CS199643B2

CS199643B2 - Method of producing novel derivatives of phenylaminoethanol

Info

Publication number: CS199643B2
Application number: CS766357A
Authority: CS
Inventors: Leif A Svensson; Lars M Soerenby; Kjell I Wetterlin
Original assignee: Draco Ab
Priority date: 1975-10-01
Filing date: 1976-10-01
Publication date: 1980-07-31
Also published as: ZA765331B; GB1542317A; FR2326183A1; ES451979A1; DE2640972A1; AU503212B2; FI762660A7; DK439776A; NO763345L; ATA682376A; CS199644B2; SU638252A3; BE846837A; SE7510988L; NL7610845A; AU1812276A; SU674669A3; AT347427B; DD126278A5; NZ182165A

Description

Vynález se týká způsobu výroby nových, farmakologicky účinných derivátů fenylaminoethanolu. Uvádí se zde též jejich therapeutické použití a popisují rovněž farmaceutické přípravky obsahující tyto sloučeniny. Nové sloučeniny podle vynálezu mají obzvláště antialergickou . - a antianafylaktickou účinnost a jsou zvláště cenné jako antiastmatické látky a lze jich rovněž používat při léčbě a profylaktickému -ošetření jiných alergických chorob.

Pod pojmem „alergie“ se míní podle -Dorlandova díla „Ilustrated Medical Dictionary“,

24. vydání, 1967“, hypersenzitivní stav získaný vystavením (expozicí) konkrétnímu alergenu, přičemž opětovné vystavení - vede ke změně reakční schopnosti“. Jako příklady různých alergií lze - uvést alergickou rýmu, sennou horečku a kopřivku. Společným znakem mnoha druhů -alergických reakcí u lidí je reakce antigen—protilátka, která vede k uvolňování farmakologicky účinných látek - ( =mediátorů), mezi jinými histaminu a SRS-A (= pomalu reagující anafylaktická látka). Takto uvolňované mediátory vyvolávají bronchokonstrikce, oedemy, zvýšenou tvorbu hlenů, svědění atd. Sled reakcí lze objasnit schematicky následujícím způsobem:

Stupeň 1

Do organismu vstupuje alergen (antigen) i . .

Stupeň 2

Antigen - vstupuje do reakce s protilátkami, což vede k

L.

Stupeň 3 uvplňování medlátorů l

Stupeň 4 .

uvolněné látky, zejména histamin a SRS-A, vyvolávají příznaky alergické reakce: bronohokostrikci, oedem, zvýšenou tvorbu - hlenů a - podobně.

Tento druh této zvýšené reakce organismu, objasněné výše, na alergeny (antigeny), kterými - mohou být cizí protein nebo - jiné látky, se nazývá anafylatická reakce.

Mechanismy účastnící se anafylaktické reakce jsou diskutovány mezi jinými Assemem v Clinical Allergy, 1974, sv. 4, str. 185 až 194, a Assemem a Schildem v Int. Arch. Allergy, 40, 576 až 589 (1971).

Ačkoli v následujícím popise se klade důraz na bronchiální astma exogenního typu, které je pouze jednou z forem alergií, je jasné, že výsledků dosažených způsobem podle vynálezů lze rovněž použít i u jiných forem alergie.

Při obvyklé léčbě astmatu se léčí příznaky objevující se ve 4. stupni. Konkrétně bronchiální konstrikce se mírní podáváním látek, které mírní bronchiální spasmy a rozšiřují takto bronchy. S touto léčbou se však obvykle začíná pouze tehdy, když astmatický záchvat již započal nebo je již zcela rozvinutý. Bylo by žádoucí zpřístupnit profylaktický způsob, jehož by mohlo být použito к prevenci skutečného vypuknutí alergických záchvatů. To by mohlo být dosaženo inhibicí uvolňování mediátorů objevujících se ve 3. stupni výše uvedeného schématu. Je známo, že některé sympatomimetické aminy, mezi kterými lze uvést takové, kterých se používá v léčbě astmatu — adrenalin, isoprenalin, terbutalin' — inhibují rovněž uvolňování mediátorů indukovaných antigenem.

Tyto látky mají antianafylaktickou účinnost ve stejném rozmezí dávek, jaké se požaduje к dosažení bronchodilatace. To mezi jiným znamená, že nežádoucí vedlejší účinky, objevující se někdy po těchto sympatomimetických aminech, jako bušení srdce a třes, by mohly omezit jejich používání jako antianafylaktických látek.

Úkolem tohoto vynálezu je poskytnout sloučeniny, které inhibují antigenem indukované uvolňování histaminu a jiných spasmogenních látek v rozmezí dávky, kdy nevyvolávají „klasické“ sympatomimetické účinky například vasodilatací, stimulace srdce a třes. Sloučeniny se specifickým inhibičním účinkem na uvolňování spasmogenních látek jsou účinné jako profylaktické a antianafylaktické látky v léčbě různých druhů alergií včetně bronchiálního astmatu, aniž by docházelo к vedlejším účinkům, které lze pozorovat u sympatomimetických aminů používaných obvykle jako broňchospasmolytické látky.

Podle vynálezu bylo shledáno, že sloučeniny obecného vzorce I r*o or*

R¹O ^0И () >

ve kterém

R¹ a R² jsou stejné nebo odlišné a značí vodík, alifatickou acylovou skupinu o 1 až atomech uhlíku, benzoyl nebo fenaylacetyl a

A znáči alkylenovou skupinu s přímým nebo rozvětveným řetězcem o 3 až 6 uhlíkových atomech nebo cykloalkylenovou skupinu o 4 až 6 uhlíkových atomech, a jejich fyziologicky neškodné soli, mají výraznou antianafylaktickou účinnost v rozmezí dávek, při nichž jsou jejich srdečně stimulující a bronchospasmolytické účinky zanedbatelné. Tato nečekaná a příznivá kombinace vlastností činí sloučeniny podle vynálezu cennými antianafylaktickými látkami, kterých lze používat při profylaxi různých forem alergie, například alergické rýmy, senné horečky, kopřivky, astmatu a podobně se sníženým nebezpečím výskytu vedlejších účinků pozorovaných obvykle u sympatomimetických aminů.

