CZ202693A3 - Immunoanalysis of isothiazolones - Google Patents

Immunoanalysis of isothiazolones Download PDF

Info

Publication number
CZ202693A3
CZ202693A3 CZ932026A CZ202693A CZ202693A3 CZ 202693 A3 CZ202693 A3 CZ 202693A3 CZ 932026 A CZ932026 A CZ 932026A CZ 202693 A CZ202693 A CZ 202693A CZ 202693 A3 CZ202693 A3 CZ 202693A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
antibodies
isothiazolone
isothiazolones
hybridoma
cells
Prior art date
Application number
CZ932026A
Other languages
English (en)
Inventor
Chun-Hsien Huang
Richard Farrel Schuman
Gary Lewis Willingham
John Steven Chapman
Original Assignee
Rohm & Haas
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Rohm & Haas filed Critical Rohm & Haas
Publication of CZ202693A3 publication Critical patent/CZ202693A3/cs

Links

Classifications

    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C07ORGANIC CHEMISTRY
    • C07KPEPTIDES
    • C07K16/00Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies
    • C07K16/44Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies against material not provided for elsewhere, e.g. haptens, metals, DNA, RNA, amino acids
    • GPHYSICS
    • G01MEASURING; TESTING
    • G01NINVESTIGATING OR ANALYSING MATERIALS BY DETERMINING THEIR CHEMICAL OR PHYSICAL PROPERTIES
    • G01N33/00Investigating or analysing materials by specific methods not covered by groups G01N1/00 - G01N31/00
    • G01N33/48Biological material, e.g. blood, urine; Haemocytometers
    • G01N33/50Chemical analysis of biological material, e.g. blood, urine; Testing involving biospecific ligand binding methods; Immunological testing
    • G01N33/53Immunoassay; Biospecific binding assay; Materials therefor
    • G01N33/5308Immunoassay; Biospecific binding assay; Materials therefor for analytes not provided for elsewhere, e.g. nucleic acids, uric acid, worms, mites
    • GPHYSICS
    • G01MEASURING; TESTING
    • G01NINVESTIGATING OR ANALYSING MATERIALS BY DETERMINING THEIR CHEMICAL OR PHYSICAL PROPERTIES
    • G01N33/00Investigating or analysing materials by specific methods not covered by groups G01N1/00 - G01N31/00
    • G01N33/48Biological material, e.g. blood, urine; Haemocytometers
    • G01N33/50Chemical analysis of biological material, e.g. blood, urine; Testing involving biospecific ligand binding methods; Immunological testing
    • G01N33/53Immunoassay; Biospecific binding assay; Materials therefor
    • G01N33/543Immunoassay; Biospecific binding assay; Materials therefor with an insoluble carrier for immobilising immunochemicals
    • G01N33/54353Immunoassay; Biospecific binding assay; Materials therefor with an insoluble carrier for immobilising immunochemicals with ligand attached to the carrier via a chemical coupling agent
    • YGENERAL TAGGING OF NEW TECHNOLOGICAL DEVELOPMENTS; GENERAL TAGGING OF CROSS-SECTIONAL TECHNOLOGIES SPANNING OVER SEVERAL SECTIONS OF THE IPC; TECHNICAL SUBJECTS COVERED BY FORMER USPC CROSS-REFERENCE ART COLLECTIONS [XRACs] AND DIGESTS
    • Y10TECHNICAL SUBJECTS COVERED BY FORMER USPC
    • Y10STECHNICAL SUBJECTS COVERED BY FORMER USPC CROSS-REFERENCE ART COLLECTIONS [XRACs] AND DIGESTS
    • Y10S436/00Chemistry: analytical and immunological testing
    • Y10S436/815Test for named compound or class of compounds
    • YGENERAL TAGGING OF NEW TECHNOLOGICAL DEVELOPMENTS; GENERAL TAGGING OF CROSS-SECTIONAL TECHNOLOGIES SPANNING OVER SEVERAL SECTIONS OF THE IPC; TECHNICAL SUBJECTS COVERED BY FORMER USPC CROSS-REFERENCE ART COLLECTIONS [XRACs] AND DIGESTS
    • Y10TECHNICAL SUBJECTS COVERED BY FORMER USPC
    • Y10TTECHNICAL SUBJECTS COVERED BY FORMER US CLASSIFICATION
    • Y10T436/00Chemistry: analytical and immunological testing
    • Y10T436/14Heterocyclic carbon compound [i.e., O, S, N, Se, Te, as only ring hetero atom]
    • Y10T436/141111Diverse hetero atoms in same or different rings [e.g., alkaloids, opiates, etc.]

