CS209419B2 - Experimental set for determination of at least one chemical component in tested fluids - Google Patents

Description

(54) Zkušební soustava pro určování alespoň jedné chemické složky ve zkoušených tekutinách

Zkušební soustava pro určování alespoň jedné chemické složky ve zkoušených tekutinách, která sestává z detekčních elementu a zkušebního vyhodnocovacího přístroje. Detekční elementy tvořené podlouhlým nosičem nesou jeden nebo několik zkušebních bloků, z nichž každý je určen ke zjištění jedné chemické složky vzorku, a kódový blok. Zkušební vyhodnocovací přístroj zjistí na základě kódového bloku, který detekční element je právě vyhodnocován a samočinně určuje přítoinncst a množství chemické složky ve vzorku podle jednotlivých zkušebních bloků. Reagencie jsou v suché formě na nosiči nebo v nosiči. Kódový blok na detekčním elementu slouží rovněž ke kalibraci přístroje před vyhodnocováním každého detekčního elementu.

Vynález se týká zkušební soustavy pro určování alespoň jedné chemické složky ve zkoušených tekutinách.

V klasické přístrojové analytické chemii je vždycky nezbytné, aby se s chemickým činidlem, které obvykle obsahuje větší množství složek, zacházelo ručně a aby se uvádělo ručně do styku se zkoušenou tekutinou. Potom se vkládají chemicky reagující složky obvykle ručně do přístroje, který kvantitativně určuje nebo odhaduje produkty reakce. V poslední době byly vyvinuty plně automatické přístroje, které odstraňují nezbytnost ručního zacházení s chemickými činidly a dávají výsledky podle programu. Všechna zařízení tohoto druhu jsou vždycky velmi drahá a složitá a jejich obsluha vyžaduje vysoce kvalifikované pracovníky.

Při pokusech o zjednodušení automatických přístrojů se naráží obvykle na ten problém, že parametry poloautomatického přístroje se musejí nastavovat ručně. U takových přístrojů je vždycky nebezpečí, že laborant přístroj nesprávně naprogramuje. Je tedy nezbytné vytvořit vhodnou střední cestu mezi složitými automatickými přístroji, které vyžadují vysoce kvalifikovanou obsluhu, a poloautomatickými nebo ručními přístroji, s nimiž zacházejí nebo které programují relativně méně kvalifikovaní pracovníci.

Další nevýhoda automatických a poloautomatických analytických přístrojů spočívá v tom, že když přístroj přestane správně fungovat, musí se celá analýza zastavit a musejí se provádět jiné alternativní postupy, které nejsou obsluze přístroje známé.

Stav techniky v oblasti automatických a poloautomatických přístrojů pro chemickou analýzu je tak rozsáhlý, že jej nelze stručně popsat. Pro provedení podle vynálezu však není znám žádný relevantní dosavadní stav techniky.

Předmětem vynálezu je zkušební soustava pro určování nejméně jedné chemické složky ve zkoušených tekutinách, sestávající z detekčních elementů a zkušebního vyhodnocovacího přístroje. Podstata vynálezu spočívá v tom, že každý detekční element sestává z nosiče, na kterém je uložen alespoň jeden zkušební blok s reakčním činidlem schopným reakce se specifickou složkou tekutiny a kódový blok, který je umístěn na nosiči v předem stanovené poloze vůči zkušebnímu bloku pro identifikaci reakčního činidla, a zkušební vyhodnocovací přístroj je opatřen pohyblivým stolem pro nosič, u něhož je umístěn kódový snímač ke zjištění vzájemné polohy kódového bloku a zkušebního bloku a reakční snímač ke zjištění reakcí zkoušené tekutiny s reakčním činidlem na zkušebním bloku, přičemž kódový snímač a reakční snímač je připojen ke generátoru funkcí. Podle účelného provedení vynálezu je nosič transparentní a kódový blok je neprůsvitný. S výhodou je na nosiči uložena v předem stanovené poloze vůči kódovému bloku soustava zkušebních bloků, z nichž každý obsahuje reakční činidlo schopné reakce s jinou složkou zkoušené tekutiny. Podle obzvláště výhodného provedení je reakční snímač společně se světelným zdrojem umístěn nad pohyblivým stolem a kódový snímač je uložen pod pohyblivým stolem а к jeho výstupu je připojen volič sledu zkoušek pro identifikaci vyhodnocovaného nosiče.

Výhoda soustavy podle vynálezu spočívá v tom, že umožňuje provádět zkoušky tekutin, například tělních, a určovat v nich jednotlivé chemické složky v prakticky neomezeném počtu daném počtem zkušebních bloků na detekčních elementech. Vkládání detekčních elementů do přístroje a jejich počáteční nastavení se může provádět ručně, ostatní průběh zkoušek a vyhodnocování je automatické v důsledku použití kódu, který umožňuje identifikaci jednotlivých detekčních elementů přístrojem. Výhodou vyhodnocovacího přístroje je samočinná kalibrace, která se provádí po každém testu.

Vynález bude vysvětlen v souvislosti s příkladem provedení znázorněným na výkrese, kde značí obr. 1 půdorys patnácti různých nosičů se zkušebními bloky a kódovým blokem, tvořících součást zkušební soustavy podle vynálezu, obr. 2 blokové schéma jednoho provedení zkušebního vyhodnocovacího přístroje tvořícího druhou součást soustavy podle vynálezu, obr. 3a až 3f bokorysy nosiče a části přístroje z obr. 2 a 4, a obr. 4 blokové schéma analogické obr. 2, znázorňující však podrobněji elektrické obvody přístroje podle obr. 1.

Každý detekční element soustavy podle vynálezu obsahuje tři složky a to nosič, jedno nebo několik chemických činidel reagujících specificky s látkou nebo látkami, které se mají zjistit ve zkoušené tekutině a kód, který je přirazen detekčnímu elementu a identifikuje jej při jeho vložení do zkušebního vyhodnocovacího přístroje, který bude popsán v dalším.

Každé z reakčních činidel obvykle obsahuje jednu nebo několik chemických složek, které specificky reagují s látkou obsaženou ve zkoušené tekutině a dávají při této reakci zjistitelnou chemickou odezvu, která se vztahuje na množství látky ve zkoušené tekutině a která se dá měřit měřicími přístroji. Tato odezva může být spektrální, například se může projevovat odrazivostí světelné, ultrafialové nebo infračervené zářivé energie, nebo může být tvořena jiným fyzikálním nebo chemickým jevem vyvolaným reakcí mezi chemickým činidlem a zjišťovanou složkou zkoušené tekutiny, přičemž tento efekt je měřitelný pomocí měřicích přístrojů. Chemické činidlo uložené na nosiči je s výhodou v suché nebo v podstatě suché formě.

Specifická reakční činidla budou popsána podrobně v příkladech; je však třeba poznamenat, že výhodná reakční činidla jsou tvořena jednou nebo několika chemikáliemi, které lze před použitím kombinovat a která si zachovávají po dlouhou dobu schopnost reakce. Dalším výhodným znakem reakčních činidel je jejich schopnost zjišťovat množství zvolené složky ve zkoumané tekutině v takovém rozsahu koncentrací, jaké se obvykle vyskytují ve zkoušené tekutině.

