CZ60097A3 - Chelating agents increasing photobleaching - Google Patents

Description

chelatačních činidel, za současného zlepšení zachování bělosti tkanin a odstranění nečistot.

Dosavadní stav techniky

Pro použití v pracích a dalších čistících prostředcích byla navrhována celá řada bělících činidel. Pro tyto účely mohou být použity např. roztoky hypochloritů, stejně jako různé peroxidy a od peroxidů odvozená bělidla a bělící aktivátory. Materiály jako perborát sodný, perkarbonát sodný a podobně se staly běžně užívanými v pracích prostředcích a dalších čistících výrobcích.

Jednou z tříd bělících činidel, která jsou běžně používána v podmínkách, kdy tkaniny jsou vystavovány koncentrovanému zdroji světla, jako je přímé sluněční světlo, jsou fotobělidla. Tato bělidla jsou relativně mírná a bezpečná vůči tkaninám a barveným látkám a jsou poměrně účinná v dosahování bělosti. V principu, činnost fotobělidel spočívá v zachycení sluneční energie a její konverze do bělící složky na povrchu tkaniny. Celá řada takovýchto materiálů, zvláště ze třídy zinkových ftalokyanů, je komerčně používána v pracích prostředcích již po řadu let.

Jedním problémem spojeným s užitím jakéhokoliv bělidla je schopnost odstranit dojem „špinavosti“ na tkanině, způsobený jejím stářím. Zatím zdroje tohoto znečištění nejsou s určitostí známy, uvažuje se o uvolněných barevných složkách, tělní nečistoty, pevně zachycené nečistoty a podobně, které se zachycují na povrchu tkaniny a mají za následek ztrátu bělosti tkaniny a jejího nového vzhledu. Vzhledem k těmto problémům se stále pokračuje v hledání čistících prostředků, které by zlepšily bělící účinnost. Například účinek bělidel jako perborát sodný a perkarborát sodný byl zlepšen působením tzv. bělících aktivátorů, jako např. tetraacetylendiamin (TAED), nonanoyloxybenzensulfonát (NOBS)apod.

Doposud bylo zaznamenáno jen velmi malé zlepšení účinku fotobělidel. Komerčně používané sulfonované ftalokayniny zinku jsou obecně považovány za látky maximálně zvyšující účinost fotobělení. Autoři prostředků obsahujících fotobělidla byli proto přinuceni hledat další způsoby pro bezpečné zvyšování bělících a čistících účinků.

Nyní bylo prokázáno, že určitá chelatační činidla mohou interagovat s fotobělidly a zvyšovat jejich absorbanci v viditelném světelném spektru. Je možné se domnívat, že fotobělidla v přítomnosti chelatačních činidel tvoří aktivnější bělící prostředek v roztoku, který může absorbovat na povrch tkaniny. Během čistícího procesu tento bělící prostředek (fotobělidlo-chelatační činidlo) může absorbovat více energie, která je použita k aktivaci kyslíku do aktivovaného stavu, v kterém pak může oxidovat nečistoty, zvláště ty, které obsahují ve své molekulové struktuře dvojité vazby. Alternativně, fotobělidlo s chelatačním činidlem může vyžadovat méně energie na aktivaci molekuly, kterou absorbuje, ve srovnání se samotným fotobělidlem, pro dosažení energicky bohatého stavu, ve kterém je kyslík schopen bělící akce. Ať už je příčina jakákoliv, tato zvýšená absorbance znamená, že fotobělidlo účinněji a efektivněji provádí bělící proces. V současnosti bylo překvapivě určeno, že fotobělidla užívaná v kombinacemi s chelatačními činidly způsobem podle předkládaného vynálezu zlepšují zachování bělosti.

Použití ftalokyaninových fotobělidel v bělících prostředcích je popsáno v U.S. 4 033 718.

Podstata vynálezu

Předkládaný vynález se týká bělících prostředků, obsahujících fotobělidlo a chelatační činidlo, vyznačujících se tím, že:

a) fotobělidlo je přítomné v koncentraci od 0,0005% do 0,015% hmotnostních a

b) chelatační činidlo je přítomné v koncentraci od 0,2% do 10,0% hmotnostních.

Prostředky zde uvedené jsou s výhodou takové, v kterých je jako fotobělidlo ftalokyaninová složka, zvláště volená z ftalokyaninů zinku a hliníku, a jako nejvýhodnější sulfonované ftalokyaniny.

Vhodná chelatační činidla jsou vybírána ze skupin obsahujících dietylentriamin pentaacetáty, etylendiamin tetraacetáty, dietylentriamin penta(metylenfosfonáty), etylendiamin tetra(metylenfosfonáty, etylendiamin disukcináty a jejich směsi.

Vynález se také týká prostředků pro praní tkanin se zlepšeným fotobělícím účinkem, vyznačující se tím, že obsahují:

a) od 0,0005% do 0,015% hmotnostních fotobělidla,

b) od 0,2% do 10,0% hmotnostních chelatačního činidla,

c) nejméně 1% hmotnostní detersivní povrchově aktivní látky a

d) balanční složku daného prostředku, obsahující přídavné detersivní látky a nosiče.

Jak je uvedeno výše, v těchto prostředcích je s výhodou fotobělidlo ftalokyaninová složka, zvláště ftaalokyaniny zinku a hliníku a nejvýhodněji sulfonované ftalokyaniny.

Jak je uvedeno výše, tyto prostředky využívají chelatační činidla, která náležejí do skupin obsahujících dietylentriamin pentaacetáty, etylendiamin tetraacetáty, dietylentriamin penta(metylenfosfonáty), etylendiamin tetra(metylenfosfonáty, etylendiamin disukcináty a jejich směsi.

Vynález také předkládá způsob pro zlepšení fotobělící aktivity v jinak běžných fotobělících nebo pracích procesech, zahrnující spojení daného bělícího nebo pracího procesu ve vodní lázni současně nebo následovně s vystavením prané nebo bělené tkaniny světlu, zvláště sluněčnímu světlu, s výhradou, že :

a) fotobělidlo je přítomné ve vodní lázni v koncentraci od 0,02 ppm do 2,0 ppm a

b) chelatační činidlo je přítomné ve vodní lázni v koncentraci od 2 ppm do 400 ppm.

Výhodná fotobělidla a chelatační činidla pro použití v tomto procesu jsou uvedena výše.

Vynález také popisuje sulfonované ftalokyaniny zinku nebo hliníku v komplexu s chelatačním činidlem jako takové, zvláště komplex s dietylentriamin pentaacetátem, který je podrobněji popsán dále.

Všechna procenta, poměry a preparace jsou hmotnostní, pokud není uvedeno jinak. Všechny dokumenty zde citované jsou uvedeny v odkazech.

Detailní popis vynálezu

Fotobělení - Ftalokyaninové bělení je popsáno např. v U.S. Patent 4 033 718, 5.7. 1977. Tato fotobělidla jsou komerčně dostupná pod např. obchodní značkou TINOLUX nebo jako sulfonovaný ftalokyanin zinku.

Obecně mohou být ftalokyaniny připravovány způsobem popsaným Linsteadem a spolupracovníky, „Journal of the Chemical Society“ (1936), str. 1719. Jak je známo, nesubstituované ftalokyaniny kovů jsou rozpustné ve vodě do neobvykle nízkého stupně a jsou používané jako pigmenty. Rozpustnost ve vodě může být dosažena postupným zvyšováním stupně zavádění hydrofilních skupin, jako jsou sulfo-, karboxy- nebo jiné substituční skupiny do ftalokyaninových molekul. Takovéto ftalokyaniny rozptýlené nebo rozpuštěné ve vodě jsou používána jako fotobělidla. Zavedení hydrofilních skupin je nejvýhodnější v případě sulfo- skupin, a to až do 4 sulfo- skupin, které mohou být zavedeny do ftalokyaninové struktury za použití horkého olea. Sulfonované ftalokyaniny jsou vhodné jako přímá barviva, neboť mají afinitu k celulóze ve formě bavlněné nebo papírové drtě. Viz např, „The Chemistiy of Synthetic Dyes and Pigmente“, H.A. Lubs, Renhold, N.Y. (1955).

Jak je uvedeno výše, ftalokyaniny mohou být sufonovány za horka v přítomnosti olea. Takto mohou být připraveny ftalokyaniny zinku nebo hliníku, které obsahují jednu, dvě, tři nebo čtyři sulfonové skupiny. Tri- a tetrasulfonové ftalokyaniny jsou upřednostňovány pro použití jako fotobělidla. Tetrasulfonovaný a trisulfonovaný ftalokyanin zinku jsou nejvíce preferovány pro toto použití. Další detaily o jejich syntéze jsou uvedeny v patentu '718 citovaném výše.

Chelatační činidla - Chelatační činidla zde používaná mohou být z široké řady materiálů známých pro svou schopnost interakce se zinkem nebo hliníkem. S výhodou tato chelatační činidla nejsou pouhé polykarboxylové materiály, jako např. citrát, ale raději jsou vybírány ze skupin aminokarboxylových nebo aminofosfonátových materiálů, které jsou známé pro jejich užití jako chelatační činidla pro různé kovové kationty, zvláště zinkové. Mezi takovéto chelatační činidla patří dietylentriamin pentaacetáty (DTPA), etylendiamin tetraacetáty (EDTA), dietylentriamin penta(metylenfosfonáty) (DTPMP), etylendiamin tetra(metylenfosfonáty) (EDTMP) , etylendiamin disukcináty (EDDS) a jejich směsi. Další chelatační činidla zde používaná jsou nitrilotriacetáty, Nhydroxyetylendiamintriacetáty a podobně. Všechna chelatační činidla jsou používána ve vodě rozpustné formě, jako např, ve formě sodných, draselných nebo amonných solích a podobně.

Je možné očekávat, že v závislosti na pH vodného roztoku a tvrdosti vody budou určitá chelatační činidla účinnější než jiná. Např. při vysoké tvrdosti vody a pH 9-11 DTPA, EDDS a fosfonátová chelatační činidla (např. EDTMP a DTPMP) budou pracovat lépe než EDTA. Při nízké tvrdosti vody a nízkém pH 6-9 EDTA pracuje lépe než ostatní chelatační činidla.

Molární poměr fotobělidloxhelatační činidlo - Jak je uvedeno výše, fotobělidla a chelatační činidla jsou používaná v předkládaných prostředcích a procesech ve specifikovaných hmotnostech a procentuálním zastoupení. V závislosti na molárním základu a podle tvrdosti vody a pH uvedeného výše je výhodný molární poměr fotobělidlo: chelatační činidlo od 1:10 do 1:2000. Testy ukázaly výrazně vyšší bělící schopnost a schopnost odstranění nečistost pro tento molární poměr ve srovnání se samotným fotobělidlem nebo chelatačním činidlem. Mimo tento rozsah nebylo pozorováno žádné zvláštní zlepšení účinku fotobělidla a chelatačního činidla.

Přídavné složky

Komerční bělidla a detergenty, zvláště ty určené pro praní tkanin, obvykle také obsahují různé přídavné složky, které zajišťují obecně čistící schopnost, poskytují tkaninám další péči nebo zlepšují výkon nebo estetický vzhled prostředku. Dále jsou uvedeny některé příklady takovýchto látek.

