ *-*+*--4-N-[4-(dimethylaminomethy1)f enyl]amino-5-f enyl-7—(4-Cmethyl-3-D-lyxofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]-pyrimidin; tabulka 2 # ⁶⁴ · · · - >' ·.. r i. i,, ;.i . . .

* * · V *«;»» » 1. t ’ t* <! ·

Oranžový roztok chloridu paladia (400.mg) v bezvodém methanolu (10 ml) se odplyní a míchá se v atmosféře vodíku (1 atm) 10 minut. K suspenzi redukovaného paladia se přidá roztok 4-N-[4-(dimethylaminomethyl)f enyl]amino-5-f enyl-7-(4-C-methyl-

2,3,5-tri-0-(fenylmethyl)-0-D-lyxofuranosyl)-pyrrolo[2,3—d]— pyrimidinu, jeho NI isomeru -a tris [2-.(2-methoxyethoxy) ethyl]aminu (786 mg) v bezvodém methanolu· (10 ml). Tato heterogenní reakční směs se míchá při teplotě, místnosti 6 hodin v atmosféře vodíku (1 atm), zfiltruje se přes Celite^R a filtrační vrstva se promyje vroucím methanolem.Spojené filtráty se zahustí za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí v 0,1 N kyselině chlorovodíkové a promyje se dvakrát ethylacetátem. Hodnota pH vodného roztoku se upraví na 12 pomocí IN vodného hydroxidu sodného a vzniklý roztok se třikrát extrahuje ethylacetátem. Spojené organické extrakty se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (dichlormethan/methanol/30% vodný :hydroxid amonný 90/10/1 až 80/20/1). Tento částečně přečištěný nukleosid se dále čistí HPLC (C18, 50 x 250 mm, methanol/(voda/methanol/kyselina octová 95/5/0,5) 45/55, 16,5 ml/minuta, lambdamax = 299 nm, Rt = 20,6 minut) a nechá se vykrystalizovat z ethanolu. Výtěžek: 26,8 mg, Rf = 0,25 (silikagel, dichlormethan/methanol 80/20), t.t. 205-206°C.

• 0 0 0 • 0 00 >·· 0 0 « 0

0 00

WW w W w • · 0 * 0 · · *00 0 · · ·

0 0 0 · · »000

0*0·«» 0000 II 00 0

Příklad 26

Příprava sloučeniny vzorce 12

4-C-methyl-2,3,5-tri-O-(fenylmethy1)-1-(1,3-di thian-2-yl)D-ribo-pentan.

Roztok sloučeniny podle příkladu 8 (4 g, 10 mmol) v suchém tetrahydrofuranu (100 ml) se přidá po kapkách během 10 minut k roztoku [(fenylmethyl)oxyjmethyl1ithía (1,8 mmol) (Still W.C., J.Am.Chem.Soc., 100, 1481 (1978)) v suchém tetrahydrofuranu (50 ml) při -78 °C. Po 10 minutách míchání při -78 °C se reakce přeruší pomalým přídavkem během 5 minut a při -78 °C roztoku kyseliny octové (2,3 ml) v suchém

I tetrahydrofuranu (50 ml). Takto uhašený roztok se ohřeje na teplotu místnosti, zředí se ethylacetátem, promyje se nasyceným vodným chloridem amonným,, nasyceným vodným hydrogenuhličitanem sodným a nasyceným vodným chloridem sodným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (hexány/ethylacetat 90/10 až 75/25). Výtěžek 3,68 g, 70 %, Rf = 0,45 (silikagel, hexany/ethylacetat 7Ο/3Ό).

Příklad 27

Příprava sloučeniny vzorce 2

4~C-methy1-2,3,5-tri-O-(f enylmethyl)-D-ribofuranosa

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 4. Tímto způsobem sloučenina podle příkladu 26 (3,68 g, 7 mmol) poskytne 2,22 g, 73 %, Rf = 0,25 (silikagel, hexany/ethylacetat).

Příklad 28

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-f enylamino-5-f eny1-7-(4-C-methy1-2,3,5-tri-O-(fenylmethy.l)-0;;D-ribofuranosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin. *

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 12. Tímto způsobem se kopulací 4-C-methy1-2,3,5-tri-O-(fenylmethyl)-D-ribofuranosy (500 mg,

1,15 mmol) s.4-N-fenylamino-5-fenyl-pyrrolo[2,3-ďjpýrimidinem (494 mg, 1,73 mmol), získá titulní nukleosid (165 mg, 20 %); Rf = 0,6 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 29 >

-Příprava sloučeniny vzorce 1

4- N-f enylamino-5-f eny.1-7-(4-C-methyΙ-β-D-ribofuranosyl )pyrrolo [2,3-d] pyrimi-din; tabulka 2 # 81.

I

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem-podobným syntéze popsané v příkladu 24. Tímto způsobem 4-N-fenylamino-

5- feny1-7-(4-C-methy1-2,3,5-tri-0-(fenylmethyl)-0-D- _r ribofuranosyl)pyrrolo-[2,3-d]pyrimidin (144 mg) poskytne titulní nechráněný nukleosid (63 mg, 73 %), Rf = 0,45 (silikagel, dichlormethan/methanol 90/10), t.t. 211-213 °C.

, , ..... .· -V .- ~r . , < - _r · . n >ri. iqr. i . ti*. V .·..«* ~ a. . . i . _ > Jr m..-h » -h *

Příklad 30

Příprava sloučeniny vzorce 4 4-N-[4-(dimethylaminomethyl)fenyl]amino-5-fenyl-7-(2,3-0(methylethy1iden)-4-C-spirocyklopropyl-0-D-erythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 12. Tímto způsobem se kopulací 2,3O-(methy1 ethyl iden)-4-C-spírocyklopropy1-D-erythrofuranosy (350 mg, 1,88 mmol) s 4-N-[4-(dimethylaminomethyl)fenyl]amino-5-fenyl-pyrrolo[2,3-d]pyrimidinem (1,11 g, 3,99 mmol) zí ská^ neseparovatelná, směs^ti tulního .nukleosidu, j eho,.Nl.^.^..* isomeru a tris [2~(2-methoxyethoxy)ethyl]aminu (1,31 g) ; Rf = 0,45 (silikagel, dichlormethan/methanol 90/10).

Příklad 31

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-[4-(dimethylaminomethyl)f enyl]amino-5-fenyl-7-(4-C-spirocykroprópýl-p-D-eryťhrofúranosyl)pyrrolo-[2,3-dj pyrimidinu; tabulka 4 # 158.

Směs 4-N-[4-(dimethylaminomethyl)feny1]amino-5-feny1-7(2,3-0-(me thylethyliden)-4-C-spirocykloprOpyl-0-DTerythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu, jeho NI isomeru a tris[2-(2-methoxyethoxy)ethyl]aminu (1,31 g) se rozpustí v methanolu (10 ml) a 0,1 N kyselině chlorovodíkové (10 ml). Hodnota pH se upraví na pH=l,5 6N kyselinou chlorovodíkovou (0,5 ml) a homogenní roztok se refluxuje jednu hodinu. Pak se reakční .směs zředí 0,1 N kyselinou chlorovodíkovou a promyje se dvakrát ethylacetátem. Hodnota pH vodného roztoku se upraví' na 12 IN vodným hydroxidem sodným a získaný roztok se třikrá^ extrahuje ethylacetátem.. Spojené organické extrakty se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (dichlormethan/methanol/30% vodný hydroxid amonný 90/10/1 až 80/20/1). Tento, částečně přečištěný nukleosid se pak dále čistí HPLC (C18, 50x250 mm, methanol/(voda/methanol/kyselina octová 95/5/0,5) 45/55, 18 ml/min, lambda_max= 299 nm, Rt=17 minut) a krystalizací z ethylacetátu se získá titulní sloučenina; Rf = 0,25 (silikagel, dichlormethan/methanol

80/20), MS vypočteno (M+H)=472.23; nalezeno =472.

• · Λ · · • ··♦· • · · • · ·♦ ··· ♦ • «

Příklad 32

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-fenylamino-5-feny 1-7-(2,3-0-(methyl ethyliden)-β-Derythrofuranosy 1) pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

K roztoku Ν,Ν-dimethylformamidu (4,8 ml,63 mmol) v toluenu (5,4 ml) a acetonitrilu (1,9 ml) se potápkách přidá oxalylchlorid (55 ml, 6,3 mmol), přičemž se teplota udržuje pod 35 °C.' Tato'kašovitá směs se' míchá při teplotě místnosti ’ 15 minut a pak se ochladí na -12 °C. K reakční. směsi se pak přidá roztok 2,3-O-(methylethyliden)-β-D-erythrofuranosy (1 g_(í 6,24 mmol) (Cohen N. a sp., J.Am.Chem.Soc., 105, 3661(1983)) v toluenu (1,2 ml) přičemž teplota se udržuje pod -12 OČ. Po 20 minutovém míchání při -12 °C se roztok ochladí na -16 °C a přidá še roztok triethylaminu (1,1 ml, 7,9 mmol) v toluenu (1 ml) přičemž se teplota udržuje pod 0 °C. Sraženina se míchá 15 . minut při 0 °C, pak se odfiltruje na vrstvě Celite^R a promyje se toluenem. Spojené filtráty se přidají ke směsi

4-N-fenylamino-5-fenylpyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (2,85 g, 1 mmol), jemně upráškovaného hydroxidu draselného (85 %, 1,31 g,

2. mmol ). a tris [2-(2-me.thOxyethoxy).ethyl ] aminu . (4 ml,. 1,25 _ λ -v , w . J Γ . f /T >h;· Λ n.li 4, . i .. v. ť l - , d mmol) v suchém toluenu která se předtím mísí 2 hodiny při teplotě místnosti. Po míchání přes noc při teplotě místnosti se reakční směs zředí ethylacetátem a promyje se nasyceným vodným chloridem amonným. Oganická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (hexany/ethylacetat 70/30 až 50/50). Výtěžek: 969 mg, 36 %, Rf = 0,55 (silikagel, hexany/ethylacetat 60/40).

*

ΦΦ ♦ * ·«· ··

Φ Φ Φ · φ » · *φ • Φφ Φ ΦΦΦ *«ΦΦ • φ · ♦ » « Φ Φ Φ Φ φ Φ Φ Φ φ« • Φ · · Φ Φ Φ *φ

ΦΦΦΦ ** *♦ Φ ·♦ φφ

Příklad 33

Příprava sloučeniny vzorce 1 ₄4rN-f enylamíno-5-feny1-7-(β-D-erythrofuranosyl)pyrro1 o[2,3-d]- pyrimidin; tabulka 1 # 27

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným -syntéze popsané v příkladu 13. Tímto způsobem 4-N-fenylamino5-fenyl-7-(2,3-0-(methylethýliden)-β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin (969 mg, .2,26 mmol) poskytne titulní, nukleosid (401 mg, 46 %) , Rf - 0,5 (silikagel, dichlormethan/. methar.ol 90/10) , t.t. 210,5-211,5 °C?

Příklad 34

Příprava sloučeniny vzorce 12 ·

4-C-[(methoxy)methyl]-2,3,5-tri-0-(fenylmethyl)-l-(l,3- . dithian-2-y1)-D-lyxo-pentan.

Roztok sloučeniny podle příkladu 2 (1,02 g, 2 mmol) v suchém tetrahydrofuranu (40 ml) se přidá během 5 minut po kapkách k roztoku [(methyl)oxy]methyllíthia (6 mmol) (Still· ‘W.C. , J,Am.Chem.Soc . , 1978, 100, 1481) v suchém tetrahydrofuranu (40’ml) při -78_°C. Po .20 minutách míchání při -78 °C se reakce přeruší přídavkem nasyceného vodného chloridu amonného, směs se ohřeje na teplotu místnosti, zředí se ethylacetátem a promyje se nasyceným vodným chloridem *

amonným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií na silikagelu (hexany/ethylacetat 90/10 až 75/25). Výtěžek: 0,48 g, 43 Rf = 0,45 (silikagel, hexany/ ethylacetat 70/30).

Μ*·*?*

♦Μ*

*> říc t r «4L t i 1u »:

Λ «? $' C ’. 4· ί!¹ Γ. .4· i< r4» #L i !

I* ii ί

Príkladr35-h’ i ) *£-!) - i y»o; r · vn? γ ^ ’ p: *; ' j ( i · ·' *...

jE ?h. .» li. un.í n. 2hi.*íJnj‘ /nikle-..;. 14; ?·

Příprava ^s 1 oučeňi’nyxvžorceu2^:iu;,*> '. ·.*' v4C^methoxyraethyl-2',\3,5-.tr i-O-(feny.lmethy 1) -D-lyxofuranosa.

?‘7T Syntéza titulní sloučeniny se^-provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 4. Tímto způsobem sloučenina podle příkladu .34 .'(3,53 >g, 6,3. mmol) poskytne titulní sloučeninu (1 g, 34 %), Rf = 0,25 (silikagel, hexany/ethylacetat·· 70/30) ..

Příklad 36

Příprava sloučeniny vzorce 4 •Ϊ4-Ν- (4-f luorf eny 1) amino-5-feny 1-7-(4-C-methoxymethy1-2,3; 5tri-O-(feny 1methyl)-β-D-lyxofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyri mi din.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 12. Tímto způsobem se kopulací 4-C-methoxymethy1-2,3,5-tri-0-(feny 1methyl)-D-lyxofuranosy (500 mg, 1,08 mmol) s 4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-fenylpyrrolo[2,3-d]pyrimidinem (0,5 g, 1,64 mmol) získá titulní sloučenina (328 mg, 40 %); Rf = 0,6 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30) .

Příklad 37

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N- (f luorfenyl) amino-5-f eny1-7-(4-C-methoxymethyΙ-β-Dlyxofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin; tabulka 3 # 372

Syntéza titulní sloučeniny‘se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 25. Tímto způsobem 4-N(fluorf enyl)-amino-5-f eny1-7-(4-C-methoxymethy1-2,3,5-tri·· ιί • * ··

• ·	•	•	e ·
•		• ·	•	•
* -	•	•	9 ·	•
•	•	•		*
·· · ·		99	• ·

• · · » · « · · · «· ··»· 0 ·· · · « • · · · « · · «·

O-(fenylmethyl)-0-D-lyxofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimÍdin (430 mg) poskytne titulní nechráněný nukleosid; Rf = 0,5 (silikagel, dichlormethan/methano1 90/10). MS, vypočteno (M+H) = 481; nalezeno = 481; t.t. 205-206 °C.

Příknuf 38 ’

Příprava sloučeniny vzorce 4

1.-(2,3-di-0-acetyl-3-D-erythrofuranosy 1)-3-(4-chlorfeny 1) -4N-fenylaminopyrazolo[3,4-d]pyrimidin.

Směs 1,2,3-tri-O-acety1-D-erythrofuranosy (619 mg, 2,5 mmol) která se získá podle práce Kline J., J.Org.Chem., 57:6, 1772 (1992), 3-(4-chlorfenyl)-4-N-fenylaminopyrazolo[3,4-d]pyrimidinu (809 mg, 2,51 mmol), který se získá způsoby uvedenými v U.S.přihlášce seriál č.08/014 190, diethyletheratu bortrifluoridu (620 μΐ, 5 mmol) v nitromethanu (20 ml) se refluxuje 1 hodinu. Po ochlazení na teplotu místnosti se reakční směs zahustí za sníženého.· tlaku. Zbytek -se přečistí rychlou chromatografií (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 80/20 až 50/50) a získá se tak titulní chráněný nukleosid (625 mg, 49 %), Rf = 0,2 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30) .

Příklad 39

Příprava sloučeniny vzorce 1

3-(4-chlorfenyl)-l-(8~D-erythrofuranosyl)4-N-fenylaminopyrazolo [3,4-d]pyrimidin; tabulka 5 # 432.

K roztoku l-(2,3-di-0-acetyl-p-D-erythrofuranosyl)-

3-(4-.chlorf enyl)-4-N-f enylaminopyrazolo [3,4-d]pyrimidinu (308 mg, 0,6 mmol) v methanolu (10 ml) a při 0 °C se přidá 0,5 ·· *♦ · · 4 · *·· • · 4 · 4 · 4« • 44 4 t · · ·*44

4 4 4 4 4 4444 4 444 44 *444444*4

44*4*4 4« 4 ·** *

M roztok methoxidu sodného v methanolu (2,4 ml, 1,2 mmol). Po minutovém míchání při 0 °C se reakce přeruší přídavkem kyseliny octové (0,25 ml) a směs se zahustí za sníženého tlaku. Zbytek sepřecistí- chromatografií (oxid^křemičitý,- dichlormethan/methanol 96/4 až 90/10). Rekrystalizací z ethanolu se získá čistý prodpkt. Rf = 0,6 (oxid křemičitý, dichlormethan/methanol 90 : 10), t.t. 194-195 °C.

Příklad 40

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-fenyl-7-(2,3-0-(methy1ethy1iden)-

3- D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 32. tímto¹ způsobem se kopulací 2,3O-(methylethyliden)-β-D-erythrofuranosy (5,6, g, 35 mmol) s

4- N-(4-fluorfenyl)amino-5-fenylpyrrolo[2,3-d]pyrimi dinem získá titulní nukleosid (4,58 g, 29 %) ; Rf - 0,5 (silikagel, hexany/ethylacetat 80/20).

Příklad 41

Příprava sloučeniny, vzorce 1 ... ...

4—N—(4—fluorfenyl)amino-5-fenyl-7-(p-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin; tabulka 1 # 28.

Roztok 4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-feny1-7-(2,3-O(methylethyliden)-β-D-erythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (3,26 g) v 70% vodné kyselině trlfluoroctové (30 ml) se míchá 1 hodinu při teplotě místnosti. Pak se reakční směs zahustí za sníženého tlaku a azeotropně se dvakrát destiluje s vodou a dvakrát s ethanolem. Zbytek se přečistí chromatografíí (oxid

9 ·		• A	•	•	•	« A		• A
A	•	9 ·	*	•	•	* ·	A		A
		• A	•	«	* ·	A A		• A
*		• · í	•	Á	• A · ·	• A A ·	•		•
						•	•		9
« · t	•	A ·	•	*	4	A ·		• A

křemičitý, dichlormethan/methanol 95/5 až 90/10).

Rekrystalizací z ethanolu se získá Čistý produkt (2,35 g, 79

%); Rf = 0,5 (oxid křemičitý, dichlormethan/methanol 90/10),

t.t. .194-195-00.^ ------—. * · —

Příklad 42

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-(4-fluofenyl)amino-5-(4-fluorfenyl)-7-(2,3-O-(methy1ethy 1 iden)-|3-D-erythrofuranosyl) pyrrolo [2,3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede .způsobem odbdobným syntéze popsané v příkladu 32; Takto se kopulací 2,3-0(methylethyliden)-β-D-erythrofuranosy (1 g, 6,2 mmol) s 4-N(4—fluorf enyl)amino-5-(4-fluorfenyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinem získá titulní nukleosid (580 mg, 20%); Rf = 0,6 (silikagel,hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 43

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-(4-fluorfenyl)-7-(β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin; tabulka 1 # 29.

