CZ219894A3 - Safety glass element with heat-insulating properties and process for producing thereof - Google Patents

Description

Bezpečnostní skleněný člen s tepelně izolačními vlastnostmi

Oblast techniky

Za bezpečnostní sklo se považují skleněné tabule, které při rozbití nevedou k žádným vážným zraněním. Odedávna k němu náleží tak zvané jednotabulové bezpečnostní sklo označované také jako předpjaté sklo a dvoutabulové vrstvené bezpečnostní sklo.

V prvním případě je ochrana proti poranění dána tím, že skleněná tabule se v důsledku předpětí, vyvolaného tepelnými postupy, při rozbití rozpadne na malé, tuoohranné úlomky, které sotva mohou vést k poranění. Vrstvená bezpečnostní skla sestávají ze dvou skleněných tabulí a z jedné, mezi nimi ležící fólie z plastické hmoty, která obě tabule navzájem spojuje slepením. Ochrana proti úrazu pozůstává v tom, že v případě rozbití tabulí přilnou vznikající ostrohranné úlomky skla na lepivou vrstvu.

Dosavadní stav techniky

Takové monolitní tabule mají vysoký, pro účely tepelné izolace navhodný součinitel prostupu tepla ^hodnota k / téměř k = 6,0 W/m K. Jenom přilehlý vzduchový polštář může snížit tuto vysokou hodnotu postupu tepla. Bezpečnostní skla, která mají plnit funkci tepelné izolace, vyžadují dvoutabulovou konstrukci na způsob izolačního skleněného členu.

Izolační skleněný člen, složený z bezpečnostních skel, je nákladný, zejména je-li užito vrstvených skel, což je pro zasklení fasád a střech žádoucí alespoň pro tabule, obrácené k místnosti. V případě upotřebení jednotabulových bezpečnostních skel je tu riziko zranění pádem rozdrobených ploch, často ještě, hroudovitě souvisejících. Proto se toho u izolačních skleněných členů pro střešní zasklení užívá jen na vnější straně, užívá-li se ho vůbec.

V případě použití tepelné izolujících skel, majících bezpečnostní funkci, v lblas.ti fasád a jako střešní zasklení je ve velké míře problémem hmotnost skla. Je zapotřebí masivních a nákladných opěrných a rámových konstrukcí. Při tloušťkách skla 5 až 6 mm na jednotlivou' tabuli připadne ne jeden izolační skleněný člen, je tíha ve velikostním řádu 25eě3O kg/:

'...-V DE-AS 1073164 a DE-GM 7 315 974 jsou popsána izolační skla s pěnovými, mezeru vyplňujícími tělesy, popřípadě deskami z dutých vláken ze skla nebo plastické hmoty, uspořádaných rovnoběžně s krycími plochami skla. Tyto výplně zvyšují redukcí konvekčních přechodů tepla izolační účinek a slouží zároveň rozptylem světla jako ochrana proti oslnění. Tyto členy nemají v žádném případě bezpečnostní vlastnosti. Výplně mají křehkou strukturu. Jsou sotva schopny přenášet síly od jedné krycí tabule ke druhé. Také tu schází navázání na. krycí desky v silovém styku.

Z DE 3 ,432 761 je znám izolační skleněný člen, který má mít především vlastnosti bezpečnostního skla. Dosáhne se toho vázáním“jedné nebo obou tabulí na průhlednou a úlomky vážící vrstvu plastické hmoty. V důsledku hrubých, tenkostěnných a málo tuhých výplní z pěnové hmoty z organického materiálu postrádá však konstrukce z izolačního skla jak strukturní pevnost a nepoddajnost žádoucí pro zasklení střech a fasád, tak i odolnost proti stárnutí. Tyto Členy nejsou proto zejména při výhodném použití tenkých, hmotnost zmenšujících skel, vhodné k tomu, aby zachycovaly vyšší zatížení střechy, ani k tomu, aby přemosťovaly větší rozpětí.

Vzhledem k tomu, že vyplněním z pěnové hmoty se nedostává strukturní pevnosti a vlastní stability, neexistuje zde ani dostatečná pevnost proti průrazu. Tyto skleněné členy mohou klást jen malý odpor dopadajícím masivním tělesům, což znamená nedostatek pro bezpečnost střešního a fasádového zasklení. V důsledku nedostatku tuhosti v průrazu u výplní není zaručena ani odolnost proti zálomům a výlomům.

Je sice možné slepení skleněných tabulí s pěnovými deskami, jež v důsledku potřebné prostupnosti pro světlo sestávají z bublin o poměrně velkém objemu, přes přídavnou fólii z plastické hmoty. Váží se k sobě vždy jen povrchy těchto desek z pěnové hmoty. V důsledku^krajně malé tlouštky stěny křehkého materiálu nemohou být výplní z pěnové hmoty zachycovány popřípadě přenášeny ani suvné ani tlačné síly.

V případě uzavření vnitřního prostoru tabulí proti ovzduší se slepení tabule s výplní a křehká pěnová struktura samotná natrvalo rozrušují vyklenutím a zaklenutím tabulí v důsledku teplotou vyvolaných kolísání tlaku uzavřeného objemu vzduchu. Bez ohledu na to se však dosud také ukázalo, že průsvitná strukturní tělesa z plastické hmoty, užitá jako výplně v izolačních tabulích, krátkodobě zkřehnou a tvarovou stálost ztrácejí v důsledku značných tepelných zatížení při letním zahřátí na přibližně 100 °C a v důsledku své malé odol nosti proti ultrafialovému záření.

U izolačního skleněného členu podle DE 3 432 761 se vychází od krycích tabulí z velmi tenkého plochého skla s výhodou o tlouštce 1,5 až 2 mm. Členy střešních desek musí být ovšem staticky schopny zachycovat přídavná zatížení, jako množství sněhu,· jakož i odolávat ku prudkých poryvů větru.

ssacím účinkům v důsledV důsledku těchto sklení jako stavební norma skla o minimální tlouštce izolačního skla se požaduj ně má tabuli z předpjatého ní straně z bezpečnostního zatížení nejsou pro nadhlavní zapředepsány tabule z drátového mm náhodou. V případě použizí e konstrukce, která na vnější straskla o tlousžce 5 mm a na vnitřvrstveného skla o tlouštce 5 mm.

vU shora uvedené tabule z izol; na zachycování zátěže pouze tenká krycí tabule z plochého skla o tlouštce s výhodou 1,5 až 2 mm.. Výplň z akrylové pěny nemůže ani zachycovat zatížení ani přenášet síly na spodní krycí tabuli. K tomu je zapotřebí výplně z tuhého materiálu, který je s oběma skleněnými deskami spojen v silovém styku. Skleněná tabule o tlouštce 2 mm, avšak také 3 mm, se při větších rozpětích může pod zatížením prohnout a v důsledku menší pevnosti skla v tahu prasknout. .To platí obecně pro izolační skleněné členy užité jako střešní zasklení. Možnost zachycení zátěže střechy je zde závislá pouze na pevnosti v ohybu u horní krycí tabule.

Z pojednání F. B. Grimm, Glas ais tragender Baustoff Glassandwich-Elemente in glas + rahmen /1991 , 19, 1020 až 10.28, jsou známy zasklívací členy, u nichž se spřažení obou tabulí z izolačního skla v silovém styku dosahuje rozpěrkami, bud mechanicky spojenými nebo neposuvně slepenými. V prvním případě zabírají svorníky, na skleněné desky navařené do vývrtů, které jsou upraveny v rozpěrkách. Jinak také mohou být skleněné česky spolu spojeny šrouby se zápustnou hlavou, jež jsou vedeny otvory a upevněny v příslušných závitových vývrtech rozpěrek.

Ve druhém případě jsou rozpěrky opatřeny úložným prostorem pro silikonové lepidlo, přičemž rozpěrka tepidlo úplně obklopuje a tak zabraňuje změnám tvaru při posuvných namáháních. Jako 'třetí možnost se navrhuje sendvičové jádro ze dvou do sebe zasunutelných dílčích desek, které je celoplošně slepeno s oběma skleněnými deskami.

Tři shora uvedené možnosti nemohou být pokládány za členy s vynikajícími tepelně izolujícími vlastnostmi, každopádně nikoli za takové, které převyšují izolační vlastnosti normálních dvoutabulových izolačních skel. Navržené rozpěrky at mají jakýkoliv tvar, představují u všech tří koncepcí v důsledku jejich tlustostěnnosti konec konců chladicí můstky, které na základě tepla, přes ně v důsledků vedení tepla odcházejícího, brání vysokým výkonům v ohledu izolace tepla.

