CS221847B2

CS221847B2 - Method of making the ethaloamine derivatives

Info

Publication number: CS221847B2
Application number: CS821715A
Authority: CS
Inventors: Otto A T Olsson; Leif A Svensson; Kjell I L Wetterlin
Original assignee: Draco Ab
Priority date: 1980-07-09
Filing date: 1981-07-08
Publication date: 1983-04-29
Also published as: ES8304532A1; YU86683A; PL128517B1; EP0046144B1; NZ197627A; PT73335B; KR830006178A; DK300681A; YU86583A; PL232109A1; EP0046144A1; NO150153B; SU1205758A3; SU1128831A3; ES512921A0; MY8700201A; ES8300675A1; PL235909A1; NO151962B; SG65684G

Description

(54) Způsob výroby ethanolaminových derivátů

Tento vynález se týká nových sloučenin s terapeutickým účinkem, způsobu jejich výroby, chemických meziproduktů a jejich výroby, farmaceutických prostředků, které je obsahují a léčiv, ve kterých ae používá těchto sloučenin. Sloučeniny podle vynálezu zvláště mají bronchospasmolytický účinek a jsou účinné k ošetřování reversibilních plícních chorob různého původu, zvláště astmatických stavů. Sloučeniny mají prodloužené trvání terapeutického účinku a snížený stupeň vedlejších účinků, zvláště snížený stimulační účinek na srdce. Sloučeniny také mají podstatný bronchodilatační účinek.

Je žádoucí nalézt bronchodilatační prostředky, které mají delší trvání účinku, ve srovnání s látkami dostupnými na trhu. Sloučenina známá pod triviálním názvem terbutalin vzorce

je jedna z nyní výhodných bronchodilatačních drog s dlouhodobými účinky, která je na trhu a která je mimo jiné popsaná v US patentu č. 4 011 258. Tato sloučenina má trvání terapeutického účinku asi 6 až 8 hodin. Trvání účinku je potvrzeno dlouholetými klinickými zkušenostmi a může být stanoveno na základě zjištění, že je zapotřebí sérové koncentrace alespoň asi 2 ng/ml terbutalinu k dosažení požadovaného terapeutického účinku (Hornblad a kol., Europ. J. Clin. Pharmacol. 10 9-18 /1976/).

22(847

Jiné komerčně dostupná sloučenina s dlouhodobým bronchoapasrnolyticlým účinkem, salbutamol vzorce

vykazuje trváni bnnchospasmooytického účinku, které je zhruba rovno trváni účinku terbutalinu.

Pokusy jak získat brlnc0o8paasolyУicky účinné sloučeniny s dlouhodobým účinkem jsou uvedeny v literatuře. Zolss v Sci. Pharm. 32 (1964) 2 76-92 uvádí mimo jiné určité deriváty esterů ethanolaminu. Minatiya v The Jirnrnal if HuMrmaaology and Expei-doeni^l Therappuuicc sv. 206 3, 515-527, popisuje faroakologické vlastnosti sloučeniny známé jako ЬИИ^го!

vzorce

U biiulttrllu, který také je popsán v belgickém patentu č. 748 178 se přikázali, že má trvání účinku porovnatelné s salbur-mllem.

Problém, který je předmětem prílomného vynálezu, je nalézt orálně účinní bronchispasoolytické prostředky, které moří klinicky vhodné trváni účinku alespoň 12 ОсИп.

Tento vynález posiluje nové sloučeniny, které odj brlncho5pa8solyУioký účinek při orálním, podání a oaaí účinek trvající až 12 hodin a více. Sloučeniny podle vynálezu, mono- nebo diestery terbutalinu, také vykazují nižší stupen nežádoucích kardiovaskulárních bočních účinků a oeaí ^€^u^Í^:í chrmotnpní a iěitriprií účinek než terbutalin. Sliu.če.ěiAy také vykazzuí podstatný brincholilatačni účinek.

Tenti ’vynález se týká způsobu výroby sloučenin, faroaceuuické soOěi sloučeniny jaki účiraé složky a poouití sloučenin pro terapeutické účely, zvláště poouití k dosažení brincholílatace u savců včetně člověka. Krom.ě tihi se vynález týká ροι^ΐν! sloučenin pro dosažení uvolnění dělohy ženy a frroaccuUiickýoh prostředků li£>t^ao.jϊoíoO tlouUh^Á·л;...v· podle vynálezu v kornOinaci s obvykle používanými brlnchoOilaiačníoí prostředky, jaki jsou podrobněěi dále popsány.

Vynález se týká nových sloučenin ibecnéhi /zir· I

rV'

V.

OH i

Ch -^и.-пн·· · -ň kd

R znamená skupinu vybranou ze siubo?u zahrnu jí íh·. -C(

2

R znamená atom vodíku nebo R ,

R představuje skupinu vybranou ze souboru zahrnujícího (a)

(b)

(c) ve kterých

R^ znamená skupinu vybranou ze souboru zahrnujícího (a) vodík a ,II (b) R -C- kde

R je přímá nebo rozvětvená alkylová skupina s 1 až 4 atomy uhlíku a

A'' znamená skupinu vybranou ze souboru zahrnujícího (r) vodík a (b) alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku, jakož i jejich optických antipodů a jejich terapeuticky přijatelných solí.

Sloučenina obecného vzorce I tak zahrnuje monoeatery, to jest sloučeniny, které obsahují jeden hydroxysubstituent v poloze 3 nebo 5 fenylového zbytku esterifikovaný a druhý hydroxysubstituent neesterifikovaný a diestery, to jest sloučeniny, které mají obě hydroxyskupiny v základní struktuře esterifikované.

2

Ilustrativními příklady zbytků R a R jsou tyto skupiny;

O

II

CH^CH₂CH₂-C-^O

О

II cCH₃O

I ³II

HC-C-O

I

CH3 n

ll

CH₃ ^(CH2^)3-C-°

сн₃ оо сн^-с-о-СНсн₃

СНзо

Iи сн₃-сн₂-с-о сн₃

CH ₃ O

I ³ II

CH₃-C---c-0(/

CH₃ o

... II >--c.

I 3 Oo

CH—

CH₃~ o

II ch₃ch—CH₂-CCH₃

h^U—θ_ сн₃

rativními příklady sloučenin podle vynálezu jsou tyto sloučeniny?

O

OH ch_ ch₂-nh-c(ch₃)₃

OH

I ch-ch₂-nh-c(ch₃)₃ δ

но

о он

Čh-ch₂-nh-c(ch₃)₃ но

о он

I ch-ch₂-nh-c(ch₃)₃

он

CH-CHjMH -с(сн₃)₃

О О сн₃сн₂сн₂-с-о-ч^-с-о _OH

Сн- CH₂-NH- C (СН₃)з СНзСН₂СН₂— С - о—с—о о о

ОН

C1H-CH2-NH- С(СНз)з

С

CH₂~NH ^— C(CH₃)₃

ch-ch₂-nh-c(ch₃)₃

CH₃CH₂CH^-O-

сн₃сн₂сн₂

он

I

CH-CH₂-WH-C(CH₃)₃

CH_a— CH—€Hn—c—o

I II сн₃ о

он

I ch-ch₂-nh-c(ch₃)₃

HO

OH

I

CH-CH2-NH-C(CH₃)₃

HO-CII

OH

I

CH-CH₂~NH-C(CH₃)₃

OH

I

CH—CHj—NH—C(CHj)₃ сн₃сн₂—о-со

OH

CH-OH₂-NH^-C(CH₃)₂

HO

он

CH-CH₂-NH-C(CH₃)₃

HO'

но он

ГУ1н-сн_гын-сн- ^рнг c-o^z

Μ о

Н°_ч он

ОСН-с^н^н-с<_с4>н₂

С-Ο^Ζ

II о

о о

о

II

221847-

CH-CHj-NH-CH сн₃-о-с

CH3-O-C

СНз ΐ

НС-О-С y-CH-CH₂-NH-CH он

ГЛ- CH-CH,-NH-CH

?^Н /^СН2\

CH-CHj-NH-CH CH2 ^сн₂/

II o

CHj-CH-CHg-C-O CH3 O

II

Г

CH-CHj-NH-CH СН, ^СН₂/ ²

О

НО

II о

О

НО.__ ОН

С'О^

^CH’>H₂

CH₂> ^H ^H)\_ °^{H CH3} CH

ЛУсн-сн^н-с^· ²ApH₂ \—/ ^ch₂^ cn⁽Cr^<>OOi⁰o o

CH₃

CH₃O

OH CH,

I l>cCH₂\

CH-CHyNH-C CH, ^~CH₂-^

^CH3 ?H CH3 ch-ch^nh-c^c^^cch, ^CH,^ ²

2G

НО

li о

СН-,

I ³

НС—о

I сн₃

Výhodnou skupinou ' sloučenin obecného vzorce I jsou:

1· sloučeniny, ve kterých R znamená skupinu

2. sloučeniny obecného vzorce II

(II) kdo ^r3 má výše uvedený význam.

