CZ303168B6 - Farmaceutický prostredek - Google Patents

Abstract

Farmaceutické prostredky, obsahující epothilon ve forme infúzního koncentrátu, infúzní roztok obsahující takový farmaceutický prostredek, zpusob prípravy prostredku pro intravenózní podávání zredením farmaceutického prostredku a použití farmaceutického prostredku pro výrobu léku pro parenterální podání.

Description

Farmaceutický prostředek

()blast techniky

Předložený vynález se týká farmaceutických prostředků, obsahujících epothilony. a zvláště farmaceutických prostředků, které jsou aplikovatelné parenterálně, například intravenózně.

io Dosavadní stav techniky

Epothilony jsou skupina cytotoxických látek vzorce I, které stabilizují mikrotubuly (viz K. Gerth a spol.: J. Antibiot. 49, 560-563 (1966); nebo Hoelle a spol.: DE 41 38 042). Typickými reprezentanty jsou epothilon A, kde R je atom vodíku, a epothilon B. kde R je methylová skupina.

týlo sloučeniny jsou sestnacticlenne makrolidy se sedmi chiralnimi centry. Mohou rovněž obsahovat různé funkční skupiny. Tak například mohou obsahovat jiné cyklické systémy, jako je epo20 xidový kruh a/nebo thiazolový kruh. Mohou obsahovat dvě volné derivatizovatelné hydroxylové skupiny a samotný makrolid může obsahovat esterovou vazbu. Epothilony a jejich syntézy jsou popsány například ve zveřejněné PCT přihlášce WO 93/10121 a ve zveřejněné přihlášce DE41 38 042 A2, na které se tímto odkazujeme. Typické deriváty epothilonu ajejich syntézy jsou popsány v publikované PCT přihlášce WO 97/19086 a v publikované PCT přihlášce

WO 98/25929, na které se rovněž odkazujeme. Epothilony v této přihlášce se rozumí hlavně epothilon A nebo epothilon B nebo jejich soli a deriváty, nebo jejich směsi. Epothilon A nebo B může být použit samotný, nebo se mohou použít směsi A a B, je však výhodné použít výhradně Λ nebo výhradně B, nejvýhodněji výhradně epothilon B,

Dokument Dai-Shi-Su a kol.: „Structure-Activity Relationship of the Epothilones and the First In Vivo Comparison With Paclitaxel“, Angew, Chemie Int. Ed. Engl. 1997, 36, No. 19. str. 2093 až 2096, popisuje roztoky epothilonu v dimethylsulfoxidu nebo ve vodě, ale neobsahuje žádnou zmínku o rozpustnosti epothilonu v alkoholech a N-alkylpyrrolidonu. Dokument WO 98/25929 uvádí obecně, že epothilony mohou být formulovány jako lyofilizáty, ale žádná konkrétní inťor⁷ 5 mace o takových lyofilizátech v tomto dokumentu není.

Cytotoxická činidla jsou dobře známa jako léčiva pro léčbu nádorů. Protinádorová účinnost mnoha těchto sloučenin spočívá v inhibici proliferace buněk, vedoucí k indukci apoptózy a odumírání buněk. Působení většiny cytotoxických látek se děje zasahováním do syntézy DNA a/nebo

RNA. U určitých cytotoxických sloučenin, například u sloučenin taxanové skupiny (například u paclitaxelu), nebo u epothilonu, však jejich aktivita spočívá v zasahování do mikrotubulámí dynamiky. Mikrotubuly jsou důležitým a atraktivním cílem pro vývoj nových protirako vinných léčebných prostředků.

Zatím však existuje jen málo publikací, týkajících se léčebných prostředků, vhodných pro epothilony. Nalezli jsme, že šestnáctičlenný makrolidový systém je zvláště náchylný k degradaci.

Navíc díky špatné rozpustnosti těchto sloučenin je velmi obtížné připravit z nich prostředky pro

- I CZ 303168 116 parenterální aplikaci. Spatně rozpustné sloučeniny se mohou běžně rozpustit zahříváním rozpouštědla během rozpouštěeího pochodu. Výše uvedené sloučeniny jsou však vysoce reaktivní a mohou se při zvýšené teplotě rozkládat. Dále mohou tyto vysoce reaktivní sloučeniny podléhat rozkladu během dlouhého skladování ve vodných roztocích. Byly popsány koncentrované roztoky mikrotubulárně účinné látky Taxolu®, které se mohou zředit vodným médiem před intravenózním podáním, l akové roztoky však obvykle obsahují povrchově aktivní látku, jako je Cremophordí) (polyethoxylovaný ricinový olej). Je dobře známo, že povrchově aktivní látky jako je Cremophor® mohou li pacientu vyvolat alergické reakce.

Vyvstává tedy potřeba komerčně přijatelných farmaceutických prostředků, vhodných pro epoIhilony, které by se daly skladovat, například v lednici, například při 2 až 8 °C.

Podstata vynálezu

Překvapivě jsme nalezli způsob, jak je možno zlepšit rozpustnost epothilonu. například epothiloηιι Λ nebo epothilonu B, a/nebo je rychleji uvést do roztoku, aniž by se použilo povrchově aktivní činidlo, například povrchově aktivní činidlo o hodnotě 11LB rovné nebo vyšší než 10, například Cremophor®, a aniž by to snížilo jejich účinnost.

Jeden aspekt předloženého vynálezu se tedy týká farmaceutického prostředku, obsahujícího epothilon, například epothilon A nebo epothilon B, který je ve formě infúzního koncentrátu a spolu s epothilonem obsahuje farmaceuticky přijatelné organické rozpouštědlo, zvolené ze skupiny (i) alkoholů, nebo (ii) N-alkylpyridonů. Tento prostředek dále budeme nazývat jako prostředek podle vynálezu.

