CZ20013338A3 - Substituované 1-oxo-a l,3-dioxoisoindoliny a jejich pouľití ve farmaceutických prostředcích pro sníľení koncentrací zánětlivých cytokinů - Google Patents

Description

Substituované 1-oxo- a 1,3-dioxoisoindoliny a jejich použiti ve farmaceutických prostředcích pro snížení koncentrací zánětlivých cytokinů

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká 1-oxo- a 1,3-dioxoisoindolinů substituovaných ve 4- nebo 5- pozici indolinového kruhu, ♦ způsobu pro snížení koncentrace zánětlivých cytokinů jako je faktor nekrosy nádorů-α a léčby zánětlivých onemocnění, autoimunitnich onemocněni, nádorů a karcinomů u savce podáním takových sloučenin, a farmaceutických prostředků obsahujících takové deriváty.

Dosavadní stav techniky

Faktor nekrosy nádorů-α (TNFa) je cytokin, který je uvolňován primárně mononukleárními fagocyty v reakci na mnoho imunostimulačních činidel. Je klíčovým cytokinem v zánětlivé kaskádě způsobující produkci a/nebo uvolňování jiných cytokinů a činidel. Při podání zvířeti nebo Člověku způsobuje zánět, horečku, má účinky na kardiovaskulární systém, způsobuje krvácení, srážení krve a reakci podobnou reakci během akutních infekcí a šokových stavů. Proto se předpokládá účast nadměrné nebo neregulované produkce TNFa u mnoha onemocnění, jako jsou například reakce štěpu proti hostiteli (GVHD), demyelinizační onemocnění, hypotense, hypertriglyceridemie, diabetes, osteolýza, neoplasie, leukemie, osteomyelitida, pankreatitida, trombosa, zánětlivé onemocnění střeva, sklerodermie, revmatoidní artritida, osteoartritida a vaskulitida. Anti-TNFa terapie potvrdila význam TNFa u revmatoidní artritidy, zánětlivých onemocnění střevních, endotoxemie a syndromu toxického šoku (Tracey et al., Nátuře 330, 662-664 (1987); a • · • ·

Hinshaw et al., Circ. Shock 30, 279-292 (1990)); kachexie (Dezube et al., Lancet, 335 (8690), 662 (1990)); a syndromu respirační tísně dospělých (ARDS), u kterých byly koncentrace TNFa v aspirátech od pacientů s ARDS vyšší než 12000 pg/ml (Millar et al., Lancet 2(8665), 712-714 (1989)). Systémová infuse rekomjbinantního TNFa také vedla ke vzniku změn typických pro ARDS (FerraiBaliviera et al., Arch. Surg. 124(12), 1400-1405 (1989)). Zdá se, že TNFa se účastní při onemocnění spojených s resorpcí kosti, včetně artritidy. Po aktivaci leukocyty způsobují resorpci kosti, k čemuž patrně TNFa přispívá (Bertolini et al., Nátuře 319, 516-518 (1986); a Johnson et al., Endocrinology 124(3), 1424-1427 (1989)), Také bylo prokázáno, že TNFa stimuluje resorpci kosti a inhibuje tvorbu kosti in vitro a in vivo prostřednictvím stimulace tvorby a aktivace osteoklastů a inhibice funkce osteoblastů. Při reakci štěpu proti hostiteli jsou zvýšené sérové koncentrace TNFa spojeny s hlavními komplikacemi pro akutní transplantaci allogenni kostní dřeně (Holler et al., Blood, 75 (4), 1011-1016 (1990)) .

Parazitární infekce, jako malárie, nebo Legionellová infekce, mohou být kontrolovány TNFa. Mozková malárie je letální hyperakutní neurologický syndrom spojený s vysokými koncentracemi TNFa v krvi a je nej závažnější komplikací u malarických pacientů. Sérové koncentrace TNFa přímo korelují se závažností onemocnění a s prognosou u pacientů s akutními malarickými ataky (Grau et al., N. Engl. J. Med. 320(24), 1586-1591 (1989)).

Angiogenese, proces nového vytváření cév, má významnou úlohu při mnoha fyziologických dějích, jak normálních, tak patologických. Angiogenese probíhá v reakci na specifické ·*·· · ·· · · · • · · ·· · · · «·· • · ··· · · . .· ·····. ···..

· · · · · · · ·· ·· ·· ······· ·· ··· signály a zahrnuje komplex procesů charakterizovaných infiltraci lamina basalis vaskulárnich endotelových buněk v reakci na angiogenni růstové signály, migrací endotelových buněk ke zdroji signálů, a následnou proliferaci a tvorbu kapilár. Průtok krve novotvořenými kapilárami započne poté, co vznikne kontakt a spojení endotelových buněk s dříve existujícími kapilárami.

Je známo, že angiogenese indukovaná makrofágy je zprostředkovaná TNFa. Leibovich et al. (Nátuře 329: 630-632 (1987)) prokázal, že TNFa indukuje tvorbu kapilár v krysí rohovce a ve vyvíjejících se kuřecích chorioallantoických membránách při velmi nízkých dávkách a naznačil, že TNFa je kandidátem na induktor angiogenese při zánětu, hojení ran a růstu nádorů. Produkce TNFA je také spojena s nádorovými onemocněními, jako je syndrom lýzy nádoru, recidiva karcinomu močového měchýře a indukované nádory (Ching et al., Brit. J. Cancer (1955) 72: 339-343; a Koch, Progress in Medicinal Chemistry 22: 166-242 (1985)).

Přirozená rovnováha mezi endogenními stimulátory a inhibitory angiogenese je takové, že převládají inhibiční vlivy. Rastinejad et al., 1989, Cell 56: 345-355. V těch vzácných případech, ve kterých dochází k neovaskularizaci za normálních fyziologických podmínek, jako je hojení ran, regenerace orgánů, embryonální vývoj a samičí reprodukční procesy, je angiogenese přísně regulována na prostorově a časově omezena. Při stavech s patologickou angiogenesí, jako je růst solidních nádorů, tyto kontrolní mechanismy selhávají.

Neregulovaná angiogenese je patologická a způsobuje progresi mnoha nádorových a nenádorových onemocnění. U mnoha závažných onemocnění dominuje abnormální neovaskularizace,

včetně růstu a metastazováni solidních nádorů, artritidy, některých očních onemocněni a psoriasy. Viz například Moses et al., 1991, Biotech. 9:630-634; Folkman et al., 1995, N. Engl.

J. Med. 333: 1757-1763; Auerbach et al., 1985, J. Microvasc. Res. 29: 401-411; Folkman, 1985, Advances in Cancer Research, vydavatelé Klein a Weinhouse, Academie Press, New York, str. 175-203; Patz, 1982, Am. J. Opthalmol. 94: 715-743; a Folkman et al., 1983, Science 221: 719-725. U mnoha patologických stavů přispívá proces angiogenese k onemocnění. Například ybla shromážděna dostatečná data ukazující na to, že růst solidních nádorů je závislý na angiogenesi. Folkman a Klagsbrun, 1987, Science 235: 442-447.

Zachování avaskularity rohovky, čočky a trabekulární sítě je zásadní pro zrak, stejně jako pro fyziologii oka. Viz například Waltman et al., 1978, Am. J. Opthal. 85: 704-710; a Gartner et al., 1978, Surv. Opthal. 22: 291-312. V současnosti je léčba těchto onemocnění, zejména po vzniku neovaskularizace, neadekvátní a často je výsledkem onemocnění slepota.

Inhibitory angiogenese mají významnou terapeutickou úlohu v omezení příspěvku tohoto procesu k patologické progresi základních onemocnění, stejně jako prostředky pro studium etiologie takových onemocnění. Například mohou mít činidla inhibující neovaskularizaci významnou úlohu v inhibici metastazováni nádorů.

Bylo zjištěno, že složky angiogenese týkající se proliferace, migrace a invaze vaskulárních endotelových buněk, jsou částečně regulovány polypeptidovými růstovými faktory. Experimenty v kultuře ukázaly, že endotelové buňky vystavené působení media obsahujícího vhodné růstové faktory mohou být • · · · · ··· ··♦· ·· ··· vyprovokovány k nějaké nebo úplné angiogenní reakci. Bylo identifikováno několik polypeptidů s aktivitou podporující růst endotelu in vitro. Příklady jsou kyselý a zásaditý fibroblastový růstový faktor, transformující růstové faktory a a β, trombocytární endotelový růstový faktor, faktor stimulující kolonie granulocytů, interleukin-8, hepatocytární růstový faktor, proliferin, cévní endotelový růstový faktor a placentární růstový faktor. Viz např. přehled ve Folkman et al., 1995, N. Engl. J. Med., 333:1757-1763.

