CZ45897A3 - Novel n-substituted naphthocondensated lactams - Google Patents

Description

Vynález se týká nových N-substituovaných naftokondenzovaných laktámů a jejich solí, způsobů jejich přípravy, farmaceutických prostředků, které je obsahují, užití těchto látek jako léčiv a jejich použití pro léčení zdravotních problémů vyplývajících z nedostatku růstového hormonu.

Dosavadní stav techniky

Růstový hormon je hormonem, který stimuluje růst všech tkám schopných růstu. Kromě toho, růstový hormon je znám tím, že má mnoho vlivů na metabolické procesy, např. stimulaci syntézy proteinů, mobilizaci volných mastných kyselin, popřípadě přepíná energetický metabolismus z cukrů na metabolismus mastných kyselin. Následkem toho, nedostatek růstového hormonu může vést ke mnoha vážným zdravotním potížím, jako je mapř. trpasličí vzrůst.

Růstový hormon je uvolňován v hypofyze. Vylučování je pod těsnou kontrolou mnoha hormonů a neurotransmiterů, a to jak přímo tak i nepřímo. Vylučování růstového hormonu může být stimulováno hormonem uvolňujícím růstový hormon (GHRH) a inhibováno somatostatinem. V obou případech jsou hormony uvolňovány z hypotalamu, ale jejich akce je zprostředkována pomocí specifických receptorů situovaných v hypofyze. Byly popsány také další látky, které stimulují uvolňování růstového hormonu z hypoíyzy. Například arginin, L-3,4dihydroxyfenylalanin (L-Dopa), glukagon, vasopresin, PACAP (peptid aktivující adenylylcyklázu v hypofyze), agonisté muskarinových receptorů a syntetické hexapeptidy, GHRP (peptid uvolňující růstový hormon) uvolňují endogenní růstový hormon buď přímo ovlivněním hypoíyzy nebo prostřednictvím uvolňování GHRH nebo somatostatinu z hypotalamu.

V případech zdravotních potíží kde je vyžadována zvýšená koncentrace růstového hormonu, proteinová podstata růstového hormonu činí nemožným jeho prenatální podávání. Kromě toho další přímo působící látky ovlivňující vylučování dosud známé, např. GHRH, GHRP a PACAP jsou také peptidy, takže jejich orální podávání je nemožné. Množství nepřímo působících látek může být ovšem podáváno orálně, např. L-Dopa a muskarinové receptorové antagonisty, avšak použití těchto látek brání jejich vedlejší efekty.

Podstata vynálezu

Předložený vynález se týká látek nepeptidového charakteru schopných zvýšit uvolňování endogenního růstového hormonu. Tyto nové látky mohou být podávány buď parentálně, nasálně nebo orálně.

V patentech WO 92/16524, WO 94/07483, WO 94/07486, WO 94/05634? US 5,310,737, WO 95/09633, US 5,283,241, GB 2,273,046, US 5,284,841, WO 95/12598, WO 95/03289, US 5,374,721 a WO 95/03290 byly popsány N-substituované benzokondenzované laktamy, ve kterých je N-substituent tvořen fenylovou nebo bifenylovou skupinou a byla popsána jejich schopnost zvyšovat uvolňování růstových hormonů u lidí nebo zvířat. Další N-substituované benzokondenzované laktamy, kde jsou zahrnuty různé heterocykly jsou popsány v patentech WO 94/07486, WO 94/08583 a US 5,284,841. V patentu US 4,228,156 a WO 94/11012 jsou popsány syntetické dipeptidy a v patentu WO 94/13696 jsou popsány spiro-piperidiny spojené s benzokondenzovanými laktamy jako látky podporující vylučování růstového hormonu. Látky podle předloženého vynálezu se liší od látek popsaných ve výše jmenovaných referencích tím, že obsahují laktamy kondenzované s nafitalenovým kruhem.

Kromě výše jmenovaných referencí popisuje patent US 5,124,328 a 5,077,290 Nsubstituované heterocyklické morfolinové deriváty jako zvířecí růstové promotory. Kromě toho, v amerických patentech 5,030,640, 4,906,645 a 5,019,578 jsou deriváty aminoethanolu popsány jako růstové promotory u zvířat.