. fcu. 4. r. ...... -n. .. u . . Jt J.· -=

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 41. Tímto způsobem 4-N-(4-fluorfenyl) ami no-5- (4-f luorfenyl) -7- (2 ,3-O-(methyl ethyliden)-p-Derythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin poskytne titulní sloučeninu (244 mg, 41 %); Rf = 0,7 (silikagel, dichlormethan/methanol 80/20), t.t. 200-202 °C.

Příklad 44 • · · « • · «· ·«· · · • · · φ· ·· φ· ·

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-(4-chlorfenyl)amino-5-fenyl-7-(2,3-O-(methylethyliden)β-D-erythrofuranosyDpyrrolo [2,3-d] pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 32. Takto se kopulací 2,3-0(methylethyl iden)-β-D-erythrofuranosy (900 mg, 5,6 mmol) s 4-N-(4-ch1orfenyl)amino-5-fenylpyrrolo[2,3-d]pyrimidinem (900 mg, 2,8 mmol) získá titulní nukleosid (744 mg, 57 %); Rf = 0,7 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 45

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-(4-chlorfeny1)amino-5-f eny1-7-(β-D-erythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin; tabulka i # 299.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 41. Tímto způsobem 4-N-(4-chlorfenyl)amino-5-feny1-7-(2,3-0-(methylethyl iden)-β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (744 mg) poskytne titulní sloučeninu-(500 mg, 74 %); Rf = 0,5 (silikagel, dichlormethan/ methanol 90/10), t.t. 212-213 °C.

Příklad 46

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-chlor-5-j od-7-(2,3-O-(methyl ethyl i den)~3-D-erythrofuranosylípy r rol o [2, 3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 32. Tímto způsobem se kopulací 2,3— 0-(methylethylideň)^-D-erythrofuranosy (3,8 g, 21,8 mmol) s

• 0	00	• 0	0	0 0	«0
* *		• · 0	0	• 0	0 ·
•	0 ·	0 0	0 0	0 0	0 0
»	•	0 0 0 t	0 0 00	<» 0 0 0	* 0
•	•	0 · ·	•	0	» 0
0000	• *	«0	«	0 0	« 0

4-chlor-S-jodpyrrólo(2,3-d]pyrimidinem (Pudlo J.S.,

J.Med.Chem., 1990, 33, 1984) (2,54 g, 10,9 mmol) získá titulní nukleosid (2,64 g, 62 %); Rf = 0,7 (silikagel, hexany/ * ethylacetat./70/30)^**^· < w»··»·· - ™-**!<*-* -«

Příklad 47

Příprava sloučeniny vzorce 1 4-amino-5-jod-7-(-0-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin; tabulka 1 #300.

Syntéza titulní sloučeniny se provede Způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 21. Tímto způsobem 4-chlor-5-jod-

7-(2,3-0-(methyl ethyliden)-p-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (714 mg) poskytne po následné chromatografií (silikagel, dichlormethan/methanol 95/5 až’ 85/15) a krýstalizaci z ethanolu titulní nukleosid (270 mg, 40 %), t.t. 258 °C (za rozkladu). . .. .

Příklad 48 .

*

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-[4-(2-( (1,1-dimethy1 ethyl)dimethylsilyloxy)ethyl)fenyl]amino-Sqf enyΓ-7-(2,3-0-(methy1 ethyl iden)-β-Drerythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 32. Tímto způsobem se kopulací

2,3-O-(methy1 ethyliden)-β-D-erythrofuranosy (1 g, 6,2 mmol) s 4-N-[4-(2-((1,l-dimethylethyl)dimethylsilyloxy)ethyl)fenyl]amino-5-fenylpyrrolo[2,3-d]pyrimidinem (1 g, 2,2 mmol) získá titulní nukleosid (551 mg, 42 %); Rf = 0,7 (silikagel, hexany/ethylacetat 70/30).

«·		ΦΦ Φ*		Φ	Φ·		»·
·' 9	«	Φ « '	•	V	Φ ·	Φ		•
9		• Φ «	•	• Φ	• Φ		Φ Φ
9	•	• Φ ·	Φ	·Φ· ·	Φ Φ·Φ	«		»
Φ	•	« ' Φ	Φ	•	•	•		Φ
Ι··«		·· ··		«	ΦΦ		Φ*

Příklad 49

*Μ	Příprava^sloučeniny_v2orce. .. 4-Ν- [ 4- (2-hydro-xye thy 1) f eny 1 ] amino-5-féňy1-7-(2,3-0- (methylethyliden)-p-D-erythrofuranosýl)pyrrolo[2,3-d]pyrimi din.
•	Směs hydrátu tetraethylamoniumfluoridu (0,86 g, '5,76
	mmol) a ,4-N-[4-(2~((1,1-dimethyl ethyl)dimethy1silyloxy)ethyl)-
k 4	fenyl]amino-5-feny1-7-(2,3-0-(methy1 ethyliden)-p-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-ď]pyrimidinu (2,7 g, 4,6 mmol) v dimethylformamidu (55 mí) se míchá 18 hodin při teplotě místnosti. Pak se reakční směs zahustí za sníženého tlaku, zředí se ethylacetátem a promyje se nasyceným vodným chloridem amonným. Vodná.vrstva se reextrahuje ethylacetátem á spojené organické extrakty se vysuší , síranem sodným a zahustí- za f 1 sníženého tlaku. Zbytek se přečistí chromatografií (silikagel, hexany/ethylacetat 90/10 až 70/30) a,získá se tak titulní ·· « - ’ sloučenina .(2-,12 g, 98 %); Rf = 0,2 (silikagel, hexany/
'ί .	ethylacetat 70/30). ’ Příklad 50 Příprava sloučeniny vzorce 4 __;
τ .Jtw··” η·*· *	4-Ň-[4-(2-(4-morfoli no)ethyl)feny1]amino-5-feny1-7-(2,3-O-
Λ •1	(methylethyl iden)-8-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin. Směs 4-N-[4-(2-hydroxyethyl)fenyl]amino-5-fěnyl-7-
•	(2,3-0-(methyl ethyliden)-6-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (158 mg, 3,34 mmol) a trifenoxyfosfoniumjodid (460 mg, 1 mmol) v dichlorme.thanu (6 ml) se míchá přes noc při teplotě místnosti. Pak se na reakční směs vlije methanol (1 ml) a směs vlije do 0,5 M roztoku thiosíranu sodného a

• ·		• ·		* ·		•	··		«·
• i	•		•	•	•	•	* *	•		«
•		• ·		•	*	• ·	• ·		··
•	•		•	• ·	•	··« ·	• ··♦	•		•
•	•		•		•	•	•	•		•
···»		• v		• ·			« ·

extrahuje se ethylacetátem. Spojené organické extrakty se promyjí vodou a nasyceným vodným chloridem sodným, vysuší se síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se ^jozpustí^v.dioxanu^OObmlK a-přidá .se morfolin (0,84 ml ,- .9,6mmo-1) ; Získaný roztok se ref luxuje 24 hodin. Po ochlazení ná teplotu místnosti se reakční směs zředí ethylacetátem a promyje se nasyceným vodným chloridem amonným, vysuší se síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí chromatografií (silikagel, dichlormethan/methanol 95/5) a získá se tak titulní sloučenina, Rf = 0,7 (silikagel, dichlormethan/methanol 90/10).

Příklad 51

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-[4-(2-(4-morfolino)ethyl)fenyl]amino-5-feny1-7-(β-Βerythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin; tabulka 1 #-301.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 41. Tímto způsobem 4-N-[4-(2-(4morfoli no)ethyl)fenyl]amino-5-feny1-7-(2,3-0-(methylethy1 i den)-β-D-erythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (1,7

g) poskytne po rekrystalizaci z methanolu/vody titulní sloučeninu (150 mg, 10 %) ; Rf = 0,1 (silikagel, dichlórmethan/. methanol 90/10), t.t. 128-130 °C.

Příklad 52

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-[4-(2-(l-(4-terc.butyloxykarbonylpiperazino))ethyl)f enyl]amino-5-f eny1-7-(2,3-0-(methy1ethy1 iden)-β-D-erythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

·♦ ·· ·♦ · • · · « · · · « ·· · · · · • · 9 · · · ······ • · · · · · ···+ ·· ·· ·

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 50. Tímto způsobem 4—N—[4—(2— hydroxyethyl) f enyl]amino-5-fenyl“7-(2,3-O-.(methylethyliden)β-D-erythrofuranosy1) pyrřolo [273-d] pyrimidin0701' mg^r, ’1,48 mmol) s použitím terc.butyl 1-piperazinkarboxylatu (830 mg, 4,46 mmol) místo morfolinu poskytne titulní sloučeninu;

Rf = 0,45 (C18, methanol/0,1 N kyselina chlorovodíková 50/50).

Příklad 53

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-[4-(2-(1-pipérazino)ethylfenyl]amino-5-f enyl-7-(0-Derythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin-trihydrochloridová. sůl; tabulka 1 # 43.

Roztok 4-N-[4-(2-(l-(4-terc.butyloxykarbonylpiperazinó))ethyl)f eny1]amino-5-f eny1-7-(2,3-O-(methylethyliden)-0-Derythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (931 mg) .v 70% vodné kyselině trifluoroctové (65 ml) se mích 1 hodinu při 0 °C a 1 hodinu při teplotě místnosti.Reakční směs se pak zahustí za sníženého tlaku a azeotropně. se destiluje dvakrát s vodou a dvakrát s ethanolem. Zbytek se přečistí HPLC (C18, 50 x 250 mm, methanol/(0,1% vodná kyselina trifluoroctové 50/50, 15 „ml/min, lambda_max=-260 nm, Rt = 15,7_ minut). a~ lyof i 1 i žací se.

získá titulní sloučenina (339 mg, 37 %); Rf = 0,75 (C18, methanol/0,1 N kyselina chlorovodíková 50/50), t.t. 150-180 °C (za rozkladu). ·

Příklad 54

Příprava sloučeniny vzorce 9

Methyl 5-O-methyl-2,3-di-0-(fenylmethyl)-D-ribofuranosid.

·· «4 ··		•	··
• 4 · 4	*	•	• 4	•	4
♦ ·· 4	•	• ·	• 4	• 4
4 4 · · ·	•	444*	4 ···	•	♦
• · ·	•	*	4	'4	«
» ·· ·♦		•	4«	44

Roztok methyl 5-0-methyl-D-ribofuranosidu (Dubis L. a sp., Tetrahedron 1993, 49(4), 901-910) (2 g, 11,2 mmol) v dimethylformamidu (10 ml) se po kapkách přidá k suspensi hydridu-sodného-(60%·v olej,- 2γ25 g, 563- mmol) v ... >

dimethylformamidu (54 ml). 45 minutách míchání při teplotě ¹ místnosti se přidá po kapkách roztok benzylbromidu (4 ml, 33,6 mmol) v dimethylformamidu (4 ml). Reakční směs se míchá přes ‘ noc při teplotě místnosti, pak se reakce ukončí vlitím methanolu a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí * v ethylacetátu a promyje se nasyceným vodným chloridem sodným.

Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30 až 50/50) a získá se tak a anomer (2,86 g, 71 %) a β anomer (0,86 g, 21 %); a * anomer má Rf = 0,5 a β anomer Rf = 0,4 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 50/50). *

Příklad 55 .

Příprava sloučeniny vzorce 10

5-0-me t hy1-2,3-d i-O-(f enylme t hy1)-1-(1,3-d i t h ian-2-y1)-D- ·' ribo-pentan.

.Syntéza. ,t i tulní sloučeniny__tse,_=iIprovede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 1. Tímto způsobem methyl 5-0methyl-2,3-di-0-(fenylmethyl)-D-ribofuranosid (3,72 g, 10,4 mmol) poskytne titulní sloučeninu (3,74 g, 83 %), Rf = 0,45 i, (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 50/50).

A

Příklad 56

Příprava sloučeniny vzorce 11 (3S,4R)-l-methoxy-3,4-di-[(fenylmethyl) oxy]-5-(1,3-di thianφφ «φ φφ φ ·· Φφ φ' · φ · φφφ · ♦· φ φφ' · φφφ φ Φφφ φ φ φφφ φ φφφφ φ φφφ φ φ φ φ φ φ · φ φφφ • ••φφφ ·· φ · · φφ

2-yl)pentan-2-on.

f

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze^popsané-·v· příkladu^r-Tímto' způsobem 5-O-methy 1-2,3-** di-O-(fenylmethy1)-1-(1,3-dithian-2-yl)-D-ribo-pentan (3,74 g, 8,61 mmol) poskytne titulní sloučeninu (3,32 g, 89 %); Rf = 0,3. (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 57 b

Příprava sloučeniny vzorce lě

4-C-methoxymethyl-2,3-5-tri-O-(f enylmethy 1) -l-( 1,3-di t.hian- .<· 2-yl)-D-ribo-pentán. ' i · *

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 3. Tímto způsobem'(3S*4R)-1methoxy-3,4-di-[(fenylmethy1)oxy]^5-(1,3-di thian-2-y1)pentan-2-on (3,32 g, 7,67 mmol) poskytne titulní sloučeninu (1,47 g, 34 %); Rf = 0,45 (oxid křemičitý, hexany/ ethylacetat 70/30).

*r

Příklad 58 ₄ Příprava /sloučeniny vzorce . 2 ' . 1^. . , , ' Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem podobným syntéze popsané v příkladu 4. Tímto způsobem 4-C-methoxymethy1-2,3,5-tri-O-(fenylmethy1)-1-(1,3-di thian-2-yl) -Dribo-pentan (1,47 g, 2,65 mmol) poskytne titulní sloučeninu (0,91 g, 74 %); Rf = 0,2 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 59

		*·	• ·	9		• 9
·-	k	• ·	• ·	•	• *		•
	•		9	» ·	• l ♦
		• ·	• · ·	♦ · ·	* «··	•	•
Φ		• 9	• ·		♦	·.	•
·♦· ·	·«	··	4	• ·	• ·

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-(4-f luorf enyl)amino-5-fenyl-7-(4-C-methoxymethyl-2,3,5tri-O-(fenylmethyl)-p-D-ribofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 12..Tímto způsobem se kopulací 4-C-methoxymethyl-2,3;5-tri-O-(fenylmethyl)-D-ribofuranosy . (500 mg, 1,08 mmol) s 4-N-(fluorfenyl)amino-5-f.enylpyrrolo [2,3-d]pyrimidinem (0,5 g, -1,64 mmol) zí ská-t itulní ' nukleosid (328 mg, 40 %); Rf = 0,5 (oxid křemičitý, hexany/, ethylacetat 70/30). - . ^{1 1} J I · .·

Příklad 60 . '. . I . t Λ ., řC

Příprava sloučeniny vzorce 1 4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-fenyl-7-(4-C-methoxymethyl-pD-ribofuranósyl)pyrrolo [2,3-d] pyrimidintabulka 3 # 352 , _t. _T ·<, ··· v 5

Syntéza titulní sloučeniny seprovede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 25.Tímto způsobem 4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-feny1-7-(4-C-methoxymethy1-2,3,5-tri-O- , (f enylmethyl )-p-D-ribofúranosyl) pyrrolo [23-d] pyrimidin ' (0,69 g, 0,92 mmol) poskytne nechráněný nukleosid (134 mg, 30 „7 0 (oxid křemi č i týy^dichlormethan/níethanól·. -90/10) , t.t. 198-199 °C. .

». Příklad 61 • Příprava sloučeniny vzorce 9

Methyl 5-azÍdo-5-deoxy-D-ribofuranos id.

Roztok methyl 5-azido-5-deoxy-2,3-0-(methylethylÍden)D-ribofuranosidu (Browne a sp., U.S. patent seriál č. 08/ *4 4

812,916, 15,3 g, 70,3 mmol) a monohydratu kyseliny paratoluensulfonové (0,69 g, 3,6 mmol) v methanolu (750 ml) se 18 hodin refluxuje. Pak se na reakce ukončí vlitím pyridinu (8,4 ml, 10’mmol), směs¹ se zahustí za^H sníženého tlaku a'přečištěním rychlou chromatografií (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 50/50 až 30/70) se získá titulní sloučenina (8,19 g, 62 X);

Rf = 0,15 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 62

Příprava sloučeniny vzorce 9

Methyl 5-azido-5-deoxy-2,3-di-0~(fenyl.methyl)-D-ribofuranosid.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 54. Tímto způsobem 5-azído-5-deoxyD-ribofuranosid (8,49 g, 43,3 mmol) poskytne titulní sloučeninu ve formě směsi a anomeru (2,2 g, 14 X) a β anomeru. (12,46 g, 78 X); β anomer má Rf = 0,6 a a anomer Rf“ 0,4 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 63

Příprava sloučeniny vzorce 10

5-az ido-S-deoxy-2,3-d i-O-(f enyl met hy 1)-1-( 1,3-dithian-2-yl)D-ribo-pentan.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 1. Tímto způsobem methyl 5-azido-

5-deoxy-2,3-di-0-(fenylmethyl)-D-ribofuranosid (12,45 g, 33,7 mmol) poskytne titulní sloučeninu (13,48 g, 90 X); Rf = 0,45, (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 64

• 4		··	tl	•	•» ··
♦ 4	»1	•	• «	*	• 44 ·
•		a ·	• 4	4 4	• · ·4
•	•	4 4	• 4	*··	* 4444 «
•	4	•	• 4	4	4 4 4
		*4	4 ·	4	44 4 9

Příprava sloučeniny vzorce 11 (3S,4R)-1-az i do-3,4-di-[(f enylmethy1)oxy]-5-(1,3-dithian2~yl)pentanr2ron._ * .*— ., ... ...„ . . , '

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 2. Tímto způsobem 5-azido-5-deoxy-

2,3—di—0—(fenylmethy1)-1-(1,3-dithian-2-yl)-D-ribo-pentan (13,48 g, 31 mmol) poskytne titulní sloučeninu (9,91 g, 74 %); Rf = 0,5 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 65 '' .......... ’' ‘ ' .....‘

Příprava sloučeniny vzorce 12

4-C-azidomethy1-5-0-[(4-methoxyf enyl)methyl]-2,3-di-O(f enylmethyl)-1-(1,3-di thian-2-yl)rD-ribo-pentan.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 3. Tímto.způsobem se reakcí [((4-methoxyfenyl)methyl)oxy]methyl 1 ithia (které se připraví postupem obdobným postupu podle práce Still W.C., J.Am.Chem.Soc., 1978, 100, 1481 pro přípravu [(fenylmethyl)oxy]methyl1 ithia) (7,78 g, 18,2 mmol) a (3S,4R)í-azido—3,4-di-[ (f enylmejhyl) oxy]-5-( 1, 3-djthian-2-y 1)pentan-2-onu (4,02 g, 9,06 mmol) připraví titulní sloučenina (2,07 g, 39 %); Rf = 0,45 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 66

Příprava sloučeniny vzorce 2

4-C-azidomethy1-5-0-[(4-methoxyfenyl)methy1]-2,3-di-O(f enylmethyl)-D-ribofuranosa.