Přídavné bělící složky - Detergentní prostředky mohou volitelně obsahovat bělící složky nebo bělící prostředky obsahující bělící složku a jeden nebo více bělících aktivátorů, které nejsou fotobělícího typu. Pokud jsou přítomné, obvykle se vyskytují na úrovni od 1% do 30% hmotnostních, s výhodou od 5% do 20% hmotnostních v detergentním prostředku, zvláště pro praní tkanin. Pokud jsou přítomné, množství bělících aktivátorů je obvykle od 0,1% do 60% hmotnostních, s výhodou od 0,5% do 40% hmotnostních v bělícím prostředku obsahujícím bělící složku + bělící aktivátor.

Bělící složky zde používané mohou být jakékoliv bělící složky vhodné pro detergentní prostředky užívané v čištění textilií nebo pro další čistící účely, které jsou nebo budou známy. Zahrnují kyslíková bělidla a další bělící složky. Perkarborátová bělidla, např. perborát sodný (např. mono- nebo tetrahydrát) mohou být také použity.

Další kategorií bělících činidel, která mohou být použita bez omezení, jsou perkarboxylové kyseliny a jejich soli. Vhodnými příklady této třídy činidel jsou monoperoxyftalát hexahydrát hořčíku, hořečnatá sůl metachloroperbenzoové kyseliny, 4-nonylamino-4-oxoperoxymáselná kyselina a diperoxydodekadiová kyselina. Takováto bělící činidla jsou předloženy v U.S. Patent 4 483 781, Hartman, 20.11. 1984, U.S. Patent Application 740 446, Burns a spol. 3.6. 1985, European Patent Application 0 133 345, Banks a spol. 20.2. 1985 a U.S. Patent 4 412 934, Chung a spol. 1.11 1983. Mezi preferovaná bělící činidla také patří 6nonylamino-6-oxoperoxykapronová kyselina, popsaná v U.S. Patent 4 634 551, 6.1. 1987, Burns a spol.

Peroxidová bělící činidla také mohou být použity. Mezi vhodná peroxidová bělící činidla patří peroxyhydrát karbonát sodný a ekvivalentní „perkarbonátová“ bělidla, perhydrát pyrofosfát sodný, peroxyhydrát močoviny a peroxid sodný. Persulfátové bělidlo (např. OXONE, komerčně vyráběné DuPont) může být také použito.

Vhodné perkarbonátové bělidlo obsahuje částice s průměrné velikostí od 500 mikrometrů do 1000 mikrometrů, ne více než 10% hmotnostních daných částic je menších než 200 mikrometrů a ne více než 10% hmotnostních daných částic je větších než 1250 mikrometrů. Volitelně, perkarbonát může být pokryt silikátovými, borátovými nebo vodorozpustnými povrchově aktivními látkami. Perkarbonát je dostupný z různých komerčních zdrojů, jako např. FMC, Solvay a Tokai Denka.

Je také možné použít směsi bělících činidel.

Peroxidová bělící činidla, perkarboráty, perboráty apod. jsou s výhodou kombinovány s bělícími aktivátory, které vedou in šitu k produkci peroxykyseliny ve vodném roztoku (např. při pracím procesu), odpovídající bělícímu aktivátoru. Různé příklady aktivátorů jsou uvedeny v U.S. Patent 4 915 854, 10.4. 1990, Mao a spol. a U.S. Patent 4 412 934. Nonanoyloxybenzen sulfonátové (NOBS) a tetraacetyl etylendiaminové (TAED) aktivátory jsou typické a jejich směsi lze také použít. V U.S. 4 634 551 jsou uvedeny další typická bělidla a aktivátory.

Velmi výhodné aminoderiváty bělících aktivátorů jsou obecného vzorce: R¹N(R⁵)C(O)R²C(O)L nebo R¹C(O)N(R⁵)R²G(O)L, kde R¹ je alkylová skupina obsahující 6 až 12 uhlíkových atomů, R² je alkylen obsahující 1 až 6 uhlíkových atomů, R⁵ je H nebo alkyl, aryl nebo alkaryl obsahující 1 až 10 uhllíkových atomů a L je jakákoliv vhodná odštěpovaná skupina, která je oddělována od bělícího aktivátoru jako následek nukleofilního ataku na bělící aktivátor perhydrolytickým aniontem. Mezi preferované skupiny patří fenylsulfonát.

Výhodným příkladem bělících aktivátorů podle předcházejího vzorce jsou (6-oktanamid-kaproyl)oxybenzensulfonát, (6-nonamidokaproyl) oxybenzensulfonát, (6-dekanamido-kaproyl)oxybenzensulfonát a jejich směsi, jak je uvedeno v U.S. Patent 4 634 551.

Další třídou bělících aktivátorů jsou benzoxazinové typy aktivátorů popsané Hodgem a spol. v U.S. Patent 4 966 723, 30.10. 1990. Vysoce preferovaný aktivátor benzoxazinového typuje:

Další třídou vhodných bělících aktivátorů jsou acyl-laktamové aktivátory, zvláště acyl-kaprolaktamy a acyl-valerolaktamy podle vzorců:

O

II

O C—CH2—CH2 . II I \

R⁶—C-ř< /CH2

XH2—CH₂ ^/

O

O C—CH₂—CH2

R⁶—C-N^

CH₂-CH2 kde R⁶ je alkyl, aryl, alkoxyaryl nebo alkyrylová skupina obsahující 1 až 12 uhlíkových atomů. Mezi vysoce preferované laktamové aktivátory patří benzoylkaprolaktam, oktanoyl-kaprolyktam, 3,5,5-trietylheanoyl-kaprolaktam, nonanoylkaprolaktam, dekanoyl-kaprolaktam, undekcenoyl-kaprolaktam, benzoylvalerolaktam, oktanoyl-valerolaktam, dekanoyl-valerolaktam, undecenoylvalerolaktam, nonanoyl-valerolaktam, 3,5,5-trietylhexanoyl-valerolaktam a jejich směsi. U.S. Patent 4 545 784, Sanderson, 8.10. 1985, předkládá acyl-kaprolaktam, včetně benzoyl-kaprolaktamu, adsorbovaného v perborátu sodném.

Pokud je to požadováno, mohou být bělící složky katalyzovány pomocí manganatých složek. Takovéto složky jsou známy a např. U.S. Patent 5 246 621, U.S. Patent 5 244 594, U.S. Patent 5 194 416, U.S. Patent 5 114 606 a European Pat. App. Pub. Nos. 549 271A1, 549 272A1, 544440A2 a 544490A1 předkládají katalyzátory na manganovém základě. Výhodnými příklady takovýchto katalyzátorů jsou Mn^IV2(u-O)3( l,4,7-trimetyl-l,4,7-triazacyklononan)2-(PF6)2, Mnⁿⁱ2(u-O)i(u-OAc)2(l,4,7-trimetyl-l,4,7-triazacyklononan)2-(ClO4)2, Mn^IV4(u0)₆(l,4,7-triazacyklononan)4(C104)4, Mn^IIIMn^IV4(u-O)i(u-OAc)₂-(l,4,7-trimetyll,4,7-triazacyklononan)2(C104)3, Mn^ljá^-trimetyl-ljá^-triazacyklononan)(OCH₃)3(PFe) a jejich směsi. Další bělící katalyzátory na kovové bázi jsou uvedeny v U.S. Pat. 4 430 243 a U.S. Pat. 5 114 611. Použití manganu s různými komplexními ligandy pro zvýšení účinku bělení je dále popsáno v následujících U.S. Patent: 4 728 455, 5 284 944,5 246 612,5 256 779, 5 280 117, 5 274 147, 5 153 161 a 5 227 084.

Prostředky a procesy zde popisované mohou být upraveny tak, aby poskytovaly nejméně jednu část na deset milionů aktivních bělících katalytických druhů ve vodném pracím roztoku a budou s výhodou poskytovat 0,1 ppm až 700 ppm, výhodněji 1 ppm až 500 ppm katalytického druhu v pracím roztoku. Detersivní povrchově aktivní látky - Nelimitující příklady povrchově aktivních látek použitelných v zde uvedených příkladech, typicky v koncentraci 1% až 55% hmotnostních, zahrnují konvenční Cu-Cje alkyl benzen sulfonáty („LAS“) a primárně větvené Cio-C₂o alkyl sulfáty („AS“), Cio-Cig sekundární (2,3) alkyl sulfáty podle obecného vzorce CH₃(CH₂)_X(CHOSO₃-M⁺)CH3 a CH₃(CH₂)_y(CHOSO39

MOCH2CH3, kde x a (y+1) jsou celá čísla nejméně 7, s výhodou nejméně 9 a M je vodorozpustný kationt, zvláště sodný, nesaturované sulfáty, jako oleyl sulfát, C₃qC₁₈ alkylalkoxysulfáty („AE_XS“, zvláště EO 1-7 ethoxysulf áty), C₁₀-C₁₈ aklyalkoxykarboxyláty (zvláště EO 1-5 etoxykarboxylát), Cjo-Cis glyceroletery, Cio-Cie alkylpolyglykosidy a jejich odpovídající sulfátové polyglykosidy a C12-C18 estery alfa-sulfonovaných mastných kyselin. Pokud je požadováno, v přípravku mohou být obsaženy také neionické a amfoterické povrchově aktivní látky jako např. C12-C18 alkyletoxyláty („AE“) a Cg-C^ alkylfenolalkyláty (zvláště etoxyláty a směsi etoxy- a propoxy-), C12-C18 betainy a sulfobetainy, C₁₀-Cig aminooxidy apod. C₁₀-C₁₈ N-alkylpolyhydroxyamidy mastných kyselin mohou také být použity. Typickým příkladem je C12-C18 N-metylglukamid (viz WO 9 206 154). Další cukerné deriváty povrchově aktivních látek zahrnují Nalkoxypolyhydroxyamidy mastných kyselin, jako např. Ojo-Ojs N-(3metoxypropyl)glukamid. N-propyl až N-hexyl C12-C18 glukamidy mohou být použity pro dosažení malého pěnění. Mohou být použity C10-C20 konvenční mýdla. Lze také použít oleoyl sarkosinát a další známé C12-C18 sarkosináty. Pokud je požadována vysoká pěnivost, mohou být použity Cio-Cje mýdla s větvenými řetězci. Směsi anionických a neionických povrchově aktivních látek jsou obzvláště vhodné. Další konvenčně používané povrchově aktivní látky jsou popsány v standardních textech.

Enzymy - Také enzymy mohou být obsaženy v prostředcích určených pro široké použití v čištění a praní tkanin, např. pro odstraňování skvrn na proteinové, karboxyhydrátové nebo triglyceridové bázi, jako látky zabraňující ztrátě barevnosti tkanin a pro obnovu vzhledu tkanin. Mezi enzymy, které mohou být použity, patří proteázy, amylázy, lipázy, celulázy a peroxidázy a jejich směsi. Mohou být použity i další typy enzymů. Mohou být jakéhokoliv vhodného původu (rostliného, živočišného, bakteriálního, houbového, kvasinkového). Jejich volba je řízena několika faktory, jako je pH aktivita a/nebo optimální stabilita, termostabilita, stabilita vůči aktivnímu detergentu, zpevňovacím látkám atd. V tomto ohledu jsou preferovány bakteriální a houbové enzymy, jako např. bakteriální amylázy a proteázy a houbové celulázy.

