CS226171B2 - False address detector in decoders - Google Patents

Description

Vynález se týká detektoru chybné edresy dekodérů, příslušejících k funkčním Jednotkám, které Jsou připojeny ke společné soustavě přípojnic spojující ústřední řídicí jednotku s několika funkčními jednotkami, které Jsou opatřeny pro zvýšení spolehlivosti dvěma adresovými dekodéry.

Ze švédského patentového spisu č. 362 041 Je například známo, že funkční Jednotky jsou opatřeny dvěma adresovými dekodéry, a tím se dosáhne větší spolehlivosti ve volbě Jednotek. Porucha dekodéru se může projevit takovým způsobem, že se nedetekuje požadovaná adresa nebo takovým způsobem, Že se detekuje Jiná nebo několik Jiných adres.

Porucha může být dále takový, žé dekodér detekuje Jak správnou adresu, tak i neplatnou adresu. Pokud se poškodí Jenom Jeden z dekodérů, porucha nenastane a Je vyloučen mylný výběr. V případě, Že Jeden z dekodérů nezaznamenává poruchu, lze to ihned zjistit, neboí adresovaná Jednotka neodpoví.

Je-li porucha takového druhu, že adresa Je detekována dekodérem, který není adresován, přičemž funkční Jednotka Je přesně zvolena, Je nutné oznámit poruchu a její lokalizaci Jiným způsobem. Problém ale spočívá v tom, Že tuto lokalizaci poruchy dekodérem Je třeba provést prostředky s minimálními signálovými drahami uspořádanými mezi ústřední řídicí Jednotkou a funkčními Jednotkami. Tento problém Je vyřešen detektorem chybné adresy dekodérů podle vynálezu.

Jeho podstata spočívá v tom, že adresové dekodéry, příslušející k funkční Jednotce, mají výstupy připojeny k součinovým obvodům, přičemž výstup prvního součinového obvodu Je uspořádán pro indikaci prvního z obou dekodérů detekujícího vyslání adresy ústřední řídicí Jednotkou, druhý výstup druhého součinového obvodu Je uspořádán pro indikaci druhého z obou dekodérů detekujícího vyslání adresy a třetí výstup je uspořádán pro indikaci obou dekodérů detekujících vyslání adresy a první výstup a druhý výstup jsou připojeny к zázna• movým obvodům, tvořeným prvním bistabilním klopným obvodem a druhým bistabilním klopným obvodem, přičemž třetí výstup je připojen prostřednictvím signálové sběrnice, která je společná pro věechny funkční jednotky, к ústřední řídicí jednotce mezi záznamovými obvody, tvořenými biataЫlnimi klopnými obvody a signálovou sběrnicí je zapojen první čtecí obvod, tvořený Čtvrtým součinovým obvodem a druhý čtecí obvod, tvořený pátým součinovým obvodem·

Výhodnost vynálezu spočívá především v tom, že detektor obsahuje minimální počet signálových drah mezi ústřední řídicí jednotkou a funkčními jednotkami, což se projeví nejen ve spolehlivosti detektoru podle vynálezu, ale i z ekonomického hlediska.

Vynález bude v dalším textu blíže objasněn na příkladu provedení, znázorněném na připojeném výkresu, kde na obr. 1 je znázorněno blokové schéma sítě, ve které je vynález použit a na obr. 2 je znázorněno schéma zapojení detektoru podle vynálezu.

Obr. 1 znázorňuje sil obsahující ústřední řídicí jednotku, CP, která spolupracuje s více funkčními jednotkami FU1. FU2. FU3. atd., které jsou opatřeny dvěma adresovými detektory DE1. DE2. Po adresové sběrnici AB jsou adresy vyslány do funkčních jednotek KUL. FU2. FU3. například podle řídicího programu, který je uložen v ústřední řídicí jednotce CP. Když edresovaná funkční jednotka, například funkční .jednotka FU1 . provádí správnou detekci, je vyslán potvrzovací signál na signálovou sběrnici SB a do ústřední řídicí jednotky CP.

Po příjmu tohoto potvrzovacího signálu může začít ústřední řídicí jednotka SE vyměňovat údaje s funkční jednotkou FU1 pomocí datové sběrnice DB. Synchronizace funkčních jednotek FU1. FU2. FU3 se dosáhne pomocí hodinových signálů na sběrnici CB hodinových signálů. Nadetekuje-li jeden z adresových dekodérů ve funkční jednotce FU1 přijatou a adresu, není potvrzovací signál přijat.

Potom ústřední řídicí jednotka CP zaregistruje tento fakt a známým způsobem vyšle poruchovou indikaci. Je-li naopak adresa do funkční jednotky FU1 poslána, pak kromě přesného dekódování ve zvolené funkční Jednotce je také detekovaná v jednom z dekodérů jiné funkční jednotky, napříkled funkční Jednotky FU2 a řídicí ústřední jednotka CO podle vynálezu neobdrží ihned o tom informaci, ale může přijmout potvrzovací signál od funkční jednotky FU1 a provést převod zvolených údajů.

