CZ278122B6

CZ278122B6 - Method of closing tubular or bag-like containers, closing non-metallic clip for making such method and machine for introduction of the clip

Info

Publication number: CZ278122B6
Application number: CS873886A
Authority: CZ
Inventors: Flemming Kroman; Erik Madsen
Original assignee: Emc Tamaco As
Priority date: 1986-05-29
Filing date: 1987-05-28
Publication date: 1993-09-15
Also published as: SK277876B6; FI880358A0; WO1987007240A1; DE3750773T2; OA08800A; ATE114284T1; AU6846990A; RO100071B1; JP2567009B2; CZ388687A3; ZA873869B; EP0271536A1; HUT57140A; CN87104682A; PT84974B; AU644832B2; YU163488A; CN1010850B; AU7516787A; SK388687A3

Description

Vynález se týká způsobu uzavírání hadicových nebo pytlových obalů, zejména obalů na potraviny, při kterém se stlačená část obalu sevře prstencovým nekovovým svěracím prvkem, jenž se nucené uzavírá kolem stlačené části obalu působením závěrného tlaku, který působí z'protilehlých stran závěrného tlaku, a fixuje se v tom tvaru, jaký zaujal působením závěrného tlaku.

Typickými obaly, pro které je vynález určen, jsou drobné uzenářské výrobky, které jsou zabaleny do pórovitého střeva nebo obalu z vláknitého materiálu, a pytlovité nebo hadicové obaly pro jiné druhy potravin, například polévky, kde balicím materiálem je nepropustná plastická fóliová hadice. Umělá nebo přírodní střeva pro uzenářské výrobky jsou pórovitá, protože produkty se udí, přičemž dostávají žádanou chuť a trvanlivost. Naopak plastická fólie pro jiné druhy potravin má být co nejméně pórovitá, aby zaba'lené výrobky byly pokud možno trvanlivé.

V obou případech se vyskytuje téměř stejný problém, že totiž převázání stlačené části obalu má být velice těsné tak, aby v případě uzenin spona nesklouzla z normálně velmi kluzkého střeva před uzením a během uzení, zatímco spony na nepropustných fóliích mají být nejen pevné a neklouzat, ale mají i zajišťovat utěsnění obalu proti průchodu vzduchu. V obou případech je normálně nezbytné používat k sevření svěracího prvku tak vysoké síly, že vzniká nebezpečí poškození obalového materiálu: skutečně platí, že v příslušných oborech výroby dochází právě při tom k největším hospodářským škodám.

K uzavírání takových obalů se téměř výlučně používá svěracích prvků ve tvaru kovové spony, například ve tvaru písmene U nebo C, které se položí přes stlačenou část obalu a ohnout poměrně velkými svěracími silami, takže vytvoří kolem stlačené části obalu uzavřený prstenec. Takové kovové spony mají řadu výhod i nedostatků, zejména však lze tvrdit, že jsou příčinou uvedených vysokých hospodářských škod, protože nejsou dostatečně schopné udržovat materiál v těsně sevřené poloze, a mimoto jejich hlavní nevýhodou je skutečnost, že jsou z kovu. Podle moderních norem je totiž nežádoucí, aby kov přišel do jakéhokoliv styku s potravinami. Bylo zjištěno, že kovové spony nejsou schopné uzavřít plastické obaly s dostatečnou těsností, alespoň ne bez nebezpečí, že příliš sevřená spona poruší balicí materiál, takže uzávěr přestane těsnit. Během posledních let byly vyvinuty velice pevné a nepropustné plastické fólie, které zvyšují skladovatelnost různých potravinářských produktů, bylo však zjištěno, že tento vývoj je prakticky zbytečný, pokud nelze tyto materiály uzavřít tak těsným způsobem, jaký odpovídá jejich kvalitě.

Aby se obešlo použití kovu, byly navrženy různé plastické svěrací prvky, r/^šak jejich konstrukce není vhodná pro použití ve spojení s velkými obaly, to znamená s obaly s poměrně silnou stlačenou částí. Kromě toho, že plastické svěrací prvky jsou nekovové, mají ještě tu další výhodu, že mohou být opatřeny blokovacími elementy, takže je lze utáhnout kolem stlačené části obalu a fixovat ve tvaru uzavřeného prstence, takže svírají stlačenou část obalu značnými silami, které nejsou omezeny schopností materiálu svěracího elementu udržet si sevřenou polohu oproti tvarové paměti.

Známé plastické svěrací prvky mají řadu různých nedostatků. Obecně jsou založeny na stejné základní konstrukci jako kovové spony, takže mají obklopovat stlačenou část obalu s dostatečnou pevností, aby na ní neklouzaly, a mají zajišťovat spolehlivé utěsnění stlačeného obalu. Většina známých plastických svěracích prvků je nevhodná pro obaly velkého rozměru, protože obsahují třmen ve tvaru písmene U, jehož nožky jsou uloženy v otvorech v protilehlé části třmenu. Stlačený materiál obalu je potom sevřen mezi okraji otvorů pro nožky třmenu, což vyvolává koncentrovaná napětí v obalu, která mohou způsobit jeho protržení. Mimoto dosud neexistují plastické svěrací prvky, které by mohly vytvořit naprosto spolehlivé těsnění, příslušné sevřené části obalu.

Shora; uvedené odstraňuje způsob uzavírání hadicových nebo pytlových obalů, zejména obalů potravin, při kterém se stlačený úsek obalu sevře prstencovou nekovovou sponou, která se · nucené zúží kolem stlačeného úseku obalu svěmým tlakem působícím z protilehlých stran a fixuje se ve tvaru, kterého dosáhne při působení konečného uzavíracího tlaku, podle vynálezu, jehož podstatou je, že stlačený úsek se sevře mezi v podstatě hladkými protilehlými plochami v podstatě rovných trámců spony do výsledného tvaru, který je v průřezu v podstatě shodný s tvarem otvoru spony a je protáhlý ve směru trámců spony o délce rovné alespoň dvojnásobku vzdálenosti mezi trámci.

Podle výhodného provedení se stlačený úsek obalu vloží mezi trámce, jeden trámec se zasune svou neméně jednou nožkou do otvoru protilehlého trámce a oba trámce se tlakem sevřou.

Podle dalšího výhodného provedení stlačený úsek obalu z plastu úplně vyplní otvor uzavřené spony a každá část konečně stlačeného úseku sevřená mezi trámci se deformací svěrným tlakem axiálně prodlouží až pod mez napětí při přetržení. Působení svěrného tlaku na trámce spony se mechanicky přeruší při dosažení jejich vzájemné vzdálenosti, odpovídající axiálnímu prodloužení sevřeného úseku obalu těsně pod mezí napětí při přetržení. Stlačený úsek obalu se těsně u protilehlých trámců před konečným uzavřením spony mechanicky sevře a je tak axiálně stabilizován.