To platí také pro případ vyplnění mezery mezi tabulemi zrnitým aerogelem nebo ostatními pěnovitými hmotami s extrémně malou vodivostí tepla. Čím silněji je průchod tepla členem snižován v důsledku toho, že distanční členy jsou obklopeny pěnovitými látkami nebo tabletami aerogelu, tím větší je potenciál nebo množství tepla, které odchází chladicími můstky. V extrémní míře se takové chladicí můstky uplatňují u evakuovaných mezer mezi tabulemi. Tepelná izolace je zde prakticky rovna tepelné izolaci obvyklých stojitých desek z plastické hmoty.

Aby se dosáhlosoučinitelů prostupu tepla pod hodno2 tou k = 1 W/m K, je zapotřebí podpěrných členů s krajně nepatrnými plošnými podíly a s tlouštkami stěn v řádu mikrometrů, a je třeba provést přídavná opatření k potlačení průchodu tepla zářením.

V této souvislosti je třeba poukázat na to, že stropní nebo střešní zasklení musí mít zvlášt vysoké vlastnosti v ohledu tepelné izolace, a to nejen v důsledku známých vyšších teplot v horním prostoru místnosti. Nadto se v dnešní stavební fyzice téměř nebere zřetel na daleko vyšší vyzařování tepla u šikmých ploch, směřujících k obloze.

Takové plochy tabulí se trvale nalézají záření s prostorem oblohy, který podle oblačnost loty, které leží 10 až 30 K po teplotami okolníh vého obalu. Střešní nebo nadhlavní zasklení musí účinně provedena s vysokou schopností tepelné iz čemž má zvláštní význam snížení emise tepelného ve výměně i má ζερό vzduchobýt proto oláce, přiPokud jde o bezpečnostní vlastnosti, jsou u obou variant známých ze shora uvedeného pojednání, zapotřebí tabule z vrstveného bezpečnostního skla, která zatěžuje hmotnost příslušného členu.

U všech skleněných sendvičových členů, uvedených v tomto pojednání, je také omezena schopnost, pomocí navržených rozpěrek přenášet při'namáhání na ohyb suvné síly a zatížení v silovém styku na protilehlou skleněnou desku.

Schopnost skleněných desek, zachycovat namáhání v ohybu, jak vznikají u nadhlavních, popřípadě stropních zasklení v důsledku daných zátěží vlastní hmotností a přídavně zachycovaných střešních zatížení, je, jak známo, předem silně snížena v důsledku mikroskopických zářezů a mikrotrhlin, na skleněných plochách vždy přítomných. Jak je všeobecně známo, je sklo materiál, který mimořádně citlivě reaguje na bodová extrémní zatížení, která jsou mimo jiné vyvolávána maximy napětí v důsledku tuhých spojů.

Ve shora uvedeném pojednání není zřetelně uvedena zvýšená citlivost na zlámání při bodově nebo místně omezeném odstranění tlakových napětí superposicí tažných sil na čelních plochách skleněných desek, namáhaných na ohyb. Tato odbourání tlakových napětí, která zabraňují rozestupu mikroskopických zářezů a trhlin, nastává však při navrženém umístění rozpěrek s navařenými svorníky nebo prstencových rozpě7 rek, nanesených lepením, a to v důsledku bodově nebo místně vytvářených napětí v tahu.

Jsou-li tyto rozpěrky k tomu ještě umístěny na čelní ploše desky, namáhané na ohyb, postačí již tažná napětí, vznikající při nepatrných prohnutích, k tomu, aby vyvolala zlomy skla otevřením mikrotrhlinek.

Aby se tomu zabránilo, je pak zapotřebí silnějších skleněných desek, přičemž vlastní hmotnost zasklení γ jako zátěž přichází v úvahu hmotnost obou skleněných tabulí y nepřipouští vzhledem k velkému rozpětí skleněné plochy upotřebení takových členů, jak praxe ukazuje.

Při tuhém slepení desky z plastické hmoty se skleněnou tabulí, která je schopna přenášet suvná napětí, se rovněž v důsledku slepení neutralizují na povrchu tabule tlaková napětí nanesenými místními plošnými napětími, takže zde nelze nikterak hovořit o kompenzaci citlivosti armovaných skleněných tabuli na zlomení.

Škodlivou se kromě toho ukazuje malá odolnost proti stárnutí u desek z plastické hmoty v důsledku trvalého zatížení ultrafialovým zářením, jakož i vysokým zahříváním v uzavřené mezeře mezi tabulemi, což může vést až k teplotám přibližně 100 C. Časné skřehnutí nastává zejména u desek z plastické hmoty, které jsou trvale pod působením zátěže. Zlom desek skřehnutím při přídavných zatíženích ohybem vede zpravidla ke zlámání skleněné tabule s touto deskou ztuha spojené, a to v důsledku špiček napětí na mezi pevnosti, přenášených na čelní povrch skleněné tabule. Předchozí diskuse závad známých systémů vede k vynálezecné úloze, totiž vytvořit průsvitný, popřípadě částečně průhledný zasklívací člen, který se vyznačuje vysokými výkony v ohledu tepelné izolace a zároveň jako bezpečnostní sklo má odolnost proti průrazu a schopnost vázat střepiny.

Podstata vynálezu

Pro vyřešení této úlohy navrhuje vynález zasklívací člen s nejméně jednou tabulí a s nejméně jednou vrstvou z vláken probíhajících rovnoběžně ke krycím plochám tabule, kde tato vrstva je upravena na jedné z krycích ploch tabule, probíhá alespoň přes podstatnou část její plošné rozlohy, vyznačující se tím, že uvedená vrstva vláken je tvořena prvvní krycí vrstvou rozpěrné tkaniny nebo pleteniny, impregnovanou pryskyřicí a spojenou s krycí plochou tabule v silovém styku, přičemž rozpěrná tkanina nebo pletenina má nejméně jednu druhou, k první krycí vrstvě protilehlou krycí vrstvu, a tyto krycí vrstvy jsou navzájem spojeny stojitými vlákny', která k nim probíhají napříč a jsou po vytvrzení pryskyřice pružná a v ohybu tuhá.

Vynález, vyznačený v patentových nárocích, je tedy založen na myšlence spojovat navzájem dvě průhledné desky rozpěrnou tkaninou nebo pleteninou ve tvarovém a silovém sty ku za pomoci jejich, na ohyb tuhých struktur, ze stojitých vláken.

Rozpěrné tkaniny zde použitého druhu jsou o sobě již známy. Sestávají obvykle ze dvou krycích vrstev z textilního materiálu, z'ejména z vláken skleněných, z plastické hmoty nebo uhlíkových, nebo také podle specifických požadavků ze směsi takových materiálů, jež jsou navzájem spojeny vlákny, přicházejícími kolmo nebo šikmo, tak zvanými stojitými vlákny.

Tato stojitá vlákna, která mohou být podle přání roz maníte uspořádána, udržují na způsob kostry obě tkaninové vrstvy ve vzájemném odstupu. Stojitá vlákna tvoří přitom v podobě struktury smyček nebo oček stojíte řady, stojící v podstatě kolmo na krycích vrstvách, přičemž krycí vrstvy mohou být přídavně ještě navzájem spojeny vlákennými strukturami, probíhajícími diagonálně ke stojitým řadám. Takové rozpěrné tkaniny byly dosud používány jako distanční vrstvy pro výrobu různých materiálů z pojených vláken.

Rozpěrné tkaniny a rozpěrné pleteniny se při výrobě obvykle napouštějí pryskyřicí, popřípadě impregnují. Napuštění pryskyřicí lze dosáhnout jak ponořením do pryskyřičné hmoty tak i rovnoměrným nanesením na tkaninu. Přebytečná pryskyřice se pak vytlačí mezi fóliemi nebo válci. Po impregnaci pryskyřicemi se stojitá vlákna bez pomůcek samočinně opět narovnají do původní výšky a svou definovatelnou délkou umožňují kalibrující odstupy ke krycím vrstvám. Uspořádání a výška vláken určují pevnost sendvičových konstrukcí, vznikajících po vytvrzení pryskyřičných šlicht.