Druhou podstatnou součástí zkušebního zařízení je nosič. Tato složka slouží k přidržování reakčního činidla a má s výhodou umožňovat jednoduchý styk reakčního činidla a zkoušené' tekutiny. Pro uložení reakčního činidla v suché nebo v podstatě suché formě se velmi dobře hodí savá základní * hmota jako je papír. Jak bude podrobněji vysvětleno v souvislosti s obr. 1 a ve spojitosti s funkcí soustavy podle vynálezu, je výhodné uložit jednotlivé papírové podložky naimpregnované reakčními činidly na proužku transparentního plastického filmu.

Alternativně může být nosič tvořen jednoduše proužkem transparentního plastického filmu, na němž jsou jakýmkoliv vhodným způsobem upevněna reakční činidla, například pomocí polymerního materiálu. V tomto případě se reakční , činidlo rozpustí nebo disperguje v roztoku polymeru v organickém rozpouštědle, například v acetátu celulózy, a roztok nebo disperse se naleje nebo jinak nanese na transparentní film a vysuší.

Popsané nosiče mohou být tvořeny jednotlivými proužky, · na nichž jsou připevněny papírové podložky, nebo mohou mít tvar spojitých svitků plastického filmu s jednotlivými detekčními elementy, které lze odtrhnout, uvést do styku se zkoušenou tekutinou a vložit do přístroje.

Třetí složkou detekčního elementu je kód. Prostřednictvím kódu může přístroj určit, který detekční element opatřený jedním nebo několika reakčními činidly byl vložen do přístroje, tak aby se přístroj naprogramoval k přečtení tohoto konkrétního detekčního elementu. Kód je s výhodou tvořen buď charakteristickým ukazatelem, nebo jeho polohou na nosiči, charakterizuje určitý detekční element a je rozeznatelný přístrojem. Kód může být tvořen řadou písmen nebo značek ? z nichž každá odpovídá jednomu určitému * detekčnímu elementu. Kód může být rovněž tvořen určitou barvou, kterou může rozeznat ústrojí citlivé na kód umístěné v přístroji, jak bude ještě · podrobně vysvětleno v dalším. Kód může být rovněž jednoduše tvořen neprůhlednou plochou, jejíž poloha je charakteristická pro každé zkušební zařízení. Z následujícího popisu vyplynou i další možná provedení tohoto kódu.

Různé typy znaků, které mohou tvořit kód pro zkušební zařízení podle vynálezu, jsou značky jako· čtverce, kosočtverce, kroužky apod., dále několik značek stejného typu, například řada rovnoběžných, čárek, dále názvy, například názvy jednotlivého testu, jako cukr, bílkovina apod. Jediným omezujícím činitelem při volbě znaků pro· kód je požadavek, aby snímač kódu v přístroji mohl tyto znaky rozeznat a vzájemně je odlišit a uvést jednotlivý znak do vztahu s detekčním elementem.

Výhodný kód je znázorněn na obr. 1 a bude podrobně popsán v dalším · textu; v podstatě je toto· výhodné provedení tvořeno neprůhlednou plochou neboli kódovým blokem 17 na transparentním proužku nebo nosiči 16 v předem stanoveném prostorovém vztahu k jedné nebo· několika plochám s reakčním činidlem neboli ke zkušebním blokům 18 na tomtéž nosiči 16, přičemž poloha zkušebního bloku nebo bloků 18 vzhledem ke kódovému bloku 17 je na každém nosiči 16 odlišná. V soustavě podle vynálezu se nosič . vložený do přístroje posune do polohy, ve které přerušuje dráhu světelného paprsku, přičemž vzájemná poloha kódového· bloku a zkušebního bloku 18 je charakteristická pro určitý detekční element.

Zkušební přístroj musí vyhovovat čtyřem požadavkům. · První požadavek spočívá v tom, že přístroj musí být upraven tak, aby do něj mohly být vloženy detekční elementy podle vynálezu. Za druhé musí mít přístroj ústrojí citlivé na kód, které čte kód na · nosiči 16 a převádí tento signál na kalibrační referenční signál a na povel pro přístroj, aby tento přístroj četl určité reakční činidlo nebo určitá reakční činidla detekčního elementu. Za třetí musí mít přístroj ústrojí snímající proběhlou reakci, které zjišťuje a zaznamenává odezvu vzniklou reakcí reakčního· činidla · a složky ve zkoumané tekutině. Čtvrtou součástí přístroje je čtecí zařízení, které převádí odezvu kódového snímače a snímače chemické reakce na hodnotu, jež charakterizuje množství složky ve zkoušené tekutině.

Jak bylo uvedeno, je první podmínkou funkce, aby do přístroje bylo možno vložit detekční element. To znamená, že když odezvou na reakci je změna barvy papírové podložky, musí · být přístroj upraven tak, aby se do něj dala vložit papírová podložka, a snímač reakce v přístroji musí být schopen zjistit tuto odezvu, například odrazovou spektrofotometru.

Snímač kódu může sestávat z elektronického zařízení, obvodového prvku nebo obvodu, který může číst, identifikovat a elektricky zpracovat znak kódu na nosiči, aby přístroj mohl indentifikovat prováděnou zkoušku. Snímač kódu může vykonávat i další funkce, může pracovat například jako· detektor citlivý na světlo, kterého lze použít k ovládání přístroje tak, aby přečetl odezvu v určitou dobu. · I tato funkce · bude podrobně vysvětlena v dalším textu.

Konkrétně může být snímač kódu tvořen detektorem citlivým na světlo, který sestává ze světelného zdroje vysílajícího světelný paprsek na fotosentitivní prvek nebo fotosensor, nebo to může být čtecí ústrojí pro slova nebo symboly, jako jsou například ústrojí ke · čtení číslic na komerčních nebo finančních přístrojích. Přídavně může být snímač kódu tvořen zařízením pro snímání barvy, které identifikuje určitou barvu nebo barevný odstín a uvádí tuto barvu nebo odstín do vztahu s určitým zkušebním zařízením.. K identifikaci detekčního elementu lze rovněž použít odstínu šedé. Snímač kódu může být vytvořen . také tak, že identifikuje určitý počet rovnoběžných čar nebo neprůhledných znaků na detekčním elementu a podle toho jej určuje. Z uvedeného je zřejmé, že ve spojení s vynálezem lze použít nejrůznějších kódů a kódových snímačů.

Třetí částí zkušebního přístroje je ústrojí zjišťující proběhlou reakci, které rozpoznává a kvantitativně měří rozsah chemické reakce mezi reakčním činidlem na nosiči a určitou složkou zkoušené tekutiny. Snímačem reakce může být jednoduše fotosensitivní prvek nebo fotosensor, například fotoelektrický článek, který měří světlo odražené od zkušebního ' bloku po chromogenní reakci mezi složkou zkoušené tekutiny a reakčním činidlem, nebo to může být složitější analytické zařízení. Závazným požadavkem je to, aby snímač reakce byl schopen zjišťovat a kvantitativně měřit chemickou reakci a vyslat signál, který se vede na vstup čtecího zařízení, jež bude popsáno v dalším odstavci.