Jako ilustrativní lze uvést H— СНзСО— СНзСНгСО— CH3CH2CH2CO— (СНз)гСНСО— příklady skupin R¹ a θ-CAi-CСНз(СН2)зСО—

СНз

I

H—С—СНгСО —

I

СНз

I

СНз—с—со—

СНз

Jako ilustrativní příklady skupin A lze uvést —CH2CH2CH2— —CH—CH2—

I

СНз —CH2—CH—

I

СНз —CH2CH2CH2CH2—

СНз

-C-CH2I

СНЗ

СНз

I —CHzCHžCH—

-CHzCH-CHž—

CI-I3 —CHCH2CH2—

I

CH3

C2H5 —CH2CH— β

CH3 СНз —CH—CH— —CHCH2—

I

C2H5

/СЦ-СН^-CH I a \CH—CHa

. ČH3

CH- CH£NH~CHCH£H-OH OH

-CH CHSkupina R¹ Znamená s výhodou atom vodíku.

Skupina A znamená s výhodou alkylenové skupiny s přímým nebo rozvětveným řetězcem obsahující 3 nebo 4 uhlíkové atomy.

Ilustrativní příklady -sloučenin podle vynálezu jsou

CH,

I 3

CH-CH_£NH-CHCH_£OH

OH

CH,

I 5

CH-CHtNH-CHCHCHOH OH

CH»

I '

CH-CH£NH- CHCHfCH OH

OH

HO

CH-CHřNH-CH-'CH-OH I A 1 I

OH CH_S CH3

HO

Č^-CH-Cty NH- CHCH_£ OH но OH C&

ζ^-coo

o

CH-CHzNH-C-CHgCfCH^CCs

CHt 1 ³ ^CH ₃

cn₃

CH-CH_£NW-C-CH;OH i i *

OH CH₃ (у_СОо &ΟΗ£Οθ' 0^μ

С00. ^С н_ъ

СУ CH-CH;NH- C- CH.OH l * I * OH CH (^-ΟΗ,ΟΟΟ, (У^соо

4__ CH₃

1/-CH-CH.-NH-C- CHfiH \—/ I * I ** / OH CH₂

Q-coo °^μ

CH₉o

3II

CH-C^-NH-C-CH.OCCHj. i ⁴ I *·°

CH₃ (у_Соо,

CH_tI ’ facH-CH_£NH±

ОН СН. ⁴⁼⁷ но f\-CH-CHgNH-CH но ^\у-оч ''С^ ^сн^—сн—он

CH-CHrNH-CH I _H0 i_H

HO

V-\ ^CH\ (! VCH-CHrNH-CH CH-OH

I ^CH—CH

OH но ^СНСН^Н-С-СН^

Q-coo^^ÍH У

CH₅COO CH₃

C^CH-CHjNH-C- CHgH

CH.COO ^{OH CH}$ w

CH.

I ³

CH-NH-C-CH/OH сн₅ сн₃с^соо

I

CH^CH^COÓ ^ομ

CW. I ³СН-СН^-НН-ССНгОН /--% СР₅


HC-COO 1 \_____	cw₃

^€μι A^-CH-CHj-NH-C-CKOH ОН CH, нс-соо

CH, сн, цр-с-соо

Уу сн, >/ М.С-С-СОО «- I сн_л

CH-CH^NH-CHCH^OH он

Výhodnou skupinou sloučenin jsou takové sloučeniny, ve kterých R¹ znamená atom vodíku a A znamená alkylovou skupinu s přímým nebo rozvětveným řetězcem o 3 nebo 4 uhlíkových atomech.

Výhodnými sloučeninami podle vynálezu jsou

HO (JJ-CH-CW^W-C- CH_£OH но ^он Д tp^í-klídl)

OH

CH, CH-CH^NH-CHCH^OH {přiklad. λ)

cemické směsi sloučenin. Racemické směsi lze štěpit obvyklými metodami, například tvorbou solí s opticky aktivní kyselinou s následnou frakcí krystalizací.

Sloučeniny podle vynálezu lze upravovat do formy přípravků к použití v humánní a veterinární medicíně pro terapeutické a profylaktické účely. 0'becně lze jich používat ve formě fyziologicky neškodných solí, například hydrochloridu, sulfátu, maleinanu, vínanu a podobně.

V klinické praxi se sloučeniny podle vynálezu aplikují obvykle orálně, injekčně nebo inhalačně ve formě farmaceutických přípravků obsahujících účinnou složku ve formě původní sloučeniny nebo případě ve formě její fyziologicky neškodné soli, spolu s fyziologicky neškodným nosičem, kterým může být pevné, polopevné nebo tekuté zřeďovadlo, nebo stravitelná kapsle. Účinná sloučenina činí obvykle 0,1 až 99 % hmotnostních přípravku, například 0,5 až 20 % hmotnostních u přípravků uvažovaných pro injekční účel a mezi 0,1 a 50 % hmotnostních u přípravků uvažovaných pro orální aplikaci.

Pro výrobu farmaceutických přípravků ve formě dávkových jednotek pro orální aplikaci, obsahujících sloučeninu podle vynálezu lze aktivní složku smíchat s pevným práškovitým nosičem, například laktózou, sacharózou, sorbitem, manitem, škrobem, například bramborovým škrobem, kukuřičným škrobem, amylopektinem, práškem z laminárií nebo práškem z dřeně citrónu, derivátem celulózy nebo želatiny a mohou být obsaženy rovněž kluzné látky, jako stearan hořečnatý nebo vápenatý nebo polyethylenglykolové vosky (například Carbowax (g)J a lze ji lisovat za vzniku tablet nebo jader pro dražé. Jestliže se požadují dražé, jádra lze povlékat, například koncentrovanými

Zvláště výhodnou sloučeninou podle vynálezu je shora uvedená sloučenina z příkladu 1.