3. Sloučeniny obecného vzorce III

OH

I

CH-CH2-NH-C(CH₃)₃ (III) kde ^r3 n^é výše uvedený výzium a

4.

sloučeniny obecného vzorce II a III, ·>

kde R^J znamená pivaloylovou skupinu.

Výhodná sloučenina podle vyn£Lezu je sloučenina vzorce IV

CH₃ O

CH₃-<C—C -0-^2^CH₃

CHo I ^{3 CH}3^—C— o

(IV)

CH3 o

II o

Protože sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu mají alespoň jeden as;ynetrický atom uhLÍku, vyrnáLez zahrnuje způsob výroby všech mořivých opticky aktivních forem a racemických sbÍsí sloučenin. Racemická směs se může rozštěpit obvyklými metodami, například pumooí tvorby sod a opticky aktivní kyselinou a potom frakční kryst^izací.

Vynález také zahrnuje solváty sloučenin obecného vzorce I, jako solváty s vodou, obsahuuící 1/2, 1 nebo 3 moly vody na mol sloučeniny obecného vzorce I, a s aLifaiicými alko holý, obalující 1 mol alkoholu na mol sloučeniny obecného vzorce I. V klinické praxi se sloučeniny podávají orálně, injekcemi nebo inhalačně ve formě farmaceutického prostředku obsedmUlcího účinnou složku ve formě půvotaí sloučeniny nebo popřípadě ve formě její farmaceuticky přijatelné soli, společně s farmaceuticky přitatlnýfa nosičem, který může tyt pevty, polopevný nebo je kapalným ředidlem nebo jako kapsle určená ke spollotnuí· Sloučeniny se mohou také pouHvat bez nosičového matteiVlu· Jako příklady farmaceutických prostředků se nohou jmenovat tablety, kapty, aerosol pro inhalace a podobně. Účinná složka obvykle obetOnuje mezi 0,05 a 99 nebo mezi 0,1 a 99 % hmoonootními prostředku, například mezi 0,5 a 20 % u prostředku určeného pro injekce a mezi 0,1 a 50 jí u prostředku určeného pro urálni poddání.

Nové sloučeniny podle vynálezu se mohou podávat ve formě soH s fyziologicky přijatelnými kyselinami. Vhodné pouužtelné kyseliny jsou například kyselina chlorovodíková, bromovodíková, sírová, lumiurové, citrónová, vinná, mcdeinová nebo jantarová.

Vynález se dále týká farmaceutických prostředků lbssahUϊcích jako účinnou složku alespoň jednu sloučeninu podle vynálezu společně s farmaceuticlýta nosičem. Takové prostředky mohou tyt určeny pro orální, bronchháání, rektální nebo parenterální podálí.

K výrobě farmaceutických prostředků ve formě dávkových jednotek pro orální poddán, obsahrnuících sloučeninu podle vynálezu ve formě volné báze nebo její farmaceuticky přijatelné soH, se účinná složka může míchat s pevným nosičem ve formě prášku, najrtíkltd s laktózou, sacharózou, sorbitolem, mcanltolem, Škrobem, jako bramborovým, obiliýfr nebo kukuřičrýfr škrobem nebo aitylopěktinem, deriváty celulózy nebo želatinou a také může obsahovat kluzné látky, jako hořečnatou nebo vápenatou sůl kyseliny stearové nebo vosk (Ctrbowac) nebo JL^i^V polletlléngllklllaé vosky a je slisován do formy tablet nebo jader dražé. Po^tuju-li se dražé, jádra se mohou potáhnout například koncentrovaným cukerným roztokem, který může obsahovat arabskou gumu, mastek a/nebo oxid'titaničitý nebo popřípadě lak rozpuštěný ve snadno těkavých organických rozpouštědlech nebo směsích organických rozpouštědel. Do těchto povlaků se mohou přidávat barviva.

Pro přípravu měkkých želainnových kappsí (uzavřených kappsí tvaru perly) obscahiuících želatinu a například glycerin nebo podobných uzavřených kappsí se účinná látka může míchat s voskem (Carbowaxem). Tvrdé želatinové kapsle mohou obsahovat grarnlát účinné látky s pevnými nossči v práSkové formě, jako je laktóza, sacřharóza, sor*bbtol, maanitol, škroby (například bramborový nebo obilný Škrob nebo ο^Ιι^Ι^^ , deriváty celulózy nebo želatina a mohou také obsahovat - hořečnatou sůl kyseliny stearové nebo kyselinu stearovou.

Dávkové jednotky pro rektální poouití mohou tyt ve formě čípků ^ρ^α^Ιοί^ účinnou látku ve smě8i s voskem (Carbowaxem) nebo jnými polyetylenglyklloаými vosty. Každá dávková jednotka s výhodou obsíUhuje 1 až 50 mg účinné složky.

Kapalné prostředky pro orální podávání mohou tyt ve formě - sirupů, nebo umAlí, například o^i^ct^hujíc^ch od asi 0,1 do 20 % hmolnootních účinné látky a také o^e^st^huí, je-li zapotřebí - takové pomocné prostředky, jako jsou sttbblizační, suspendační a dispergační přípravky, ochucovadla a/nebo sladidla.

Kapalné prostředky pro rektální poddání mohou tyt ve formě vodných roztoků o^t^st^huiíczích od asi 0,1 do 2 % hmolnnlSních účinné látky a také o^í^sa^huíj- je-li zapotřebí, stabilizační přípravek a/nebo lVt^u půsoobcí jako pvrfr. '

K parenterálnfr injekcím může tyt nosičem steeilní, parenterálně přijatelná kapstint, například voda zbavená p^TOgenních látek nebo vodný roztok pollainllplrrllid<nu nebo parenterálně přijatelný olej, například Hej arašídový a popřípadě stabilizační přípravek a/nebo látka půsoobcí jako prtfr. Dávkové jednotky roztoku mohou být s výhodou uzavřeny v amppuích. Každá dávková jednotka s výhodou obsíUhuje od 0,1 do 10 mg účinné složky.

К bronchiálnímu podání jsou prostředky s výhodou ve formě postřikového roztoku nebo postřikové suspenze. Roztok nebo suspenze s výhodou obsahuje od 0,1 do 10 % hmotnostních účinné složky.

Dávka, ve které se podávají účinné složky, se může měnit v širokém rozmezí a závisí na různých činitelích, jako například individuálních požadavcích každého pacienta· Vhodné orální dávkové rozmezí může být od 5 do 200 mg na den.

Při ošetřování dávkou aerosolu může vhodná dávková jednotka obsahovat od 0,1 do 10 mg účinné složky· Při každém ošetření se může podat jedna nebo dvě takové dávkové jednotky·

Farmaceutické směsi obsahující účinné složky se mohou s výhodou zpracovávat tak, že se získají dávky v těchto rozmezích bud jako jednotlivé dávkové jednotky nebo jako násobky těchto dávkových jednotek.

Ve výsledcích testů v tabulce 1 uvedené dále je udáno, že sloučeniny podle vynálezu mají beta-2-mediační bronchodilatační účinek, který je pomalejší než začátek bronchodilatačního účinku referenční sloučeniny terbutalinu· Tento profil účinku způsobuje, že sloučeniny podle vynálezu jsou vhodné pro použití fttjAP při samotné nepřetržitě udržované terapii, ale také při akutní terapii v kombinaci s bronchodilatačními drogami, které mají rychlejší začátek účinku· Jako pňíklaďy známých bronchospasmolyticky účinných sloučenin, které jsou vhodné pro použití v kombinaci se sloučeninami podle tohoto vynálezu se mohou uvést terbutalin, ibuterol, orciprenalin, salbutanol, epinefrin, isoprenalin a efedrin.

Tyto sloučenin^ mají následující vzorec:

ch~ch₂~nh-ch₃

OH epinefrin-'

CH₃ch~ch₉-nh-ch

I ² I

OH ch₃ isoprenalin

orciprenalin

C^H3 нс-с-о' i A

CH^

снз

CH— CH₂ - NH - С- CH₃OH CH₃ ibuterol

НО

сн₃ ch-ch₂-nh-c-ch₃он СН₃ terbutalin

šalbutamo1 efedrin

V kombinaci se sloučeninami podle vynálezu se mohou také používat dále uvedené bronchospasmolyticky účinné sloučeniny.