Shora uvedené nedostatky také odstraňuje zavírací nekovová spona pro uzavírání hadicových nebo pytlových obalů uvedeným způsobem podle vynálezu, obsahující dvě protilehlé svěrné části spojené elementy, z nichž alespoň jeden spojuje obě svěrné části ve. vzájemné vzdálenosti, odpovídající stlačenému úseku obalu, a svěrné části přiléhající na stlačený úsek obalu z protilehlých stran podle vynálezu, jehož podstatou je, že svěrné části spony jsou tvořeny v podstatě rovnými trámci s hladkými svěrnými plochami a spona obsahuje spojovací elementy pro obklopení stlačeného úseku obalu, přičemž-.trámce spony v závěrné poloze jsou v podstatě vzájemně rovnoběžné a jejich vzdálenost je menší než vzdálenost mezi spojovacími elementy.

Podle výhodného provedení je jeden z trámců na obou koncích opatřen vyčnívající nožkou a tvoří třmen ve tvaru písmene U s rovnou dolní částí, zatímco vnější blokovací trámec je opatřen dvěma průchozími otvory pro nožky, přičemž každá nožka a/nebo otvor je opatřena blokovacími prvky proti vysunutí nožky z otvoru trámce. Přitom je výhodné, když jsou blokovací prvky tvořeny klíny, které vyčnívají z volných konců nožek, jsou zasunutelné do otvorů spolu s konci nožek a vtlačitelné opačným směrem do otvorů k rozšíření průřezu nožky.

Shora uvedené nedostatky konečně odstraňuje také stroj k nasazování zavírací nekovové spony na stlačenou část obalu způsobem podle vynálezu, obsahující nástroje pohyblivé vůči sobě jeden k druhému pro přitlačování protilehlých trámců spony na stlačeném úseku obalu, podle vynálezu, jehož podstatou je, že obsahuje mechanické dorazové prostředky pro stanovení minimální vzdálenosti mezi svěrnými částmi spony, přičemž přítlačné prostředky jsou upraveny pro stlačeni dostatečně vysokým tlakem pro dosažení celkového axiálního deformačního tečení plastického materiálu ve stlačení v závislosti na stlačení úseků stlačovaných k sobě na uvedenou minimální vzdálenost.

Podle výhodného provedení jsou vně prostoru mezi uvednými pohyblivými nástroji, po obou jejich stranách, viděno v axiálním směru spony, uspořádány další dvojice protilehlých protiběžně pohyblivých svěrek, pro současné sevření baleného materiálu vedle jeho sevření sponou.

Podle vynálezu bylo zjištěno, že vůbec není ideální sevřít stlačenou část obalu kruhovou prstencovou sponou nebo sponou, která má větší části svého obvodu vytvarované do oblouku. Pokusy a výpočty ukázaly, že při obvodovém stlačení dochází k vytvoření bariéry, která brání přenosu svěmého tlaku na vnitřní části stlačené části obalu. Když se na stlačenou část obalu působí vysokým tlakem, poměrně tenká vrstva na obvodu stlačené části se axiálně posouvá tečením materiálu, protože však je tento vnější materiál silou tření přitisknut a ulpívá na vnitřním materiálu, je i vnitřní materiál axiálně protahován posunem a deformací vnějšího materiálu. Toto posouvání a takové napínání je založeno na objemové pružnosti vnitřního, netekoucího materiálu, a může se stát, že při působení vysokého svěrného tlaku se vnitřní materiál, který sousedí s tenkou vnější vrstvou tekoucího vnějšího materiálu napne nad mez pružnosti a praskne.

Uvedené úvahy platí jak pro obalové materiály z plastů, tak z vláknitých materiálů, přičemž v obou případech je výsledek ten, že ani jediná ze známých spon nebo svěracích elementů nepracuje optimálně, pokud jde o vytvoření vysokého svěrného tlaku bez poškození obalového materiálu.

Ke vzniku odpadu při vázání obalových materiálů dochází pravděpodobně proto, že se dosud zřejmě neuvažovalo, co se skutečně děje ve stlačené části obalu při působení vysokého svěrného tlaku různých svorek rozdílného provedení, a lze předpokládat, že vynález přináší v tomto oboru zcela nečekané poznatky. Při normálním použití kovových spon je běžné, že před začátkem výroby se provede několik empirických zkoušek, aby se odpad udržel co nejnižší. Pokusy o další snížení odpadu tím, že se zmenší svěrný tlak, mají nejen za následek stejný nebo ještě horší odpad, tentokrát ovšem nikoliv porušením obalového materiálu, ale tím, že spony nedrží dostatečně pevně na obalu. Tradičním protiopatřením je upevnění dvou nebo několika spon v místě každé stlačené části

I.

obalu, avšak i v tomto případě je procento vyřazených předmětů vysoké, a k naprosto neprodyšnému utěsnění nepomůže ani několik spon současně, protože žádná z nich sama o sobě nemůže spolehlivě těsnit.

Z předchozího je zřejmé, že hlavním účelem vynálezu je vytvořit způsob uzavírání obalů a zavírací sponu k tomuto účelu tak, aby umožňovaly sevření stlačené části obalu s poměrně vysokým svěrným tlakem, avšak bez nebezpečí poškození obalového materiálu, aby se tedy snížil nebo úplně odstranil odpad. Mimoto je účelem vynálezu vytvořit způsob a sponu tak, aby umožňovaly neprodyšné uzavření obalu, což je samozřejmě zejména v potravinářském průmyslu nesmírně žádoucí.

Podle nové koncepce vynálezu bylo zjištěno, že prakticky ideální vztah mezi vysokým svěrným tlakem a nepatrným risikem poškození obalového materiálu má být stlačená část obalu sevřena mezi protilehlé povrchové plochy v podstatě rovných trámců zavírací spony a má být nucené stlačena do konečného tvaru, ve kterém je v příčném směru protáhlá v podélném směru vzájemně rovnoběžných svěracích trámců, přičemž tato délka má být alespoň dvojnásobkem vzdálenosti mezi těmito trámci. Použitý svěrný tlak a rozměr spony mají být vzájemně přizpůsobeny a současně přizpůsobeny speciální produkci, avšak už při konvenční aplikaci vynálezu, to znamená při empirické volbě podmínek, je důsledkem drastické snížení procenta odpadu, protože při úpravě stlačovací části spony mezi oběma’ trámci lze působit na obalový materiál poměrně velkou svěrnou silou, aniž by se poškodil.