Enzymy jsou normálně používány tak, aby tvořily část do 5 mg, typičtěji 0,01 až 3 mg aktivního enzymu na gram prostředku. Prostředky zde uvedené obsahují obvykle 0,001% až 5%, s výhodou 0,01% až 1% hmotnostní komerčního enzymového přípravku. Proteázové enzymy jsou obvykle přítomny v komerčních přípravcích v koncentraci 0,005 až 0,1 Ansonových jednotek (AU) aktivity na gram prostředku.

Vhodnými příklady proteáz jsou subtiliziny, které jsou získávány z určitých druhů B. subtilis a B. licheniformis. Další vhodná proteáza je získávána z kmene Bacillus, která má maximální aktivitu při rozsahu pH 8 až 12, získaná a dodávána Nvo Industries A/S pod obchodní značkou ESPERATE. Příprava tohoto enzymu a analogických enzymů je popsána v British Patent Specification No. 1 243 784 (Novo). Proteolytické enzymy vhodné pro odstranění skvrn na proteinové bázi jsou komerčně dostupné pod obchodními značkami ALCASANEa SAVINASE (Novo Industries A/S (Dánsko) a MAXATASE ((Intertnational Bio-Synthetics, lne. (Nizozemí). Dále je možné použít Proteázu A (viz European Patent Application 130 756, 9.1. 1985, a Proteázu B (viz European Patent Application Sérii No. 87303761, 28.4. 1987 a European Patent Application 130 756, Bott a spol., 9.1. 1985).

Amylázy zahrnují např. α-amylázu popsanou v British Patent Specification No. 1 296 839 (Novo), RAPIDASE, International Bio-Synthetics, lne. a TEMAMYL a BAN, Novo Industries.

Celulázy použitelné pro předkládaný vynález jsou bakteriálního nebo houbového původu. S výhodou mají optimální pH v rozsahu 5 až 9,5. Vhodné celulázy jsou popsány v U.S. Patent 4 435 307, Barbesgoard a spol. 6.3. 1984, který předkládá houbovou celulázu produkovanou Humicola insolens a Humicola kmen DMS1800 nebo houbovým kmenem rodu Aeromonas, produkujícím celulázu a celulázu extrahovanou z hepatopankreatu mořského měkkýše (Dolabella Auricula Solander). Vhodné celulázy jsou také popsány v GB-A-2 075 028, GB-A-2 095 275 a DE-OS-2 247 832. CAREZYME (Novo) je zvláště vhodný.

λ/hodné lipázy pro detergentní použití jsou lipázy produkované mikroorganismy skupiny Pseudomonas, jako např. Pseudomonas stutzeri ATCC 19 154, (viz British Patent 1 372 034). Viz také lipázy v Japanese Patent

Application 53 20487, 24.2. 1978. Tyto lipázy jsou dostupné od Amano Pharmaceutical Co. Ltd., Nagoya, Japonsko, pod obchodní značkou Lipase P „Amano“, dále označována jako „Amano-F‘. Mezi další komerční lipázy patří Amano-CES, lipázy Chromobacter viscosum, např. Chromobacter viscosum var. lipolyticum NRRLB 3673, komerčně dostupné od Toyo Jozo Co., Tagata, Japonsko, a dále Chromobacter viscosum lipázy od U.S. Biochemical Corp., USA, a Disoynth Co., Nizozemí, a lipázy Pseudomonas gladioli. LIPOLASE enzym získávaný z Humicola lanuginosa a komerčně dodávaný od Novo (viz EPO 341 947) je s výhodou používán pro tento vynález.

Peroxidázy jsou používané v kombinaci se zdroji kyslíku, jako např. perkarbonáty, perboráty, persulfáty, hydrogenperoxidy atd. Jsou používány pro „bělení roztoku“, t.j. pro zabránění přenosu barviv nebo pigmentů odstraněných ze substrátu běhěm pracího postupu na další substráty v prací lázni. Mezi známé peroxidázové enzymy patří křenová peroxidáza, lignináza a haloperoxidázy, jako např. chloro- a bromoperoxidázy. Detergentní prostředky obsahující peroxidázy jsou např. popsány v PCT International Application WO 89/099813, 19.10. 1989, O. Kirk, Novo Industries A/S.

Celá řada enzymových materiálů a způsoby jejich zavedení do detergentních prostředků jsou předloženy v U.S. Patent 3 553 139, 5.1. 1971, McCarty a spol. Enzymy jsou dále předloženy v U.S. Patent 4 101 457, Plače a spol., 18.7. 1978 a U.S. Patent 4 507 219, Hughes, 26.3. 1985. Enzymové materiály vhodné pro tekuté detergentní prostředky a jejich zavedení do těchto prostředků jsou popsány v U.S. Patent 4 261 868, Hora a spol., 14.4. 1981. Enzymy pro použití v detergentech mohou být stabilizovány různými způsoby. Enzymové stabilizační techniky jsou předloženy a doloženy příkladem v U.S. Patent 3 600 319, 17.8. 1971, Gedege a spol. a European Patent Application Publication No. 0 199 405, Application No. 86200586.5, 29.10. 1986, Venegas. Enzymové stabilizační systémy jsou také popsány např. v U.S. Patent 3 519 570.

Zpevňovaci látky - Detergentní zpevňovací látky mohou výt volitelně přítomné v prostředcích podle tohoto výnálezu, kde mohou napomáhat ke kontrole minerální tvrdosti. Mohou být použity anorganické a organické zpevňovací látky. Zpevňovací látky jsou obvykle používány v čistích prostředcích pro tkaniny, kde napomáhají | odstranění částicových nečistot.

Hladina zpevňovacích látek se může široce lišit v závislosti na konečném použití přípravku a jeho požadované fyzikální formě. Pokud jsou přítomné, prostředky obvykle obsahují nejméně 1% zpevňovacích látek. Tekuté prostředky J s

obsahují obvykle 5% až 50%, obvykleji 5% az 30% hmotnostních detergentních j zpevňovacích látek. Granulární prostředky obvykle obsahují 10% až 80%, obvykleji 15% až 50% hmotnostních detergentních zpevňovacích látek. Nižší nebo vyšší hladiny zpevňovacích látek však nejsou vyloučeny.

Anorganické nebo P-obsahující detergentní zpevňovací látky obvykle j obsahují alkalické kovy, amonné a alkanoamonné soli polyfosfátů (doložené příklady - tripolyfosfáty, pyyrofosfáty a polymerní metafosfáty), fosfonáty, fytokyseliny, silikáty, karbonáty (včetně bikarbonátů a sesquikarbonátů), sulfáty a aluminosilikáty. V některých případech jsou však vyžadovány nefosfátové zpevňovací látky. Je důležité poznamenat, že prostředky zde uvedené fungují j překvapivě velmi dobře dokonce i v přítomnosti tzv. „slabých“ zpevňovacích látek (ve srovnání s fosfáty), jako např. citrátů, nebo v tzv. „nezpevňovacích situacích“, které mohou nastat v přítomnosti zeolitu nebo silikátových zpevňovacích látek.

Příklady silikátových zpevňovacích látek jsou silikáty alkalických kovů, zvláště pak ty s poměrem SiO2:Na2O v rozsahu 1,6:1 až 3,2:1, a vrsvené silikáty, jako např. silikát sodíku popsaný v U.S. Patent 4 664 839, 12.5. 1987, H.P. Rieck.

NaSKS-6 je obchodní značka pro krystalický vrstvený silikát (Hoechst), obvykle označovaný zde jako „SKS-6“). Na rozdíl od zeolitových zpevňovacích látek NA SKS-6 silikátové zpevňovací látky neobsahují hliník. NaSKS-6 má delta-Na2SiOg morfologii tvořící vrstvený silikát. Může být připraven způsoby popsanými v DEA-3 417 649 a DE-A-3 742 043 (Německo). SKS-6 je vysoce preferovaný vrstvený silikát pro použití podle předloženého vynálezu, ale další podobné vrstvené silikáty, např. podle obecného vzorce NaMSi_xO2_X+iyH2O, kde M j sodík nebo vodík, x je číslo 1,9 až 4, s výhodou 2, a y je číslo 0 až 20, s výhodou 0, zde mohou být použity. Různé další vrstvené silikáty (Hoechst) zahrnují NaSKS-5, NaSKS-7 a NaSKS-11, jako alfa, beta a gama formy. Jak bylo uvedeno dříve, delta- Na2SiOg (forma NaSKS-6) je nejvýhodnější pro použití podle předloženého vynálezu. Další silikáty mohou být také vhodné, jako např. silikáty hořčíku, které slouží jako granulující složka v granulárních prostředcích, jako stabilizační složka pro kyslíková bělidla a jako složka systémů řídících pěnivost.

Příklady karbonátových zpevňovacích látek jsou karbonátý kovů alkalických zemin a karbonáty alkalických kovů, jak je popsáno v Patent Application No. 2 321 001, 15.11.1973 (Německo).

Aluminosilikátové zpevňovací látky jsou vhodné pro předložený vynález. Aluminosilikátové zpevňovací látky jsou velmi důležité ve většině komerčně dodávaných granulárních detergentních prostředcích a mohou také být významnou složkou v tekutých detergentních prostředcích. Aluminosilikátové zpevňovací látky jsou obvykle podle obecného vzorce:

Μ_ζ(ζΑ1θ2)Υ).χΗ2θ > kde z a y jsou celá čísla od nejméně 6, molární poměr z/y je v rozsahu 1,0 až 0,5 a x je celé číslo v rozsahu 15 až 264.

Vhodné aluminosilikátové iontové výměnné materiály jsou komerčně dostupné. Tyto aluminosilikáty mohou být krystalické nebo amorfní struktury a mohou být přirozené nebo synteticky odvozené. Způsob přípravy aluminosilikátového iontového výměnného materiálu je předložen v U.S. Patent 3 985 669, Krummel a spol. 12.10. 1976. Vhodný syntetický krystalický aluminosilikátový iontový výměnný materiál, vhodný pro použití podle předloženého vynálezu, je dostupný pod označením Zeolite A, Zeolite P (B), Zeolite MAP a Zeolite X. Ve zvláště vhodném provedení má krystalický iontový výměnný materiál obecný vzorec:

Na₁2[(AlO₂)i2(SiO₂)i2].xH2O , kde x je v rozsahu 20 až 30, zvláště 27. Tento materiál je známý jako Zeolite A. Dehydratované zeolity (x=0-10) zde také mohou být použity. S výhodou mají aluminosilikáty velikost částic v rozmezí 0,1 až 10 mikronů v průměru.

Organické detergentní zpevňovací látky vhodné pro účely podle předloženého vynálezu zahrnují širokou řadu polykarboxylových složek, ale nejsou omezeny pouze na ně. Polykarboxyláty jsou látky, které mají pluralitu karboxylových skupin, s výhodou nejméně 3. Polykarboxylové zpevňovací látky mohou být obecně do prostředku přidávány v kyselé formě, ale také ve formě neutrální soli. Pokud jsou používány ve formě soli, jsou preferovány sodné, draselné, litné a alkanoamonné soli.

Mezi polykarboxylovými zpevňovacími látkami je celá řada kategorií vhodných materiálů. Jednou z důležitých kategorií polykarboxylových zpevňovacích látek jsou ether polykarboxyláty, včetně oxydisukcinátu, viz např. Berg, U.S. Patent 3 128 287, 7.4. 1964 a Lamberti a spol., U.S. Patent 3 635 830, 18.1. 1972. Viz také „TMS/TDS“ zpevňovací látky podle U.S. Patent 4 663 071, Bush a spol., 5.5. 1987. Vhodné ether polykarboxyláty také obsahují cyklické složky, případně acyklické složky, jako je např. popsáno v U.S. Patent 3 923 679, 3 835 163, 4 158 635,4 120 874 a 4 102 903.