Infúzní koncentrát nevyžaduje použití povrchově aktivní látky ktomu. aby se zlepšila rozpustnost epothilonu, například epothilonu A a epothilonu B, a/nebo aby se urychlilo rozpouštění. Jak bylo řečeno výše, povrchově aktivní látky jako polyhydrogenovaný přírodní nebo hydrogenovaný ricinový olej, například o hodnotě HLB vyšší než 10, například Cremophor®, mohou způsobit alergické reakce a rovněž mohou vylučovat změkčovací látky ze standardních polyvinylových (PVC) nádob, hadiček apod. V důsledku toho, pokud se povrchově aktivní látky použijí, může být nutné, aby se použily speciální infúzní přístroje, například nitroglycerinové hadičky a nádoby z jiného materiálu než z plastické hmoty, například skleněné nádoby, skleněné trubičky apod.

S výhodou se rozpouštědlo zvolí ze skupin obsahujících (i) alkohol s řetězcem o délce přinejmenším dva atomy uhlíku, například o délce dva až pět atomů uhlíku, například dva nebo tři nebo Čtyři atomy uhlíku, nebo (ii) N-alkylpyrrolidon, ve kterém alkylová skupina obsahuje jeden az čtyři atomy uhlíku, například N-methylpyrrolidon. Typickým příkladem alkoholů jsou například s vodou mísitelný alkohol, například absolutní ethanol nebo glycerol. Jiné alkoholy zahrnují glykoly, například jakýkoliv glykol získatelný z oxidu jako je ethylenoxid, například propylenglykol. Jiným příkladem jsou polyoly, například polyalkylenglykoly, například poly(C₂_3)alkylenglykol.

Ve výhodném provedení je farmaceuticky přijatelným organickým rozpouštědlem polyethylenglykol, například s výhodou o molekulové hmotnosti 200 až 600 daltonů, výhodněji 200 až 400 daltonů, zvláště 300 daltonů. Polyethylenglykoly se mohou použít v destilované formě a mohou být charakterizovány například jednou nebo více z následujících vlastností: (í) obsah ethylenoxid maximálně 20 ppm, typicky méně než 1 ppm, například 0,1 až 0,5 ppm, (ii) hodnota pH mezi 4,0 a 7,0, a (iii) nepřítomnost redukujících látek a aldehydů (stanovená podle stupně zabarvení referenční kapaliny obsahující soli chloridu železitého (žlutý roztok) nebo soli chloridu kobaltu (červené roztoky), za použití experimentálních postupů popsaných v publikaci European Pharmacopoeía, 3. vyd., 1997, Degree of coloration of liquids, kapitola 2.2.2, str. 15-17, Council of Europe, Strassbourg, na kterou se zde odkazujeme). Odborník si uvědomí, že se mohou použít polyethylenglykoly o různé molekulové hmotnosti, pokud jsou fyziologicky přijatelné. Výše uvedená . i _

CZ 303168 Bó rozpouštědla mohou samozřejmě obsahovat zbytkovou vodu, pocházející z jejich přípravy, nebo pohlcenou z atmosféry, například až do nasycení, například až do 2 %, například až do 0,5 %, například typicky méně než 0,1 %, například od 0,01 do 0,05 %.

s V dalším výhodném provedení se farmaceuticky přijatelné rozpouštědlo smíchá s vodou („přidaná voda“), například až do přibližně 45 % vody, například až do 30 %, například do 20 %, například 5 %. Typické příklady jsou směsi ethanol/voda, například 70 % (hmotn./obj.) ethanol, nebo směsi po lyethy len gly kol/voda, například 90 % (hmotn./obj.) polyethylenglykol.

ιο V ještě dalším výhodném provedení je voda přítomna až do 0,5% (hmotn./obj.) a v jiném výhodném provedení až do 45 % (hmotn./obj.).

Epothilony, například epothilon A nebo epothilon B, mohou být přítomny v infúzním koncentrátu v koncentraci 0,1 až 100 mg/ml, například 1 až 100 mg/ml, výhodněji 0,5 až 50 mg/ml, ještě is výhodněji 0,5 až 10 mg/ml, a nejvýhodněji 1 mg/ml.

V jednom z výhodných provedení je epothilon přítomen v koncentraci 1 až 5 mg/ml.

Epothilon, například epothilon A nebo epothilon B, se může použít jako individuum, nebo jako

2o směs epothilonu, například jako směs epothilonu A a epothilonu B. Protože epothilon B má vyšší proti nádorovou aktivitu, může se ve farmaceutickém prostředku použít v nižší koncentraci než epothilon A. Pokud se epothilon A použije samotný, je jeho vhodná koncentrace 0,1 až 100 mg/ml, například 10 až 100 mg/ml, s výhodou 0,1 až 50 mg/ml, například 20 až 50 mg/ml, a obzvláště I mg/ml. Pokud se užije samotný epothilon B, je jeho preferovaná koncentrace od 0,1 do 50 mg/ml, například 10 až 50 mg/ml, například 1 až 50 mg/ml, a obzvláště 1 mg/ml.

Farmaceutický prostředek podle předloženého vynálezu ve formě infúzního koncentrátu se může připravit zpracováním, například rozpuštěním epothilonu ve farmaceuticky přijatelném rozpouštědle podle vynálezu, popřípadě s dalšími excipienty. Je výhodné, když se nepoužijí žádné jiné excipienty, a když už jsou přítomny, pak v množství menším než 5 %, například menším než 2 %, například mezi 0,1 a 1,5 %.