Description

Tento vynález se vztahuje k metodám zjišťování nízkých koncentrací sloučenin izothiazolonu užitím metod imunoanalýzy.
Dosavadní stav techniky
Sloučeniny izothiazolonu jsou široce užívány jako biocidy u mnoha aplikací, kde je přítomna voda či vlhkost. U mnoha těchto postupů je třeba určit správné dávkování a stabilitu izothiazolonu v systému. V současné době se používá metod HPLC, které jsou náročné na čas, nevhodné a nákladné. Westinghouse Electric Corporation EP 260829 A objevila monoklonální protilátky, které reagují s chlorovanými fenoly, zejména pentachlorofenolem, dále hybridomy, které takové protilátky produkují a dále imunoanalýzu pro tyto chlorované fenoly. Ačkoli nalezení metod pro mnohé sloučeniny by vývoji metody imunoanalýzy prospělo, je velmi obtížné vytvořit vhodné buněčné linie.
Hunterův americký vynález číslo 4,865,972 odhalil test na bázi protilátky pro chemické látky podporující tvorbu enzymů (jako jsou dibenzodioxiny).Izothiazolony nepodporují tvorbu enzymů. Kohler a Milstein, Nátuře 265:495 (1975) poprvé popsali, že monoklonální protilátky proti ovčím červeným krvinkám lze připravit fúzováním B-lymfocytů produkujících protilátky s buňkami tumoru, z čehož vzniká nesmrtelný samoreprodukující hybridní klon (neboli hybridom), který může syntetizovat v buněčné struktuře ( in vitro ) nebo ve zvířeti (in vivo ) jednu určitou monoklonální protilátku.
Podstata vvnálezu
Předmětem tohoto vynálezu je vývoj další metody stanoveni izothiazolonových sloučenin.
Odhalili jsme nové protilátky, které vyhovují rozhodujícím potřebám, které nedokázala uspokojit analytická technologie.
Tyto protilátky umožňují stanovení izothiazolonu škálou rychlých, jednoduchých a nenákladných technik imunoanalýzy. Nové protilátky jsou užitečné zejména pro analyzování izothiazolonové sloučeniny ve vodě, protože izothiazolon nemusí být extrahován jako první.
Současně tento vynález obsahuje metodu výroby monoklonálních protilátek reagujících s izothiazolony a obsahuje přípravu imunogenního konjugátu izothiazolonů a makromolekulárního nosiče pomocí chemického řetězce kovalentně vázaného ke zmíněnému makromolekulárnímu nosiči a kovalentně vázaný derivát izothiazolonu obsahující reaktivní skupinu uvedeného chemického řetězce; imunizování živočichů uvedeným imunogenním konjugátem;získáni buněk produkujících protilátky z daného zvířete; fúzování těchto buněk s buňkami tumoru pro vznik hybridomft; z daných hybridomft selektování alespoň jednoho, který tvoří protilátky reagující s danými izothiazolony; a dále získání vytvořených protilátek ze selektovaného hybridomu.
Vynález je také zaměřen na imunogenní konjugáty izothiazolonft a makromolekulárního nosiče a na metody
Přípravy takových konjugátů.
Vynález dále obsahuje metodu přípravy polyklonálních protilátek reagujících s izothiazolony,která zahrnuje získání imunogenního konjugátu jak je výše popsáno;
imunizaci zvířete daným konjugátem; odebrání krve z tohoto zvířete; separaci séra z této krve; dále pak získání polyklonálních protilátek z tohoto séra.
Vynález se zaměřuje na proti látky,proces přípravy protilátek, analytické, diagnostické, výzkumné, separační a ostatní metody užití protilátek a sloučenin obsahujících protilátky pro taková užití. Dále se vynález zaměřuje na hybridomy, které produkují monoklonální protilátky a na metody přípravy těchto hybridomů.
Graf 1 znázorňuje procentuální inhibici vázání čtyř různých druhů izothiazolonů při imunoanalýze podle tohoto návrhu.
Izothiazolony jako třída jsou velmi reaktivní elektroíily mající poměrnou konstantu prvního řádu pro reakci s thioly 1053x103mol./sek. (P.J.Collier et al.,J.Appl.Bacteriol., 69 : 578-584, 1991). Také 5-chloro-2-methy1-3-izothiazolon má schopnost dalšího reagování po reakci za otevření kruhů s thioly. Je známo, že krevní sérum a červené krvinky obsahuji vysokou hladinu glutathionu, redukované thiolové sloučeniny.
Bezprostředně po vnesení izothiazolonů do bovinniho séra nejsou izothiazolony detegovatelné bioanalýzou, UV spektroskopii nebo HPLC (ProclinR 300 product bulletin, Rohm and Haas Company, Philadelphie, PA), zahrnující reakci izothiazolonu s nukleofilem a destrukci struktury inertního kruhu. Tato rychlá reakce izothiazolonů s nukleofily, o které ge ví, že je přítomna v séru, by vedla k předpokladu, že netečný izothiazolon vnesený do živočicha za účelem vyvolání tvorby protilátek by nevydržel netečný dostatečně dlouho, aby mohl reagovat s vhodnými prvky imunitního systému. Je proto zcela neočekávané, že protilátky proti izothiazolonftm mohou být indukovány.
Užití polyklonálních protilátek je možné, avšak monoklonální protilátky jsou vysoce preferovány. Monoklonální protilátky jsou odvozeny z klonu jednoho B-lymfocytu (hybridomu) diky čemuž jsou velmi specifické a homogenní.Takový hybridom je ve skutečnosti samoreprodukující buněčná továrna, která může vyrábět potenciálně neomezenou zásobu protilátky s jedinečnou předem definovanou specifikací.
I když monoklonální protilátka podle tohoto objevu byla vyvinuta proti 5-chloro-2-methyl-3-izothoazolonu(651), má zkříženou reaktivitu s ostatními izothiazolony, např.2-methy1-3-izothiazolonem (573), např.-dichloro-2-n-octy1-3-izothiazolonem (287) a 2-n-octyl-3-izothiazolonem (893) jak je vidět na obr.l.
Izothiazolony přednostně použitelné pro tento objev mají vzorec ,0
Y
Kde R1 a R2 jsou nezávislý vodík, halogen nebo (C1-C4) alkylová skupina. Tyto skupiny lze alternativně spojit, a tak vytvořit nasycený, nenasycený nebo. aromatický 5- či
6-členný uzavřený uhlíkový kruh; Y je vodík, nesubstituovaná nebo halogenem substituovaná (Ci-Cig) alkylová skupina, nesubstituovaná nebo halogenem substituovaná alkenylová nebo alkynylová skupina se 2 až 8 uhlíky, nesubstituovaná nebo halogenem substituovaná (Cg-Cg) cykloalkýlová, (C?-Cio) aralkylová nebo halo-, (C1-C4) alkyl- nebo (C1-C4) alkoxysubstituovaný (C?-Cio) aralkyl, nebo aryl nebo halo-, (C1-C4) alkyl- nebo (C1-C4) alkoxy-substituovaná arylová skupina z až 10 uhlíkových atomů.
Vzorové substituenty Y zahrnují methyl, ethyl, propyl, izopropyl, butyl, hexyl, oktyl, cyklohexyl, 4-methoxyfeny1,
4-chlorofeny1, 3,4-dichlorofenyl, benzyl, 4-methoxybenzyl, 4-chlorobenzy1, fenethyl, 4-f enylbuty 1, chloromet-hyl, chloropropy1, vodík a pod.
Nejvhodnějéí z izothiazolonů je 5-chloro-2-methy1-3-izothiazolon.
Monoklonální protilátky vznikají postupem, který se skládá z následujících kroků : příprava imunogenního konjugátu izothiazolonů a makromolekulárního nosiče, imunizování zvířete konjugátem, získání buněk produkujících protilátky z tohoto zvířete, fúze buněk s buňkami tumoru ke vzniku hybridomů, vyselektování alespoň jednoho z hybridomů produkujícího protilátky reagující s izothiazolony a získání vyprodukovaných protilátek z vyselektovaného hybridomu.
Metoda in vivo produkování monoklonálních protilátek reagujících s izothiazolony zahrnuje intraperitoneální aplikaci hybridomu, který produkuje tyto protilátky, do hostitele, který je histokompatibilní nebo má potlačenou imunitu. Dále metoda zahrnuje získání vyprodukovaných protilátek z ascitu hostitele. Kontinuální buněčná linie, která produkuje monoklonální protilátky proti izothiazolonům se připravuje vytvořením imunogenního konjugátu izothiazolonů a makromolekulárního nosiče, imunizováním zvířete tímto konjugátem, získáním buněk produkujících protilátky z tohoto zvířete, fúzováním buněk produkujících protilátky s buňkami tumoru za účelem vytvoření hybridomu, vyselektováním hybridomu produkujícího protilátky reagující s izothiazolony a vytvořením buněčné linie pomocí klonování selektovaného hybridomu. Protilátky vytvořené touto buněčnou linií jsou označovány jako protilátky anti-651.
Ke zjištění přítomnosti nebo koncentrace izothiazolonů ve vzorku se přidávají monoklonální protilátky reagující s izothiazolony a přítomnost nebo koncentrace izothiazolonů je stanovena pomocí imunoanalýzy, kdy monoklonální protilátky jsou užity jako činidlo.
Monoklonální protilátky je vhodné vázat na přijatelný nosič. Protilátka anti-651 může být konjugována s enzymem křenovou peroxydázou (HRP) za užití standardního postupu. Tento komplex enzym-protilátka lze použít jako imunologické barvivo k určení lokalizace izothiazolonů v pevných látkách jako je dřevo, kůže a plasty. Hmota určená ke zkoumání je rozdělena na tenké řezy podle příslušné metody, a pak inkubována s komplexem enzym-protilátka po dobu, po kterou reaguje s izothiazolonem nebo izothiazolony. Po inkubaci je nenavázaný komplex enzym-proti látka odstraněn vymytím v pufru, jako je PBS-Tween. Dále je vzorek látky inkubován se substrátem enzymu, k němuž je komerčně dostupná řada chromogenních sloučenin. Vzorek je inkubován se substrátem v takovém objemu, aby obarvený produkt nedifundoval z reakčniho místa. Alternativně může být substrát zabudován do membrány, která překrývá zpracovávaný substrát. Příkladem takovéhoto produktu je Enzygraphic Web od International Biotechnologies lne. (IBZ). Izothiazolon je lokalizován vizuálním nebo mikroskopickým vyšetřením vzorku nebo membrány impregnované substrátem.
Alternativou k užití protilátky konjugované s enzymem je užiti feritinu nebo zlatém značené protilátky nebo použiti radioaktivně značených protilátek. Tyto protilátky vyžadují expozici zpracovávaného vzorku na fotografický film.
Protilátku lze také použít ke stanovení obsahu a koncentrace izothiazolonů v pevných látkách, jako je například dřevo, plastická hmota nebo kůže. Pevnou látku lze testovat na přítomnost izothiazolonů prosycením řezů této látky tekutinou obsahující činidlo blokující bílkoviny, jako je odtučněné mléko nebo bovinní sérový albumin (BSA) po dobu 30-60 minut. Sezy jsou pak krátce vymyty v PBS-Tween (PBS-T) pufru a 15 min. exponovány protilátkou anti-651, která je kovalentně vázaná s křenovou peroxidázou. Poté jsou řezy po určitou dobu dvakrát vymyty v PBS-T pufru. Vazbu komplexu anti-651-HRP lze zviditelnit v kyvetě obsahující HRP substrát, jako např. ABTS (2, 2 -azino-bis-3-ethylbenzthiazolin-6-sulfonová kyselina). Alternativně lze substrát enzymu aplikovat na povrch dřeva buď jako roztok nebo jako substrát vázaný na pevný nosič, jako je obchodně dostupný Enzygraphic Web (IBI). Zabarvení indikuje přítomnost izothiazolonu a intenzita zbarvení se vztahuje ke koncentraci izothiazolonu.