CH-CH₂- NH- CH

OH /^CH2\ ch₂

Kombinované farmaceutické prostředky obsahující sloučeninu podle vynálezu společně 8 další bronchospasmolyticky účinnou látkou s rychlejším začátkem účinku představují další znak tohoto vynálezu.

Ve farmaceutických prostředcích obsahujících kombinaci sloučeniny obecného vzorce I 8 běžně používaným bronchospaamolytickým prostředkem, jako je uveden shora, hmotnostní poměr známé sloučeniny ke sloučenině obecného vzorce I podle vynálezu je s výhodou od 1:2 do 1:5 a účelně od 1:3 do 1:4.

Sloučeniny podle vynálezu se mohou vyrábět tím, že se sloučenina obecného vzorce XVI

(XVD kde

R má význam uvedený' výše a

R¹³ znamená vodík, R² nebo skupinu chránící hydro^/skupinu, s po^aínkou, že alespoň je^den zbytek ^r13 znamená vodík se nechá reagovat se sloučeninou, ve které karboxylové skupina je aktivovaná, obecného vzorce XII

R^2-OH (XVII) kde ^r2 má význam uve^dený výδe^, s ^poánínkou, že sloučenina o^becn^ého vzorce

R^2-OH je reaktivní karboxylovou skupinou.

Jako příklady reaktivních derivátů sloučeniny obecného vzorce

R^2-OH se mohou uvést běžně používané sloučeniny s reaktivní karboxylovou skupinou, jako například halogenidy kyselin, jako clhLoridy kyseein, alkylestery, anlýddidy kyselin nebo smíěené ahhfdridy s estery kyseliny mravenčí nebo karboxylovými kyselinami, estery vzniklé z kyseliny siuLfonové nebo kyselin anorganických nebo deriváty získané reakcí mezi sloučeninou obecného vzorce

R^2-OH a karboditoidem nebo podobnými funkčními sloučeninami jako Ν,Ν-karbonyldimiidazolem nebo N-e tyl-5-eelyLie8oaazoiim-3*esul0onáeβm.

Jako příklady skupin, které se mohou použít pro ochranu hydroxysubssituentů ve zbytcích ^RÍ, R² a ^R'³ mohou být uvedeny bě^žně ^používané skupiny chránící hy^dro^χyskbpinb, které jsou snadno nah?addУlLné vodíkem, jako například alkylové nebo acylové zbytky obsshužící nejvýše 5 atomů uhlíku nebo mono- nebo bicykloaralkylové skupiny obs^^ící nejvýše 11 atomů uhlíku, jako je benzyl nebo meeyllaafyl.

И*! výrob^ě takových složenin obecného vzorce I, kde ^r1 znamená vodík, je ^eba rozumě^ ^že výchozta matertalem je 3,5-^dieltučenina^, kde zbyta^k -0^r1 nebo odpovídající eubseiУbent je skupina' chránící hydrox^k^inu -OR'^ kde skupina R '^R je b^ěžn^ě používaná skupina chránící hyůroxyskupinu, jako je uvedeno formou příkladů výše, která je nahrazena vodíkem ve stupni, kde se, je-li zapotřebí, zbývvaící chránící skupiny nahrazi^í vodíkem.

Výhodná skupina chránící hydroxyskupinu je Ten je také výhodná chránící skupina pro atom dusíku aminoskupiny.

Sloučeniny obecného vzorce I takto získané se štěpí, je-li' to zapotřebí, na jejich optické isomery. Podle potřeby se sloučeniny obecného vzorce I také převádděí na farma221847 ceuticky přijatelné soli. Meziprodukty používané u metody uvedené výše jsou v některých případech nové sloučeniny. Dále bude ilustrováno, jak se meziprodukty mohou vyrobit. Všechny reakce uvedené pro ilustraci jsou známé.

a) Redukuje se sloučenina obecného vzorce V

(V) kde

2

R, R a R mají výše uvedený význam a kde když

2

R nebo R znamená atom vodíku, výsledné hydroxysubstituenty mohou být chráněny skupinou chránící hydroxyskupinu a kde R⁶ je vodík nebo skupina chránící atom dusíku a potom, je-li zapotřebí, chránící skupiny se nahradí vodíkem·

Jako příklady skupin, které se mohou použít pro ochranu hydroxysubstituentů ve zbyt1 2 cích R a R mohou být uvedeny běžně používané 3kupiny chránící hydroxyskupinu, které jsou snadno nahraditelné vodítkem, jako například alkylové nebo ecylové zbytky obsahující nejvýše 5 atomů uhlíku nebo mono- nebo bicykloaralkylové skupiny obsahující nejvýše 11 atomů uhlíku, jako je benzyl nebo metylnaftyl.

Jako příklady skupin, které se mohou používat pro ochranu atomu dusíku aminoskupiny, mohou být jmenovány běžně používané chránící skupiny, jako mono- nebo bicyklieké aršíkylově skupiny obsahující nejvýše 11 atomů uhlíku, jako je benzyl a metylnaftyl.

b) Sloučenina obecného vzorce VI

R¹O 0	OH -ch-ch₂x	(VI)

kde

R* a R² mají význam uvedený výše, a

X znamená halogen nebo funkčně ekvivalentní skupinu schopnou reagovat s aminem obecného vzorce HNRR^, nechá reagovat se sloučeninou obecného vzorce VII

(VITI kde

R a mají význam uvedený výše, za vzniku sloučeniny obecného vzorce VJ.II

(VIII) kde

6

R , R , R a R mají význam uvedený výše, a potom je-li zapotřebí, chránící skupiny se nahradí vodíkem.

Jako příklady zbytku X se mohou uvést odštěpítelné skupiny jako je F, Cl, Br, J nebo

OSO^?, kde R? značí alkyl, ar alkyl nebo aryl.

c) Sloučenina obecného vzorce IX

R^O

-~-CH (IX) kde

2

R a R mají význam uvedený výše, se nechá reagovat se sloučeninou obecného vzorce VII

(VII) kde

R а И*» mají význam uvedený výše, za vzniku sloučeniny obecného vzorce VIII

X^я (VIII) kde

R, R*, R² а И** mají význam uvedený výše, a potom, je-li zapotřebí, chránící skupiny se nahradí vodíkem.

Meziprodukty používané u metody A až C uvedené výše jsou v některých případech nové sloučeniny. Dále bude ilustrováno, jek se meziprodukty mohou vyrobit. Všechny reakce uvedené pro ilustraci jsou známé. Pro zjednodušení budou různě možné způsoby výroby meziproduktů ilustrovány zvláštními příklady. Přitom se snadno porozumí, jak se tyto zvláštní příklady mohou použít к výrobě jiných meziproduktů, které mohou být potřebné pro výrobu jiných konečných sloučenin.

Ve vzorcích uvedených dále se bensylový zbytek označuje symbolem Bz.

Způsoby výroby meziproduktů použitých při metodě A:

Způsob A*

1. benzylcChorid, K,CO, etanol* J

2. KOH

SOC1₂

COOH trichloretylen

O

O (CH₃)₂C0

Pd/C ^H2

O

o u (CHj)₃C-C-C1 pjwldin

dioxan

О I

о

II

С~СН₂ВГ

Bz-MH-C(CH₃)₃

СН₂С1₂ ~ *

О ^С“° о ||

C-CH₂IJI-C(CH₃)₃

Bz с-о

II о

Má-li ее způsobem A¹ vyrobit konečná sloučenina, ve které iP znamená vodík, může se použít tohoto postupu:

SeO₂ ďíoxařT

O

II

C-O. n \ ? z°H

ZV-é-CH ^H2^NC>^CH3>3 _ \ dioxan/CH₃OH

C-O

II o

o

Způsob A^

dicyklohexylkarbod i* imid, pyridin (CH₃)₃C-C-O-£V o

Způsob výroby meziproduktů použitých při metodě В

Způsob «yýroby meziproduktů použitých při metodě (СНзЬС-С-О

1) NbBH₄

2) OH-

O o

Vynález ilustrují příklady uvedené dále

Příklad 1

Způsob výroby hydroclhoridu 1-/3_>5-bÍ8-(4-pivaloyloxybenzoylojqr)fern^rl/-2“terc.-butylminoetanolu

CH₃ O

I 4 II

CH3-C—C-0

CH₃

C-CI

CH-CH₂-N-C-CH3 H cr pyridin '^HCI ' ch₂ci₂

OH CH3

Сн-CR-jl-C-CR

H Cr

HCI

K suspenzi 2,6 g (001 mol) hodrodhoridu 1-(3*,5*-dihodro30''OeenO)-2-4terc.-bubylvminooetvnolu ve 25 m) suchého meeylenclhoridb se za míchání přidá 5,3 g (0,022 mol) p-pivvloollOorbenzolOc]h)lridu rozpuštěného ve 25 ml suchého metylenclhoridu, který obsahuje

1,7 i. (0,022 moD suchého pyridinu. Reakční směs se vař pod zpětným chladičem za míchání po dobu 20 hodin. K výsledné čiré směsi se přidá 50 ml metylenc chloridu a potom se roztok promyje dvatarát zředěrým roztokem uNičUemu sodného e jednou vodou. Orgunická fáze se suší sířímem hořečnatým, filtuje a odpeař do sucha. Odparek se rozpustí ve 25 ml horkého iso~ ^prlpylv^lklhllb a poto se př^d^á 5^{0 m} u^hlovo^dí^kov^{é f}ra^kce o ^tep⁾o^tě varu ⁴⁰ až ⁶⁰ °C získané z ropy. Roztok se odh.adí mícháním na ledové lázni a vznikne bflá sraženina. Po jednohodinovém stání se přidá 25 ml uhlovodíkové frakce o teplotě varu 40 až 60 °C získané z ropy a sraženina se odfiltruje.