Pro výrobu zasklívacích členů podle vynálezu se vzhle čem k požadavku na co nejvyšší pevnost v ohybu používá s výhodou rozpěrných tkanin nebo pletenin s krycími vrstvami a stojitými vlákny ze skleněných vláken z elastického skla (E). S výhodou jsou stojitá vlákna uspořádána v rozpěrných tkaninách tak, že se navzájem kříží.

Mechanická zatížení jsou pružnými stojitými vlákny rozkládána bez jakéhokoliv místního napětí rovnoměrně po ploše tabule. Navzdory své pružnosti tvoří stojitá vlákna tuhou, neposuvnou vazbu desek, jelikož při vzájemném překřížení tvoří v důsledku triangulačního efektu celkem tvarově stálé vyztužení. S výhodou jsou stojitá vlákna na místech jejich překřížení navzájem spojena vytvrzenou pryskyřicí, čímž lze triangulační efekt ještě dále zesílit.

Takové těleso ze skleněných desek nepotřebuje ke své stabilizaci žádného přídavného nosného zarámování. V důsledku toho, že plošné části jsou navzájem spojeny ztuha a v silovém styku, má statiku, která předčí veškerá nasazená a nosná zarámování. V důsledku vysokého modulu pružnosti skla jsou zatížení přebírána celou plochou tabule.

Způsob výroby zasklívacího členu podle vynálezu probíhá takto:

Vrstvy rozpšrné tkaniny nebo rozpěrné plezeniny se napustí vhodnými pryskyřicemi a položí se na krycí plochu tabule, jež má být spojena s rozpěrnou tkaninou, popřípadě mezi dvojici spojovaných tabulí. Sendvičové těleso se pak vede lisem, aby se zaručilo dokonalé smočení povrchu tabulí viskosní pryskyřičnou hmotou, ležící na tkaninách, a zároveň se zaručilo bezpečné přilnutí. Při otevření lisovací formy se stojitá vlákna, stlačená naplocho přítlačným dějem, opět narovnají v důsledku vratných sil a vyztuží se pryskyřičným materiálem, ulpívajícím na způsob šlichty.

S výhodou se po lisovacím ději provede kalibrované nadzvednutí krycích vrstev, popřípadě tabulí od sebe stlačeným vzduchem nebo specifickými sacími zařízeními, až se dosáhne žádaného-odstupu mezi krycími vrstvami . S výhodou může být vytvrzovací děj pryskyřice, zavedené do skleněné tkaniny, urychlen přidáním vhodných chemických látek a/nebo přívodem energie, zejména energie tepelné.

Výrobní děj může být prováděn také tak, že vlákna, určená ke zpracování, již nesou pryskyřičnou šlichtu, která po vložení se podrobí příslušné reaktivaci. Tohoto postupu se s výhodou použije tenkrát, když se pro krycí vrstvy a pro stojitá vlákna· mají použít rozdílné pryskyřice nebo vytvrditelné lepicí materiály.

Ke zpracování .lze použít zejména pryskyřice epoxidové, polyurethanové a polyesterové, které dobře ulpívají na skleněných vláknech, opatřených s výhodou šlichtami silanu.

Pro bezpečné přilnutí skleněných tabulí na krycí vrstvy jsou zvlášt vhodné polyurethanové pryskyřice.

Pleteniny mohou být vyloženy stojitými vlákny o délce až 16 mm. Při pečlivém provedení slepovacího postupu a při účelných opatřeních k přídavnému podpoření vratných sil stojitých vláken se dosáhne také plné rozpěrné šířky pro dvojici tabulí. Při použití vhodných polyurethanových pryskyřic, případně ve spojení počinového, se systémem komformního materiálu, je zaručeno spolehlivé a trvalé přilnutí skleněných tabulí k vrstvám krycí tkaniny.

U skleněného sendvičového členu podle vynálezu jsou odstraněny místní špičky napětí na skleněné desce. Příslušnými krycími vrstvami rozpěrných tkanin se při jejich připojení ke skleněné desce přes tenkou vrstvu pryskyřice nepřenášejí žádná tažná napětí. Také zavedení síly na rozpěrnou pleteninu probíhá v důsledku vlákenné struktury krycích vrstev bez vzniku místních špiček napětí. Distanční struktury ze skleněných vláken jsou při velké pevnosti na ohyb mimořádně pružné. Zatížení ohybem jsou v důsledku hustoty vlákenné struk tury zachycována rovnoměrně na velkých plochách a přenášena na protilehlou desku. V důsledku toho může být skleněná deska za úspory na hmotnosti dimenzována krajně tenká, ježto deskové těleso představuje vlastně kvasimonolitický člen, spojený v silovém styku.

U tohoto skleněného členu se zvláštním mechanismem vyvolá podivuhodně vysoká tuhost v ohybu. Při vytvrzování pryskyřice se na strukturu rozpěrné tkaniny působí napětím v tabu. Vstupní vrstva, spojená s krycími deskami v silovém styku, působí pak analogicky jako armování v předpjaté cementové desce nebo jako. jádrová, pod tažným napětím se nalézající deska skleněných, tepelně předpjatých tabulí.

Předběžným vytvrzením pryskyřičných, na tkaninových krycích vrstvách nanesených vrstev, jež vyvolávají přilnutí krycích vrstev na skleněných deskách, oproti pryskyřičnému potažení stojitých vláken a také okrajových pásem sendvičového členu se umožní, aby tento mechanismus byl cílově s výhodou zesílen. Takové opatření je proto navrhováno jako typový proces.

V důsledku vysokého modulu pružnosti skleněných vláken dosáhne struktura skleněných desek mimořádně vysoké pevnosti ve smyku a v tlaku kolmo ke struktuře vrstev. Vysoká tuhost stojitých vláken v ohybu a jejich hustá, v pravidelné struktuře uspořádané plošné osazení propůjčuje tabulovému sendviči tvarovou stálost a konstrukční pevnost masivního skleněného tělesa. Takového zasklívacího členu, zejména pak dvou- nebo i vícetabulového členu z izolačního skla lze pak na základě jeho. strukturálních pevnostních vlastností použít bez přídavně vyztužujícího zarámování konstruktivně na způsob monolitické'.skleněné tabule. V ohledu hmotnosti přichází v úvahu jen hmotnost skleněných krycích desek.

Zvláštní výhodou je dále tvarová stálost takových struktur z izolačního skla, které při atmosférickém přetlaku nebo podtlaku nejeví, jak tomu je u obvyklých izolačních tabulí, odchylky od rovinnosti. Potud také odpadají zatížení okrajového spojení, související s tímto působením, jakož i poškození utěsnění, s tím spojené. Výhoda, vyplývající přímo ze sendvičové struktury zasklívacího členu podle vynálezu, záleží v možnosti vybavení takových členů vakuem, tedy v evakuaci uzavřeného vnitřního prostoru. K tomu je zapotřebí pouze utěsnění okraje proti difusi. Samozřejmě je možné užít u těchto tabulových členů také různých plynových náplní, snižujících tepelnou vodivost a mající nestejně vyšší trvanlivos

Zasklívací člen podle vynálezu má tu přednost, že je téměř neomezeně odolný proti stárnutí. Vydrží déle vysoká tepelná, atmosférická a slunečním zářením způsobená namáhání. Pokud jde o působení mechanických sil, je robustní a tvarově stálý. Zasklívací člen podle vynálezu může být použit pro zasklení střech nebo fasád, je schopen zachycovat velká zatížení a přemostovat velké plochy. Působí jako účinná ochrana proti oslnění a slunečnímu záření, jakož i může být použit, jako sklo pro izolaci zvuku a také proti vloupání nebo vyražení stěny. Konečně lze zasklívacího členu podle vynálezu použít v nejjednodušším provedení v důsledku jeho vysoké hodnoty izolace tepla značně levněji ve srovnání se známými členy z izolačního skla.

Další výhody a provedení vynálezu vyplenou z následujícího popisu v souvislosti s výkresy.

Přehled obrázků· na výkresech

Obr.'l až obr. 12 znázorňují různá provedení zasklívacího členu podle vynálezu v průřezu.

Obr. 13 a obr. 14 znázorňují schematické pohledy na různé rozpěrné tkaniny, jichž se užívá u zasklívacího členu podle vynálezu.