Předkládaný vynález se týká nových N-substituovaných naftokondenzovaných laktámů obecného vzorce I

kde R¹, R² a R³ jsou nezávisle vodík, halogen, trifluoromethyl, Ci-6-alkyl, C|.₆-alkoxy nebo C|_₆alkylthio; n je 0 nebo 1; p je 0,1 nebo 2; q je 0,1,2,3 nebo 4; w je 0, 1 nebo 2; x je -O-, >S(O)_m nebo >N-R⁴, kde R⁴ je vodík nebo Ci-6-alkyl; m je 0, 1 nebo 2.

každý z nich může být substituovaný jedním nebo více substituenty jako jsou halogen, aminoskupina, alkylamino. Ci^-alkyl, Ck,-alkoxy nebo Ci-6-alkylthioskupina; a kde Y je =N-, a Z je -0-, -S- nebo >N-R⁵, kde R⁵ je vodík nebo Cj^-alkyl,

B je vodík nebo

Μ M

každý z nich může být substituovaný jedním nebo více substituenty jako jsou halogen, aminoskupina, C^-alkylamino, C^-alkyl, Cj^-alkoxv nebo Ck,-alkylthioskupina; a kde Y je a Z jsou stejné jako v definici výše; M je -COOR¹², -CONR¹²R¹³, -NHCONR^I2R¹³ nebo SO2NRⁱ²R¹³, kde R¹² a R¹³ jsou nezávisle vodík, Ci^ alkyl nebo Q s-cykloalkyl, nebo M je jakýkoliv izomer ztetrazolu, triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, které mohou být substituovány s jedním nebo více substituenty jako jsou halogen, aminoskupina, Ci-6-alkylamino, Cj^-alkyl, Ci.

6-alkoxy nebo Ci_«alkylthioskupina; D je —(CH₂)_r r8 R9

--(CH₂)_s-N_x

R7

R10 kde r a s jsou nezávisle O, 1,2, 3; R⁷ a R⁸ jsou nezávisle vodík nebo Ci-io-alkyl; nebo R⁷ a R^s mohou být spojeny spolu za vzniku alkylového můstku, kde můstek obsahuje 2-6 uhlíkových atomů; nebo každý zR⁷ a R⁸ mohou být nezávisle spojené s jedním nebo oběma R⁹ a R¹⁰ za vzniku alkylových můstků, kde můstek obsahuje 2-5 uhlíkových atomů; R⁹ a R¹⁰ jsou nezávisle vodík, substituovaný fenyl, rozvětvený nebo nerozvětvený Ci-io-alkyl nebo rozvětvený nebo nerozvětvený Ci-io-hydroxyalkyl; nebo jejich farmaceuticky akceptovatelné soli.

Ve všech uvedených vzorcích n, p, q, w, m, r a s jsou celá čísla nebo 0.

Látky obecného vzorce I mohou být připraveny následujícími způsoby: Metoda A

L (Crl₂)q (A)w _

B

Látka vzorce II kde R¹, R², R³, X, D, n a p jsou definovány výše se nechá reagovat s látkou vzorce ΙΠ, kde A, B, w a q jsou stejné jak bylo popsáno výše a L je vhodná odstupující skupina jako je halogen, p-toluensulfonát nebo mesylát. Tato alkylační reakce může být provedena v rozpouštědle jako je např. Ν,Ν-dimethylformamidu nebo dimethylsuífoxidu v přítomnosti báze jako nepř. NaH při teplotách sahajících až k refluxu použitého rozpoučtědla po dobu 1 až 120 h.

Látky vzorce II mohou být připraveny způsoby podobnými těm již popsaným v WO 92/16524 a látky vzorce ΠΙ mohou být připraveny způsoby známými z literatury (např. jak je popsáno v Comprehensive Heterocyclic Chemistry, 20 vol. 5 & 6, Pergamon Press, 1984; Heterocyclic Compounds, vol. 7, Wiley, 1961).