Výtěžek: 3,4 g (54 %) báze, 1-/3,5-bis-(4-iiv)Oo)looybenzlyloэoУ fennO/-2-terc,-butylminl4 etvnllu^

Sraženlna se rozpustí v 10 ml itlprlpylvlklhllb a 5 ml isoprlpylvlklhllu nasyceného chlorovodíkem. Roztok se fiirruje a poté se přidá 30 ml uhlovodíkové frakce o teplotě varu 40 až 60 °C. Výsledný roztok se nechá stát za teploty místnossi 1 hodinu a potom chladí na ledové lázni 0,5 hodiny a flirTuje.

Výtěžek: 3,0 g (45 %) titulní sloučeniny ve formě jejího hydroclh.oridu.

NMR δ ppm: 1,4 18H (s); 1,5 9H (s); 3,2 2H (m); 5,6 1H (m); 7,7 11H (m), (CDC1₃, TM).

221847 32

Příklad 2

Za použití anáLogického postupu jako v příkladě 1 se vyrobí tyto sloučeniny:

hydroclh.orid 1~/3,5-bi8-(4-Í8obutyryoo3y^tenzoyloax)fein'y/-2-terc.-butylw!iinoetanolu

Identita získaného produktu jt potvrzena NMR.

Vysokooiaká kapalinová ch?y^aloyrrlle: 98 %,

NMR δ ppm: 0,85 9H (s); 1,0 12H (d); 1,6 CD-jCOCD^; 2,45 2H (m); 2,8 2H (m);

5,15 1H (d); 5,9 1H (široký); 7,35 11H (m); (CD3COCD3, TM).

5,5%, С!^.: 5,5%.

CH₃ ?^H3

HC—c-o I II CH3 o

hydrocihorid 1-(3,5-bi s-A-benzotl oxiben ízoIc^Ií einrl) -2-terc. -butyltminoe tanolu

MenUta produktu je potvrzena NMR.

^ci?yP.^{: 5}·⁰ % ^ci;ai.^{: (}-⁹ %

NMR δ ppm: 0,85 9H (s); 1,95 DMSCO^J 2,9 2H (m); 4,2 1H (m, široký); .7,4 21H (m), (DMSO-dg, TM).

suufát 1 -/3,5-bis-(-hlddlryχybtnzzylLoχ)fetnl/-2-terc.bbulyamLinottlmylb

Identita sloučeniny je potvrzena NMR.

NMR δ ppm: 0,95 9H(s); 2,7 2H (m); 2,9 CDjOD; DOH 4,45; 4,8511H (); 6,9511H (m); (CDjOD).

Vysokooiaká kapalinová cta*ymaloyrraie: 96,5 %.

So2~^: 96 %.

221647

О

О sulfát 1-/3,5-bis-(4-pivaloyloxybenzoyloxy)fenyl/-2-cyklobutylaminoetanolu

Identita produktu je potvrzena NMR·

Vysokotlaká kapalinová chromatografie: 99,3 % čistota.

SO*: 97 %.

NMR (CDCl-j) δ ppm: 1,36 18H (s); 1,5 až 4,0 9H (Široký m); 5,65 1H (m); 7,65 11H (m).

sulfát 1-/3,5-bis-( 4-pi val oyloxybenzoyloxy) feny 1/-2-( 1-metyl )cyklobutylaminoetanolu

Identita produktu je potvrzena NMR.

NMR (DMSO) δ ppm: 1,16 21H (s); 1,55 6H (m); 2,33 (DMSO); 2,72 2H (m); 4,80 1H (m);

7,68 11H (m).

CHo O

I ^J II

CH₃-C—C-0

ČH₃

CH₃

CHo-C—C-0 ³ I II

CH₃O

hydrochlorid 1-/3,5-bis-(4-karboxymetylbenzoyloxy)fenyl/-2-terč.-butylaminoetanolu Identita produktu je potvrzena NMR.

Vysokotlaká kapalinová chromatografie: 97,5 %* ^ci;_yP.·· ⁶·°5*· 5.7».

NMR δ ppm: 0,9 9H (s); 2,82H(m); 3,45 6H(s); 4,25 (CD-jOH); 4,55 1H (a); 6,8 3H (a);

7,7 8H (m); (CDjOD).

Následující příklady ilustrují jak se sloučeniny podle vynálezu mohou vpravit do farmaceutických prostředků.

Příklad 3

Aerosol pro inhalace hydrocChorid 1-/3,5-bi s-(4-pivaloyloyybenzoolooy)fedyl/-2-tdrc.-butylaminoetanolu 0,75 g nosič (Miglyol® ) 0,20 g no^sný ^pl^yn (Fri^n® 11/12/113/114) do 100,0

Příklad 4

Tablety

Každá tableta obsahuje:

hydrocChorid 1-/3,7-bil-(4-pivclolloylbennoyУlxy)fenyl/-2-tdrc·-butylamino-

etan^u	7,0 mg
kukuřičný škrob	27,0 mg
laktooa	206,0 mg
želatina	1,7 mg
mastek	10,0 mg
stearát hořečnatý	1,7 mg

270,0 mg

Pík

Cípky

Každý čípek obsahuje:

hydrochlorid 1-/3,7-bis-(4-pivaloyloyybenzoylooy)feuyl/-2-tdre .-butyaminoetanolu

6,0 mg d^rby^^mi tát

1,0 mg čípkový základ (Imhausen H) do

000,0 mg

Příklad 6

Sirup hydrochlorid 1-/3,5-bis-(4-pivaloyloxybenzoyloxy)fenyl/-2-terč.-butylamino-

etanolu		0,060 g
tekutá glukóza		30,0 g
sacharóza		50,0 g
kyselina askorbové		0,1 g
pyrosiřičitan sodný		0,01 g
dinatriumedetát		0,01 g
pomerančová esence		0,025 g
zkoušené barvivo		0,015 g
čištěná voda	do	100,0 ml

Příklad 7

Roztok к inhalaci hydrochlorid 1-/3,5-bi s-(4-pivaloyloxybenzoyloxy)fenyl/-2-terč♦-butylaminoetanolu 0,75 g pyrosiřičitan sodný

0,10 g dinatriumedetát

0,10 g chlorid sodný

0,85 g čištěná voda do

100,0 ml

Příklad 8

Roztok pro rektální podání hydrochlorid 1-/3,5-bis-(4-pivaloyloxybenzoyloxy)fenyl/-2-terč♦-butylaminoetanolu 6,0 mg pyrosiřičitan sodný dinatriumede tát sterilní voda do

1,5

0,3

3,0

Příklad 9 Sublingualní tablety hydrochlorid 1-/3,5-bis-(4-pivaloyloxybenzoyloxy)fenyl/-2-terc.-butylamino•tanolu 3,0 laktóza agar mastek

100,0 ng

83,0

5,0

221847 36

Příklad 10

Kapky hydroclh.orid 1-/3,5-bis-(4-pivaloyloxybenzoyloxy)feinl/-2-terc. -butyle^lnoetanolu 0,60g kyselina askorbová 1,00g pyyosiřičitan sodný 0,10g dinatrbmedetát 0,10g tekutá glukóza 50,00g absooutní alkohol 10,00g čištěná voda do 100,00 ml

Příklad 11

Tablety

Každá tableta obsdiuje:

hydrocChorid 1-/3,5-bi s- (4-pivaloyloxybenzzyloox)ffnyl/-2-terc.-butylamino-

etanolu	6,0 mg
sulfát 1-(3\5'-dihydrojyfennl)-2- - terč. -butyliminoe tanolu (terbutalinu)	2,0 mg
kukuřičný škrob	25,0 mg
laktóza	204,0 mg
želatina	1,5 mg
mastek	10,0 mg
itearát hořečnatý	1,5 mg
	250,0 mg