Obr. 15 znázorňuje schematický pohled na zasklívací člen podle vynálezu v jednom celku s okenním členem.

vynalezu

Pnfclaoly jorovgdew/

Obr. 1 znázorňuje zasklívací člen 1 podle vynálezu v jednoduchém provedení. Sestává z-průhledné tabule nebo desky _2, zejména ze skleněné tabule, na které lpí rozpěrná tkanina _3 pomocí pryskyřičné vrstvy, nanesené na její krycí plochu 4. Tato pryskyřičná vrstva není na obr. 1 znázorněna. Protilehlá krycí plocha rozpěrné tkaniny 3 je s krycí plochou či vrstvou 4, nanesenou na tabuli _2, spojena v silovém styku stojitými vlákny 6, která probíhají napříč ke krycím vrstvám 4<y.5, a jsou zde jako celek znázorněna jako stojité řady, stojící přibližně kolmo na krycích plochách 4^5. Mezi stojitými řadami jsou zde upraveny diagonálně probíhající vlákenné struktury, které s výhodou zvyšují stabilitu deskového tělesa. Obě krycí vrstvy 4&j5 obsahují tkaná nebo pletená vlákna, probíhající rovnoběžně s krycí plochou tabule. Stojitá vlákna 6 samotná jsou uspořádána tak, že se navzájem kříží. Mohou být zcela nebo zčásti obklopena pryskyřicí. Stojitá vlákna tvoří tímto způsobem tuhé, na ohyb pevné vzpěry, které rozpěrné tkanině ve vytvrzeném stavu propůjčují vlastnost vysoce pružného ve všech směrech zatěžovatelného tvarového tělesa, které ve spojení s tabulí 2 představuje teplo izolující, mechanicky zatěžovatelný zasklívací člen s vlastnostmi bezpečnostního skla.

Namísto'přímého navázání rozpěrné tkaniny 3 na průhlednou desku za pomoci pryskyřičné vrstvy nanesené pro vyztužení jejích krycích vrstev 4ξμ5_, může být připojení rozpěrné tkaniny na průhlednou desku 2, popřípadě na desky, upravené po obou stranách, provedeno také pomocí lepicích fólií. V tomto případě lze vyjít od prefabrikovaných, tedy již vytvrzených, pryskyřicí napuštěných nebo smočených rozpěrných tkanin, jejichž krycí plochy jsou pak po obou stranách opatřeny jen krajně tenkou, k vyztužení vláken potřebnou pryskyřičnou vrstvou.

To má především výhodu racionální prefabrikace textilních desek z rozpěrné tkaniny, také s lepicími vrstvě, již nanesenými po jedné straně nebo po obou stranách, a to běžnou, popřípadě nekonečnou pásovou výrobou, a případného přiříznuti podle-potřebných zasklívacích ploch.

Pro slepení lze s výhodou použít materiál polyvinylbutyral v podobě viskosní kapaliny, s výhodou však ve tvaru fólií. Rozpěrné tkaniny, opatřené fóliemi, se vloží mezi spojované desky. Sendvičový útvar prochází pak nejdříve zahřátým vláknem za účelem pevného přilnutí a pak autoklávem pro definitivní zpevnění, kde dojde u materiálu fólie k dosažení průhlednosti jako u skla.

Člen z bezpečnostního skla, izolující teplo, dostává integrací lepivých vrstev, vázajících skleněné tabule na textilní tvarové těleso a sestávající z houževnatě-plastického materiálu, s výhodou tvořených fóliemi PVB o tlouštce 0,37mm až 0,75 mm, nejen funkci tabule tlumící zvuk, nýbrž zároveň i jakost členu ztěžujícího vloupání. Proniknutí takovým tabulovým členem je náročné na čas a sílu a nemůže být provedeno bez řezacích a úderných nástrojů.

Lepicí fólie mohou být buď jako monolitní útvar nebo jako svazek fólií vybaveny dalšími funkcemi, například selektivní odrazovou nebo absorpční schopností pro sluneční spektrum. Barevně nebo .tvarově přetvořené nebo i světlo rozptylující lepicí fólie mohou být zejména užity pro ozdobné účely nebo k optickému zakrytí vlákenných struktur textilních rozpěrných tkanin.

Pro skleněné členy, jež jsou vystaveny zejména vysokým namáháním na ohyb, pro členy z bezpečnostního skla s tenkými krycími tabulemi, avšak také pro tabulové členy se zvýšenou bezpečností proti vloupání se pro slepení rozpěrné tkaniny s krycími tabulemi navrhuje použití fólií PV3 nebo polyure-chánových fólií s integrovaným materiálem ze skleněných vláken, z vláken plastické hmoty nebo z uhlíkových vláken v podobě řezaných nekonečných rohoží. Folie, zalepená v sendviči v silovém styku, nevyvolává plošná napětí. Přispívá k tuhosti skleněného členu na ohyb a jako průtažná lepicí vrstva představuje nárazník proti vznikajícím špičkám napětí při působení síly.

U provedení, znázorněného na obr. 2, má krycí plocha 5_ rozpěrné tkaniny 3 tenkou, plošnou vrstvu 7 z pryskyřice, potřebné pro vyztužení stojitých vláken c. Okrajovým stlačením textilních krycích vrstev lze s výhodou vytvořit průběžný okrajový uzávěr.

Taková tuhá, plošně a tvarově stabilní konstrukce může být již v tomto jednoduchém provedení použita jako tepelně izolující a bezpečnostní nadhlavní nebo fasádové zasklení, přičemž strana tvořená sklem má směrovat navenek.

Dnešní studené fasády sestávají pouze ze skleněné desky, většinou z jednotabulového bezpečnostního skla, která má zadní větrání a je umístěna v minimální vzdálenosti 2 cm od vlastního parapetu. Skleněný člen _! podle vynálezu ve svém nejjednodušším provedení může při malé hmotnosti pro měnit takovou studenou fasádu na teplou fasádu, tedy ve fasádu, tepelně izolující a tvořící ještě ochranu proti zvuku.

Význačnou ekonomickou výhodu znamená u skleněného členu podle vynálezu upevňovací mechanika na povrchu fasády. Zatímco dosud musely být spojovací závory upevňovány na skleněných tabulích přes vyvrtané otvory nebo objímající rámové členy, mohou být nyní příslušná ukládací zařízení 8 pro závory uložena v silovém styku v tělesu 3 s tkaninovou strukturou, ležícím uvnitř. Obdrží se pak fasádová soustava, u které tabule bez upevňovacích a bezpečnostních, vně ležících členů a bez zásahů pronikajících tělesem tabule pokrývají plošně povrch fasády na způsob architektonicky dokonalého sklovitého povlaku.

Členy tohoto druhu, vybavené podle navržené upevňovací techniky, pro závěsné fasády jako průsvitná, t stěn za účelem přídavného zahřívání ukládacími zařízeními se také znamenitě hodí eplc izolující obložení zdivá sluncem. Zejména u špatně izolovaného zdivá starých staveb lze pomccí dodatečného vybavení takovými zavěšenými stavebními skleněnými díly dosáhnout při malých nákladech vysokého využití tepelné energie pro takové budovy.

S výhodou může tento konstrukční člen sloužit také k tomu, aby zlepšil hodnotu tepelné izolace u střešních nebo fasádových ploch, vybavených již monolitními skleněnými deskami . Konstrukční člen se pak přes pryskyřičnou vrstvu Ί_ spo jí s tabulí starého skla buď lepením nebo mechanicky přes nasazenou rámovou konstrukci.

Obr. 3 znázorňuje další provedení zasklívacího členu podle vynálezu. U tohoto výhodného provedení jsou obě krycí vrstvy 4^5 rozpěrných tkanin 3 pokryty tenkostěnnými skleněnými deskami Zajištění okraje může být provedeno způsobem obvyklým pro izolační skla pomocí lepicího spoje ÍO· Rozpěrných stojitých lišt není již zapotřebí, jelikož vzdálenost tabulí je definována rozpěrnou tkaninou a je všude udržována stabilní, takže odpadají jakékoliv mechanické zátěže na těsnicí : stojině 10 .

S výhodou není pak třeba použít pro zajištění těsnicích, vysoce pružných hmot pro zachycení deformačních sil skleněných tabulí, nýbrž lze užít takových těsnicích látek, které mají optimální vlastnosti co do difusní hustoty, tepalné izolace a ulpění na skle.