Protože sloučeniny podle vynálezu obecného vzorce I mají alespoň jeden asymetrický uhlíkový atom, zahrnuje vynález rovněž všechny možné opticky aktivní formy a raа

199843 roztoky cukru, které mohou obsahovat arabskou gumu, mastek a/nebo kysličník ' titaničitý nebo látku vytvářející film, rozpuštěnou v lehce těkavých organických . rozpouštědlech nebo ve směsích organických rozpouštědel. K těmto povlakům lze přidávat barviva, například pro rozlišování různých obsahů - účinné látky. Pro přípravu měkkých želatinových kapslí (perličkovitých uzavřených tobolek), sestávajících ze želatiny a např. z glycerolu jako změkčovadla nebo podobných uzavřených kapslí, lze účinnou sloučeninu smíchat s polyethlyenglykolam (Carbowaxem (§) ) ' nebo se vhodným olejem, například se sezamovým . olejem, olivovým olejem nebo podzemnicovým olejem.

Tvrdé želatinové ' kapsle mohou obsahovat granuláty účinné látky s pevnými práškovitými nosiči, jako laktózou, sacharózou, manitem, škroby (například bramborovým nebo- kukuřičným škrobem nebo amylopektinem), deriváty celulózy nebo želatiny, a jako kluzné prostředky mohou obsahovat rovněž stearan hořečnatý nebo kyselinu stearovou. Použitím několika vrstev účinného léčiva, oddělených pomalu se rozpouštějícími povlaky, se získávají tablety s pomalým uvolňováním. Jiným způsobem výroby tablet s pomalým uvolňováním je rozdělení dávky- ' aktivní sloučeniny do granulí s · povlaky o různé tloušťce a slisování granulí do tablet spolu s nosičovou látkou. Účinná sloučenina může být vpravena rovněž do pomalu se rozpouštějících tablet vyráběných například z tukovitých a voskovitých sloučenin nebo rovnoměrně rozdělena v tabletě z nerozpustné látky, například z fyziologicky inertní plastické hmoty.

Šumivé prášky se připravují smícháním účinné složky s nejedovatými uhličitany nebo hydrogenuhličitany, například sodným, draselným nebo vápenatým, například uhlů čitanem vápenatým, uhličitanem draselným a hydrogenuhličitanem draselným, pevnými nejedovatými kyselinami, například kyselinou vinnou, askorbovou a citrónovou a například aromatickou látkou.

Tekuté přípravky pro orální aplikaci mohou být ve formě elixírů, sirupů nebo suspenzí, například roztoků obsahujících od asi 0,1 do 20 -θ/o hmotnostních účinné látky cukr a směs ethanolu, vody, glycerolu, propylenglykolu a případně aromatickou látku, sacharin a/nebo karboxymethylcelulčzu jako disperzní činidlo.

Injekční přípravky pro parenterální aplikace mohou obsahovat vodný roztok ve vodě rozpustné fyziologicky neškodné soli účinné látky podle vynálezu, žádoucí koncentraci 0,5 až 10 θ/ο hmotnostních a případně rovněž stabilizační činidlo a/nebopufr ve vodném roztoku. Dávkové jednotky roztoku mohou být s výhodou uzavřeny do ampulek.

Dávka, ve které se účinná sloučenina podává, se může pohybovat v širokém rozsahu a závisí na různých činitelích, například na individuálních požadavcích každého pacienta. Vhodný rozsah orálního^ dávkování je od 10 do 200 mg denně. Vhodný rozsah parenterálního dávkování je od asi 1 do- asi 50 mg denně.

Farmaceutické přípravky obsahující účinné složky lze upravovat vhodně do formy přípravků, takže poskytují dávky v těchto rozmezích buď jako jednotlivé dávkové jednotky nebo jako několikanásobné dávkové jednotky. ,

Sloučeniny podle vynálezu se připravují známými způsoby, například tím, že se uvádí do reakce sloučenina obecného vzorce II

/\ ch-cha (in ve kterém

R značí vodík nebo chránící skupinu pro hydroxylovou skupinu, například alkylovou nebo- alifatickou acylovou skupinu o- nejvýše . 5. uhlíkových atomech, mono- nebo bicyklickou aralkylovou skupinu o nejvýše 11 uhlíkových atomech, například benzylovou nebo- naftylmethylovou skupinu, nebo benzoylovou skupinu,' nebo fenylacetylovou skupinu, se sloučeninou obecného vzorce III

HN—A—OR²

Ř³ (III).

ve kterém

R2 značí vodík, alifatickou . acylovou skupinu o 1 až 5 uhlíkových atomech nebo benzoylovou skupinu nebo fenylacetylovou skupinu, x

R3 značí atom vodíku nebo N-chránicí skupinu, například benzyl a

A značí alkylenovou skupinu s přímým nebo rozvětveným řetězcem o 3 až 6 uhlíkových atomech nebo cyklolkylenovou skupinu o 4 až 6 uhlíkových atomech, za vzniku sloučeniny obecného vzorce IV

RO

ve kterém

R, R'², R³ a- A. mají výše udaný význam, načež se, jestliže jé to . třeba, odstraní chránící skupiny R a R³, a konečný produkt se popřípadě převede na fyziologicky neškodnou sůl.

Výchozí látky používané při výše uvedené reakci jsou známé sloučeniny, které lze připravit známým způsobem.

Výchozí látky lze připravit například, jak je. objasněno v níže uvedených reakcích, kde symbol R, R3, X a A mají význam uvedený v tomto popisu:

Následující příklady objasňují ' vynález.

Příklad ·1

Výroba 1-(3,5-dihydroxyf eny 1)-2-( (1,1-dlmethyl-2-hydroxyethyl Jamino)ethanolsulfátu

a) Výroba l-(3,5-dlbenzoyloxyfenyl)-2-[ (l,l-dime,thyl-2-hydroxyethyl )amino)ethanolsulfátu

K roztoku 6,6 g 3,5-dlbenzyloxystyrenoxidu ve 100 ml n-propanolu se přidá 4,5 g 2-amlno-2-methyl-l-propanolu. Po vaření pod zpětným chladičem po dobu 20 hodin se směs odpaří do sucha a zbytek se extrahuje diethyletherem. Etherová fáze se promyje vodou a . suší síranem hořečnatým. · Zahuštění etherového roztoku vede ke krystalizaci báze výše uvedené sloučeniny. Výtěžek 3,7 g.