K odstraněni nebo k izolaci izothiazolonft ze směsi lze užít postupu na bázi selektivní imunologické reakce, ve které je jako protilátka užita monoklonální protilátka reagující s izothiazolony.
Kompozice k izolaci či odstranění izothiazolonu ze směsi obsahuje účinné množství monoklonální protilátky reagující s izothiazolonem vázaným na vzorek nebo ve směsi s nosičem.
Polyklonální protilátky reagující s izothiazolony jsou produkovány postupem skládajícím se z přípravy imunogenního konjugátu izothiazolonu a makromolekulárního nosiče, imunizace zvířete konjugátem, odběru krve zvířeti, separace séra z krve a získání protilátek ze séra.
Imunogenní kovalentně kovalentním konjugát obsahující izothiazolonovou sloučeninu vázanou na makromolekulám! nosič vzniká připojením chemického řetězce chemického k makromolekulárnímu nosiči a kovalentním připojením derivátu izothiazolonu, který obsahuje reaktivní skupinu, k chemickému řetězci, a tudíž vytváří imunogenní konjugát.
V daných souvislostech mají monoklonálni protilátky v tomto vynálezu vlastnosti monoklonálnich protilátek tvořených buněčnou linií hybridomu ATCC HB 11435 nebo jeho mutantQ či variant. ATCC HB 11435 je biologicky čistá kultura dostupná ze stálé sbírky American Type Culture Collection (ATCC), 12301 Park Lawn Drive,Rockvi11e,Mary1and USA 20852 a byla uložena 14.5.1991. ATCC HB 11435 byla vytvořena fúzí myšího B lymíocytu a buňky myšího plasmocytomu. Imunoglobuliny (protilátky) vytvořené těmito hybridomy jsou třídy IgG. Monoklonálnost ATCC HB 11435 protilátek byla zjištěna reklonováním hybridomů, z nichž vznikly.
Monoklonálni protilátky ATCC HB 11435 zabrání jiným monoklonálním protilátkám, které byly vytvořeny jinými hybridomy, v reakci s 5-chloro-2-methyl-3-izothiazolonem.
Hybridomy a kontinuální buněčné linie lze připravit:
a) vytvořením imunogenního konjugátu makromolekulárního nosiče a daných izothiazolonft proti kterým je protilátka požadována;
b) imunizováním zvířete tímto konjugátem;
c) získáním buněk produkujících protilátku ze zvířete
d) fúzí buněk produkujících protilátku s buňkami tumoru za účelem vzniku hybridomu;
e) vyhledáním mezi hybridomy toho, který produkuje protilátky reagující s imunogenními konjugáty podle
a) k vytvoření buněčné linie; í) vyhledáním mezi hybridomy toho, který produkuje protilátky reagující s volnými izothiazolony; g) klonováním.
Monoklonální protilátky lze získat ze selektovaného hybridomu nebo hybridomů předtím nebo poté, co jsou klonováním rozšířeny do buněčné linie.
Alternativně lze buňky, kromě slezinných, užit ke tvorbě protilátek proti izothiazolonům. Takto vzniklé hybridomy lze použít k vytvoření monoklonálních protilátek podle vynálezu kultivováním ve vhodném mediu a získáním protilátek z media.
Látky s molekulární váhou 1000 nebo méně, jako je
5-chloro-2-methy1-3-izothiazolon (molekulární váha 152), nevyvolávají běžně tvorbu protilátek, t.j. jsou neimunogenní. Takové látky mohou však být často chemicky vázány na větší imunogenní molekulární nosič jako je j
sacharid nebo bílkovina, aby vyvolaly tvorbu protilátek proti menší substanci, známé jako hapten. Obecné techniky pro tvorbu imunogenního konjugátu haptenu a makromolekulárního nosiče jsou v oboru známy. Například viz patent US 4,456,691 udělený Stárkovi, vydaný 26.6.1984 a
Albro et.al., Toxicol Appl. Pharmacol, 50. 137-146 (1979).
Metody Albro haptenu k chemického dvoufunkční et.al. a Stark se zabývají kovalentním vázáním makromolekulárnímu nosiči prostřednictvím můstku nebo řetězce. Chemický řetězec je molekula, jež obsahuje reaktivní skupiny na g
.1 opačných koncích. Reaktivní skupiny dovolují chemickému řetězci reagovat a reaktivními skupinami na mokromolekule a na haptenu, takže jeden konec chemického řetězce je k haptenu kovalentně vázán. Chemický řetězec je nejdříve připojen k haptenu a výsledná sloučenina se připojí k makromolekulárnímu nosiči prostřednictvím reaktivní skupiny na opačném konci chemického řetězce.
Je známo, že protilátky utvořené proti malým chemickým sloučeninám konjugované s bílkovinným nosičem mají tendenci rozpoznat nejen strukturu sloučeniny, ale také struktury řetězce mezi sloučeninou a bílkovinou a dokonce struktury bílkoviny blízké místu připojení řetězce. Výsledkem takového rozpoznávání pomocných struktur je neschopnost nebo značně snížená schopnost protilátky vázat se na volné sloučeniny. To je zejména problém monoklonálních protilátek. Tento problém je třeba překonat mají-li být monoklonální protilátky proti chemickým sloučeninám užitečné pro kvantitativní analýzu. Překvapivě jsme odhalili protilátky, které vykazují tuto íunkci s izothiazolonovými sloučeninami a tím se vyřešil dlouhodobý požadavek v oboru.
Poté co byl imunogenní konjugát vytvořen, je užíván k imunizování hostitelského zvířete známými technikami. Tyto techniky obvykle vyžadují naočkování, ale mohou vyžadovat i jiné zpftsoby aplikace. K vytvoření imunogenní odpovědi u hostitelského zvířete je aplikováno dostatečné množství konjugátu.
K tvorbě protilátek proti konjugátu lze použít kteréhokoli hostitele. Obecně užívaná zvířata zahrnují králíky a hlodavce jako jsou krysy a myši. V tomto vynálezu jsou přednostně užívány myši a krysy.
Poté, co bylo zvíře imunizováno, a uběhla dostatečně dlouhá doba potřebná k tvorbě protilátek proti konjugátu je možno získat protilátky známými technikami. Běžná metoda zahrnuje odběr krve ze zvířete a oddělení séra. Sérum, které obsahuje protilátky proti izothiazolonům, užívaným jako hapten při přípravě konjugátu, lze použít jako antisérum proti izothiazolonům. Alternativně lze ze séra získat protilátky. Aíinitní puriíikace je přednostně užívaná technika pro získání purifikovaných polyklonálních protilátek proti izothiazolonům ze séra.
Buňky produkující monoklonální protilátky se získávají z imunizovaného zvířete. Ačkoli lze použít kterékoli buňky produkující protilátky, je dávána přednost B lymfocytům získaným ze sleziny zvířete.
Pro vznik hybridomů jsou fúzovány buňky produkující protilátky s buňkami tumoru. Pojem buňka tumoru zde znamená jakoukoli buňku schopnou fúzování s buňkou produkující protilátku za účelem vytvořeni hybridní nesmrtelné buňky, tedy buňky, která je schopna trvalého růstu in vitro. Přednostně užívané buňky tumoru jsou buňky produkující protilátky, které jsou transformovány a které ztratily svou schopnost vyrábět imunoglobulin. Patří mezi ně buňky krysího myelomu a buňky myšího plasmocytomu. Preferovány jsou zejména tyto dva typy buněk, které jsou deficitní v enzymu hypoxanthinguaninfosforibosy1 transferáze (HGPRT), který umožňuje selekci hybridomů z ne fúzovaných buněk produkujících protilátku nebo buněk plasmocytomu či myelomu při pěstování v médiu obsahujícím hypoxanthin, aminopterin a thymidin.
Jsou známy a dostupné různé buňky tumoru použitelné pro fúzováni s buňkami produkujícími protilátku. Jedním takovým typem je buněčná linie myšího plasmocytomu P3-X63-Ag8.653., kterou popsal Kearney, J. Immunology, 123. 1548 (1979). Jiná buněčná linie je linie krysího myelomu YB2.0, kterou popsal Milstein, J.Cell Biology, 93:576-582 (1982). Tyto buněčné linie jsou dostupné z American Type Culture Collection, Rockville, Maryland, kde jsou vedeny pod značkou ATCC CRL 1580, respektive ATCC CRL 1662.
Je třeba poznamenat, že buňka produkující protilátku a buňka tumoru mohou pocházet z odlišného živočišného druhu. Viz například Nowinski et.al., Science, 210: 537 (1980).
Jak již bylo dříve zmíněno, poté co jsou buňky zfázovány je třeba oddělit hybridomy od nezfúzovaných buněk. Buňky produkující protilátku normálně umírají po několika dnech v kultuře, ale buňky tumoru jsou nesmrtelné. Avšak použitím buněk tumoru, které jsou deficitní na HGPRT a při pěstování fúzovaných buněk na mediu obsahujícím hypoxanthin, aminopterin a thymidin se budou hybridomy přirozeně selektovat, protože buňky tumoru nejsou schopny v takovém mediu přežít. Lze však také užít jiné známé selekční techniky.
Poté,co jsou hybridomy vyselektovány, jsou vyhodnoceny pro stanovení, které z nich produkují protilátky proti izothiazolonům. K vyhodnocení supernatantu hybridomů lze užít různé imunoanalýzy známé v odborných kruzích. Je třeba pečlivě identifikovat hybridomy, které produkují monoklonální protilátky pouze proti izothiazolonům na rozdíl od těch, které produkují protilátky proti komplexu izothiazolon-makromolekulární nosič. Monoklonální protilátky, které jsou žádané a užitečné a které popisuje tento vynález jsou ty, které reagují s volnými, to je nekonjugovanými a nevázanými izothiazolony.
Přednostně užívanou selekční technikou je prvotní vySetření k identifikaci hybridomů konjugátu nebo proti pak vySetřeny kompetitivní enzymovou imunoanalýzou (EIA) tvořících protilátky proti izothiazolonům. Hybridomy jsou inhibiční enzymovou imunoanalýzou (CIEIA), která hodnotí schopnost volného izothiazolonu jako je 5-chloro-2-methyl-3-izothiazolon inhibovat vazbu monoklonálních protilátek proti izothiazolonu a/nebo bílkovinnému nosiči. ZkouSka CIEIA je prováděna metodou podle Huntera et.al., FEBS Lett. 149:147-151 (1892).
Poté,co hybridomy produkující monoklonální protilátky jsou vyselekt.ovány, lze protilátky získat z těchto hybridomů známými technikami. Obecně se osvědčuje klonování jednoho nebo více hybridomů produkujících monoklonální protilátku a jejich namnožení do souvislé buněčné linie, kterou lze použít k produkci monoklonálnich protilátek ve velkém.