Vynález je založen na podrobném studiu chování obalového materiálu ve stlačené části, když na něj působí svěrný tlak; bylo zjištěno, že lze zvolit správnou sponu a správný svěrný tlak na základě známých výchozích parametrů postupu, to znamená na rozměrech a materiálových konstantách obalového materiálu, a tedy nespoléhat výlučně na empirické ' zkoušky. V souvislosti s vynálezem však není třeba vysvětlovat teoretické základy vynálezu, protože jejich výsledky lze vyjádřit přesně a jednoznačně znaky způsobů a znaky zařízení.

Účinek působení svěrného tlaku mezi rovnými, vzájemně rovnoběžnými svěracími trámci spočívá v tom, že svěrný tlak se přenáší na vnitřní části materiálu stlačeného obalu, aniž by se tento přenos znemožňoval stlačováním materiálu po délce svěrných trámců, jak by k tomu docházelo při zaoblení svorky. Svěrný tlak působí následkem toho ve stlačené části obalu velice měkkým způsobem, který nevyvolává drastické rozdíly v chování sousedních vrstev materiálu ve stlačeném pásmu. Fyzikální účinek působení svěrného tlaku ve stlačené části obalu, které je protáhlá po délce svěrných trámců, je potom ten, že stupeň stlačení v této části obalu je poměrně nízký, což zajišťuje, že jednotlivé vrstvy materiálu, které jsou na sobě přidržovány třením při sklopení, na sebe nejsou přitisknuty tak silně, aby popraskaly.

Požadované sevření protilehlých svěracích trámců do požadované konečné polohy se dá provést pomocí svěrných trámců, které jsou v podstatě tuhé a které jsou spojeny na koncích nožkami s vysokou mezí pevnosti v tahu, přičemž alespoň jedna z těchto nožek se může zasunout do příslušné díry v protilehlém trámci do změnitelné délky a dá se tak fixovat. V každé výrobní lince existuje určité kolísání tloušťky stlačené části obalu, takže každá nožka se zasune do díry v protilehlém trámci do větší nebo menší hloubky nebo z této díry vyčnívá na protilehlé straně trámce její delší nebo kratší konec. Aby se omezil nezbytný počet různých standardních spon, může být proto žádoucí pro danou výrobní linku zvolit takovou sponu, která při sevření má tyto vyčnívající konce nožek; obecně má však toto řešení tu nevýhodu, že vyčnívající konce mohou protrhnout sousední obaly. U plastických spon existoval stejný problém ještě ve vyšší míře, protože při svírání spony bylo třeba nožky zasunout ještě hlouběji do trámce, a aby.nedocházelo k protržení sousedních obalů, bylo proto navrženo tyto zadní vyčnívající konce nožek odříznout. Toto opatření se však ukázalo jako nepřijatelné řešení problému, protože v potravinářské výrobě, je nepřípustné, aby současně vedle sebe existovaly hotové produkty a současné odříznuté kusy spony.

Vynález naproti tomu zajišťuje, že daný typ zavírací spony se specifickou délkou obou nožek je použitelný pro velký počet různých produktů a tedy pro různé tloušťky stlačené části obalu, protože v důsledku protáhlého tvaru sevřené stlačené části obalu kolísá hloubka vniku nebo přečnívající délka nože přes otvory v protilehlém trámci pouze nepatrně, protože nožky trámec se přemisťují jenom do malé vzdálenosti. Prakticky lze tedy úplně vynechat odřezávání přečnívajících konců nože bud tím, že se předepíše pro určitý výrobek taková tloušťka blokovacího trámce s otvory, aby konce nožek nevyčnívaly z jeho plochy, nebo se nožky na konci zaoblí tak, aby nepředstavovaly nebezpečí protržení sousedních produktů. Následkem toho je každá standardní zavírací spona použitelná pro uzavírání nejrůznějších produktů i pro uzavírání standardních produktů s malými tolerancemi, pokud jde o tloušťku stlačené části obalu, aniž by se musely kusy spony odřezávat.

Třebaže tyto výsledky vynálezu jsou velice důležité, ještě důležitější je skutečnost, že vynález umožňuje praktické 'vytvoření naprosto těsného uzávěru definovaným a reprodukovatelným způsobem. Bylo totiž zjištěno, že hlavní podmínku úplně těsného uzávěru lze formulovat velice jednoduše a realizovat ji na základě principu vynálezu, přičemž bylo současně ozřejmněno, proč takový těsný uzávěr nelze realizovat jiným způsobem.

K dokonalému utěsnění musejí být všechny části materiálu ve stlačeném průřezu přitisknuty těsně k sobě a současně ke sponě, která je obklopuje. Uvnitř stlačené části obalu a na jejím povrchu existují v důsledku záhybů a vrásek ve velkém množství neuzavřené úzké kanálky, které se neuzavřou samotným tlakem, který stačí k přitisknutí obalového materiálu na. povrchu k sobě. K uzavření těchto kanálků je nezbytné podrobit materiál v každém příslušném místě k tak vysokému tlaku, aby se prakticky materiál deformoval tečením. Protože záhyby plastické fólie jsou po celé průřezové ploše stlačené části obalu, podmínkou k úplnému těsnému uzavření je působení tak vysokého deformačního tlaku na všechny části tohoto stlačeného průřezu, aniž by se přitom obal poškodil.

Vytvoření takového vysokého a. přitom nepoškozujícího tlaku uvnitř střední stlačené části obalu je všeobecné možné k použití způsobu podle vynálezu, zatímco při použití obvyklých kovových spon existuje řada míst v průřezu této stlačené části obalu, kde je tlak bud příliš vysoký, nebo příliš nízký, takže se nelze vyhnout situaci, kdy je tlak v některých částech průřezu příliš nízký a v jiných částech příliš vysoký.

Některé z existujících plastických spon by byly vhodné k vytvoření konstantnějšího tlaku ve stlačené části obalu, avšak v tomto případě existuje již zmíněný problém, že totiž fólie obalu je nucené přitlačována na hranu díry v. trámci, do kterého zapadají nožky druhého trámce a snadno se tím poškodí. Další problém spočívá v tom, že existuje obecně snaha vytvořit uzavřenou stlačenou část obalu přibližně stejné tloušťky a šířky. Podle vynálezu bylo teoreticky i experimentálně zjištěno, že deformační tlak uprostřed tlačené části obalu nelze vytvořit prakticky bez poškození ostatního materiálu, pokud tloušťka, to znamená vzdálenost mezi protilehlými svěracími trámci, není podstatně menší než šířka plochy mezi nimi. Také je důležité, aby k sevření docházelo mezi rovnými protilehlými částmi trámců.