Čtecí zařízení uvádí výstup z kódového snímače do vzájemného vztahu s výstupem snímače - chemické reakce tak, aby měřicí přístroj jednak rozeznal vložené zkušební zařízení, a aby signál nebo signály vysílané snímačem chemické reakce byly dále zpracovány tak, aby vznikl údaj udávající množství zvolené složky ve zkoušené tekutině.

Obzvláště výhodné čtecí zařízení zkušebního přístroje podle vynálezu obsahuje elektronický obvod se vstupní jednotkou, - výběrovým obvodem a trvalou pamětí, které jsou spojeny tak, že signál ze snímače chemické reakce se dekóduje, aby vznikl údaj o charakteristické . nebo signifikantní kvantitativní hodnotě nebo rozsahu hodnot složek ve zkoušené tekutině, například údaj pH, klinické úrovně cukru, bílkovin apod. Tyto obvody budou popsány v souvislosti s výkresy.

Podle obr. 1 sestává každý z patnácti detekčních elementů 1 až 15 z proužku transparentního -plastického filmu, který tvoří nosič 16; na jednom konci nosiče 16 je upevněn jeden nebo několik zkušebních bloků 18. Druhý konec nosiče 16 . tvoří manipulační konec detekčního elementu 1 až 15. Papírové podložky zkušebních bloků 18 jsou nasyceny reakčními činidly, která reagují s různými -charakteristickými složkami zkoušené tekutiny, například moči. Na obr. 1 znamená pH papírovou podložku nasycenou reakčním činidlem, která tvoří zkušební blok 18 pro určování pH, zatímco písmena P, G, K, BI, BL a U značí zkušební bloky 18 sloužící k určování bílkovin, cukru, ketonů, bilirubinu, latentní krve a urobilinogenu. Ve znázorněných detekčních elementech 1 až 15 je kódový blok 17 tvořen neprůhlednou nebo potištěnou plochou.

Podle obr. 1 má detekční element 1 sedm zkušebních bloků 18 a jeden kódový blok

17, které jsou uloženy s mezerami vedle sebe na nosiči 16, počínaje zprava. Polohy jednotlivých kódových bloků 17 a zkušebních bloků 18 zkušebního zařízení jsou označeny PÍ až P8. Je patrno, že když jsou jednotlivé detekční elementy 1 až 15 uloženy- svisle pod -sebou, má každý detekční element 2 až 15 jeden nebo několik zkušebních bloků

18, uložených počínaje zprava, a jeden kódový blok 17. Každý kódový blok 17 a každý zkušební blok 18 je přiřazen jedné z poloh PÍ .až P8. Například na detekčním elemen7 je kódový blok 17 v poloze P3, zatímco zkušební bloky 18 pro zjišťování pH, cukru a bílkovin jsou v polohách P6, P7 a P8. PO znázorňuje počáteční polohu na manipulačním konci nosiče 16, P9 znázorňuje koncovou polohu za pravým koncem nosiče 16, přičemž význam těchto poloh bude vysvětlen v dalším.

Použití detekčních elementů 1. až 15 podle obr. 1 a jejich příprava bude podrobně popsána v dalším textu.

Obr. 2 ukazuje částečné blokové schéma, znázorňující jednotlivé součásti zkušebního· vyhodnocovacího přístroje podle vynálezu, dále detekční element 10 podle obr. - 1 v axonometrickém pohledu a některé součásti přístroje. Detekční element 10 obsahuje kódový blok 17 tvořený neprůhlednou bílou plochou, a - zkušební bloky 18a, 18h, 18c připevněné k proužku transparentního filmu tvořícího nosič 16. Zkušební bloky 18a, 18b, 18c jsou tvořeny papírovými podložkami, které- jsou naimpregnovány reakčními činidly pro zjišťování pH, bílkovin a latentní krve.

Přístroj znázorněný na obr. 2 obsahuje transparentní skleněný nebo plastický stůl 43, který je uložen vratně pohyblivě a spojen s pohonem 45. Pohon 45 posouvá pohyblivý stůl 43 do dráhy světla, které vychází zesvětelného zdroje 37 a je vedeno světlovody 40, jak bude -ještě podrobně popsáno v -souvislosti s obr. 3a až 3f. Pohyblivý stůl 43 může být opatřen nastavovacím zařízením, například vodicími čarami 43a, 43b nebo vhodnými neznázorněnými zarážkami, které usnadňují správnou polohu detekčního elementu 10 na ploše pohyblivého stolu 43.

Pohon 45 je spojen vodičem 39 s časovacím členem 21, který je spojen vodičem 46 se spouštěcím spínačem 44. K časovacímu členu 21 může být připojen neznázorněný zpožďovací obvod, který vytváří časový interval mezi spuštěním spouštěcího spínače 44 a začátkem pohybu stolu 43; během tohoto -časového intervalu lze umístit na pohyblivý stůl 43 detekční - element - 10. Světelný paprsek vycházející ze světlovodu 40 je namířen na kódový snímač 41, uložený pod stolem 43.

Po spuštění spouštěcího spínače 44 se stůl 43 posouvá z výchozí polohy ve směru šipky z obr. 2, takže kódový blok 17 detekčního elementu 10 se posune pod světlovod 40 a přeruší světelný paprsek ze světelného zdroje 37. Světlo se odráží zpátky druhým světlovodem 40 do reakčního snímače 38, který je umístěn nad úrovní stolu 43. Když kódový blok 17 projde světelným paprskem, může světelný paprsek znovu procházet v mezeře mezi kódovým blokem 17 a sousedním zkušebním blokem 18a jak transparentním proužkem tvořícím nosič 16 tak stolem 43, takže dopadne na kódový snímač 41. Potom se do dráhy světelného paprsku posune zkušební blok 18a, o kterém se bude v následujícím popisu předpokládat, že reagoval na hodnotu pH zkoušené tekutiny, čímž se znova přeruší světlo dopadající na kódový snímač 41. Světlo se odráží na reakční snímač 38 v množství, jehož velikost závisí na hodnotě pH zkoušené tekutiny a na odezvě zkušebního bloku 18a. Při dalším pohybu stolu 43 ve směru šipky z obr. 2 se postupně dostávají do čtecí polohy následující zkušební bloky 18b a 18c, přičemž reakce reakčního činidla každého ze zkušebních bloků 18 je snímána reakčním snímačem 38. Obr. 3a až 3f znázorňují podrobně fáze pohybu stolu 43 a funkci kódovacího bloku 17.

Ozářením reakčního snímače 38 vznikne elektrický signál, který se vede vodičem 22 do kalibračního a zesilovacího modulu 23. Modul 23 zpracovává počáteční kalibrační signál z kódového bloku 17 i následující signály vznikají odrazem od zkušebních bloků 18a, 18b, 18c. Signál z kódového snímače 41, který je přerušován v okamžicích, kdy je světelný paprsek ze světelného zdroje 37 přerušován kódovým blokem 17 a zkušebními bloky 18a, 18b, 18c, se vede vodičem 42 do kódového a čtecího modulu 19.