Výš© zmíněné metody produkce monoklonálních protilátek jsou metodami in vitro. Postup in vivo k produkci monoklonálních protilátek proti izothiazolonům zahrnuje naočkování hybridomu produkujícího protilátky intraperitoneálně do histokompatibilniho hostitele nebo do hostitele s potlačenou imunitou. To zapříčiní, če hostitel vytváří ascitální tumory, které pak produkují tekutinu obsahující monoklonální protilátky vytvořené hybridomem. Po uplynutí dostatečně dlouhé doby, aby se vytvořily protilátky v dostatečném množství, lze tyto získat již známými technikami. Například lze ascitální tekutinu odebrat a získat monoklonální protilátky v čisté formě aíinitní purifikací. Tato metoda je zejména vhodná pro tvorbu monoklonálních protilátek v množstvích pro komerční účely.
Tak jako je možno vyvinout řadu odlišných systémů pro tvorbu monoklonálních protilátek reagujících s izothiazolony, může z těchto metod vzniknout škála monoklonálních protilátek odlišných od protilátky popsané v příkladech níže. Avšak monoklonální protilátky, jejichž tvorba je umožněna zde uvedenými technikami, zcela jasně spadají do tohoto vynálezu. Významným rysem těchto protilátek pro účely našeho vynálezu je kromě jejich monoklonálnosti jakákoli reaktivita s izothiazolony bez ohledu na druh a původ, izotyp, molekulární specificitu, afinitu, metodu produkce a nebo na daný typ hybridomu vyvinutý při jejich tvorbě.
Monoklonální a polyklonální protilátky lze ušít k identifikaci izothiazolonů, konkrétně
5-chloro-2-methyl-3- izothiazolonů v látkách a ke stanovení koncentrace sloučeniny v těchto látkách. Mezi tyto materiály patři například půda, voda, potraviny a tělesné tekutiny. Při použití jako reagens v různých metodách imunoanalýzy ke stanoveni koncentrace izothiazolonů poskytuje tento vynález zlepšenou analýzu. Detekce je vhodná, rychlá, citlivá a specifická. Imunoanalýzy, při kterých lze užít protilátky z tohoto vynálezu, zahrnuji - nikoli vSak výhradně - radioimunoanalýzu, kompetitivní imunoprecipitační imunoanalýzu, enzymově značenou imunoabsorbční analýzu a imunofluorescenční analýzu. Obecně preferovanými protilátkami jsou monoklonální protilátky z tohoto vynálezu, ačkoli při jistých postupech je dávána přednost polyklonálním protilátkám.
Činidlo pro stanovení přítomnosti nebo koncentrace izothiazolonů v látce obsahuje určitou koncentraci protilátek proti chemickému agens ke stanovení přítomnosti sloučeniny nebo k vyhodnocení jejího množství. Protilátky lze míchat s a nebo navázat na jakýkoli vhodný nosič, jako jsou částice latexu nebo plastiková mikrotitrační destička. Protilátky lze také konjugovat s enzymem nebo barvit nebo radioaktivně značit v závislosti na tom, jaká imunologická metoda je použita. Současně jakýkoli testovací systém, který užívá monoklonální nebo polyklonální protilátky proti izothiazolonům včetně 5-chloro-2-methy1-3-izothiazolonu je zahrnut do tohoto vynálezu.
Monoklonální a polyklonální protilátky lze také užít k izolaci, purifikaci, neutralizaci a/nebo získání izothiazolonů z imunologické s izothiazolony komplexních směsí roztoků na bázi selektivní reakce. Užití protilátek reagujících Představuje zlepšení známých metod.
protilátkám před specifičnosti a množstvích lze průmyslovém nebo monoklonálnim
Přednost je dávána polyklonálními. Vzhledem ke své velké dostupnosti ve skutečně neomezených monoklonální protilátky užít v širokém obchodním měřítku. Například protilátky anti-651 jsou užitečné k separaci a purifikaci 5-chloro-2-methyl-3-izothiazolonu ze směsi jiných izothiazolonů nebo podobných organických sloučenin. Směs je kontaktována s imobilizovanými monoklonálnimi protilátkami proti 5-chloro-2 -methyl-3-izothiazolonu, které separují 5-chloro-2-methy1 -3-izothiazolon ze směsi tvořením zmobilizovaných komplexů 5-chloro-2-methyl-3-izothiazolonu navázaného na protilátku. Poté co je směs odstraněna, je 5-chloro-2-methy1-3-izothiazolon oddělen od protilátek a získán v čistém stavu pomocí známých technik.
Kompozice užívaná k purifikaci nebo získání izothiazolonů z komplexní směsi obsahuje účinné množství monoklonální protilátky zmobilizované na vhodné hmotě nebo ve směsi s vhodným nosičem, aby byla umožněna reakce a vazba s izothiazolony. Avšak pro některé směsi mohou být preferovány polyklonální protilátky.
Monoklonální použi telnými a funkcí protilátky podle tohoto vynálezu jsou tedy činidly pro výzkum zabývající se strukturou izothiazilonů, zejména 5-chloro-2-methy1-318
-izothiazolonu. Jejich specificita dovoluje je užít pro analýzy imunochemické a strukturní aktivity těchto látek, a činí je použitelnějšími pro tyto aplikace než méně specifické polyklonální protilátky.
Kompozice jsou také použitelné jako činidla ve výzkumu.
Následující neomezující příklady ilustrují několik možnosti využití tohoto vynálezu.
Příklady, provedení, .yy.nálg,au
Příklad 1 : Syntéza imunizačnich konjugátfit
Thionyl chlorid (71.38 <3, 0.6 mol) a pyridin (0.5 ml) byly přidány k 3.3-dithiodipropionové kyselině (21.03 g,0.1 mol) za vnějSího chlazení. Tato směs byla míchána při laboratorní teplotě přes noc. Přebytek thionyl chloridu byl odstraněn ve vakuu, aby byl získán 3.3 -dithiodipropiony1 chlorid ve formě světle jantarového oleje (23.7 <3, 100 sé výtěžek), který byl užit v dalSím kroku bez purifikace.
Směs methyl 4-aminobutyrátu.HC1 (37.2 g, 0.242 mol) a triethylaminu (67.8 ml, 0.486 mol) v ethylen dichloridu (EDC, 300 ml) byla míchána po 30 minut při laboratorní teplotě. 3.3 -dithiodipropiony1 chlorid byl rozpuštěn v 50ml EDC a přidán po kapkách za chlazení k míchanému roztoku. Teplota byla udržována přibližně na 25 »C. Směs byla pak míchána přes noc. Směs byla pak nalita do vody a organická vrstva byla separována. Organická vrstva byla pak promyta nasyceným roztokem NaHCOa, vodou a pak vysolena. Roztok byl pak vysušen a zkoncsntrován na polotuhý hnědý zbytek. Tento zbytek byl triturován v ethyl acetátu za chlazení, aby byl získán 3.3 -dithio-di-N-(3-methoxykarbonylpropy1)propionamid (sloučenina I) jako bělavá pevná látka, která byla odfiltrována a vysušena (20.4 g).
Sloučenina I byla cyklizována na izothiazolon. 3.3'-dithio-di-N-(3-methoxykarbonylpropy1)propionamid (12.0 g, 0.029 mol) a sulfuryl chlorid (19.8 g, 0.147 mol) byly vloženy současně na jednu hodinu do láhve obsahující chlazený (0’C) a míchaný ethyl acetát (120 ml). Amid a sulfuryl chlorid byly přidávány ve 24 stejných dávkách po 0.5 g respektive 0.5 ml vždy po 2.5 minutách. Během 3míchávání vznikala sraženina. Poté co bylo přidávání skončeno, byla směs míchána při 0°C po dobu 30 minut a pak ponechána, aby se zahřála na laboratorní teplotu. Směs byla míchána jednu hodinu při laboratorní teplotě, ochlazena na 0°C a zfiltrována. Pevný podíl byl rozpuštěn ve vodě a extrahován CHCI3. Vrstva CHCI3 byla promyta vodou a pak vysolena, Poté co byl CHCI3 vysušen, bylo rozpouštědlo odstraněno, aby byl získán 5-chloro-2-(3-methoxykarbonylpropyl)-3-izothiazolon jako bílá pevná látka (výtěžek 8.9 g, bod tání 54-56 ”C).
Při přípravě 2-(3-methoxykarbonylpropy1)-3-izothiazolonu byla sloučenina I rozpuštěna v 25 ml destilovaného ethyl acetátu a ochlazena na 0°C. Sulfuryl chlorid (1.04 g, 7.75 mmol) byl přidáván pomalu po kapkách a žlutý roztok byl míchán při 0’C po dobu jedné hodiny. Během této doby se vytvořila bílá sraženina (5-chloro-220 (3—methoxykarbonyIpropy1)—3—isothiazolonu (200 mg), která byla odstraněna filtrací. Výsledný filtrát byl zkoncentrován a ze zbytku byl chromatograficky ( 10 % aceton-chloroform) získán 2-(3-methoxykarbonyIpropy1)-3-izothiazolon (120 mg) ve formě čirého oleje.
Methylester izothiazolonů byl hydrolyzován na volné kyseliny. 5-chloro-2-(3-methoxykarbonyIpropy1)-3-izothiazolon (4.0 g) byl převeden do 6 ml kyseliny octové. K tomuto roztoku byl za stálého míchání při laboratorní teplotě přidán 6 M vodný roztok HC1 (7 ml). Tento roztok byl pak míchán při laboratorní teplotě po dobu 24 hodin. Během této doby se vytvořila bílá sraženina. Roztok byl zfiltrován a filtrát dále koncentrován, aby bylo získáno více této bílé sraženiny (5-chloro-2-(3-hydroxykarbony1propyl)-3-izothiazolon). Celkový výtěžek byl 2.95g (b.t.158-161eC).
2-(3-methoxykarbonyIpropy1)-3-izothiazolon byl rozpuštěn v roztoku 4 ml ledové kyseliny octové a 2 ml 6 N kyseliny chlorovodíkové a míchán při 85 »C jednu hodinu. Roztok byl zkoncentrován ve vakuu a zbytek byl nadvakrát rozdělen ve vodě a ethylacetátu. Vrstvy ethylacetátu byly spojeny, vysušeny a zkoncentrovány. Výsledná pevná látka byla rekrystalizována z ethylacetátu jako světle žlutý prášek.
Volné kyselé izothiazolony byly pak navázány na bovinní sérový albumin (BSA) a thyroglobulin (THY). 5-chloro-2-(3-hydroxykarbonylppropyl)-3-izothiazolon (0.45 g, 0.002 mol) a n-BugN (0.95 g, 0.0051 mol) byly přidány k dioxanu (5 ml). K této suspenzi byl za stálého míchání přidán izobutyIchloroíormát (0.77 g, 0.0056 mol) po kapkách při teplotě 0 °C. Během přidáváni izobutyIchloroíormátu se suspendovaný materiál rozpustil. Tento roztok byl míchán při laboratorní teplotě po dobu jedné hodiny. Byl získán směsný anhydrid izothiazolonu a izobuty1 formátu, který byl užit bez izolace. BSA byl rozpuštěn v deionizované vodě (20 ml), načež bylo přidáno malé množství dioxanu (1 ml). K tomuto roztoku BSA míchanému při 0 ’C byl po kapkách přidán roztok směsného anhydridu izothiazolonu a izobuty1 formátu. Poměr přidávání byl takový,aby reakční teplota byla udržena na 0’C. Poté co přidávání bylo ukončeno byla směs míchána při 0°C po dobu jedné hodiny, pak zahřáta na laboratorní teplotu a následně míchána při laboratorní teplotě 1 hodinu. Směs byla pak přenesena do dializačního vaku a dializována 24 hodin, a pak lyofilizována, aby byla odstraněna voda. Tak byl získán světlý bílý prášek (651-BSA konjugát)(2.9 g). Konjugáty 651 s THY (651-THY), 573 s BSA (573-BSA) a 573 s THY (573-THY) byly připraveny podobným způsobem.