Za určitých okolností může být nezbytné ochránit intermediáty použité ve výše jmenovaných způsobech, to znamená látek II a III, vhodnými protektivními skupinami. Je-li přítomna primární nebo sekundární aminoskupina v látce obecného vzorce II, tyto aminoskupiny mohou být ochráněny methoxysulfonylovou nebo benzyloxykarbonylovou skupinou. V látkách vzorce III, kde jsou přítomny kyselé skupiny, mohou být tyto skupiny například esterifikovány. Dále, v látkách vzorce ΠΙ, kde je přítomen tetrazol, může být například tritylován. Vnesení a odstranění chránících skupin je popsáno v „Protective Groups of Organic Synthesis“ T. W. Greene and P. G. M. Wuts 2nd ed. (John Wiley & Sons lne.).

Látky vzorce I mohou existovat jako geometrické a optické izomery, všechny izomeiy a jejich směsi jsou zde zahrnuty. Izomery mohou být separovány pomocí standardních metod jako jsou chromatografické techniky nebo frakční krystalizace vhodných solí.

Příklady preferovaných látek vzorce I jsou

3-Amino-3-methyl-N-(4-oxo-5-(2’-(tetrazol-5-yl)bifenyl-4’-ylmethyl)-2,3,4,5-tetrahydro-lHnafto[2,1 -b]azepin-3-yl)butyramid.

3-Amino-3-methyl-N-(4-oxo-5-(4-(4-(5-methyl-[ l,3,4]oxadiazol-2-yl)-thien-3-yl)benzyl)2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,l -b]azepin-3-yl)butyramid.

3-((2R)-Hydroxyproplamino)-3-methyl-N-(5-(4-(4-(5-methyl-[l,3,4]oxadiazol-2-yl)thien-3yl)benzyl)-4-oxo-2,3,4,5 -tetrahydro-1 H-naťto[2,1 -b]azepin-3 -yl)butyramid.

-Aminocyklopropankarboxyl (4-oxo-5-[2’-( 1 H-tetrazol-5-yl)-bifenyl-4-ylmethyl]-2,3,4,5tetrahydro-1 H-naíito[2,1 -b]azepin-3-yl) amid

3-Amino-3-methyl-N-(5-benzyl-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-l H-nafto[2,l-b]azepin-3-yl)butyramid

Látky podle vynálezu mohou existovat jako farmaceuticky přijatelné adiční soli kyselin nebo estery.

Farmaceuticky akceptovatelné adiční soli kyselin nebo estery látek vzorce I zahrnují takové deriváty anorganických nebo organických kyselin jako jsou chlorovodíková, bromovodíková, sírová, octová, fosforečná, mléčná, fialová, citrónová, glutarová, glukonová, methansulfonová, salicylová, jantarová, vinná, toluensulfonová, sulfamová a fumarová kyselina,

Překvapivě bylo zjištěno, želátky obecného vzorce I mají zajímavé farmakologické vlastnosti a bylo prokázáno, že látky obecného vzorce I vykazují schopnost stimulace uvolňování endogenního růstového hormonu. Takže tyto látky mohou být použity v případech, kde je nutné stimulovat produkci nebo sekreci růstového hormonu, jako třeba u lidí s nedostatkem růstového hormonu nebo je-li vyžadována vyšší úroveň růstového hormonu v plasmě, jako třeba u starších pacientů nebo u zvířat.

Látky uvolňující růstový hormon vzorce I jsou užitečné in vitro pro výzkum regulace uvolňování růstového hormonu.

Látky vzorce I jsou také užitečné jako in vivo prostředky pro vyčíslení schopnosti hypofýzi uvolňovat růstový hormon. Například, vzorky séra odebrané před a po aplikaci těchto látek do lidského těla mohou být analyzovány na přítomnost růstového hormonu. Srovnání úrovně růstového hormonu v každém vzorku séra by přímo určilo schopnost pacientovy hypofízy uvolňovat růstová hormon.