Mezi další vhodné povrchově aktivní látky lze zařadit eterhydroxypolykarboxyláty, kopolymery maleinových anhydridů s etylenem nebo vinylmetyleterem, 1,3, 5-trihydroxybenzen-2, 4, 6-trisulfonovou kyselinu, různé alkalické kovy, amoniak a substituované amonné soli polyoctových kyselin, jako např. etylendiamin tetraoctová kyselina a nitrilooctová kyselina, stejně jako polykarboxyláty (např. jantarová kyselina, oxydijantarová kyselina, polymaleinová kyselina, benezen 1, 3, 5-trikarboxylová kyselina, karboxymetyljantarová kyselina a jejich rozpustné soli).

Citrátové zpevňovací látky, jako např. kyselina citrónová a její soli (zvláště sodné soli) jsou polykarboxylové zpevňovací látky zvláště významné pro tekuté detergentní prostředky díky jejich schopnostech biodegradace a získávání z obnovitelných zdrojů. Citráty mohou být použity v granulárním prostředku, zvláště v kombinaci se zeolitem a/nebo vrstvenou silikátovou zpevňovací látkou. Dále jsou vhodné pro tyto účely oxydisukcináty.

Jako vhodné složky detergentního prostředku podle předloženého vynálezu jsou 3, 3-dikarboxy-4-oxa-l, 6-hexadedioáty a příbuzné látky (podle U.S. Patent 4 566 984, Bush, 28.1. 1986). Mezi vhodné zpevňovací látky odvozené od kyseliny jantarové patří Cg-C2o alkyl a alkenyl jantarové kyseliny a jejich soli. Zvláště vhodnou látkou tohoto typuje dodecenyljantarová kyselina. Specifickými příklady zpevňovacích látek na bázi kyseliny jantarové jsou: laurylsukcinát, myristylsukcinát, palmitylsukcinát, 2-dodecenylsukcinát (je preferovaný), 215 pentadecenylsukcinát apod. Vhodnou skupinou jsou laurylsukcináty, které jsou popsány v European Patent Application 862 0069.5/0 200 263, 5.11. 1986.

Další vhodné polykarboxyláty jsou předloženy v U.S. Patent 4 144 226, Crutchfield a spol., 13.3. 1979 a U.S. Patent 3 308 067, Diehl, 7.3. 1967. Viz také U.S. Patent 3 723 322, Diehl.

Mastné kyseliny, např. C^-Cig monokarboxylové kyseliny, také mohou být složkami těchto přípravků, buďto samotné nebo v kombinaci s dříve uvedenými zpevňovacími látkami, zvláště s látkami na bázi kyseliny citrónové nebo jantarové. Takovéto použití mastných kyselin je schopné omezit pěnění.

V situaci, kdy jsou použity zpevňovací látky na bázi fosforu, a zvláště v prostředcích ve formě mýdel určených pro ruční praní, mohou být použity různé fosfáty alkalických kovů, jako např. tripolyfostát sodný, pyrofosfát sodný a ortofosfát sodný. Dále mohou být použity také fosfonátové zpevňovací látky, jako např. etan-l-hydroxy-l,l-difosfonát a další známé fosfonáty (viz. např. U.S. Patent 3 159 581, 3 213 030, 3 422 021 3 400 148 a 3 422 137).

Enzymové stabilizátory- Enzymy zde používané jsou stabilizovány přítomností ve vodě rozpustných zdrojů vápenatých a/nebo hořečnatých iontů v konečném složení prostředku. (Vápenaté ionty jsou účinnější než hořečnaté ionty a jejich použití je preferováno v případě, že má být použit pouze jeden typ iontů.) Další stabilizace může být dosaženo přítomností různých typů stabilizátorů, které jsou popsány v jiných pracích, zvláště pak borátové druhy: viz Severson, U.S. 4 537 706. Typické detergenty, zvláště tekuté, pak obsahují 1 až 30, s výhodou 2 až 20, výhodněji 5 až 15 a nejvýhodněji 8 až 12 milimolů vápenatých iontů na litr konečného prostředku. Tato hodnota se může měnit, v závislosti na množství přítomného enzymu a jeho citlivosti na vápenaté nebo hořečnaté ionty. Hladina vápenatých nebo hořečnatych iontů by měla být volena tak, aby vždy byla přítomna jejich určitá minimální hladina i po jejich případném navázání na zpevňovací látky, mastné kyseliny apod, v prostředku. Jako zdroje vápenatých nebo hořečnatych iontů lze použít jakékoliv ve vodě rozpustné soli vápníku nebo hořčíku, např. chlorid vápenatý, sulfát vápenatý, malát vápenatý, maleát vápenatý, hydroxid vápenatý, formiát vápenatý, octan vápenatý a odpovídají soli hořčíku. Obvykle je přítomné malé množství vápenatých iontů (0,05 až 0,4 milimolů na litr), které je obsaženo ve vodě použité v přípravku či v enzymu. V pevných detergentních prostředcích může být obsaženo dostatečné množství ve vodě rozpustných zdrojů vápníku, které je potřebné v prací lázni. Alternativně je také dostačují přirozená tvrdost vody.

Je pochopitelné, že předcházejí hladina vápenatých a/nebo hořečnatých iontů je dostatečná pro zabezpečení stability enzymu. Do prostředku může být přidáno zvýšené množství vápenatých nebo hořečnatých iontů, které poskytují další prostředek pro odstranění mastných nečistot. Prostředky pak obsahují 0,05% až 2% hmotnostních ve vodě rozpustných zdrojů vápenatých a/ nebo hořečnatých iontů. Toto množství se může lišit v závislosti na množství a typu enzymu použitého v přípravku.

Prostředky zde uvedené mohou volitelně také obsahovat různé přídavné stabilizátory, zvláště stabilizátory borátového typu. Obvykle jsou používány v množství 0,25% až 10%, s výhodou 0,5% až 5%, výhodněji 0,75% až 3% hmotnostních kyseliny borité nebo dalších borátových složek, schopných tvořit boritou kyselinu v prostředku. Boritá kyselina je preferována, ačkoliv oxid boritý, borax nebo jiné boráty alkalických kovů (např. orto-, meta- a pyroborát sodný, pentaborát sodný) jsou také vhodné. Substituované kyseliny borité /např. fenylboronová kyselina, butanboronová kyselina a p-bromofenylboronová kyselina) lze použít jako náhrada za kyselinu boritou.

Látky pro odstranění pevných nečistot a pro zabránění zpětného usazeni nečistot Prostředky podle předloženého vynálezu mohou také volitelně obsahovat ve vodě rozpustné etoxylatované aminy, které mají schopnost odstraňovat pevné nečistoty a zabraňovat jejich zpětnému usazování. Granulární prostředky, které obsahují tyto látky, obsahují pak obvykle 0,01% až 10,0% hmotnostních ve vodě rozpustných etoxylovaných aminů, tekuté prostředky pak obvykle obsahují 0,01% až 5% hmotnostních těchto látek.

Nejvýhodnější látkou pro odstraňování nečistot a pro zabránění jejich zpětnému usazování je tetraetylenpentamin. Příklady etoxylovaných aminů jsou uvedeny v U.S. Patent 4 597 898, VanderMeer, 1.7. 1986. Další skupinou látek vhodných pro tyto účely jsou kationické složky uvedené v European Patent Application 111 965, Oh a Gosselink, 27.6.1984. Dále mohou být použity polymery etoxylovaných aminů, jak je uvedeno v European Patent Application 11 984, Gosselink, 27.6. 1984, zwitteronické polymery, uvedené v European Patent Application 111 592, Gosselink, 4.7. 1984, a další aminooxidy, uvedené v U.S. Patent 4 548 744, Connor, 22.10. 1985. V prostředcích podle předloženého vynálezu lze použít i další známé látky podobných vlastností. Další skupinou látek, vhodných pro své schopnosti zabraňovat zpětnému usazování nečistot, jsou karboxymetylcelulózové materiály (CMC).

Látky potlačující pěnivost - Složkou prostředků podle předloženého vynálezu mohou být látky omezující nebo potlačující tvorbu pěny. Potlačení pěnivosti může být zvláště důležité v tzv. „vysoce koncentrovaném čistícím procesu“ , popsaném v U.S. 4 489 455 a 4 489 574, a a pro pračky evropského typu s předním plněním.

Pro potlačení pěnivosti lze použít celá řada látek. Viz např. Kirk Othmer Encyclopedia of Chemical Technology, 3. vydání, vol. 7, str. 430-447 (John Wiley & Sons, lne., 1979). Jednou ze zvláště důležitých skupin látek potlačujících pěnivost jsou monokarboxylové mastné kyseliny a jejich rozpustné soli. Viz U.S. Patent 2 945 347, 27.9. 1960. Monokarboxylové mastné kyseliny a jejich soli používané pro potlačení pěnivosti obvykle obsahují hydrokarbylový řetězec o délce 10 až 24 uhlíkových atomů, s výhodou 12 až 18 uhlíkových atomů. Mezi vhodné soli patří soli alkalických kovů (např. sodné, draselné, litné, amonné a alkanoamonné soli).

Detergentní prostředky podle tohoto vynálezu dále mohou obsahovat povrchově neaktivní látky potlačující pěnivost. Mezi tyto látky např. patří: vysokomolekulární hydrokarbony, jako např. parafin, estery mastných kyselin (např. triglyceridy mastných kyselin), monovalentní alkoholové estery mastných kyselin, alifatické C18-C40 ketony (např. stearon) atd. Dále mezi tyto látky náležejí N-alkylované aminitriaziny, jako např. tri- až hexa-alkylmetylaminy nebo di- až tetra-alkyldiaminy chlortriaziny, vznikající jako produkt reakce cyanurického chloridu s dvěmi nebo třemi moly primárního nebo sekundárního aminu obsahujícího 1 až 24 uhlíkových atomů, propylenoxid a monostearylfosfáty, jako např. monostearylalkohol fosfátový ester a monostearyl di-sodné (ev. draselné, litné) fosfáty a fosfátové estery. Hydrokarbony jako parafin a haloparafin mohou být využity v tekuté formě. Tekuté hydrokarbony jsou tekuté při teplotě místnosti a při atmosférickém tlaku, mají bod tekutosti v rozsahu -40°C a 50°C a minimální bod varu ne méně než 110°C (za atmosférického tlaku). Je také možné využívat voskové hydrokarbony, zvláště hydrokarbony s bodem tání nižším než 100°C. Hydrokarbony tvoří výhodnou skupinu látek potlačující pěnivost v detergentních prostředcích. Hydrokarbonové látky potlačující pěnivost jsou popsány např. v U.S. Patent 4 265 779, 5.5. 1981? Gandolfo a spol. Mezi vhodné hydrokarbony patří alifatické, alicyklické, aromatické a heterocyklické nasycené nebo nenasycené hydrokarbony obsahující 12 až 70 uhlíkových atomů. Termín „parafin“, jak je používaný v této části, představuje směs skutečných parafinů a cyklických hydrokarbonů.