Příklad IA : Imunizace
Myši BALB/σ byly získány od Taconic Farma, New York, USA a byly imunizovány konjugáty 651-BSA, 651-THY, 573-BSA nebo 573-THY připravenými v předchozím příkladu podle schématu uvedeného v Tabulce I, ve které CFA je kompletní Freudovo adjuvans, IFAM nekompletní Freudovo adjuvans, PBS je pufrovaný fyziologický roztok, sc je podkožní a ip je intraperitoneálni .
sc je podkožní a i
Tabulka I
Den Datum Množství Adjuvans Cesta
1 7.12.88 300ug CFA sc
63 8.2.89 l50ug IFA sc
119 5.4.89 100ug IFA sc
314 17.10.89 100ug IFA sc
403 14.1.90 50ug IFA sc
499 20.4.90 30ug PBS iP
499 20.4.90 20ug PBS sc
573 3.7.90 100ug PBS ip
Příklad 1B : Vyšetření na antiséra proti izothiazolonu
Vzorky krve byly odebrány z imunizovaných myši z výše
uvedeného příkladu. Séra byla oddělena od červených krvinek
centri fugací. Byla vyšetřena aktivita sér za použití
kompetitivně inhibiční ELISA (CIEIA). 96-jamkové
polystyrénové ElA (enzymatická inhibiční analýza) destičky byly pokryty 100 μΐ 651 konjugované s BSA (651-BSA), 651 konjugované s THY (651-THY), 573 konjugované s BSA (573-BSA) nebo 573 konjugované s THY (573-THY) po dobu nejméně dvou hodin při laboratorní teplotě nebo po 16 hodin při 4 °C. Nenavázaný materiál byl z jamek vymyt pětinásobným promytím PBS-T. Do jamek bylo přidáno 50 μΐ samotného pufru (PBS-T) nebo inhibitorft, buď 651 nebo 573, vždy ředěných na 2 ppm v pufru. Pak bylo do jamek přidáno 50 μΐ myšího séra, takže každé sérum reagovalo buď s pufrem nebo 651 nebo 573 (inhibitory). Kombinace stejných objemů séra a inhibitorů nebo pufru vyústila v konečnou koncentraci inhibitoru 1 ppm. Jamky byly inkubovány po 30-60 minut při laboratorní teplotě, pak byly promyty 5x PBS-T, aby byl odstraněn nenavázaný materiál a do každé jamky bylo přidáno 100 μΐ roztoku 1 gg/1 ml biotinilovaného koňského protimyšího IgG (Vector Laboratories, Burlingame, CA) a analýza pokračovala jak je výše popsáno pro ELISA.
Pokud by byly protilátky v séru reaktivní s jedním nebo s oběma inhibitory v roztoku v jamkách, molekuly protilátek nebo určité procento těchto molekul by se vázalo k inhibitorům, a tak by vytvořilo komplex inhibitor-protilátka, který by zůstal v roztoku a byl by odstraněn z destičky během promývání. V takovém případě by vazba protilátky na inhibitor snížila počet molekul protilátky schopných vázat se ke krycím antigenům 651-BSA. Protože na 651-BSA je vázáno méně molekul protilátek, dochází k redukci v počtu vázaných molekul biotinilovaných koňských protimyších IgG, z čehož vyplývá, že je vázáno méně molekul komplexu avidin- -peroxydáza. 2 toho dále vyplývá snížení hydrolýzy substrátu vedoucí nakonec k nižší absorbanci. Údaje jsou uvedeny v Tabulce IB. Ve všech případech byla koncentrace inhibitoru 10~4M.
Tabulka 1B
Myš číslo Imunogen m Krycí konjugát X inhibice
651 573
2A 651-BSA 651-THY 6 0
2A II 573-THY 0 0
3A li 651-THY 0 0
3A 573-THY 0 0
1B 651-THY 651-BSA 0 0
. 1B II 573-BSA 0 0
2B II 651-BSA 0 0
2B II 573-BSA 0 0
1C 573-BSA 651-THY 6 7
1C 573-THY 0 0
2C II 651-THY 0 18
2C II 573-THY 14 4
ID 573-BSA 651-THY 10 0
ID II 573-THY 0 12
2D 41 651-THY 12 0
IE 573-THY 651-BSA 34 28
IE II 573-BSA 44 21
2E II 651-BSA 7 12
2E II 573-BSA 12 10
Tyto výsledky naznačují. že myš IE imunizovaná 573-THY
produkuje sérum s protilátkami reagujícími jak s 651 tak s
573.
— 3R —
Příklad 2 : Fúze byla usmrcena Slezina byla
Všechny techniky byly prováděny asepticky a se sterilními chemikáliemi. Myš IE, produkující polyklonální protilátky předávkováním anestetika (RompumR/KetamineR). vyňata a umístěna do 100 mm Petriho misky obsahující přibližně 20 ml ABC media (Cell Enterprises, Harrisonburg, VA). Slezina byla pak períundována 10 ml ABC media, aby byla odstraněna většina slezinných lymfocytů. Zbylé buňky byly z pouzdra sleziny získány separací 21 bioptickými jehlami. Objem byl zvýšen na 50 ml přidáním ABC media a byl odebrán vzorek o objemu 0,1 ml a zředěn 1 : 50 v
ABC mediu. Zředěné buňky byly spočítány hemocytometrem , aby bylo možno odhadnout počet lymfocytů získaných ze sleziny. Současně byly buňky zkoncentrovány centrifugací při
200xg po 5 minut při laboratorní teplotě.
Ze sleziny bylo získáno přibližně 1,2 χ 10® lymfocytů. Ty byly smíchány s 1,2 χ 107 buněk myelomu (SP2/0-Agl4, ATCC Cat CRL1581). Buňky byly pak zkoncentrovány centrifugací (250 xg po 10 min při laboratorní teplotě). Supernatant byl odstraněn téměř do sucha a buňky byly resuspendovány jemným poklepáváním centrifugační zkumavkou, aby byl uvolněn buněčný sediment.
Buňky byly pak smíchány s 1 ml 50 % polyethylénglykolu, m.v. 1500 (PEG), který byl předehřát na 36 »C. PEC byl přidáván pomalu (po kapkách) během přibližně 75 sekund za neustálé
- 26 rotace centriíugační zkumavkou, aby bylo zajištěno, že buňky zůstanou dobře rozmíchány během kontaktu s PEG.
Centriíugační zkumavka obsahující buňky byla pak umístěna ve vodní lázni při 37 °C na 1 minutu. Zkumavky byla pak vyjmuta z vodní lázně a byl do ní přidán 1 ml teplého ABC media po kapkách během následujících 60-75 sekund za stálé rotace centrifugační zkumavkou, aby bylo zajištěno, že buňky a PEG byly dobře smíchány s mediem. Buňky byly pak přeneseny do 37 ®C teplé vodní lázně na 1 minutu, načež byly z této lázně vyjmuty. Během následujících 75 sekund byly přidány 2 ml ABC media opět za neustálé rotace zkumavkou jako dříve a buňky byly pak přeneseny opět do vodní lázně 37 ®C teplé na 1 min. Zkumavka byla vyjmuta z lázně a byly do ni přidány 4 ml teplého ABC media za neustálé rotace jako dříve. Buňky byly inkubovány 1 min při laboratorní teplotě, načež bylo přidáno 8ml teplého ABC media za stálé rotace zkumavkou jako dříve. Buňky byly inkubovány 1 min při laboratorní teplotě, načež bylo přidáno 12 ml teplého ABC media za stálé rotace zkumavkou jako dříve. Konečně byl objem upraven na 50 ml přidáním ABC media.
Buňky byly zkoncentrovány centriíugací jak je popsáno výše. Medium bylo odstraněno odsátím a buňky byly resuspendovány v 60 ml HM. Tyto buňky byly pak rozděleny na dva stejné díly po 30 ml. Do jednoho byl přidán endothelial cell growth supplement (ECGS (Sigma, katalog.č.Z2759), 5 pg/ml) a do druhého nebyla přidána žádná další přísada.
Buňky byly umístěny do reakčnich destiček s 96 pozicemi v množství 100 μΐ/jamku. Destičky označené A,B,C obsahovaly buňky bez ECGS, buňky s ECGS byly v destičkách označených D,E,F. Buňky byly inkubovány ve zvlhčené atmosféře s 5 % CO2 ve vzduchu.
Jeden den po fúzi bylo do každé jamky přidáno 100 μΐ IX HAT media připraveného v HM s nebo bez ECGS jak bylo třeba. (HAT je směs hypoxanthinu. aminopterinu a thymidinu. Konečné koncentrace užité v kultivačním mediu jsou 5.10™3M hypoxanthinu, 2.10-eM aminopterinu a 1.10~4M thymidinu.). Buňky byly pak nerušeně inkubovány po dobu 144 hodin, po kterých bylo přidáno 50 μΐ HM bez HAT, ale s nebo bez ECGS jak bylo třeba, do každé jamky.
Asi 14 dní po fúzi byly destičky vyšetřeny na přítomnost rostoucích kolonií hybridomů. Výsledky jsou uvedeny v Tabulce II.
Tabulka II
Procentuální zastoupení jamek s rostoucími koloniem
Destička Jamek s Pokryté ECGS % j amek
koloniemi jamky j/kol
A 39 96 - 40.6
B 51 96 - 53.1
C 30 96 - 31.3
D 44 96 + 45.8
E 47 96 49.0
F 40 94 + 41.2
Průměrné procento kolonií/destičku, A-C : 41.6
Průměrné procento kolonií/destičku, D-F : 45.5
Průměrné procento kolonií/destičku. A-F : 43.6
Příklad 3 : Vyšetření supernatantu na přítomnost protilátek
Supernatanty z jamek s rostoucími koloniemi hybridomů byly vyšetřeny za užití imunoanalýzy se značením enzymy (EIA). Reakční polystyrénové EIA destičky s 96 pozicemi byly pokryty 100 μΐ/jamku 651 konjugované s BSA (651-BSA) na dobu nejméně dvou hodin při laboratorní teplotě nebo na 16 hodin při 4 ®C. Nenavázaný materiál byl vymyt z jamek 5x opakovaným vymytím PBS-T a pak bylo do každé jamky přidáno 50 μΐ PBS-T. Padesát μΐ supernatantu nebo kultivačního media samotného (negativní kontrola) bylo pak přidáno do jamek a ty byly inkubovány 30-60 minut při laboratorní teplotě. Jamky byly pak promyty 5x PBS-T, aby byl odstraněn nenavázaný materiál a do každé jamky bylo přidáno 100 μΐ roztoku biotini 1ováného proti-myšího IgG (Vector Laboratories, Burlingame, CA) v koncentraci lmg/ml. Jamky byly pak inkubovány při laboratorní teplotě po dobu 30-60 minut a pak promyty 5x PBS-T, aby byl odstraněn nenavázaný materiál. Do každé jamky bylo pak přidáno 100 μΐ komplexu avidin-biotin-křenová peroxydáza (AB complex, Vector Laboratories. Avidinová čá.st AB komplexu se váže s mimořádně vysokou afinitou k biotinové části biotini 1ováného koňského proti-myšího IgG za vzniku stabilního komplexu obsahujícího enzym.).Po inkubační době 30-60 minut při laboratorní teplotě byly nenavázané sloučeniny vymyty z jamek PBS-T a do každé jamky bylo přidáno 100 μ.1 substrátu ABST (K&P) . Absorbance (414 nm) byla stanovena o 30-60 minut později za užití FLOW Titertek Multiscan 340 EIA Plate reader.
Vyšetření supernatantu hybridomů prokázalo dvě kolonie produkující protilátky reagující s krycím antigenem. Tyto kolonie byly označeny 89-147EH9 a 89-147EC2. Tyto kultury byly namnoženy a konzervovány zmrazením a další hodnocení bylo provedeno kompetitivně inhibiční ELISA (enzyme linked immunosorbtive assay) jak je popsáno níže.
Příklad 4 : Kompetitivně inhibiční ELISA (CIEIA)
Supernatanty z jamek s rostoucími koloniemi hybridomů byly vyšetřeny za užití CIEIA. Reakční EIA polystyrénové destičky s 96 pozicemi byly pokryty 100 μΐ 651 konjugovaného s BSA (651-BSA) po dobu nejméně dvou hodin při laboratorní teplotě nebo 16 hodin při 4 °C. Nenavázaný materiál byl z jamek vymyt pětinásobným promytim PBS-T. Do jamek bylo pak přidáno 50 μΐ samotného pufru (PBS-T) nebo inhibitorů, buď 651 nebo 573, každý zředěný na 2 ppm v pufru. Do jamek pak bylo přidáno 50 μΐ supernatantu z každé buněčné kultury, takže každý supernatant reagoval jak s pufrem, tak i s 651 nebo 573 (inhibitory). Výsledkem kombinace stejných objemů supernatantů a inhibitorů nebo pufru bylo konečné ředění supernatantů 1:2 a konečná koncentrace inhibitorů 1 ppm. Jamky byly inkubovány po 30-60 minut při laboratorní teplotě. Pak byly pětinásobně promyty PBS-T, aby byl odstraněn nenavázaný materiál a do každé jamky bylo přidáno 100 μΐ roztoku biotinilovaného koňského proti-myěího IgG (Vector Laboratories, Burlingame, CA) o koncentraci 1 μg/ml. Analýza pokračovala, jak je popsáno pro ELISA výSe.