V následujícím textu budou vysvětleny log^:cké pochody, kterými snímač kódu v kódovém a čtecím modulu 19 interpretuje přerušovaný signál; kódový snímač 41 by však mohl rovněž určovat, kdy má čtecí obvod zpracovávat výstupní signál z ústrojí snímacího výsledek reakce. Realizuje se to obvodem, který bude popsán v dalším a který analyzuje odezvu kódového snímače 41 během pohybu detekčního elementu 10 světelným paprskem ze světelného zdroje 37. Tím vznikají cykly světlo-tma-světlo, které se opakují při každé ploše pokryté reakčním činidlem. Rozkaz ke čtení vzniká při přerušení světelného paprsku ze světelného zdroje 37 do kódového snímače 41.

Časovači člen 21 je spojen vodičem 36 s voličem 35 sledu zkoušek. Volič 35 vyhodnocuje signál přijatý přes vodič 20 z kódového a čtecího modulu 19 a identifikuje detekční element 10 a vysílá tuto informaci do generátoru funkcí 29 přes vod^;č 23. Generátor funkcí 39 je spojen vodičem 24 s kalibračním a zesilovacím modulem 23 obsahujícím hradlový obvod, který je ovládán přes vodič 27 voličem 35 sledu zkoušek a propouští do generátoru funkcí 29 pouze ty signály, které vycházejí z ploch nosiče 16 pokrytých reakčním činidlem.

Výstupní signál z generátoru funkcí 29 je veden vodičem 30 do dekódovače 31, který je rovněž spojen s voličem 35 sledu zkoušek vodičem 34. Dekódovač 31 zpracovává výstupní signály z generátoru funkcí 29 a dává povel tiskárně 33 přes vodič 32, aby vytiskla kvantitativní údaj výsledku čtení z generátoru funkcí 29.

Na obr. 3a až 3f je znázorněn způsob, jakým kódový blok 17 z obr. 2 a 4 vytváří kód pro identifikaci detekčního elementu 10. Ve výchozí poloze znázorněné na obr. 3a leží stůl 43 mimo světelný paprsek vycházející ze světlovodu 40, takže světlo dopadá pouze na kódový snímač 41. Detekční element 10, který byl uveden do styku s vyšetřovanou tekutinou, je podle obr. 3a položen na stole 43. Potom pohon 45, který není na obr. 3a až 3e pro zjednodušení znázorněn, posune stůl 43 s detekčním elementem 10 ve směru šipky z obr. 3a do krajní levé polohy podle obr. 3b. V této poloze prochází světelný paprsek transparentním nosičem 16 i stolem 43 a dopadá na kódový snímač 41.

Jakmile stůl 43 dosáhne krajní levé polohy, pohon 45 se reverzuje a vybudí se elektronické obvody přiřazené kódovému snímači 41 a reakčnímu snímači 38, takže stůl 43 a na něj položený detekční element 10 se začnou pohybovat doprava ve směru šipky podle obr. 3b. Během pohybu stolu 43 s detekčním elementem 10 pod světelným paprskem přeruší kódový blok 17, který má vysokou odrazivost a je s výhodou bílý, v poloze P4 (obr. 1) světlo ze světelného zdroje 37 a odráží je zpátky do reakčního snímače 38 (obr. 3c j. Množství světla odraženého do reakčního snímače 38 slouží ke kalibraci přístroje, jak bude vysvětleno a přerušení dopadu světelného paprsku na kódový snímač 41 vyhodnotí elektronické obvody přístroje v tom smyslu, že kódový blok 17 je v poloze P4 (obr. 1).

Detekční element 10 se dále pohybuje ve směru znázorněném na obr. 3d a po průchodu kódového bloku 17 dopadá světelný paprsek znovu na kódový snímač 41. Pokračující dopad světelného paprsku na kódový snímač 41 v okamžiku, kdy detekční element 10 je v poloze P5, je vyhodnocen přístrojem tak, že v této poloze není ani kódový ani zkušební blok; přístroj tuto skutečnost uloží do paměti. Pokračující pohyb detekčního elementu 10 způsobí, že zkušební blok 18a v poloze P6 (obr. 1) přeruší světelný paprsek. Pro vysvětlení bude předpokládáno, že reakční činidlo ve zkušebním bloku 18a reagovalo chromogenní změnou na hodnotu pH vyšetřovaného vzorku a světlo odražené zpátky od zkušebního bloku 18a se tedy měllí pódiu hodnoty pH vyšetřované tekutiny.

Toto světlo' dopadá na reakční snímač 38 a jím vybuzený signál se dále zpracovává, jak bude vysvětleno posléze. Při dalším pohybu detekčního elementu 10 se zkušební blok 18a posune za světelný paprsek, který tedy může znova procházet transparentním nosičem 16 a skleněným stolem 43 a dopadat na kódový snímač 41 (obr. 3f). Při dalšími. pohybu stolu 43 se tento postup opakuje pro další zkušební bloky 18b a 18c, o kterých se k vysvětlení předpokládá, že reagovaly na bílkovinu a krev ve vyšetřované tekutině; potom se stůl 43 a detekční element 10 vrátí do výchozí polohy znázorněné na obr. 3a.

Je zřejmé, že počáteční pohyb stolu 43 a detekčního elementu 10 ve směru šipky podle obr. '' 3a lze ovládat ručně a nikoli motoricky.

V souvislosti s obr. 1, 2 a 3a až 3f lze logické operace probíhající při zjišťování detekčních elementů 1 až 15 popsat tímto způsobem: když se detekční element 1 až 15 začíná pohybovat (obr. 3b], je světelný paprsek ' ' v ' ' poloze PO. Když kódový snímač 41 zjistí, - že ' světelný paprsek je přerušen neprůhlednou plochou v poloze Pl, a když potom zjistí, že světelný paprsek je přerušen neprůhlednou plochou v poloze P2, volič 35 sledu - zkoušek provede rozhodnutí, že právě čtený ' ' detekční element je první detekční element 1 podle obr. 1. V důsledku toho se elektronické obvody přístroje naprogramují na - čtení ' zkušebních bloků 18 s reakčním činidlem reagujícím na hodnotu pH, bílkoviny, cukr, ketony, bilirubin, latentní krev a urobilinogen v tom pořadí, jak se detekční element 1 pohybuje postupně polohami P2 až P8, načež se v poloze P9 zastaví. Když naproti tomu přístroj zjistí neprůhlednou plochu až v poloze P6 a v poloze P7 zjistí další ' neprůhlednou plochu, volič 35 sledu zkoušek identifikuje tento detekční element jako detekční element- 14; přístroj se potom naprogramuje na čtení údajů týkajících se cukru a bílkovin v pořadí, jak se detekční element 14 pohybuje polohami P7 a P8 a zastaví se v poloze P9.

Neprůhledný kódový blok 17 má dvě funkce: - jednak slouží k identifikaci jednotlivých detekčních elementů 1 až 15, jak bylo právě popsáno, a jednak ke kalibraci přístroje. Kalibrace se provádí prostřednictvím reakčního -snímače 38, který zachytí světlo -odražené od kódového bloku 17 a převede je podle intenzity na úměrné elektrické signály, kterými se standardizují elektronické obvody předem naprogramované na každý z detekčních elementů 1 až 15.