Jako další vhodnou skupinu povrchově neaktivních látek, potlačujících pěnivost, lze uvést silikonové látky. Do této kategorie náležejí polyorganosiloxanové oleje, jako např. polydimetylsiloxan, disperzní nebo emulsní směs polyorganosiloxanových olejů nebo pryskyřic a kombinace polyorganosiloxanů se silikonovými částicemi, kde polyorganosiloxan je chemiabsorbován nebo fúzován na siliku. Silikonové látky potlačující pěnivost jsou např. popsány v U.S. Patent 4 265 779, 5.5. 1981, Gandolfo a spol., European Patent Application No. 89307851.9, 7.2. 1990, Starch, M.S.

Další silikonové látky potlačující pěnivost jsou popsány v U.S. Patent 3 455 839. Tyto látky jsou používány v prostředcích a procesech pro odstranění pěny z vodných roztoků. Tyto látky obsahují malé množství inkorporovaných polydimetylsiloxanů.

Směsí silikonu a silanovaných silik jsou popsány např. v Patent Application DOS 2 124 526 (Německo). Silikonové látky kontrolující pěnivost v granulárníčh detergentních prostředcích jsou popsány v U.S. Patent 3 933 672, Bartolotta a spol. a v U.S. Patent 4 652 392, Baginksi a spol., 24.3. 1987.

Látky potlačující pěnivost založené na silikonové bázi, podle předloženého vynálezu obsahují:

i) polydimetylsiloxan o viskozitě 20 cs. až 1500 cs. v 25°C, ii) 5 až 50 dílů na 100 dílů hmotnostních (i) siloxanové pryskyřice obsahující (CH3)3Sioi/2 jednotky a SÍO2 jednotky v poměru 0,6:1 až 1,2:1 a iii) 1 až 20 dílů na 100 dílů hmotnostních pevného silikonového gelu.

V látkách potlačujících pěnivost podle předloženého vynálezu jsou jako rozpouštědla používány určité polyetylenglykoly nebo polyetylenpolypropylenglykolové kopolymery nebo jejich směsi nebo polypropylenglykoly. Primární silikonové látky jsou obvykle větvené nebo řetězené a s výhodou nelineární.

Pro další ilustraci je popsány obvyklé prací tekuté detergentní prostředky s řízenou pěnivostí, které volitelně obsahují 0,001 až 1, s výhodou 0,01 až 0,7, nejvýhodněji 0,05 až 0,5% hmotnostních výše uvedených sikonových látek potlačujících pěnivost a které se skládají z 1) nevodné emulze primární antipěnící látky, která je směsí a) polyorganosiloxanů, b) pryskyřicových siloxanů nebo silikových složek produkujících silikonové pryskyřice, c) plnícího materiálu a d) katalyzátoru umožňujícího reakci mezi výše uvedenými složkami směsi a), b) a c), díky které vznikají silanoláty; 2) nejméně jedné neionické povrchově neaktivní silikonové látky a 3) polyetylenglykolu nebo kopolymeru polyetylenpolypropylenglykolu, rozpustného ve vodě při teplotě místnosti z větší části než 2% hmotnostní a bez propylenglykolu. Podobná množství jsou užita v granulámích prostředcích, gelech apod. Viz také U.S. Patent 4 978 471, Starch, 18.12. 1990 a 4 983 316, Strach, 8.1. 1991, 5 288 431, Huber a spol., 22.2. 1994 a U.S.Patent 4 639 489 a 4 749 740, Aizawa a spol., (sloupec 1, řádek 46 až sloupec 4, řádek 35).

Silikonové látky potlačující pěnivost podle předloženého vynálezu obvykle obsahují polyetylenglykol a kopolymery polyetylenglykol/polypropylenglykol, s průměrnou molekulovou hmotnostní mén než 1000, s výhodou mezi 100 a 800. Polyetylenglykol a polyetylen/polypropylenové kopolymery zde použité jsou rozpustné ve vodě při teplotě místnosti z větší části než 2% hmotnostní, s výhodou než 5% hmotnostních.

Výhodným rozpouštědlem podle předloženého vynálezu je polyetylenglykol s průměrnou molekulovou hmotností méně než 1000, výhodněji mezi 100 a 800, nejvýhodněji 200 až 400, a kopolymer polyetylenglykol/polypropylenglykol, výhodně PPG 200/PEG 300. Upřednostňován je hmotnostní poměr 1:1 a 1:10, nejvýhodněji 1:3 a 1:6 polyetylenglykolu:kopolymeru polyetylenpolypropylenglykolu.

Vhodné silikonové látky potlačující pěnivost podle předloženého vynálezu neobsahují polypropylenglykol, zvláště o molekulové hmotnosti 4000. Dále s výhodou neobsahují kopolymery etylenoxidů a propylenoxidů, jako např. P1URONIC L101.

Další vhodné látky pro použití v předloženém vynálezu jsou sekundární alkoholy (např. 2-alkylalkanoly) a směsi těchto alkoholů se silikonovými oleji, jako např. silikony uvedené v U S. 4 798 679, 4 075 118 a EP 150 872. Sekundární alkoholy zahrnují Cg-C^ alkylalkoholy s Cj-Cje řetězcem. Vhodným alkoholem je 2-butyloktanol, který je dostupný od Condea pod obchodní značkou ISOFQL 12. Směsi sekundárních alkoholů jsou dostupné pod obchodní značkou ISALCHEM 123 od Enichem. Směsi látek potlačujících pěnivost obvykle obsahují směs alkohol + silikon v hmotnostním poměru 1:5 až 5:1.

Pro jakékoliv detergentní prostředky používané v automatických pračkách platí, že by neměly tvořit nadbytečné množství pěny. Látky potlačující pěnivost, pokud jsou používány, jsou s výhodou přítomné v „účinném potlačujícím množstvím“. Tímto pojmem se rozumí, že složení prostředku může být voleno tak, aby obsahovalo takové množství látky kontrolující pěnivost, které bude účinně řídit množství vzniklé pěny.

Prostředky podle předloženého vynálezu obecně obsahují 0% až 5% látek potlačujících pěnivost. Monokarboxylové mastné kyseliny, pokud jsou použité pro tyto účely, jsou přítomny obvykle v množství 5% hmotnostních detergentního prostředku. S výhodou je používáno 0,3% až 3% hmotnostních monokarboxylových mastných kyselin. Silikonové látky potlačující pěnivost josu obvykle používány v množství až do 2,0% hmotnostních detergentního prostředku, ačkoliv je možné použít větší množství. Stanovení této horní hranice je praktické, zejména proto, že se týká udržení nákladů na minimální úrovni. S výhodou se používá 0,01% až 1% hmotnostních silikonových látek potlačujících pěnivost, výhodněji 0,25% až 0,5% hmotnostních. Podle předloženého vynálezu tyto procentuální hodnoty zahrnují jakoukoliv siliku, která může být používána v kombinaci s polyorganosiloxanem, stejně jako s dalšími přídavnými materiály. Monostearylfosfátové látky potlačující pěnivost se obecně používají v rozmezí 0,1% až 2% hmotnostních prostředku. Hydrokarbonové látky potlačující pěnivost se obvykle používají v rozsahu 0,01% až 5,0% hmotnostních, ačkoliv lze použít i vyšší procento těchto látek. Alkoholové látky potlačující pěnivost se obvykle používají v rozsahu 0,2% až 3% hmotnostních prostředku.

Změkčovadla tkanin- Změkčovadla tkanin (např. podle U.S. Patent 4 062 647, Storm a Nirschl, 13.12. 1977) mohou být volitelně použity obvykle v rozsahu 0,5% až 10% hmotnostních v prostředcích podle předloženého vynálezu. Tyto látky zajišťují změkčování tkanin souběžně s čistícím nebo pracím procesem. Jílová změkčovadla mohou být použity v kombinaci se změkčovadly na bázi aminů a kationtů, jak je např. uvedeno v U.S. Patent 4 375 416, Crispi a spol., 1.3. 1983 a U.S. Patent 4 291 071, Harris a spol., 22.9. 1981.

Polymerní látky odstraňující nečistoty - V prostředcích a procesech podle předloženého vynálezu mohou být použity jakékoliv známé polymerní látky odstraňující nečistoty. Tyto látky jsou charakterizovány přítomností hydrofilních úseků, které hydrofilizují povrch hydrofobních vláken, jako např. nylon a polyester, a hydrofobních úseků, které se ukládají na hydrofobní vlákna a zde zůstávají adherovány po celou dobu pracího procesu, a tak tedy slouží k zachycení hydrofilních úseků. Tento proces zajišťuje snazší odstranění skvrn a nečistot v následném kroku, kde působí látky odstraňující nečistoty.

Polymerní látky odstraňující něčistoty vhodně pro použití podle předloženého vynálezu zahrnují především látky, které obsahují : a) jednu nebo více neionických složek, skládajících se především z (i) polyoxyetylenových úseků se stupněm polymerizace nejméně 2, nebo (ii) oxypropylenových nebo polyoxypropylenových úseků se stupněm polymerizace 2 až 10, kde daný hydrofilní úsek neobsahuje žádnou oxypropylenovou jednotku, jestliže není navázaná na přídavné skupiny na každém konci éterovou vazbou, nebo (iii) směsi oxyalkylenových jednotek obsahujících oxyetylen a 1 až 30 oxypropylenových jednotek, kde daná směs obsahuje dostatečné množství oxyetylenových jednotek, aby hydrofilní složka měla dostatečně velkou hydrofilicitu pro zvýšení hydrofilicity polyesterových syntetických vláknitých povrchů nad uloženou látkou odstraňující nečistotu na těchto površích, přičemž dané hydrofilní úseky s výhodou obsahují nejméně 25% oxyetylenových jednotek a výhodněji, zvláště v prostředcích obsahujících 20 až 30 oxypropylenových jednotek, nejméně 50% oxyetylenových jednotek, nebo b) jednu nebo více hydrofobních složek obsahujících (i) C3 oxyalkylenové tereftalátové úseky, kde pokud dané hydrofobní úseky také obsahují oxyetylen tereftalát, je poměr oxyetylen tereftalát:C3 oxyakylen tereftalátové jednotky 2:1 nebo nižší, (ii) Ο4-Οθ alkylen nebo oxy C4-C6 akylenové úseky, nebo jejich směsi, (iii) poly(vinylester)ové úseky, zvláště polyvinylacetát, se stupněm polymerizace nejméně 2, nebo (iv) C1-C4 alkylétery nebo C4 hydroxyalkyléterové substituenty nebo jejich směsi, kde dané substituenty jsou přítomné ve formě C1-C4 alkyléterů nebo C4 hydroxyalkylcelulózových derivátů nebo jejich směsí a kde jsou tyto celulózové deriváty amfifilické, čím mají dostatečný počet C1-C4 alkyléterových a/nebo C4 hydroxyalkyléterových jednotek, které se mohou ukládat na polyesterové syntetické vláknité povrchy a udržovat dostatečnou hladinu hydroxylů, navázaných na tyto povrchy a tím zvyšovat povrchovou hydrofilicitu vláken. Je také možné využít látky, které jsou kombinací (a)a(b).

Obvykle polyoxyetylenové úseky podle varianty (a) (i) mají stupeň polymerizace 200, ačkoliv je možná i vyšší hladina polymerizace, s s výhodou 3 až 150, výhodněji 6 až 100. λ/hodné oxy C4-C6 alkylenhodrofobní úseky obsahují koncové části polymerních látek odstraňujících nečistoty, jako např. MOsSíd^nOCHgCH^O-, kde M je sodík a n je celé číslo v rozsahu 4 až 6, jak je uvedeno v U.S. Patent 4 721 580, 26.1. 1988, Gosselink.