Několik druhů sloučenin bylo použito pro zabránění angiogenese. Taylor et al. použily protamine pro inhibici angiogenese. Viz Taylor et al., Nátuře 297:307 (1982). Toxicita protaminu omezuje jeho praktické použití jako terapeutického činidla. Folkman et al. popsali použití heparinu a steroidů pro kontrolu angiogenese. Viz Folkman et al. Science 221:719 (1983) a U.S. Pat. č. 5,001,116 a 4,994,443. Bylo zjištěno, že steroidy, jako je tetrahydrokortisol, které nemají gluko- a mineralkortikoidní aktivitu, jsou inhibitory angiogenese. Interferon β je také účinný inhibitor angiogenese indukované allogeními buňkami sleziny. Viz Sidky et al., Cancer Research 47:5155-5161 (1987). Bylo popsáno, že lidský rekombinantní interferon-α byl úspěšně použit pro léčbu plicní hemangiomatosy, onemocnění indukovaného angiogenesí. Viz White et al., New England J. Med. 320:1197-1200 (1989).

Mezi další činidla, která byla použita pro inhibici angiogenese, patří ethery kyseliny askorbové a příbuzné sloučeniny. Viz Japonská Kokai Tokkyo Koho č. 58-131978 Sulfatovaný polysacharid DS 4152 také vykazuje inhibici angiogenese. Viz Japonská Kokai Tokkyo Koho č. 63-119500. Produkt houby, fumagillin, je účinným angiostatickým činidlem • · ·· ·· ·..· in vitro. Sloučenina je toxická in vivo, ale syntetický derivát, AGM 12470, byl použit in vivo pro léčbu kollagen IIarthritidy. Fumagillin a O-substituované deriváty fumagillinu jsou popsány v EPO Přihláškách č. 0325199A2 a 0357061A1.

V US 5,874,081, Parish popisuje použití monoklonálních protilátek pro inhibici angiogenese. Ve WO92/12717, Brém et al. popisují, že některé tetracykliny, konkrétně Minocyklin, Chlortetracyklin, Demeclocykline a Lymecykline, jsou použitelné jako inhibitory angiogenese. V Cancer Research 51, 672-675, Jan. 15, 1991, Brém et al. uvádějí, že Minocyklin inhibuje angiogenesi v rozsahu srovnatelném s kombinovanou léčbou heparinem a kortisonem. V Cancer Research 52, 67026704, Dec.l, 1992, Teicher et al. uvádějí, že nádorový růst se zmenšuje a počet metastas se snižuje tehdy, když je antiangiogenní činidlo Minocyklin použito společně chemoterapií nebo radioterapií.

Všechny typy buněk v těle mohou být transformovány na benigní nebo maligní nádorové buňky. Nej častějšími místy nádorů jsou plíce, tlusté střevo, prs, prostata, močový měchýř, slinivka břišní a potom vaječníky. Dalšími častými typy nádorů jsou leukemie, nádory centrálního nervového systému, včetně nádorů mozku, melanom, lymfom, erythroleukemie, karcinom dělohy a karcinomy hlavy a krku.

Nádory jsou v současnosti primárně léčeny jednou nebo kombinací tří typů léčby: chirurgického zákroku, radioterapie a chemoterapie. Ačkoliv je chirurgický zákrok někdy účinný při odstranění nádorů umístěných v některých místech, například v prsu, tlustém střevu a kůži, nemůže být použit pro léčbu nádorů lokalizovaných v jiných oblastech, jako je páteř, ani při léčbě disseminovaných neoplastických onemocnění, jako je leukemie. Chemoterapie způsobuje poruchu replikace buněk nebo metabolismu buněk. Nejčastěji se používá při léčbě leukemie, ale také při léčbě karcinomu prsu, plic a varlat.

V současnosti se pro léčbu nádorů používá pět hlavních tříd chemoterapeutických činidel: přirozené sloučeniny a jejich deriváty, antracykliny, alkylační činidla, antiproliferační činidla (antimetabolity) a hormonální činidla.

Chemoterapeutická činidla jsou také často označována jako antineoplastická činidla. Předpokládá se, že alkylační činidla způsobují alkylaci a zesítění guaninu a snad i jiných baží v DNA, což způsobuje zastavení dělení buňky. Mezi typická alkylační činidla patří dusíkatý yperit, ethyleniminové sloučeniny, alkylsulfáty, cis-platina a nitrosomočoviny. Nevýhodou těchto sloučenin je to, že nepůsobí pouze na maligní buňky, ale také na jiné dělící se buňky, jako jsou buňky kostní dřeně, kůže, gastrointestinální sliznice a fetální tkáně. Antimetabolity jsou typicky reversibilní nebo ireversibilní inhibitory enzymů nebo.sloučeniny, které jinak interferují s replikací, translací nebo transkripci nukleových kyselin.

Bylo identifikováno několik syntetických nukleosidů, které mají protinádorovou aktivitu. Dobře známým nukleosidovým derivátem se silnou protinádorovou aktivitou je 5-fluoruracil. 5-fluoruracil se používá klinicky pro léčbu maligních nádorů, včetně například karcinomů sarkomů, karcinomů kůže, karcinomů zažívacího traktu a karcinomu prsu. Nicméně, 5-fluoruracil má závažné nežádoucí účinky, jako je nevolnost, alopecie, průjem, stomatitida, leukopenie, trombopenié, anorexie, pigmentace a edém. Deriváty 5-fluorouracilu s protinádorovou aktivitou byly popsány v US patentu č. 4336381 a v Japonských patentových • · • · · φ · · · · · φ φ • · · ·♦ φ · φφ φ φ φ φ φ φ · · · · · φ ο ·ΦΦΦ φφ ΦΦΦ

Ο ·· ·· ··· ·Φ·Φ ΦΦ φφ<

přihláškách č. 50-50383, 50-50384, 50-64281, 51-146482 a 5384981. US patent č. 4000137 popisuje, že produkt peroxidatové oxidace inosinu, adenosinu nebo cytidinu s methanolem nebo ethanolem je aktivní proti lymfocytární leukémii.

Cytosin arabinosid (též označovaný jako Cytarabin, araC a cytosar) je nukleosidový analog deoxycytidinu, který byl poprvé syntetizován v roce 1950 a klinicky používán je od roku * 1963. V současnosti se jedná o významný lék při léčbě akutní myeloidní leukemie. Je také aktivní proti akutní lymfocytární leukémii a v menším rozsahu je použitelný při chronické myeloidní leukémii a non-Hodgkinských lymfomech. Primárním účinkem araC je inhibice jaderné syntézy DNA. Handschumacher, R. and Cheng, Y. Purine and Pyrimidine Antimetabolites, Cancer Medicíně, kapitola XV-1, 3. vydání, ed. J.Holland et al., Lea and Febigol, vydavatelé. 5-azacytidin je analog cytidinu, který je primárně používán v léčbě akutní myeloidní leukemie a myelodysplastického syndromu.

2-fluoradenosin-5'-fosfát (Fludara, též označovaný jako FaraA) je jedním z nejaktivnějších činidel při léčbě chronické lymfatické leukemie. Sloučenina inhibuje syntézu DNA. Léčba FaraA je spojena s akumulací buněk v přechodu Gl/S fází a v S fázi; proto se jedná o lék specifický pro S-fázi buněčného cyklu. Inkorporace aktivního metabolitu, F-araATP, zpomaluje prodlužování řetězce DNA. F-araA je také účinným inhibitorem ·« ribonukleotid reduktasy, klíčového enzymu odpovědného za tvorbu dATP. 2-chlordeoxyadenosin je použitelný v léčbě nádorů z B-buněk s nízkým stupněm malignity, jako je chronická lymfatická leukemie, Non-Hodgkinské lymfomy a vlasatobuněčná leukemie. Spektrum jeho aktivity je podobné spektru Fludary. Sloučenina inhibuje syntézu DNA v rostoucích buňkách a inhibuje reparaci DNA v buňkách v klidové fázi.

• · ·· · ·· · · · • · · · · · · ···· ····· · · · · β ***** * · · · · · · · · · ·· ··· y *· ·· ··· ···· ·· ··«

Ačkoliv bylo identifikováno mnoho chemoterapeutických činidel a tato činidla jsou v současnosti používána pro léčbu nádorů, jsou potřeba nová účinná činidla s menší toxicitou pro zdravé buňky.

TNFa má také úlohu u asthmatu a jiných chronických plicních zánětlivých onemocnění. Ukládání oxidu křemičitého vede k silikose, která vede k progresivnímu respiračnímu selhání způsobenému fibrosou. Předléčení protilátkami k TNFa téměř úplně blokuje plicní fibrosu indukovanou oxidem křemičitým u myší (Pignet et al., Nátuře 344, 245-247 (1990)). Vysoké úrovně produkce TNFa (v séru a v izolovaných makrofágách) byly prokázány ve zvířecích modelech fibrosy indukované oxidem křemičitým a azbestem (Bissonette et al., Inflammation 13(3): 329-339 (1989)). U alveolárních makrofágů od pacientů s plicní sarkoidosou bylo také zjištěno, že spontáně uvolňují velká množství TNFa ve srovnání s makrofágy od normálních dárců (Baughman et al., J. Lab. Clin. Med. 115(1): 36-42 (1990)).