Infúzní koncentráty podle předloženého vynálezu jsou výhodně uchovávány ve vhodných nádobách, například lékovkách, ve dvoukomorových lékovkách, nebo vampulích. Lékovky nebo ampule jsou typicky zhotoveny ze skla, například z borosilikátového skla nebo sod no vápenatokřemičitého skla. Lékovky nebo ampule mohou mít jakýkoliv vhodný objem, s výhodou je jejich velikost taková, aby stačily pojmout 1 až 5 ml, s výhodou 2 ml, infúzního koncentrátu. Nádobky mohou být uzavřeny s výhodou zátkami, které je možno propíchnout, například sterilními gumovými zátkami, které mohou poskytnout patřičné hermetické uzavření, přičemž umožňují přenos to kapaliny z nádobky nebo do nádobky.

Infúzní koncentráty podle předloženého vynálezu mohou být dlouhou dobu stálé, například až 12 až 36 měsíců, například 24 měsíců, pri teplotách přinejmenším 2 až $ °C, jak ukazují standardní testy stability, například jak je popsáno v příkladech.

Dále, infúzní koncentráty se velmi málo vypařují, mohou být připravovány s použitím standardního vybavení (například není nutné používat zařízení bezpečné proti výbuchu), a pokud se uchovávají v nádobkách, je možno používat gumové zátky, aniž by se zátky ničily.

Před parenterálním, například nitrožilním, podáním epothilonu pacientovi se infúzní koncentráty mohou ředit farmaceuticky přijatelným organickým rozpouštědlem, například vodným médiem, vhodným pro parenterální aplikaci. Parenterálním podáním se rozumí podání infuzí nebo injekcí.

-3CZ 303168 B6

Další aspekt vynálezu se týká in fúzního roztoku, obsahujícího směs infúzního koncentrátu jak je definován výše a ředidla, zvoleného z farmaceuticky přijatelného organického rozpouštědla, kterým je s výhodou vodné médium.

f armaceuticky přijatelné rozpouštědlo, použité jako ředidlo, může být jakékoli z rozpouštědel nebo kombinací rozpouštědel, používaných při přípravě infúzního koncentrátu. Preferována je však voda, tj. voda pro injekce. Infúzní roztok má s výhodou tentýž, nebo v podstatě tentýž, osmotický tlak jako tělní tekutina. Ředidlo proto s výhodou obsahuje isotonické činidlo nebo činidla, které (nebo která) nastaví osmotický tlak infúzního roztoku na hodnotu stejnou, nebo téměř stejnou, jako má tělní tekutina.

Jako isotonické činidlo (nebo činidla) může být zvoleno jakékoliv činidlo, známé v oboru, například mannit, dextróza, glukóza a chlorid sodný. S výhodou je isotonickým činidlem glukóza nebo chlorid sodný. Isotonické činidlo (nebo Činidla) se může použít v množstvích, které nastaví osmotický tlak infúzního roztoku na hodnotu stejnou, nebo v podstatě stejnou, jako má tělní tekutina. Přesná potřebná množství se mohou stanovit rutinními experimenty a mohou záviset na složeni infúzního roztoku a na charakteru isotonického činidla nebo činidel. Pri volbě vhodného konkrétního isotonického činidla nebo činidel je nutno brát v úvahu vlastnosti epothilonu, například epothilonu A nebo epothilonu B. Tak například, když se použije epothilon B sám nebo v kombinaci s epothilonem A, může použití některého isotonického činidla (nebo činidel) způsobit zakalení infúzního roztoku. Tento zákal je možno připsat rozpouštění epothilonu, například epothilonu B.

Překvapivě jsme nalezli, že když se jako isotonické činidlo použije glukóza, tento základ se po dlouhou dobu, například 24 hodin, neobjeví, pokud se objeví vůbec.

Koncentrace isotonického činidla nebo činidel ve vodném médiu bude záviset na charakteru použitého isotonického činidla nebo činidel; koncentrace je s výhodou 5 % nebo méně. Když se použije glukóza, je výhodná koncentrace od 1 do 5 % (hmotn./obj.), zvláště 5 % (hmotn./obj.). Když se použije chlorid sodný, jsou výhodná množství až do I % (hmotn./obj.), zvláště 0,9 % (hmotn Λ obj.).

Infúzní roztoky podle vynálezu mohou obsahovat další excipienty, běžně užívané v intravenózně podávaných prostředcích. Tyto excipienty zahrnují antioxidanty. Antioxidanty se mohou použít aby se chránil epothilon, například epothilon B, proti oxidativní degradaci. Jako antioxidant je inožno použít jakýkoliv z antioxidantů známých v oboru, který je vhodný pro intravenózní prostředky. Množství antioxidantů je možno stanovit rutinními experimenty. Jako alternativu k přidání antioxidantů, nebo spolu sjeho použitím, je možno antioxidačního účinku dosáhnout odstraněním kyslíku (vzduchu), aby nemohl přijít do styku s infúzním roztokem. Toho se snadno dosáhne, když se nádobka, obsahující daný infúzní roztok, profoukne inertním plynem, například dusíkem.

Množství ředidla, které se smísí s infúzním koncentrátem, aby vznikl infúzní roztok, se zvolí podle žádané koncentrace epothilonu, například epothilonu B, ve výsledném infúzním roztoku. Infúzní roztok se s výhodou připravil smísením obsahu lékovky nebo ampulky výše zmíněného infúzního koncentrátu s ředidlem, například 5 % (hmotn./obj.) roztokem glukózy ve vodě pro injekce, a to ve vhodné nádobě, například v infúzním vaku nebo infúzní láhvi tak, aby výsledný objem byl mezi 50 ml a 1000 ml, například 200 ml a 1000 ml, nejvýhodnějí mezi 50 a 100 ml. Takto vzniklý roztok se může s výhodou použít okamžitě nebo krátce po přípravě, například během 6 hodin. Jinou možností je, že se infúzní koncentrát a určené množství ředidla umístí v oddělených komůrkách dvoj komorového systému lékovek a obě složky se smíchají bezprostředně před intravenózním podáním pacientovi.