Na druhé straně je proveden záznam v paměti příslušné funkční jednotky, takže může být indikována porucha prostřednictvím signálové sběrnice CB a ústřední řídicí jednotky CP ve spojení s následujícím adresováním funkční jednotky FU2.

Jako alternativa může být špatná funkce v ústřední řídicí jednotce CP indikována ihned, ale identita funkční jednotky, provádějící indikaci, může být zajištěna jen adresováním jí semé, V závislosti na pracovním způsobu sítě může být vhodné provést zvláštní zkoušku, přičemž všechny funkční jednotky jsou voleny ve stanovených pravidelných intervalech nebo v závislosti na tom, že poruchová indikace byla zaznamenána v ústřední řídicí jednotce CP.

Aby se odlišilo takovéto snímání od normálního adresování, může být adresa doplněna zvláštním bitem. Tento zvláštní bit může být potom použit například pro přepnutí adresované funkční jednotky tak, že datová sběrnice DB může být použita pro vedení různých informací o funkci funkční jednotky, kromě zmíněné adresy dokódující funkce.

Adresování funkčních jednotek FU1. FU2. FU3. atd. může být prováděno několika způsoby. Podle již zmíněného švédského patentu č. 362 041 jsou každé funkční jednotce přiřazeny dvě různé kódované adresy, z nichž každá je vedena zvláštním spojovacím vedením. Aby se dosáhla vyšší rychlost, je třeba vést adresy paralelně a potom není žádný důvod pro to, aby se kódovaly různě. V rámci tohoto vynálezu je tedy možné, připojovat dva adresové dekodéry každé funkční jednotky paralelně к téže sběrnici. Toto rozdílné provedení však nemění principiální uspořádání zkušebních obvodů funkčních jednotek.

Na obr. 2 je znázorněn příklad, jak může být zkonstruován zkušební obvod funkčních jednotek. Adresové dekodéry DE1 a DE2 mají vstupy AI1 a AI2. na které jsou přiváděny adresy z adresové sběrnice AB podle jednoho shora uvedeného způsobu a vysílají detekční signál na každém výstupu D01. Ώ02. Dva součinové obvody AG1 a AG2 udávají, že jeden z adresových dekodérů DE1. resp. DE2 detekuje obdrženou adresu.

Pomocí třetího součinového obvodu AG3 je indikováno, že oba adresové dekodéry detekují adresu. Výstup S01 třetího součinového obvodu AG3 vysílá potvrzovací signál na signálovou přípojnici SB a inhibiční signál к invertujícímu vstupu každého součinového obvodu AG1. AG2.

Dále je tento signál?použit uvnitř funkční jednotky pro její uvedení v činnost, jestliže byla adresována. Výstupy ES1. ES2 prvního součinového obvodu AF1 a druhého součinového obvodu AG2 jsou připojeny к vstupu S každého bistabilního klopného obvodu FF1. FF2 pro záznam poruchové indikace, při výskytu hodinového pulsu, který je přiváděn к hodinovému vstupu G od sběrnice CB hodinových pulsů. Když je adresa správně dekódovaná, pak je přiveden signál na R vstup bistabilních klopných obvodů FF1. FF2 od třetího součinového obvodu AG3.

Když je uveden bistabilní klopný obvod v činnost, pak může být toto čteno čtecími obvody, tvořenými čtvrtým součinovým obvodem AG4 a pátým součinovým obvodem AG5. které jsou přiřazeny vždy k.příslušnému bistabilnímu klopnému obvodu FF1. resp. FF2. Aby se tyto obvody uvedly v činnost, je každému přiváděn indikační signál od příslušného adresového dekodéru DE1. resp. DE2^ pomocí příslušného vedení, čtvrtý součinový obvod AG4 má výstup S02 a pátý součinový obvod AG5 má výstup S03. které jsou připojeny к signálové sběrnici SB.

Když je jedna jednotka adresována, pak к detekci dochází pouze v jednom adresovém dekodéru funkční jednotky, například v adresovém dekodéru DE1, nikoliv však v adresovém dekodéru DE2 a na výstupu D01 je signál H a na výstupu D02 je signál L. Je zřejmé, že výstupní signál třetího součinového obvodu AG3 bude L.