Μ ·* ΦΦ ··· Φ« • Φ · · ΦΦΦ · · ··

Φ φφ Φ Φ · Φ * ·· ·

Φ φ · Φ · Φ ·ΦΦ· · ·»· ·

Φ φ Φ Φ · Φ· ♦ Φ

Φ Φ·φ φ Φ Φ· Φ ··»·

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 4. Tímto způsobem 4-C-azidomethyl5—0—[ (4gmethoxyf eny 1 )methyl ] —2,3—di—0— (f enylmethyl)-1-(1 ,3-.~·>·- - di t h i an-2-y1)=D=ribo-pentan (2,07 g, 3,47 mmo i) poskytne titulní sloučeninu (1,19 g, 68 %); Rt = 0,4 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 67

Příprava sloučeniny vzorce 4 .

4-N-(4-fluorfeny 1)amino-5-f enyl-7-(4-Č-az idomethy1-5-0[(4-methoxyfenyl)methyl]-2,3-di-O-(fenylmethyl)“(3-D~ ribofuranosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným¹ syntéze popsané v příkladu 12. Tímto způsobem se kopulací 4C-azidomethýl-5-O-[(4-methoxyfenyl)methy1]-2,3-di-0-(fenyl-, methyl)-D-ribofuranosy (1,19 mg, 2,3 mmol) s4-N-(fluorfenyl)amino-5-fenylpyrrolo[2,3-d]pyrimidinem (2,17 g, 7,1 mmol) získá titulní nukleosid (656 mg, 35 %); Rf = 0,6 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

A*	• 4		•	4·	• 4
V 4»	•	4	•	4	4		• 4	•	•
♦		•	•	•	4	• 4	φ 4
*	*	4	9 ·	' 4	• 44* *	···	4
•	•	•	«	4		•	•	•
···«	4*	• 4		•	• 4	• 4

Příklad 68

Příprava sloučeniny vzorce '4

4-N-(4-f luorf enylamino-5-feny 1.-7- (4-C-aminomethy 1-5-0- [ (4** m· iírii « methoxyf enyl) met hýl)-2,3—d i-®0— (f enylmethyl)-0-D-ribofuranos.y 1) pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Směs 4-N-(4-fluorfeny1)amino-5-feny1-7-(4-C-azidomethy15-0-((4-methoxyf enyl)methy1]-2,3-di-0-(fenylmethyl)—0—D— ribofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (448 mg, 0,57 mmol) a trifenylfosfinu (300 mg, 0,11 mmol) v toluenu (30 ml) se refluxuje 2 hodiny. Pak se reakce přeruší přídavkem methanolu--a refluxuje se ještě 30 minut. Po ochlazení se roztok zahustí za sníženého tlaku a přečistí se chromatografií (oxid křemičitý, dichlormethan(methanol 95/5) a získá se tak titulní sloučenina (284 mg, 65 %); Rf =0,4 (oxid křemičitý, dichlormethan/methanol 90/10).

Příklad 69

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-(4-fluorfenyI)amino-5-feny1-7-(4-Č-aminomethyl-0-Dribofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin-dihydrochlorid; tabulka

3...# 392. ,.

' . ^r. . .r; .-.O.. x » t.

K roztoku 4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-fenyl-7-(4-C-aminomethy1-5-0-((4-methoxyfenyl)methyl]-2,3-di-O-(fenylmethyl)-0D-ribofuranosyl)pyrrolo [2,3-d.J pyrimidinu (166 mg, 0,22 mmol) v chloroformu (10 ml) při O °C se přidá po kapkách jodtrimethylsilan (0,4 ml, 28 mmol). Po 40 minutovém míchání při O °C a a po 24 hodinovém míchání při teplotě místnosti se reakce přeruší přídavkem methanolu a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií (oxid křemičitý, dichlormethan/

4*

4 methanol/28X vodný hydroxid amonný 80/20/1). Metodou HPLC (C18, 50 x 250 mm, methanol/0,IX vodná kyselina trifluoroctová 65/35, 15 ml/min, lambdamax= 260 nm, Rt = 21,64 minut) a lyofilizací s IN kysel inou-chlorovodíkovou-se.-zí ská, titulní .sloučenina (64 mg,_t32 _._a X) ; t. t. 200-220' °C (za rozkladu) .

Příklad 70

Příprava sloučeniny vzorce 4 4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-fenyl-7-(4-C-azidomethyl-2,3-di-0(fenylmethyl)-β-D-ribofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

K roztoku 4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-fenyl-7-(4-C-azidomethy1-5-0-((4-methoxyfenyl)methyl]-2,3—di—0—(fenylmethyl)-βD-ribofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (212 mg, 0,27 mmol) v dichlormethanu/vodě (2/1, 7,5 ml) se přidá 2,3-dichlor-5 ,.6-dikyano-1,4-benzochinon (122 mg, 0,53 mmol). Směs se míchá přes noc při teplotě místnosti, pak se reakční směs zředí ethylacetátem, promyje se nasyceným vodným hydrogenuhli čítaném, sodným a nasyceným vodným chloridem sodným. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30) a získá se tak titulní sloučenina (51 mg, 28 X); Rf = 0,5 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat^ 70/30)

Příklad 71

Příprava sloučeniny vzorce 4

4—N—(4—fluorfenyl)amino-5-feny1-7-(4-C-azidomethy1-5-0-[(4methy1feny1)sulf onyl]-2,3-di-0-(fenylmethyl)-β-D-ribofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

K roztoku 4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-fenyl-7-(4-C-azido • · methyl-2,3-dí-0-(fenylmethyl )-0-D-ribofuranosy 1) pyrrolo [2., 3—d] — pyrimidinu (51 mg, 0,08 mmol), pyridinu (0,062 ml, 0,8 mmol) a 4-dimethylaminopyridinu (10 mg, 0,08 mmol) v dichlormethanu při Ó °C se přidá^para-toluensulfonylchlorid' (76 mg, Ό', 4 mmol) --^0-30 ^A - minutách míchání při 0 °C a 3 dnech míchání při teplotě místnosti se směs refluxuje 2 hodiny, přidá se další para-toluensulfonylchlorid, pyridin a 4-dimethylaminopyridin a reakční směs se míchá při teplotě místnosti 2 dny. Zahuštěním za sníženého tlaku a přečištěním rychlou chromatografií (oxid křemičitý, hexany/ethylace‘tat 95/5 až 80/20) se získá-titulní sloučenina .(51 mg, 50 %); Rf = 0,5 (oxid.-křemičitý, hexany/ ethylacetat 70/30).

* ”' .

Příklad 72\

Příprava sloučeniny vzorce 4'

4- N-(4-fluorfenyl)amino-5-feny1-7-(4-C-spiro(3-azetidino)-

2,3-di-O-(fenylmethyl)-β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]- pyrimidin.

Směs 4-N-(4-fluorfeny1)amino-5-feny1-7-(4-C-azidomethy 1-

5- 0-[(4-methy1fenyl)sulfonyl]-2,3—d i — (fenylmethyl)-β-Dribofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (31 mg, 0,038 mmol) a ‘trifenylfosfinu· se-refluxuje- 15 minut, pak. se ochladí.,na. teplotu,. „ místností a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií (oxid křemičitý, dichlormethan/methanol) a získá se tak titulní sloučenina (22 mg, 94 %); Rf = 0,6 (oxid' křemičitý, dichlormethan/methanol/1% vodný hydroxid amonný 80/20/1).

Příklad 73

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-(4-flúorfenyl)amino-5-feny1-7-(4-C-spiro(3-azet idino)-β-Derythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-dJpyrimidin; tabulka 4a # 414.

Syntéza titulní sloučeninyse provede způsobem obdobným *syntéze popsané v příkladu 69. Tímto způsobem 4-N-(4-fluorfenyl)amino-5-f eny1-7-(4-C-spiro(3-azetidino)-2,3-di-0-(fenylmethy1)β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (4,8 mg) poskytne titulní sloučeninu; Rf = 0,15 (oxid křemičitý, dichlormethan/ methanol 80/20); MS, vypočteno (M+H) = 44á.l6; nalezeno = 448.

Příklad 74

Příprava sloučeniny vzorce 4

4- N-[(1,1,2-trimethylpropyl)dimethy1silyloxymethyl]fenylamino-

5- f eny1-7-(2,3-0-(methylethyliden)-β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 32. Tímto způsobem se kopulací 2,3-0(methylethyliden)-p-D-erythrofuranosy (3,6 g, 22,6 mmol) s 4-N[(1,1,2-trimethylpropyl)dimethylsilyloxymethyl]fenylamino-5fenylpyrrolo[2,3-d]pyrimidinem (5 g, 11,3 mmol) získá titulní nukleosid (4,21 g, 64 %); Rf = 0,65 (oxid křemičitý, hexan/ethylacetat 70/30). .. ....._ .

Příklad 75

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-(hydroxymethyl)fenylamino-5-feny1-7-(2,3-0-(methyl ethyliden)β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

K roztoku 4—N—[(1,1,2-trimethylpropyl)dimethylsilyloxymethyl ] f enylamino-5-f eny1-7-(2,3-0-(methylethyliden)-β-D-

• 4	4 «	• 4
• *	4	•	♦	4	4
•		44	4	4	• 4
4	4	4	• 4	4	444
•	4	•	4 4	4
«•«4		4 4	4 4	•

erythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (101 mg, 0,17 mmol) v dimethylformamidu (2 ml) se při teplotě místnosti triethylamonium fluorid-hydrat (36 mg, 0,24 mmol). Po 30 minutách míchání se ' reakční' směs^- zahustí^za sníženého-tlaku. Zbytek se rozpustí v . _ ethylacetátu a promyje se nasyceným vodným chloridem sodným,. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30 až 50/50) a získá se tak titulní sloučenina (68 mg, 88 %); Rf = 0,2 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30).

Příklad 76

Příprava sloučeniny vzorce 4 4-N-(diethylaminomethyl)fenylamino-5-fenyl-7-(2,3-0-(methylethy.l iden)-β-D-erythrofuranosyl) pyrro lo [2,3-d] pyrimidin.

K roztoku 4-N-(hydroxymethyl)fenylamino-5-fenyl-7-(2,3-0(methylethyl iden)-β-D-erythrofuranosy1)pyrrolo(2,3-d]pyrimidinu (500 mg, 1,09 mmol) v dichlormethanu (4 ml) se při teplotě místnosti přidá trifenoxyfosfoníumjodid (1 g, 2,2 mmol). Po 30 minutách míchání při teplotě místnosti se přidá diethylamin (0,46 ml, 4,5 mmol) a míchá se přes noc při teplotě místnosti. Pak se , ..reakční-směs^zředí ethylacetátem a promyje se 0,5 N vodným thiosíranem sodným, nasyceným vodným hydrogenuhličitaném sodným, vodou a nasyceným vodným chloridem sodným,. Organická vrstva sevysuší síranem sodným a zahustí se za sníženého tlaku. Zbytek se přečistí rychlou chromatografií (oxid křemičitý, , hexany/ethylacetat až 25/75) a získá se tak titulní sloučenina (469 mg, 84 %); Rf =0,1 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30) .

Příklad 77

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-(diethylaminomethyl)fenylamino-5-feny1-7-(β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin-dihydrochloridová sůl; tabulka 1 # 30-3. —— - ..

4-N-(di ethylaminomethyl)fenylamino-5-fenyl-7-(2,3-0(methy1 ethyl iden)-β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (2 mmol.) se rozpustí 70% vodné kyselině trifluorootové a směs se míchá 2 hodiny při teplotě místnosti. Těkavé látky se odpaří a zbytek se společně odpařuje s vodou (2 x 20 ml) a ethanolem (2 x 20 ml). Zbytek' se pak přečistí HPLC- (C18-, - S0 x....250 mm.,. methanol/ (voda/0,1% kyselina trifluoroctová) 50/50), 15 ml/min, lambdamax = 260 nm, Rt = 23,4 minuty) a trojnásobnou lyofilizací s 0,5 N kyselinou chlorovodíkovou se získá čistý produkt; Rt - 0,3 (oxid křemičitý, dichlormethan/methanol/28% vodný hydroxid amonný80/20/1); t.t. 80-14.0 oc (_za rozkladu).

Příklad 78 '

Příprava sloučeniny vzorce 4

4- N-[l-(4-terc.butyloxykarbonylpiperazino)methyl]fenylamino-

5- feny1-7-(2,3-0-(methyl ethyliden)-0-D-erythrofuranosyl)pyrro1 o[2,3-d]pyrimidin.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 76. Tímto způsobem 4-N-(hydroxymethyl)fenylamino-5-feny 1-7-(2,3-0-(methyl ethyliden)-0-Derythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (100 mg, 0,22 mmol) a terc.butyl 1-piperazinkarboxylat (160 mg, 0,86 mmol) poskytnou titulní sloučeninu (109 mg, 79 %) ; Rf = 0,35 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 50/50).

• *

Příklad 79

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-(1-piperaz inomethyl) fenyl amino-5;-f enyl-7- (β-D-erythrofuranosy 1 ) pyrro 1 o [2,3-d] pyr imÍdin-di-hyd-rochl or Ido vá sul : tabu 1 ka # 304.

Syntéza titulní sloučeniny se provede způsobem obdobným syntéze popsané v příkladu 77. Tímto způsobem 4-N-[1-(4terc.butyloxykarbonylpiperaz ino)methyl]f enylamino-5-f eny1-7(2,3-0-(methylethyl iden)-|3-D-erythrofuranosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin poskytne titulní sloučeninu;'MS, vypočteno (M+H) =*·· 486.87; nalezeno =487.

Příklad 80

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-(2-N-ftalimi doethyl)fenylamino-5-feny1-7-(2,3-O-(methyΙέ thy 1 i den)-β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin,

K čirému roztoku 4-N-(2-hydroxyethyl)fenylamino-5-fenyl-7(2,3-0-(methy1 ethyl iden)-β-D-erythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d]pyrimidinu (1,2 g, 2,5 mmol), trifenylfosfinu (1 g, 3,75 mmol) a talimidu^(560 mg,^3,75 mmol) v tetrahydrofuranu (25 ml) se při teplotě místnosti přidá diisopropyl azodikarboxylat (0,75 ml,

3,75 mmol). Směs se míchá při teplotě místnosti 3 hodiny, potom se reakční směs zahustí za sníženého tlaku a zbytek se přečistí chromatografi i na sloupci (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 70/30 až 50/50) a získá se tak titulní sloučenina; Rf = 0,55 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 50/50).

Příklad 81 • 9

Příprava sloučeniny vzorce 4

4-N-(2-aminoethy1)fenylamino-5-fenyl-7-(β-D-erythrofuranosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin.

' 'ílů -W-_T r- r. κ h rr τ ι τ Μ II k _H <4 » τ ι. τ « f «h .

Směs 4-N-(2-N-f ta 1 im-idoe t-h-y-1) f en-y-1 ami no.-5.-f en.y.1-7- (2,3-0(methylethyliden)-p-D-erythrofuranosy1)pyrrolo[2,3-d] pyrimidinu (2,76 g, 4,5 mmol) a 97% hydrazinu (0,8 ml) v ethanolu (25 ml) se refluxuje 2 hodiny. Po ochlazení na teplotu místnosti se bílá sraženina, která vznikla při reakci, odfiltruje a promyje se ethanolem. Spojené filtráty se zahustí za sníženého tlaku a zbytek še .rozpustí v 70% vodné kyselině trifluoroctové. Směs se míchá š hodiny při teplotě místnosťipak se reakční směs --zahustí za sníženého tlaku a azeotropně dvakrát destiluje s vodou . a dvakrát s ethanolem. Zbytek se přečistí chromatografií na * sloupci (oxid křemičitý, dichlormethan/methanol/28% vodný ..hydroxid amonný 90/10/1 až 70/30/lj a získá se titulní sloučenina; Rf = 0,3 (oxid křemičitý, dichlormethan/me.thanol 80/20).

Příklad 82

Příprava sloučeniny vzorce 1

4-N-(2-guanidinoethy1)f enylami no-5-fenyl-7-(p-D-erythrofuranosyl jpyrrolo [2,3-dlpyrimidin; tabulka 1 # 309.

Titulní sloučenina se připraví způsobem podle práce Bernatowitz M.S. a sp., J.Org.Chem., 57, 2497 (1992).

Příklad 83

Příprava typických heterocyklú

Heterocykly znázorněné ve schématu 14 se připraví • 4 ·♦ · ··99

4 4 4 4 4 ··«·· ·«· 4444'44·· • · · 4 4 · 4444 4 ··· 4·

4 4·····«

4444 44 44 4 4444 následujícím způsobem.

A. Příprava sloučeniny vzorce 37 (2-aminoT3-7kyano-4-fenylpyrrol).

Τ’»·

K roztoku fenacylchloridu (500 g, 3,23 M) v suchém N,řídíme thylformámidu (600 ml) se přidá ftalimid draselný (600 g, 3,23 M) po malých dávkách. Získaná směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Pak se přidá v jedné dávce malonnitril (256 g,

3,88 M) a potom 25 % (hmotn.) roztok methoxidu sodného v methanolu (744 ml,. 3,2 mol), teplotě místnosti. K reakční a v míchání se pokračuje při sraženina se oddělí filtrací

Získaná směs se míchá přes noc při směsi se přidá'·..!ed-voda (10,0 1) teplotě místnosti přes noc. Vzniklá a promyje se chladnou vodou (4,0 1).

Bělavá pevná látka se míchá v toluenu (3,0 1) a směs se í zflitruje. Pevná látka se promyje toluenem (300 ml) a suší še ve vakuu při 60 °C přes noc. Výtěžek 298,56 g, t. t. 1.72—174 °C.

B. Příprava sloučeniny vzorce 39 (5-fenyl-4-N-(4-fluorfenyl)aminopyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Směs sloučeniny podle příkladu 39A (296,0 g, 1,62 mol) a triethylortomravenčanu (3,2 1) se refluxuje 1 hodinu. Triethyl^ortomravenčan se oddestilovává za sníženého tlaku dokud teplota v nádobě nedosáhne 88 °C. K ochlazené reakční směsi ,se přidá za intenzivního míchání hexan (3,0 1). Obsahy nádob se ochladí na 0 °C a vzniklá bělavá pevná látka se oddělí filtací, promyje se hexanem (2 x 500 ml) a vysuší se odsáváním. Konečné sušení se provede v sušárně za vysokého vakua. Výtěžek 2-ethoxymethy1en-

3-kyano-4-fenyIpyrrolu je 323,0 g (83 X); t.t. 98-100 °C.