Tak lze doporučit, aby zajištovací stojina byla na straně přivrácené k vnitřnímu prostoru nebo od něho odvrácené včetně obou postranních čel kašírována do poloviny ten kou hliníkovou fólií 11, která přes plochy doléhající stranou na skleněné.tabule pevně na skleněné tabule navazuje po mocí difusně hustého lepidla. S výhodou by střední plocha folie, ležící kolmo k mezeře mezi tabulemi, měla být vytvořena zřasená.

Také lze.u těchto členů s výhodou použít dřívější techniku okrajového spojení přímým svařením krycích skel 2_0j9, což zejména u evakuovaných isolačních skel zaručuje okrajový, difusně hustý uzávěr, který ovšem v důsledku teplem vyvolaného vyklenovacího zdeformování skleněných tabulí nesnadno odolá silám, působícím na okrajová pásma. Takové provedení s tabulemi 2^9, svařenými v okrajové oblasti, je znázorněno na obr. 4.

Jak bylo již/uvedeno v souvislosti s obr. 2, může být zajištění okraje provedeno také jednodušeji přes pryskyřice, vyztužující konstrukci. Konečně lze také úplně upustit od zajištování okrajů, zejména tenkrát, je-li někter z tabulí vytvořena pro absorbování slunečního záření.

Tabulový člen _1 se pak vždy zahřívá při dopadání slunečního světla, takže vlhkost, případně vniknuvší do konstrukčního tělesa, tam nemůže setrvat.

U skla, chránícího proti slunci při uspořádání absorpční tabule směrem ven, dosáhne se při upuštění od zajištění okraje výhody nízkého zahřívání tabulových členů v důsledku přímého odvádění tepelné energie absorpční tabule pomocí konvektivního proudění strukturální mřížkou rozpěrné tkaniny.

Cílem snahy ve vývoji izolačních zasklení je zejména optimalizace jejich vlastností v ohledu izolace tepla. Vynález měl proto kromě mechanické stabilizace také ten cil, aby zasklívací členy podle vynálezu byly vybaveny jako členy z izolačního skla co nejvyššími výkony v ohledu tepelné izolace

U navržených konstrukcí s vloženými rozpěrnými tkaninami lze při větších vzdálenostech tabulí dosáhnout přibližně stejných hodnot průchodu tepla ^hodnot k , jako u obvyklých tabulí z isolačního skla se stejnými šířkami mezery. Proti případnému přírůstku hodnot tepelné vodivosti v důsledku stojitých vláken stojí jako kompenzace výhoda menších ztrát konvekcí.

Rozpěrné tkaniny, zde užívané, jsou v důsledku jejich tuhosti v ohybu a jejich pevnosti v tlaku, zejména při vytvoření s nízkou stojitostí, znamenitě vhodné pro opatření, které u izolačních členů vede obecně ke značnému zvýšení hodnot odporu proti průchodu tepla. Evakuace vzduchu z mezery mezi deskami za účelem minimalizace vedení tepla byla již shora zmíněna. Jak je známo, postačí k tomu již vel mi úzce vymezený odstup desek ve velikostním řádu průměrné volné dráhy molekuly vzduchu.

Obr. 5 znázorňuje takové provedení, které se vyznačuje zvláštními opatřeními pro tepelně izolující úpravu tabulového členu _1 podle vynálezu. Aby při evakuaci mezery mezi tabulovými členy bylo vedení tepla přes stojitá vlákna 6 udržováno ve velmi úzkých mezích, navrhuje se, aby bylo použito rozpěrných tkanin 3 s velkým počtem co nejtenčích stojitých vláken &, tedy stojitých vláken s mimořádně malými hodnotami jemnosti a s co nejúspornějším smočením pryskyřicí

Zvlášt výhodné jsou rozpěrné tkaniny nebo pleteniny, které jsou vytvořeny na způsob velurové tkaniny, přičemž rozpěrná tkanina, zde použitá, sestává jen z jedné krycí vrstvy 4, která je spojena se stojitými vlákny, která s ní vyčnívají a probíhají napříč krycí vrstvy. Přednost mají mít vrstvy velurové tkaniny se smyčkami nebo proříznutými oky o výšce 1 až 3 mm. Jednotlivá vlákna 6 se na skleněné tabuli 2 ztuha narovnají postříkáním vytvrzenou smáčecí pryskyřicí, což zde není znázorněno. Skleněná tabule 2> opatřená s výhodou na vnitřní straně vrstvou s nízkým faktorem E, se položí na toto narovnané množství vláken 6 a po vytvoření vzduchotěsného okrajového uzávěru za pomoci průběžné lepicí stojiny 10 se evakuací takto vytvořené mezery mezi tabulemi pevně přitlačí na uloženou vlákennou strukturu na celé ploše tabule Velký počet narovnaných, vyztužených vláken zabrání zaklenutí tabulí při zahřívání atmosférickým přetlakem.

S výhodou může být skleněná deska 9. na vnitřní straně také opatřena tenkou fólií 12, která zachytí vyztužené konce vláken za jejich ustálení silového spojení. Aby se případně zaručila funkce snižování emise u povrstvení s nízkým faktorem E, přiléhajícího na skleněnou desku 9 na vnitřní straně, musí- fólie 12 sestávat z materiálu, prostupného pro tepelné záření. Folie polyvinylfluoridu o tlouštce pod 50 mikrometrů splňují tento předpoklad. Stejným způsobem může být také vlákenná krycí vrstva 4, což je možné u všech znázorněných provedení, smočena pryskyřicí z materiálu, prostupného při tepelné záření.

Pokud jde o stojitá vlákna 6, navrhuje se ke snížení průchodu tepla u každého druhu rozpěrné tkaniny ještě s výhodou to opatření, že se na střední výšce stojitých vláken na délce několika desetin milimetrů upustí od pryskyřičných povlaků, aby se na jednom místě délky vlákna, bez snížení tuhosti na ohyb a pevnosti v tlaku, dosáhlo mimořádně tenkého průřezu vláken. K tomu přeistupuje návrh, aby pro další snížení vedení tepla se u těchto vláknin použilo stojitých vláken s menší tepelnou vodivostí, například vláken uhlíkových nebo textilních vláken z plastické hmoty nebo také dutých vláken.

Tím, že se vlákna sestávající ze skla, plastické hmoty nebo uhlíku a použitá pro zhotovení textilní rozpěrné tkaniny, vytvoří úplně nebo alespoň zčásti jako dutá vlákna, mů že být průchod tepla rozpěrnou tkaninou ještě dále zmenšena. Kromě toho lze pomocí dutých vláken dosáhnout i bez přídavných šlicht účinky vedení světla nebo se tím alespoň příznivě ovlivní. Dutými vlákny lze dále dosáhnout větší tuhosti a pružnosti rozpěrné tkaniny. To přispívá k tomu, že se stojitá vlákna po impregnaci dají snadněji narovnat, popřípadě se znovu narovnají vlastní silou.

Další navržená opatření se týkají snížení hodnot průchodu teplahodnot k j zabráněním vysokým emisním hodnotám tepelného záření. Vysoké emisní hodnoty povrchů skleněných tabulí pro tepelné záření spočívají na vysoké absorpční schopnosti skla pro tepelné záření y emisní koeficient e skla je 0,85 a vedou v oblasti teplot místnosti u skleněných tabulí k úměrnému průchodu tepelné energie zářením v hodnotě asi 65 %.

Vrstvy, snižující emisi a nanesené na skleněné tabule i vrstvy s nízkou hodnotou E j mohou proto podstatně přispívat ke zvýšení vlastností tepelné izolace u .izolačních skel. Takové vrstvy jsou ovšem účinné jen tenkrát, když tepelné paprsky mohou na ně přímo dopadat. S těmito vrstvami musí proto sousedit prostředí prostupné pro tepelné záření, například vrduchová vrstva nebo fóliový materiál, prostupný pro tepelné záření.

Zásada, používaná u teplo silně izolujících nich skel obvyklé konstrukce, že se totiž takové vr jen pro jejich citlivost na poškrábání umístují na skleněných tabulí, jež jsou obráceny k vnitřnímu pr izolačního skla, nedá se bezprostředně převzít pro vací člen podle vynálezu, jelikož vnitřní plochy kr lpí na pryskyřičných vrstvách rozpěrné tkaniny a v izolačstvy již ty povrchy ostoru 2 £ S k l· í — ycích skel tom směru neskýtáj í žádné povrchy, otevřené pro záření

Pro vybavení skleněných povrchů vrstvami s nízkými hodnotami emise _t nízký faktor E/ je proto u zasklívacího členu podle vynálezu nutné vytvořit vlastní koncepty, popřípadě zásady.