Dále se popisuje farmaceutický prostředek ve formě lyofilizo váného prostředku, obsahujícího epothilon, například epothilon A nebo epothilon B. Protože epothilony A i B jsou špatné roz-4CZ 303168 B6 pustne, lyofilizátu obsahujícího pouze epothilon, například epothilon A nebo epothilon B, může být velmi malé množství, než aby se s ním dalo pohodlné pracovat, například než aby se získal jednotný produkt nebo než aby byl dokonce vizuálně detekovatelný. Je proto vhodné v popsaném tyoťilizovaném prostředku použít excipienty, které zvyšují obsah pevného materiálu a tudíž i objem lyofilizovaného prostředku. Vhodnými excipienty mohou být jakékoliv excipienty, které samotné nebo v kombinaci zvyšují objem lyofilizovaného prostředku, aniž by nepříznivě interagovaly s epothilonem, například ho destabilizovaly nebo jinak snižovaly jeho účinnost. Navíc musí být tyto excipienty vhodné pro použité farmaceutické prostředky, například pro parenterální, například intravenózní farmaceutické prostředky. Proto pri volbě excipientu nebo excipientů io je nutné uvážit nejen charakter lyofilizovaného prostředku, ale také charakter konečné farmaceutické lékové formy. Příklady vhodných excipientů zahrnují fosforečnan sodný nebo draselný, kyselinu citrónovou, kyselinu vinnou, želatinu, laktózu a jiné karbohydráty jako je dextróza, mannit a dextran a jakékoliv cyklodextriny, vhodné pro intravenózní použití, například betacyklodextrin. Typické beta-cyklodextriny zahrnují také deriváty beta-cyklodextrinů, například alkyl- nebo allylderiváty nebo hydroxyalkylderiváty, které například vznikají kondenzační reakcí beta-cyklodextrinu s oxidy, například s propylenoxidem. Preferovaným beta-cyklodextrinovým derivátem může být hydroxypropyl-beta-cyklodextrin. Výhodným hydropropyl-beta-cyklodextrinem může být kterýkoliv derivát, popsaný Rogerem A. Rajewskim v časopise Joumal of Pharmaceutical Sciences, sv. 85, č. 11, str. 1142 až 1169 (listopad 1996), na který zde odkazuje20 me.

Pomocí uvážlivého výběru excipientů nalezl předkladatel, zeje možné připravit vhodně objemný lyofilizovaný prostředek, obsahující epothilon, například epothilon A nebo epothilon B, ve kterém epothilon A nebo epothilon B mají zlepšené rozpustnost™ charakteristiky, nebo který způso25 buje rychlejší rozpouštění epothilonu, ale nijak přitom nepříznivé neovlivňuje účinnost epothilonu.

Excipienty nebo jejich směsi mohou reprezentovat 50 až 99,9 % celkového obsahu pevných látek v lyofilizovaném prostředku, s výhodou 90 až 99 %, například 95 % celkového obsahu pevných io látek v uvedeném prostředku.

Epothilon může reprezentovat 100 % celkového obsahu pevných látek v lyofilizovaném prostředku, i když je výhodnější, aby byl zastoupen jen v množství od 0,1 do 10 %, lépe 0,1 až 1,5 %, například 1,2 % celkového obsahu pevných látek.

Pokud množství epothilonu a cyklodextrinu nebo mannitu nedávají dohromady 100 % celkového obsahu pevných látek v lyofilizovaném prostředku, může se zbytek pevných látek doplnit jakýmkoliv excipientem, obvykle používaným pro lyofilizáty, které se mají zředit (rekonstituovat) pro farmaceutické použití, například jakýmkoliv excipientem, uvedeným výše.

»0

Popsané lyofilizované prostředky se mohou připravit z roztoků (v dalším uváděných jako „původní roztoky“), obsahujících epothilon, například epothilon A nebo epothilon B. a vhodné excipienty jak jsou definovány výše. Vhodná rozpouštědla pro takové původní roztoky jsou bud’ čistá voda nebo vodou zředěná rozpouštědla, obsahující farmaceuticky přijatelná s vodou mísitel45 ná rozpouštědla, například alkoholy, zvláště ethanol nebo polyethylenglykol.

Původní roztoky mohou obsahovat od 0,01 % do 0,5 % (hmotn./obj.) epothilonu, například epothilonu A nebo epothilonu B.

Původní roztoky se mohou připravit rozpuštěním epothilonu, například epothilonu A nebo epothilonu B, a excipientů ve vhodném rozpouštědle, a následnou filtrací roztoku přes filtr, například sterilní 0,22 mikronový filtr. Takto získaný původní roztok se plní do lékovek vhodného objemu, s výhodou o objemu 30 ml a objemu náplně 4,2 ml.

-5CZ 303168 B6

Dále se popisuje způsob přípravy lyolllizovaného prostředku, který sestává z následujících kroků: (i) smísení epothilonu, například epothilonu A nebo epothilonu 13, s farmaceuticky přijatelným exeipientem, například inannitein nebo eyklodextrinetn, například hydroxy propyl—beta-cyklodextriuem, ve vhodném rozpouštědle, čímž se získá původní roztok, a (ii) dehydratace původního roztoku.

Lyolllizaee se může provádět známými technikami. Výhodný je postup, pri kterém se výše zmíněné naplněné nádobky zmrazí v lyofilizaění komoře po dobit přibližně 3 hodiny při teplotě pod eutcktickým bodem, s výhodou přibližně -40 °C. Pak se lyofilizaění komora evakuuje na tlak přibližně OJ až 0,2 mil i Ion*. Teplota v komoře se pak může zvýšit, aby zmrzlé kapaliny mohly subliinovnt. Výhodné je nechat teplotu pri lyofilizaei vystoupit na přibližně 0 °C a udržovat jí po dobu 8 až 15 hodin.