Výše uvedený produkt (100 g, 0,42 mol) se rozpustí v

1,2-dichlorbenzenu. Přidá se 4-fluorani1in (60 ml, 0,62 mol) a reakční směs se zahřívá 1 hodinu při 125 °C. Přidá se dalších 985 ml 1,2-dichlorbenzenu a reakční teplota se zvýší na 3 hodiny na

140 °C. Po ochlazení na 0 °C se titulní sloučenina vysráží ve formě žluté'pevné látky, 'která se odděl í· f i ltrací a. vysuší,ve, „ vakuu. Výtěžek 66,0 g; t.t. 215-218 °C.

C. Příprava sloučeniny vzorce 39

4- N-(4-N,N-dimethylaminomethylfenyl)amino-5-fenyl-pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Tato sloučenina se připraví způsobem obdobným způsobu podle příkladu 39B. V tomto případě se použije 4-N,N-dimethyaminomethylanilin místo fluorani1 inu; t.t. 208-209 °C.

Ď. Příprava sloučeniny vzorce.39

5- fenyl-4-fenyláminopyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Tato sloučenina se připraví způsobem obdobným způsobu podle příkladu 39B. V tomto případě se použije anilin místo fluorani1 inu; t.t. 208-209.

E.. Příprava sloučeniny vzorce 39 ’

4-N-(4-fluorf enyl)amino-5-(4-fluorf enyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

· —n. . ». -a -ta. Jit. λ. j, _ i. tr,·, , ... , .. 3·. .. ···* _r · .

Tato sloučenina se připraví způsobem obdobným 70A s tím, že místo fenacylchloridu se použije 4-f luorf enacylch.lorid a následně se provede zpracování s 4-fluorani1inem jako podle příkladu 70B; t.t. 245-248 °C.

E. Příprava sloučeniny vzorce 39

4-N-(4-chlorfenyl)amino-5-f enylpyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Tato sloučenina se připraví způsobem obdobným 70B s tím, že • ♦' ·

4-fluorani1in se nahradí 4-chlorani1inem.

G. Příprava sloučeniny vzorce 39

4-N-[4-(2-hydroxyethy1)fenyl]amino-5-fenyIpyrrolo[2,3-d] - _ pyrimidin.

Tato sloučenina se připraví způsobem obdobným 70B s tím, že 4-fluorani1in se- nahradí 4.aminofenethylalkoholem; t.t. 206-208 °C.

H. Příprava sloučenin vzorce 42

Heterocykly znázorněné na schématu 15 se připraví způsoby popsanými v práci Browne a sp., U.S.patent seriále.08/812/916.

I. Příprava sloučeniny vzorce 39

4- N- [ (1,1j2-trimethylpropyI)dimethylsilyloxymethyl]f enylamino-

5- fenylpyrrolo[2,3-d]pyrimidin.

Titulní sloučenina se připraví způsobem podobným 70B s tím, že místo 4-fluorani1 inu se použije 4-aminobenzylalkohol a použije se následné silylace s dimethy1thexylchlorsi lanem; Rf = 0,5 (oxid křemičitý, hexany/ethylacetat 50/50).

Příklad 84

Typické C-4‘-symetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy.

Typické sloučeniny podle vynálezu které je možné připravit způsoby popsanými výše, lze identifikovat podle následujících tabulek. S ohledem na vzorec 1, výhodné sloučeniny podle vynálezu jsou pyrrolopyrimidiny (Y znamená uhlík) ve kterých substituenty A a B mají stejný význam.

• ·· ·

Jedna skupina výhodných sloučenin zahrnuje sloučeniny, kde A a B oba znamenají HOCH2; v další A a B oba znamenají vodík, a E výhodně-znamená-vodík nebo-brom, nejvýhodněji vodík. Zi a * výhodně znamenají vodík nebo methyl, ne jvýhodně j i vodík.

F

vzorec 1

·· φφ • φ φ φ * φφ • φ * · • · ♦ ···· φφ •· · φφφφ •«φφφφ •· · • Φ • Φ φφ • · φ φ • ·» • φφφ φ φ • · φ • Φ ·0

Tabulka 1

C-4'-symetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy

r r' RtW'	* — inlfc, „	________Y=C~ E=G=Zi=Z2=H
A=B= HOCH 2	A=B= H	F	D
1	27	fenylamino	fenyl
2	28	4-fluorfenylamino	fenyl
3	29	4-fluorf enylamino	4-fluorfenyl
4	30. '	4-fluorfenylamino	4-hydroxyfenyl- -- - · . .
5	31	4-hydroxyf enylamino	fenyl
6	3.2	4-hydroxymethylfenylamino	f ény 1
7	33	4-fluorfenylamino	3-pyridyl
8	34	. 3-pyridylamino	fenyl·
9 '	35	fenylmethylamino	fenyl
10	36	4-(dimethy1aminomethyl)fenylamino	fenyl.
11	37	4-(N,N-diethylethylendiamindiaminoethyl)-fenylamino	fenyl
12	38	4-fluorfenylamino	4-(2-dimethylaminoethyl)fenyl
..... T -		. . ort ι-’-Γ» „ . -,.·..' .. J
13	39	4-kyanf enylamino	-fenyr“'“·· —-
14	40	4-fluorfenylamino	4-kyanfenyl
15	41	4-(2-dimethylaminoethyl- karbamoyl)fenylamino	fenyl
16	42	4-(4-morfolinomethyl)f enylamino	f enyl
17	43	,4-(2-(l-piperazino) ethyl)fenylamino	fenyl

· «

Tabulka 1 (pokračování)

C-4'-symetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy

----*		- i=Z3=H	'V_' r-—-» 1^1 .Λ
A=B=	A=B=	F	D
HOCH 2	H
18	44	4-fluorfenylamino	4-(V-piperazinomethyl)fenyl
19	45	4-(sulfonamido)-.	fenyl
		f enylamino ' :......	*:· ’ · .A ....
20	46	.4-(N-trifluormethansul- ,fonylamino)-feny lami no	f eny 1
21	47	4-fluorf enylamino	4-(N-tr i f luormethansul f o-’ nylamino)feny1
22	. 48 '	4-guanidinof enylamino	fenyl
23	... 49	4—fluorfenylamino	4-guanidinof enyl'
24	50	4-(guanidinomethyl)fenylamino	fenyl’ ' ·
25	51	4-amidinof enylamino	f enyl
26	52	4-fluorf enylamino	4-amidinofeny 1
267	299	4-chlorfenylamino	fenyl
268_	300 _	amino	j od
269	301	4-(2-(4-morfoíino)- ethy1)fenylamino	”f enyl· ·“* ·-—·— ...... ... ...
270	30 2	4-fluorfenyl	4-(2-(1-piperaz i no)ethylfenyl
271	303	4-(diethylaminomethyl)fenylamino	fenyl
272	304	4-(l-piperazinomethyl)-	f enyl

fenylamino

t.

·♦ 00 * 0* ·

00 • · ·

0 0

00·· ·« »0

Tabulka 1 (pokračování) • 0 0 0 « • 0*0· *

«· · 0 •0 0· ·«· 00 • 0· ··

C-4¹-symetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy

	...	........... ,_.Y=C *E=G=Zi=Z2=H	v*·. T <1.·* 1 .....m w
A=B= HOCH 2	A=B= H	F	D
273	305	4-(l-piperidinoethyl)fenylamino	fenyl
274	306	4-(l-pyrrolidinoethyl)~ fenylamino ‘ * '	fenyl
275	307	4-(diethylkarboxamido)fenylamino	fenyl
276	308	4-(guanidinokarbonyl)- . f enylamino	f enyl
277	309	4-(2-guanidinoethy1)fenylamino	fenyl
278	310	4-(l-piperazinoacetyl)fenylamino	fenyl
279	311	4-(guanidinoacetyl)~ f enylamino	fenyl
280	. 312	4-(2-(1-tetrazolyl)-	fenyl
• ·>- — . t	— -X7T.1	ethyl)f enylamino
281	313	4-fluorf enylamino	4 - (5 -1 e tra z o 1 y lme t hy 1 ) fenyl.
282	314	4-(1-triazolylmethyl)f enylamino	fenyl
283	315	4-(1-ímidazolylmethyl)f enylamino	f enyl
284	316	4-methoxyfenylamino	fenyl
285	317	4-ethoxyf enylamino	fenyl

Tabulka 1 (pokračování)

C-4'-symetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy

		- - ^.-Y=C.„E=G=Zi=Z2=H,	- — - T*—·<|. 1» < .»!„
A=B=	A=B=	F	D .
HOCH 2	H
286	318	4-(.methyle thy 1) oxy- f enylamino	fenyl
287	319	3-methoxyfenylamino	fenyl
288	320	4-fluorfenylamino	’4-methoxyfeny1
289	321	4-fluorf enylamino	3-ethoxyfenyl
290	322	4-methoxyfenylamino	.4-methoxyfenyl
291	323	4-ethoxyfenylamino	3-methoxyfenyl
292	324	3,4-methylendioxy- fenylamino	fenyl
293	325	4-ethoxyfenylamino	4-methylfenyl
294 .	326	4-methylfenylamino.	fenyl
295	327	3-ethylamínofenylamino	fenyl
296	328	4-(methyl ethyl)f enylamino	fenyl
297	329	4-fluorfenylamino	4-methyl
298_.	. 330_	4-fluorfenyl	3-guanidinofeny1
447	467	3,4-dimethoxyfenylamino	fenyl”*’ ~ — —
448	468	3,4,5-trimethoxyfenyl- amino	fenyl
449	469	4-fluorfenylamino	3,4-dimethoxyfenyl
450	470	4-fluorf enylamino	3,4-ethylendioxyfenyl
451	471	4-(2-methoxyethyloxy)fenylamino	f enyl
452	472	3-ethoxy-4-fluorfenyl-	fenyl

amino • ·

Tabulka 1 (pokračování)

C-4'-symetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy

Y=C E=G=Zi=Z2=H
a=bba' HOCH 2	“ A=B=·- H	F-
453	473	3-aminofenylamino	fenyl
454	474	3-amino-4-fluorfenyl- amino	f enyl
455	475 '	4-fluorfenylamino	3-aminofenyl
456	476	3-ethylaminof enylamino	fenyl
457	477	3-di ethylaminof enylamino	fenyl
458	478	4-fluorfenylamino	cyklohexyl
459	479	5-benzimidazolylamino	fenyl
460	480	4-(2-diethylaminoethyloxy)fenylamino	fenyl
461 .	. .481	4-(2-karboxyethy1)f enylamino	f enyl
462	482	4-(2-karboxyethenyl)~ fenylamino	f enyl
463	483	4-karboxyfenylamino	fenyl
464	484	4-fluorfenyl	4-(2-karboxyethenyl)fenyl
465	485	4-(karboxymethyl)fenylamino	fenyl
466	486	4-(2-N-aminoguanidinoethyl)fenylamino	fenyl

Jestliže E znamená brom a A a B oba znamenají HOCH2, výhodná sloučenina je ta (53) ve které F znamená 4-fluorfenylamino a D znamená fenyl. S použitím stejných definic pro D, E, F, G, a Zi, ·· ··

Ϊ2, je další výhodnou sloučeninou ta (54) ve které oba A a B znamenají vodík.

Příklad 76

Typické 0-4 ’nesymetricky subst i tuované pyrryro^řijnKlTnbve⁷' ^ “ nukleosidy.

Další výhodné pyrrolopyrimidinové sloučeniny podle vynálezu jsou sloučeniny, ve kterých A a B nemají stejný význam jsou uvedeny v tabulkách 2 a 3.

«

Tabulka 2

C-4'-nesymetricky substituované. pyrrolopyrimidinové nukleosidy“

Y=C E=G=Zi=Z₂=H

A=HOCH2 b=ch3.	B=H0CH2 a=ch3 ..	F	D
55	81	fenylamino	f enyl
56	82	4-fluorfenylami no	fenyl
57	83	4-fluorf enylamino	4-fluorfenyl
58	84	4-fluorf enylamino	4-hydroxyf enyl
59	85	4-hydroxyfenylamino	f enyl
60	86	4-hydroxymethylf enylamino	4-fluorf enyl
61	87	4-fluorf enylamino	3-pyridy1
62	88	3-pyridylaaiÍno	f eny 1
63	89	f enylmethylamino	f eny 1
64	90	4-(dimethylaminomethy1)fenylamino	f enyl

a * ·

Tabulka 2 (pokračování)

C-4'-nesymetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy

Y=C E=G=Zi=Z₂=H

Á=HČCH2“B=HOCH2	. w ___________..... ________ ;·. . . ----------; ----------- : v :--r.
F	D
b=ch3	a=ch3
65	91	4-(N,N-diethylethylendiaminoethyl)fenylámino	fenyl
66	92	4-fluorfenylamino	4-(2-dimethylaminoethyl)f enyl
67	93	4-kyanof enylamino	fenyl
68	94	4-fluorf enylamino	4-kyanofenyl
69	95	4-(2-dimethylaminoethyl- karbamoyl)-feny lamino	fenyl
70	96	4-(4-morfolinomethy1)fenylamino	fenyl
71	.97..	.4-(.2-,( l-.piperazi.no)- ethyl)fenylamino	fenyl
72	98	4-fluorf enylamino	4-(1-piperaz inomethy1)f enyl
73	99	4-(sulfonaraido)fenylamino	fenyl
74	100	4—(N—t r i fluormethan-	fenyl

sulfonylamino)-feny lami no

75	101	4-fluorf enylamino	4-(N-trifluormethansu lf ony lamino) fenyl
76	102	4-guanídinofenylamino	f enyl
77	103	4-fluorfenylamino	4-guanidinofeny1
78	104	4-(guanidinomethyl)fenylamino	fenyl

«·

Tabulka 2 (pokračování)

C-4'-nesymetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy

		Y=C E=G=Zi=Z2=H
-A=HQCH	2^B=HOCHT	:.F.- .......... .........	d/ ' .......
B=CH3	A=CH3
79	105	4-amidiňofenylamino	fenyl
80	106	4-fluorfenylamíno	4-amidinofenyl

Jestliže E znamená brom, A znamená HOCH2 ,a B znamená CH3, výhodná sloučenina je ťa (107), ve které F znamená 4~fluorfenylamino a D znamená fenyl.

Za použití stejných definic pro D, E, F, G, a Ζι, Z2, je další výhodnou sloučeninou ta (108), ve které A znamená CH3 a B znamená HOCH2............. ........... - ......... Příklad 77

Další C-4' nesymetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy.

Ještě další výhodné pyrrolopyridinové sloučeniny podle vynálezu jsou ty, ve kterých jeden, ze substiuentů A a B znamená CH3 a ten druhý znamená CH2NH2, nebo kde jeden z A a B znamená methoxymethyl nebo CH2OH, nebo kde jeden z. A a B znamená CH2OH a CH2NH2 jak je znázorněno v tabulce 3.

·· ·· • · · · * ·· • · · ♦ · * «··· ··

Tabulka 3

Další C-4’-nesymetricky- substituované pyrrolopyrimidinové nuk I cosidy

	Y-C E=G=Zl-Z2=H
A=CHj A-lhNCIh B=HzNCH2B=CH3	F	D '
10')	12 3	fenylamino	feriyl
110	129	4-chlorfenylamino	fenyl
I! 1......	’ 130 ‘ -	4-fluorfenylamino	4--f luo i.-funy i r -·-
112	131	4-fluorf enylami no	4-hydroxyfenyl
!. 1 3	’ 32.	4-hydco xy f onylami no	fenyl
114	133	4-hydroxymethyl- fenylamino	fenyl
115	134	fenylamino	3-pyridyl
116.	. 135	3-pyridylamino	fenyl
117	136	fenylmethylamino	fenyl
118	137	4-kyanfenylami no	fenyl
119	138	4-fluorf enylamino	4-kyanfenyl
120	139	4-karbamoylfenylamino	fenyl
121	140	4-(sulfonami do)feny Ι- λη! i no	fenyl
- - · x_·	• - 1-in. ·.·	.·»». ,_x? ... .· nr. - · - .......	... ,.·.·... ‘
122	I4l	4-(N-trifluormethan- su l f ony lamin;!) f eny lam i no	fenyl
123	142	fenylamino	4-(N-trifluormethansulfonylamino)fenyl
.1 24	l 43	4 -guan i d i. no f ony l am i no	f enyl
125	144	4-fluorfenylamino	4-guanidinofenyl
1 2 6	J 45	4 -amid i no fenylamino	fenyl
127	146	4-fluorfenylamino	4-amidinofenyl
331	332	4-fluorfenylamino	fenyl

'Tabulka(3 (pokračování) iDalší :C—4'-nesymetricky 'substituované;pyrrolopyrimidinové nukleosidy

·. ..

'A=CH;jOCH A=HOCH₂ íF ;D ;b=hoch-2 b=ch₃och

333	353	fenylamino	fenyl
334	354	4-chlorf enylamino	fenyl
335	355	4-fluorfeny lamino	4-fLuorfenyl
336	356	4-fluorf enylamino	4-hydroxyf enyl
337	357	4-hydroxyfenylamino	fenyl
338	358	4-hydroxymethylf enylamino	fenyl
339	359	f enylamino	3-pyridy1
340	360	3-pyridylamino	fenyl
341	361	f enylmethylamino	f enyl
342	362	4-kyanfenylamino	f enyl
343	363	4-fluorf enylamino	4-kyanfenyl
344	364	4-karbamoylf enylamino	fenyl
345	365	4-(sulfonamido)fenylamino	fenyl
346	366	4-(N-tri fluormethan- sulfonylamino)fenylamino	fenyl
347	367	fenylamino	4-(N-tri f1uormethansu1fonylamino)fenyl
348	368	4-guanidinof enylamino	f enyl
349	369	4-fluorf enylamino	4-guanidinofenyl
350	370	4-atni d i nof enylamino	fenyl
351	371	4-fluorfenylamino	4-amidinof eny1
352	372	4-fluorf enylamino	f enyl

Tabulka 3 (pokračování)

Další C-4'-nesymetricky substituované pyrrolopyrimidinové nukleosidy

	Y=C E=G=Z1=Z2=H
	A=H2NCH2	a=hoch2 f D
«	b=hoch2	b=h2nch2

373	393	f enylamino	fényl
374	394	4-chlorfenylamino	fenyl
375'	395	4-fluorfenylamino	4-fluorf enyl
376	396	4-fluorfenylamino	4-hydroxyfenyl
377	397	4-hydroxyfenylamino	fenyl
378	398	4-hydroxymethyl- fenylamino	f enyl
379	399	feny lamino	3-pyridyl
380	400	3-pyridylamino	fenyl
381	401	fenylmethylamino	fenyl
382	402	4-kyanfenylamino	fenyl
383	403	4-f luo.rf enylamino	4-kyanf enyl
384	404	4-karbamoylf enylamino	fenyl
385	405	•v 4-(sulf onami do)f enyl- amino	fenyl
386	406	4-(N-trifluormethansu lf ony lamino) fenylamino	f eny 1
387	407	f enylamino	4-(N-tri fluormethansulfonylamino)f enyl
388	408	4-guanidinof enylamino	fenyl
389	409	4-fluorfenylamino	4-guanidinof enyl
390	410	4-amidinofenylamino	f enyl
391	411	4-fluorf enylamino	4-amidinofenyl
392	412	4-fluorfenylamíno	f enyl

·» ·· φ φ φ ·

Φ »»

·.