Úloha TNFa se také předpokládá při zánětlivé reakci po reperfusi, která se označuje jako reperfúzní poškození a která je hlavní příčinou poškození tkáně pro ztrátě průtoku krve (Vedder et al., PNAS 87: 2643-2646 (1990)). Poranění tkáně může být také způsobeno chirurgickým zákrokem a zánětem, problémy po transplantaci srdce, syndromu systémové zánětlivé reakce a syndromu vícečetné orgánové dysfunkce. TNFa také mění vlastnosti endotelových buněk a má různé prokoagulační aktivity, jako je produkce tkáňového faktoru prokoagulační aktivity a suprese antikoagulační dráhy proteinu C, stejně jako snížení exprese trombomodulinu (Sherry et al., J. Cell. Biol. 107: 1269-1277 (1988)). TNFa má prozánětlivé aktivity,

které - společně s jeho časnou produkcí (během počátečního stadia zánětu) - z něj činí pravděpodobný mediátor poškození tkáně u několika důležitých onemocnění, jako je například infarkt myokardu, mrtvice a cirkulační šok. Významná může být exprese adhesních molekul indukovaná TNFa, například exprese intercelulární adhesní molekuly (ICAM) nebo endotelové leukocytární adhesní molekuly (ELÁM) na endotelových buňkách (Munro et al., Am. J. Path. 135(1): 121-132 (1989)).

Bylo prokázáno, že blokáda TNFa monoklonálními protilátkami proti TNFa je přínosná při revmatoidní artritidě (Elliot et al., Int. J. Pharmac. 1995, 17(2) 141-145). Vysoké koncentrace TNFa jsou asociovány s Crohnovou nemocí (von Dullemen et al., Gastroenterology 1995, 109(1): 129-135) a klinické zlepšení bylo také dosaženo při léčbě protilátkami proti TNFa.

Moller v US 5231024 popisuje hybridomní buněčné linie, které syntetizují vysoce specifické monoklonální protilátky (mAb) proti lidskému faktoru nekrosy nádorů (TNF). Rubin v US 4870163 popisuje hybridomy produkující monoklonální protilátky proti lidskému faktoru nekrosy nádorů. Barbantx v US 5436154 naznačuje, že protilátky proti TNFa, a možná také protilátky proti TNFp, mohou být terapeuticky použitelné u těch onemocnění, při kterých mají tyto polypeptidy patogenní efekty. Aby byly terapeuticky použitelné, měly by být protilátky proti TNFa schopny neutralizovat toxické účinky TNFa in vivo. Polyklonální protilátky lze snadno získat ze séra hyperimuni^ovaných zvířat. Tyto přípravky polyklonálních protilátek nejsou, nicméně, optimální pro použití in vivo, protože jsou směsí protilátek obsahující protilátky, které neneutralizují TNFa a obsahují jiné protilátky mající jiné afinity pro stejný epitop, a také proto, že je obtížná jejich ♦ · • · standardizace ve smyslu účinnosti, protože existuji variace mezi šaržemi.

Kromě toho je známo, že TNFa je účinný aktivátor retrovirové replikace, včetně aktivace HIV-1 (Duh et al., Proč. Nati. Acad. Sci. 86: 5974-5978 (1989); Poli et al., Proč. Nati. Acad. Sci. 87: 782-785 (1990); Monto et al., Blood 79: 2670 (1990); Clouse et al., J. Immunol. 142: 431-438 (1989); Poli et al., AIDS res. Hum. Retrovirus 191-197 (1992) ) . AIDS je důsledkem infekce T-lymfocytů virem lidské imunodeficience (HIV). Byly identifikovány alespoň tři kmeny HIV, tj. HIV-1, HIV-2 a HIV-3. V důsledku infekce HIV je imunita zprostředkovaná T-lymfocyty narušena a u infikovaných jedinců se projeví závažné oportunní infekce a/nebo neobvyklé nádory. Průnik HIV do T-lymfocytů vyžaduje aktivaci Tlymfocytů. Jiné viry, jako je HIV-1, HIV-2, infikují Tlymfocyty po aktivaci T-lymfocytů a exprese virových proteinů a/nebo replikace viru je zprostředkována nebo udržována takovou aktivací T-lymfocytů. Poté, co byl aktivovaný Tlymfocyt infikován HIV, musí být T-lymfocyt nadále udržován v aktivovaném stavu proto, aby umožnil expresi HIV genu a/nebo replikaci HIV. Cytokiny, zejména TNFa, se účastní na expresi HIV proteinu a/nebo replikaci HIV zprostředkované aktivovanými T-lymfocyty tím, že udržují aktivaci T-lymfocytů. Proto interference s aktivitou cytokinů, jako je prevence nebo inhibice produkce cytokinů, zejména TNFa, u jedince infikovaného HIV, napomáhá omezení infekce HIV v Tlymfocytech.

Monocyty, makrofágy a podobné buňky, jako jsou Kupfferovi buňky a glie, se také pravděpodobně účastní na udržování infekce HIV. Tyto buňky jsou - podobně jako T-lymfocyty - cíly pro virovou replikaci a virová replikace je závislá na

• ·	* ·	• · ·	• *
• ·	•	• 4 ♦ ·	•		• ·
• 4	• © 4	ti ·	•	V
• ·	• ·	• 4	•	«
• ·	• ·	• · · 4 · 4 ·	• ·		• ·

aktivaci těchto buněk (Rosenberg et al. , The ImmunopathogenesisHIV Infection, Advances in Immunology” 57 (1989)). Bylo prokázáno, že cytokiny, jako je TNFa, aktivují replikaci HIV v monocytech a/nebo makrofágách (Poli et al., Proč. Nati. Acad. Sci., 87, 782-784 (1990)) a proto napomáhá prevence nebo inhibice produkce nebo aktivity cytokinů k omezení rozšíření HIV na T-lymfocyty. Další studie identifikovaly TNFa jako běžný faktor v aktivaci HIV in vitro a ukázaly na jasný mechanismus účinku prostřednictvím jaderného regulačního proteinu, který se nachází v cytoplasmě buněk (Osbom, et al., PNAS 86 2336-2340). Tento důkaz naznačuje, že snížení syntézy TNFa může mít antivirový účinek na HIV infekci prostřednictvím redukce transkripce a tak produkce viru.

AIDS virová replikace latentního HIV v T-lymfocytech a makrofágových liniích může být indukována TNFa (Folks et al., PNAS 86, 2365-2368 (1989)). Molekulový mechanismus aktivity indukující virus může spočívat ve schopnosti TNFa aktivovat genový regulační protein (NFkB) nacházený v cytoplasmě buněk, který podporuje replikaci HIV prostřednictvím vazby na virové regulační genové sekvence (LTR) (Osborn et al., PNAS 86, 23362340 (1989)). U kachexie asociované s AIDS jsou v séru přítomné vysoké koncentrace TNFa a jsou pozorovány vysoké spontánní produkce TNFa v monocytech periferní krve od pacientů (Wright et al., J.Immunol. 141(1), 99-104(1988)). TNFa ovlivňuje mikrosporidiosu (příčinu chronického průjmu u pacientů s AIDS) a orální aftosní vředy u pacientů s HIV. Předpokládá se, že TNFa má různé role při virových infekcích, jako je infekce cytomegalovirem (CMV), virem chřipky, adenovirem, a herpes rodinou virů. Některé viry, jako je Sendai virus a virus chřipky, indukují TNFa.

Jaderný faktor KB (NFKB) je pleiotropní transkripční aktivátor (Lenardo, et al·, Celll989, 58, 227-29). NFkB se předpokládá jako transkripční aktivátor u mnoha onemocnění a zánětlivých stavů a předpokládá se, že reguluje koncentrace cytokinů, včetně například TNFa, a také že je aktivátorem transkripce HIV (Dbaibo, et al., J. Biol. Chem. 1993, 1776266; Duh et al., Proč. Nati. Acad. Sci. 1989, 86, 5974-78; Bachelerie et al., Nátuře 1991 , 350, 709-12; Boswas et al., J. Acquired Immune Deficiency Syndrome 1993, 6, 778-786; Suzuki et al., Biochem. a Biophys. Res. Comm. 1993, 193, 27783; Suzuki et al., Biochem. a Biophys. Res Comm. 1992, 189, 1709-15; Suzuki et al., Biochem. Mol. Bio. Int. 1993, 31(4), 693-700; Shakhov et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 1990, 171, 35-47; a Staal et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 1990, 87, 9943-47). Proto může inhibice vazby NFKB regulovat trankripci cytokinových genů a díky této modulaci a jiným mechanismům může být použitelná pro inhibici různých onemocnění. Sloučeniny popsané výše mohou inhibovat účinek NFKB v jádru a proto jsou použitelné pro léčbu mnoha onemocnění, včetně revmatoidní arthritidy, revmatoidni spondylitidy, osteoarthritidy, jiných arthritid, septického šoku, sepse, endotoxinového šoku, reakce štěpu proti hostiteli, malignit, Crohnovi nemoci, ulcerosní colitidy, roztroušené sklerosy, systémového lupus erythematodes, ENL u lepry, HIV, AIDS, a oportunních infekcí při AIDS. Koncentrace TNFa a NFKB jsou ovlivněny reciproční zpětnovazebnou smyčkou. Jak bylo uvedeno výše, sloučeniny podle předkládaného vynálezu ovlivňují úrovně jak TNFa, tak NFKB. Je samozřejmé, že termín úroveň označuje úroveň aktivity, stejně jako koncentraci.