Lyofilizovaný prostředek se může použít při přípravě parenterálních prostředků a proto se lyofilizaení pochod provádí s výhodou za sterilních podmínek, například s použitím aseptických výrobních postupů nebo s ozářením. Aseptieká příprava roztoku, obsahujících farmaceuticky aktivní sloučeniny, aseptické plnění lékovek a lyofilizaění postupy za aseptických podmínek jsou odborníkům dob ře zn á m y.

Obsah vlhkosti v takto získaném lyofilizovaném prostředku může být 3 % nebo méně, vztaženo na celkovou hmotnost lyo lil izo váného prostředku. Případně se však po lyofilizací může zařídit zvlhčovači stupeň, ve kterém se do lyofilizaění komory uvádí sterilní vodní pára za atmosférického nebo sníženého tlaku, jak bylo uvedeno výše. Pokud je zvlhčovači stupeň prováděn za sníženého tlaku, pak samozřejmě s uváděním vodní páry múž.e tlak kolísat. Změny tlaku se dají sledovat a pokud je to nutné, tlak se může upravovat v oboru dobře známými způsoby. Zvlhčovači krok se může ukončit během 4 až 8 hodin, v závislosti na tom, zdaje prováděn za atmosférického nebo sníženého tlaku.

Lyofilizované prostředky, získané s použitím zvlhčovacího kroku se budou v dalším označovat jako hydratované lyofilizáty. Tyto hydratované lyofilizáty mohou obsahovat od 0,1 do 5 % hmotnostních vody.

Popsané lyofilizované prostředky mohou být k dispozici ve formě nádobek obsahujících jednotlivé dávky. Nádobky s jednotlivými dávkami mohou mít jakoukoliv vhodnou velikost. „Vhodnou velikostí“ se rozumí velikost, vhodná z hlediska objemu roztoku, který bude nutný k rekonstituování lyofilizovaného prostředku. K přípravě těchto dávkových forem se mohou použít jakékoliv vhodné nádobky. Pojmem „vhodná“ se rozumí jakákoliv nádobka, která se dá použít pri postupech aseptického plnění, je schopná uchovávat sterilní podmínky a nereaguje s lyofilizovaným prostředkem. S výhodou se používá skleněných nádobek, například ze skla typu 1, které mohou být opatřeny zátkou, například sterilní gumovou zátkou, která spolu se stěnami nádobky tvoří hermetický uzávěr. Zátky s výhodou mohou být upraveny tak, aby se k lyofilizovanému prostředku uvnitř nádobky mohlo přidat rozpouštědlo, například voda pro injekce.

Popsané lyofilizované prostředky mohou být stálé při skladování až 24 až 36 měsíců pri teplotě 2 až 30 °C. Lyofilizované prostředky, uchovávané po tuto dobu, nevykazují žádné známky degradace ajejich rozpustnostní charakteristiky zůstávají nezměněny.

Když je třeba připravit parenterální, například intravenózní, lékovou formu epothilonu, lyofilizovaný prostředek se rekonstruuje, s výhodou těsně před podáním.

Rekonstituce se provede rozpuštěním lyofilizovaného prostředku ve vodě nebo v nějakém jiném farmaceuticky přijatelném rozpouštědle, jak bylo popsáno výše, například ve fyziologickém roztoku, ve vodném roztoku farmaceuticky přijatelného alkoholu, například ethanolu, propylenglykolu, polyethylenglykolu, například polyethylenglykolu 300 apod., nebo v jiné sterilní kapalině, injikovatelné za aseptických podmínek. Nádobka projedou dávku může být naplněna vhod-6CZ 303168 B6 ným množstvím rozpouštědla s ohledem na koncentraci epothilonu, například epothilonu A nebo epothílonu B. která je požadovaná pro parenterální podání. Takový rekonstituovaný lyofilizovaný prostředek se může s výhodu použít okamžitě nebo během krátké doby po přípravě, například během 6 hodin.

Farmaceutický prostředek podle předloženého vynálezu ve vhodné formě pro parenterální, například intravenózní, podání, například inťúzní roztok připravený zředěním infúzního koncentrátu nebo rekonstituci lyotilizovaného prostředku se může plnit do nádobek, zvolených z jakýchkoliv obvyklých nádobek, které nejsou reaktivní vůči uvedeným farmaceutickým prostředkům. Vhodné io jsou nádobky ze skla výše uvedených typů, i když vhodnější jsou nádobky z umělé hmoty, například plastikové ínfúzní vaky.

Plastikové nádobky mohou být v podstatě zhotoveny z termoplastických polymerů. Materiály z umělé hmoty mohou ještě obsahovat různé přísady, například pláštifikátory, plnidla, antíoxi15 danty, antistatické látky ajiné v oboru běžné přísady.

Umělé hmoty, vhodné pro zředěné prostředky podle předloženého vynálezu, by měly být odolné vůči zvýšeným teplotám při tepelné sterilizaci. Výhodné jsou plastikové infúzní vaky z polyvínylchloridových materiálů, které jsou v oboru známé.

Velikost nádobek se může pohybovat v širokém rozmezí. Při volbě velikosti nádobky se musí brát v úvahu rozpustnost epothilonu v daném rozpouštědle, snadnost manipulace a popřípadě uskladnění nádobky. Je výhodné používat nádobky, které mohou pojmout mezi 200 a 1000 ml, například 250 až 1000 ml, zředěného prostředku podle předloženého vynálezu.

Zředěný prostředek podle předloženého vynálezu může být s výhodou sterilní. Sterilizace se jednoduše provede například ozářením nebo filtrací uvedeného zředěného prostředku přes sterilní filtrační membrány. Aseptická příprava jakéhokoliv prostředku v kapalné formě, aseptické plnění lékovek a/nebo kombinace kapalin pro parenterální aplikaci s vhodným ředidlem za aseptických .io podmínek jsou odborníkům dobře známy.