Polymerní látky odstraňující nečistoty vhodné pro předložený vynález také obsahují celulózové deriváty, jako např. celulózové polymery, kopolymerické bloky etylentereftalátu nebo propylentereftalátu s polyetylenoxidem nebo polypropylenoxidem tereftalátu apod. Tyto látky jsou komerčně dostupné a obsahují hydroxyétery celulózy jako např. METHOCEL (Dow). Látky odstraňující nečistoty na celulózové bázi vhodné pro použití podle předloženého vynálezu jsou voleny ze skupin obsahující Ci'C4 alkyl a C4 hydroxyalkylcelulózy, viz U.S. Patent 4 000 093, 28.12.1976, Nicol a spol.

Látky odstraňující nečistoty charakterizované přítomností poly(vinylester) hydrofobních úseků obsahují vpravené kopolymery poly(vinylesteru), např. CpCe vinyl esterů, s výhodu poly(vinylacetátu) vpraveného do polyalkylenoxidové kostry, jako např. polyetylenoxidové kostry. Viz European Patent Application 0

219 048, 22.4. 1987, Kud a spol. Mezi komerčně dostupné látky tohoto typu patří materiály typu SOKALAN, např. SOKALAN HP-22 (BASF, Německo).

Dalším typem vhodné látky pro odstraňování nečistot je kopolymer, který obsahuje náhodný blok etylentereftallátu a polyetylenoxidu (PEO) tereftalátu. Molekulová hmotnost této polymerní látky je v rozsahu 25 000 až 55 000. Viz U.S. Patent 3 959 230, Hays, 25.5. 1976 a U.S. Patent 3 893 929, Basadur, 8.7. 1975.

Dalším vhodných typem je polyester s opakujícími se jednotkami etylentereftalátu, který obsahuje 10% až 15% hmotnostních etyleentereftalátových jednotek společně s 80% až 90% hmotnostních polyetylentereftalátových jednotek, odvozených od polyetylenglykolu s průměrnou molekulovou hmotností 300 až 5000. Příklady těchto polymerů jsou komerčně / dostupné materiály ZELCON 5126 (Dupon) a MILEASE (ICI). Viz také U.S. Patent 4 702 857, 27.10. 1987, Gosselink.

Další vhodnou látkou pro odstraňování nečistot je sulfonovaný produkt lineárního oligomerického esteru, skládající se z oligomerické esterové kostry tereftalátových a oxyalkylenoxy- opakujících se jednotek a koncových skupin, kovalentně navázaných na kostru. Tyto látky jsou popsány v U.S. Patent 4 968 451, 6.11. 1990, J.J. Scheibel, E.P. Gosselink. Další vhodnou látkou jsou tereftalátové polyestery podle U.S. Patent 4 711 730, 8.12. 1987, Gosselink a spol., anionické oligomerické estery podle U.S. Patent 4 721 580, 26.1. 1988, Gosselink a spol., a bloky polyesterových oligomerických složek podle U.S. Patent 4 702 857, 27.10.1987, Gosselink.

λ/hodnými polymemími látkami odstraňujími nečistoty jsou látky odstraňující nečistoty podle U.S. Patent 4 877 896, 31.10. 1989, Maldonado aspol., který předkládá anionické, zvláště sulfoarylové, tereftalátové estery.

Další vhodnou skupinou látek je oligomer s opakujícími se jednotkami tereftalových jednotek, sulfoisotereftalových jednotek, oxyetylenoxy- a oxy-1,2propylenových jednotek. Opakující se jednotky tvoří kostru oligomeru a jsou obvykle ukončeny modifikovanou isethionátovou skupinou. Zvláště vhodné látky tohoto typu obsahují jednu sulfoisoftalátovou jednotku, 5 tereftalátových jednotek, oxyetylenoxy- a oxy-l,2-propylenoxy- jednotky v poměru 1,7 až 1,8 a dvě koncové jednotky 2-(2-hydroxyetoxy)-etansulfonátu sodného. Dané látky také obsahují

0,5% až 20% hmotnostních oligomeru stabilizačního prostředku, redukujího krystalizaci, s výhodou ze skupiny xylensulfonátů, kumensulfonátů, toluensulfonátů a jejich směsí.

Pokud jsou použity, pak obecně látky odstraňující nečistoty tvoří 0,01% až 10% hmotnostních detergentního prostředku podle předloženého vynálezu, obvykle 0,1% až 5%, s výhodou 0,2% až 3,0% hmotnostních.

Látky zabraňující uvolňováni barev - Prostředky podle předloženého vynálezu také obsahují jednu nebo více látek účinných v procesu zabraňování uvolňování barev z tkanin v průběhu čistícího procesu. Obecně tyto látky obsahují polyvinylpyrrolidonové polymery, polyamin N-oxydové polymery, kopolymery Nvinylpyrrolidonu a N-vinylimidazolu, ftalokyaniny manganaté, peroxidázy a jejich směsi. Pokud jsou použity, tvoří obvykle 0,01% až 10% hmotnostních prostředku,s výhodou 0,01% až 5%, výhodněji 0,05% až 2% hmotnostních.

N-oxidové polymery vhodné pro prostředky podle předloženého vynálezu obsahují jednotky s následujícím obecným vzorcem R-A_x-P, kde P je polymerizovatelná jednotka, ke které může být připojena N-0 skupina nebo N-O skupina může být částí polymerizovatelné jednotky nebo N-O skupina může být připojena k oboum typům jednotek, A je jedna z následujích struktur:-NC(O)-, -C(O)O-, -S-, -O-, -N=, x je 0 nebo 1 a R je alifatická, etoxyalifatická, aromatická, heterocyklická nebo alicyklická skupina nebo jejich kombinace, na které může být připojen dusík ze skupiny N-O nebo kde N-O skupina je částí těchto skupin. Vhodnými N-oxidy jsou látky, kde R je heterocyklická skupina, jako např, pyridin, pyrrol, imidazol, pyrrolidon, piperidin a jejich deriváty.

N-O skupina může být reprezentována následujícími obecnými strukturami: θ θ =N—(Ri)x (Rak kde Rj, R2 a R3 jsou alifatické, aromatické, heterocyklické nebo alicyklické skupiny nebo jejich kombinace, x, y a z jsou 0 nebo 1, a dusík ze skupiny N-O může být připojen na část jakékoliv z dříve uvedných skupin. Aminooxidová jednotka polyainových N-oxidů má pKa<10, s výhodou pKa<7, výhodněji pKa<6.

Lze použít jakoukoliv polymerní kostru, pokud aminooxidový polymer je ve vodě rozpustný a má schopnosti zabraňovat úniku barviv z tkaniny. Příklady vhodných polymerních koster jsou polyvinyly, polyalkyleny, polyestery, polyétery, polyamidy, polyimidy, polyakryláty a jejich směsi. Tyto polymery obsahují jednotlivě nebo v blocích kopolymery, kde jedením z typů monomerů je amino Noxid a dalším typem monomeru je N-oxid. Amino-N-oxidové polymery mají obvykle poměr aminu k amino-N-oxidu 10:1 až 1:1000000. Množství aminooxidových skupin přítomných v polyaminooxidovém polymeru se může různit podle příslušné kopolymerizace nebo podle stupně N-oxidace. Polyaminové oxidy mohou být získány téměř v jakémkoliv stupni polymerizace. Obvykle je molekulová hmotnost v rozmezí 500 až 1 000 000, s výhodou 1 000 až 500 000, nejvýhodněji 5 000 až 100 000. Tato vhodná třída materiálů může být označována jako „PVNO“.

Nejvhodnějším polyamin-N-oxidem pro detergentní prostředky podle předloženého vynálezu je poly(4-vinylpyridin-N-oxid), který má průměrnou molekulovou hmotnost 50 000 a poměr amin:amin-N-oxid 1:4.

Kopolymery N-vinylpyrrolidonu a N-vinylimidazolu (označované jako třída „PVPVI“) jsou také vhodné pro použití podle předloženého vynálezu. Výhodně mají PVPVI průměrnou molekulovou hmotnost 5 000 až 1 000 000, výhodněji 5 000 až 200 000, nej výhodněji 10 000 až 20 000. (Rozsah průměrných molekulových hmotností je určet podle Barthe a spol., Chemical Analysis, Vol. 13. „Modern Methods of Polymer Characterization“). PVPVI kopolymery obvykle mají molární poměr N-vinylimidazolu a N-vinylpyrrolidonu 1:1 až 0,2:1, výhodněji 0,8:1 až 0,3:1, nejvýhodněji 0,6:1 až 0,4:1. Tyto kopolymery mohou být lineární nebo větvené.

Prostředky podle předloženého vynálezu také mohou využívat polyvinylpyrrolidon („PVP“) s průměrnou molekulovou hmotností 5 000 až 400 000, s výhodou 5 000 až 200 000, výhodněji 5 000 až 50 000. Použití PVP je známo, viz např. EP-A-262 897 a EP-A-256 696 (uvedené zde v odkazech). Prostředky obsahující PVP mohou dále obsahovat polyeiylenglykol („PEG“) s průměrnou molekulovou hmotností 500 až 100 000, s výhodou 1 000 až 10 000. S výhodou poměr PEG a PVP na ppm bázi dodávaných ve vodném roztoku je 2:1 až 50:1, výhodněji 3:1 až 10:1.

Detergentní prostředky podle předloženého vynálezu také mohou volitelně obsahovat 0,005% až 5% hmotnostních určitých typů hydrofilních optických zjasňovačů, které také působí proti uvolňování barviv z tkanin. Pokud jsou použity, obvykle tvoří 0,01% až 1% hmotnostních prostředku.

Hydrofilní optické zjasňovače vhodné pro předložený vynález mají obecný

kde Rj je voleno ze skupiny anilinových, N-2-bis-hydroxyetylových a NH-2hydroxyetylových zbytků, R2 je voleno ze skupiny N-2-bis-hydroxyetylových, N-2hydroxyetyl-N-metylaminových, morfilinových, aminových a chloridových zbytků, a M je sůl-tvorný kationt, jako např. sodný nebo draselný.

Pokud je v předcházejícím vzorci Rj anilinová skupina, R2 je N-2-bishydroxyetyl a M je kationt, např. sodný, daný zjasňovač je pak 4,4'-bis[(4-anilino6-(n-2-bis-hydroxyetyl )-s-triazin-2-yl )amino]-2,2 '-stilbenedisulfonová kyselina a disodná sůl. Tento konktrétní typ zjasňovače je komerčně prodáván pod obchodní značkou Tinopal-UNPA-GX (Ciba-Geigy Corporation. Tinopal-UNPA-GX je vhodným hydrofilním optickým zjasňovačem pro detergentní prostředky podle předloženého vynálezu.

Pokud je v předcházejícím vzorci R₃ anilinová skupina, R2 je N-2hydroxyetyl-N-2-metylamin a M je kationt, např. sodný, daný zjasňovač je pak disodná sůl 4,4'-bis[(4-anilino-6-(N-2-hydroxyetyl-N-metylamino)-s-triazin-2yl)amino]2,2'-stilbenedisulfonové kyseliny. Tento konkrétní zjasňovač je komerčně prodáván pod obchodní značkou Tinopal 5BM-GX (Ciba-Geigy Corporation).