Analýzy reakčního produktu se provádějí za použití IC, NMR a hmotnostního ekvivalentu. Krystalická báze se rozpustí ve směsi ethanolu a diethyletheru 'a přidá se vypočtené .množství 5N kyseliny sírové k vysrážení sulfátu výše uvedené sloučeniny.

Výtěžek 4,7 g.

Analýza: IC, · NMR, SCh²: 99,4 %.

b) 2,0 .g l-(3,5-dlbenzyloxxfenyll)2--(l,l-dimethyl-2-hydroxyethyl) amino ] ethanolsulfátu se suspendují ve 200 ml methanolu a hydrogenují za teploty místnosti a atmosférického tlaku po dobu 1 hodiny v přítomnosti 0,2 g . 20% paládia na uhlí. Katalyzátor se · odfiltruje a filtrát se odpaří do· sucha. Zbytek se překrystaluje z isopropylalkoholu.

Výtěžek 0,7 g.

Analýzy: IČ, NMR, SOC (99,0 . %) + stopy zbylého rozpouštědla. ·

Stejného způsobu . bylo použito ' . pro přípravu těchto sloučenin:

Příklad 2 ,

1-(( 3,5-Dihydroxyfenyl )-2-(( l-methyl-2-hydroxyethyl )ámlno jethanolsulf át

SO42·: 97,4 %, teplota tání 194 °G. Struktura sloučeniny byla potvrzena NMR.

P ř í k 1 a d 3

1- (3,5 - Dihy drofenyl )-2-(( 4-hydroxycyklohexyl) amino ] ethanolhydrochlorid

Vypočteno: 11,7 % Br-, ' nalezeno 11,5 %

Br-.

Teplota. tání 234 °C.

Struktura sloučeniny byla potvrzena pomocí NMR.

Příklad '4

- (3,5-Dihydroxyfenyl )-2-(( 2-hydroxypropyl) amino] ethanolhydrochlorid

Olej, vypočteno: 13,4 % СГ, . nalezeno:

12,4 % C1-.

Struktura sloučeniny byla potvrzena pomocí NMR.

P ř í к 1 a d 5

1- (3,5-Dihydroxyfenyl )-2-( (1-ethy 1-2-hydroxyethyl) amino ' jethanolhy drochlorld

Olej, vypočteno: 12,8 % Cl, nalezeno: 11,6 % cil.

Struktura sloučeniny byla potvrzena pomocí NMR.

P ř í k 1 ' a d 6

1- (3,5-111117111’0X710071 ) -2-(,( 3-hydroxypropyl) amino ] ethanolsulfát

SO42-: 92 %.

Struktura sloučeniny byla potvrzena pomocí NMR.

P ř í k · 1 a d 7

1- (3,5-Dihydroxyfenyl )-2-(( 2,2-di-methyl-2-hydroxyethyl) amino ] ethanolhydrochlorid

Vypočteno: . 12,8· % Cl~, nalezeno: 12,5· % Cl.

Teplota tání 212 °C.

Struktura sloučeniny byla potvrzena pomocí NMR.

Následující .sloučeniny . se vyrobí stejným způsobem:

Příklad 13

193643

Příklad 8

1-[ 3,5-bis (2-Methylpropionyloxy) fenyl ]-2- [ (l,l-dimethyl-2-hydroxyethyl) amino ] ethanolhydrobromid

Vypočteno: 17,3 Br, nalezeno-: 17,4 % Br-.

Struktura byla potvrzena pomocí NMR.

Příklad 9

1- [ 3,5-bis (2,2-Dimethylpropionyloxy) fenyl ]-2-[(l,l-dimethyl-2-hydroxyethyl) amino ] ethanolhydrobromid

Vypočteno: 16,3 % Br, nalezeno: 16,4 Br.

Struktura sloučeniny byla potvrzena pomocí NMR.

Následující příklady objasňují, jak lze sloučeniny podle vynálezu zpracovat do farmaceutických přípravků:

Příklad 10

Aerosol pro inhalaci:

l-.(3,5-dlhydroxyfenyl-2-[ (l,l-dimethyl-2-hydroxyethyljaminojethanolsulfát 1,00 g rozpouštědlo (Miglyol ) 0,20 g propelant (Frigen ®

11/12/113/114) do 100,00 g

Příklad 11

Tablety

Každá tableta obsahuje:

1- (3,5-dlhydroxyfenyl)-2-[ (l,l-dimethyl-2-hydroxy-

ethyl) amino ] ethanolsulf át	20,0 mg
kukuřičný škrob	25,0' mg
laktóza	190,0 mg
želatina	1,5 mg
mastek	12,0 mg
stearát hořečnatý	1,5 mg

250,0 mg

Příklad 12

Cípky

Každý čípek obsahuje:

1- (3,5-dihydroxyfenyl )-2- [ (l-methyl-2-hydroxyethyl) amino Jethanolsulfát 20,0 mg askorbylpalmitát 1,0 mg čípkový základ (Imhausen H) do 2000,0 mg

Sirup

1- (3,5-dihydroxyfenyl )-2-[{2-hydroxypropyl JaminoJethanolhydrochlorid 0,200 g

tekutá glukóza	30,0	8
sacharóza	5,0	g
kyselina askorbová	0,1	8
pyrosiřičltan sodný	0,01	g
dvojsodná sůl kyseliny edetové	0,01	g
pomerančová esence	0,025 g
neškodné barvivo	0,015	8
čištěná voda do	1000,0	8

Příklad 14

Injekční roztok.

l-( 3,5-dlhydroxyfenyl)-2- [ Ii 2-hydroxyipropy 1) amino J ethanolhydrochlorid 0,500mg pyrosiřičltan sodný 0,500mg dvojsodná sůl kyseliny edetové 0,100'mg chlorid sodný 8,500mg sterilní voda pro injekce do 1,00 mg