Jestliže Ε znamená brom, A znamená NH2CH2 a B znamená CH3, výhodnou sloučeninou je ta (147), kde F znamená 4-fluorfenylamino a~D.znamená fenyl. Za-st.e jných-def inic pro- D, E, F, G, >.a-,Zi-a-Z2 , · další výhodná sloučenina je ta (148) vé kťéré A znamená CH3 a B znamená NH2CH2.

Příklad 78 •I 1

i. Typické C-4* spirocyklické pyrrolopyrimidinové nukleosidy.

í.

Á a B mohou společně tvořit cyklopropylový kruh. Výhodné pyrrolosloučeniny tohoto:.druhu, kde E< G, Zt a Z2 znamenají vodík jsou znázorněny v následující tabulce 4.

ΦΦΦ Φ ΦΦΦ»

Φ Φ

ΦΦ

Φ · Φ • · • ·· · • » »·

Tabulka 4C-4'- spirocyklické pyrrolopyrimidinové nukleosidy

A a B tvoří kruh	Y=C E=G=Zi=Z2=H
F	D

	149	fenylamino	fenyl
	150 _ . .: · · ’.,.τ ZF--	. 4-fluorfenylamino	, fenyl ......
	151	4-fluorfenylamino	4-fluorfenyl
	152	4-fluorfenylamino	4-hydroxyfeny1
	153	4-hydroxyf enylamino	fenyl
•	154	4-hydroxymethy1f enylamino	4-fluorfenyl
r	155	4-fluorfenylamino	3-pyridy1
	. . 156	3-pyridylamino	-fenyl
	157	f enylmethylamino	fenyl
	158	4-(dimethylaminomethyl)fenylamino	fenyl

• w

Tabulka 4 (pokračování)

C-4'- spirocyklické pyrrolopyrimidinové nukleosidy • ··

	.A-a- B tvoří kruh-^ Y=C--E=G=Z:	i =Z 2=H,
	F	D
159	4-(N,N-diethylethylendi-
	aminoethyl) fenylami.no	fenyl
160	4-fluorfenylamino	4-(2-dímethylaminoethyl)fenyl
161	4-kyanfenylamino	fenyl
162	4-fluorfenylamino	4-kyanfenyl
163	4-(2-dimethylaminoethy1- karbamoy1)-fenylamino	fenyl
164	4-(4-morfolinomethyl)fenylamino	fenyl
165	4-(2-(1-piperazino)ethyl) fenylamino	fenyl
166	4-fluorf enylamino	4-(l-ρiperazinomethyl)fenyl
167	4-(sulfonamido)fenylamino	fenyl
163	4-(N-tri fluormethansu1fony1amino)fenylamino	fenyl
.169 _	_4~fluorfenylamino /	4-(N-trifluormethansulfonylamino)fenyl
170	4-guanidinofenylamino	fenyl
171	4-4-fluorfenylamino	4-guanidinofeny1
172	4-(guanidinomethyl)fenylamino	fenyl
173	4-amidínofenylamino	fenyl
174	4-fluorfenylamino	fenyl
175	amino ·	jod-

·* • · · · •l ·Φ • * ♦ · φ φ · φφφφ ··

Tabulka 4a

C—4 ’ spiroazetidino-pyrrolopyrimidinové nukleosidy

. ,, , ,Ara.B..tvoří..kruh Y=CA E=G=Zi=Z2=H„ .. b ..
	obsahujicí dusík
	F	D
413	fenylamino	fenyl
414	4-fluorf enylamino	fenyl
415	4-fluorfenylamino	4-fluorfenyl
‘416	4-fluorf enylamino	4-hydroxyfenyl
417	4-hydroxyfenylamino	fenyl
418	4-hydroxymethy1f enylamino	f enyl
419 ’	fenylamino	3-pyridy.i
420	3-pvridylamino	fenyl
421	fenylmethýamino	fenyl
422	4-kyanfenylamino	fenyl
423	4-fluorf enylamino	4-kyanfenyl
424	5-karbamoylfenylamino	fenyl
425	4-(sulfonamido)fenylamino	fenyl
426	4-(N-trifluormethansulfonylamino)fenylamino	fenyl
427	.fenylamino	4-(N-tri fluormethansulf onyl-
		amino)fenyl
428	4-guanidinofenylamino	fenyl
429	4-fluorf enylamino	4-guanidinof enyl
430	4-amidinofenylamino	f enyl
431	4-fluorfenylamino	4-amidinof enyl

Jestliže E znamená brom a A a B tvoří cyklopropylový kruh, výhodná sloučenina je ta (176) ve které 4 znamená fluorfenylamino .•»•4- ·· I aaw sub s t i tu o v a n é- py r a z o 1 opy r i m i d i nové • · ···· φa D znamená fenyl.

Příklad 79 • rí^.i ·<

+· nukleosidy.

Další ‘skupinu výhodných sloučenin tvoří pyrazolopyrimidiny, ve kterých Y znamená dusík a E nemá žádný význam..Reprezentativní skupina pyrazolových sloučenin, ve kterých A a B mají stejný význam (v tomto případě oba znamenají vodík) je znázorněna v. tabulce 5. * * . ......

Tabulka 5

C-4' symetricky substituované pyrazolopyrimidinové.

nukleosidy

Y=N G=Zi=Z₂=H

A=B=H	F '	D
177	f enylamino	fenyl
178	4-fluorf enylamino	fenyl
179	4-fluorfenylamino	4-fluorfenyl
180	4-fluorfenylamino	4-hydroxyfeny1
181	4-hydroxyfenylamino	f enyl

18.2,—„4-hvdroxvmethyfeny1 amino , 4rfluorfenyl

183	4-fluorfenylamino	3-pyridyl
184	3-pyridylamino	fenyl
185	fenylmethylamino	f enyl
186	4-(dimethy1aminomethyl)fenylamino	fenyl

Tabulka 5 (pokračování)

0—4' symetricky substituované pyrazolopyrimidinové

IQ • Φ ·· •Φ ♦·'

Φ » Φ ΦΦ

Φ Φ9

Φ ··· nukleosidy . ··· - -I λ I.

Y=N G=Zi=Z₂=H

A=B=H	F	D
187	4-(N,N-diethyl ethylenů iamino-	fenyl
	ethyl)fenylamino
188	4-fluorfenylamíno	4-(2-dimethylaminoethyl)fenyl
189	4-kyanfenylamino	fenyl
190	4-fluorfenylamino	4-kyanfenyl
191	4-(2-dimethylaminoethyl) karbamoyl)-feny lamino	f enyl
192	4-(4-morfolinomethyl)fenylamino	fenyl·
193.	4-(2-(1-piperazino)ethyl)fenylamino	fenyl
194	4-fluorfenylamino	4-(1-pi perazinomethyl)f enyl
195	4-(sulfonamido)fenylamino	fenyl
-196’ —	-4-(N-1rifluormethansulfony 1- amino)fenylamino	- fenyl - ·. ........
197	4-fluorfenylami no	4—(N—trifluormethansulfonyl
Ί98—		amino
4-guanidinoienylamino J **	’fenyl“’^··1·*·........ ’ ». ....
199	4-fluorfenylamino	4-guanidinof enyl
200	4-(guanidinomethyl)fenylamino	f enyl
201	4-amídinořenylamino	f enyl
202	4-fluorfenylamino	4-amidinof enyl
432	fenylamino	4-chlorfenyl

Tabulka 5 (pokračování)

C-4' symetricky substituované, pyrazolopyrimidinové

9«	V V
• ·	•	•
4		··	• · ·
*		• i	4 · ·
•	•		* ·
··*		«*	*4

• · · * • · · ·· · + · 0 ·«· * • ♦ · ♦ • «

nukleosidy	’“···· ·	,s '
Y=N G=Zi=Z2=H

A=B=H	F	D
433	4-methoxyfenylamino	f enyl
434	4-ethoxyfenylamino	fenyl ...... -
435	4-(methyl ethyl)oxyfenylamino	fenyl
436	3-methoxyfenylamino	f enyl
437	4-fluorfenylamino	4-methoxyfenyl
438	4-fluorfenylamino	3-ethoxyfeny1
439	4-methoxyfenylamino	4-methoxyfenyl
440 .	4-ethoxyfenylami.no	3-methoxyfenyl
441	3 ,.4-methylendioxyfenylamino	fenyl'
442	4-ethoxyfenylamino	4-methylf enyl
443	4-methy1 feny lamino	fenyl
444	3-ethylaminofenylamino	fenyl
445	4-(Methyl ethyl)fenylamino	f enyl
446-	4-fluorfenylamino	4-methyl
	.....- - . —.. . - ..		• 4..T.

Příklad 80 ř

* -C-4-—ne symetricky 'subs ti ttiované py řázo lopyr i mfd inové^nuk í e o s i dy

I

- Ještě další výhodně pyrazolopyrimidinové sloučeniny podle vynálezu jsou ty,· ve kterých jeden ze substituentů A a B znamená CH3 a druhý znamená H2NCH2 podle tabulky 6.

Tabulka 6

C-4' nesymetricky substituované pyrazolopyrimidinové
	nukleosidy-
Ai	> - ·’ .. .»11*· — Y=N G=Zi=Z2=H		·' Ι·Μ.*
Ir	a=ch3 a=h2nch f b=h2nch b=ch3	D

203	222 . '	fenylamino	fenyl
.204 '	223	' 4-fluorfeny1amino -	f eny 1 -. -,
205	224	4-fluorf enylamino	4-fluorfenyl
206	225 ·,	4-fluorfenylamino -	4-hydroxyfenyl
207'	226	4-hydróxyfenylamino	fenyl
208	227 '	4-hydroxyfenylmethylfenyl- amino	fenyl
209	228	4-fluorfenylamino	3-pyridy1
210	229	3-pyridylamino	4-fluořfenyl
211	230	fenylmethylamino	fenyl
212	231	4-kyanfenylamino	fenyl
213	232	4-karbamoylfenylamino	f enyl
214	233	4-fluorfenylamino	4-kyanfeny1
'215	234	4-(sulfonamido)feny lami no	fenyl
”216 '	........ -235 - ·	4 - (N-1 r i f 1Iio rm e ťh aή s u 1 f o ny 1amino)-fenylamino	fenyl· - -
217	236	4-fluorfenylamino	4-(N-trifluor-

methansulfonylamino)fenyl

' 218	237	4-guanidinofenylamino	fenyl
219	238	4-fluorfenylamino	4-guanidinof enyl
220	239	4-amidinofenylamino	fenyl
221	240	4-fluorfenylamino	4-amidinof eny1-

amino • · ·

Příklad 81

Typické C—4' spirocyklické pyrazolopyrimidinové nukleosidy “· - · r W «V F'··*^· u. · . - - j sv -ii· i

A a B mohou spolu tvořit cyklopropylový kruh. Výhodné pyrazolopyrimidinové nukleosidy tohoto typu,.ve kterých G, Zi a Z2 znamenají všechny vodík jsou uvedeny v tabulce 7.

& h *1Tabulka 7

C-4'- spirocyklické	pyrrolopyrimidinové	nukleosidy
A-a-B-t.voří - k-ruh	Y=N G=Zi=Z2=H	-..... - .......
P	D

241	fenylamin	fenyl
242	4-fluorfenylamino	. fenyl
243	f enylamino	4-chlorfenyl
244	4-fluorfenylamino	4-hydroxyf enyl
245	4-hydroxyf enylamino	f enyl
246	4-methoxyf enylamino	fenyl
247	4-hydroxymethylf enylamino	fenyl
248	4-fluorf enylamino	3-pyridyl
249	3-pyridylamino	fenyl
'250 ' '	f eny 1’me t hy 1 ám i no* x -	fenyl ' '
251	4-(dimethylaminomethyl)f enylamino	f enyl
252	4-(N,N-diethylethylendi-	fenyl

	,w.w,,. ,rÍi 11 li»» „11 ,, m —„ «μι» », ·, aminoethyl)fenylamino
253	4-fluorf enylamino	4-(2-dimethylaminoethyl)-
		fenyl
254	4-kyanf enylamino	f ényl
255	4-fluorfenylamino	4-kyanfenyl

φ · * • A

Tabulka 7 (pokračování)

C-4'- spirocyklické pyrrolopyrimidinové nukleosidy

A. a-B-.tvoří kruh-- -Y=N· -*G=Zi=Z2=H

F D

J í-	256 257	4-(2-dimethylaminoethy1karbamoyl)fenylamino 4-(4-morfo1inomethy1)fenylamino	fenyl feny!
-v	258	4-(2-(1-piperazino)ethyl)fenylamino	fenyl
	259	4-fluorf enylamino	4-(1-piperazinomethy1)f enyl
	260	4-(sulfonamido)fenylamino	fenyl
	261	4-(N-trif luorme.t han sulf ony 1amino)fenylamino '	fenyl
	262	4-fluorfenylamino	4-(N-trif1uormethansuIfonyl amino)fenyl
	263	4-guanidinof enylamino	fenyl
	264	4-fluorfenylamino	4-guanidinof enyl
	265	4-(guani d inome thy 1) f eny lamino·	fenyl
	266	4-amidinofenylamino	. fenyl..,, . ... · ·

Využi t í

Inhibitory adenosinkinasy podle vynálezu lze použít při léčení různých klinických stavů, ve kterých je prospěšné zvýšení místních hladin adenosinu. Sloučeniny podle vynálezu působí jako účinné inhibitory adenosinkinasy in vitro, a tyto sloučeniny jsou dostupné zvláště při orálním podání.

• ·

Adenosin je pokládán za přirozený antikonvulzivní prostředek. Sloučeniny podle vynálezu, které zvyšují hladiny adenosinu jsou vhodné u záchvatových stavů jak je podrobněji uvedeno níže na modelech záchvatů zvířat. Inhibitory adenosinkinasy lze použít při léčbě pacientů se záchvaty nebo epileptickými pacienty kteří mají chronicky nízké nebo _e nedostatečné hladiny adenosinu, nebo .u kterých je zvýšení hladin ' adenosinu prospěšné jako jsou pacienti trpící autismem, mozkovým * ochrnutím, nespavostí nebo dalšími neuropsychiatrickými symptomy.

Další použití mají inhibitory adenosinkinasy podle vynálezu v léčení akutní bolesti, zahrnující ale neomezené pouze na ně perioperativní bolesti, pooperační bolesti a bolesti při konečných stádiích rakoviny. Sloučeniny podle vynálezu jsou také vhodné pro zvládnutí chromické bolesti, zahrnující ale neomezené pouze na ně bolesti vyvolané artritidou, rakovinou, neuralgií trigeminu, roztroušenou sklerosou, neuropatiemi související s diabetem a AIDS a navíc fantomovou bolestí končetin a spodní částí zad. Léčení akutní a chronické, bolesti lze léčit podáváním sloučenin podle vynálezu systemickým nebo orálním způsobem, jak vyplývá z pokusů na zvířatech popsaných níže.

adenosinu se uvádí, že,je „endogenní modulátor - zánětu nazákladě jeho účinků na stimulovanou neutrofilní funkci a na funkci makrofagovou, lymfocytovou a funkci krevních destiček.

- Sloučeniny podle vynálezu lze proto použít při léčení stavů ve

-/¹.. .___.kterých.převládají..-zánět 1 ivé-procesy-, jako^je^artřitida] ......

reperfusní poškození a další zánětlivé stavy.

Sloučeniny podle vynálezu lze také použít při léčení chronických neurodegenerativních chorob, jako je Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, ALS, Huntingtonova choroba a a ·* ·· · aa • · ♦ · * · · ·*·· • •a ♦ · 9 a a* a* a a a a a ····«· «· * »· ♦ ·♦♦♦·· a « ···· ♦· a* · ··»4 demence vyvolaná AIDS.

Mrtvice a trauma centrálního nervové soustavy (CNS) jsou stavy.,„ kdy„dochází k-poškození-tkáně -následkero omezeného^ - -zásobování krví do CNS a jsou tak přístupné intervencím poskytovaným zvýšenými hladinami adenosinu v daných tkáních. Uvádí se, že významná složka neurodegenerace následkem mrtvice nebo trauma CNS je způsobena zvýšeným uvolněním a citlivostí na excitační aminokyseliny, s důsledkem stimulace neuronů k zániku. Kromě vasodilatačních vlastností se o adenosinu uvádí, že inhibuje uvolňování excitačních aminokyselin (Burke a Nadler, J.Neurochem., 1988, 51:1541) a odezvy neuronů na excitaci. Sloučeniny podle vynálezu které zvyšují hladiny adenosinu, lze také použít pro léčení stavů, které zahrnují uvolňování nebo citlivost na excitační aminokyseliny.

Pro porozumění tohoto vynálezu a zejména jeho vlastností a využití jsou uvedeny výsledky série pokusů. Tyto pokusy . „ prokázaly, že mnoho sloučenin podle vynálezu je účinnými inhibitory čištěné srdeční adenosinkinasy. U určitých inhibitorů adenosinkinasy bylo zjištěno na standardizovaných modelech na zvířatech, že inhibují záchvaty a mají protizánět1ivou účinnost. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 8.

·· ·

Tabulka 8

Použi telnost typických sloučenin

# název	(1C5 o)	krysí tlápka	* - ... .. aňt ikoňvuls ivní
	AK	-karagen	účinnost (MES)
	inhibice	(% inh.)	i.p. (mg/kg)
	(nM)	p.o i.p.

4-N-fenylamino-5-fenyl 1,2 . 18

-7-^-C-hydroxymethyll-p-D-ribofuranosyOpyrrolo [2,3-d]pyrimidin >1,00 '150 4-N-(4-fluorfenyl)- 0,3 80 amino-5-feny1-7-(4-Cspirocyklopropyl-p-Derythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (t.t. 142 °C)

0,23

175 4-aminó-5-jod-7-(4-C- 600 spirocyklopropyl-0-Derythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin (t.t.232 °C)

4-N-fenylaraino-5- 2000 f eny1-7-(4-C-methyl-B-Dribofuranosyl) pyr r o 1 oz— [2,3-d]pyrimidin (t.t.211 -213 °C) .