Obr. 6 znázorňuje jednoduché provedení zasklívacího členu s vrstvou snižující emisi. U této zjednodušené konstruk ce se především navrhuje, aby pro tabuli 2, přivrácenou k prostoru budovy, bylo použito vrstvy 13 s nízkým faktorem E, nanesené pyrolyticky na vnější straně. Takové vrstvy, které jsou pyrolyticky naneseny na skleněné tabule a snižují emisi tepelného záření, jsou pokládány za odolné proti poškrábání a stálé proti atmosférickým zatížením. Vrstva s nízkým faktorem, je-li nanesena na povrch vnější krycí desky, obrácený k vnitřnímu prostoru budovy, působí v tomto případě jako vrstva odrážející tepelné záření. Z fyzikálního hlediska působí tyto vrstvy, jsou-li obráceny k proudu tepla, odrazivě vůči tepelnému záření. Jsou-li umístěny na povrchu odvráceném od proudu tepla, snižují naprotitomu emisi tepelného záření při efektivně stejné pracovní účinnosti.

Obvyklé použití desek s nízkým faktorem E na povrchu tabule, obráceném k mezeře mezi tabulemi, může být při dodržení přídavných pracovních kroků uskutečněno ovšem i na tabulových členech _1 podle vynálezu. V tomto případě se nejdříve rozpěrná, pryskyřicí napuštěná .tkanina 3 nejdříve položí na první krycí desku g a zavede se do lisu, jehož horní přítlačná deska je na vnitřní straně vytvořena jako razívá deska v podobě reliéfu. Pomocí razící desky se do pryskyřičné vrstvy Ί_ horní vrstvy 5. krycí tkaniny vyrazí pravidelně tvarovaná vyvýšenina čárová nebo bodová rastrová struktura. Vyvýšená čárová nebo bodová rastrová struktura má činit asi 10 až 15 % základní plochy a má ji převyšovat nejméně o 1 mm. Po vytvrzení vyražených rastrových struktur se druhá krycí tabule 9, na vnitřní straně opatřená vrstvou s nízkým faktorem E, umístí s přilnutím na vypouklé struk· turní plochy Ί_, takže mezi skleněnou tabulí 0 a mezi vybraný· mi základními plochami krycí vrstvy 5. může vzniknout objem vzduchu, vysoký minimálně 1 mm. Provedení vynálezu, získá né podle shora uvedených kroků a mající na vnitřní straně povrstvení s nízkým faktorem E, je znázorněno na obr. 7. Pro optimalizaci hodnoty k u jednoho a téhož izolačního členu lze samozřejmě použít pyrolytických navrstvení v kombinaci s vrstvami, napařenými ve vakuu.

Funkční účinnosti povrstvení s nízkým faktorem Ξ, nanesených na jednu, popřípadě na obě z krycích desek 2(«9, lze dosáhnout také příslušnou modifikací krycích ploch 4^

5. rozpěrných .„pletenin 3. Pro tento případ se s výhodou rozšíří vzdálenost mezi stojitými řadami a spojující krycí vrstvy se vyměří na menší počet vláken, takže krycí vrstvy 4©j.5, ulpívající na krycích sklech 2^2, mají zčásti otevřené plochy a tím připouštějí volné skleněné plochy.

Jak bylo již uvedeno, lze u všech provedení nakonec použít pro smočení..· krycích vrstev pryskyřice, které jsou v tenkém nanesení úplně nebo značně průhledné pro spektrum tepelného záření. Uizolačního skleněného členu podle vynálezu lze při vysokém stupni evakuace mezery a při současném vybavení členu vrstvami s nízkým faktorem E dosáhnout mimořádně vysokých výkonů v ohledu tepelné izolace s hodnotami k pod k = 1,0 W/m²K.

j e s i, s d a— sestává j sou okrajové

U provedení, znázorněného na obr. 8, lze dosáhnout leko vyšších hodnot tepelné izolace. Toto provedení ze spřažení dvou izolačních skleněných členů, které spolu spojeny v odstupu například 12 až 20 mm přes utěsnění 10, analogicky k obvyklému dvoutaoulovému izolačnímu sklu. Navázání uvnitř ležících skleněných tabulí 15 gylo na sebe navzájem může být také výhodným způsobem dosaženo rozpěrnou tkaninou 17, upravenou kolem okraje. U takového spřažení dvou izolačních skleněných členů se dosáhne té možnosti, aby potřebné vrstvy 13 s nízkým faktorem E byly jako u normálních izolačních skel uloženy chráněně na površích , obrácených k mezeře.

Jak je znázorněno na obr. S, lze místo skleněných tabulí 15 16, přivrácených k vnitřnímu prostoru, užít pro úsporu hmotnosti pro pokrytí rozpěrné tkaniny 3 průhledných desek nebo fólií 18 z plastické hmoty. I zde lze v prostoru mezi tabulemi užít chráněných vrstev 13 s nízkým faktorem E na fólii 18 z plastické hmoty.

U takového spraženého členu lze dále na jedné nebo na obou stranách vůbec upustit od zakrytí rozpěrné tkaniny 3 přivrácené k vnitřnímu prostoru. V tomto případě by bylo výhodné, jak je znázorněno na obr. 10, upravit v mezeře rovnoběžně se skleněnými tabulemi 2_a,j) průhlednou tabuli popřípadě fólii 19 ze skla nebo z plastické hmoty, která může být případně na obou stranách opatřena povrstvením 13 s nízkým faktorem E.

Sendvičové členy tohoto druhu lze s výhodou používat jako velkoplošné, průsvitné, poschoSové obalové plochy pro budovy namísto tmavých stěnových ploch, přičemž při stejném výkonu tepelné izolace přicházejí v úvahu jen tlouštky stěny 40 mm oproti tlouštkám stěny 500 mm u obvyklých neprůhledných obalových ploch. Stabilita takových členů může být zesílena přídavným okrajovým spřažením za pomoci kolem probíhajícího pásu rozpšrné tkaniny. Je samozřejmě také možné vytvoření vícevrstvých deskových těles podle provedení znázorněného na obr. 11.

Velkoplošně průsvitné stěnové členy mohou v letní době při zvýšeném slunečním záření vést k nadměrnému zahřívání místnosti, kdežto v zimním období a v přechodné době přispívá značné sluneční záření k vyhřátí místnosti. Jestliže se u takových členů jedna z vnějších tabulí nahradí absorpční skleněnou tabulí s převážně absorpčním působením v neviditelném dlouhovlnném oboru spektra slunečního záření, pak napomáhá tento takto vybavený izolační skleněný člen po obrácení o 180° v létě k vysoce účinné ochraně proti slunci, v zimě však k úplnému využití tepelné energie slunečního záření po zahřívání místnosti.

Při letním umístění členu, totiž když absorpční vnější tabule je obrácena ke slunci, se selektivně nejméně 50 % záření sluneční energie, převážně z dlouhovlnné neviditelné oblasti spektra, přeměňuje absorpční, na vnější straně ležící filtrační tabulí na tepelnou energii. V důsledku vysokého tepelného odporu izolačního tabulového členu a povrstvení s nízkým faktorem E, naneseného na zadní povrch absorpční filtrační tabule namířené směrem ven, odvádí se tepelná energie převážně do vnější atmosféry, a to konvekcí nebo v podobě tepelného záření.

Pri zimním postaveni clenu probíhá, tento efekt, analogicky k působení diody, v opačném směru. Při obrácení izolačního tabulového členu o 180° je absorpční filtrační tabule nyní umístěna na straně místnosti. Sluneční záření, aopaoajici na stenu, přeni členem s malými ztrátovými sorpční tabuli filtračního mu prostoru budovy. Teplo, ření v této tabuli proudí a průsvitným izolačním sKlener.ym podíly přenosu a dopadá na abskla, přivrácenou nyní k vnitřní vytvořené absorpcí slunečního zá éměř úplně k vnitřnímu prostoru.

Řízení ozařování sluncem může. být samozřejmě prováděno obvyklým způsobem také přes žaluzie, které zde mohou být výhodně umístěny, chráněné ve vnitřním prostoru mezi sestavenými členy.