V praxi v dané produkční lince se musí samozřejmě zjistit, že svěrný tlak je zvolen tak, aby se jím dosahovalo požadovaného účinku, tj. dost vysoký, aby vyvolal deformaci tečením materiálu, aby však nepoškodil žádnou, část obalu. Tyto skutečnosti nelze pozorovat přímo, ale je nezbytné vytvořit a přezkoumat zkušební vzorky. Splnění uvedených podmínek k vytvoření utěsněného uzávěru podle vynálezu lze ověřit tím, že se svorka sejme a stlačená část obalu se narovná, potom se jednak materiál přezkouší, zda nemá pozorovatelné zlomy, a potom se změří tloušťka fólie po celém tomto pruhu, aby se zjistilo, že každá minimální plocha fólie se deformovala tečením, což je spojeno s axiálním protažením materiálu a tedy s trvalým zmenšením jeho tloušťky. Když je tedy materiál neporušen a má po celé ploše stlačené části zmenšenou tloušťku, je použitý svěrný tlak správný a byl správně aplikován k vytvoření utěsněného uzávěru. Výroba potom může začít nebo pokračovat při stejných podmínkách k nasazení spon zvoleného typu.

Při použití plastických spon se nelze vyhnout tomu, že spona po upevnění a po rozevření přítlačného nástroje se do jisté míry roztáhne působením pružných roztažných sil stlačeného obalového materiálu. Normálně je takové rozpínání přijatelné, protože spolehlivé utěsnění, ke kterému došlo působením vysokého svěrného tlaku, zůstane nezměněné i při následném podstatném zmenšení tlaku.

Upevnění spony, to znamená zablokování nože jednoho trámce v otvorech druhého, má být provedeno tak, aby nedocházely ke zpětnému pohybu po uvolnění svěrného nástroje. Jistý nepatrný zpětný pohyb může být nicméně přípustný, protože může značně usnadnit konstrukci vhodných spon.

K úplnému utěsnění stlačené části obalu je zpravidla nutné stlačit tento materiál asi o 10 až 50 %, a to podle průřezu stlačené plochy a podle modulu pružnosti plastické fólie. Má tedy dojít ke značnému axiálnímu přemístění materiálu, aby se zajistilo spolehlivé utěsnění všech axiálních kanálků. Zejména při použití fólií s nízkým modulem pružnosti je nevýhodné pro neporušenost materiálu používat prstencových spon s malou výškou, to znamená s malým axiálním rozměrem, protože vnější materiál ve stlačené části potom může popraskat nuceným sevřením spony kolem obalu. Ideálně se má k tomuto účelu používat vysoké nebo dlouhé spony, která rozděluje působící tlak na vnější plochu stlačeně části obalu a je tedy pro fólii příznivější. Plastický materiál musí však být sevřen dostatečně pro celkové protažení v axiálním rozměru, avšak při použití poměrně dlouhé spony se axiální protažení vyrovnává a částečně potlačuje, protože roztažné síly jsou částečně kompenzovány opačnými silami, kterými působí části materiálu přidržované třením spony na jejích axiálních koncích.

Takové dlouhé spony by však byly příliš drahé, a pro vynález je podstatný poznatek, že analogického výsledku lze dosáhnout při použití krátkých spon vhodnou konstrukcí nástrojů, sloužících k sevření těchto spon. Požadovaného účinku lze tedy dosáhnout tím, že se materiál stlačené části obalu přidržuje vně spojovacího pásma takovým způsobem, aby se nemohl volně axiálně pohybovat. To lze realizovat pomocí součástí speciálního svěracího nástroje, které současně s upínáním spony přidržují části obalu po obou stranách jeho stlačené části.· V důsledku toho působí frikční odpor proti axiálnímu roztahování materiálu, který odpovídá zvýšení modulu pružnosti ve skutečném pásmu spojování, takže vysoké svěrné síly mohou působit na krátkou sponu, aniž by se materiál poškodil. Když se svěrný tlak uvolní a svěrný nástroj se oddálí, může spojovací tlak způsobit jisté dodatečné roztažení, protože však je lhostejné, zda nastane pokles tlaku uvnitř spojeného pásma, pokud bylo předtím zajištěno dokonalé stlačení a axiální posunutí celého průřezu stlačené části, toto dodatečné roztažení nevadí.

Je důležité, aby otvor ve sponě byl předem uspořádán přibližně v průřezovém tvaru stlačené části obalu tak, aby se materiál obalu ve stlačené části mezi oběma trámci nemusel deformovat daleko do šířky, aby došel až ke spojovacím nožkám mezi oběma trámci.

Vynález bude vysvětlen v souvislosti s připojenými výkresy, kde na obr. 1 je axonometrický rozložený pohled na zavírací sponu podle vynálezu, na obr. 2 až 4 jsou schematické pohledy vysvětlující jednotlivé fáze uzavírání spony, na obr. 5 a 6 je axonometrický pohled a řez na obměněnou sponu, na obr. 7 a 8 jsou odpovídající pohledy na dvě další provedení spony, na obr. 9 je axonometrický pohled na další provedení spony v poloze těsně před použitím, na obr. 10 až 13 jsou půdorysy znázorňující postup utěsněného spojování, na obr. 14 až 17 jsou odpovídající podélné řezy, na obr. 18 ia půdorys obměněné spony, na obr. 19 je bokorys a částečný řez znázorňující spojování pomocí přídavných nástrojů, na obr. 20 je odpovídající axonometrický pohled, na obr. 21 je axonometrický pohled znázorňující nasazování spony na sevřenou část obalu a na obr. 22 je odpovídající půdorys částečně v řezu.

Spona podle obr. 1 až 4 sestává ze třmenu 2. ve tvaru písmene U, který má svěrací trámec 4 a dvě nožky 6, a z poměrně silného volného blokovacího trámce 8, opatřeného dvěma průchozími otvory pro průchod nožek 6. Konce hladkých nožek 6 jsou opatřeny podélnými výřezy 12, jejichž postranní stěny jsou mírně zvlněné, a na každé nožce 6 je na konci upraven klín 14., který vyčnívá dopředu, a je spojen s nožkou 6 spojkou 16, která se dá snadno zlomit. Tato spojka 16 se přelomí, když se klín 14 zaráží do podélného výřezu 12, takže konec nožky 6 ^se roztáhne. Boční stěny klínu 14 jsou také vlnité.

Klíny 14 jsou umístěny tak, že se dají zasunout do průchozích děr, když se třmen 2 zasune do blokovacího trámce 8 kolem stlačeného úseku 18 trubkového obalu. Dalším stisknutím třmenu 2. a blokovacího trámce 8 ve směru šipek na obr. 3 vytvoří svěrací trámec 4. a blokovací trámec 8 svěrný tlak, takže stlačený úsek 18 obalu je tedy stištěn na předem stanovenou tloušťku, ležící v tolerantním rozmezí. Pro každou výrobní linku je zvolena taková zavírací spona, která je přizpůsobena celkovému průřezu stlačeného úseku 18 obalu, takže v konečné poloze vyplňuje stlačený úsek 18 obalu úplně nebo alespoň téměř prostor mezi nožkami 6, když má stiskací plocha spony protáhlý tvar v podélném směru obou rovnoběžných trámců 4, 8.. Šířka mezi nožkami 6, má být s výhodou alespoň dvojnásobkem vzdálenosti mezi oběma trámci 4, 8.