Použitelnost typických sloučenin (pokračování)

# název		(ICso)	krysí tlapka	ant ikonvulsivní
	u μ-Γ	_ imíi AK R».- _	-karagen	účinnost-*(MES)’***’·
		i nhibice'	(% irih.)	i.p. (mg/kg)
		(nM)	p.o i.p.

4-N-[4-(dimethyl- 70 >5,0 aminomethyl)fenyl] amino-5-f enyl-7-(4-Cmethyl-B-D-lyxofuranosyl)pýrrolo [2,3-djpyrimidin (t. t.205-206 OC).

k, 27 4-N-fenylamino-5-fenyl- 4 12 . 44 <5,0

7-(íJ-D-erythrofuranosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin, (t.t. 210-211 OC)

372 4-N-(4-fluorfehyl)amino- 24 >5,0

5-fenyl-7-(4-C-methoxymethyl-p-D-lyxofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin, (t.t. 205-206 OC)

352. 4-N(4-fluorfenyl)amino- 400

5-fenyl-7-(4-C-methoxy. .methyl - b;D- r i b o f u r a no syl) .

pyrrolo [2,3-d]pyrimidin (ť.t. 198-199 OC).

« 0

Použitelnost typických sloučenin (pokračování)

0« · • 0 0 · · 0· • 00 00 0 0 • 0 00» 000000

0 0 Β ·0

0000 00 BS· # název (IC50) krysí tlapka antikonvulsivní --'*-AK^j-**^-,r-karagen' účinnos t(MES/ inhibice (% inh.) i.p. (mg/kg) (nM) p.o i.p.

392 4^N-(4-fluorfenyl)- 1100 amino-5-fenyl-7-(4-Caminomethyl-b-D-ribofuranosyl)pyrrolo[2,3d] py.rimid i n-dihydro chlorid (t.t: 200-220 °C)

432 3-('4-chlorf enyl)-l- 90	15'	24	>5,0
(b-D-erythrofuranosyl)- 4-N-fenylaminopyrazolo- [3,4-d]pyrimidin, (t.t. 194-195 «Ο

28.	4-N-(4-fluorfenyl)- 28 amino-5-feny1-7-(b-Dery throfuranosyl ) pyrrolo-	25	52	<5,0
	[2,3-d] pyrimidin,.
(t.t. 194-195 θΟ
29	4-N-(4-f luorf enyl) ^- 45	20	46

ο-S-(4-f luorf eny 1·)----- — ***«»».*!

7-(b-D-erythrofuranosylΛ pyrrolo [2 ,3-d]pyrimidin, (t.t. 200-202 °C)

Použitelnost typických sloučenin (pokračování) *· ♦· 4«4 • « · · ·4 4 • 44 ·444

4 444 4 444·

4 4 4 44 «444 4» ··4 # název r Mi. · (IC50) krysí tlapka antikonvulsivní ~·^:· ^ί - ·*^ ·****ΑΚ’** '* *-karagen '*“úči’nribst(MEŠ)’* * inhibice (% inh.) i.p. (mg/kg) (nM) p.o i.p.

4	299	4-N-(4-chlorf enyl)amino-5-fenýl-7-(bD-erythrofuranosy1)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin (t.t.212-213 «Ο	40	28	20 Λ
	300	4-amino-5-jod-7-(bD-erythrofuránosyl)pyrrolo [2,3-d]pyrimidin, (ť.t. 258 °C, rozkl.)	6	91	90
	301	4-N-[4-(2-(4- morfolino)ethyl)fenyl]amÍno-5-fenyl-7-(b-Derythrofuranosyl)pyrrolo[2,3-d]pyrimidin,	1	39	21
-· ' '	..	Jt.t. „128-130 °C)_. . .... .. ...
	43	4-N-[4-(2-(lpiperazino)ethyl)fenyl]-	3,5	34	65
Λ		.am-rno .0-1 enyl / (d-u- — erythrofuranosyl)pyrrol0[2,3-d]pyrimidintrihydrochlorid, (t.t. 150-180 OC, rozkl.)

» ·9 • * « · • ·· • 9 · <

• · · ··«· a » ·* <

• · · a a a a a · ···· a a a aa a ·· «» • · a · * ·, ·· a a * * a * a a ♦ aa a*

AK inhibice

Aktivita adenosinkinasy se stanoví v podstatě způsobem popsaným v práci Yamady a sp., (Yamada, Y., Goto, H., Ogasawara, N. (1988), Biochem.Biophys.Acta, 660, 36-43) s několika menšími modifikacemi. Směsi pro stanovení obsahují 50 mM TRIS-maleatového pufru, pH 7,0, 0,1 % BSA, 1 mM ATP, 1 mM MgClj. 0,5 μΜ [U-‘⁴C] adenosinu (400-600 mCi/mmol) a různé paralelní koncentrace inhibitoru. Reakce se zahájí přídavkem přibližně 0,1 pU částečně Čištěné adenosinkinasy z prasečího srdce-nebo, rekombinantní . humánní adenosinkinasy (Spychala, J. a sp., Proč.Nati.Acad. Sci. USA, 93, 1232-1237, (1996)), kde jedna jednotka je definována jako množství enzymu potřebného k fosforylaci 1 pmol adenosinu za minutu. Reakční směsi se inkubují 20 minut při 37 °C. Reakce, se ukončí nanesením 30 μΐ podílů na kousky aniontového výměnného papírku Whatman DE81 o ploše,2 cm². Čtverečky papíru se promývají

3. minuty v.6 1 deštilované/deionisované vody k odstranění nezreagovaného adenosinu. Vodou promyté čtverečky se promyjí v 95 % ethanolu a suší se v sušárně 10.minut při 100 °C. Množství. ¹⁴C-AMP se kvantifikuje scintilačním vyhodnocením. Koncentrace inhibitoru potřebná k inhibici 50 X aktivity adenosinkinasy (IC50) se stanoví graficky. Výsledky reprezentativních inhibitorů adenosinkinasy podle.vynálezu Jsou uvedeny v tabulce 8. ’ .--

Antikonvulsivní účinnost

-t—*—— AntYkonvu1 si vní’·ůčinnošť~tes továných^š loučenin*~se*Hodnoti 'na samcích krys SA (100-150 g, Simonsen) pomocí modelu maximálního elektrošoku (MES) popsaného v práci' Swinyard a sp. , Antiepileptic Drugs, 3.vyd., 85-102 (vydavatelé Levý a sp.,), NY: Raven Press (1989). Krysy se udržují v zařízení s řízenou teplotou v cyklu 12/12 světlo/tma s volným přístupem k potravě a vodě. Pro p.o.

·· *1? ··♦ ·· ·· φ φ e · · · · ♦ · · · • φ* * φ φ · φφφφ • · φφ· φ φφφφ φ ··· · φ φφφφ·· φ Φ » φ φ φ * φφ * ·· ·· podání se nechají před pokusem přes noc bez potravy. Jednu hodinu před hodnocením záchvatu se zvířatům podá intraperitoneální injekcí (i.p.) nebo orálně (per os, p.o.) jedna z různých dávek zkoušené sloučeniny'rozpuštěná'v'DMSO nebo v'PEG '

Maximální záchvaty elektrošokem (MES) se vyvolají aplikací

150 mA, střídavého proudu frekvence 60 Hz, po dobu 0,2 sekund za použití korneálních elektrod a stimulátoru Wahlqúist Model H. Rozhodujícím kritériem hodnocení tohoto stanovení je potlačení tonické extense zadní končetiny (HTE) za které se pokládá stav, kdy žádná extense zadní končetiny nepřevyšuje 90 stupňový úhel s rovinou těla. Potlačení HTE tohoto druhu indikuje, že testovaná „ sloučenina má schopnost inhibice záchvatů za předpokladu_;že inhibice propagace a šíření záchvatu není způsobena zvýšením

I pozadí vyvolání, záchvatu (t.j. preventivního potenciálu vyvolání záchvatu). Procentuální podíl zvířat, u kterých je tato odezva inhibována se. vyjádří pomocí tohoto kritéria. Obvykle se sloučeniny hodnotí úvodně po jedné hodině po podání dávky 5 mg/kg ip. V některých případech se účinná dávka, při které je 50 % krys chráněno (EDso) vypočte z křivky dávka-odezva. Výsledky názorných sloučenin podle vynálezu jsou uvedeny v tabulce 8, ve formě hodnot ED50. U sloučenin, u kterých ED50 nebylo vypočteno, jsou výsledky uvedeny jako >5 jestliže k inhibici HTE došlo u méně než

X-úvodně.hodnocených-zvířatnebo*<5-jestliže·k inhibici došlo — * u více 50 X úvodně hodnocených zvířat.

Protizánět1ivá účinnost w—1 ijm >wii·! Μ«ιί·1ι»ι ii in. > iin n <i ni 11 ,'^u —>- ->Μ****4»*<ΦμιμμιΦιΦ·μμ«Φ^μ·4·μιι*Μμμ—Φ——wMhmm.4———Í

Karagen (druh lambda) se suspenduje ve sterilním PBS o koncentáči 1 % (hmotn./obj.), autoklávúje se 30 minut a uchovává se při teplotě místnosti. Krysám se předem aplikuje vehikulum nebo inhibitor AK (10 mg/kg) orální sondou nebo i.p. podáním a změří se objem levé zadní tlapky pomocí

«V.

·* · · • * · · ♦ » · • ·Φ » » ·· • · φ « · · ···· · • « φ · ·· φ φφ φ · r«Φ plethysmometru s použitím výtlaku vody (Stoelting Co., Wood Dále, IL). Jednu hodinu po orálním podání nebo 30 minut po i.p. podání se krysy krátce anestezují a aplikuje se jim .subkutanně ,-0,1 ml karagenového roztoku do rovné plochy levé zadní tlápky, 'vzniklý otok tlapky se měří plethysmometrícky po 3 hodinách. Zjistí se rozdíl v mililitrech mezi objemem tlapky před injekcí a po injekci. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 8 ve formě procenta inhibice otoku tlapky u zvířat ošetřených inhibitorem AK ve srovnání s kontrolními zvířaty ošetřenými vehikulem. Rosengren a sp., J.Immunology 154:5444-51 (1995).

Jaterní toxicita

Samice krys SA (150-200 g) se anestezují halothanem a zavede se jim do vnitřní jugulární žíly kanyla. Zvířata se nechají tři dny zotavit. Potom se přes jugulární katetr během 40 minut infuzí zavede inhibitor AK o koncentraci 37,5 μπιοΐ/kg rozpuštěný v 75 % PEG400/25 % solném roztoku. Dvanáct hodin potom se infužně podá během 40 minut dalších 37,5 umo 1/kg (celková dávka = 75 μτηοΐ/kg) . Dvanáct hodin po druhé dávce se zvířata anestezují halothanem a nechají se vykrvácet sestupnou aortou. Připraví se sérum a v komerční laboratoři se stanoví ve vzorcích séra jaterní enzymy (sérové glutamo-oxaloctové transaminasy (SGOT), sérové glutamopyrohroznové.transaminasy (SGPT) a,množství celkového bilirubinu.. , Výsledky jsou uvedeny v tabulce 9.

4« ·· ♦ · ·· ·«a • · * ·· « ·· »«··

Tabulka 9

Průměrný obsah SGOT, SGPT a celkového bilirubinu v séru

#	.. ,._-#„zvířat SGOT.i. / T T i . X. (u/mi}	- SGPT (U/ml)	celkový bilirubin— (U/ml)
1		2	65	53	0,1
150		2	560	155	1,58
27		5	144 .	41	0,14-
28		4	61	23	0,07
29		4	130	30	0,16
43		5	99	58	0, 1
	Model	kožních lézí	na krysách
	Kožní	1'éze krys se	indukuj	í podle práce	Rosengren. a sp. , J .
Immunology,	154:5444-51	(1995) .	Zádová kůže	samců krys SA se

oholí a injekčně intraďermálně se aplikuje karagen (typ lambda) nebo fosforečnanem pufrovaný solný roztok. Tři hodiny potom se provede biopsie in j.ektovaných míst a vzorky se zváží. Stanoví se obsah neutrofilů v bioptických kožních vzorcích jako množství myeloperoxidasy (MPO) přítomné v homogenisované tkáni. Vyříznuté a zvážené kousky kůže se vnesou do 4 ml 0,5% směsný alkyl-. _r trimethylamoniumbromidu a homogenizují se v homogenizéru Polytron (Brinkmann Instruments, Westbury, NY) 15 sekund při nejvyšší rychlosti. Lipidy se extrahují přídavkem 1 ml dichlormethanu k homogeni zpvánému .vzorku „„intenzi vním .zpracován ím-na<.vortexu*a^—— následným odstředováním po dobu 15 minut při 5 °C a ÍOOOg. Padesá.t μΐ od každého supernatantu se paralelně vnese do 96 jamkové plotny současně s příslušně ředěným standardem humánní myeloperoxidasy. Přidá se pufr fosforečnanu draselného (pH 6,1) obsahující 0,36 mg/ml dichloridu o-dianisidinu a 0,001 % peroxidu

• 4		a·		44	4
• ·	•		a	• 4	4
•		• ♦		4 4	4	4
*			4 9	4	•	4 4
			»	4 >		4
·♦· ·		• 4		b a		4

vodíku (200 μΙ/jamka), a po 5 minutové inkubaci při teplotě místnosti se odečte absorbance při 450 nm. Obsah myeloperoxidasy v každém vzorku kůže se vypočte ze standardní křivky vypočtené regresní analýzou metodou nejmenších.čtverců a vyjádří, se v jednotkách MPO/g tkáně.

Ve určené době, před podáním injekce vyvolávájící kožní léze se orálně podají AK inhibitory za použití polyethylenglykolu 400 jako vehikula nebo se podají intraperitoneálně za použití dimethylsulfoxidu jako vehikula. Pro každý pokus se výpočte průměr všech hodnot solným roztokem indukovaných lézí. Tato základní hodnota se pak odečte.od hodnot získaných z karagenem indukovaných lézí. Procento inhibice pro dané AK inhibitory se vypočte z hodnot korigovaných na základní hodnotu. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 10.

Tabulka 10

Inhibice akumulace neutrofilů v kožních lézích krys vyvolaných karagenem.

#	# zvířat	způsob	doba předléčení (min)	dávka (mg/kg)	inhibice %	SEM
27	5	i .p.	30	3	2	14
27	5	i .p.	30	10	59	7
27	5	i .p.	30	30	89	2
27	8--,-------		...60^.-. .....--	10^	60,,-^	— 4
27	4	i .p.	120	10	14	6
27	4	i .p.	180	10	2	26
27	4	i .p.	240	10	0
27	4	i .p.	360	10	0

Tabulka 10.(pokračování)

a *	·*	• to	•	v «	• to
* · ·		* to to	•	• ·	•	•
to	• to	• ·	• ·	• ·'		• to
* ·		• to · ·	····	• ♦ · ·	•	•
• to		• toto	•	•	•	•
·«··	• to	• to	*	♦ ·		* »

Inhibice akumulace neutrofilů v kožních lézích krys vyvolaných karagenem. '

#	# zvířat	způsob	doba předléčení (min)	dávka (mg/kg)	inhibice %	SEM
28	4 ’	i .p.	30	3	18	10
28	12	i .p.	30	10	62	5
28	4	i .p-	30	30	79	1.1
28	8	i .p.	60	10	49	7
28	8 .	i .p.	120	10 .	60	4
28	8	i.p.	120.	10	60	4
28	8	i .p.	240	10	28	8
28	8	p.o.	60	10	28	11
28	25	P · O . .	60	20	40	7
28	10	p.o.	120	.20	.84 .	4
28	8	p.o.	240	20	77'	4
28	8	p.o.	420	20'	20	18
29	4	p.o	60	10	0
29	4	p.o	60	20	26	15.
29	, 3 _	. p ·0 ...	....60. .,. . ...	. ..30 ....	.. - . 40 -	-14

Adjuvantní artritida lUmiT-,.· ------.i . ..-ii L nu/η Γ ί''Λ*¹ ·***

Mycobakterium butyricum usmrcené teplem se rozemele na jemný prášek a suspenduje- se-v těžkém minerálním oleji v dávce 10 mg/ml. Tato suspenze se pak aplikuje subkutánně do ocasní baze samců Lewisových krys v dávce 0,1 ml jedné kryse. Tento imunisační proces vyvolá agresivní artritidu, která je zjevná 10 i

* φ · až 12 den a rychle se horší. Měří se objemy zadních tlapek před imunisací a 12, 15 a 20 den po imunisaci. Od artritických objemů se odečítávají základní objemy a získají se tak objemy otoků. -Inhibitory AK se podávaj Γ denněOtální sondou počínaje 4’den po iminisaci za použití polyethylenglykolu 400 jako vehikula. Kontrolní krysy dostávají pouze vehikulum. Procento inhibice se vypočte srovnáním otoku tlapek skupiny ošetřené AK inhibitorem a otoku tlapek skupiny s podávaným vehikulem; výsledky jsou uvedeny v tabulce 11..

Tabulka 1.1

Procenta inhibice

#	dávka (mg/kg)	% inhibice 12 den	% inhibice 15 den	% inhibice 20 den
28	10	29 ± 7	22 ± 4
28	. 20	52 ± 23	52 ± 22	40 ± 8

Tlapka po aplikaci formalinu

Při tomto stanovení injekce formalinu jako iritantu do zadní _.tlapky .krys obvykle .vyvolá, dvoufázovou odezvu vztaženou na chování týkající se bolesti. Fáze 1 odezvy je krátká, trvá asi 0-5 minut po injekci a následuje po ní fáze 2, která trvá déle, asi 10-80 minut po injekci. O fázi 1 se soudí, že je přímým důs*1 edkem-ir itan tu· na* noc i cep tory v místě vpi chu“zat ímčó-o^f ázi” 2”” ’ se soudí, že zahrnuje hyperalgezickou složku zprostředkovanou senzibi 1 izací neuronových prvků v míše.' Podle studií z jiných laboratoří se zjistilo, že první část fáze 2 (někdy označovaná jako fáze 2a) má na farmako1ogické aplikace největší odezvu.