Mnoho buněčných funkcí je zprostředkováno adenosin-3', 5'·· • · · φ · φ · • · ··· φ· • · φ · · ·· · · · ·φ ·

Ιη *· «* ··· ··«* monofosfátem (cAMP). Takové funkce mohou přispívat k zánětlivým stavů a onemocněním jako ej asthma, zánět a jiné stavy (Lowe and Cheng, Drugsthe Future, 17(9), 799-807, 1992). Bylo prokázáno, že elevace cAMP v zánětlivých leukocytech inhibuje jejich aktivaci a následné uvolňování zánětlivých mediátorů, včetně TNFa a NFKB. Zvýšené koncentrace cAMP také vedou k relaxaci hladkých svalů dýchacích cest.

Fosfodiesterasy kontrolují koncentrace cAMP prostřednictvím hydrolýzy a bylo prokázáno, že inhibitory fosfodiesteras zvyšují koncentrace cAMP.

Snížení koncentrace TNFa a/nebo^zvýšení koncentrace cAMP tak tvoří hodnotnou terapeutickou strategii pro léčbu mnoha zánětlivých, infekčních, imunologických nebo maligních onemocnění. Mezi taková onemocnění patří septický šok, sepse, endotoxinový šok, hemodynamický šok a septický syndrom, postischemické reperfusní poškození, malarie, mykobakteriální infekce, meningitida, psoriasa, městnavé srdeční selhání, fibrosy, kachexie, rejekce transplantátu, nádory, autoimunitní onemocnění, oportunní infekce u AIDS, revmatoidní arthritida, revmatoidní spondylitida, osteoarthritida, jiné arthritidy, Crohnova nemoc, ulcerosní kolitida, roztroušená sklerosa, systémový lupus erythematodes, ENL u lepry, radiační poškození a poškození alveolů. Předchozí snahy o potlačení účinků TNFa byly v rozsahu od použití steroidů jako je dexamethason a prednisolon do použití polyklonálních a monoklonálních protilátek (Beutler et al., Science 234: 407-474 (1985); WO 92/11383) .

Podstata vynálezu

Předkládaný vynález je založen na objevu, že některé třídy nepolypeptidových sloučenin, které jsou podrobněji popsány dále, snižují koncentrace TNFa, zvyšují koncentrace cAMP, inhibují angiogenesi, inhibují růst nádorů a inhibují zánětlivé cytokiny. Předkládaný vynález se tedy týká 1-oxoindolinů a 1,3-dioxoindolinů substituovaných ve 4- nebo 5pozici indolinového kruhu, způsobu pro snížení koncentrace faktoru nekrosy nádorů a a jiných zánětlivých cytokinů u savce pomocí podání takových derivátů a farmaceutických prostředků obsahujících takové deriváty. Snížení koncentrace TNFa a/nebo zvýšení koncentrace cAMP a/nebo inhibice angiogenese in vivo, in vitro a v poživatelném mediu také tvoří hodnotnou terapeutickou strategii.

Konkrétně se předkládaný vynález týká

kde atom uhlíku označený C* tvoří centrum chirality (kde n není 0 a R¹ není stejný jako R²) ; jeden z X¹ a X² je amino, nitro, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo NH-Z, a druhý z X¹ a X² je vodík; každý z R¹ a R² je nezávisle hydroxy nebo NH-Z; R³ znamená vodík, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky, halogen nebo halogenalkyl; Z znamená vodík, aryl, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky, formyl nebo acyl tvořený jedním až šesti uhlíky; a n je 0, 1 nebo 2; s podmínkou, že když X znamená amino a n je 1 nebo 2, tak R¹ a R² nejsou oba hydroxy;

(b) solí sloučeniny vzorce I;

• ♦ · 9

(c) 1-oxoindolinu vzorce:

N-ď— (CH₂)_n

O

II (H) kde atom uhlíku označený C* tvoří centrum chirality (kde n není 0 a R¹ není stejný jako R²) ; jeden z X¹ a X² je amino, nitro, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo NH-Z, a druhý z X¹ a X² je vodík; každý z R¹ a R² je nezávisle hydroxy nebo NH-Z; R³ znamená alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky, halogen nebo vodík; Z znamená vodík, aryl, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo acyl tvořený jedním až šesti uhlíky; a n je 0, 1 nebo 2;

(d) solí sloučeniny vzorce II.

Pokud není uvedeno jinak, označuje termín alkyl monovalentní nasycený rozvětvený nebo přímý uhlovodíkový řetězec obsahující jeden až šest atomů uhlíku. Příklady takových alkylových skupin jsou methyl, ethyl, propyl, isopropyl, isobutyl, butyl, sek-butyl a terc-butyl. Termín alkoxy označuje alkylovou skupinu navázanou na zbytek molekuly přes etherální atom kyslíku. Příklady takových alkoxylových skupin jsou methoxy, ethoxy, propoxy, isopropoxy, isobutoxy, butoxy, sek-butoxy a terc-butoxy. Termín halogen označuje brom, chlor, fluor a jod.

Soli sloučenin vzorce I a II zahrnují soli karboxylových kyselin a adiční soli s kyselinami substituovaných 1oxoisoindolinů a substituovaných 1,3-dioxoindolinů, které obsahují atom dusíku, který může být protonován.

\Ί

Sloučeniny vzorce I a II se použijí odborníkem v oboru k inhibici nežádoucích účinků ZNFa a jiných zánětlivých cytokinů včetně IL-1, IL-6 a IL-12 a/nebo pro léčbu nežádoucí angiogenese a růstu nádorů. Sloučeniny mohou být podány orálně, rektálně nebo parenterálně, samostatně nebo v kombinaci s jinými terapeutickými činidly včetně antibiotik, steroidů, chemoterapeutických činidel atd., savci potřebujícímu takovou léčbu, například léčbu nádorů, revmatoidní artritidy, zánětlivého onemocnění střeva, svalové dystrofie, Crohnovi nemoci atd.

Sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být také použity lokálně při léčbě nebo profylaxi onemocnění zprostředkovaných nebo exacerbovaných nadměrnou produkcí TNFa nebo zánětem, v příslušném pořadí, jako jsou virové infekce, například infekce způsobené herpes viry, virové konjunktivitidy, psoriasy, atopické dermatitidy atd.

Sloučeniny mohou být také použity ve veterinární medicíně pro léčbu jiných savců než člověka, kteří potřebují prevenci nebo inhibici produkce TNFa. Mezi onemocnění zprostředkovaná TNFa u zvířat patří onemocnění uvedená výše, ale zejména virové infekce. Příklady jsou virus kočičí imunodeficience, virus koňské anemie, virus kozí anemie, visna virus a maedi virus, stejně jako jiné lentiviry.

Sloučeniny vzorce I mohou být snadno připraveny různými způsoby. V jednom provedení reaguje kyselina glutamová, glutamin, isoglutamin, kyselina asparagová, asparagin nebo isoasparagin se substituovanými anhydridy kyseliny ftalové, jako je 1,3-dioxo-isobenzfuran, který je dále substituovaný v 4- nebo 5-pozici:

kde atom uhlíku označený C* tvoří centrum chirality (kde n není a R¹ není stejný jako R²) ; jeden z X¹ a X² je amino, nitro, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo NH-Z, a druhý z X¹ a X² je vodík; každý z R¹ a R² je nezávisle hydroxy nebo NH-Z; R³ znamená vodík, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo halogen; Z znamená vodík, aryl nebo alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky; a n je 0, 1 nebo 2; s podmínkou, že když X¹ znamená amino a n je 1 nebo 2, tak jsou R¹ a R² jiné než hydroxy. Místo anhydridu mohou být použity substituované N karbethoxyftaliimidy (viz příklad 1).

Ve druhém provedení se pro přípravu sloučenin vzorce I použije následující reakce:

O

Sloučeniny vzorce II mohou být snadno připraveny různými způsoby. V prvním provedení reaguje kyselina glutamová, glutamin, isoglutamin, kyselina asparagová, asparagin nebo isoasparagin s tetra-substituovaným fenylem:

kde atom uhlíku označený C* tvoří centrum chirality (kde n není 0 a R¹ není stejný jako R²) ; X² je amino, nitro, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo NH-Z; X³ znamená halogen; každý z R¹ a R² je nezávisle hydroxy nebo NH-Z; R³ znamená vodík, halogen nebo alkyl nebo acyl tvořený jedním až šesti uhlíky;

Z znamená vodík, aryl nebo alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky; a n je 0, 1 nebo 2; s podmínkou, že když X¹ znamená amino a n je 1 nebo 2, tak nejsou R¹ a R² oba hydroxy.