Následující popis se týká výhodného konkrétního provedení vynálezu; je ovšem samozřejmé, že jde pouze o příklad a že v zařízení lze provést četné obměny.

Podle obr. 4 se soustava podle vynálezu na začátku kalibruje tím, že se na stůl 43 položí první detekční element 1, například první proužek z obr. 1, který byl ponořen do nulového kalibračního roztoku, načež se na - stůl 43 položí druhý detekční element, který byl ponořen do vysoce pozitivního roztoku;.tím je soustava nakalibrována tak, aby měřila stupně reakce, jež spadají do rozsahu zvoleného- dvěma použitými kalibračními detekčními elementy. Konkrétně může být první nebo nulový kalibrační element ponořen do vzorku normální moči, takže všechny zkušební bloky 18 dávají negativní odpověď, a druhý neboli vysoce pozitivní kalibrační element může být ponořen do syntetické moči, která má maximálně vysoké pozitivní hodnoty pro každou zjišťovanou složku.

Když se na stůl 43 položí nulový kalibrační detekční element 10 a posouvá se svým kódovým blokem 17 do čtecí polohy, kódový snímač 41 zjistí kódový blok 17 a vyšle vodičem 42 do snímače kódu v kódovém a čtecím modulu 19 odpovídající signály. Snímač kódu může být v jednoduchém provedení tvořen krokovým spínačem, který se posune o jeden krok při pohybu každého- následujícího bloku 18 do' čtecí polohy. Při této úpravě počítací výstup čítače v modulu 19 značí jednu polohu na detekčním elementu

10. Když tedy každá plocha pokrytá reakčním činidlem na detekčním elementu 1 podle obr. 1 má tutéž přiřazenou polohu na každém proužku, výstup čítače identifikuje přímo odpovídající reakční Činidlo.

Ve -složitějším provedení může kódový snímač 41 obsahovat větší počet snímačů, které elektronicky nebo mechanicky zjišťují, který z proužků tvořících nosič 16 podle obr. 1 je právě zkoumán; v tomto případě počítací výstup z modulu 19 znázorňuje pro jednotlivé detekční elementy 1 až 15 různá reakční činidla. Pro jednoduchost bude v následujícím popsáno první jednodušší provedení.

Při -dalším pohybu detekčního elementu 10 se první zkušební blok 18a posune pod čtecí hlavu, takže světelný paprsek se odráží zpátky do reakčního -snímače 38, jenž vytvoří na výstupním vodiči 22 výstupní signál, jehož hodnota odpovídá množství světla odraženého zkušebním blokem 18a. Jak ukazuje obr. 4, je signál zaváděn na vstup - oscilátoru 50 řízeného napětím, který je součástí kalibračního a zesilovacího- modulu 23. Oscilátorem 50 se -tento signál převede na výstupní signál, jehož frekvence se mění asi - od 10 do 100 kHz s hodnotou napětí vysílaného reakčním snímačem 38.

Kmitočtově proměnný výstupní signál z oscilátoru 50 se vede do hradla 52, jehož výstup je řízen sekvenčním obvodem 54 přes vodič 27. Když se zkušební blok 18a posune do polohy, kde přerušuje světelný paprsek, vyšle kódový snímač 41 přes vodič 42 čtecí signál na vstup kódového a čtecího modulu

19.

Sekvenční -obvod 54 vyšle přes vodič 64 signál do časovacího členu 21, který vyšle při přijetí tohoto signálu -výstupní signál tr209419 vající 0,1 s přes vodič 70 a 27 do hradla 52; v důsledku toho hradlo 52 propouští po dobu 0,1 s výstupní signál oscilátoru 50 řízeného napětím, přičemž tento výstupní signál odpovídá množství světla odraženého zkušebním blokem 18a.

Frekvenční výstupní signál z hradla 52 se vede vodičem 72 do čítače 74, jenž obsahuje dvojici logických obvodů zapojených do série, které provádějí dělení kmitočtového výstupního signálu číslem 256. Výstup z čítače 74 je veden vodičem 76 nulového registru 78. Po dobu 0,1 s počítá tedy nulový registr 78 impulsy vysílané čítačem 74, které odpovídají množství odraženého světla od prvního zkušebního bloku 18a nulového kalibračního detekčního elementu 10.

Na konci čtecí periody, která trvá 0,1 s, přeruší časovači člen 21 časovači signál vysílaný do vodiče 70, a sekvenční obvod 54 přeruší výstupní signál hradla 52, takže čítač 74 a nulový registr 78 nedostává vstupní signál. Mimoto sekvenční obvod 54 uvolní přes vodič 80 přenos osmibitové hodnoty, která je na výstupu nulového registru 78, do vyrovnávacího registru 82, Tentýž signál ze sekvenčního obvodu 54 se rovněž vede vodičem 80 na zaváděcí vstup paměťového obvodu 84, čímž způsobí paralelní přenos osmibitového výstupu z vyrovnávacího registru 82 do první sekce paměťového obvodu 84, která byla předurčena pro záznam nulového kalibračního slova. Nulové slovo pro první zkušební blok je tedy nyní zaznamenáno v paměťovém obvodu 84. Vyrovnávací registr 82 může obsahovat dva logické obvody, jejichž osmibitové vstupy jsou paralelně zapojeny к osmibitovému výstupu nulového registru 78, a paměťový obvod 84 může obsahovat dvojici logických obvodů, jejichž osmibitové vstupy jsou zapojeny paralelně к osmibitovým výstupům vyrovnávacího registru 82.

Je zřejmé, že když pohon 45 posouvá stůl 43 tak, že se postupně jednotlivé zkušební bloky 18 na nosném proužku dostávají do čtecí polohy, vytvoří soustava nulové slovo v odpovídající sekci paměťového obvodu 84, které pak slouží ke zkoumání neznámých zkušebních bloků. V jednom provedení vynálezu může být na jednotlivých proužcích upraveno až sedm různých typů zkušebních bloků 18, a paměťový obvod 84 má takovou kapacitu, že může zaznamenat v paměti osm různých slov značících nulovou hodnotu pro osm různých reakčních činidel, a osm různých slov značících vysokou kladnou hodnotu každého z těchto reakčních. činidel.

Potom se na stůl 43 uloží detekční element, který byl ponořen do vysoce pozitivního roztoku, aby se v paměťovém obvodu 84 vytvořila slova značící vysokou kladnou hodnotu pro každý ze zkušebních bloků 18, 18b, 18c detekčního elementu 10.

Při spouštění spouštěcího spínače 44 posune pohon 45 stůl 43 do polohy, kdy kódový blok 17 je ve čtecí poloze. Snímač kódu v modulu 19 pak vyšle do vodiče 60 výstupní signál, který identifikuje právě zkoumaný detekční element.