Příklad 15

Inhalační roztok

1- (3,5-dihydroxyfenyl J-2[ (l,l-dimethyl-2-hydroxyethyl)amino Jethanolsulfát 5,00 g pyrosiřičltan sodný 0,lQ g dvojsodná sůl kyseliny edetové Os, 10 g chlorid sodný 0,85 g čištěná voda do 100,0 ml

Příklad 16

Roztok pro rektální aplikaci (rektální lékovky) l-( 3,5-dihydroxyfenyl)-2- [ (l-methyl-2-hy droxyethyl) amino Jethanolsulfát 20,0mg pyrosiřičltan sodný 1,5mg dvojsodná sůl kyseliny edetové 0,3mg sterilní voda do 3,0 ml

P ř í к 1 a d 1 7

Subllnguální tablety

1- (3,5i-dihydroxyfenyl) -2-[ (2-hydroxypropyl) amino ]ethanolhydrochlorid 5,0 mg laktóza 65,0 mg agar 5,0 mg mastek 5,0 mg

100,0 mg

199843

Příklad ' 15

Kapky

1-(3,5-dihydroxyfenyl )-2- [ (2-hydroxypropyl) amino ] ethanolhydrochlorid 2,00'g kyselina askorbová 1,(00:g pyrosiřičitan sodný 0,10'g dvojsodná sůl kyseliny edetová 0,1-0·g tekutá glukóza 50,00'g absolutní . ethanol ' 10,00g čištěná · voda do 100,00 ml

Farmakologická testy

A. Antíanafylaktlcký účinek

Antianafylaktický 'účinek byl zkoušen na aktivně a pasivně zcitlivěných laboratorních zvířatech.

Aktivního zcitlivění zvířat se · dosahuje injekční aplikací proteinu ovalbuminu. Tato aplikace činí zvířata · přecitlivělými k následující provokaci ovalbuminem. Antianafylaktický účinek zkoušených látek byl zkoušen in vitro · vystavením plic z aktivně zcitlivěných zvířat působení ovalbuminu a hodnocením působení · zkoušená sloučeniny na množství histaminu uvolněné takto · z preparátu z plic.

1. Irhiibice uvolňování histaminu z aktivně zcitlivěných plic morčete

Metody:

Morčatům obojího pohlaví o hmotnosti 300 až 40'0 g, · se aplikují jednotlivá 50' · mg intraperitoneální injekce ovalbuminu emulgovanáho· v kompletním Freundově adjuvantu. Zvířata se použijí 2 až 5 týdnů později v · provokačním . pokuse popsanám níže.

Zcitlivěná zvířata se usmrtí a nechají vykrvácet. Plíce se vyjmou a dokonale rozmělní. V každá sárii pokusů se používají · plíce ze 2 až 4 zvířat. Po· několika promytích Krebsovým roztokem se tkáň rozdělí do zkumavek s · Krebsovým roztokem (0,1 g tkáně na 1 · ml] a vloží se do vodná lázně teplá 37 °C. Po 5 minutách předinkubace se přidá ovalbumin (= antigen). Zkoušená sloučenina se přidá 2 min. před přidáním ovalbuminu. Inkubace obvykle pokračuje dalších 15 min., přičemž se zkumavky · občas ručně protřepou. Fáze · uvolňování histaminu se zastaví vložením zkumavek do ledová lázně. Inkubační tekutiny se dekantují · a nahradí roztokem chloridu sodnáho okyseleným kyselinou . chlorovodíkovou na pH 3,5. Plloní tkáň s roztokem chloridu sodnáho se vaří po· dobu 5 min..· na vodní lázni. Inkubační · tekutiny a tkáňová extrakty se udržují před zkoušením v ledová lázni.

Obsah histaminu v inkubačních tekutinách a vařených extraktech se stanovuje testem na střevu morčete. Části terminálního ilea, 2 cm dlouhá, z morčat o hmotnosti 0,2· až 0,3 kg se umístí podálně ve 20 ml lázních o- teplotě 37 °C obsahujících ,Krebsův roztok, kontinuálně provzdušňovaných malými bublinkami · karbogenu. _K lázni se přidají atropin v množství 10-7 mol a propanolol v množství 10— mol. Stahy se zaznamenávají pomocí přenášeče silováho posunu '(Grass, FT03) a zapisovače (Grass, model 7).

Asi po 1 h po několikerám promytí se zkouší citlivost ·1 preparátů k opakovaným dávkám⁷· histaminu. Segmenty s nízkou citlivostí a značnou variabilitou a s nestabilní · základnou se vyřadí. Rovněž se vyloučí preparáty s vysokou spontánní účinností. Preparáty se standardizují, aby odpovídaly 2, 4, 5 a 12 ng hístaminová báze v 1 ml. Tyto dávky se podávají opakovaně v náhodnám sledu · až se získávají stálá odpovědi. Rozsah stahu střeva v tomto rozmezí odpovídá logaritmu dávky histaminu. Zkoušená roztoky se přidávají v množství 0,1 až 1,0 ml · zvolenám tak, že vyvolává stejná ' množství stahů, jaká se získává s intervenční dávkou histaminu. Udržováním táto intervenční standardní hístaminová dávky na konstantní úrovni se usnadňuje sledování změn v citlivosti střeva, která bylo po dobu 15 s ve styku s histaminem . nebo · zkoušeným roztokem. Během táto doby bylo· zaznamenáno největší množství stahů. Po promytí se nechají uplynout 2 min. · před podáním následující dávky. Všechny roztoky se přidávají pipetou. · Kontrakční· · mohutnost zkoušených · roztoků na izolovanám ileu morčat· se vyjadřuje jako· hístaminová báze. Spontánní uvolňování histaminu vyvolaná účinkem na plíce se odvozuje z hodnot udaných v textu. Výsledky se vyjadřují jako uvolněný histamin vztažený na gram· hmotnosti vlhká plicní tkáně nebo procenty inhibice uvolňování histaminu.