Ve druhém provedení přípravy sloučenin vzorce II reaguje kyselina glutamová, glutamin, isoglutamin, kyselian asparagová, asparagin nebo isoasparagin s dialdehydem kyseliny ftalové, který je substituovaný ve 3- nebo 4-pozici:

·· •« · •·

• · ·· · ·· 99 • 9 9 • · · ··

kde

n neni atom

R¹ není stejný jako R²) ;

alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo NH-Z, X² je vodík; každý z R¹ a R² znamená vodík, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo jeden z X¹ a X² je amino, nitro, a druhý z X¹ a je nezávisle hydroxy nebo NH-Z; R³ halogen; Z znamená vodík, aryl, acyl nebo alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky; a n je 0, 1 nebo 2; s podmínkou, že když X¹ znamená amino a n je 1 nebo 2, tak jsou R¹ a R² jiné než hydroxy.

Atom uhlíku, na který je navázaný R , tvoří ve sloučeninách vzorce I centrum chirality, když n není 0 a R¹ není stejný jako R², což způsobuje vznik optických izomerů. Obě směsi těchto izomerů a separované jednotlivé izomery samotné, stejně jako diastereomery, pokud je přítomno druhé centrum chirality, jak je tomu například u rozvětveného alkylového substituentu obsahujícímu 4 až 6 atomů uhlíku, spadají do rozsahu předkládaného vynálezu. Racemáty mohou být použity jako takové nebo mohou být separovány na jednotlivé izomery mechanicky, například pomocí chromatografie využívající chirální absorbent. Alternativně mohou být jednotlivé izomery připraveny stereoselektivně nebo mohou být chemicky separovány ze směsi tvorbou soli s chirální kyselinou nebo baží, jako jsou jednotlivé enantiomery kyseliny 10-kafrsulfonové, • ···· kyseliny kafrové, kyseliny α-bromkafrové, kyseliny methoxyoctové, kyseliny vinné, kyseliny diacetylvinné, kyseliny jablečné, kyseliny pyrrolidon-5-karboxylové a podobně, a potom separací jedné nebo obou rozdělených bázi, volitelně opakováním procesu, za zisku v podstatě čistých enantiomerů, tj. enantiomerů s optickou čistotou > 95%.

Předkládaný vynález se také týká fyziologicky přijatelných netoxických adičních solí kyselin vzorce I s kyselinami, které obsahují skupinu, která může být protonována, například amino skupinu. Mezi takové soli patří soli odvozené od organických a anorganických kyselin, jako je například kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina fosforečná, kyselina sírová, kyselina methanesulfonová, kyselina octová, kyselina vinná, kyselina mléčná, kyselina jantarová, kyselina citrónová, kyselina jablečná, kyselina maleinová, kyselina sorbová, kyselina akonitová, kyselina salicylová, kyselina ftalová, kyselina embonová, kyselina enanthová a podobně.

Reprezentativní příklady sloučenin zahrnutých v předkládaném vynálezu jsou: kyselina 2-(n-X-l,3dioxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(n-X-l,3dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(n-X— -1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(n-X—1,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(n-X-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(n-X-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2- (n-X-.l-oxoisoindolin-2-yl) glutarová; kyselina 2-(n-X-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(n-X-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(n-X-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(n-X-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; a kyselina 3-(n-X-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová, kde n je 3 nebo 4

9 ·· ··

9 • · ·· • · ·· ·♦4»4

a X znamená nitro, amino, N-methylamino, methyl, ethyl, propyl, isopropyl nebo butyl.

Specifickými příklady jsou: kyselina 2-(3-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4—(3— -nitro-1, 3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-nitro-1, 3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)odipová; kyselina-2-(4-nitro-l,3 -dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4—(4— -nitro-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-nitro-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4—(3— -amino-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina

• ···· • · · φ« • ·· ·

ΦΦ • · · • ·

2-(3-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3 -amino-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-amino-l, 3-dioxoisoindolin-2-yl)odipová; kyselina 2-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4 -amino-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-amino-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)-4 -karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)-3 -karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-N-methylamino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-N-methylamino~ -1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-N-methylamino-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-N-methylamino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-N-methylamino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-N-methylamino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-N~ -methylaminol-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-N-methylamino-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-N-methylamino-l-oxoisoindolin-2-yl)-4♦ · ·

-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-N-methylamino-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-N-methylamino-l -oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-N-methylamino-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-N-methylamino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)odipová; kyselina 2-(4-N-methylamino-l, 3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-N-methylamino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-{4-N-methylamino-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-N-methylamino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-N-methylamino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-{4-N-methylamino-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(4-N -methylamino-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-N-methylamino-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-N-methylamino-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-N-methylamino-1-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-Í4-N-methylamino-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)3-karbamoylpropanová; kyselina 3—(3— -methyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-methyl-l-oxoisoindolin-2yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-methyl-l,325 ·· ·« • · · • ·♦ ·· • ·· • ·♦

• · · • · ·· •9 • · ··t

-dioxoisoindolin-2-yl)odipová; kyselina 2-(4-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-methyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(4-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2- (4methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; 3-(4-methyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-ethyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2—(3— -ethyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-ethyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-ethyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2- (3-ethyl-l, 3-dioxoisoind.olin-2-yl) -3 -karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-ethyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3 -ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2(4-ethyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)odipová; kyselina 2-( 4-ethyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-ethyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-ethyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-ethyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl}-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-ethyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-ethyl-l-

-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(4-ethyl-loxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3—(4— -ethyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-propyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-propyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-propyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-propyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-propyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-propyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2—(3— -propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4—(3— -propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2—(3— -propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina

3-(3-propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-propyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)odipová; kyselina 2-(4-propyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4 -karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-propyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-propyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-propyl-l,3dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-propyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(4-propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-propyl-l~oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-{4-propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-propyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-isopropyl-l,327 • · ··<

• φ φ φ · φ φ φ φ φ* *φ

-dioxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-isopropyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-isopropyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-isopropyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-isopropyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-isopropyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2—(3— isopropyl-l-oxoisoindolin-2yl)glutarová; kyselina 2—(3— isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina

4-(3-isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-{4-isopropyl-l,3dioxoisoindolin-2-yl)odipová; kyselina 2-(4-isopropyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-isopropyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-isopropyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-isopropyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(4-isopropyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(4 -isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-isopropyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-isopropyl-l-oxoisoindolin2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-butyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)glutarová; kyselina 2-(3-butyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-butyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-butyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-butyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová;

• ♦ ♦· · ·· 4 4 · • 44 4 4 4 4 ·«··

4 4 4 4 · 4 · · φ ···· · · 444 ·· 44 4444444 «4 »·« kyselina 3-(3-butyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(3-butyl-l-oxoisoindolin-2 -yl)glutarová; kyselina 2-(3-butyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4karbamoylbutanová; kyselina 4-(3-butyl-l-oxoisoindolin-2-yl)4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(3-butyl-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(3-butyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 3-(3-butyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-butyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)odipová; kyselina 2-(4-butyl-l,3dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(,4-butyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-butyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-butyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová;

kyselina 3-(4-butyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; kyselina 2-(4-butyl-l-oxoisoindolin-2 -yl)glutarová; kyselina 2-(4-butyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 4-(4-butyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová; kyselina 2-(4-butyl-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová; kyselina 2-(4-butyl-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová; a kyselina 3-(4-butyl-l-oxoisoindolin-2yl)-3-karbamoylpropanová.

Tyto sloučeniny mohou být použity při léčbě nádorů, jako imunomodulačni léčiva, jako inhibitory angiogenese a v jiných zde uvedených aplikacích. Mezi orální dávkové formy patří kapsle, dražé, a podobné tvarované, lisované farmaceutické formy obsahující od 1 do 100 mg léku na dávkovou jednotku. Izotonický salinický roztok obsahující od 20 do 100 mg/ml sloučeniny může být použit pro parenterální podání, kterým může být intramuskulární, intrathékálnx, intravenosní a intraarteriální podání. Rektální podání může být provedeno pomocí čípků připravených za použití běžných nosičů, jako je kakaové máslo.

• · •· · ·· ·· • · · · · · ·

Farmaceutické prostředky tak obsahuji jednu nebo více sloučenin vzorce I a II a alespoň jeden farmaceuticky přijatelný nosič, ředidlo nebo přísadu. Při přípravě takových prostředků se aktivní složky obvykle smísí s přísadou nebo se naředí přísadou nebo se vloží do takového nosiče, který může být ve formě kapsle nebo pytlíku s práškem. Když slouží přísada jako ředidlo, může být solidní, semi-solidní nebo kapalná a účinkuje jako vehikulum, nosič nebo medium pro aktivní složku. Tak mohou být prostředky ve formě tablet, pilulek, prášků, elixírů, suspenzí, emulzí, roztoků, sirupů, kapslí z měkké a tuhé želatiny, čípků, sterilních injekčních roztoků a sterilně balených prášků. Příklady vhodných přísad jsou laktosa, dextrosa, sacharosa, sorbitol, manitol, škrob, arabská klovatina, silikát vápenatý, mikrokrystalická celulosa, polyvinylpyrrolidon, celulosa, voda, sirup a methylcelulosa, a prostředky mohou dále obsahovat kluzná činidla jako je talek, magnesium-stearát a minerální olej, smáčecí činidla, emulgační a suspendačni činidla, konzervační činidla jako jsou methyl- a propylhydroxybenzoáty, sladidla a chuťová korigens.