Zředěný prostředek podle předloženého vynálezu je vhodný pro léčbu a prevenci maligních proliferativních poruch, například pro indikace a stavy popsané ve spisech WO 93/10121 a DE 41 38 042 A2, na jejichž obsah zde odkazujeme. Prostředek podle vynálezu může být použit pro léčbu nádorového onemocnění, například melanomu, rakoviny vaječníků, rakoviny pankreatu, neuroblastomu, rakoviny močových cest, rakoviny mozku, rakoviny zažívajícího traktu nebo s výhodou rakoviny tlustého střeva a konečníku, rakoviny prostaty, rakoviny prsu, rakoviny plic (zvláště „non-small cell lung^kt), nebo epiteliální, zvláště epidermoidní, například cervikální, rakoviny. Navíc zředěný prostředek podle vynálezu má dobré léčebné účinky při léčbě stavů, pro to které je stejným způsobem používán Paclitaxel®. U určitých nádorů nabízejí epothilony lepší léčebné účinky než Paclitaxel®. U určitých nádorů, například určitých typů plicních nádorů, například A549, nabízí epothilon B lepší léčebné účinky než Paclitaxel®.

Zředěný prostředek podle předloženého vynálezu může obecně být aplikován v množství, které je terapeuticky účinné proti proliferativnímu onemocnění, které může být léčeno podáváním epothilonu, například epothilonu A a/nebo epothilonu B, zvláště epothilonu B. Taková proliferativní onemocnění zahrnují kteréhokoliv proliferativní onemocnění, jak bylo uvedeno výše, zvláště pak nádorová onemocnění. Působení terapeuticky účinného množství se projevuje snížením proliferace, tj. snížením rychlosti růstu nádoru nebo dokonce (lépe) regresí nádoru, nebo (nejlépe) jeho vymizením. Přesné množství a doba podávání závisí na charakteru epothilonu, například epothilonu A, epothilonu B, nebo jejich směsi, na typu maligně proliferuj ících buněk, charakteristických pro daný nádor, na závažnosti pacientova stavu, a na rychlosti podávání, právě tak jako na pacientově zdravotním stavu a odpovědi na léčbu.

-7CZ 303168 B6

Farmaceutický prostředek podle předloženého vynálezu ve vhodné formě pro parenterální aplikaci, například ve formě in fúzního roztoku, připravovaného zředěním infúzního koncentrátu nebo rekonstituci lyofilízovancho prostředku, se rovněž může kombinovat s jinou proti nádorovou terapii, známou odborníkovi, například s radiační terapií, nebo se může podávat jako součást kombi5 načni terapie, při které se používá alespoň jedna jiná chemoterapeutická látka. Podávání kombinace aktivních látek může být současné nebo následné, přičemž jako první se může použít kterákoliv z účinných látek. Množství podaných aktivních látek závisí na účinnosti a místě působení každé z aktivních látek, právě tak jako na synergickém působení mezi látkami v kombinační terapii použitými.

Jiné chemoterapeutické látky mohou zahrnovat zvláště jakoukoliv chemoterapeutickou látku, která se muže používat při léčbě nádorových onemocnění, jako jsou chemoterapeutika, odvozená z následujících tříd:

(Λ) Alky lačn i činidla, zvláště „cross-linking“ chemoterapeutika, s výhodou bis-alky lační činid15 la;

(B) protinádorová antibiotika, s výhodou doxorubicin (Adriamycin®, Rubex®);

(C) antimetabolity;

(D) rostlinné alkaloidy;

(E) hormonální činidla a antagonisti;

2o (F) modifikátory biologické odezvy, s výhodou lymfokiny nebo interferony;

(G) inhibitory protein tyrosin kináz a/nebo serin/threonin kináz;

(II) antisensní oligonukleotidy nebo deriváty oligonukleotidu; nebo (I) různé látky, nebo látky s jiným nebo neznámým mechanismem účinku, zvláště látky taxano25 vé skupiny, zvláště Taxoter®, nebo paclitaxel (Taxol®).

Zředěný prostředek podle předloženého vynálezu může být proto užitečný jako proti nádorový prostředek s jednou účinnou látkou, nebo jako součást kombinačního režimu pro léčbu různých nádorů.

Užitečnost všech zředěných prostředků podle předloženého vynálezu je možno pozorovat za použití standardních klinických testů, například na známých indikacích epothlionových dávek, které dávají stejné hladiny epothilonu v krvi; například při použití dávek epothilonu v rozmezí od přibližně 0,1 do 6 mg/m² pro týdenní léčbu a přibližně 0,3 až 18 mg/m² pro třítýdenní léčbu savce o hmotnosti 75 kilogramů, tj. dospělého člověka (1,73 m²), a na standardních zvířecích modelech. Tak například protinádorový účinek v jednodávkovem režimu se studuje na modelu lidské ovariální rakoviny SKOV3 a na modelu U373 gliomu.

Zvýšená biologická dostupnost epothilonu, podávaného ve formě zředěného prostředku podle vynálezu, se může stanovit standardními testy na zvířatech a klinickými pokusy, jak bylo například popsáno výše. Přesná množství podávaného epothilonu a farmaceutického prostředku mohou samozřejmě záviset na mnoha faktorech, například na léčeném stavu, na použitém epothilonu, na požadované délce léčby a na rychlosti podávání epothilonu. Tak například potřebné množství epothilonu a rychlost podávání se mohou určit na základě známých technik invivo a in vitro, například tak, jak je popsáno výše, přičemž se stanovuje jak dlouho zůstává daný epothilon v krevní plazmě na úrovni, přijatelné pro terapeutický účinek.