P říkl a d 12

Tablety

Každá tableta ob8iOiuje:

hydroclhorid 1-/3,5-bii-(4-pivaloyloxybenzoylo^y) fenV-S-terc.-butylsmino-

etanolu	6,0 mg
ixufát alfa- (tere. -butyy) aminomeeyy-4-hydro)Qr-m-:-ylin--afa-diolú (salbutamolu)	2,0 .mg
kukuřičný Škrob	25,0 mg
laktóza	204,0 mg
želatina	1 >5 mg
mastek	10,0 mg
stern^t hořečnatý	1,5 mg
	250,0 mg

Příklad 13

Tablety

Každá tableta obsahuje:

hydrooChorid 1-/3,5“bis-(4~pivaloyloxybenzoyloxy)fenyl/-2/terc.-butylaainoetandu 6,0 mg hydroodorid 1-⁽3*,5 ^Hcotutyry⁰©^fenyl)-2~(tercbUutylmaicoeeancGbi Cbuuerůlu) 2,0mg kukuřičný Škrob 25,0mg laktóza204,0 želatina1,5 mastek10,0 stearát · hořečnatý1,5

250,0

Příklad 14

Tabla ty

Každá tableta obsaiuje:

hydrocHorid 1-/3,5“bis-(4-pivalcylcxybenzoyloxy)fenyl/-2-terc.-butylaaino-

etanolu	6,0 mg
suufát 1-(3 ,5-di^ydrcxyfenyl)~2 · ~(i8opropylamlnc)eUanolu (orC-ip-renaTinu)	2,0 mg
kukuřičný škrob	25,0 mg
laktóza	202,0 mg
želatina	1,5 mg
mastek	10,0 mg
stearát hořečnatý	1,5 mg
	250,0 mg

P ř í k 1 a d 15

Sirup hydr^ocl-h.or^id 1 ~/3,5~bis-(4-pivaloylcxybenzoolocy)í^,θnyl//2^,terc.’·butylÉminc<~ etanolu sulfát 1 — 0' ,5*-dihydrcл;yfenyl)/2-(torc.-butylemindetanolu (terbutalinu) tekutá glukóza sacharóza kyselina aekorbová pyrodřiCitan sodný dinatriumedetát pomerančová esence zkoušené ba-vivo dštěná voda

0,060 g

0,020 g

30,0 g

50,0 g

0,1 g

0,01 g

0,025 g

0,015 s

100,0 rnl

Farmakologické testy

A· Trvání sérové hladiny terbutalinu po podání sloučenin podle vynálezu neanestetizováným psům

Testovací metoda

Pět psů (bíglů, samců o hmotnosti 13 až 18 kg) se použilo opakované ke studiu, přičemž každý pes se používal nejvýše jednou za týden. Zvířatům se odepřela strava noc před pokusem, vodu a^jtávpla dle libosti. Testovaná sloučenina se rozpustila nebo suspendovala v 8 ml destilované vody a vpravila do zadní části tlamy za použití injekční stříkačky a krátké trubičky. Po orálním podání následovalo propláchnutí 8 ml vody.

Krev se odebírá z žil na zevní straně předních končetin za použití evakuovaných trubiček. К vzorkům se přidá esterázový inhibitor diisopropylfluofosfát (DFP) a vzorky se odstraňují (za teploty -»-5 °C). Pomocí hmotové fragmentografické analytické metody se stanoví množství terbutalinu v plasmě. Sérové hladiny terbutalinu ukazují stupeň bronchospasmolytického účinku testovaných sloučenin, ale neukazují vnitřní bronchospasmolytický účinek vykazovaný testovanými sloučeninami.

Množství testovaných látek, která se má podat se volí tak, že hladina terbutalinu, když je podáván jako takový, odpovídá získané sérové hladině a shledává se účinnou na pacientech při klinickém použití, to jest když úroveň terbutalinu je alespoň 2 ng/ml séra po 6 až 8 hodin. Dávky testovaných sloučenin podle vynálezu se volí tak, aby získaná sérová hladina terbutalinu odpovídala přibližně sérové hladině získané po podání samotného terbutalinu.

Výsledky testů

Výsledky testů jsou uvedeny v tabulce 1 dále, kde je uveden časový průběh sérové hladiny terbutalinu u testovaných zvířat. Každá sada sérových hladin je výsledkem testu na jednom psu· Úsek časového rozpětí představuje interval, kde se získá klinicky účinná sérová hladina terbutalinu. Tak interval představuje klinicky vhodné trvání účinku testovaných sloučenin.

T a b u 1 к a 1

Sérové hladiny terbutalinu v ng/ml po perorálním podání terbutalinu a různých jeho esterů

Sloučenina

Testovaná sloučenina

R¹O ch -ch₂-nh- C (ch₃)₃

OH

H (térbutalin, referenční sloučenina)

H

H pokračování tabulky 1

R¹

R²

O (CH₃)₃C-C-O

-c- (CH₃)₃C-CO

Z tabulky 1 je zřejmé, že testované látky podle vynálezu mají sérovou hladinu 2 ng/ml nebo více zhruba 16 hodin. Referenční sloučenina terbutalin poskytuje odpovídající hladinu séra asi 8 hodin, co je trvání běžně dosahované při klinickém použití terbutalinu* Sérová hladina terbutalinu ukazuje stupeň bronchospasmolytického účinku testovaných slóučenin, ale není ukazatelem vnitřního bronchospasmolytického účinku testovaných sloučenin·

B. Trvání bronchospasmolytického účinku po lokálním podání ve formě aerosolu

Testovací metoda

Morčata kmene Dunkin-Hartley obého pohlaví o hmotnosti 500 až 900 g se anestetizují intraperitoneální injekcí a intravenózní influzí pentobarbitalu. Zvířatům se uměle okysli*’ čuje krev Braunovým resplračním čerpadlem o stálém objemu poskytujícím 70 zdvihů za minutu při objemu 0,75 ml na zdvih a 100 g tělesné hmotnosti. Hitroprůdušnicový tlak (tlak při zavádění do tělních dutin) se měří za použití T-spojky na průduěnicové kanule připojené к tlakovému přenáěeči (Statham pressure transducer P 23 BC).

Vzrůst nltriprůduěnicového tlaku, ukazující bronchokontrikci, se eliminuje intravenózní injekcí (v. jugularis) histaminu. Kontrikční prostředek se podává injekčně každých 10 minut perfursorem řízeným hodinovým strojkem v dávce poskytující asi 80 % maximální konej trakční odezvy (1 až 2.10” mol/kg). Bronchospasmolytické drogy určené к testování se rozpustí v destilované vodě obsahující 3 % glycerolu a vdechují za použití inhalátoru (Bird Inline Nebulizer) (za tlaku vzduchu 200 kPa a velikosti kapek okolo Získaný aerosol se vede respirátorem a průdušnicovou kanulou. Inhalace drogy probíhá během 30 minut. Výsledný bronchodilatační účinek se vypočítá z procenta snížení histaminem způsobeného vzestupu u nitroprůdušnicového tlaku. Koncentrace testované látky v rozpuětěné směsi, která se inhnluje, způsobující 50 % potlačení vzrůstu průduSbičového tlaku (ΕΟ^θ) se zaznamená. Trvání bronchospasmolytického účinku se měří při úrovni dávky za dobu po inhalaci potřebnou pro testovaná zvířata, к dosažení 80 % počáteční bronchokontrakční hodnoty.

Mi testu bylo použito 26 morčat.

Výsledky testů

Výsledky testů jsou uvedeny v tabUJLce^e2 dále.

Tabulka 2 .

Trvání bru-.-hospasmooytického účinku po lokálním podání ve formě aerosolu

Slouče- Testovaná sloučenina nina č.

OH ch-ch₂-nh--c(ch₃)₃

Koncentrace testovené sloučeniny, která poskytne 50 % potlačení vzrůstu průduánicového tlaku

ED₅o (mol/l)

Trvání bronchospasmooytického účinku při koncentraci EDko (relativní hodnoty terbutalinu = 1)

R¹

H (terbutalin, referenční sloučenina)

2,6.10⁴

O __O

ICH3I3C-Č-0/ V-č4,5.10^-4

Z tabulky 2 je zřejmé, že trvání broachospa8mo0ytického účinku sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu při lokálním podálí ve formě aerosolu v úrovni dávky . ED^q je asi trojnásobně delší než trvání u referenční sloučeniny terbutalinu. Je ' také zřejmé, že ED^ pro sloučeninu obecného vzorce I podle vynáLezu je vyšší než ED^ pro ťerbuualin, nebol jde o hodnotu ^4,5.^10-4 moVl ^proti 2^,6.¹0^-4 moo/¹.