Terbutalinu nebo isoprenalinu . se používá jako srovnávací látky. · Terbutalin (Bricanyl · (R) ] je sympathomimetický amin používaný v láčbě bronchiálního· astmatu. V každá · sárii pokusů se · používají · dva · stejně provedená vzorky. Všechny vzorky ve stejná sárii se zkouší proti stejnámu histaminovámu standardu. Výsledky zkoušek pro výhodnou sloučeninu podle vynálezu jsou udány níže v tabulce · I. Souhrn výsledků zkoušek je shrnut · v tabulce IV, ve která · se udává účinek každá látky v poměru k účinnosti terbutalinu. Provádí se srovnání mezi· dávkami vyvolávajícími 50% inhibici , uvolňování histaminu.

199843

Tabulka I

Inhibice (%) uvolňování hlstaminu ze zcitlivěných plic morčat. Kontrolní uvolňování bez inhibice činí 15 ' až 30 % tkáňovéInhibitor Inhibice (%)

ΙΟ» ho -histaminu. Udávají se průměrné hodnoty + standardní odchylka průměru a počet zkoušených preparátů je v závorkách.

dři různých koncentracích (molarita)

Ю-7 10-8 io~⁵

Sloučenina z příkladu 1 Terbutalin

20±5 - (4)

30(1)

30+5 (10)

24+5 .(7)

42+3(10)

443± - 8)

51+.3(9)

58+3 (8)

Poznámky k výsledkům tabulky I

Ovalbuminem indikované uvolňování histaminu z aktivně zcitlivěných plic morčat představuje 10 až 30 % tkáňového množství stanoveného varem tkáně. Spontánní uvolňování histaminu z plicní tkáně nepřevýšilo 2 %. Jestliže se zkoušená sloučenina z příkladu 1 přidá k plicní tkáni po dobu 2 min. před antigenem, uvolňování hisitaminu se inhibuje .mechanismem závislým na dávce. Účinnost zkoušené sloučeniny je přibližně stejná jako účinnost terbutalinu. Maximální inhibice uvolňování histaminu zkoušenou sloučeninou z příkladu 1 je . přibližně stejná jako účinnost isoprenalinu. Inhibiční účinek se zcela -blokuje propranololem v dávce 10-6 mol. Inhibiční účinek terbutalinu na uvolňování histaminu se dosahuje stejnými koncentracemi, které uvolňují stahy průdušnice morčat vyvolané pilokarpinem.

2. Inhibice uvolňování nehlstarninového, pomalu stahujícího principu - SRB-A

Nehlstaminový, pomalu stahující princip se zkouší na stejném preparátu ilea jak je uvedeno výše, avšak po přidání . 0,04 ju/ml bromfeniraminu. Tato - koncentrace zcela blokuje hlstaminovou odpověď. -Za účelem získání stahové rovnováhy -se užívá pro zkoušenou tekutinu -doba 1,5 min. Kontaktilita této - nehistaminové frakce se vyjadřuje jednotkami SRS-A, přičemž odpověď jedné jednotky SRS-A je -ekvivalentní maximální tensi 5 μξ histaminu, získané na stejném neblokovaném preparátu ilea morčete. Výsledky Jsou udány dále v tabulce II.

T a b u 1 k a II

Inhibiční účinek na uvolňování pomalu stahujícího nehistaminového principu (SRS-A) ze zcitlivěných plic -morčete ч

Pokus č. Kontrola u- Inhibice (%) získaná se sloučeninou z příkladu 1 (molarita) volňování, 10^_8 10-/ 10« 10' jednotky/g plic

10851

3355

2757

Poznámky k výsledkům zkoušek z tabulky II

Z tabulky II je - zřejmé, že v přítomnosti zkoušené látky (z -. příkladu 1) v koncentraci 10~8 až 10“⁵ mol.se ve třech pokusech s různými vzorky - plicní tkáně inhibuje 50 až 75 %o nehistaminových spasmogenů.

3. Inhibice pasivní kožní anafylakitoidní reakce u krys

Metoda:

Samci krys (Sprague Dawley) o hmotnosti 150 až 300 g se anestetizují pentobarbitalem (30 mg/kg intravenózně). Do vény femoralis se aplikuje intravenózně Evansova modř (10 mg/kg) - a zkoušená - látka. Potom se provede 6 intrakutánních vpichů ve

57 neudáno

81 79

86 83 dvou řadách po každé straně střední čáry ' břicha dextranem - o molekulové hmotnosti 70 000. Množství -dextranu- aplikovaného - do každého vipichu činí 60 pg v 0,1 ’ ml roztoku chloridu- sodného. Dextran vyvolává - anafylaktoidní reakci. Po 30 min. se zvířata usmrtí a břišní kůže se vyřízne. -Za použití bodů 1 až 4 se- určí vizuálně intenzita barvy. Pokusy s -kontrolními zvířaty - probíhají vždy bez působení léku se sloučeninou z příkladu - las terbutalinem. Ostatní sloučeniny se zkoušejí na dvou zvířatech na každém - na úrovni 3 až 4 dávek. Srovnání s terbutalinem se- provádí na úrovni ED50, což znamená účinnou dávku pro- - 50% inhibici barevné intenzity modře zbarvených poškození.

Výsledky jsou uvedeny níže v tabulce III.

Γ

Tabulka III

Inhibiční působení na dextranem indukované pupencové reakce u krys sloučeninou z příkladu . 1 a terbulinem

Modrání, lézí se stanoví vizuálně za použití bodů 1 až 4. (PCA = pasivní kožní anafylaktoidní reakce.)

Zkoušená sloučenina Dávka mg/kg 1. v.

Sloučenina
z příkladu 1	0,01
Sloučenina
z příkladu 1	0,10
Sloučenina
z· příkladu 1	1,00
Terbutalin	0,01 0,10
Terbutalin
Terbutalin	1,00

Inhibice PCA (%)

Počet pokusů

16+25

42+65

78+25 .18+35

56;±65

81:+45

Poznámky k výsledkům zkoušek z tabulky III .