Když kódový snímač 41 zjistí vstup zkušebního bloku 18a do čtecí polohy, vyšle přes vodič 42 výstupní signál, jenž způsobí, že kódový a čtecí modul 19 vyšle přes vodič 28 výstupní signál do sekvenčního obvodu 54, který opět vyšle výstupní signál přes vodič 86 na zaváděcí vstup nulového registru 78. V důsledku toho se paralelní bitový výstupní signál prvního nulového slova v paměťovém obvodu 84 přenese do nulového registru 78. Paměťový obvod 84 vyšle doplněk čísla zaznamenaného v paměťovém obvodu 84 do vodiče 102, a následkem toho je vstupní signál nulového registru 78 doplňkem čísla, které bylo zaznamenáno v paměťovém obvodu 84 při nulovém kalibračním kroku, do čísla 256. Jak bude ještě ukázáno, přenos doplňku nulového kalibračního slova do nulového registru 78 způsobí odečtení hodnoty odpovídající tomuto slovu od vysoce pozitivního kalibračního signálu.

Když se zkušební blok 18a posune do čtecí polohy, snímá reakční snímač 38 odražené světlo a vyšle přes vodič 22 do oscilátoru 50 řízeného napětím signál, jehož hodnota odpovídá množství odraženého světla. Výstupní signál z oscilátoru 50 řízeného napětím se vede do čítače 74 po dobu 0,1 s, což je řízeno časovacím členem 21 a sekvenčním obvodem 54 způsobem, který byl právě popsán. Čítač 74 vysílá do nulového registru 78 jeden impuls za každých 256 vstupních impulsů, které odpovídají vysoké pozitivní hodnotě při kalibraci pro první zkušební blok 18a.

Tak, jak jsou signály přiváděny do nulového registru 78 podle slova, charakterizujícího vysokou kladnou hodnotu pro první zkušební blok 18a, přepíná se nulový registr 78 sériově z hodnoty doplňkového signálu, která je v něm zaznamenána, až do celé čítači kapacity nulového registru 78, což je v tomto případě hodnota 255. Jakmile registr 78 dosáhne hodnoty 255, způsobí vstupní signál na vodiči 76, že na vodiči 90 na vstupu klopného obvodu 92 není signál. Klopný obvod 92 způsobí přes svůj kvadraturní výstup a přes vodič 94 otevření hradla 96, které vede signály vycházející z oscilátoru 50 řízeného napětím do hodinového vstupu dělicího registru 100 přes vodič 98.

Budiž pro příklad předpokládáno, že zkušební blok 18a reaguje na hodnotu pH, dále, že nulová hodnota, znázorněná slovem zaznamenaným v paměťovém obvodu 84 jako výsledek nulové kalibrace má číselnou hodnotu 20, a že číselná hodnota slova zaznamenaného v paměťovém obvodu 84 a charakterizujícího vysokou pozitivní hodnotu je 200; potom doplněk přiváděný do nulového registru 78 se rovná 256—20 = 236 na začátku počítání při čtení vysoké kladné hod209419 noty zkušebního bloku 18a. Když jsou nyní signály přiváděny přes vodič 76 během vysoké pozitivní kalibrace do nulového registru 78, pokračuje počítání od doplňkové hodnoty 236, a když počet vzroste následkem impulsů přiváděných vodičem 76 do hodnoty 256, způsobí impuls na vodiči 90 do· klopného obvodu 92, že další impulsy z oscilátoru 50 řízeného napětím jsou vedeny přes hradlo · 96 a vodič 98 do dělicího- registru 100.

Dělicí registr IDO může být tvořen dvojicí logických obvodů, které jsou zapojeny sériově na výstupní vodič 98 hradla 96 a které tedy · vysílají do· vodiče 104 impuls po· příjmu · každých 256 impulsů přes vodič 98. Po každých 256 impulsech, přivedených do dělicího · registru 100, se výstupní signál vede vodičem 104 do monostabilního obvodu 106, jehož výstup je spojen vodičem 108 s hodinovým vstupem vyrovnávacího registru 82. Vyrovnávací registr 82 tedy funguje jako čítač vysoké kladné hodnoty minus nulové kalibrační hodnoty, dělené číslem 256.

Když se detekční element 10 postupně pohybuje tak, že jednotlivé zkušební bloky 18b, 18c atd. přicházejí do čtecí polohy, jsou v paměťovém obvodu 84 zaznamenávány v podobě osmibitových slov za sebou následující · vysoké kladné hodnoty, které udávají vysokou kladnou hodnotu pro každý jednotlivý zkušební blok zkušebního zařízení.

Paměťový obvod 84 pak obsahuje až sedm slov, která udávají nulovou hodnotu pro· každou hledanou chemickou látku, a sedm slov charakterizujících vysokou kladnou hodnotu pro každou vyšetřovanou složku zkoumané tekutiny.

Čtecí paměť 110 je upravena k použití s různými prahovými hodnotami pro každé jednotlivé reakční činidlo. Z následující tabulky je patrno, že zkušební blok pro zkoušení hodnoty pH může · mít pět rozdílných reakčních rozsahů, které jsou charakterizovány příslušně různými výstupy dělicího registru 100, to znamená v rozmezí 0 až 255. Čtecí paměť · 110 je upavena známým způsobem tak, aby udávala diskrétní prahové hodnoty pro každé reakční činidlo. V typickém příkladě je první reakční rozsah hodnoty pH 0 až · · 2, druhý reakční rozsah hodnoty pH je 3 až 44.

Tabulka pH dekódovací body (rozsah] čísla 256 do dekódovače 112 za účelem srovnání se signály, které jsou vedeny do dekódovače 112 z dělicího registru 100.

Když je detekční element 10 uložen· · na stůl 43 a kódový blok 17 se posune do čtecí polohy, vyšle kódový snímač. 41 přes vodič 42 · · výstupní signál do· kódového a čtecího modulu 19, jenž vyšle vodičem 60 identifikační signál do výběrového· registru 116, který identifikuje právě prohlížený zkušební proužek. Když pohon 45 dále posunuje stůl 43 tak, že se první zkušební blok 18a s neznámým reakčním činidlem přemístí do· čtecí polohy, vyšle kódový a čtecí modul 19 přes vodič 60 signál do výběrového registru 116, který identifikuje zkušební blok, který je právě čten.

Jak již bylo uvedeno, může kódový a čtecí modul 19 ve zjednodušeném provedení sestávat z jednoduchého krokového zařízení, které se posouvá o · jedno slovo· při detekci každého· zkušebního· bloku, a zkušební bloky na detekčním elementu jsou pak charakterizovány · výstupní hodnotou · krokového zařízení na vodiči 60; například kódový blok 17 bude označen 00, · zkušební blok 18a bude označen 001, zkušební blok 18b bude označen 002 atd. Výběrový registr 116 vyšle · při přijetí čítacího signálu z vodiče 60 tříbitové slovo do vyrovnávacího· čítače 121, který identifikuje právě zpracovávaný . zkušební blok v přítomném příkladě 001 k identifikaci zkušebního bloku 18a reagujícího na hodnotu pH.