Pokud je v předcházejícím vzorci Ri anilinová skupina, R^ je morfilinová skupina a M je kationt, např. sodný, daný zjasňovač je pak sodná sůl 4,4'-bis[(4anilino-6-morfilino-s-triazin-2-yl )amino]2,2 '-stilbenedisulfonové kyseliny. Tento konkrétní zjasňovač je komerčně prodáván pod obchodní značkou Tinopal AMSGX (Ciba-Geigy Corporation).

Specifické druhy optických zjasňovačů, zvolených pro použití podle předloženého vynálezu, vykazují velmi dobrý účinek v zabránění uvolňování barviv, pokud jsou použity v kombinaci s vybranými polymerními látkami zabraňujícími uvolňování barviv , které byly popsány výše. Kombinace takovýchto vybraných materiálů (jako např. PVNO a/nebo PVPVI) s vybranými optickými zjasňovačemi (např. Tinopal UNPA-GX, Tinopal 5BM-GX a/nebo Tinopal AMSGX) zajišťuje podstatně vyšší inhibici uvolňování barviv ve vodném pracím roztoku, než jaké jsou schopné dosáhnout tyto dvě složky detergentního prostředku samotné. Předpokládá se, že tyto zjasňovače pracují tímto způsobem, neboť mají vysokou afinitu ke tkaninám v pracím roztoku a proto se na tyto tkaniny relativně rychle ukládají. Míra, do jaké se zjasňovače ukládají na tkaniny v pracím roztoku, může být definována jako parametr nazývaný „vyčerpávající koeficient“. Vyčerpávající koeficient je obecně poměr a) zjasňovačů uložených na tkaninách a b) počáteční koncentrace zjasňovačů v pracím roztoku. V podmínkách podle předloženého vynálezu jsou pro inhibici uvolňování barvin nejvhodnější zjasňovače s relativně vysokým vyčepávajícím koeficientem.

Zjasňovače - Bude pochopitelně oceněno, pokud další konvenční typy optických zjasňovačů budou moci být volitelně použity v prostředcích podle předloženého vynálezu pro zajištění konvenčního zjasňovacího účinku, spíše než pro jejich inhibiční efekt vůči uvolňování barviv z tkanin. Toto použití je konvenční a dobře známé pro detergentní prostředky. Jakékoliv optické zjasňovače nebo jiné typy zjasňovacích nebo bělících látek mohou být použity v detergentních prostředcích podle předloženého vynálezu v rozsahu hodnot 0,05% až 1,2% hmotnostních. Komerčně dostupné optické zjasňovače, které mohou být vhodné pro předložený vynález, moohou být rozděleny do podskupin, mezi které patří deriváty stibenenu, pyrazolinu, kumarinu, karboxylových kyselin, methikyaninů, dibenzothifene-5,5dioxidů, azolů, 5- a 6-členných heterocyklů a dalších rozmanitých sloučenin. Příklady takovýchto zjasňovačů jsou uvedeny v „The production a Application of Fluorescent Brightening Agents“, M. Zahradník, publik. John Wiley & Sons, New York (1982).

Specifické příklady optických zjasňovačů, vhodných pro použití podle předloženého vynálezu, jsou uvedeny v U.S. Patent 4 790 856, Wixon, 13.12. 1988. Tyto zjasňovače patří do skupiny zjasňovačů série PHORWHITE (Verona). Mezi další zjasňovače, uvedené v odkazech, patří: Tinopal UNPA, Tinopal CBS a Tinopal 5BM (Ciba-Geigy), Artic White CC a Artic White CWD (Hilton-Davis, Itálie), 2-(4-stryl-fenyl)-2H-naftol[l,2-d]triazoly, 4,4'-bis-(l,2,3-triazol-2-yl)-stilbeny, 4,4'-bis(stryl)bisfenyly a aminokumariny. Jako konkrétní příklady těchto optických zjasňovačů lze uvést 4-metyl-7-dietyl-aminokumarin, l,2-bis(venzimidazol-2-yl)etylen, 1,3-difenyl-frazoliny, 2,5-bis(benzoxazol-2-yl)thiofen, 2stryl-nafto-[l,2-d]oxazol a 2-(stilben-4-yl)-2H-nafto-[l,2-d]triazol. Viz také U.S.Patent 3 646 015, 29.2. 1972, Hamilton. Vhodnějšími zjasňovači jsou v tomto případě anionické zjasňovače.

Příklady provedení vynálezu

Následující příklady ilustrují výhody dosažené při praktickém použití prostředků podle předloženého vynálezu.

Bělící účinek

I. Byla srovnávána bělost terylenových a bavlněných tkanin po několikonásohném praní. Prací roztoky se skládaly: A) roztok ftalokyaninsulfonátu zinku v 0,5 ppm koncentraci, B) roztok ftalokyaninsulfonátu zinku v koncentraci 0,5 ppm s přídavkem 40 ppm pentasodné soli dietylentriaminpentacetátu (DTPA) a C) roztok ftalokyaninsulfonátu zinku v koncentraci 0,5 ppm s přídavkem 80 ppm pentasodné soli dietylentriaminpentaacetátu (DTPA).

Postup: Vzorky bílých terylenových a bavlněných tkanin (tři vnitřní a dvě vnější srovnávání) se namočí na dobu 30 minut a pak 15 minut jemně promíchávají. Tkaniny se pak vymáchají a suší na přirozeném světle na zastíněném místě. Měření bělosti: Terylenové a bavlněné tkaniny se porovnávají za použití (a) expertního panelu s třemi stupni vizuálního gradientu podle Panel Score Unit (PSU) měřítka, (b) měření rozdílu v L hodnotě podle ColorQuest Colorimeter (HunterLab) a c) měření rozdílu v indexu bělosti (WI, ASTM E313).

Výsledky naznačují, že přídavek DTPA k pracímu roztoku, obsahujícímu ZPS, významně zvyšuje bělicí účinnost, jak ukazují rozdíly v údajích získaných v Panel Score Unit, L a WI.

Výsledky.

Složení pracího roztoku

	A	B
ZPS	0,50	0,50
DTPA	0,00	40,00

C

0,50

80,00

Bělost měřená srovnávacími panely

	PSU
Testovaný roztok	B	C
Kontrolní roztok	A	A
Bavlna:
První prací cyklus	l,00s	0,66s
Čtvrtý prací cyklus	l,33s	l,89s
Pátý prací cyklus	l,55s	l,50s

s: znamená významné rozdíly oproti kontrole

Tervlen:
První prací cyklus	l,56s	l,22s
Čtvrtý prací cyklus	2,22s	2,22s
Pátý prací cyklus	2,44s	2,78s

s: znamená významné rozdíly oproti kontrole Bělost měřená hodnotou rozdílu L

BsyÍBS:

LÍBHXA) UC)-L(A)

První prací cyklus	0,39	0,31
Čtvrtý prací cyklus	0,46	0,35
Terylen:
	L(B)-UA)	UC)-L(A)
První prací cyklus	1,22	0,42

Čtvrtý prací cyklus 1,20 1,33

Hodnota L představuje barevnou varianci v rozmezí černé (0) až po bílou (100). Kladná hodnota rozdílu L (B-A) znamená, že B je bělejší než A.

Bělost měřená jako rozdíl WI

Bavlna:

	WI(B)-WKA)	WI(C)-WKA)
První prací cyklus	2,71	2,66
Čtvrtý prací cyklus	2,85	2,30
Tervlen:	WI(B)-WI(A)	WI(C)-WKA)
První prací cyklus	6,61	6,67
Čtvrtý prací cyklus	7,03	8,51

Kladná hodnota rozdílu WI(B-A) znamená, že B je bělejší než A.

II. Terylenové tkaniny jsou prány v 2000 ppm detergentních roztocích, které obsahují : (A) 0,5 ppm ftalokyaninsulfonátu zinku (ZPS). (B) 50 ppm pentasodné soli dietylentriaminu pentaacetátu (DTPA) a C) 0,5 ppm ftalokyaninsulfonátu zinku (ZPS) a 50 ppm pentasodné soli dietylentriaminu pentaacetátu (DTPA). Postup: Vzorky terylenových tkanin byly namočeny po dobu 30 minut v odpovídajících roztocích a poté jemně promíchávány po dobu 15 minut. Tkaniny jsou propláchnuty a sušeny na přirozeném světle na zastíněném místě.

Měření bělosti: Terylenové tkaniny se porovnávají za použití (a) expertního panelu s třemi stupni vizuálního gradientu podle Panel Score Unit (PSU) měřítka, (b) měření rozdílu v L hodnotě podle ColorQuest Colorimeter (HunterLab) a c) měření rozdílu v indexu bělosti (WI, ASTM E313).

Výsledky naznačují, že přídavek DTPA k pracímu roztoku, obsahujícímu ZPS, významně zvyšuje bělicí účinnost, jak ukazují rozdíly v údajích získaných v Panel Score Unit, L a WI.

Výsledky:

Složení pracího roztoku(ppm)

ABC Detergent 1200 1200 1200

ZPS	0,50	0,00
DTPA	0,00	50,00

0,50

50,00

Bělost měřená srovnávacími panely

Testovaný roztok	B	PSU C
Kontrolní roztok	A	A
První prací cyklus	0,44	2,lis
Třetí prací cyklus	-0,50	2,00s

s: znamená významné rozdíly oproti kontrole

Bělost měřená hodnotou rozdílu L

LÍA) LÍB) L(C)

Počáteční bělost 91,00 91,00 90,35

LíBkUA) LÍGLLÍA)

První prací cyklus 0,87 0,66

Třetí prací cyklus 0,33 0,52

Hodnota L představuje barevnou varianci v rozmezí černé (0) až po bílou (100). Kladná hodnota rozdílu L (B-A) znamená, že B je bělejší než A.

Bělost měřená jako rozdíl WI

LW

Počáteční bělost 90,86

MBhffilíA)

První prací cyklus 1,97

Třetí prací cyklus 1,32

LÍB) LÍC)

90,91 89,72

WI(C)-WIÍA)

1,87

1,17

Kladná hodnota rozdílu WI(B-A) znamená, že B je bělejší než A.

Schopnost odstranění nečistot

Pro odhadnutí účinku chelatačních fotobělidel byly podrobeny pracímu procesu znečištěné látky, které byly prány v 2000 ppm detergentním roztoku, který obsahoval: (A) kontrolní roztok - žádné ZPS, žádné DTPA, (B) 0,5 ppm ftalokyaninsulfonátu zinku, C) 50 ppm pentasodné soli dietylentriaminpentaacetátu (DTPA) a (D) 0,5 ppm ftalokyaninsulfonátu zinku a 50 ppm pentasodné soli dietylentriaminpentaacetátu (DTPA).

Postup: Vzorky znečištěných látek (tři vnitřní a dvě vnější srovnání) byly namočeny po dobu 30 minut v odpovídajících roztocích a poté jemně promíchávány po dobu 15 minut. Tkaniny byly propláchnuty a sušeny na přirozeném světle na zastíněném místě.

Měření čistoty: Vzorky látek se porovnávají za použití (a) expertního panelu s třena! stupni vizuálního gradientu podle Panel Score Unit (PSU) měřítka, (b) měření rozdílu v L hodnotě podle ColorQuest Colorimeter (HunterLab) a c) měření rozdílu v indexu bělosti (WI, ASTM E313).