Když spona zaujme konečnou polohu mezi neznázorněným nástrojem, zasunou se klíny 14 nebo zatlučou do podélných výřezů 12, takže konce nožek 6 se v průchozích otvorech 10 rozšíří, a tím jsou zajištěny proti vysunutí. Ke zlepšení vzájemného záběru mohou být průchozí otvory 10 mírně rozbíhavé směrem ke svěracímu trámci 4 nebo jejich vstupní konce mohou být přiblíženy k sobě.

Když je vázaným produktem uzenářský výrobek, to znamená předmět s pórovitým obalem, stačí, aby prostor mezi nožkami 6 byl vyplněn stlačeným úsekem 18 obalu téměř úplně. Naproti tomu pro naprosto těsný uzávěr plastického obalu je nezbytné, aby tento prostor byl vyplněn úplně. V obou případech umožňuje podélný tvar stlačovacího prostoru mezi oběma trámci 4, 2 použití poměrně vysokého svěrného tlaku, aniž by se materiál obalu poškodil, takže v obou případech spona velice pevně drží.

Mimoto lze zajistit, aby v obou případech ležely volné konce nožek 6 úplně uvnitř průchozích otvorů 10 a aby tedy netvořily vyčnívající konce, které by mohly poškodit sousední výrobky. Lze toho dosáhnout tím, že tloušťka blokovacího trámce 8. se přizpůsobí očekávané nebo známé toleranci celkové průřezové plochy obalu, když se vytvářejí postupně stlačené úseky 18. V praxi samozřejmě stačí omezený počet typů blokovacích trámců 8 různé tloušťky pro analogicky omezený počet různých vzdáleností mezi průchozími otvory 10. Přesto bylo shledáno, že pro praktické účely stačí několik málo normalizovaných rozměrů zavírací spony. Může se stát, že nožky 6 nepatrné vyčnívají ze zadní strany blokovacího trámce 8 nezávisle na tom, jak jsou v něm upevněny; tyto vyčnívající konce nevadí v případě, když mají hladce zaoblený tvar, takže nemohou poškodit sousední předměty a proto není třeba je odřezávat.

Problém spojený s vyčnívajícími konci nožek 6 by bylo možno samozřejmě vyřešit použitím velice silných blokovacích trámců 8, avšak tyto příliš velké zbytečné rozměry by znamenaly zvýšení ce ny spony, a na tu je třeba brát ohled, protože spony pro uvedené - účely se používají v milionových množstvích.

Jak bylo uvedeno, mají být protilehlé trámce 4, 8 ideálně rovné a mají zůstat rovné, třebaže je přijatelný i jejich mírně ohnutý tvar. Stlačený úsek 18 obalu má snahu se roztahovat a prohýbat trámce 4, 8. směrem ven. Blokovací trámec 8. se v důsledku značné tloušťky prohýbá nesnadno, avšak svěrací trámec 4 by musel být také mohutný, aby odolával silám způsobujícím jeho prohnutí, jakmile vymizí tlak svěracího nástroje. Aby se svěrací trámec 4 nemusel předimenzovat, lze tlak svěracího nástroje zvýšit o něco nad požadovaný konečný tlak, takže tento tlak vznikne v okamžiku, když svěrací nástroj se uvolní od spony a svěrací trámec 4 je nepatrně vyhnut ven vnitřním tlakem stlačeného úseku 18 obalu. Alternativně může svěrací tlak působit mezi blokovacím trámcem 8 a předními konci nožek 6, to znamená na vnějších koncích svěracího trámce 3, a střední část blokovacího trámce 8 může být poněkud prohnutá dovnitř, takže se vyrovná při stlačování vnějších konců blokovacího trámce 8 svěracím nástrojem. Svěrací nástroj, který stlačuje svěrací trámec £, může být popřípadě zaoblený, čímž se dosáhne stejného výsledku.

Obr. 5 a 6 ukazují zavírací spony, kde v každém konci blokovacího trámce 8 je vložen kovový kolík 20 z vnější strany, takže vyčnívá do příslušné průchozí díry 10. Nožky 6 lze v tomto případě zablokovat v konečné poloze zasunutím kovových kolíků 20 proti sobě, takže projdou konci nožek 6 a zatlačí se do materiálu vnitřní stěny průchozích děr 10., jak ukazuje levá strana obr. 6. Jak ukazují přerušované čáry na pravé straně obr. 6, může být volný konec nožek 6 hladce zaoblený, takže se nemusí odřezávat, ani když vyčnívá ze zadní strany blokovacího trámce 8.

Ve sponě podle obr. 7 mají nožky 6 příčný výřez 22, který může spolupracovat s klínem 24 zasunutým do konce blokovacího trámce 8. Konec blokovacího trámce 8 je opatřen otvorem, takže klín 24 se dá zasunout do příčného výřezu 22 a zablokuje nožku 6 tím, že ji rozšíří.

Na obr. 8 je znázorněna zavírací spona, jejíž svěrací trámec 4 a blokovací trámec 8 jsou trvale spolu spojeny na jednom konci kolénkem 7, které tvoří kloub nebo je opatřeno kloubem, takže oba trámce 4, 8. lze uzavřít z rozevřené polohy znázorněné plnou čarou do uzavřené polohy zakreslené přerušovanou čarou. Volný konec 26. nožky 4. se přitom zasune do děrovaného konce 28 blokovacího trámce 8 do otvoru 30. Volný konec 26 svěracího trámce 4 je opatřen výstupky 32 a otvor 30 má odpovídající obrácené výstupky 34, které drží volný konec 26 proti vytažení z otvoru 30.. V tomto případě, stejně jako by tomu mohlo být u nožek 6 v předchozích vyobrazeních, není nožka fixovatelná přímo v poloze, ve které zůstává po působení konečného svěrného tlaku na trámce 4, 3, ale je přípustný určitý stupeň zpětného vytažení. Trámce 4, 8. by mohly být rovné jako v předchozích příkladech, avšak obr. 8 ukazuje, že mírné zakřivení těchto trámců 4, 8 je přijatelné, stejně jako by tomu bylo u předchozích provedení. Když délka kolénka 7 není nastavitelná, nemusejí být trámce 4., 8 v konečné poloze vzájemně plně rovnoběžné, ale mohou se poněkud odchylovat od ideálního tvaru, aniž by se uzávěr poškodil.