Nápadnou předností dosud popsaných zasklívacích nů podle vynálezu je malá vlastní hmotnost konstrukčních dílců, které samotné mohou být provedeny v podobě jediné skleněné desky. Skleněné členy podle vynálezu umožňují v důsledku jejich nepatrné vlastní hmotnosti velká rozpětí bez zvláštních zpevněných okrajových oper.

čle

U provedení, znázorněného na obr. 12, se použije na rozdíl od ostatních skleněných kombinovaných členů té možnosti, aby zasklívací členy podle vynálezu byly s vysokou nosností spolehlivě upevněny bez zásahu do tabulového tělesa, náchylného k prasknutí. Za tímto účelem je u tohoto provedení rozpěrná, na tabuli 2 ulpívající tkanina na okraji vyvedena ven za okraje tabule a může být jako obruba opatřena příslušnými upevňovacími zařízeními.

Taková přesahující obruba rozpěrné tkaniny 3 může být slisována nebo může být jako pás upevněna na příóržných lištách slepením, sešroubováním nebo sevřením.

Skleněných sendvičových členů tohoto druhu s obrubou přesahující okraje, lze s výhodou použít zejména v oblasti zasklení fasád a obložení stěn. Zpevnění skleněných desek přes čtyřstranně přesahující obruby rozpěrné tkaniny na nosných členech obalu «stavby umožňuje pružné a zátěže prosté vzájemné navázání velkoplošných skleněných členů. Vyztužení nebo deformace, které obvykle vznikají tuhým upevněním tabulových těles na nosných členech a působí opticky rušivě při pohledu na fasádu, mohou být vyloučeny při tomto druhu upevnění .

Pomocí přesahujících obrub rozpěrné tkaniny mohou být velkoplošné tabule nejen bez napětí zavěšeny na nosných členech, zapuštěných do zdivá, nýbrž také přes stranově vystupující obruby navzájem proužkovitě spojeny na stejné ploše. Výhodným způsobem mohou být přitom jednotlivé skleněné desky vytvořeny analogicky k dřevěným panelům na způsob spojení na péro a drážku.

Zvláště užitečné je použití těchto tepelně izolujících průsvitných bezpečnostních skleněných členů pro úsporu hmotnosti a nákladů jen s jednostrannou skleněnou krycí vrst vou jako izolační, před zdivém zavěšená tlumicí fasáda k vnějšímu tahřívání zdivá slunečním zářením. V letní době může být působení tepla na zdivo omezeno odvětráváním teplého vzduchu přes větrací šachtu, vytvořenou přiměřeně světlou rozpěrnou tkaninou. Táž větrací šachta se hodí pro· odvádění vlhkosti, kterou vydává zdivo.

I při použití předpjatých skel nebo vrstvených bezpečnostních skel, kterých lze mísťó tabulí z plaveného nebo litého skla jako přídavnou ochranu před poškozením samozřejmě užít i u všech provedení a forem skleněných členů podle vynálezu, lze takové, teplo izolující, jakož i slunečního záření využívající skleněné závěsné fasády provést s menšími náklady ve srovnání s dosud obvyklými závěsnými fasádami z neprůhledných izolačních materiálů.

Zasklívací členy podle vynálezu jsou v důsledku rozpěrné tkaniny průsvitné. Procházející sluneční záření dopadá do místnosti jako difusně rozptýlené záření světla. Difusně rozptýlené záření slunečního světla napomáhá k vyššímu prosvětelní místnosti při sníženém oslnění. Hustšími krycími vrstvami rozpěrné tkaniny mohou být tyto efekty příslušně zesíleny.

Aby se zvýšily dávky dopadajícího světla a tím zároven přítok sluneční energie, navrhuje v této souvislosti vynález, aby stojitá vlákna byla vytvořena na způsob světlovodných vláken, totiž aby elementární vlákna, u kterých se stojitá vlákna skládají, byla opatřena vrstvami s vyšším indexem lomu.

U provedení, znázorněných na obr. 13 a 14, se navrhuje, aby uvnitř stěnových celků byly příslušnými vybráními v rozpěrných tkaninách vytvořeny plochy, částečně průhledné. Z velkého počtu možností plošného uspořádání průhledných oblastí je třeba vyzdvihnout vytvoření, znázorněné na obr. 14 a představující úplně průhledný tabulový člen z izolačního skla, kde pouze stojiny z plastické hmoty nebo hliníku, které jsou vloženy do mezery mezi tabulemi, a které obvykle mají oknu propůjčit konservativní vzhled ve stylu okna, sestaveného z jednotlivých tabulí, jsou nahrazeny pásy z rozpěrných pletenin, a to v příslušné šířce. Základní myšlenka vynálezu, totiž spojovat skleněné tabule za použití rozpěrných pletenin do plochých, na ohybu tuhých těles ve tvarovém a silovém styku, zůstává zachována. Především zabraňuje toto spojení vyklenutí a zaklenutí tabulí při stoupání nebo klesá ní vnitřního tlaku v důsledku tepelných změn a působení vy29 klenutí na okrajový spoj. Za druhé mohou být pomocí stojin, přenášejících sílu, zachycována vyšší namáhání větrem, jelikož se obě tabule účastní na zachycení zátěže. V tom směru je také možné menší dimenzování tlouštěk stěny.

Tím, že jsou tabule vázány na pružné stojiny v silovém styku, se v neposlední řadě příznivě ovlivní také schopnost členu izolovat zvuk. Oproti obvykle používaným hliníkovým stojinám se kromě toho v důsledku průsvitnosti stojin zvýš u izolačního skleněného členu také schopnost izolovat teplo a světelná propustnost.

U dosavadních dvoutabulových izolačních skleněných členů nepostačovalo obvodové a těsnicí slepení okrajů ani při malých plošných rozměrech k tomu, aby zachycovalo střihové síly, vyvolávané hmotností tabulí. K tomu bylo dosud zapotřebí zarámování. Plošně strukturované zpevnění krycích tabulí v důsledku integrovaných mezistojin dává izolační skleněné tabuli podle vynálezu tvarovou stálost, takže ji lze použít bez přídavného orámování jako monolitního členu.

Takový tvarově, stálý a průsvitný, t&je sluneční záření propouštějící člen lze vyrobit také částečnými vybráními jak rozpěrné tkaniny tak i oboustranně přiléhajících průhledných krycích desek, do kterých lze zasadit slepá rámování křídel pro vložení okenních křídel v libovolném tvaru, jako otočných, sklápěcích nebo otáčivých křídel. Takový člen, který lze s výhodou vytvořit jako stěnový člen o výšce patra se zde neznázorněnou otáčecí mechanikou, přičemž jedna z krycích desek bude vytvořena na způsob selektivně absorbující filtrační tabule, je znázorněn na obr. 15. U této konstrukce je s výhodou využito celého tabulového členu o výšce patra jako sklo chránící proti slunci v letní poloze a jako velmi účinný sběrač slunečního záření v zimní poloze bez přídavné otáčecí mechaniky integrovaného okenního členu.

Pro zasklení nad hlavou se u mnoha aplikací použije protipožárních skel. Aby se zasklívací členy podle vynálezu vybavily protipožárními vlastnostmi, se s výhodou mezera mezi tabulemi, zůstávající mezi stojitými vlákny, vyplní protipožárním materiálem. Jako takový materiál se známým způsobem použije průhledného gelu z polymeru, do kterého se uloží anor ganický, vysoce vodnatý solný roztok. V případě požáru se z tohoto materiálu vytvoří izolační vrstva s vysokou tepelnou izolací. Přitom se vypařením uložené vody spotřebuje energie.

Claims (41)

1. Izolační zasklení^ s nejméně dvěma^ rovnoběžní navzájem-upravenými^ tabulemi , jež jsou navzájem spojeny rozpěrkou, probíhající kolem okraje, vyznačující ss tím, že rozpěrka je tvořena tvarovým tělesem, které obsahuje velký počet pružných v ohybu tuhých a navzájem se křížících elementárních vláken, jež probíhají napříč k rovinám tabulí a tvoří mezi nimi vyztužení v silovém styku.

2. Izolační jící se tím se křížících vláken zasklení podle nároku 1, v y z n a č u, že alespoň podstatný podíl navzájem . je navzájem spojen na místech překřížení

3. Izolační zasklení podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že vlákna jsou uspořádá„ 2 na v hustotě asi 10 až 60 vláken na cm .

4. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že tvarové těleso je tvořeno textilní rozpěrnou tkaninou, která je složena z nejméně dvou krycích Vrstev a ze stojitých, elementární vlákna představujících vláken, přičemž stojitá vlákna jsou narovnána a vyztužena impregnováním pryskyřicí.

5. Izolační zasklení podle nároku 4, vyznačující se tím, že pryskyřice je vybrána ze skupiny, sestávající z pryskyřice epoxidových, polyurethanových, fenolových a polyesterových nebo jejich směsí.

6. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že tvarové těleso je složeno z vláken skleněných, uhlíkových nebo z vláken z plastické hmoty nebo z jejich směsí.

7. Izolační zasklení podle nároku 6, , v y z n a * čujícísetím,že tvarové těleso je složeno ze skleněných vláken, která jsou opatřena silanovými šlích tami .

8. Izolační zasklení podle nároku 6 nebo 7, vyznačující se tím, že skleněná vlákna, vlákna z plastické hmoty nebo uhlíková vlákna jsou alespoň z části tvořena dutými vlákny.

9. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že vlákna jsou opatřena pryskyřičnými šlichtami odstupňované hustoty které jim propůjčují vlastnost bezztrátového vodiče světla

10. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předeno zích nároků, vyznačující se tím, že vlákna mají průměrnou jemnost v rozsahu 20 až 80 tex.

11. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcho zích nároků, vyznačující se tím, že rozpěrka je ha vnější straně obklopena těsnicí stojinou, upra vénou mezi tabulemi.

12. Izolační zasklení podle nároku 11, vyznačující se tím, že mezi tabulemi je upravena dal „ ší těsnicí stojina, přiložená k rozpěrce na vnitřní straně •

13. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 10, vyznačující se tím že vlákna jsou uspořádána s hustotou, vzrůstající směrem k okraji, a že mezera mezi tabulemi je utěsněna vrstvou pryskyřice, nanesenou na vlákna z vnější strany.

14. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že tvarové těleso je na tabulích upevněno pomocí lepicích fólií, propustných pro světlo.

15. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předczázejících nároků, vyznačující se tím, že tvarové těleso je v průřezu vytvořeno ve tvaru T, přičemž stojina tvarového tělesa o tvaru T je upravena mezi tabulemi a ramena tvarového tělesa o tvaru T přesahují vnější hrany tabulí.

16. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se jeho použitím jako bezrámový okenní, stěnový, střešní, dveřní nebo poprsní člen.

17. Izolační zasklení podle nároku 16, vyznačující se tím, že nejméně jedno trubkové těleso je v silovém styku uloženo v nejméně jednom úseku tvarového tělesa, přičemž probíhá v jeho podélném směru.

18. Izolační zasklení podle nároku 17, vyznačující setím, že trubkové těleso alespoň na části své délky obsahuje jeho osa tyč, která vyčnívá u konce trubkového tělesa.

19. Izolační zasklení podle nároku 16, vyznačující se tím, že v nejméně jednom úseku tvarového tělesa je v silovém styku uložen v jeho podélném směru nejméně jeden pás s dutým profilem.

20. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 19, vyznačující se t í m , že tabule jsou kromě- jejich spcrjení v silovém styku tvarovým tělesem ještě v silovém styku spřaženy přes sešroubování nebo snýtování v okrajové oblasti.

21. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 19, vyznačující se t í m , že tabule jsou přídavně k jejich spojení v silovém styku tvarovým tělesem ještě spřaženy v silovém styku vytvrzenou lepicí hmotou, upravenou viskosně do profilovaných průchozích vývrtů v tabulích.

22. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 21, v yznačující se t í m , že izolační zasklení je upraveno s možností obrácení o 180°.

23. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 22, vyznačující se tím, že izolační zasklení je uloženo výkyvné kolem jedné ze středních os plochy tabule.

24. Izolační zasklení podle nároku 23, vyznačující se tím, že napříč podélného směru tvarového tělesa je upraven nejméně jeden ložiskový člen mezi tabulemi, a to přibližně uprostřed jejich plošného rozpětí.

.

25. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 24, vyznačující se » t í m , že mezi tabulemi je asi uprostřed jejich plošného rozsahu zaveden rozpěrný pás, tvořený tvarovým tělesem, který tabule spojuje v silovém styku a probíhá podél nejméně jedné ze středních os tabulí.

26. Izolační zasklení podle nároku 25, v y z n a čující se tím, že v nejméně jednom úseku roz35 perného pásu je uloženo nejméně jedno trubkové těleso v silovém styku, probíhající v jeho podélném směru.

27. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 15 až 26, vyznačuj í c í s e tím, že v mezeře mezi tabulemi je vložena příčková konstrukce s příčkami jež jsou rozloženy po plošném rozsahu tabulí a z nichž každá je tvořena tvarovým tělesem.

28. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 27, vyznačující se t í m , že nejméně tři tabule jsou pomocí tvarových, kolem okraje probíhajících těles spojeny do jednoho deskového tělesa.

29. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 27, vyznačující se t í m , že mezi tabulemi je upravena deska nebo fólie, která sestává z plastické hmoty a která je pomocí dvou navzájem protilehlých tvarových těles uvedena s tabulemi ve svazek v silovém· styku.

30. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 27, vyznačující se tím, že tvarové, kolem okraje probíhající těleso je ve své dolní a/nebo horní oblasti širší než v postranních oblastech.

31. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 30, vyznačující se tím, že tabule jsou na vnitřní straně opatřeny keramickou, kolem okraje probíhající maskou.

32. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 30, vyznačující se tím, že s vnější strany jsou na tabulích umístěny profilové, kolem okraje probíhající pásy nebo profilové lišty tvaru U z umělé hmoty, dřeva nebo hliníku.

33. Izolační zasklení podle nároku 32, vyznáčujícíse tím, že profilové pásy jsou alespoň v oblasti dolní hrany tabule opatřeny lícujícím tvarováním pro uzávěry proti dešti a větru, upravené ve slepém rámu.

34. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 33, vyznačující se t í m, že alespoň jedna z tabulí sestává z předpjatého nebo částečně předpjatého skla, z vrstveného bezpečnostního skla nebo průhledné umělé hmoty.

35. Izolační zasklení podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 16 až 34, vyznačující se t í m, že jedna z tabulí je uzpůsobena pro absorpci záření.

36. Izolační zasklení podle nároku 35, vyznačující se tím, že alespoň tabule, uzpůsobená pro absorpci záření, je na svém, k mezeře mezi tabulemi obráceném povrchu opatřena vrstvou s nízkým faktorem E.

37. Způsob výroby bezrámového izolačního zasklení, vyznačující se tím, že na okraj první tabule se kol dokola uloží rozpěrná, pryskyřicí napuštěná^ tkanina z nejméně dvou navzájem protilehlých krycích vrstev a ze spojitých, napříč k plošnému rozpětí krycích vrstev probíhajících^ vláken, druhá tabule se uloží v lícujícím tvaru a vznikající vrstvené těleso se stlačuje v lisovací formě tak, že skleněná tabule na okraji kol dokola navazují na krycí vrstvy tkaniny, načež se lisovací forma otevře, stojitá vlákna se narovnají a pryskyřice se vvtvrdí.

38. Způsob podle nároku 37,vyznačující se t í m , že lisovací forma se kalibračně otevírá, až se dosáhne žádané vzdálenosti mezi tabulemi.

39. Způsob výroby bezrámových izolačních zasklení, vyznačující se tím, že textilní rozpěrná tkanina z nejméně dvou navzájem protilehlých krycích vrstev a ze stojitých, příčně k plošnému rozpětí krycích vrstev probíhajících vláken, se impregnuje pryskyřicí, alespoň částečně se vytvrdí, a že se z této rozpěrné tkaniny po alespoň částečném vytvrzení zhotoví montáže schopná tvarová tělesa, která se pak na okraji vloží rozpěracím způsobem mezi dvě tabule a lepením se s tabulemi spojí.

40. Způsob podle nároku 39, v y z n a č u j í c í se t í m , že tvarová tělesa po impregnaci a před jejich konečným vytvrzením procházejí v průběžném postupu (spojitě) nástrojem vyrážejícím tvar.

41. Způsob podle nároku 39 nebo 40, vyznačující se tím, že tvarová tělesa se v jednom pracovním úkonu opatří na jedné krycí vrstvě rozpěrné tkaniny lepicím ovrstvením a nejméně na jedné z bočních stěn přilnavou těsnicí stojinou.