V souuvslosti s testem je třeba také poznammnat, že sloučenina obecného . vzorce I poslytuje začátek účinku porovnatelný s účinkem způsobeným terbutainnem.

žádný významný účinek na kardiovaskulární systém nebyl zjištěn u inhalovených drog v pouuttých koncern-racích.

C. Bronchooilatační účinek sloučenin ' podle vynálezu jako takových

Cl. Test in vitro na izolovsné průdušnnci morčete

Testovací metoda

Průduš^ce morčete se vyoppruje, spirálovitě odřízne a přenese do 10 mL ústrojné lázně obsalrnuící Krebsův roztok (37 °C) a provzduánuje karbrgnanm. PrůduSaicová vlákna, se stáhnou ^sob^ím (4Ю“® '·moVl) ^Ι^β^Ιι^ ^přičem^ž se Osáhne napět-í asi ^1,5 g. Isom^r^^ záznam se provádí za poouiti převáděče (FTO3) a polygrafu (Grass 70). Před podáním testované sloučeniny se přidá k lázni esterázový inhibitor aserin o koncentraci 1,1^ mol/1. Koncentrace testovaných subзStanC, která způsobí 50 % uvolněni (E^q) průdušnic stažených účinkem pilokarpinu se zaznamená, stejně jako zesílení nebo potlačení vlivu testovaných látek podle vynálezu na relaxační účinek terbutalinu. U tohoto posledně zmíněného testu se svalový preparát předem 'odettří testovanými sloučeninami během 5 minut předlita, než se zaznamená odezva na terbutalin.

Výsledky testů

Výsledky testů jsou uvedeny v tabulce 3 dále.

Tabulka 3

Bronc:cooilatační účinek na izolovaný průdušnicový sval morčete

Sloučenina č.	Testovaná sloučenina
R¹O r20^Z	OH -Ch-C^-NH- С<СНз)з
	R¹		R ²
	H		H (terbutalin, referenční látka)
II	CH₃ 0 1 ³ II HC —C-0 CH₃	-Ы-·	CHoO 0 ^{1 11} К не—_C-O—# }—^c“ ^CH3
I	p (CH₃)₃C-C-		₍ch₃)₃cXo^1 _b
Koncentrace testované Počet substance způssbující testů 50 % relaxaci průduěnice (EC₅₀) (10-7 mob/1)	Zeeilujíci neUb . účinek testované Urbcchobilatlční terUutalinu	potlačující látky na účinek
2	,1 Í 0,5	6	-
	18 t 6	5	žádný
	18 + 6	5	žádný

Z tabulky 3 je zřejmé, že jak testovaná sloučenina obecného vzorce I, tak testovaná sloučenina o^becn^ého vzorce II způsobuje ^bnncho^oilatační účinek v mo^žsví asi 1,8.10^-** mo/1, to jest v koncentračním rozpětí asi devětkrát vyšším než koncentrace referenční sloučeniny terbutallnu, která při tomto testu způsobuje normální rozvíření průdušnice. Tento vnitřní účinek testované sloučeniny obecného vzorce I a obecného vzorce II není blokován ^íoomnoo^ ^beta-rece^ptorov^ého Motajícího ^prost^ře^dta ^pro^praiololu v tanceíúraci 3·¹⁰® mol/1.. BronohoHlatační účinek terbutalinu je, oa^ppoH tomu, blokován propranololem.

Vnitřní bronchoodlatační účinek testovaných sloučenin je výhodná vlastnost, která způsobu je, že jsou zvláště vhodné pro orální nebo lokální podáni, například ve formě aerosolu. Tato vlastnost způsobuue, že sloučeniny jsou vhodné také pro jiné foímy poddán, jako oappíklad injekcemi.

Nepozoruje se tedy žádný zeMl^ící nebo poHně^ící účinek testované sloučeniny obecného vzorce I a obecného vzorce II na bronchoodlatační účdnek terbutalinu.

C2. Bronchospassiolytlcký účinek testovaných sloučenin po orálním podání morčatům

Testovací metoda

Ke studiu se pouuije samců morčat kmene Dmnin-Hartley o ОтоШо^! 150 až 200 g. Zvířata se oechoaí o hladu 15 hodin (přičemž vodu dle libosti) před podáním testované sloučeniny nebo ve hltala (kontrolní stanovení) žaludeční sondou. Ke stanovení příslušného časového období před - podáním a vystavením histamiou se dosáhne оог1и01п1 plasmové Kladioy ter^taHou vytvořené hydrolýzou daných prokurso^ terbutaliou. Tak vzorky krve -(v předexperioeeiOálních sériích) se shromáždí od ooočat v různé době po podání testované sloučeniny a plasmová Kladina terbu taliou se stanoví hmotovou frE½m·ntoдеrrficklu analýzou. Pík terbutaliou v plasmě se zaznamená 50 až 60 minut po poddoí a tato doba se zvoU jako doba začátku vystavení histamiou.

Hist aminový aerosol se vyrobí pomocí í rozprašovače (Blrd ioline nebMizer) z roztoku lbsarhjícíhl 0,02 % OydrocthLoridu histaminu a 3 % glycerínu. Ochranný účinek se hodnooí podle zdržení s jakým se objeví známky nedostatku kyslíku v tkáni oa zvířatech ošetřených drogou. Z kontrolního stanovení více oež 90 % zvířat vykazuje dýchací potíže během 3 minut při potnU! aerosolu. Drogou ošetřená ooočata, která jsou bez jakýchkoU znaků vlivu KLstaminu oa dýchání během těchto prvních tří minut, se označí jako chráněná.

Výsledky testů

Výsledky testů jsou uvedeny v tabulce 4 dále.

Tabulka 4

Ochranný účinek testovaných látek proti bronchospasmě vyvolané hisamiinem oa oeia^o^est^t^izovaných morčatech

Slouče- Testovaná sloučenina Dávka chrániči 50 % oina č testovaných zvířat více oež 3 minuty

R²O pokračování tabulky 4

	R¹	R² mg/kg	mnol/kg
	H	H (terbutalin, ^0,4	1,5.10^-3
		referenční sloučenina)
I	CH₃ 0 _r 0 1 ^J lí II ^CH3~C--С-o—C-	CH₃ 0 0 CHy^—-c-o—1,1 CH₃ “	i,6.io^-3
II	CH₃ O o „U-á-o-QUch₃	CH₃ 0 0 ,_Hí±t._o_0_L - CH₃	1,6.10^-3

Z tabulky 4 vyplývá, že testované sloučeniny obecného vzorce I a obecného vzorce II, vztaženo na moXární zálOLad, jsou skoro stejné účinné jako terbutalln, při ochraně testovaných zvířat proti bronchospasmě vyvolané histminem· To je důsledkem vnitřního bronchospasmooytického účinku testovaných sloučenin·

D. Účinek testovných sloučenin na zooooaané srdeční preparáty

Dl. Test in vitro na izolované aiuikuly morčat

Testovací metoda

Pro test se použij samci morčat kmene Dmkin-HHatley o hmotnossi 400 až 500 g. Po vykrvácení a vyjmutí srdce se 0^1^^ vyoperuje z oenkrikžlárkí části a pokooí do Krebsova roztoku (37°) proozduδnovakého karbogenem. Ryzost a síla spontánního tlukotu preparátu se zaznamená přenáěečem (Grass tranLsducer FT 03). Do polygrafu (Grass 7D) jsou signály z istoetrickéht přenáSeče vedeny impi^zní funkcí z řídicího zesilovače, aby se tachografem zaznamenala rychlost.

Esterů zový ⁱ^n^^^bit^or ss^i^ío se přtoá v kokceetoaci 1.1⁰“® oo^o/l.^ds úatrojné ^zně ^předtím, než se přidá droga určená k testování. Studuje se vn^řní účinek testovaných sloučenin na srdeční prepeaůt, tedy jejich účinek na rychLost srdce (chronotropili účinek) a jejich účinek na sílu tlukotu srdce (ikttrtpoí účinek) a jejich schopkost vzájemného působekí. s ter butanem.

Výsledky testů

Výsledky testů jsou uvedeny v tabulce 5 dáLe.

221847 44

Tabulka 5

Účinek testovaných látek na izolované aiwikuLy . ze srdce morčete

Slouče- Testovaná sloučenina nina č.