Prostředky jsou výhodně připraveny ve formě dávkových jednotek, což jsou fyzikálně diskrétní jednotky použitelné jako jednotlivé dávky, nebo předem určené podíly jednotlivých dávek, které mohou být podány jednou nebo vícekrát za den léčenému jedinci, kde každá dávková jednotka obsahuje předem určené množství aktivního materiálu vypočtené pro dosažení požadovaného terapeutického účinku a vhodnou farmaceuticky přijatelnou přísadu. Prostředky mohou být připraveny pro okamžité, zpomalené nebo oddálené uvolňování aktivní složky po podání pacientovi, za použití postupů dobře známých v oboru.

·· ·· · ·· ·· · • · · ·· > · ·«·.· ····· · « · · · ···· o · · · Z ·· ·· ··· ···· ·· ···

Enzymový imunosorbentní test (ELISA) pro TNFa může být proveden běžným způsobem. PBMC se izolují od normálních dárců za použití odstředění s Ficoll-Hypaque gradientem. Buňky se kultivují v RPMI doplněném 10% AB+ sérem, 2 mM L-glutaminu, 100 U/ml penicilinu a 100 mg/ml streptomycinu. Léky se rozpustí v dimethylsulfoxidu (Sigma Chemical) a dále se naředí v doplněném RPMI. Konečná koncentrace dimethylsulfoxidu za přítomnosti nebo nepřítomnosti léku v suspenzi PBMC je 0,25% hmotnostních. Léky se testují v polovičním logaritmickém ředění od koncentrace 50 mg/ml. Léky se přidávají k PBMC (10 buněk/ml) v 96-jamkových plotnách jednu hodinu před přidáním LPS. PBMC (10⁶ buněk/ml) se za přítomnosti nebo nepřítomnosti léku stimulují reakcí s 1 mg/ml LPS ze Salmonella minnesota R595 /List Biological Labs, Cambpell, CA). Buňky se potom inkubují při 37 °C po dobu 18-20 hodin. Odeberou se supernatanty a hned se testují na koncentraci TNFa nebo se uchovávají zmrazené při -70 °C (po dobu ne déle než 4 dny) do testování. Koncentrace TNFa v supernatantu se určí pomocí ELISA kitů pro lidský TNFa (ENDOGEN, Boston, MA) podle návodu výrobce.

Následující příklady ilustrují předkládaný vynález, ale nijak neomezují jeho rozsah, který je definován pouze připojenými patentovými nároky.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1: Kyselina 1-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylová

Do míšeného roztoku kyseliny glutamové (10 mmol) a uhličitanu sodného (10,5 mmol) ve vodě (50 ml) se přidá ethyl-4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-karboxylát (1 0 mmol). Vzniklá • · • · · ♦· · ·

9 9 9 9 · ·· 9 999 směs se misi po dobu 3 hodin. Směs se přefiltruje. Filtrát se okyselí na pH 1 4 N kyselinou chlorovodíkovou za zisku kyseliny 1-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-l,3-dikarboxylové.

Příklad 2: Kyselina 1-(4-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylová

Směs kyseliny glutamové (10 mmol) a anhydridu kyseliny 4methylftalové (10 mmol) ve 20 ml kyseliny octové se zahřeje na teplotu zpětného toku. Chladná reakční směs se potom zahustí ve vakuu. Zbytek se rozpustí na kaši v ethylacetátu a vzniklá kaše se přefiltruje za zisku požadovaného materiálu. Alternativně k filtraci kaše se může pro přečištění požadovaného materiálu použít chromatografie na koloně.

Příklad 3: Kyselina 4-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin~2-yl)-4-karbamoylbutanová

Směs isoglutaminu (20 mmol) a anhydridu kyseliny 3-nitroftalové (20 mmol) v kyselině octové se zahřeje na teplotu zpětného toku.Chladná reakční směs se zahustí a zbytek se přečistí by chromatografií za zisku kyseliny 2-(4-nitro-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové.

Příklad 4: Kyselina 2-(4-methyl-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová

Směs glutaminu (10 mmol) a 4-methylisobenzofuran-l,3-dionu (10 mmol) 15 ml kyseliny octové se zahřeje na teplotu zpětného toku. Chladná reakční směs se zahustí a zbytek se přečistí chromatografií za zisku kyseliny 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové.

· ··· · · « · · ♦ * ·· ··· ···» ·· ·«·

Příklad 5; Kyselina 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylbutanová

Směs asparaginu (10 mmol) a anhydridu kyseliny 3-nitroftalové (10 mmol) v 15 ml kyseliny se zahřeje na teplotu zpětného toku. Chladná reakční směs se zahustí a zbytek se přečistí za zisku kyseliny 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanové.

Přiklad 6: Kyselina 2-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová

Směs kyseliny 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanové (7,5 mmol) a 10% Pd/C (200 mg) ve 20 ml dimethylformamidu se zpracuje 60 psi vodíku v Parrově třepačce za zisku kyseliny 2-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3 -karbamoylpropanové.

Příklad 7: Kyselina 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová

Směs glutaminu {10 mmol) a anhydridu kyseliny 3-nitroftalové (10 mmol) v 15 ml kyseliny octové se zahřeje na teplotu zpětného toku. Chladná reakční směs se zahustí a zbytek se přečistí by chromatografií za zisku kyseliny 2—(4 — -nitro-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové.

Příklad 8: Kyselina 2-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová

Směs kyseliny 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové (5 mmol) a 10% Pd/C (250 mg) v

• · · · · · •· ·» ··«···· dimethylformamidu se hydrogenuje při 60 psi vodíku v Parrově třepačce za zisku kyseliny 2-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové.

Příklad 9: Kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová

Do míšeného roztoku kyseliny glutamové (10 mmol) a uhličitanu sodného (10,5 mmol) ve vodě (50 ml) se přidá anhydrid kyseliny 4-nitroftalové (10 mmol). Vzniklá směs se mísí po dobu 3 hodin. Směs se přefiltruje. Filtrát se okyselí na pH 1 4 N kyselinou chlorovodíkovou za zisku kyseliny 2-(4nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarové.

Příklad 10: Kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová

Směs glutaminu (10 mmol) a anhydridu kyseliny 4-nitroftalové (10 mmol) v 15 ml kyseliny octové se zahřeje na teplotu zpětného toku. Chladná reakční směs se zahustí a zbytek se přečistí by chromatografií za zisku kyseliny 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové.

Příklad 11: Kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová

Směs kyseliny asparagové (10 mmol) a anhydridu kyseliny 4-nitroftalové (10 mmol) ve 20 ml kyseliny octové se zahřeje na teplotu zpětného toku. Chladná reakční směs se potom zahustí ve vakuu. Zbytek se rozpustí na kaši v ethylacetátu a vzniklá kaše se přefiltruje za zisku požadovaného materiálu. Alternativně k filtraci kaše se může pro přečištění požadovaného materiálu použít chromatografie se simulovaným pohybem lože.

···· ·· ··· ·· ·· ·♦····· «« «··

Příklad 12: Kyselina 3-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová

Směs isoasparginu (10 mmol) a anhydridu kyseliny 3nitroftalové (10 mmol) v 15 ml kyseliny octové se zahřeje na teplotu zpětného toku. Chladná reakční směs se zahustí a zbytek se přečistí by chromatografií za zisku kyseliny 3-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanové.