Na obr. 9 je zakreslena spona z plastu, která sestává ze třmenu 36 ve tvaru písmene U, který má svěrací trámec 38 s dopředu vyčnívajícími nožkami 40, a z blokovacího trámce 42, opatřeného otvory 44 pro nožky 40,. Je naznačeno, že třmen 36 je nasunut ze strany na stlačený úsek 46 trubkového obalu 48, který může obsahovat tuhou, polotuhou nebo tekutou potravu. Vnější strany nožek 40 jsou opatřeny malými výstupky 50, které zapadají mezi žebra 52 na vnějších postranních stěnách každé z obou otvorů 44.

Uzavření stlačeného úseku 46 obalu se provádí přitlačením obou trámců 38, 42 k sobě, přičemž nožky 40 zapadnou do otvorů 44. Účelem je přitom vytvořit naprosto těsný spoj stlačeného úseku 46 nepropustného obalového materiálu 53 z plastu. Přitom se nepředpokládá, že by tento materiál 53 byl nějak uspořádaně umístěn ve stlačeném úseku 46, například vytvořením pravidelných záhybů nebo podobně, ale že byl pouze sevřen dohromady a leží uvnitř otvorů třmenů 33, který se potom uzavře blokovacím trámcem 42.

V této první fázi, kdy konce nožek 40 právě zapadají do předních konců otvorů 44 a obalový materiál 53 začíná bránit pohybu obou trámců 38, 42, zůstává tento materiál 53 jenom volně stisknut a nevyplňuje ještě celý otvor ve třmenu 36,, jak ukazuje obr. 10.

V následující druhé fázi podle obr. 11 jsou k sobě trámce 38, 42 přitlačovány tak dlouho, až dojde k úplnému sevření obalového materiálu 53. a tedy k úplnému uzavření všech axiálních kanálků. V této fázi odpovídá velikost otvoru ve třmenu 36 prakticky úplně celkovému průřezu stlačeného obalového materiálu 53♦ Na materiál 53 působí nejvyšší tlak v těch místech, která jsou přímo u středních částí obou svěracích trámců 38., 42, zatímco směrem k rohům se tlak zmenšuje. Protože materiál 53 je schopný deformace, poněkud se axiálně protahuje v místech tohoto nejvyššího tlaku dřív, než tlak v rozích dosáhne dostatečně velké jednoty, a když k tomu dojde, je celkový průřez obalového materiálu 53 ve stlačeném úseku 46 o něco menší než v nestlačeném stavu.

Obalový materiál 53 je vytlačován směrem do stran ke středním částem obou nožek 40 již předtím, než je vytlačen do rohů otvoru ve třmeni 36., a v těchto místech tedy vzniká opačný tlak, který prostřednictvím vzájemného tření vrstev materiálu v sevřeném stlačeném úseku 46 působí jako tlakové můstky mezi protilehlými konci obou trámců 38., 42. Síla působící na trámce 38, 42 se tedy nepřenáší okamžitě do střední části spojovací plochy, a již z toho důvodu počáteční zvýšení tlaku v každé části stlačeného úseku 46 vyžaduje poměrně značnou svěrnou sílu působící na oba trámce 38., 42., čímž na obalový materiál 53 ležící přímo u střední části obou trámců 38., 42 působí axiální napětí.

Tyto skutečnosti znemožňují vytvořit dostatečně vysoký svěrný tlak v sevřené ploše, která je protáhlá podél kruhové obvodové dráhy, protože vzrůst obvodového tlakového můstku jednoduše zabrání dostatečnému vzrůstu tlaku ve střední části stlačeného úseku obalu, pokud není vnější tlak tak vysoký, že poškodí obalový materiál.

Totéž platí pro znázorněnou sponu, kdy účinná délka nožek 40 je větší než účinná délka trámců 38., 42 nebo větší než polovina délky trámců. V tomto případě jsou tlakové můstky podél nožek 40 tak vyjádřené, že nelze zvýšit tlak ve střední části stlačeného úseku 46., aniž by se materiál v těchto oblastech stlačil do té míry, že by se poškodil. Z tohoto důvodu je důležité, aby průřez spojovací oblasti uvnitř spony byl vyloženě plochý.

K úplnému uzavření trámců 38., 42 se podle obr. 12 trámce přitisknou dál k sobě ve směru šipek, takže stlačený úsek 46 se deformuje a axiálně roztahuje. Stupeň axiálního roztažení není po celé ploše průřezu stlačeného úseku 46 stejný, ale tato skutečnost nerozhoduje, protože stačí, aby všude došlo alespoň k jistému protažení.

Když se svěrací nástroje uvolní od spony, jak ukazuje obr. 13, trámce 38., 42 se poněkud prohnou, ale současné zmenšení tlaku, ke kterému přitom dochází v deformovaném stlačeném úseku 46, je přijatelné, jakmile došlo k deformaci meteriálu. V důsledku výstupků 50 a žeber 52 je třmen 36 samosvomý v poloze, ve které jej zanechal svěrací nástroj, když jsou však výstupky 50 nebo žebra 52 příliš hrubé, může dojít k jistému zpětnému pohybu. Takový pohyb je však přijatelný, zejména když má materiál 53 nízký modul pružnosti. Pro materiály s vysokým modulem pružnosti je výhodnější použít spony samosvomého typu podle obr. 1 až 7, kde se nožky nezavádějí do děr ve třmenu po krocích.

Rozložení tlaku ve střední.části stlačeného úseku 46 je znázorněno graficky na obr. 14 až 17, kde jsou zakresleny společné úrovně tlaku, označené a, b, c, d.

Úroveň a, která je prakticky nulová, znační tlak uvnitř stlačeného úseku 46., který však dosud nebyl sevřen sponou.

Úroveň b podle obr. 15 znázorňuje mírně zvýšený tlak ve střední části, když trámce 38., 42 byly přiblíženy k sobě k úplnému stlačení obalového materiálu 52· Tato situace byla diskutována v souvislosti s obr. 11. Tlak v blízkosti trámců 38, 42 je o něco vyšší než úroveň b.

Úroveň c udává maximální tlak ve střední části při tlakové deformaci obalového materiálu 52, jak ukazuje obr. 12.

Úroveň d podle obr. 17 udává výsledný tlak při rozevření svěracího nástroje a uvolnění vnějšího tlaku podle obr. 13.

Svislé čáry, udávající tlakové poměry v materiálu, také znázorňují stupeň axiálního protažení materiálu.

Obr. 10 až 13 ukazují situaci až do chvíle, kdy nožky 40 začnou vyčnívat ze zadní strany blokovacího trámce 42.. Potom jsou odříznuty, jak ukazují přerušované čáry na obr. 13. Je však třeba zdůraznit, že je možné a podstatně výhodnější použít takových spon, které jsou předběžně rozměrově přizpůsobeny vázaným výrobkům, takže není třeba konec nožek odřezávat, jak již bylo uvedeno v souvislosti s obr. 1 až 6. Obr. 18 ukazuje další samosvornou zavírací sponu, která má hladké nožky 40, zatímco v otvorech 44 jsou vytvořeny ostré vnitřní hrany 53, které se zaříznou do postranních ploch nožek 40 a zabráni tedy jejich vysunutí z otvorů 44.