9» • 9 99 »♦* • 99» · 9 · 9 · ·· • 9 · 9 ··· · ·· · « ·9· · · ··· ♦ ·····

999······ ······ ·· 9 9999

V těchto pokusech se použijí krysy (samci, Simonsen) o hmotnosti 100-200 g. K testování se léčiva podávají orálně 90 minut před zahájením formalinového testu. Ve zvolených „intervalech se zvířata ve^skupinách po čtyřech jednotlivě umísti do malého boxu omezujícího pohyb umožňujícího prostrčení zadní pravé tlapky otvorem na dně boxu. Formalinový test na tlapce se zahájí injekcí 50 μΐ 5% formalinového roztoku v solném roztoku pomocí jehly 30G do pravého plošného.povrchu každé zadní tlapky. Krysy se pak ihned umístí do oddělených boxů z plexiskla a 1,7 minut po formalinové injekci se začne provádět hodnocení (viz níže) chování zvířat. Pozoruje se okamžité chování každého zvířete ze skupiny čtyř zvířat a v intervalech po každých 20 sekundách se udělí hodnocení (skór). To se provádí po dobu 30 minut. Postup pro hodnocení je přizpůsoben způsobu publikovanému v práci Dubuisson a Dennis (Pain 4:161-174, 1977) podle kterého se uděluje hodnocení (skór) od 0-3 následovně:

0- nejsou patrny žádné úlevy pro injektovanou tlapku, hmotnost je rozložena rovnoměrně

1- injektovaná tlapka je odlehčena, spočívá lehce na podlaze

2- injektovaná tlapka je zvednuta

3- zvíře injektovanou tlapku intenzivně líže, kouše nebo- s ní třepe

Hodnocení se kontinuálně zaznamenává na tabulku programu Excel. Ke srovnání hodnocení účinků léčiv se výsledky uvedou dvěma různými způsoby: 1) skóry se sumarizují pro fázi 1 (1,7-5 .minut«po*.apl.ikac i-f ormal i nu)-a· pro 2 f áz 1-(107 3-30“ minut“ po”* aplikaci formalinu a určí se střední hodnoty součtů od 6 různých zvířat a výsledky se vyjádří v % inhibice ve srovnání s kontrolní skupinou s podávaným vehikulem; 2) sečte se celkový počet výskytů specifického chování 1ízání/kousání během fáze 2, určí se střední hodnoty od 6 různých zvířat a výsledky se vyjádří v % inhibice ve • · ** ·· ♦ φ · · · · • ··> φ • · · · φ· • · φ ··

ΦΦΦΦ φφ0« • · · · · • φ· φ · • « ♦· ♦♦ • ΦΦΦ · ··· φφ • · ··

Β Λ9 Φ Φ srovnání s kontrolní skupinou s podávaným vehikulem. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 12 r- * Tabulka 12

Aktivita vybraných AKIS na krysách na modelu formalinové tlapky

příklad #	% inhibice fáze 1 kompozitní skór	% inhibice fáze 2 kompozitní	% inhibice 1 ízán.í/kousání skór
27	25,5	47,6	77,5
28	9,2	37,4	76,1
29	24,8	35,1	67,8

Přípravky

Sloučeniny podle vynálezu se podávají k ovlivnění tkání v dávce od 0,1 do 200 nmol/min/kg, výhodně od 1 do 50 nmol/min/kg. Tyto dávky se snadno docílí při intravenosním podávání rozpustných sloučenin jak je uvedeno níže. Při použití jiných způsobů (například orálního podání) může být výhodné použití přípravků s časově řízeným uvolňováním pro řízení množství uvolněné účinné složky. Tyto sloučeniny se podávají v dávce asi 0,01 mg/kg/den do asi 100 mg/kg/den, výhodně od asi 0,1 mg/kg/den do asi 10 mg/kg/den.

^Pro-cí le^tohoto^vynálezu-lze ^_sloučeniny’podl'e*vynálezu podávat různými způsoby zahrnujícími podání orální, parenterální, formou inhalačního- spreje,’ topicky nebo rektálně pomocí přípravku obsahujících obvyklé netoxické farmaceuticky přijatelné nosiče, pomocné látky a vehikula. Výraz parenterální použitý v tomto textu zahrnuje subkutánní, intravenosní, intramuskulární a ·« intraarteriální injekční podání a různé způsoby infuze. Intraarteriální a intravenosní injekční podání uvedené v tomto textu zahrnuje podání přes katetry. Pro určité indikace jsou výhodné způsoby podání které··umožňuj í rychlou dostupnost ke tkáním nebo orgánům určeným k léčbě, jako jsou intravenosní injekce pro léčbu infarktu myokardu. Jestliže se jedná o vnější orgán určený k léčení, je výhodná perfuse.

Farmaceutické kompozice obsahující účinnou látku mohou být v jakékoli formě vhodné pro zamýšlený způsob podání. Například pro orální podání lze připravit tablety, pilulky, pastilky, vodné nebo olejové suspenze, dispergovatelné prášky nebo granule, ! ¹ emulze, tvrdé nebo měkké tobolky, sirupy nebo tinktury. Kompozice určené pro orální podání lze připravit kterýmkoli. způsobem, známým v oboru výroby farmaceutických přípravků, kde tyto přípravky mohou obsahovat jednu nebo více dalších složek včetně složek ” zahrnující ch-skup inu s-l ad idei, látek ovlivňuj ích chuť a vůni, barviv a konzervačních činidel.umožňujících přípravu přijatelně poživatelného přípravku. Přijatelné jsou také tablety obsahující účinnou látku ve směsi s netoxickou, farmaceuticky přijatelnou přísadou vhodnou pro přípravu tablet. Těmito přísadami mohou být například inertní ředidla, jako je uhličitan vápenatý, uhličitan sodný, laktosa, fosforečnan vápenatý nebo fosforečnan sodný; granulační prostředky .a látky usnadňující rozpad jako ^J kukuřičný škrob a kyselina alginová; pojivá, jako škrob, želatina nebo klovatina; kluzné látky jako stearan hořečnatý nebo talek. Tablety mohou být nepotažené nebo mohou být potaženy známými .způsoby_-_.vč,etně..mikrozapouzdření pro prodloužení^rozpadu“ a ” absorpce v gastrointestinálním traktu a tím dosažení řízeného účinku po delší dobu. Jako materiál k prodloužení uvolňování lze použít glycerylmonostearat nebo glyceryldistearat, samotný nebo ve směsi s voskem.

Přípravky pro orální podání mohou také být ve formě tvrdých želatinových tobolek, kde účinná látka se smísí s inertním pevným ředidlem například fosforečnanem vápenatým nebo kaolinem, . nebo .ve formě-měkkých Želatinových tobolek; kde účinná látka sé smísí s vodou nebo olejovým médiem jako je arašídový olej, tekutý parafin nebo olivový olej.

Vodné suspenze podle vynálezu obsahují účinné látky ve směsi s přísadami vhodnými pro přípravu vodných suspenzí. Tyto přísady zahrnují suspendační prostředek jako je sodná sůl karboxymethylcelulosy, methylcelulosa, hydroxypropylmethylcelulosa, alginat sodný, · polyvinyIpyrrolidon, tragantová guma, arabská guma, a dispergační nebo smáčící prostředky jako je přirozeně se vyskytující fosfatid (například lecithin), kondenzační produkt alkylenoxidu s mastnou kyselinou (například polyoxyethylenstearat), kondenzační produkt ethylenoxidu s alifatickým alkoholem o dlouhém řetězci (například heptadeaethylenoxycetanol), kondenzační produkt, ethylenoxidu s parciálním esterem odvozeným od mastné kyseliny a anhydridu hexitolu (například polyoxyethylen-sorbitanmonooleat). Tyto ' vodné suspenze mohou také obsahovat jednu nebo více konzervačních látek jako je ethyl n-propyl p-hydroxybenzoat, jedno nebo více barviv, jednu nebo více látek ovlivňujících chuť a čich a jedno nebo více sladidel jako je sacharosa nebo sacharin.

. Olejové suspenze lze formulovat suspendováním účinné látky v rostlinném olej jako je arašídový olej, olivový olej, sesamový _*ol.e j.,,^koko.so.vý*olej ,-nebo*v· minerálnínrole j i” jakó*“j e' tekutý ^_™'” parafin. Tyto orální suspenze mohou také obsahovat prostředky pro zahuštění, jako je včelí vosk, tuhý parafin nebo cetylálkoho1, Pro zajištění přijatelně požívátelného orálního přípravku lze přidat sladidla jak jsou uvedena a výše a látky korigující chuť a vůni. Tyto kompozice lze chránit přídavkem antioxidační přísady

4 A	··	·«	4	*·	*·
• 4	*	4 4	•	•		• 4	4		4
4		·· 4	4	4	4	• 4		Sí
	•	• 4 ·	•	4*4*	• »4·	4		•
•	*	4 A	4		•	•	4		*
		4 4	4«		•	• 4		• 4

jako je kyselina askorbová.

Dispergovatelné prášky a granule podle vynálezu vhodné pro přípravu vodných suspenzí¹ po přidání vody obsahují účinnou látku ve směsi s dispergacním nebo smáčecím prostředkem, suspendačním pprostředkem a jednou nebo více konzervačními látkami. Příklady vhodných dispergačních a smáčecích prostředků jsou jak je uvedeno výše. Také mohou být včleněny další přísady, například sladidla, látky korigující chuť a vůni a barviva.

Farmaceutické kompozice podle vynálezu, mohou také být ve formě emulsí olej-voda. Olejová fáze může být rostlinný olej, jako je olivový nebo arašídový olej, minerální olej jako je tekutý parafin, nebo jejich směsi. Vhodné emulgační prostředky zahrnují přirozeně se vyskytují gumy jako je arabská guma nebo tragantová guma, přirozeně se vyskytující fosfatidy jako je lecithin ze sojových bobů, estery nebo parciální estery mastných kyselin a hexitol-anhydridů, jako je sorbitan monooleat, a kondenzační produkty těchto parciálních esterů s ethylenoxidem jako je polyoxyethylen-sorbitanmonooleat. Tyto emulze mohou rovněž obsahovat sladidla a látky korigující chuť a vůni.

Sirupy a tinktury mohou být formulovány se sladidly, jako je glycerol,. sorbitol nebo sacharosa..Tyto přípravky mohou takéobsahovat demulgens, konzervační prostředek a látku korigující chuť a vůni nebo barvivo.

—Farmaceut·ické-kompozice- pod 1 e vynálezu*mohou*býťve fořme“ sterilního injekčního přípravku jako injektovatelná vodná nebo o-lejovitá suspenze. Tyto suspenze lze formulovat způsoby známými v oboru za použití vhodných dispergačních nebo smáčecích prostředku a suspendačních prostředků uvedených výše. Sterilní injektovatelné přípravky mohou také být ve formě sterilního ·«

♦ · ΦΦ» · φ 9 injektovatelného roztoku nebo suspenze v netoxickém ředidle nebo rozpouštědle přijatelném pro parenterální podání jako v roztoku

1,3-butandiolu nebo mohou být připraveny ve formě lyofi 1izovaného prášku. -Mezi přijatelná vehikula-a-rozpouštědla která lze použít lze zahrnout vodu, Ringerúv roztok a isotonický roztok chloridu, sodného. Kromě toho lze běžné použít jako rozpouštědlo nebo suspendační médium sterilní stabilní oleje. Pro tento účel lze použít jakýkoli nedráždivý stabilní olej včetně syntetických mono- nebo diglyceridu. Navíc, podobně lze použít při přípravě injekčních přípravků mastné kyseliny jako je kyselina olejová.

Množství účinné látky, které se spojí s nosnou složkou k přípravě jednotkové dávkové formy závisí na léčeném příjemci a určeném způsobu podání. Například přípravek s časově řízeným uvolňováním určený pro orální podání lidem může obsahovat 2Ό až 1000 μπιοί účinné látky spojené s příslušným a vhodným množstvím nosiče, kterého může být od asi 5 do asi 95 % celkového množství kompozice. Výhodné je, když .se připraví farmaceutická kompozice se snadno měřitelným nmožstvím pro podání. Například vodný roztok určený pro intravenosní infuzi by měl obsahovat od asi 0,1 do asi 15 jmol účinné látky v ml infuze tak aby se mohlo dosáhnout infuze vhodného objemu rychlostí asi 30 ml/hodinu.

Jak je poznamenáno výše, přípravky podle vynálezu vhodné pro orální podání mohou být ve formě oddělených jednotek jako jsou tobolky, oplatky nebo tablety obsahující předem stanovené množství účinné složky; prášku nebo granulí; ve formě roztoku

- - nebo-suspěnze-ve-vodné’nebo-nevodnéet ekut i ně nebo* ve formě¹ ......— tekuté emulze typu olej-voda nebo emulze typu voda-olej. Účinná složka může také být podávána jako bolus, lektvar nebo pasta.

Tabletu lze připravit lisováním nebo tvarováním popřípadě s jednou nebo více pomocnými látkami. Lisované tablety lze φφ ♦· » · ··♦♦ φφφφ · · · · · ·· φ φφ Φ···φφφφ

Φ · · · Φ Φ♦··· φ ·φ·« · φ · φ φ · φφφφ • φφφ φφ φφ · ···♦ připravit lisováním ve vhodném zařízení účinné složky v sypké formě jako je prášek nebo granule, popřípadě smísené s pojivém (například povidon, želatina, hydroxypropylmethylcelulosa), kluznou^látkou,. inertním-ředidlem, konzervační látkou, látkou' usnadňující rozpad (například škrobový glykolat sodný, zesítěný povidon, zesítěná karboxymethylcelulosa) povrchově aktivním nebo dispergačním prostředkem. Tvarované tablety lze připravit tvarováním ve vhodném zařízení směsi upráškované sloučeniny zvlhčené inertním tekutým ředidlem. Tablety dále mohou být potahované nebo s rýhami a mohou být formulovány tak aby poskytly pomalé nebo řízené uvolňování účinné složky použitím například hydroxypropylmethylcelulosy v různých poměrech k zajištění požadovaného profilu uvolňování. Tablety také mohou být opatřeny enterosolventním potahem tak aby se docílilo uvolnění ve střevě spíše než v žaludku. To zvláště výhodné u sloučenin vzorce (.1) , které jsou náchylné ke kyselé hydrolýze.

Přípravky vhodné pro topické podání v ústech zahrnují pilulky obsahující účinnou složku v ochuceném základu, obvykle cukru, klovatině nebo tragantu; pastilky obsahují účinnou látku v inertním základu jako je želatina nebo glycerin; a ústní vody obsahují účinnou látku ve vhodném tekutém nosiči. Přípravky pro rektální podání mohou být ve formě čípků tvořených vhodným základem obsahujícím například kakaové máslo nebo salicylat.

Přípravky pro párenterální podání zahrnují vodné a nevodné isotonické sterilní injekční roztoky které mohou obsahovat *ant i ox i dant.y, puf ry, ..bak teriostatika· a* ro zpuš t ěné“l á ťky “' k t er é~” umožňují isotonizaci s krví předpokládaného příjemce; vodné a nevodné sterilní suspenze které mohou obsahovatsuspendační prostředky a zahušťovadla. Tyto přípravky mohou být v jednotkové dávkové formě nebo ve vícedávkové formě v uzavřených kontejnerech například v ampulích nebo lahvičkách, mohou být ve formě ·* ·· ·* · φφ o* • · φ · · φ · φ φ · • ·· · φ φ φ φ φ Φφ φ · φ · φφ·φφφ · φφφ · φ « « φ φ φ φ φφ» φφφφ φφ φφ φ φφ φφ lyofilizovaných přípravků vyžadujících pouze přídavek sterilního kapalného nosiče, například vody pro injekci, bezprostředně před použitím. Improvizované injekční roztoky a suspenze lze připravit ze. steří. lni ch prášků,., granul í*>a*tablet výše· popsaných*typů.

Výhodné přípravky s jednotkovou dávkou jsou ty, které obsahují denní dávku nebo jednotku, denní poddávku, nebo její příslušnou část, sloučeniny inhibující adenos inki.nasu. Je nutné si uvědomit, že specifická dávka pro konkrétního pacienta bude záviset na různých faktorech zahrnujících účinnost konkrétně použité sloučeniny; věk, tělesnou hmotnost, všeobecný zdravotní stav, pohlaví a stravu pacienta; dobu a způsob podání; a vážnost stavu konkrétní choroby určené k terapii, jak si jistě uvědomí ř pracovníci v oboru.

Tobolky obsahující inhibitory adenosinkinasy vhodné pro orá.lní- podání podle způsobů podle vynálezu lze připravit následujícím způsobem : (1) pro přípravu .10 000 tobolek: 1500 g inhibitoru adenosinkinasy se smísí s ostatními přísadami (jak je uvedeno výše) a naplní se do tobolek vhodných pro podání v závislosti na dávkování, od asi 4 tobolek denně ( 1 za 6 hodin) do asi 8 tobolek denně (2 tobolky za 6 hodin) dospělému člověku.

Sloučeninám, podle vynalézala j ej i.ch..přípravě a-použití* lze lépe porozumět z výše uvedených typických příkladů, které znázorňují různé aspekty vynálezu aniž tím omezují rozsah patentových nároků.

Claims (64)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   4· 44 4 4 4 44 44 » 4 • 4 • · 4 • 4 4 4 4 • 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 • 4 4 4 4 4 444 • 4 4 4 4 4 4 • 4 • 4 4 4 4 4 • 444 44 «4 * 4 4 • »

   1. C-4'-módifikované . „ nuk1eos idové-analogy pyrrolo[2,3-d] a pyrazolo[3_T4-d] pyrimidinvzorce 1 - vzorec i ve kterém: ,

   A a B oba znamenají vodík, nebo každý nezávisle znamená alkenyl, skupinu (CH2)nQ, kde n je od 1 do 4 a Q znamená vodík, hydroxy, alkyl, alkoxy, amino, azido, nebo halogen; nebo A a B společně tvoří kruh o 3 až 6 atomech uhlíku, kruh obsahující 0 až 3 heteroatomy vybrané ze skupiny zahrnující-kys1ík a dusík a případně substituovaný Q, který je definován výše;

   D znamená halogen, aryl, aralkyl, alkyl, alkenyl, alkinyl „případne..obsahuj í cí^jeden-nebo- více heteroatomů’jáko*'jedušík“ kyslík nebo síra, halogenalky1, kyan nebo karboxamido;

   E nemá žádný význam jestliže Y znamená dusík; a znamená vodík, halogen, nebo alkyl, jestliže Y znamená uhlík;

   F znamená alkyl, aryl,' aralkyl, halogen, amino, alkylamino, arylamino, aralkylamino, alkoxy, aryloxy, aralkyloxy, alkylthio, arylthio, aralkylthio;

   G znamená vodík nebo halogen9

   • 9 99 • 9 • 9 • 9 ·· • · 9 • 9 · • 9 • 9 • 9 • 9« 9* 9 9 · 9 9 -.••9 * 9 * 9i ·.’ • • 999 9' · 9 9 9 • • 9 9 9 • • 9 9 9 • ••9 ·· 99 • 9 « 9 9

   Y znamená uhlík nebo dusík;

   Zi a. Ί.Ι znamenají nezávisle vodík, acyl, nebo společně vytvářejí cyklický karbonát;

   s a jejich farmaceuticky přijatelné soli.
2. 2. Sloučenina podle nároku 1 kde Y znamená uhlík..
3. 3.