Pokud by byly protilátky v supernatantu reaktivní s jedním nebo s oběma inhibitory v roztoku v jamkách, molekuly protilátky nebo určité procento molekul protilátky by se by proto komplex v roztoku a byl takovém případě by vázalo k inhibitorům, a tvořilo protilátka-inhibitor, který by zůstal odstraněn z destičky během promýváni. V vazba protilátky na inhibitor snížila počet molekul protilátky, které jsou k dispozici pro vazbu na krycí antigen, 651-BSA.Protože je méně molekul protilátky vázáno na 651-BSA,je snížen počet vázaných biotini 1ováných molekul koňských proti-myěích IgG. Výsledkem je méně vázaných molekul komplexu avidin-peroxydáza a z toho plyne snížení hydrolýzy substrátu, vedoucí konečně k nižěím absorbancím.
Je možno provádět CIEIA tak, aby bylo dosaženo větší inhibice změnou koncentrací krycího antigenu, protilátek a detekčních molekul (jako například koňského proti.myšího IgG a komplexu avidin-peroxydáza). Taková optimalizace CIEIA je užita k získání vyšší úrovně citlivosti a dovoluje užití nižších koncentrací (t.j. vyšších ředění monoklonálních protilátek.
Při testu metodou CIEIA byla pouze buněčná kultura 89-147EH9 shodně reaktivní s krycím antigenem a inhibovatelná sloučeninami 651 a 573. Reprezentativní údaje CIEIA jsou uvedeny v Tabulce III.
Tabulka III - CIEIA supernatantů kultur
Kultura ID Sedění Inhibitory (Absorbance)
m supernat. Žádný 1 ppm 651 1 ppm 573
CF10 1:2 0.485 0.419 0.479
EH9 1 :2 0.170 0.150 0.117
EC2 1 :2 0.847 0.652 0.520
Kult.med. 0.291 0. 300 0.305
EC2 1:12 0. 917 0.910 0. 872
EH9 1:2.5 0.386 0. 122 0. 135
CF10 1:2.5 0. 121 0.119 0. 099
EC2 IB8* 1:6 0. 169 0.124 0. 121
Kult.med. 0.108 0.100 0.098
EH9 1 :4 0.515 0.186+ 0.504+
* klon 89-147EC2 + testováno proti 0.4 ppm inhibitoru
K průkazu, že protilátky produkované buněčnou kulturou 89-147EH9 reagují především se sloučeninou 651, byla provedena CIEIA jak je popsáno výše s tou výjimkou, že supernatant obsahující protilátky se nechal reagovat se čtyřmi různými inhibitory, s každým při několika různých koncentracích. Výsledky tohoto procesu jsou uvedeny v Tabulce IV. Protilátky podle tohoto vynálezu reagují mnohem silněji s 651 než s jinými testovanými sloučeninami, jak je prokázáno vyšší hladinou inhibice s 651 než s podobnými koncentracemi jiných biocidů.
Tabulka IV - Detekce biocidů pomocí CIEIA
Koncentr. 10 min. absorbance xlOOO
inhibitoru (ppm) 651 573 NMA 893
50 ND* 191 490 516
10 106 344 518 589
2 185 504 496 514
0.4 338 461 519 ND
0.08 448 590 429 ND
0.016 491 ND ND ND
nulová 515,n=3 * ND = neurčeno
NMA = kyselina N-methyl malonamidovát
Příklad 5 - Klonování hybridomů
Abychom ověřili, že protilátky reagující se sloučeninou 651 byly produkovány buňkami stejné genetické konstituce, bylo nutné vytvořit klony z buněčné kultury 89-147EH9. Klonování bylo provedeno nejprve stanovením celkového počtu životaschopných buněk v populaci buněk 89-147EH9. Buněčná populace byla pak zředěna na hustotu 4-5 buněk na ml kultivačního media. Do každé jamky ve čtyřech kultivačních destičkách o 96 jamkách označených I-IV bylo vloženo 200 μ.1 této buněčné suspenze. 0 14 dní později byla každá jamka mikroskopicky zkontrolována a byly zjištěny rostoucí kolonie buněk. Ty ve kterých bylo pouze jedno ložisko buněk, byly označeny za monoklonálni. Výsledky klonování jsou uvedeny v Tabulce V níže.
Tabulka V - Klonování buněčné kultury 89-147EH9
Destička Jamky Jamky s % s
ID s kolon. 1 ložiskem 1 ložiskem
I 15 11 73.3
II 17 12 70.6
III 19 17 89.5
IV 18 13 72.2
Celkem 17. 25+/-1.7 13.25+/-2.6 76.4+/-8.8
Dále byla každá kolonie testována na reaktivitu v ELISA, jak je popsáno výše. 2 kolonií bylo několik vybráno pro rozmnoženi a opětné testování CIEIA na reaktivitu s 651 a 573. Výsledky této analýzy jsou uvedeny v Tabulce VI níže.
Tabulka IV - CIEIA
Reaktivita klonů 89-147EH9 se sloučeninami 651 a 573.
Absorbance xlOOO
Klon PBS 651 X * 573 X I
ID 1 ppm 1 ppm
IA5 528 348 34. 1 471 10.8
IID1 060 055 <1.0 057 <1.0
ID5 584 429 26.5 671 0.0
IVF12 090 065 27.8 073 18.9
ID8 746 807 0.0 1068 0. 0
IVE1 818 452 44.7 539 34. 1
IIIH6 647 471 27. 2 705 0. 0
IVE4 595 361 39. 3 539 9.4
IVH2 680 366 46.2 632 7.0
Jen medium 063 059 <1.0 058 <1.0
*XI = procento inhibice, které je získáno dělením absorbance získané z každým inhibitorem (651 nebo 573) absorbanci bez inhibice (PBS) a odečtením koeficientu od 1 a vynásobením rozdílu 100. Negativní hodnoty jsou vyjádřené jako 0,0.
Na základě této a následujících analýz byla klonová linie 89-147EH9 namnožena, pěstována jako ascites, purifikována a užita v následujících analýzách.
Příklad 6 - Kvantitativní CIEIA sloučeniny 651
Pro demonstraci vhodnosti CIEIA pro stanovení koncentrace 651 v neznámých vzorcích byla vyvinuta kvantitativní imunoanalýza. Tato analýza je prováděna jak je popsáno v příkladu 4, mimo to, že dublované vzorky protilátky reagují se sérií známých koncentrací sloučeniny 651, jakož i s různými ředěními vzorků obsahujících neznámá množství 651. Jak je popsáno v příkladu 4, při nejvyšších koncentracích 651 se vyskytuje maximální interakce protilátky s 651. To nakonec vede k redukci hodnot absorbance. Střední hladiny 651 způsobují mírnou redukci hodnot absorbance a nízké hladiny 651 způsobují malou nebo žádnou redukci hodnot absorbance.
Při kvantitativní CIEIA je standardní křivka vytvořena vynesením hodnot absorbance proti logaritmu koncentrace 651. Body jsou upraveny za užití regresní analýzy, čtyřparametrové logistické křivky nebo jiných statistických metod. Koncentrace 651 v neznámém vzorku je pak stanovena srovnáním hodnot absorbance v jamkách, ve kterých neznámé vzorky reagovaly s protilátkou, s hodnotami získanými pro standardní křivku.
Tyto postupy byly užity k odhadu koncentrace 651 v laboratorně připravených vzorcích papírenské kapaliny, vody z chladících věží a tekutiny z kovozpracujíčího průmyslu (MWF), vše užito zředěné. Výsledky těchto analýz jsou uvedeny v Tabulce VII, společně s aktuální koncentraci ve j
I vzorku. Tyto výsledky naznačují, že tato analýza může být j úspěšně užita k odhadu hladiny 651 ve vzorku.
Tabulka VII : Odhad koncentrace 651
Vzorek
Nominál 651 HPLC
CIEIA (ppm)2 (ppm)3
Papírna 7.5
2.25 0.375
Chladicí věž 7.5
2. 25 0.375
Kovoprfim. 22.5
11.25 3.75
8.4
2.5 0.41
8.4
2.5 0.41 21.2 9.9 3.3
5.4
3.2
1.3
6.5
2.3
1.3 20
11.2
0.74
1. Nominál je směrná hodnota pro vzorek.
2. HPLC je standardní,běžně užívaná analytická metoda.
3. CIEIA - vzorky byly ředěny l-’4 před analýzou.
Druhá sada laboratorně připravených vzorků vody z chladicích věží byly analyzována na obsah 651 dvojmo metodou CIEIA a následně postupem naznačeným v Příkladu 4 výše. Tyto výsledky jsou uvedeny v Tabulce VIII.
Tabulka VIII
Odhad koncentrace 651 ve vodě z chladicích věží
Nominál HPLC
9.3
2.8
0.5 0.46 nd = nedetegován
CIEIA
Jednoduchá
10.4 3. 3 nd*
Dvoj itá 11.7
6.5
0.46
Příklad 7 - Souprava ELISA
A. Forma detekčního proužku
Při užití detekční soupravy ve formě detekčního proužku je plastikový pásek upevněn ve víčku lahvičky, takže do ní volně visí. Na povrchu proužku je 2 cm2 velká detekční ploška, na které je naneseno 100 ng protilátky anti-651. Vzorek je zředěn v lahvičce obsahující roztok konjugátu 651-BSA (200 ng). Víčko s proužkem je našroubováno na lahvičku a inkubováno 15-30 minut.Proužek je pak vyjmut a opláchnut vodou nebo pufrem a našroubován na lahvičku obsahující komplex avidin-HRP (křenová peroxydáza), inkubován 15 minut a pak opláchnut. Proužek je pak umístěn do lahvičky obsahující substrát HRP, jako je kyselina azinobis-ethylbenzthiazolino-sulfonová (ABTS). Koncentrace izothiazolonu je pak odhadnuta stanovením intenzity modré barvy v lahvičce po určené době inkubace.
B. Forma membrány
Protilátka anti-651 je nanesena na membránu a tato membrána (2 cm2 obsahující 100 ng protilátky) je umístěna nad malým pohárkem. Vzorek je smíchán s konjugátem 651-BSA-biotin (složeným ze vzorku zředěného 1:3, celkové množství konjugátu je 200 ng) a tento roztok se nalije na membránu. Gravitace protlačí roztok skrze membránu. Dále je na membránu nalit roztok avidin-HRP, opláchnut a pak je aplikován detekční roztok (substrát HRP). Koncentrace izothiazolonů je pak odhadnuta stanovením intensity modré barvy na membráně.
Příklad 8 - Kolorimetrické stanovení izothiazolonů ve dřevě
Jižní žlutá borovice, která byla pod tlakem prosycena roztokem obsahujícím 4,5-dichloro-2-n-octy1-3-izothiazolon za užití běžné metody, byla nařezána na plátky (0,5x2,5 cm). Tyto dřevěné plátky byly namočeny do roztoku 3 5¾ odtučněného mléka na 30 minut. Plátky byly pak krátce opláchnuty PBS-T, a pak vystaveny protilátce anti-651, která je kovalentně vázaná na křenovou peroxydázu (koncentrace 500 ng/ml) dobu 15 minut. Plátky byly pak promyty 2x na po 30 min.
v PBS-T puíru.
Navázaný komplex anti-65i-HRP byl viz ualizován substrát HRP indikovalo do lahvičky obsahující se modré barvy v roztoku 4,5-dichloro-2-n-octy1umístěním plátků (ABTS). Objevení přítomnost
-3-izothiazolonu. Byl odebrán 200 ml alikvotní podíl roztoku v lahvičce a byla stanovena jeho absorbance při 405 nm.
Tento vzorek zpracovaným izothiazolon.
vzhledem k pozadí.
byl srovnán s kontrolním stejným způsobem, ale
Hodnoty absorbance byly dřevěným plátkem neobsahuj ícim pak korigovány v,zor«?k_&4os
Kontrola 0.002
Prosycený 0. 165
Tato data ukazují, že tato metoda může být užita pro stanovení koncentrace izothiazolonu ve dřevě nebo jiné pevné