Tříbitový výstupní signál výběrového registru 116, který identifikuje · právě zpracovávaný zkušební blok, se rovněž vede přes vodič 120 do korncidenčního obvodu 122. Předpokládáme-li, · že tiskací ústrojí 128, které může obsahovat krokové tiskací kolečko s · požadovanými znaky, je v poloze jiné než pH = 5, výstupní signál z tiskacího· ústrojí 128, vedený vodičem 130 do koincidenčního obvodu 122, se bude lišit od signálu přiváděného vodičem 120; . koincidenční obvod 122 pak vyšle výstupní signál přes vodič 124 a součtové hradlo 126 do krokového· vstupu tiskacího ústrojí 128, takže · tiskací ústrojí se pohybuje tak dlouho, až dosáhne žádané· polohy, to znamená ·pH =· 5. V tom okamžiku koinciduje vstupní signál z tiskacího ústrojí 128, přicházející vodičem · 130, a vstupní signál přiváděný vodičem 120 z výběrového registru 116,. a výstupní signál na vodiči 124 se přeruší, čímž se skončí · krokový pohyb tiskacího ústrojí 128.

Ve čtecí poloze zkušebního bloku 18a se' čtecí signál z kódového snímače 41, vedený vodičem 42 do kódového a čtecího· modulu 19 a do· sekvenčního· obvodu 54 zpracovává popsaným způsobem tak, aby hradlo 52 propouštělo výstupní signál oscilátoru 50- řízeného napětím přes · vodič · 72 do čítače 74 a přes vodič 76 do nulového registru 78.

Stejně jako· v předchozím případě je při příjmu čtecího signálu vybuzen sekvenční obvod 54, který vyšle přes vodič 86 zavádě-

50—2

63—44

45 —128

129 —213

214 —255

Když · je čtecí · paměť 110 adresována soustavou podle vynálezu způsobem, který bude popsán v následujícím, vyšle přes vodič

114 doplněk uvedené prahové hodnoty do cí signál·; . tento - -signál způsobí, - že doplněk nulové kalibrační hodnoty pro· první zkušební blok 18a je zaveden přes vodič 102 do nulového registru - 78.r

Kromě toho; zatímco čtecí signál na · - vodiči 42 ukazuje, že zkušební blok je ve čte-cí poloze,· · sekvenční obvod . 54 - - způsobí - · přes - - výběrový - vstup · paměťového- obvodu 84, - že.- - v paměťovém · obvodu 84 - se . přičte jeden. výběrový· .krok - -a · vyšle se odpovídající slovo· pro reakční činidlo- citlivé · na pH- do dělicího · registru 106.

Když jo doplněk . nulové · · kalibrační hodnoty reakčního. - činidla· citlivého na pH - v nulovém registru - 78 - a · vysoká -kladná - hodnota - v dělicím re^gistru ^100, prⁱěem^ž časovači . ^- čten- ²¹ pracuje- - popsaným - způsobem při přijetí čtecího - signálu z kódového - snímače -141, - výj stupni signály - z oscilátoru - 50 ·.- řízeného napětím se vedou - přes -hradlo - 52 -do- nulového registru - 78. - Nulový registr 78 - - počítá- od nulové-.. kalibrační -hodnoty, - která - - je ve - zvoleném - příkladě - - rovna - 236, - nahoru do- . celkové hodnoty·. - 256 - to.ho.to - nulového- registru· 78. Když nulový - registr· 78 dosáhne- hodnoty -255, následující impuls. - na . vodiči 76- < způsobí, že nulový registr- 78-'vyšle přes vodič -96 - výstupní signál. - do- klopného - obvodu - 92,-·- takže. - výstupní· - signál- z oscilátoru 56 '-řízeného - napětím - je - veden . - přes. - hradlo- 96 - - a .- vodič - 98do dělicího- registru· - 106.

Jak - bylo- - uvedeno, - zaznamenává dělicí registr. - -106 doplněk vysoké - kladné hodnoty,- a vstupní - signál z - vodiče - 98· - způsobí,. že - dělicí registr. . počítá - od této· - hodnoty - do> hodnoty 256;. potom vyšte. - přes - vodič - 104 - - výstupní, signál· do· - monostahilního obvodu 106 - a přes vodiči 132.do/ hodinového - vstupu dekódovacího - registru 112.

Připomíná . se, že výběrový registr- 116- způsobil - přes --vodič 118 a vyrovnávací čítač - 121,. že do . dekódovacího - registru- 112 - byl vyslán přes -vodič - 114 doplněk první - prahové- hodnoty reakčního činidla citlivého. na . - pH, - který byl uložen ve čtecí paměti 110. Jakmile tedy přes vodič 132 dojdou do dekódovacího registru 112 hodinové vstupní signály, začne se dekódovací registr 112 posunovat dopředu -od hodnoty doplňku pro druhou prahovou hodnotu [ve zvoleném příkladě 254) a v okamžiku, kdy dosáhne celkové hodnoty 256, způsobí signál vyslaný přes vodič 134 do monostabilního obvodu 136, že tento monostabilní obvod 136 vyšle výstupní signál přes vodič 138 do- vyrovnávací paměti 140; vyrovnávací paměť 140 pak vyšle přes vodič 142 výstupní signál, který způsobí posunutí tiskacího ústrojí 128 o- jeden krok dopředu.

Vyrovnávací paměť 140 zaznamenává počítací výstupní signály z monostabílního obvodu 136, který pracuje mnohem rychleji než tiskací ústrojí 128. Jak je patrno . z tabulky, může mít reakční činidlo pro hodnotu pH až pět prahových hodnot, a v případě, že dů dekódovacího registru 112 jsou zave deny .přes vodič 132 signály charakterizující nejvyšší prahovou - ho.dnotu.může,. - být ve . vyrovnávací - paměti - - 146 -.^: - zaznamenáno - .až- - pět:. impulsů,. - dřív než tiskací ústrojí 128 se. posune - a .ukáže změnu prahu.. - Vyrovnávací. - paměť 140- vysílá zaznamenané - signály - přes.. vodič 142 a součtové - hradlo . 12^..do . krokového vstupu tiskac-ířic· ústrojí- 128,. - jehož, tiskaní kolečko . se natáčí při následujících . krocích. V okamžiku, kdy je vyrovnávací - paměť . 146.. prázdná,. - vyšle se přes vodič - 146 signál, . do kladívkového vstupu tiskacího ústrojí 128.' které --vytiskne. - hodnotu, - na . . kterou se . tiskací . kolečko- - natočilo působením - výstupních signálů z vyrovnávací paměti 140.

S - výjimkou výběrového registru 116 a paměťového obvodu.84, . - v -němž . jsou - zaznamenány nízké kalibrační hodnoty -a vysoké kalibrační hodnoty, - se - všechny - obvody - sousta-. . vy podle. vynálezu - vrací. . do nulové - polohy pokaždé, když se nový - kódový blok - 17 . nebo . zkušební blok - 18- . posune - do - čtecí polohy,- a.to působením signálu .- z . kódového - snímače-41, . který - je- veden do, kódového. . a čtecíhomodulu 19 a - sekvenčního- . - obvodu - .54. .Soustava . tedy . pracuje - tak,., že- . při - každém - následujícím čtení zkušebního . bloku . - 18 - -. - srovnává . zjištěnou hodnotu . -. s - prahovými..-hodnatami, . . zaznamenanými - ve . -čtecí - - paměti 110, - - - a vysílá - - výstupní signál, - - který - ovládá -. tiskací ústrojí -128- - vytvářející· písemný údaj- .o . této informaci.