Injekce dextranu vyvolávají pupencové reakce o· průměru 15 až 20 mm. Sloučenina z příkladu 1 a terbutalin inhibují vývoj pupenců ve stejném rozsahu. Mezi účinnosti těchto dvou látek není význačného rozdílu. Inhibiční účinek se zcela · blokuje propranololem · (0,5 mg/kg) podaným intravenózně 5· min. před agonisty.

V tabulce IV jsou , udány hodnoty účinnosti všech zkoušených látek ve vztahu k terbutalinu hodnota (EDso = 0,08 mg/kg).

B) Bronchospasmolytický účinek

Za účelem studia poměrné účinnosti antianafylaktického účinku bronchospasmolytického účinku, , se sleduje bronchospasmolytický účinek sloučenin · podle vynálezu.

Relaxace izolované průdušnice morčat Metoda:

Morčatům o hmotnosti 0,15 až 0,30 kg se vyjme trachea. Její spirální řezy se umístí v 25 ml orgánové lázně v Krebsově· roztoku kontinuálně provzdušňovaném· směsí 95 ^!% kyslíku a 5 · % kysličníku uhličitého. Přidá se pilokarpin v množství · 1 · /zg/ml. Počáteční · tenze je asi 2 · g. Relaxace se zaznamenávají · isometricky. Zkoušené roztoky · se přidávají k tekutinám v lázni buď formou jednotlivých dávek, nebo kumulativně. Odpovědi se vyjadřují procentem maximální možné odpovědi každého preparátu získané přidáním supermaxlmální koncentrace isoprenalinu. Pro- každý preparát se počítají jednotlivé hodnoty ECso (koncentrace vyvolávající 50 °/o maximální odpovědi).

Š isoprenalinem se dosahuje maximální odpovědi. V · tabulce IV jsou udána srovnání účinnosti s terbutallnem, prováděná na této úrovni. Udané hodnoty účinnosti představují průměrné hodnoty 2 až 4 pokusů.

Výsledky

Sloučenina z příkladu 1 · relaxuje · izolovanou průdušnici morčat stejně jako isoprenalin. V kumulativních pokusech jé hodnota EDso pro sloučeninu . z příkladu · 1'0,2+' +0),54 f^U?//ml (molekulová hmotnost + +saandardní · odchylka průměru, · 8 pokusů). Účinnost sloučeniny je 0,03 násobkem účinnosti adrenalinu · a 0,04 · násobkem účinnosti · terbutalinu.

Tracheální relaxační účinnosti všech zkoušených sloučenin jsou udány v · tabulce

IV.

C. Srdečně stimulační účinek

Sloučeniny · · podle vynálezu se zkoušejí rovněž ve vztahu k . jejich účinku srdečně stimulačnímu. Význačný účinek srdečně stimulační patří k vážným nežádoucím vedlejším účinkům látek, které jsou uvažovány pro používání k léčbě alergie,, včetně bronchiálního astmatu.

Stimulace kontraktibility srdeční komory morčete

Metoda

Aurikula levé srdeční předsíně morčete se excisuje zvířatům · obojího pohlaví o hmotnosti 0,5 až 0,9 kg a · ihned ·_;se zavěsí ve 100 ml tkáňové lázně s Krebsovým roztokem při teplotě 31 °C, vzdušné směsi 95 % kyslíku a 5 ·% kysličníku uhličitého. Preparát se stimuluje impulsy· [z Grassova stimulátoru model 55 (frekvence: 1 za s, doba trvání: · 1 až 5 ms, napětí 1 až 5 V)]. Registruje·. se isomerická tenze. Zvýšení kontraktilní síly se vyjadřuje procenty kontrolní tenze. Zkouš-ené sloučeniny se přidávají ve · formě jednotlivých dávek · s občasným promytím. Vypočítají se jednotlivé hodnoty ECso · (koncentrace vyvolávající zvýšení zbytkové tenze o 50 %) a na · této úrovni se provádí srovnání účinnosti s terbutalinem.

Údaje o účinnosti · v tabulce IV . představují průměrné ' · hodnoty dvou pokusů.

199843

Výsledky

Sloučenina z příkladu 1 zvyšuje kontraktilitu elektricky stimulované - aurikuly levé srdeční předsíně morčete. Hodnota ECso činí 2,70 + 0,10 (g/ml . (molekulová hmotnost + standardní odchylky průměru, 5 .pokusů) a pro terbutalin 0,11 + 0,02 /íg/mi. Účinnost sloučeniny činí 0,04 násobek účinnosti terbutalinu. Srdečně stimulační účinek sloučeniny se blokuje propranololem v množství 1 /i//ml.

Stimulační účinek všech zkoušených slou čenin ve vztahu k terbutalinu je udán v tabulce IV.

Kompilace výsledků farmakolo/ických zkoušek

V tabulce IV uvedené níže jsou shromážděny výsledky farmakolo/ických zkoušek týkajících se antianafylaktického účinku, bronchospasmolytického účinku a srdečně stimulačního účinku. Všechny hodnoty jsou udávány jako poměrné účinnosti, . přičemž se používá příslušného. účinku terbutalinu jako jednotky < (l,0J.

Tabulka IV

Kompilace dat'z farmakolo/ických zkoušek. Účinek srovnávací látky terbutalinu je vzat jako 1,0 a účinek . zkoušených sloučenin je vztažen na tento· účinek terbutalinu

Zkoušená	Struktura	Inhibice	Inhibice	Relaxace	Stimula-
látka z		uvolňo-	pasivní .	průduš-	ce srdeč-
příkladu		vání his-	kožní	nice	ní auri-
č.		taminuz aktivně zcitlivěnýchiplic ' morčat	anafylakťoidní ' reakce . u krys	morčat	kuly morčat

HO

Isoprenalin

CH-CH_£NH-CH(CH₃Í2

OH

2,0

Terbutalin (srovnávací látka)

HO

1,0

Příklad 1 ho CH_S ?OV cw-сад-с- ch/oh hT OH η CH,

1,0 (сн&сн-с-о сн_ъ

Příklad 8 O (ОУсН-CHrN-C-CkOH

Q >-/ I * | I * (CH&CH-C-O ^{ομ μ ср}з

0,1

Příklad - 2

Příklad 4

1,0

10	18	1000
1,0	1,0	1,0
1,0	0,04	0,03
1,0
1,0	0,1	0,3
0,03	0,003	0,01

Zkoušená Struktura látka z příkladu

č.