OH

CH-CH2-NH-C(CH3)₃

Účinek na izolovanou aiurikulu inotropní chronotropní účinek účinek (relativní hodnoty)

R¹

H (terbutalin, 1,0 1,0 referenční látka)

II	ČH₃ 1 ³ HC--- 1 ‘	I -c-q-L	c ^H3 HIC— I	-⁰-o-Q-^·⁰·	o	o
	CH₃		CH₃

Z tabulky 5 je zřejmá, že žádná z testovaných sloučenin obecného vzorce I a obecného vzorce II nevykazuje jakýkoliv ctaronotropní nebo inotropní účinek·

Možnost zesílení nebo zeslabení odezvy testovaných sloučenin obecného vzorce I a obecného vzorce II na chronQtropní a ' inotropní účinek terbutalinu se také hodnnoí přidáni testovaných sloučenin obecného vzorde I a II k ústrojné lázni o stejné konccnnraci terbutaainu. Nepozoruje se žádný zBeH^ící nebo zeslabující účinek na chronotropní a inotropní účinek terbut^inu pro testované sloučeniny obecného vzorce I a obecného vzorce II.

D2. Účinek testovaných sloučenin na srdeční rychlost pst při testu in vivo

Testovací metoda

Pět samců psa bígl o hmoonnosi 13 až 18 kg se opakovaně pouuije ke studiu; každý pes se pouH! nejvýše jednou týdně. Zvířatům se nedává strava noc před experimentem, přičemž vodu dostávaaí dle libosti. Testovaná sloučenina se rozpustí nebo suspenduje v 8 ml destilované vody . a zavede do zadní části tlimy za pouužií injekční stříkačky a krátké trubičky. Po tomto orálnta podálí se provede propláchnuí 8 m vody.

Krev se odebírá ze žíly na zevní straně pře&iích konččein za pootití evakuovanýeh trubiček. K vzorktta se přidá esterázový inhibitor diitopropyУfluofotfát (DFP) a vzorky se od8tteЗutí (za teploty +5 °C). Pomocí hmotové fYagmennofgsďické analytické metody se stanoví množství terbutalinu v plasmě. Sérová hladina terbutalinu ukazuje stupen bronchospasmolytického účinku testovaných sloučenin, za předpokladu, že terbutalin je pouze zodpovědný za bronchospaamolyticlý účinek. Tato metoda však není měřítkem vnitřního účinku testovaných sloučenin.

Množství testovaných látek, které se má podat se volí tak, že hladina terbutalinu, když je podáván jako takový, odpovídá získané sérové hladině a shledává se účinnou na pacientech při klinickém použití, to jest když úroveň terbutalinu je alespoň 2 ng/ml séra po 6 až 8 hodin. Dávky testovaných sloučenin podle vynálezu volí tak, aby získaná sérová hladina terbutalinu odpovídala přibližně sérové hladině získané po podání samotného terbutalinu·

Srdeční rychlost se stanovuje stetoskopicky (pomocí tří stanovení během pětiminutového období) před podáním drogy a před každým odběrem ťzo>ku krve.

Výsledky testů

Relativní účinek testovaných sloučenin na srdeční rychlost u testovaných zvířat je ilustrován v diagramu při vynesení vzrůstu srdeční rychlosti měřené při určité sérové koncentraci terbutalinu proti logaritmu uvedené sérové koncentrace terbutalinu. Pouze hodnoty před a nad maximálním vzrůstem srdeční rychlosti se použijí. Touto metodou se dostane graf tvořený v podstatě přímkou. Pokud se taková přímka vynese pro každou testovanou sloučeninu, může být zřejmé z jejího sklonu, jaký vzájemný vztah má srdeční rychlost к sérové koncentraci testované sloučeniny.

Při tomto testu se sklon přímky a koeficient korelace hodnotí pro referenční látku terbutalin a pro testovanou sloučeninu obecného vzorce I. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 6.

Tabulka 6

Vliv testovaných sloučenin na srdeční rychlost psů

Sloučenina Č.	Testovaná	sloučenina
	R¹O	OH
	b-	-ch-ch₂-nh-c(ch₃)₃
	r2(/
	R¹		R²

H

H (referenční látka) o

II c(сн₃)₃с-с-о--^~~У- έ-

I pokračování tabulky 6

Testované rozmezí dávky (mg/kg)	Sklon přímky vzrůstu srdeční rychlosti proti l^ogarimu odpovídající sérové koncentrace	Knralační koeficient	Počet mření
0,01 až ο,ι	1,04	0,9598	12
0,3 až 2,7	0,53	0,9764	6

Z tabulky 6 je zřejmé, že testovaná sloučenina obecného vzorce I způsobuje relativné mnohem menší vzrůst srdeční rychlosti než referenční sloučenina terbutalin·

Komentář k výsledkem farmakologických testů

Nejprve je třeba ρoztamennt, že sloučeniny podle vynálezu se v sérových tělesných tekutinách za vzniku sloučeniny terbutalinu, která potom působí bronchooiiatační účinek· Tak h/drolýza probíhá nepřímo, jak je zřejmé z uvedených farmakologiekých testů, kde se sérová hladina a podobné údaje u terbutalinu důsledně mmří·

V testu A je ukázáno, že sloučenina obecného vzorce I podle vynálezu postytuje klinicky vhodnou sérovou hladinu terbutalinu (2 ng/m. séra nebo vyšší) během časového období, které je alespoň dvakrát tak dlouhé jako časové období během kterého referenční látka terbutalin posletuje odpoovddaící sérovou hladinu (16 hodin proti 8 hodinám).

V testu B je ukázáno, že sloučenina obecného vzorce I podle vynálezu při lokálním podání ve formě aerosolu v dávkách EDj způsobuje trvání . účinku, který je třikrát delří než trvání účinku terbutalinu·

Při testu Cl (bronch(>odlatační účinek in vitro na izolované průdušane! moočete) je demontováno, že testované sloučeniny obecného vzorce I a obecného vzorce IX zpiůBotmují v^třní bronchhddiatační účinek· Tento bronchhodiatační účinek není, na rozdíl od terbutalinu, potlačován beta-recepOodo^ým blokující prostředkem p^prano^^m. V^třní bronchodilatační účinek sloučenin podle vynálezu je dodatkovou výhodou vlastnootí, která způsobme, že sloučeniny jsou zvláště zajtaavé pro lokální podávání do plic, najpříklad ve formě aerosolu, nebo pro orální podání. Vnntřní účinek způsobme, že sloučeniny jsou vhodné také pro jiné formy poddán, například injekcemi·

Test C2 dokládá brdnchospa8melytický účinek testovaných sloučenin obecného vzorce I a obecného vzorce II na morčatech při testu in vivo· Bronchospa£Шle0ltický účinek testovaných sloučenin při orální poc^^i^dí v přepočtu na mládni základ je přibližně roven účinku referenční sloučeniny terbutalinu· To ukazuje, že vnitřní účinek testovaných sloučenin má praktickou hodnotu·

V testu D1 prováděném in vitro je doloženo, že testovaná sloučenina podle vynálezu sama nemá inotropní nebo chmno topní účinek na izolovaný srdeční pmpmrát z morčete· Esterázový inhibitor se přidává, aby se zabezpeečlo, že se stanoví vni-třní účinek testovaných sloučenin, které jsou estery, a nikoliv účinek hydrolýzy produktu terbutalinu·

Test 02 prováděný in vivo demontuje na psech, že sloučenina obecného vzorce I podle vynálezu má značně snížený stimulační účinek na srdeční rychlost v porovnání se srdeční rycM-osií strnulovanou účinkem terbutalinu·

4Ί

Na závěr ae že sloučeniny podle vynálezu jsou bronchospaísolytické prostředky, která mají mimořádně dlouhé trvání účinku a rychlý počátek účinku při lokálním podání ve formě aerosolu· Kromě toho mají snížené srdeční účinky v porovnání a dříve známou sloučeninou terbutalieem. Sloučeniny také mají vnitřní brouihospaamolytlcký účinek.

Dlouhé trvání účinku, měřené jako časové období během kterého sérová hladina produktu hydrolýzy terbutalinu je alespoň 2 ng/ml nebo vySSí znamená, že sloučeniny podle vynálezu jsou schopné snnžit četnost sa 24 hodin na interval v jakém as pacienni musí brát léky. Zejména trvání terapeutického účinku asi 1ó hodin umožňuje účinně chránt pacienta s menšími vedlejšími účinky během normálního období spánku, s jednou jedinou dávkou účinné látky.