Claims (10)

1. Metoda přípravy imunogenní ch konjugátů izothiagolonuf-% makromolekulárního nosiče vyznačujíc L tím, že zahrnuje makromolekulární nosič kovalentně vázaný na izothiazolon obsahující reaktivní skupinu, a to přednostně prostřednictvím chemického řetězce.
2. Metoda produkce monoklonálních protilátek reagujících s izothiazolony vyznačující se tím, že zahrnuje imunizování živočicha imunogenním konjugátem produkovaným podle nároku 1; získání buněk produkujících protilátky z tohoto živočicha; fúzi těchto buněk s buňkami tumoru k produkci hybridomů; selekci z množství těchto hybridomů alespoň jednoho, který produkuje protilátky schopné specifické vazby s těmito izothiazolony; a získání těchto produkovaných protilátek z tohoto vyselektováného hybridomu.
3. Metoda podle nároku 2, vyznačující se tím, že daný živočich je hlodavec a dané tumorové buňky jsou přednostně buňkami myšího plasmocytomu nebo krysího myelomu.
4. Metoda podle nároku 2 nebo 3, vyznačující se tím, že hybridomy mají všechny identifikační charakteristiky ATCC HB 11435 nebo jeho mutantů či variant.
5. Metoda podle nároků 3 nebo 4, vyznačující se t i m, Se příslušný živočich je myš a daná metoda obsahuje kroky k získáni buněk produkujících protilátky z její sleziny, fúzi těchto buněk s buňkami myšího plasmocytomu nebo krysího myelomu deficitními v enzymu hypoxantin guanin fosforibosyl transferáze k vytvoření hybridomů, alespoň jeden z nich je vyselektován růstem v mediu obsahujícím hypoxanthin,aminopterin a thymidin; je identifikován alespoň jeden z těchto hybridomů, který produkuje protilátky proti izothiazolonu ve volné nebo nekonjugované formě; kultivování tohoto identifikovaného hybridomu pro produkci uvedené protilátky odebíratelném množství; a získání protilátek produkovaných uvedeným kultivovaným hybridomem.
Metoda podle nároku 2,3 nebo 4, vyznačuj ící se t í m. Se protilátky reagující s izothiazolony jsou získávány z hybridomu intraperitoneálni aplikací tohoto hybridomu do histokompatibilního hostitele nebo do hostitele s potlačenou imunitou protilátek z ascitu tohoto hostitele.
odebíráním
Metoda podle některého z vyznačující se tí namnožení tohoto hybridomu kontinuální buněčné linie.
nároků m, že dále metodou
2 až 6, obsahuje krok klonování do
Metoda produkce polyklonálních protilátek izothiazolony, vyznačující se reagujících s tím. Se zahrnuje získání imunogenního konjugátu podle nároku i;
imunizaci živočicha tímto konjugátem; odběr krve z tohoto živočicha; separaci séra z řečené krve a získání protilátek z tohoto séra.
9. Imunogenní koncentrát, vyznačující se tím, že obsahuje derivát izothiazolonu kovalentně vázaný prostřednictvím reaktivní skupiny k chemickému řetězci, který je sám kovalentně vázán k makromolekulárnímu nosiči.
10. Hybridom, vyznačující se tím, že produkuje monoklonální protilátku schopnou vázat se specificky na izothiazolony.
11. Hybridom podle nároku 10, vyznačující se t í m, že má všechny identifikační charakteristiky ATCC
HB 11435 nebo jeho mutant nebo variant. 12. Monoklonální nebo polyklonální protilátky. vyznačuj í c í se ti m, že reaguj í s izothiazolony. 13. Monoklonální protilátka podle nároku 12, vyznačuj í c í se t í m, že je získána z
kontinuální buněčné linie nebo z hybridomu, přednostně z hybridomu jak je definován v nároku 11.
14. Metoda pro stanovení přítomnosti nebo koncentrace izothiazolond ve směsi, vyznačující se tím, že využívá imunoanalýzy užívající jako reagens monoklonálni nebo polyklonálni protilátku produkovanou podle některého z nároků 2 až 8.
15. Metoda izolace nebo získání izothiazolonů ze směsi, vyznačující se tím, že zahrnuje zkontaktování vzorku této směsi a monoklonálni protilátky produkované podle některého z nároků 2 až 8 na určitou dobu a potom měření koncentrace antigenu v uvedeném vzorku stanovením množství komplexu antigen-
-protilátka vzniklého uvedeným kontaktem. 16. Metoda, protilátka, hybridom nebo imunogenní konjugát podle některého z předchozích nároků. vyznačuj ící se t i m, že uvedený
izothiazolon je 2-methy1-3-izothiazolon nebo 5-chloro2-methy1-3-izothiazolon.
CZ932026A 1992-09-28 1993-09-28 Immunoanalysis of isothiazolones CZ202693A3 (en)