Je velice důležité, aby nožky 40 nestáhly obalový materiál 53 do otvorů 44.. To znamená, že obal musí zůstat v jisté vzdálenosti od otvorů 44 do té doby, než se do nich zasunou konce nožek 40. Přitom mají, být nožky 40 a otvory 44 uspořádány tak, aby vnitřní strany nožek 40 dosedaly těsně na hrany otvorů 44 tak, aby obalový materiál 53. nemohl při vzrůstajícím svěrném tlaku vniknout do štěrbin mezi nožkou a hranou otvoru.

Je ideální, aby trámce 38, 42 byly co nejdelší tak, aby zavírací spona byla v konečném tvaru velice protáhlá, ovšem znamenalo by to příliš těžké a rozměrné trámce, aby měly dostatečnou tuhost. V praxi nemusí být plocha delší než strana obdélníka, který má poměr stran 1 : 8, popřípadě asi 1:4. Naproti tomu poměr 1 : 2 by byl většinou příliš velký k tomu, aby se dosáhlo účinného stlačení a deformace celého průřezu obalového materiálu ve stlačeném úseku 46.

Na základě znalosti průřezové plochy a typu obalového materiálu, který se má uzavírat, je tedy možné předem zvolit vhodný rozměr spony, totiž takový, aby výsledná stlačená plocha, deformovaná tlakem o 20 až 40 % nebo i víc, byla uzavřena v otvoru, který má poměr stran mezi 1 : 2,5 a 1 : 6. Tímto způsobem lze alespoň předběžně určit šířku spony, to znamená délku obou trámců 38, 42. Potom lze zvolit délku nožek 6., 40 tak, aby obalový materiál ve volném stavu byl zachycen uvnitř třmenu 2., 36 a přitom aby se konce nožek daly zasunout do okrajů děr 10., 44, dřív než na obalový materiál začne působit zvýšený tlak. Zbývajícím parametrem, který je třeba zvolit, je tloušťka blokovacího trámce 8., 42, který má být teoreticky zvolen tak, aby se výsledného sevření dosáhlo, aniž by volné konce nožek podstatně vyčnívaly ze zadní strany trámce. Tloušťku trámců lze tedy určit praktickou zkouškou.

V praxi je samozřejmě důležité regulovat svírání spony tak, aby stlačený úsek obalového materiálu měl požadovaný rozměr nebo tloušťku uvnitř spony. Protože svěrný tlak má být tak vysoký, aby vyvolal tečení materiálu, je nezbytné bud náhle snížit svěrný tlak, když bylo dosaženo uvedené deformace 20 až 40 % stlačeného úseku obalu, nebo výhodněji omezit pracovní zdvih svěrných nástrojů, aby se svěrný pohyb zastavil při dosažení předem stanovené tloušťky stlačeného úseku. Svěmé nástroje mohou být k tomuto účelu opatřeny nastavitelnými dorazy.

Svěrný tlak tedy není kritický, pokud je dostatečně velký, aby došlo k deformaci obalu. Normálně stačí tlak asi 100 kp na 1 mm činné šířky spony.

Bylo zjištěno, že lze určit jisté teoretické a empirické výrazy pro vhodný tvar sevřeného úseku obalu a pro potřebný minimální svěrný tlak za účelem vytvoření těsného uzávěru, a to na základě dobré znalosti všech materiálových konstant obalového materiálu a spony.

Mimoto se předpokládá, že se najdou znalci, kvalifikovaní pro zpracování těchto otázek z fyzikálního hlediska, jakmile bylo potvrzeno, že na základě poznatku vynálezu lze dosáhnout požadovaného výsledku. Když se tedy ví, že výsledku lze dosáhnout, lze myšlenku vynálezu dále rozpracovat a bude nepochybně možné vynález vědecky ověřit a vytvořit předpisy pro jeho úspěšné využití při. produkci různých výrobků za účelem získání utěsněného uzávěru s podstatně zdokonalenými vlastnostmi.

Jak již bylo uvedeno, může být výhodné přidržet obal vně spony po obou stranách stlačeného úseku, čímž se zvýší odpor proti axiálnímu posunutí materiálu. Zejména pro obalový materiál s nízkým modulem pružnosti, tedy poměrně měkký, tím lze dosáhnout jak snížení potřebného svěrného tlaku, tak svěmého pohybu protilehlých svěmých nástrojů. Přitom mohou mít trámce spony menší tloušťku a axiální rozměr spony může být malý, takže celá spona bude poměrně levná. Tato technika je znázorněna schematicky na obr.. 19 a 20, kde jsou zakresleny svěrky 58 půlválcového tvaru, přitisknuté ke stlačenému úseku obalu z obou stran spony. Svěrky 58 jsou součástí nástroje stroje, určeného k vázání vyrobených předmětů, přičemž nástroje jsou znázorněny šipkami 60.. Musí se ovšem dbát na to, aby svěrky 58 nestlačily materiál až do poškození. Třebaže znázorněné svěrky 58 jsou vypuklé, s výhodou by měly být ploché a měly by být uloženy vedly trámců spony.

Na obr. 21 a 22 je znázorněno, že nasunutí spony na stlačený úsek 18, 46 obalu se může provádět tím, že se stlačený úsek vede mezerou 62 mezi vodícími deskami 64, umístěnými jak nad, tak pod místem sevření. Vodicí desky 64 mají rozšířený vstupní konec 66, kterým se zúží stlačený úsek materiálu při jeho zasouvání. Na výstupních koncích mezer 62 jsou třmeny 2 nebo 36 přidržovány vhodnými opěrami 68 tak, aby volné konce nožek přečnívaly nepatrně přes vnější konce vodicích, desek 64. Materiál obalu se posouvá mezerou 62 působením blokovacího trámce 8 nebo 42, který je uváděn do pohybu neznázorněným hnacím elementem. Zejména z obr. 22 je patrné, že při tomto uspořádání je zajištěno, že materiál obalu nepřichází do blízkosti děr ve svěracím trámci v okamžiku, kdy se do těchto děr zasouvají nožky třmene, a současně že je zajištěno, že materiál obalu úplně vyplní otvor ve třmenu ještě před svým počátečním stisknutí, ke kterému dochází dalším pohybem blokovacího trámce 8., 42 směrem ke svěracímu trámci 4, 38,. Použije-li se svěrek 58 podle obr. 19, 20, mají být umístěny nad vodícími deskami 64 a pod nimi.

V následujícím textu bude uvedeno několik příkladů vytvoření dokonale utěsněného uzávěru.