²⁴

Inhibice pasivní Relaxace Stimulauvolňo- kožní průduš- ce srdečvání his- anafy- nice ní auritaminu z . laktoidní morčat kuly aktivně reakce morčat zcitlivě- u krys ných plic morčat

Příklad 5

CH-CK-N-CH I ' ň I I

OH . , H сири

0,07 0,1 0,001 0,001

Příklad 3

HO

0,07 0,01 0,001 0,000

Poznámky k výsledkům - zkoušek z tabulky IV

Údaje o účinnosti udávané ve sloupci 4 tabulky IV představují průměrné hodnoty 2 až 3 odlišných vzorků plicních tkání na úrovni 3 až 4 dávek. Počet studií pro sloučeninu podle příkladu ' 1 a pro terbutalin je udán v tabulce I.

Z tabulky IV je zřejmé, je ' sloučeniny podle vynálezu Inhibují - uvolňování histaminu vyvolané antigenem z plicních řezů morčat a rozvinutí anafylaktoidních kožních reakcí u krys. ' Koncentrace terbutalinu potřebné pro uvolnění průdušnice a inhibici uvolňování histaminu jsou přibližně ' stejné. Stejný vztah mezi relaxací .průdušnice a - inhibicí uvolňování histaminu byl nalezen u isoprenalinu. Terbutalin však vykazuje mnohem příznivější .vztah mezi antialergickými účinky a . stimulací srdečního svalu než isoprenalin (kvocient 1 pro terbutalin a 0,2 pro isoprenalinj.

Výhodné sloučeniny podle vynálezu, tj. 1- (3,5-dihydroxyfenyl) -2-'[ (l,l-dimethyl-2-hydroxyethyl) amino-jethanolsulfát z příkladu 1 a příbuzné sloučeniny mají jiný profil účinku než terbutalin a isoprenalin, tj. mají antialergické účinky v koncentracích, při nichž mají velmi slabý relaxační účinek na průdušnicl. Sloučenina z příkladu 1 inhibu je anafylaktické uvolňování histaminu z plic morčat a anafylaktoidní kožní reakci u krys ve stejné koncentraci jako terbutalin, -zatímco účinek na průdušnici morčete je pouze 0,04 násobkem účinku - terbutalinu, . což znamená, - že -. kvocient mezi antialergickými účinky a relaxací průdušnice je 25. Účinek sloučeniny z příkladu 1 na preparát z aurikuly . srdeční předsíně- je 0,03 násobku účinku terbutalinu, tj. má stejný příznivý poměr mezi relaxací průdušnice a stimulací aurikuly srdeční předsíně jako- terbutalin. Proprenolol . blokuje tento účinek, což ukazuje, že se jedná -o β-stimulační látku. Jak je vidět z tabulky II, sloučenina z příkladu 1 také inhibuje - nehistaminovou svalově kontrakční látku, která se uvolňuje z - plic při anafylaxi.

Sloučeniny podle vynálezu vykazují tedy selektivní antialergické účinky v rozsahu ' dávek, jejich - účinek na bronchy a srdce -je zanedbatelný.

C. Toxicita

Akutní toxicita (LD50) l-(3,5-dihydroxyf enyl) -2- [1 (l,l-dimethyl-2-hydroxyethyl) amino ] ethanolsulfátu byla -stanovena standardním testem na myších - (samci, NMRI, hmotnost 25 g). Intravenózní toxicita je 110 + 58 mg/kg tělesné hmotnosti - a LDso po suhku-tánní aplikaci je 400 + 18 mg/kg - -tělesné hmotnosti.

Claims

PREDMET vynalezu

1. Způsob výroby nových derivátů fenylaminoethanolu obecného vzorce I ve kterém

Ri a R² jsou stejné nebo odlišné a značí vodík, alifatickou acylovou skupinu o 1 až 5 atomech uhlíku, benzoyl nebo fenylacetyl a

A značí alkylenovou skupinu s přímým nebo rozvětveným řetězcem o 3 až 6 uhlíkových atomech nebo cykloalkylenovou skupinu o 4 až 6 uhlíkových atomech, jakož i jejich fyziologicky neškodných solí, vyznačující se tím, že se uvádí do reakce sloučenina obecného vzorce II

HN—A—OR²

I

R³ ve kterém

R² značí vodík, alifatickou acylovou skupinu o 1 až 5 uhlíkových atomech nebo benzoylovou skupinu nebo fenylacetylovou skupinu,

R³ značí atom vodíku nebo N-chránicí skupinu, například benzyl, a

A značí alkylenovu skupinu s přímým nebo rozvětveným řetězcem o 3 až 6 uhlíkových atomech nebo cykloalkylenovou skupinu o 4 až 6 uhlíkových atomech, za vzniku sloučeniny obecného vzorce IV

RO /°\ .

CH—CH_k (ID ve kterém

R značí vodík nebo chránicí skupinu pro hydroxylovou skupinu, například alkylovou nebo alifatickou acylovou skupinu o nejvýše 5 uhlíkových atomech, mono- nebo bicyklickou aralkylovou skupinu o nejvýše 11 uhlíkových atomech, například benzylovou nebo naftylmethylovou skupinu, nebo benzoylovou skupinu nebo fenylacetylovou skupinu, se sloučeninou obecného vzorce III ve kterém uvedené obecné symboly mají výše udaný význam, načež se, jestliže je to třeba, odstření chránící skupiny R a R³, a konečný produkt se popřípadě převede na fyziologicky neškodnou sůl,
2. Způsob podle bodu 1 к výrobě sloučeniny vzorce Ia n<r ™ vyznačující se tím, že jako výchozí sloučeniny obecného vzorce III se používá takové sloučeniny, v níž R³ má význam jako v bodě 1, a R² značí vodík.