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
US92776592A 1992-09-28 1992-09-28

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ202693A3 true CZ202693A3 (en) 1994-04-13

Family

ID=25455220

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ932026A CZ202693A3 (en) 1992-09-28 1993-09-28 Immunoanalysis of isothiazolones

Country Status (19)

Country Link
US (1) US5554542A (cs)
EP (1) EP0592127B1 (cs)
JP (1) JPH07294522A (cs)
KR (1) KR940006604A (cs)
CN (1) CN1090929A (cs)
AT (1) ATE165009T1 (cs)
AU (1) AU675802B2 (cs)
BR (1) BR9303898A (cs)
CA (1) CA2106693A1 (cs)
CZ (1) CZ202693A3 (cs)
DE (1) DE69317976T2 (cs)
DK (1) DK0592127T3 (cs)
ES (1) ES2115022T3 (cs)
HU (1) HU214700B (cs)
IL (1) IL107055A0 (cs)
MY (1) MY109450A (cs)
SG (1) SG81877A1 (cs)
TW (1) TW258789B (cs)
ZA (1) ZA937028B (cs)

Families Citing this family (12)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US6218181B1 (en) 1998-03-18 2001-04-17 The Salk Institute For Biological Studies Retroviral packaging cell line
DE10303974A1 (de) 2003-01-31 2004-08-05 Abbott Gmbh & Co. Kg Amyloid-β(1-42)-Oligomere, Verfahren zu deren Herstellung und deren Verwendung
NZ532151A (en) * 2004-04-06 2007-09-28 George William Mason John Brod A method of quantitation of chemical preservatives within wood using enzyme linked immunosorbent assay technology combined with chromatographic analysis
WO2007001192A1 (en) * 2005-06-28 2007-01-04 Matthews, John, Brodie Method of determining biocides within wood
BRPI0619249A2 (pt) 2005-11-30 2011-09-20 Abbott Lab anticorpos anti-globulÈmeros-aß, frações que se ligam a antìgeno destes, hibridomas correspondentes, ácidos nucléicos, vetores, células hospedeiras, métodos de produzir os ditos anticorpos, composições compreendendo os ditos anticorpos, usos dos ditos anticorpos e métodos de usar os ditos anticorpos
CN101506236B (zh) 2005-11-30 2012-12-12 雅培制药有限公司 抗淀粉样β蛋白的单克隆抗体及其用途
US8455626B2 (en) 2006-11-30 2013-06-04 Abbott Laboratories Aβ conformer selective anti-aβ globulomer monoclonal antibodies
EP2486928A1 (en) 2007-02-27 2012-08-15 Abbott GmbH & Co. KG Method for the treatment of amyloidoses
MX360403B (es) 2010-04-15 2018-10-31 Abbvie Inc Proteinas de union a amiloide beta.
JP6147665B2 (ja) 2010-08-14 2017-06-14 アッヴィ・インコーポレイテッド アミロイドベータ結合タンパク質
US8912003B2 (en) 2011-08-26 2014-12-16 General Electric Company Methods and devices for detecting isothiazolones
CN113453724A (zh) * 2018-09-27 2021-09-28 皮埃尔法布雷医药公司 基于磺酰基马来酰亚胺的连接子和相应的偶联物

Family Cites Families (6)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US4456691A (en) * 1983-02-28 1984-06-26 Suad Stark Antigen for PCB, antibody raised by same, and method of making same
US4652530A (en) * 1985-07-15 1987-03-24 Rohm And Haas Company Monitoring method for isothiazolones in aqueous systems
US4865972A (en) * 1986-08-22 1989-09-12 Westinghouse Electric Corp. Antibody-based bioassay for enzyme-inducing chemicals
IL83419A0 (en) * 1986-09-15 1988-01-31 Westinghouse Electric Corp Antibodies reactive with chlorinated phenols,their preparation and their use
GB9017880D0 (en) * 1990-08-15 1990-09-26 Cambridge Innovation Brokers Assay
US5094957A (en) * 1990-12-10 1992-03-10 Rohm And Haas Company Quantitative method for determining concentration of 3-isothiazolone

Also Published As

Publication number Publication date
EP0592127A1 (en) 1994-04-13
DK0592127T3 (da) 1999-01-04
CN1090929A (zh) 1994-08-17
US5554542A (en) 1996-09-10
ZA937028B (en) 1994-03-29
AU675802B2 (en) 1997-02-20
MY109450A (en) 1997-01-31
ES2115022T3 (es) 1998-06-16
BR9303898A (pt) 1994-06-14
IL107055A0 (en) 1993-12-28
HUT67054A (en) 1995-01-30
SG81877A1 (en) 2001-07-24
DE69317976T2 (de) 1998-11-12
ATE165009T1 (de) 1998-05-15
JPH07294522A (ja) 1995-11-10
CA2106693A1 (en) 1994-03-29
AU4752493A (en) 1994-04-14
HU9302736D0 (en) 1994-01-28
KR940006604A (ko) 1994-04-25
EP0592127B1 (en) 1998-04-15
HU214700B (hu) 1998-08-28
DE69317976D1 (de) 1998-05-20
TW258789B (cs) 1995-10-01

Similar Documents

Publication Publication Date Title
CZ202693A3 (en) Immunoanalysis of isothiazolones
Abad et al. Production of monoclonal antibodies for carbaryl from a hapten preserving the carbamate group
JP3884586B2 (ja) イミダクロプリドのハプテン化合物、抗体及び測定方法
EP0363041A1 (en) Monoclonal antibody to morphine, preparation of monoclonal antibody, assaying kit and assaying method of morphine
EP0260829A2 (en) Antibodies reactive with chlorinated phenols and methods of preparing and using same
JP3188641B2 (ja) ミクロブタニルのハプテン化合物、抗体及び測定方法
JPH04218366A (ja) メトラクロルの免疫学的検出
JPH05317085A (ja) 免疫学的検出方法
EP0258006A2 (en) Monoclonal antibodies reactive with chlorinated dibenzo-p-dioxins and method of preparing and using same
CA2150497C (en) Inhibitor and anti-inhibitor monoclonal antibodies specific for horseradish peroxidase
JP3188642B2 (ja) イマザリルのハプテン化合物、抗体及び測定方法
JP2000095769A (ja) プロベナゾールのハプテン化合物、抗体及び測定方法
US6465194B2 (en) Monoclonal antibodies to 4,4′-dinitrocarbanilide and a method for analyzing for the drug nicarbazin
JP4221119B2 (ja) ドウモイ酸に対する特異的抗体及びドウモイ酸の免疫学的分析方法
AU588573B2 (en) An antibody preparation and processes for its manufacture and use
Bonwick et al. Production of murine monoclonal antibodies against sulcofuron and flucofuron by in vitro immunisation
JP3161513B2 (ja) ピラゾスルフロン誘導体、抗ピラゾスルフロンエチル抗体、それを分泌するハイブリドーマ、及びピラゾスルフロンエチルの分析方法
KR910002851B1 (ko) 체외면역에 의한 항황우독소 단일클론성 항체의 제조방법과 황우독소의 분석방법
JP2605418B2 (ja) ハプテンである抗原に対し高親和性を持つ抗体
JPH09176197A (ja) 2−エチルチオメチルフェニル メチルカルバマートに特異的な抗体及びその製造方法
JPH0543358B2 (cs)
SU1726511A1 (ru) Штамм гибридных культивируемых клеток MUS мUSсULUS L, используемый дл получени моноклональных антител к общим антигенным детерминантам инсулина человека и свиньи
JPH0549494A (ja) 免疫学的検出方法
JP2001039953A (ja) ピリミノバックメチルのハプテン化合物、抗体及び測定方法
WO1986004331A1 (en) Carrier-bound histamine, its manufacture and its use