Příklad 1

Materiál obalu: BC-1, Cryovac, USA mez pevnosti: 450 kp/cm²modul pružnosti: 3 600 kp/cm²tloušťka: 0,059 mm obvodová délka: 500 mm protažení při přetržení: 135 % výška spony: 6 mm činná délka spony: 7 mm činná tloušťka spony před deformací: 4,2 mm činná tloušťka spony po deformaci: 2,8 mm svěrný tlak: 700 až 800 kp (konec sevření při 2,8 mm)

Příklad 2

Materiál obalu BT-1, Cryovac, USA mez pevnosti: 500 kp/cm² modul pružnosti: 4 600 kp/cm² tloušťka: 0,08 mm obvodová délka: 800 mm součinitel tření (naměřeno): 0,20 protažení při přetržení: 130 % výška spony: 7 mm činná délka spony: 12 mm činná tloušťka spony před deformací: 5,4 mm činná tloušťka spony po deformaci: 2,5 mm svěrný tlak: 1 200 kp

V tomto příkladě se pracovalo v blízkosti kritické hodnoty deformace. Pro zvýšení bezpečnosti může být žádoucí použít vnějších svěrek podle obr. 19 a 20.

Příklady jsou založeny na jmenovitých hodnotách charakteristik materiálů, a nebylo při nich vzato v úvahu, že alespoň některé z těchto hodnot mohou ležet v nevyhnutelných tolerančních mezích.

Příklady	3	4
Materiál polyester	polyethylen
mez kluzu kp/cm²	800	130
modul pružnosti kp/cm²	13 200	2 100
tloušťka mm	0,0175	0,095
obvod mm	400	800
souč. tření	0,24	0,27
protažení při přetržení	25 %	410 %
spona:
výška mm	5	7
šířka mm	4	16

Pokračování příkladů	3	4	4
Materiál	polyester	polyethylen
tloušťka: poč. mm	1,75	4,75
koneč. mm	1,45	2,6
tlak kp	400	700

V příkladě 4 by bylo možné zmenšit šířku spony použitím vnějších svěrek podle obr. 19 a 20.

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob uzavírání hadicových nebo pytlových obalů, zejména oba- lů potravin, při kterém se stlačený úsek obalu sevře prstencovou nekovovou sponou, která se nucené zúží kolem stlačeného úseku obalu svěrným tlakem působícím z protilehlých stran a fixuje se ve tvaru, kterého dosáhne při působení konečného uzavíracích tlaku, vyznačující se tím, že stlačený úsek (18, 46) se sevře mezi v podstatě hladkými protilehlými plochami v podstatě rovných trámců (4, 8, 38, 42) spony dó výsledného tvaru, který je v průřezu v podstatě shodný s tvarem otvoru spony a je protáhlý ve směru trámců (4, 8, 38, 42) spony o délce rovné alespoň dvojnásobku vzdálenosti mezi trámci (4, 8, 38, 42).
2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že stlačený úsek obalu se vloží mezi trámce (4, 8, 38, 42), jeden trámec (4, 38), se zasune svou nejméně jednou nožkou do otvoru protilehlého trámce (8, 42) a oba trámce (4, 8, 38, 42) se tlakem sevřou.
3. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že stlačený úsek (18, 46) obalu z plastu úplně vyplní otvor uzavřené spony a každá část konečně stlačeného úseku (18, 46) sevřená mezi trámci (4,8, 38, 42) se deformací svěrným tlakem axiálně prodlouží až pod mez napětí při přetržení.
4. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že působení svěrné- ho tlaku na trámce (4, 8, 38, 42) spony se mechanicky přeruší při dosažení jejich vzájemné vzdálenosti, odpovídající axiálnímu prodloužení sevřeného úseku (18, 46) obalu těsně pod mezí napětí při přetržení.
5. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že stlačený úsek (18, 46) obalu se těsně u protilehlých trámců (4, 8, 38, 42) před konečným uzavřením spony mechanicky sevře a je tak axiálně stabilizován.
6. Zavírací nekovová spona pro uzavírání hadicových nebo pytlových obalů způsobem podle nároku 1, obsahující dvě protilehlé svěrné části spojené elementy, z nichž alespoň jeden spojuje obě svěrné části ve vzájemné vzdálenosti, odpovídající stlačeCZ 278122 B6 němu úseku obalu, a svěrné části přiléháj i na stlačený úsek obalu z protilehlých stran, vyznačující se tím, že svěrné části spony jsou tvořeny v podstatě rovnými trámci (4, 8, 38, 42) s hladkými svěrnými plochami a spona obsahuje spojovací elementy (6, 26, 28, 40) pro obklopení stlačeného'úseku (18, 46) obalu, přičemž trámce (4, 8, 38, 42) spony v závěrné poloze jsou v podstatě vzájemně rovnoběžné a jejich vzdálenost je menší než vzdálenost mezi spojovacími elementy (6, 26, 28,

40).
7. Zavírací nekovová spona podle nároku 6, vyznačující se tím, že jeden z trámců (4, 38) je na obou koncích opatřen vyčnívající nožkou (6, 40) a tvoří třmen ve tvaru písmene U s rovnou dolní částí, zatím co vnější blokovací trámec (8, 42) je opatřen dvěma průchozími otvory (10, 44) pro nožky (6, 40), přičemž každá nožka a/nebo otvor je opatřena blokovacími prvky proti vysunutí nožky (6, 40) z otvoru (10, 44) trámce (4, 38).
8. Uzavírací nekovová spona podle nároku 7, vyznačující se tím, že blokovací prvky jsou tvořeny klíny (14), které vyčnívají z volných konců nožek (6), jsou zasunuteiné do otvorů (10) spolu s konci nožek (6) a vtlačitelné opačným směrem do otvorů (10) k rozšíření průřezu nožky (6).
9. Stroj k nasazování zavírací nekovové spony na stlačenou část obalu způsobem podle bodů 1 až 5, obsahující nástroje pohyblivé vůči sobě jeden k druhému pro přitlačování protilehlých trámců spony na stlačeném úseku obalu, vyznačující se tím, že obsahuje mechanické dorazové prostředky pro stanovení minimální vzdálenosti mezi svěrnými částmi spony, přičemž přítlačné prostředky jsou upraveny pro stlačení dostatečně vysokým tlakem pro dosažení celkového axiálního deformačního tečení plastického materiálu ve stlačení v závislosti na stlačení úseků stlačovaných k sobě na uvedenou minimální vzdálenost.
10.Stroj podle nároku 9, vyznačující se tím, že vně prostoru mezi uvedenými pohyblivými nástroji, po obou jejich stranách, viděno v axiálním směru spony, jsou uspořádány dvojice protilehlých protiběžně pohyblivých svěrek (58), pro současné sevření baleného materiálu vedle jeho sevření sponou.

3 výkresy