Příklad 13: Dibenzylester kyseliny 1-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové

Směs methyl-3-nitro-2-(brommethyl)benzoátu (2,5 g, 9,12 mmol), p-toluensulfonátové soli dibenzylesteru kyseliny Lglutamové (3,0 g, 9,12 mmol) a triethylaminu (2,0 g, 20,0 mmol) v THF (50 ml) se zahřívá při teplotě zpětného toku po dobu 16 hodin. Směs se naředí methylenchloridem (150 ml) a promyje se vodou (2x40 ml), solankou (40 ml), suší se a zahustí se na olej. Olej se přečistí chromatografií (silikagel, hexane:kyselina ethoxyoctová 7:3) za zisku dibenzylesteru kyseliny 1-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové (2,65 g, 59%) ; ^XH NMR (CDCI3) δ 8,39 (d, J=7,8 Hz, 1 H) , 8,16 (d, J=7,3 Hz, 1H), 7,69 (t, J-7,9 Hz, 1H), 7,30 (m, 10H), 5,29 (s, 2H), 5,29-5,13 (m, 1H), 5,03 (s, 2H), 4,98 (d, J=19,l Hz, 1 H), 4,85 (d, J=19,2 Hz, 1 H) , 2,54-2,39 (m, 4H) ; ¹³C NMR (CDCI3) 6 171,79, 169,92, 166,72, 143,47, 137,25, 135,49, 135,04, 134,99, 130,17, 129,67, 128,62, 128,52, 128,29, 128,25, 128,23, 127,04, 67,49, 66,58, 53,70, 48,35, 30,87, 24,79,

Příklad 14: Kyselina 1-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylová • · · · ·

Směs dibenzylesteru kyseliny 1-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové (2,6 g, 5,3 mmol), 10%Pd/C (0,26 g) a methanolu (50 ml) se hydrogenuje při 50 psi vodíku po dobu 6 hodin. Směs se přefiltruje přes celit a vrstva celitu se promyje methanolem (50 ml). Filtrát se zahustí ve vakuu za zisku kyseliny 1-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové (1,2 g, 81%); t.t. 183-185°C; NMR (DMSO-de) δ 7,17 (t, J=7,6 Hz, 1H), 6,89 (d, J=7,3 Hz, 1H), 6,79 (d, J=7,8 Hz, 1H), 5,50, (b, 2H), 4,82-4,77 (m, 1H), 4,23 (s, 2H), 2,311,98 (m, 4H) ; ¹³C NMR (DMSO-de) δ 173,46, 172,28, 168,98, 143,58, 132,21, 128,73, 125,65, 116,24, 110,34, 52,83, 45,19, 30,32, 24,42; Analýza vypočtena pro C13H14N2O5; C, 56,11; H, 5,07; N, 10,07. Zjištěno: C, 55,95; H, 5,37; N, 9,73.

Příklad 15: Kyselina 1-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové

Směs anhydridu kyseliny 3-nitroftalové (1,5 g, 7,77 mmol) a kyseliny L-glutamové (1,2 g, 7,77 mmol) v DMF (15 ml) se zahřívá při teplotě 85°C po dobu 6 hodin. Směs se zahustí ve vakuu a zbytek se přečistí by chromatografií (silikagel, CH2C12:CH3OH 95:5) za zisku kyseliny 1-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové (1,51 g, 60%);

NMR (DMSO-de) δ 8,32 (d, J=7,9 Hz, 1H) , 8,21 (d, J=7,3 Hz, 1H), 8,10 (t, J=7,8 Hz, 1 H), 4,88-4,82 (dd, J=3,0 a 10,0 Hz, 1 H), 2,35-2,20 (m, 4H).

Příklad 16: Kyselina 1-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylová

Směs kyseliny 1-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové (1,4 g, 4,34 mmol) a 10%Pd/C (0,14 g) v methanolu (50 ml) se hydrogenuje při 50 psi vodíku po dobu 2 ·· ·· · ·» ··« ! * · ·· ♦ . ♦ . ..

• · ·♦· Φ φ · *· ί · · · · ·····.

• · φ φ φ φ φφ» ·* ·· ··· ·♦♦» Φ· «·· hodin. Směs se přefiltruje přes celit a vrstva celitu se promyje methanolem (40 ml). Filtrát se zahustí a zbytek se rozpustí na kaši v ethylacetátu (25 ml) a hexanu (20 ml) za zisku kyseliny 1-(4-amino-l,3-dioxoixoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové (1,02 g, 80%); t.t. 198-200°C; ^XH NMR (DMSO-de) 8 7,46 (t, J=7,6 Hz, 1 H), 7,02-6,97 (m, 2H), 6,49 (s, 2H), 4,72-4,68 (m, 1 H) , 2,38-2,20 (m, 4H) ; ¹³C NMR (DMSO-de) δ

173,60, 170,60, 168,90, 167,64, 146,64, 135,33, 132,03, 121,56, 110,89, 108,68, 50,56, 30,39, 23,76; Analýza vypočtena pro C13H12N2O6: C, 53,43; H, 4,14; N, 9,59. Zjištěno: C, 53,37; H, 4,41; N, 9,43.

Příklad 17: Kyselina 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová (40761-10)

Směs anhydridu kyseliny 3-nitroftalové (1,5 g, 7,8 mmol) a L-glutaminu (1,14 9, 7,8 mmol) v DMF (15 ml) se zahřívá při teplotě 85-90°C po dobu 4 hodin. Směs se zahustí ve vakuu a zbytek se rozpustí na kaši ve vodě (30 ml). Vzniklá kaše se přefiltruje a pevný materiál se promyje vodou (10 ml) a suší se (60 °C, <1 mm Hg) za zisku kyseliny 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové (1,82 g, 73%); t.t. 182-184°C; ³H NMR (DMSO-de) δ 8,33 (d, J=7,7 Hz, 1H) , 8,22 (d, J=7,0 Hz, 1H), 8,11 (t, J=7,8 Hz, 1H), 7,19 (s, 1 H), 6,73 (S, 1 H), 4,82-4,77 (dd, J=4,6 a 9,8 Hz, 1 H), 2,36-2,11 (m, 4H); ¹³C NMR (DMSO-de) δ 173,21, 170,03, 165, 43, 162,75, 144,45, 136,70, 132,98, 128,83, 127,25, 122,52, 51,87, 31,31, 23,87; Analýza vypočtena pro C13H11N3O7: C, 48,60; H, 3,45; N, 13,08. Zjištěno: C, 48,52; H, 3,28; N, 13,05.

Příklad 18: Kyselina 2-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová (40761-18)

Směs kyseliny 2-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-437 ♦ · • ·♦ · ·

-karbamoylbutanové (1,75 g, 5,45 mmol) a 10% Pd/C (0,2 g) v methanolu (52 ml) se hydrogenuje při 50 psi vodíku po dobu 2 hodin. Směs se přefiltruje přes celit a vrstva celítu se promyje methanolem (30 ml). Filtrát se zahustí ve vakuu a zbytek se rozpustí na kaši v ethylacetatu (20 ml) během 30 min. Vzniklá kaše se přefiltruje a pevný materiál se promyje ethylacetáten (10 ml) a suší se (60°C, <1 mm Hg) za zisku kyseliny 2-(4-amino-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové (1,39 g, 88%) ve formě žlutého pevného materiálu; t.t. 165-167°C; ^XH NMR {DMSO-ds) δ 13,08 (b, 1H) , 7,46 (t, J-7,8 Hz, 1H), 7,22 {s, 1H), 7,02-6,97 {dd, J=4,l a 5,5 Hz, 1H), 6,73 (s, 1H), 6,51 (s, 2H), 4,68-4,62 {dd, J=4,5 a 10,5 Hz, 1 Η) , 2,50-1,99 (m, 4H) ; ¹³C NMR (DMSO-de) δ 173,07, 170,75, 168,88, 167,63, 146,66, 135,36, 132,03, 121,58, 110,87, 108,63, 50,74, 31,34, 24,03; Analýza vypočtena pro C13H13N3O5. C, 53, 60; H, 4,50; N, 14,43. Zjištěno: C, 53,71; H, 4,40; N, 14,31.

Příklad 19

Tablety, každá obsahující 50 mg kyseliny 1-(4-nitro-l,3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové mohou být připraveny následujícím způsobem.

Složení (pro 1000 tablet)

Kyselina 1-(4-nitro-l,3- -dioxoisoindolin-2-yl)propan-

50, 0 g

-1,3-dikarboxylová

Laktosa	50,7 g
Pšeničný škrob	7,5 g
Polyethylenglykol 6000	5,0 g

Talek

5,0 g » « ♦ ♦ ♦ ·

1/8 g

q.s.

Magnesium-stearát demineralizovaná voda

Pevné složky se nejprve prosejí přes 0,6 mm síto. Aktivní složka, laktosa, talek, magnesium-stearát a polovina škrobu se potom smísí. Další polovina škrobu se suspenduje ve 400 ml vody a tato suspenze se přidá do vroucího roztoku polyethylenglykolu ve 100 vody. Vzniklá pasta se přidá k práškové substanci a směs se granuluje, pokud je to potřeba, tak s přidáním vody. Granulát se suší přes noc při 35 °C, proseje se přes síto s oky 1,2 mm a lisuje se na tablety o průměru přibližně 6 mm, které jsou konkávní na obou stranách.

Příklad 20

Želatinové kaple plněné suchým materiálem, každá obsahující 100 mg kyseliny 2-(4-nitro-l,3-dioxoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové, mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 kapslí)

Kyselina 2-(4-nitro-l,3dioxoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová Mikrokrystalická celulosa Lauryl síran sodný Magnesium-stearát

100,0 g

30,0 g

2,0 g

8,0 g

Lauryl síran sodný se proseje do kyseliny 2-(4-nitro-l,3-dioxoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanové přes síto s oky 0,2 mm a tyto dvě složky se důkladně promísí během 10 minut. Potom se přes síto s oky 0,9 mm přidá mikrokrystalická celulosa a směs se znovu důkladně promísi během 10 minut. Nakonec se přes síto s oky 0,8 mm přidá magnesium-stearát a po míšeni po dobu další 3 minut se směs plní v množství 140 mg do želatinových kapslí velikosti 0 (podélných).