   Sloučenina podle

   A nároku 1 kde Y znamená dusík.
4. 4. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 1—3, kde A a B mají stejný význam.
5. 5. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 1-3, kde A a B mají: stejný význam ale neznamenají oba methyl.
6. 6. Sloučenina pod.1 e..kteréhoko 1 i z :nároků 1-3 , kde A a Boba znamenají vodík.
7. 7. Sloučenina podle kteréhokoli z.nároků 1-3, kde A a B mají roždí lný* význam.*·........^.......—...........-w ·^Ι>ΙΙ!''' ...........—
8. 8. Sloučenina podle kteréhokoli z z nároků 1-3, kde D znamená halogen, aryl, kyan, nebo CONRR’, kde R a R' nezávisle znamenají vodík nebo alkyl.

   τ ·· fafa fa* · • fa fa fa fa fafa • fafa fa fa fa fa • fa fa fafa ·····» . fa fa fa fa fa fa • fa fa fa fafa fafa fa
9. 9. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 1-3, kde F znamená amino, arylamino, halogen nebo alkyl.

   -
10. 10.-Sloučenina podle nároku 1, -kdeG a každý'Z znamenají vodík.
11. 11. Sloučenina podle nároku 2, kde E, G, a každý Z znamenají vodík.
12. 12. Sloučenina podle nároku 3, kde G a každý Z znamenají vodík.

    l· d
13. 13. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 10-12, kde A a B mají stejný význam.
14. 14. Sloučenina podle kteréholi z nároků 10-12, kde A a B mají' stejný význam, ale neznamenají methyl.

    15. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 10-12, kde A a B oba znamenají vodík. 16. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 10-12, kde a A a B mají různý význam. 17. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 10-12, kde D znamená aryl. .. . - ... ....,. . «... . ... .. . ... - 18. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 10-12, kde F znamená

    arylamino.
15. 19. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 1-3, kde F znamená arylamino a D znamená aryl-.
16. 20. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 10-12, kde F znamená arylamino a D znamená aryl.
17. 21. Sloučenina podle nároku 1, kde A a B společně tvoří kruh o 3 až 6 atomech uhlíku, přičemž kruh obsahuje 0 až 3 heteroatomy ^vybrané*ze«skupiny zahrnující kyslík a dusík a je případniě”* substituován skupinou zahrnující vodík, hydroxy, alkyl, alkoxy, amino, azido nebo halogen.

    v· ·· ·· • • 0 • 0 • · 0 * • * • • 0 0 • • «· • • • » • · 00 • • • • 0 « 0000 • 000 ♦ « • 0 • • • • • • • • · • 0 • • 0 00
18. 22. Sloučenina podle nároku 2, kde A a B společně tvoří kruh o 3 až 6 atomech uhlíku, přičemž kruh obsahuje 0 až 3 heteroatomy vybrané ze skupiny zahrnující kyslík a,dusík a je případně substituován skupinou zahrnující vodík, hydroxy, alkyl, alkoxy, amino, azido nebo halogen.
19. 23. Sloučenina podle nároku 3, kde A a B společně tvoří kruh o 3 až 6 atomu uhlíku, kruh obsahující 0 až 3 heteroatomy vybrané ze skupiny zahrnující kyslík a dusík a případně substituovaný skupinou zahrnující vodík, hydroxy, alkyl, alkoxy, amino azido nebo halogen. .... . .
20. 24. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 21 a 23,. kde G a každý Z znamenají vodík.
21. 25. Sloučenina podle nároku 22, kde E, G a každý Z znamenají vodík. ...... x . ... .
22. 26. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 21-23, kde nejméně jeden z F znamená arylamino a D znamená aryl.

    . _ΓΊ . ,, - „ m.· .. 1 : ' ,. Jll -.ί| χ.,Ι'. w- 'W* W—^í ·ιιιίιΚ»·<<Ι............ II .· 1. 4— <
23. 27. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 21-23, kde F znamená arylamino a D znamená a-ryl.
24. 28. Sloučenina podle nároku 1, kde A a B nezávisle znamenají HOCH2 nebo CH3 s výhradou že oba A a B neznamenají CH3.

    • 4 «4 • 4 • 44 • 4 4 • * 4 • • • 4 • • • 44 4 4 • · • 4 4 4 • 4 4 4 4 4 • 444 4 444 « • « • 4 4 4 4 • 4 4 44 • 4 4 44 • «
25. 29. Sloučenina podle nároku 2, kde A a B nezávisle znamenají HOCH2 nebo CH3 s výhradou, že oba A a B neznamenají CH3- < 1 mr ·-. · >· ·· ........ “ * ^T
26. 30. Sloučenina podle nároku 3, kde A a B nezávisle znamenají HOCH2 nebo CH3 s výhradou, že oba A a B neznamenají CH3 .
27. 31. Sloučenina podle nároku 28, kde F znamená fenylamino případně substituovaný v kterékoli poloze skupinou zahrnující halogen, hydroxy, alkoxy, perhalogen-hižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl,· a D znamená fenyl případně substituovaný v kterékoli poloze skupinou zahrnující halogen, . hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl.
28. 32. Sloučenina podle nároku 29, kde F znamená fenylamino případně substituovaný v kterékoli pozici skupinou zahrnující halogen, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl, a D znamená fenyl případně substituovaný v kterékoli poloze skupinou zahrnující'halogen, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl.
29. 33 . Sloučenina,podle, nároku.30, kde. F znamená fenylamino-případně substituovaný v kterékoli pozici skupinou zahrnující halogen, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl, a D znamená fenyl případně substituovaný v ,kt erékol i-po loze -skup i nou* zahrnu j i čichal ogenT“hýdroxyTalkoxý7**“ perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl. ..... ...
30. 34. Sloučenina podle nároku 21, kde F znamená fenylamino případně substituovaný v kterékoli pozici skupinou zahrnující halogen, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl, a D znamená fenyl případně substituovaný v kterékoli poloze skupinou zahrnující halogen, hydroxy, alkoxy, «perhalogen-nižší-alkyl·, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl.
31. 35. Sloučenina podle nároku 22, kde F znamená fenylamino případně substituovaný v kterékoli pozici skupinou zahrnující halogen, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan . nebo nižší alkyl, a D znamená fenyl případně substituovaný v kterékoli poloze skupinou zahrnující halogen, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl.
32. 36. Sloučenina podle nároku 23, kde F znamená fenylamino případně substituovaný v kterékoli pozici skupinou zahrnující halogen, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl, a D znamená fenyl případně substituovaný v . kterékoli poloze skupinou zahrnující halogen, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, amino, kyan nebo nižší alkyl.
33. 37. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 28-36, kde G a každý

    Z znamenaj í_: vodík. ... ; ., . · - — — > - — - - -·· ' ’
34. 38. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 28, 29, 31, 32, 34, _Λ a 35, kde E,G a každý Z znamenají vodík.
35. 39. Sloučenina podle nároku 35, kde D znamená fenyl a F znamená fenylamino substituovaný v kterékoli poloze halogenem nebo alkoxyskupinou.
36. 40. Sloučenina podle nároku 36, kde D znamená fenyl a F znamená fenylamino substituovaný v kterékoli poloze halogenem nebo alkoxyskupinou.

    _M41 .,*S 1 oučenina-podl e kteréhokol i halogen nebo aryl. z -nároků’ 4-3, kde D znamená 42. Sloučenina podle aryl. kteréhokoli z nároků 1-3, .kde D znamená 43. Sloučenina podle amino nebo arylaminó. kteréhokoli z nároků 1-3, kde F znamená <· - * *-* - - '44. Sloučenina podle kteréhokoli z nároků 1-3 _; kde F znamená

    ary lamino. ;. .

    M* · ‘^F ‘
37. 45. Sloučenina podle nároku 6, kde D znamená aryl.
38. 46. Sloučenina podle nároku 6, kde ..F. „znamená arylaminó'.
39. 47. Sloučenina podle nároků 6, kde D znamená aryl á F znamená arylaminó.
40. 48. Sloučenina podle 15, kde D znamená aryl.

    . ...... , . - -------- ” ··’ ' ~ ------ .......a*’ ?·-·'-
41. 49. Sloučenina podle nároku 15, kde F znamená arylaminó.
42. 50. Sloučenina podle nároku 15, kde D znamená aryl a F znamená aryjamjnň· ....... ....... .. .. —*-ι«·- -
43. 51. Sloučenina podle nároku 6, kde D znamená fenyl případně substituovaný v kterékoliv poloze 1 až 2 substituenty nezávisle vybranými za skupiny zahrnující halogen, nižší alkyl, amino, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, (CH2)rT, • · • »·· kde r znamená O až 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16 atomech uhlíku obsahující jeden nebo více heteroatomů, N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, amidino, guanidino, acylguanidino, cyklické deriváty amidino, guanidino, aminoguanidino, 5 nebo 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden nebo více atomů kyslíku, a případně substituovaný skupinou CONVV', kde V a V¹ nezávisle znamenají alkylový řetězec a nejméně jeden z nich ‘ obsahuje jeden nebo více bazických atomů dusíku a případně atomy kyslíku, nebo V a V společně- tvoří 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík.
44. 52. Sloučenina podle nároku 6, kde F znamená fenylamino případně substituovaný v kterékoliv poloze 1 až 2 substituenty nezávisle vybranými za skupiny zahrnující halogen, nižší alkyl, amino,, hydroxy, alkoxy, perhalogen-niŽší alkyl, karboxamido, (CH2)rT, kde r znamená 0 až 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16 atomech uhlíku obsahující jeden nebo více heteroatomů, N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, amidino, guanidino, acylguanidino, cyklické deriváty amidino, guanidino, aminoguanidino, 5 nebo 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden nebo více atomů kyslíku, a případně substituovaný skupinou CONVV', kde V a V nezávisle znamenají alkylový řetězec a nejméně jeden z nich obsahuje jeden nebo více bazických atomů dusíku a případně atomy kyslíku, nebo V a V společně tvoří 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík.
45. 53. Sloučenina podle nároku 6, kde D znamená fenyl a F znamená fenylamino a oba jsou případně a nezávisle na sobě substituovaný v kterékoliv poloze 1 až 2 substituenty nezávisle vybranými za skupiny zahrnující halogen, nižší alkyl, amino, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, (CH2)_rT, «Ο kde r znamená O až 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16 atomech uhlíku obsahující jeden nebo více heteroatomu, N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, 'amidi'no7 guaniďinoTTicy lguanidino , cyklické deriváty amidino, guanidino, aminoguanidino, 5 nebo 6 .členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případné jeden nebo více atomů kyslíku, a případně substituovaný skupinou CONVV¹, kde V a V nezávisle znamenají alkylový řetězec a nejméně jeden z nich obsahuje jeden nebo více bazických atomů dusíku a případně atomy kyslíku, nebo V a V společně tvoří 6 členný kruh obsahující ' nejméně jeden bazický dusík.

    .4 '
46. 54. Sloučenina podle nároku 15, kde D znamená fenyl případně substituovaný v kterékoliv poloze 1 až 2 substituenty nezávisle vybranými za skupiny zahrnující halogen, nižší alkyl, amino, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, (CH2.)rT, kde r znamená 0 až 3 a T znamená alkylový řetězec.o 0 až 16 atomech uhlíku obsahující jeden nebo více heteroatomu, N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, amidino, guanidino, acylguanidino, cyklické deriváty amidino, guanidino, aminoguanidino, 5 nebo 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden nebo více atomů kyslíku, a případně Substituovaný skupinou CONVV’, kde V a V

    - -·* nezávisle' znamenaj í alkylový řetězec' a nejméně jeden z nich¹'“’ obsahuje jeden nebo více bazických atomů dusíku a případně atomy kyslíku, nebo V a V společně tvoří 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík.

    ........ Μ>1«- ·ΙΪΙ I . ' ............ _: IJHW I,!» II»,Μ í. I..,.
47. 55. Sloučenina podle nároku 15, kde F znamená fenylamino případně substituovaný v kterékoliv poloze 1 až 2 substituenty nezávisle vybranými za skupiny zahrnující halogen, nižší alkyl, amino, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, (ČH₂)rT, kde r znamená 0 až 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16 v

    to to

    i.

    atomech uhlíku obsahující jeden nebo více heteroatomů, N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, amidino, guanidino, acylguanidino, cyklické deriváty amidino, guani'diňo Γ 'aminoguanidino, 5 nebo’6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden nebo více atomů kyslíku, a případně substituovaný skupinou CONVW, kde V a V nezávisle znamenají alkylový řetězec a nejméně jeden z nich obsahuje jeden nebo více bazických atomů dusíku a případně atomy kyslíku, nebo V a V společně tvoří 6 členný kruh obsahující ne jméně“jeden bazický dusík. ' -
48. 56. Sloučenina podle nároku 15, kde D znamená fenyl a F znamená fenylamino a oba jsou případně a nezávisle na sobě substituovaný v kterékoliv poloze 1 až ,2 substituenty nezávisle vybranými za skupiny zahrnující halogen, nižší alkyl, amino,, hydroxy, alkoxy, perhalogen-nižší alkyl, karboxamido, (CH2)rT, kde r znamená 0 až 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16 atomech uhlíku obsahující jeden nebo více heteroatomů,

    N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, amidino, guanidino, acylguanidino, cyklické. deriváty amidino, guanidino, aminoguanidino, 5 nebo 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden nebo více atomů . kyslíku, a případně .substituovaný skupinou CONVV¹, kde V a V nezávisle znamenají alkylový řetězec a ne jméně jeden z nich obsahuje jeden nebo více bazických atomů dusíku a případně atomy kyslíku, nebo V a V¹ společně tvoří 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík.

    «_
49. 57. Sloučenina podle nároku 6, kde D znamená fenyl připadne * substituovaný halogenem.
50. 58. Sloučenina podle nároku 6, kde F Znamená fenylamino případně substituovaný halogenem nebo (CH2)rT, kde r znamená 0 až 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16 atomech uhlíku obsahující ť

    jeden nebo více heteroatomú, N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, amidino, guanidino, acyIguanidino, cyklické deriváty guanidino, aminoguanidino, 5 nebo 6 členný kruh 'obsahuj ící”nejméně jeden bazický dusík a případně jeden' nebo více atomu kyslíku.

    ít.
51. 59. Sloučenina podle nároku 6, kde D znamená fenyl případně substituovaný halogenem a F znamená fenylamino případně substituovaný halogenem.nebo (CHžlrT, kde r znamená 0 až 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16· atomech uhlíku obsahující jeden nebo více heteroatomú, N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, amidino, guanidino, acylguanídino, cyklické deriváty guanidino, aminoguanidino, 5 nebo 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden nebo více atomů kyslíku.
52. 60. Sloučenina podle nároku 15, kde D'znamená fenyl případně substituovaný halogenem.
53. 61. Sloučenina podle nároku 15, kde F znamená fenylamino případně substituovaný halogenem nebo (CHajrT, kde r znamená 0 až 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16 atomech uhlíku obsahující jeden nebo více heteroatomú, N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, amidino, guanidino, acylguanídino, cyklické deriváty guanidino, aminoguanidino, 5 nebo 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden nebo více atomů kyslíku.
54. 62. Sloučenina podle nároku 15, kde D znamená fenyl případně substituovaný halogenem a F znamená fenylamino případně substituovaný halogenem nebo (CH2)rT, kde r znamená 0 až 3 a T znamená alkylový řetězec o 0 až 16 atomech uhlíku obsahující jeden nebo více heteroatomú, N-sulfonylovanou aminoskupinu, amidoximo, N-aminoguanidino, amidino, guanidino, acylguanídino, cyklické deriváty guanidino, aminoguanidino, 5 nebo 6 členný kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden nebo více ·· ·· atomů kyslíku.
55. 63. Sloučenina, podle nároku 6, nebo 4-fluorfeny1.

    kde D znamená fenyl, 4-chlorfenyl
56. 64. Sloučenina podlenároku 15, kde D znamená fenyl, 4-chlorfenyl nebo flurofenyl.
57. 65. Sloučenina podle nároku 58, kde r je od 0 do 2 atomů uhlíku a T znamená jeden ze skupiny zahrnující amino,. alkylamino, dialkylamino, guanidino, acylguanidino, cyklický amidino, cyklický guanidino, alicyklický kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden atom kyslíku.
58. 66. Sloučenina podle nároku 61, kde r je ve významu od 0 do 2 atomů uhlíku a T znamená jeden ze skupiny zahrnující amino,. alkylamino, dialkylamino, guanidino, acylguanidino, cyklický amidino, cyklický guanidino, alicyklický kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden atom kyslíku.
59. 67. Sloučenina podle nároku 6, kde D znamená fenyl, 4-chlorfenyl nebo 4-fluorfenyl a F znamená fenylamino případně substituovaný halogenem nebo (CHž) rT,”kde ř je ve’významu od 0 'do’ 2 atomů uhlíku a T znamená jeden ze skupiny zahrnující amino, alkylamino, dialkylamino, guanidino, acylguanidino, cyklický amidino, cyklický guanidino, alicyklický kruh obsahující nejméně jeden ’bazický dusík^a^řípadně^Teden atom kyslíku.
60. 68. Sloučenina podle nároku 15, kde D znamená fenyl, 4-chlorfenyl nebo 4-fluorfenyl á F znamená fenylamino případně substituovaný halogenem nebo (CHzjrT, kde r je ve významu od 0 do 2 atomů uhlíku a T znamená jeden ze skupiny zahrnující amino,

    I • fa

    C fa β β ·· · fa fa · · · · · ♦ ·· · ♦ · · • · · V · · ···· · • fa fa fa · fa fatfafa fafa ·· · alkylamino, dialkylamino', guanidino, acylguanidino, cyklický . amidino, cyklický guanidino, alacyklický kruh obsahující nejméně jeden bazický dusík a případně jeden atom kyslíku.
61. 69. Sloučenina podle nároku 6, kde. D znamená fenyl, 4-chl-orfenyl nebo 4-fluorfenyl a F znamená fenylamino, 4-fluorfenylamino,

    4-chlorfenylamino.
62. 70..S1oučenina podle nároku 15, kde D'znamená’feny1, 4-chlorfenyl nebo 4-f.luorf enyl a F znamená fenylamino, 4-fluorfenylamino, 4-chlorfenylamino.
63. 71. Sloučenina podle nároku 67 kde znamená 1 nebo 2 a T znamená ' amino, diethylamino, 1-piperazino, 4-morfolino, guanidino.
64. 72. Sloučenina podle 68 kde r znamená 1 nebo 2 a T znamená amino, diethylamino, 1-piperazino, 4-morfolino, guanidino.·