Výsledky naznačují, že přídavek DTPA k pracímu roztoku, obsahujícímu ZPS, významně zvyšuje účinnost na odstranění nečistot, jak ukazují rozdíly v údajích získaných v Panel Score Unit, L a WI.

Výsledky:

Složení pracího roztoku (ppm)

	A	B	£	D
Detergent	1200	1200	1200	1200
ZPS	0,00	0,50	0,00	0,50
DTPA	0,00	0,00	50,00	50,00

Čištění měřené srovnávacími panely

ESU

Testovaný roztok	B	C	D
Kontrolní roztok	A	A	A
První prací cyklus	0,33	0,22	l,07s
s: znamená významné rozdíly oproti kontrole

Čištění měřené jako rozdíl WI

	LÍA)	LÍB)	L£C)	LÍD)
Počáteční čistota	49,87	50,12	50,86	50,77
První prací cyklus	71,08	71,35	70,92	73,91
rozdíl	21,20	21,23	20,06	23,14

Větší hodnota WI znamená bělejší tkaninu.

Odstranění skvrn

Účinek chelatačních bělicích systémů ve srovnání s chelatačními prostředky, bělícími prostředky a prostředky, které neobsahují ani chelatační, ani bělicí složky, na odstraňování skvrn od kávy byl testován v 2000 ppm detergentním roztoku, který obsahoval: (A) žádné přídavné složky, (B) 0,5 ppm ftalokyaninsulfonátu zinku, C) 50 ppm pentasodné soli dietylentriaminpentaacetátu (DTPA) a (D) 0,5 ppm ftalokyaninsulfonátu zinku a 50 ppm pentasodné soli dietylentriaminpentaacetátu (DTPA).

Postup: Vzorky tkanin se skvrnami od kávy byly namočeny po dobu 30 minut v odpovídajících roztocích a poté jemně promíchávány po dobu 15 minut. Tkaniny jsou propláchnuty a sušeny na přirozeném světle na zastíněném místě.

Měřeni stupně vyčištěni: Vzorky látek se porovnávají za použití (a) expertního panelu s třemi stupni vizuálního gradientu podle Panel Score Unit (PSU) měřítka.

Výsledky naznačují, že kombinace DTPA-ZPS poskytuje výrazně lepší účinek na odstranění skvrn ve srovnání s prostředky, které obsahují pouze ZPS, nebo pouze DTPA, jak ukazují rozdíly v údajích získaných v Panel Score Unit, L a WI.

Výsledky:

	Δ	Složení pracího prostředku	D
B	C
Detergent	1200	1200	1200	1200
ZPS	0,00	0,50	0,00	0,50
DTPA	0,00	0,00	50,00	50,00

Odstranění skvrn - měřeno podle expertního panelu

PSU

Testovaný roztok Kontrolní roztok První prací cyklus

B

A

0,59

C

A

0,88

D

A l,25s s: znamená významné rozdíly oproti kontrole

Analytické výsledky

Tvorba komplexu fotobělidla a chelatačního činidla (ftalokyanin sulfonát(ZPS)/pentasodná sůl dietylentriamin pentaacetátu (DTPA)) v roztoku je potvrzena zvýšením charakteristické absorbance ZPS při 668 nm po přidání chelatačního činidla. Tento fakt také naznačuje, že ZPS/DTPA komplex má nižší aktivační energii na molekulu ve srovnání se ZPS samotným.

Postup: Byly měřeny absorbance roztoků 0,25 ppm, 0,50 ppm a 1,00 ppm ftalokyanin sulfonátu zinku. Alikvot DTPA byl přidán do výsledné koncentrace 10, 20, 50, 100 a 250 ppm. Absorbance je měřena pro každý vzorek po dosažení

rovnovážného	stavu. Byla	použita aparatura	UV/VIS Diodě Array
spektrofotometr, model HP 8452A. Získané výsledky jsou uvedeny v následující
tabulce: ppm ZPS	Dom DTPA	absorbance	rozdíl vs.
	100	(při 668 nm) 0,0000	(0.00 irom DTPA)
0,25	0	0,0393	—
0,25	10	0,043	0,0041
0,25	20	0,0438	0,0045
0,25	50	0,0515	0,0122
0,25	100	0,0562	0,0169
0,25	250	0,0661	0,0268
.—	100	0,0000	....
0,50	0	0,0841	—
0,50	10	0,0916	0,0075

0,50	20	0,0937	0,0096
0,50	50	0,0894	0,0053
0,50	100	0,0882	0,0041
0,50	250	0,0988	0,0147
—	100	0,0000	—
1,00	0	0,1225	—
1,00	10	0,1436	0,0211
1,00	20	0,1462	0,0237
1,00	50	0,1468	0,0243
1,00	100	0,1510	0,0285
1,00	250	0,2192	0,0967

Čisticí prostředky podle předloženého vynálezu mohou být ve formě granulí, tekutin, mýdel a podobně, a obvykle při použití dosahují pH v rozmezí 9 až 11. K prostředkům mohou být přidávány další nosičové látky, jako např. sulfát sodný, voda, směs voda-etanol, uhličitan sodný apod. Granulované prostředky mohou být vyráběny aglomeračními nebo nástřikovými sušícími metodami, podle známých technik, aby bylo možné dosáhnout hustoty v rozmezí 350 až 950 g/1. Mýdla mohou být vyráběny podle konvenčních extrusních metod. Komplexy chelatačních činidel a fotobělidel mohou být vytvořeny předem. Prostředky dále mohou obsahovat parfemované látky, baktericidní látky apod. V následující tabulce jsou uvedeny některé příklady prostředků podle předloženého vynálezu:

Složka % hmotn. % hmotn.

	Δ	E	C	D
LAS sodný	15	30	20	25
NEODOL	1	1	1	1
Alkyldimetyl
amoniumchlorid	0,5	1	0,5	0,7
Tripolyfosfát sodný	15	35	22	28
Uhličitan sodný	10	10	15	15

SOKALAN	2	2	2	2
Karboxymetylcelulóza	1	1	1	1
Tinopal CBS-X	0,1	0,1	0,1	0,1
Látka uvolňující
nečistoty *	0,2	0,2	0,2	0,2
Savinase 6.0T	0,3	0,6	0,5	0,6
BAN 300T	0,2	0,5	0,5	0,6
Lipolase 100T	0,1	0,2	0,2	0,3
CAREZYME 5T	0,1	0,2	0,2	0,3
Perborát sodný	—	—	3,0	5,0
NOBS	—	—	2,0	3,0
DTPA	0,4	1,5	2,0	3,0
ZPS	0,005	0,010	0,008	0,01
Zvlhčovadlo + sulfát sodný
+ parfém + další rozmanité složky

* oligomery tereftalóvých jednotek (T), sulfoisoftalových jednotek (SI), oxyetylenoxy- jednotek a oxy-l,2-propylenových jednotek (E/P) s pokrytou koncovou částí, tvořící kostru oligomeru a obvykle modifikovány isethionatovou koncovou čepičkou (CAP). Obvykle látka uvolňující nečistoty obsahuje na jeden mol 1 jednotku SI, 5 T jednotek, 5 E/P jednotek v poměru 1,7 až 1,8 a dvě CAP jednotky 2-(2-hydroxyetoxy)-etansulfonátu sodného. Látka uvolňující nečistoty může být homogenizována v oligomeru do poměru 0,5% až 20% hmotnostních oligomeru, s přídavkem stabilizační látky redukující tvorbu krystalů (obvykle xylen sulfonát, kumen sulfonát, toluen sulfonát a jejich směsi).

Tkaniny se perou za použití výše uvedených prostředků v koncentraci 10 ppm až 10 000 ppm. Látky jsou sušeny na světle, s výhodou na přímém slunečním světle, aby bylo dosaženo zlepšeného fotobělícího účinku.

Průmyslová využitelnost

Předkládaný vynález popisuje bělící prostředky, obsahující fotobělidla a chelatační činidla, vhodná pro zlepšení fotobělící aktivity v jinak běžných fotobělících nebo pracích procesech.

Claims (10)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Bělící prostředek obsahující fotobělidlo a chelatační činidlo, vyznačující se tím, že

   a) fotobělidlo je přítomno v koncentraci 0,0005% až 0,15% hmotnostních a

   b) chelatační činidlo je přítomno v koncentraci 0,2% až 10,0% hmotnostních.
2. 2. Prostředek podle nároku 1 vyznačující se tím, že fotobělidlo má ftalokyaninovou složku, s výhodou ftalokyaniny zinku a hliníku a také s výhodou sulfonované ftalokyaniny.
3. 3. Prostředek podle nároku 1 nebo 2 vyznačující se tím, že chelatační činidlo je voleno ze skupiny dietylentriamin pentaacetátů, dietylendiamin tetraacetátů, dietylentriamin penta(metylenfosfonátů), etylendiamin tetra(metylenfosfonátů), etylendiamin disukcinátů a jejich směsí.
4. 4. Prostředek pro praní tkanin se zlepšeným fotobělícím účinkem vyznačující se tím, že obsahuje :

   a) 0,0005% až 0,015% hmotnostních fotobělidla,

   b) 0,2% až 10% hmotnostních chelatačního činidla,

   c) nejméně 1% hmotnostní detersivní povrchově aktivní látky a

   d) balanční složku daného prostředku, obsahující přídavné detersivní látky a nosiče.
5. 5. Prostředek podle nároku 4 vyznačující se tím, že fotobělidlo má ftalokyaninovou složku, s výhodou volenou ze skupiny ftalokyaninů zinku a hliníku, také s výhodou sulfonovaný ftalokyanin.
6. 6. Prostředek podle nároku 4 nebo 5 vyznačující se tím, že chelatační činidlo je voleno ze skupiny dietylentriamin pentaacetátů, dietylendiamin tetraacetátů, dietylentriamin penta(metylenfosfonátů), etylendiamin tetra(metylenfosfonátů), etylendiamin disukcinátů a jejich směsí.
7. 7. Způsob umožňující zvýšení fotobělicí aktivity v jinak konvenčních bělicích nebo pracích procesech vyznačující se tím, že se skládá z řízeného bělícího nebo pracího procesu ve vodní lázni, s výhradou že:

   a) fotobělidlo je přítomné ve vodní lázni v koncentraci v rozsahu 0,02 ppm až 2,0 ppm a

   b) chelatační činidlo je přítomné ve vodné lázni v koncentraci v rozsahu 2 ppm až 400 ppm.
8. 8. Způsob podle nároku 7 vyznačující se tím, že fotobělidlo má ftalokyaninovou složku, s výhodou volenou ze skupiny ftalokyaninů zinku a hliníku, také s výhodou sulfonovaný ftalokyanin.
9. 9. Způsob podle nároku 7 nebo 8 v y z n a č u j í c í se t í m, že chelatační činidlo je voleno ze skupiny dietylentriamin pentaacetátů, dietylendiamin tetraacetátů, dietylentriamin penta(metylenfosfonátů), etylendiamin tetra(metylenfosfonátů), etylendiamin disukcinátů a jejich směsí.
10. 10. Komplex fotobělidlo/chelatační činidlo vyznačující se tím, že obsahuje:

    a) sulfonovaný ftalokyanin zinku nebo hliníku a

    b) chelatační činidlo v molárním poměru (a): (b) v rozsahu 1:10 až 1:2000.