Příklad 21

0,2% injekční roztok může být přípraven, například, následujícím způsobem:

Kyselina 2-(4-nitro-l,3dioxoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová Chlorid sodný

Fosfátový pufr, pH 7,4 Demineralizovaná voda do

5, 0 g

22,5 g

300,0 g

2500,0 ml

Kyselina 2-(4-nitro-l,3-dioxoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová se rozpustí v 1000 ml vody a směs se přefiltruje přes mikrofiltr. Přidá se roztok pufru a objem směsi se přidán vody upraví na 2500 ml. Pro přípravu dávkových jednotek se podíly 1,0 nebo 2,5 ml plní do skleněných ampulí (které obsahují 2,0 nebo 5,0 mg imidu, v příslušném pořadí).

Claims (44)

1. Patentové nároky

   1. Sloučenina vybraná ze skupiny zahrnující 1,3

   -dioxoisoindolin vzorce:

   kde:

   atom uhlíku označený C* tvoří centrum chirality, pokud n není 0 a R¹ není stejný jako R²;

   jeden z X¹ a X² je nitro, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo NH-Z, a druhý z X¹ a X² je vodík;

   každý z R¹ a R² je nezávisle hydroxy nebo NH-Z;

   R³ znamená vodík, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo halogen;

   Z znamená vodík, aryl, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo acyl tvořený jedním až šesti uhlíky; a n je 0, 1 nebo 2;

   s podmínkou, že když X¹ znamená amino a n je 1 nebo 2, tak jsou R¹ a R² jiné než hydroxy; a jeho soli.
2. 2. Sloučenina podle nároku 1, kde R¹ znamená hydroxy; R² znamená amino; R³ znamená vodík; a n znamená 1 nebo 2.
3. 3. Sloučenina podle nároku 1, kde R¹ znamená amino; R² znamená hydroxy; R³ znamená vodík; a n znamená 1 nebo 2.

   • · • 4
4. 4 ··♦

   4. Sloučenina podle nároku 1, kterou je kyselina l-(4~nitro-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-1,3-dikarboxylové.
5. 5. Sloučenina podle nároku 1, kterou je kyselina l-(4-methyl-1, 3-dioxoisoindolin-2-yl)propan-1, 3-dikarboxylová.
6. 6. Sloučenina podle nároku 1, kterou je kyselina 4-(4-nitro-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová.
7. 7. Sloučenina podle nároku 1, kterou je kyselina 2-(4-methyl-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová.
8. 8. Sloučenina podle nároku 1, kterou je kyselina 2-(4-nitro-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová.
9. 9. Sloučenina podle nároku 1, kterou je kyselina 2-(4-amino-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová.
10. 10. Sloučenina podle nároku 1, kterou je kyselina 2-(4-nitro-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová.
11. 11. Sloučenina podle nároku 1, kterou je kyselina 2-(4-amino-1,3-dioxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová.
12. 12. Způsob pro snížení nežádoucích hladin zánětlivých cytokinů u savce vyznačující se tím, že zahrnuje podání účinného množství sloučeniny podle nároku 1 uvedenému savci.
13. 13. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že obsahuje množství sloučeniny podle nároku 1 dostatečné po podání v jedné nebo více dávkách pro snížení hladin zánětlivých cytokinů u savce, v kombinaci s nosičem.
14. 14. Sloučenina vybraná ze skupiny zahrnující 1-oxoisoindolin vzorce:

    kde:

    atom uhlíku označený C* tvoří centrum chirality, pokud n není 0 a R¹ není stejný jako R²;

    jeden z X¹ a X² je nitro, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo NH-Z, a druhý z X¹ a X² je vodík;

    každý z R¹ a R² je nezávisle hydroxy nebo NH-Z;

    R³ znamená vodík, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo halogen;

    Z znamená vodík, aryl, alkyl tvořený jedním až šesti uhlíky nebo acyl tvořený jedním až šesti uhlíky; a n je 0, 1 nebo 2;

    s podmínkou, že když jeden z X¹a X² znamená amino nebo nitro, jeden z X¹ a X² znamená vodík a n je 1 nebo 2, tak nejsou R¹ a R² oba hydroxy; a jeho soli.
15. 15. Sloučenina podle nároku 14, kde R¹ znamená hydroxy; R² znamená amino; R³ znamená vodík; a n znamená 1 nebo 2.
16. 16. Sloučenina podle nároku 14, kde R¹ znamená amino; R² znamená hydroxy; R³ znamená vodík; a n znamená 1 nebo 2.
17. 17. Sloučenina podle nároku 14, kterou je kyselina 2-(4-nitro- • ·Φ • φΦΦΦ • ·Φ • φΦ • Φ ·· • φ φ * • ♦ φ · φ • φ φ · • ♦••φ φφ ΦΦΦ

    -l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová.
18. 18. Sloučenina podle nároku 14, kterou je kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová.
19. 19. Sloučenina podle nároku 14, kterou je kyselina 4-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-4-karbamoylbutanová.
20. 20. Sloučenina podle nároku 14, kde 1-oxo-isoindolinem je kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)jantarová.
21. 21. Sloučenina podle nároku 14, kterou je kyselina 2-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová.
22. 22. Sloučenina podle nároku 14, kterou je kyselina 3-(4-nitro-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová.
23. 23. Sloučenina podle nároku 14, kterou je kyselina 3-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)-3-karbamoylpropanová.
24. 24. Sloučenina podle nároku 14, kterou je kyselina 3-(3-amino-l-oxoísoindolin-2-yl}-3-karbamoylpropanová.
25. 25. Sloučenina podle nároku 14, kterou je kyselina 2-(4-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová.
26. 26. Sloučenina podle nároku 14, kterou je kyselina 2-(3-amino-l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová.
27. 27. Způsob pro snížení nežádoucích hladin zánětlivých cytokinů u savce vyznačující se tím, že zahrnuje podání účinného množství sloučeniny podle nároku 14 uvedenému savci.
28. 28. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že obsahuje množství sloučeniny podle nároku 14 dostatečné po podání v jedné nebo více dávkách pro snížení hladin zánětlivých cytokinů u savce, v kombinaci s nosičem.
29. 29. Způsob pro inhibici TNFa vyznačující se tím, že zahrnuje podání sloučeniny podle nároku 1, kde jeden z X¹ a X² znamená amino.
30. 30. Použití sloučeniny podle nároku 1, kde jeden z X¹ a X² znamená amino, jako imunomodulačniho léku.
31. 31. Použití sloučeniny podle nároku 1 jako imunomodulačniho léku.
32. 32. Použití sloučeniny podle nároku 1 pro inhibici nežádoucí angiogenese.
33. 33. Použití sloučeniny podle nároku 14 pro inhibici nežádoucí angiogenese.
34. 34. Použití sloučeniny podle nároku 1, kde jeden z X¹ a X² znamená amino, pro inhibici nežádoucí angiogenese.
35. 35. Použití sloučeniny podle nároku 14, kde jeden z X¹ a X² znamená amino, pro inhibici nežádoucí angiogenese.

    36. Použití sloučeniny podle nároku 1 pro léčbu nádorů. 37 . Použití sloučeniny podle nároku 14 pro léčbu nádorů. 38 . Použití sloučeniny podle nároku 1, kde jeden z X¹ a X²

    znamená amino, pro léčbu nádorů.

    • ·9 * 9 9 • · • 99

    9 9 • 9 9
36. 39. Použití sloučeniny podle nároku 14, kde jeden z X¹ a X² znamená amino, pro léčbu nádorů.
37. 40. Použití sloučeniny podle nároku 1, kde jeden z X¹ a X² znamená alkyl, pro inhibici TNFa u savce.
38. 41. Použití sloučeniny podle nároku 1, kde jeden z X¹ a X² znamená alkyl, jako imunomodulačního léku.
39. 42. Použití sloučeniny podle nároku 1, kde jeden z X¹ a X² znamená alkyl, pro inhibici nežádoucí angiogenese.
40. 43. Použití sloučeniny podle nároku 14, kde jeden z X¹ a X² znamená alkyl, pro inhibici nežádoucí angiogenese.
41. 44. Použití sloučeniny podle nároku 1, kde jeden z X¹ a X² znamená alkyl, pro léčbu nádorů.
42. 45. Použití sloučeniny podle nároku 14, kde jeden z X¹ a X² znamená alkyl, pro léčbu nádorů.
43. 46. Sloučenina podle nároku 1, která je v podstatě čistým (R) izomerem, v podstatě čistým (S)-izomerem, nebo jejich směsí.
44. 47. Sloučenina podle nároku 14, která je v podstatě čistým (R)-izomerem, v podstatě čistým (S)-izomerem, nebo jejich směsí.