Claims

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

1. Způsob výroby etanolaminových derivátů obecného vzorce X kde znamená skupinu vybranou , ze _souboru zamiuícího

R¹ znamená atom vodíku nebo R^,

R představuje skupinu vybranou ze souboru zahrnujícího

a)

b) ^r3° n t>-°- c ? θ . R-Ό-έ—f V ⁴ Vy

221847 48 ve kterých ^r3 znamená skupinu vybranou ze souboru zahrnujícího

a) vodík a o

b) r⁵-^--, kde je p_řmá nebo rozvětvená alkylová skupina s 1 až 4 atomy udí ku a

c) a ^R znamená stopinu v^ybranou ze souboru zahrnu taí ho

a) vodík.a

b) alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy udí ku, a jejich terapeuticky přijaeených solí, jakož i optických antipodů, vyznaěčuící se tím, že se sloučenina obecného vzorce XVI

R¹³O

R¹³O

OH

I ch-ch₂-nh~r (XVI) kde

R má význem uvedený výše a

13 2 *

R znamená vodík, R nebo stopinu chránící hydroxystopinu, 3 podmínkou, že alespoň jeden zbytek R¹³ znamená vodík nechá reagovat se sloučeninou, ve které karboxylové stopina je aktivovaná, obecného vzorce XTII

R²-OH (XVII) kde

R má význam uvedený výše, načež je-li to žádoucí, sloučenina obecného vzorce I takto získaná ae rozštěpí na její optické antipody a/nebo převede na terapeuticky přijatelnou sůl.
2. Způsob podle bodu 1, pro výrobu etanolaminových derivátů obecného vzorce I r1o

OH

I chch₂nhr (I) kde

H znamená skupinu vzorce

1 2

R znamená atom vodíku nebo R , o

« představuje skupinu vybranou ze souboru zahrnujícího ve kterých

R³ znamená

a) skupinu vybranou ze souboru zalhrniuícího vodík a

b) _p 11

R^p-C-, kde

R⁵

Je přmá nebo rozvětvená alkylové skupina s 1 až 4 atomy uhlíku a

c)

H⁴ znamená skupinu vybranou ze souboru ztahrniuícího

a) vodík o

b) alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku, a jejich terapeuticky přijatelrých solí, jakož Že se slóučeaiaa obecného vzorce XV o ρ tických antipodů, vyznačující se tím, kde

R má význam uvedený výáe a

13 2 *

R znamená vo^dík, R nebo skupinu chránící h/droxy skip inu, s podmínkou, že alespoň jeden zbytek ^R3 znamená vodí^k nechá reagovat se sloučeninou, ve které karboxylová skupina je aktivovaná, obecného vzorXVI

R²-0H (.XTXI) kde

R má význam uvedený výáe, načež je-li to žádoucí, sloučenina obecného vzorce I takto získaná se rozštěpí na její optické antipody a/nebo převede na terapeuticky přijatelnou sůl.
3. Zpftsob ppdde bbdu 1 i ppo výrobu o eanolaininových deeivátů obecného vzorce I

OH

I

CH-CH2-NH-R (I) kde znamená skupinu vybranou ze souboru zahrnujícího í 2

R znamerá atom vo^eíkc. nebo R, ^r2 přestavuje sapinu vpranou ze souboru ^zahⁱlu^cíííhd

a) ^r3°—c—

R30x o li a -c — b) (Jp c) 0 - í^! / R4-O-C—v y—^c-

ve kterých znamená skupinu vybranou ze souboru zahrnujícího . a) vodík a

5 ¹¹

b) r-c-, kde

R^ je přímá nebo rozvětvená alkylové skupina s 1 ε* 4 atomy uhlíku a

O

R^ znamená skupinu vybranou ze souboru zahrnujícího

a) vodík a

b) alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku, a jejich terapeuticky přijatelných solí, jakož i optických antipodů, vyznačující se tím, že se sloučenina obecného vzorce XVI (XVI) сн-сн₂~мн-п

R'*O kde

R má význam uvedený výše a

1^2 *

R znamená vodík, R nebo skupinu chránící hydroxyskupinu, s podmínkou, že alespoň jeden zbytek znamená vodík, nechá reagovat se sloučeninou, ve které karboxylová skupina je aktivovaná, obecného vzorce XVII

R²-OH (XVII) kde

R mé význam uvedený výše, načež je-li to Žádoucí, sloučenina obecného vzorce I takto získaná se rozštěpí na její optické antipody a/nebo převede na terapeuticky přijatelnou sůl.
4. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použije sloučeni1 2 ny, ve které jak R , tak R značí skupinu vzorce

R³O

221847 ve kterém

R³ mé význam uvedený v bodě 1, a získaný produkt se popřípadě převede na terapeuticky přijatelnou sůl.
5. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky pouUije sloučeni-

1 2 ny, ve které R znamená vodík a R značí skupinu vzorce ve kterém ^r3 má význam uvedený v ^bo^{dě 1}, a získaný produkt se popřípadě převede na terapeuticky přijatennou sůl.
6. Způsob podle některého z bodů 1, 2, 4 a 5, vyznaauuící se tím, že se jako výchozí látky pou.uťje sloučeniny, ve které R znamená skupinu vzorce -C(CHj)j.
7· Zzůssb ppdle bodu 11 ppo porobu sloučeniny vzorce nebo její terapeuticky přijatdné sooi, vyznaauuící se tím, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XVI

OH CH3

I I

CIH-CH2-NH-C-CH3

CH3 (XVI) se sloučeninou obecného vzorce XII

R²-0H v kterýchžto vzorcích

R znamená skupinu vzorce (XII)

CH₃

R¹J znamená atom vodíku nebo skupinu R² s po&nínkou, že alespoň jeden R¹³ znamená atom vodíku, načež je-li to žádoucí, 'získaná sloučenina se převede na svou terapeuticky přijatelnou sůl.
8. Způsob podle bodu 1, pro výrobu sloučeniny vzorce сну) nebo její terapeuticky přijatelné soli, vyznačující se tím, že se nechá reagovat sloučenina · obecného vzorce XVI

OH

I

СН-СН2-1МН-С(СНз)з (XVI) se sloučeninou obecného vzorce XTII

R²-0H (XVII) v kterýchžto vzorcích

2 ’ ^r2 znamená skupinu vzorce

CHo O _H. ¹¹ ^H-C--C-O

СН3 ^r13 znamená vodíku,

2 atom vodíku nebo skupinu R s * · R ^pl^d]m^mnkou^{, ž}e ales^n jeclen R ^R znamená atom načež je-li to žácdoucc získaná sloučenina se převede na svou terapeuticky přijatelnou sůl.
9« Způsob podle bodu 1, pro výrobu sloučeniny vzorce

221847 54 nebo její terapeuticky přijatelné soli, vyznačující se tím, Že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XVI

OH

I

CH-CH₂IVH’C(CH₃)₃ (XVI) se sloučeninou obecného vzorce XVII

B²-OH (XVII) v kterýchžto vzorcích znamená skupinu vzorce

R^³ znamená atom vodíku nebo skupinu R² s podmínkou, že alespoň jeden R^³ znamená atom vodíku, načež je-li to žádoucí, získaná sloučenina se převede na svou terapeuticky přijatelnou sůl· nebo její terapeuticky přijatelné soli, vyznačující se tím, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XVI

OH

I ch-ch₂-nh-c(ch₃)₃ (XVI) se sloučeninou obecného vzorce XVII

R²-OH (XVII) v kterýchžto vzorcích

R znamená skupinu vzorce

R^³ znamená atom vodíku nebo skupinu R² s podmínkou. Že alespoň jeden R^³ znamená atom vodíku, načež je-li to žádoucí, získaná sloučenina se převede na svou terapeuticky přijatelnou sůl.

nebo její terapeuticky přijatelné soli, vyznačující se tím, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XVI

OH ch-ch₂-nh-ch^^CH2\_ch (XVI) se sloučeninou obecného vzorce XVII

R²-OH (XVII) v kterýchžto vzorcích znamená skupinu vzorce

R1³ znamená vodíku .·.

2 **13 atom vodíku nebo skupinu R s podmínkou? Že alespoň jeden R znamená atom načež je-li lo žádoucí, získaná sloučenina -.··? převede na svou terapeuticky přijatelnou sůlc
12. Způsob podle bodu 1, pro výrobu sloučeniny vzorce nebo její terapeuticky přijatelné soli, vyznačující se tím, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XVI (XVI) se sloučeninou obecného vzorce XVII r²-oh (XVII) v kterýchžto vzorcích znamená skupinu vzorce ₆

R^³ znamená atom vodíku nebo skupinu R² s podmínkou, že se alespoň jeden R^³ znamená atom vodíku, načež je-li to žádoucí, získaná sloučenina se převede na svou terapeuticky přijatelnou sůl.

Severografia, n. p., MOST

Cehíi 2,40 Kčs