Zředěné prostředky podle předloženého vynálezu se mohou pohodlně aplikovat intravenózně v dávkách od přibližně 0,1 až 100 mg/m², například 0,2 až 100 mg/m², epothilonu A, a od při50 bližně 0,1 do 50 mg/m², například 0,2 až 50 mg/m³, epothilonu B. Výhodná dávka pro týdenní podávání se pohybuje mezi 0,1 a 6 mg/m², s výhodou 0,1 a 5, lépe 0,1 a 3, ještě lépe 0,1 a 1,7 mg/m^-, a nejlépe 0,1 a 1 mg/m²; a nejlépe 0,1 a 1 mg/m²; pro třítýdenní léčbu jsou dávky

-8CZ 303168 116 mezi 0,3 a 18 mg/m, s výhodou 0,3 a 15, lépe 0,3 a 12, ještě lépe 0,3 a 7,5 ing/m², a nejlépe 1,0a 3,0 mg/m. Tato dávka je s výhodou podávána lidem intravenóznč během 3 až 180 minut, lépe 2 až 120 minut, ještě lépe 5 až 30 minut, a nejlépe během 10 až 39 minut, například během 30 minut.

Koncentrace a dávkování mohou být s výhodou lakové, aby se dosáhlo účinné dávkové hladiny přibližně 0,5 až 15 mg/den, lépe I až 10 mg/den, a ještě lépe 2 až 8 mg/den. Dávka, obdržená intravenózním podáním a koncentrace v krvi se mohu přesně určit známými in vivo a in vitro technikami.

Metoda podávání epothilonu pacientovi potřebujícími léčbu cpothilonem spočívá v tom, že se zředěný prostředek podle předloženého vynálezu podá parenterálně pacientovi, potřebujícímu takovou léčbu. Přesněji řečeno, taková metoda podávání epothilonu zahrnuje (a) zředění farmaceutického prostředku podle vynálezu, například ve formě inťúzního koncentrátu nebo lyofil izovaného prostředku, vodným médiem, čímž se získá roztok vhodný pro parenterální, například intravenózní, podání a (b) podání takového roztoku pacientovi.

Dalším aspektem vynálezu proto je způsob přípravy farmaceutického prostředku pro intravenózní podávání inťúzního roztoku epothilonu pacientovi, spočívající v tom, že se zředí farmaceutický prostředek podle vynálezu vhodným médiem, čímž vznikne infúzní roztok pro intravenózní podávání.

Ještě další aspekt vynálezu se týká použití epothilonu při výrobě léčiva vhodného pro parenterální aplikaci.

Vynález je ilustrován následujícími příklady, které nijak neomezují rozsah předloženého vynálezu. Všechny procentické údaje jsou v hmotnostních procentech, pokud není uvedeno jinak. Jakékoliv komponenty farmaceutických prostředků mohou být dále popsány v publikaci: Fiedler, H.P.: „Lexikon der Hilfsstoffe fůr Pharmazie, Kosmetik und angrenzende Gebiete'\ Edition Cantor, D-7960 Aulendorf, 4. revidované a rozšířené vydání (1996), na kterou se odvoláváme.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Epothilon (15 mg B, nebo 50 mg A) se rozpustí v 98 až 100% propylenglykolu (1,0 ml). Roztok se sterilně zfiltruje přes filtr o velikosti pórů 0,22 mikronů a naplní se do 1 ml ampuli. Naplněné ampule se použijí pro uskladnění a odeslání. Naplněné ampule jsou stálé po dobu přinejmenším 12 měsíců při teplotě 2 až 8 °C. Před intravenózní aplikací se obsah ampule přidá do 250 až 1000 ml 5% roztoku glukózy ve vodě pro injekce.

Takto připravený intravenózní roztok je stálý 8 hodin při teplotě místnosti.

Příklady 2 až 7

Postup, popsaný v příkladu 1, se opakuje za použití systémů s absolutním a vodným ethanolem a různých systémů s polyethylenglykoíem jako rozpouštědlem (Tabulka 1).

-9CZ 303168 Β6

Tabulka I

Příklad	Rozpouštědlový systém
9	.absolutní ethanol
-3	polyethylenglykol 300
4	polyethylenglykol 400
5	50 až 100 3 ethanol
o	polyethylenglykol 300: 90 až 100 š
P i	polyethylenglykol 400: 90 až 100 %

Všechny infúzní roztoky, získané v příkladech 2 až 7, jsou stálé po dobu 8 hodin za teploty místností.

Příklad 8

Rozpustnosti v různých rozpouštédlových systémech jsou shrnuty v Tabulce 2. Pokud není uvedeno jinak, všechny rozpustnostní údaje jsou pro teplotu T = 22 °C.

Tabulka 2

Rozpustnost epothilonu B v různých rozpouštédlových systémech

RozpcGŠcědlo/rozpouštedlový	systém	Rozpustnost (g/1)±10%
voda (pH 6,0)	0,15 (0,19, 4 °C)
fosfátový pufr, pH 7,4	0,16 (0,19, 4 ’C)
voda, 0,5 % .glukóza	0, 16
voda, 5 $ clukoza	0,16
voda, 15 % glycerin	0,19
voda, 5 % poloxamer 1S3	0,23
ethanol/vcda (cbj./obj.)	100/0	>50
	50/50	27
	30/70	4,1
	20/90	1,3
	10/90	1,1
PEG 300/voda (obj./obj.)	100/0	12
	50/50	10
	70/30	2,5
PEG 400/vcda (cbj./obj.)	100/0	30
	50/50	11
	70/30	2,3
Propvlenglykol/voda(obj./obj.	) 100/0	26
	70/30	10, 4
	50/50	1,6

- 10CZ 30J168 Bó

Rozpustnost epolhilonu B ve vodě při neutrálním pil je přibližně 160 mg/1; podstatně vyšší rozpustnosti se dosáhne ve směsích PLG/voda, propy lenglykol/voda nebo elhanol/voda. Pro srovnání, dříve publikovaná rozpustnost epolhilonu Λ ve vodě je 940 mg/1, a 700 mg/1 pro směsi s epolhilonu Λ a B.