První součinový obvod se aktivizuje a signál H na výstupu se vede к S vstupu bistabilního klopného obvodu FF1 a tento bistabilní klopný obvod se uvede v činnost hodinovým pulsem, který je přiveden na vstup G. Protože na výstupu S01 se neobjeví potvrzovací signál, který by byl vyslán na signálovou sběrnici £B, je ústřední řídicí jednotka CP informována o tom, že adresovaná funkční jednotka je postižena poruchou. Opakované adresování téže funkční jednotky nepřivede, resp. nepřivodí nijakou změnu stavu obvodu, pokud porucha nebyla odstraněna.

Jestliže při adresování určité funkční jednotky, například funkční jednotky FU1.;. je detekce provedena v jednom z adresových dekodérů, například v adresovém dekodéru DE1. přiřazeného druhé funkční jednotce, například funkční jednotce FU2. pak bistabilní klopný obvod FF1 v této funkční jednotce bude uveden v činnost stejným způsobem, jako bylo již popsáno v předcházejícím příkladu.

Potvrzovací signál je vyslán na výstupu SO1 funkční jednotkou FU1. kterou je indikováno, že adresa byla správně dekódována. Při další příležitosti bude funkční jednotka FU2 ústřední řídicí jednotkou CP, adresována, přičemž se předpokládá, že adresa bude detekována alespoň adresovým dekóderem DE2. Protože výstup DQ2 tohoto adresového dekodéru je připojen к jednomu ze vstupu čtvrtého součinového obvodu AG4. je stav prvého bistabilního klopného obvodu FF1. udáván, resp. Čten na výstupu S02 a předáván ústřední řídicí jednotce

CP pro indikaci toho, že adresovaná funkční jednotka je zatížena poruchou. V též· době může být vyslán potvrzovací signál toutéž funkční jednotkou, kde došlo k poruše, která způsobila, že adresový dekodér DE1-detekoval adresu funkční . jednotky £Щ, přičemž může být detekována její vlastní adresa.'V takovém případě obdrží ovšem iistaiilní klopný obvod FF1 podmínky pro zpětné překLopení na svém vstupu R, což je realizováno hodinovým pulsem na vstupu G, což však nemá nijaký negativní vliv na indikaci poruchy, pokud k ní došlo před překlopení do původního stavu.

Jak bylo již uvedeno, jsou možná i jiná provedení v rámci vynálezu. Když jsou například vyvedeny odbočky od dvou výstupů D01 a P02 adresových dekodérů D2L> J k ' signálové sběrnici §g, pak okanžžtá indikace poruchy může být vyslána k ústřední řídicí jednotce CP. jestliže byla ' provedena detekce adresy na jedné straně kterékoliv funkční jednotky. Indikace poruchové funkční jednotky musí být provedena snímáním.

Potom, jak bylo již uvedeno, se k adrese připojit zvláětpí bit, aby se tak indikovalo zkoušení. Může se použít zvláštní výstup u adresového dekodéru DE1. DE2 odpooíídajcí zvláě-nimu bitu, aby se tak,lakomě jiného vytvořila zvláštní vstupní podmínka pro součinové obvody AG4 a AG5. které slouží jako čtecí obvody pro čtení záznamových obvodů, tvořených bistabilními . klopnými obvody . FF1. FF2.

Claims (1)

1. Detektor chybné adresy dekodérů, příslušejících k funkčním jednotkám, které jsou připojeny ke společné soustavě sběrnic spojnících ústřední řídicí jednotku s několika funkčními jednotkami, které jsou opa třeny, pro zvýšení soojelh.ivojti, dvěma adresovými dekodéry, vyznačuje! se tím, že adresové dekodéry (DE1, DE2), přřslušející k funkční jednotce (FU1, resp. FU2, resp. FU3) maj výstupy (D01, D02) připojeny k součinovým obvodům (AG1, AG2, AG3), přičemž výstup (2S1) prvního součinového obvodu (AG1) je uspořádán pro .indikaci prvního z obou ' dekodérů (D21) detekujícího vyslání adresy ústřední řídicí jednotkou (CP), druhý výstup (2S2) druhého součinového obvodu (AG2.) je uspořádán pro indikaci druhého z obou dekodérů (D22) detekujícího vyslání adresy a třetí výstup (S01) je uspořádán pro indikaci obou dekodérů (D21, DE2) detekujících vyslání adresy a první výstup (2S1) a druhý výstup (2S2) jspu připojeny k záznamovým obvodům, tvořeným prvním bistabilním klopným obvodem (FF1) a druhým MstaMlním . klopným obvodem (FF2), přičemž třetí výstup (S01) je připojen prostřednictvím signálové sběrnice (SB), která je společná pro všechny funkční jednotky, k ústřední řídicí jednotce (CP), mezi záznamovými obvody, tvořenými Mstabiljiími klopnými obvody (FF1, FF2) a signálovou sběrnicí (SB) je zapojen první čtecí obvod, tvořený čtvrtém součinovým obvodem (AG4) a druhý čtecí obvod, tvořený pátým součinovým obvodem (AGG).