Příklad

Tento příklad popisuje- přípravu . detekčního elementu 14 - - podle - obr. - - 1, . který -slona- ke- s kvantitativnímu - - určování - . bílkovin,- - a - cukru v biologických tekutinách, například v -moči. Příprava - zkušebního· - . bloku -.- 18 - označenéhopísmenem P pro - - zjišťování . - bílkovin:

Listy filtračního - - papíru . značky - Eatinan and - -Dikema-n . čís- 651, . . čtvercového - tvaru . n ploše přibližně 10- cm², - - byly nasyceny následujícím - roztokem:

2,2 dílů 2M vodného roztoku citronanu sodného 100 ml

7,8 dílů 2M vodného roztoku kyseliny citrónové tetrabromfenolová modř (0,08 hmot. %J v 95% ethanolu 100 ml celkový objem 200 ml

Vlhké listy byly sušeny při teplotě 100 °C po dobu 15 minut a pak nařezány na čtverečky o- straně 0,5 cm.

Příprava zkušebního- bloku 18 označeného písmenem G pro zjišťování cukru:

Listy filtračního papíru značky Eatman and Di^eman č. 641 byly nasyceny následujícím roztokem:

5,0 g

50,0 ml g

2,5 g

Alginát sodný smáčedlo na bázi polyoxyethylen-sorbitan-monooleátu (1% roztok) želatina o-tolidindihydrochlorid pufr (pH ~ 4,8 až 5,0 sestávající z kyseliny citrónové 22,2 g/300 ml a citronanu sodného 97,8 g/300 ml) 300 ml glukosoxidáza 18,2! g peroxidáza (křen polní) 380 mg

95% ethanol 125 ml

Listy byly vysušeny shora popsaným způsobem a rozřezány na čtverečky o straně 0,5 cm.

Příprava detekčního elementu 14:

Transparantní polystyrénový film tloušťky přibližně 0,0254 cm byl rozřezán na proužky délky 8,2 cm a šířky 0,5 cm. Na jeden konec každého proužku byl upevněn čtvereček papíru s reakčním činidlem citlivým na bílkovinu. Asi 2 mm od tohoto čtverečku směrem ke středu proužku byl přilepen čtvereček papíru s reakčním činidlem citlivým na cukr. Potom byly na proužku upevněny prázdné čtverečky bílého papíru o straně 0,5 cm, a to ve vzdálenosti 2 mm od čtverečku papíru s látkou citlivou na cukr směrem ke středu proužku. Místo čtverečku bílého papíru mohou být natisknuty na proužku bílé neprůhledné plochy. Tímto způsobem byl připraven detekční element 14 podle obr.

1.

Použití detekčních elementů:

Detekční element 14 připravený shora popsaným způsobem byl na okamžik ponořen do vzorku zkoušené moči a okamžitě vytažen, a přebytek tekutiny byl odstraněn střepáním. Před stykem se zkoušenou tekutinou bylo reakční činidlo citlivé na bílkovinu žluté barvy. Po namočení do zkoušené tekutiny se barva změnila ze žluté (negativní) do modrozelené (přes 1000 mg %) v závislosti na množství bílkovin v tekutině.

Výsledky jsou označeny následujícím způsobem:

Negativní, stopy, 30 mg % (-)-), 100 mg % ( ^{+ +} ), 300 mg ( ^{+ + +} ) a přes 100 mg % ( ^{+ + + +} ).

Plocha reakčního činidla citlivého^ na cukr je původně červená a po namočení do zkoušené tekutiny obsahující cukr se změní na tmavě rudou. Výsledky jsou označeny jako negativní, malý, mírný a velký.

Po otřepání nadbytečné tekutiny z detekčního elementu se stlačí spouštěcí spínač 44 zkušebního vyhodnocovacího přístroje, a detekční element 14 se položí do pracovní polohy na stůl 43.

Detekční element 14 se pohybuje spolu se stolem 43 přes dráhu světelného paprsku z polohy PO do polohy P9. Když dosáhne polohy P6, je světelný paprsek přerušen kódovým blokem 17 a odráží se od něj do> reakčního snímače 38, což způsobí, že přístroj je pomocí kalibračního a zesilovacího' modulu 23 samočinně nakalibrován. Při dalším pohybu detekčního elementu 14 dojde к novému přerušení světelného paprsku zkušebním blokem 18 citlivým na cukr v poloze P7. Kódový a čtecí modul 19 ve spojení s voličem 35 sledu zkoušek určí, že procházející detekční element je element pro zjišťování cukru a bílkovin, a vyšle příslušnou informaci do generátoru funkcí 29. Když je světelný paprsek namířen na zkušební blok 18 citlivý na cukr, uvede se v činnost povel ke čtení a dekódovač 31 vyšle do tiskárny 33 rozkaz к vytisknutí příslušných výsledků od negativního do velkého v závislosti na množství cukru v moči. Když je světelný paprsek koncentrován na zkušební blok 18 citlivý na bílkoviny v poloze P8, postup se opakuje pro reakční činidlo citlivé na bílkoviny. Když detekční element dojde do polohy P9, vrátí pohon 45 stůl 43 do počáteční polohy a přístroj se samočinně odpojí.

Claims (4)

1. PŘEDMĚT VYNALEZU

   1. Zkušební soustava pro určování alespoň jedné chemické složky ve zkoušených tekutinách, sestávající z detekčních elementů a zkušebního vyhodnocovacího přístroje, vyznačující se tím, že každý detekční element sestává z nosiče (16), na kterém je uložen alespoň jeden zkušební blok [18] s reakčním činidlem schopným reakce se specifickou složkou tekutiny a kódový blok (17), který je umístěn na nosiči [16] v předem stanovené poloze vůči zkušebnímu bloku [18} pro identifikaci reakčního· . činidla, a zkušební vyhodnocovací přístroj je opatřen pohyblivým stolem (43} pro nosič (16), u něhož je umístěn kódový snímač (41) ke zjištění t vzájemné polohy kódového bloku (17) a zkušebního bloku (18) a reakční snímač (38) ke zjištění reakcí zkoušené tekutiny s reakčním činidlem na zkušebním bloku (18), ničemž kódový snímač (41) a reakční snímač (38) je připojen ke generátoru funkcí (29).
2. 2. Zkušební soustava podle bodu 1, vyznačující se tím, že nosič (16) je transparentní a kódový blok (17) je neprůsvitný.
3. 3. Zkušební soustava podle bodu 2, · vyznačující se tím, že na nosiči' · (16) je uložena v předem stanovené poloze vůči kódovému bloku (17) soustava zkušebních bloků (18), z nichž každý obsahuje reakční činidlo schopné reakce s jinou složkou zkoušené tekutiny.
4. 4. Zkušební soustava podle bodu 1 až 3, vyznačující se tím, že reakční snímač (38) je společně se světelným zdrojem (37) umístěn nad pohyblivým stolem (43) a kódový snímač (41) je uložen pod pohyblivým stolem (43) a k jeho výstupu je připojen volič (35) sledu zkoušek pro identifikaci vyhodnocovaného nosiče (16).