Příklad 9 io Je určena a porovnána stabilita vodnýeh a nevodnýeh polyethylenglykolových infúzních koncentrátů, obsahujících epothtlon B v různých koncentracích, a při různých teplotách. V typickém experimentu se rozpustí známé množství epothilonu B v 1,0 ml daného rozpouštěd lového systému, roztok se sterilně zfiltruje a přenese do 1 ml lěkovek z bílého skla se zátkami ze šedé gumy a s šedými čepičkami („llip-off*). Tabulka 3 ukazuje množství degradační ho produktu, který is vznikl během až 7 měsíců. Stabilita se studuje stanovením degradačních produktů v každém z infúzních koncentrátů jako funkce času a teploty. Každý vzorek se analyzuje HPLC, vzorek se připraví zředěním koncentrátu vodným médiem. Stabilita všech infúzních koncentrátů po 3 měsících při 2 až 8 °C je srovnatelná. Při vyšších teplotách, například při 25 °C, nevodné rozpouštědlově systémy obsahující PEG vykazují obecně vyšší stabilitu než vodné rozpouštěd lové sys3o témy obsahující PEG.

Tabulka 3

Podíl degradačních produktů v infúzních koncentrátech ve vodných a nevodnýeh polyethylengíykolech

Rozpouštědlo	Dávka	oas	2-3 ŮC	25 aC
PEG 400	1 mg/ml	3 měsíce	<0,1	0,2
PEG 400/voda 90:10 (hmotn.)	1 mg/ml	3 měsíce	< 0,1	r> 4
PEG 300	i 1 mg/ml	1 3 měsíce	< 0,1	-
PEG 300/voda 90:10 (hmotn.}	15 mg/ml	7 měsíců	<0,1	1,0
ethanol/voda 59:41 (hmotn.)	5 mg/ml	počáteční 1 měsíc 5 měsíců	< 0,1 0,3 0,3

Příklad 10

Epothilon B (5,0 mg) a mannit (1500 mg) se rozpustí ve vodě pro injekce a roztok se doplní na 30 ml. Roztok se přefiltruje přes sterilní membránový filtr o velikosti pórů 0,22 mikrometrů, a pak se za aseptických podmínek naplní do skleněné lékovky, která se asepticky uzavře sterilní zátkou až do lyofilizace. Naplněná lékovka se potom umístí do lyofílizační komory a ochladí se na -40 °C. Chladič lyofilizátoru se ochladí na přibližně -60 °C a komora se evakuuje na přibližně 0,1 militorr (asi 0,133 Pa). Na začátku lyofilizačního pochodu se teplota lyofilizační komory nastaví na přibližně 20 °C. Asi po 20 hodinách lyofilizace stoupne tlak v komoře na přibližně

0,2 militorr (asi 0,267 Pa) a sušicí pochod se považuje za ukončený. Tlak v komoře se upraví na atmosférický tím, že se do komory asepticky vpustí sterilní vzduch nebo dusík. Pak se zátka asepticky nasadí na lékovku tak, aby bylo zajištěno hermetické sterilní uzavření. Uzavřená

- 11 CZ 303168 B6

Ickovka obsahuje jednotlivou dávku epothilonu B, která se krátce před podáním rekonstituuje přidáním 25 ml vody pro injekce. Dávka se podává intravenózně. Lyolllízovaný produkt má charakteristiky, požadované pro lyofilizované prostředky podle vynálezu.

Příklady I 1 až 14

Lyoíllizované produkty se připraví stejně jak je popsáno v příkladu 10 za použití tabelovaných složek (Tabulka 4).

Tabulka 4

	Epothilon B (mc)	Hydroxypropyi-beta-cyklcdextrin (mg)	Voda pro injekce (mi)
11	5, 3	400	do 4/2
12	5,0	500	do 5/0
13	5,0	420	do 4/2
1 1	5/0	420	do 3, 5

Lyofilizované produkty, připravené podle příkladů II až 14, mají charakteristiky, požadované pro lyofilizované prostředky podle vynálezu.

Claims (9)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   25 1. Farmaceutický prostředek ve formě infúzního koncentrátu na bázi epothilonu, vyznačující se tím, že obsahuje epothilon a farmaceuticky přijatelné organické rozpouštědlo, zvolené ze skupiny (i) alkoholů, nebo (ii) N-alkylpyridonů.
2. 2. Farmaceutický prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že farmaceuticky 30 přijatelné organické rozpouštědlo je polyethylenglykol.
3. 3. Farmaceutický prostředek podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že obsahuje přidanou vodu.

   35
4. 4. Farmaceutický prostředek podle nároku 3, vyznačující se tím, že voda je přítomna v množství do 45 % (hmotn./obj.).
5. 5. Farmaceutický prostředek podle nároku 4, vyznačující se tím, že voda je přítomna v množství do 0,5 % (hmotn./obj.).
6. 6. Farmaceutický prostředek podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že epothilon je přítomen v koncentraci 1 až 5 mg/ml.
7. 7. Infúzní roztok na bázi epothilonu, vyznačující se tím, že obsahuje prostředek

   45 podle kteréhokoliv z předchozích nároků, a farmaceuticky přijatelné rozpouštědlo.

   -12CZ 303168 B6
8. 8. Způsoby přípravy farmaceutického prostředku pro intravenózní podávání infúzního roztoku epothilonu pacientovi, vyznačující se tím, že se zředí farmaceutický prostředek podle kteréhokoli z nároku I až 6 vhodným médiem, čímž vznikne infúzní roztok pro intravenózní s podávání.
9. 9. Použití farmaceutického prostředku podle kteréhokoliv z nároků I až 6 pro výrobu léku, vhodného pro parenterální podání.