Látky vzorce I mohou být podávány komerčně důležitým zvířatům kvůli zvýšení rychlosti růstu a zyvýšení produkce mléka.

Předložený vynález se dále týká farmaceutických prostředků, zahrnujících jako aktivní složku alespoň jednu z látek vzorce 1 společně s farmaceutickým nosičem nebo rozpouštědlem. Kromě toho mohou farmaceutické prostředky zahrnovat nejméně jednu látku vzorce I kombinovanou s jednou nebo více látkami vykazujícími jinou aktivitu, napr. antibiotika nebo další farmakologicky aktivní materiál.

Další využití látek vylučujících růstový homon vzorce I spočívá v kombinaci s dalšími podobnými látkami jako je GHRP (2 nebo 6), GHRH a jeho analoga, růstový hormon a jeho analoga nebo somatomediny včetně IGF-1 a IGF-2.

Odborníkům je dobře známo, že současné a potenciální použití růstového hormonu u lidí je početné a různorodé. Tak látky vzorce I mohou být podávány za účelem stimulace uvolňování růstového hormonu z hypofízy a měly by tedy podobné účinky jako užití samotného růstového hormonu. Užití růstového hormonu může být shrnuto: stimulace uvolňování růstového hormonu ve stáří, prevence vedlejších katabolitických účinků glukokortikoidů, léčení osteoporézy, stimulace imunitního systému, léčení retardace, urychlení léčení otevřených ran, urychlení léčení zlomenin kostí, léčení růstové retardace, léčení chybné funkce ledvin nebo jejich nedostatečnosti vyplývající z růstové retardace, léčení fyziologického nízkého vzrůstu včetně dětí s nedostatkem růstového hormonu, léčení nízkého vzrůstu spojeného s chronickými nemocemi, léčení obezity a růstové retardace s ní spojené, léčení růstové retardace vyvolané Prader-Williho syndromem a Turnérovým syndromem, urychlení léčení a zkrácení hospitalizace popálených pacientů, léčení prenatální růstové retardace, skeletální dysplasie, hyperkortisolismu a Cushingovo syndromu, indukce uvolňování růstového hormonu v pulsech, nahrazení růstového hormonu u stresovaných pacientů, léčení osteochondrodysplasie, Noonanova syndromu, schyzoířenie, deprese, Alzheimerovy nemoci, dlouhého léčení otevřených ran a psychologických deprivací, léčení dysfunkce plic dýchacích potíží, zeslabení katabolitické proteinové odezvy po velkých chirurgických zákrocích, zeslabení cachexie a ztráty proteinů způsobené dlouhodobými nemocemi jako jsou rakovina nebo AIDS, léčení hyperinsulinemie včetně nesidioblastosie, indukci ovulace, stimulace vývoje thymu a prevence funkčních poruch ťhymu vyvolaných věkem, léčení pacientů se sníženou imunitou, úprava svalové síly, mobility, zachování šířky kůže, metabolické homeostáze, ledvinové homeostáze v pokročilém stáří, stimulace osteoblastů, stimulace imunitního systému u domácích zvířat, podpora růstu hospodářských zvířat a stimulace růstu vlny u ovcí.

Farmakologické metody

Látky vzorce I jsou určovány in vitro na jejich efektivitu a schopnost uvolňovat růstový hormon v primárních krysích somatotrofech.

Primární krysí somatotroíy byly připraveny podle dříve publikovaných metod (Chen et al., Endocrinology 1991, 129, 3337-3342 a Chen et al., Endoerinology 1989, 124, 2791-2798). Krátce, krysy byly zabity uříznutím hlavy. Hypofyza byla rychle vyňata a rozložena s 0.2 % kolagenázou a 0.2 % hyaluronidázou v Hankově vyváženém solném roztoku. Buňky byly resuspendovány v Dulbeccově modifikovaném médiu obsahujícím 0.37 % NaHCCb, 10 % koňské sérum, 2.5 % séra telecího plodu, 1 % neesenciálních aminokyselin, 1 % glutaminu a 1 % pen/strep a adjustovány na koncentraci 1.5 x 10⁵ buněk na ml. Jeden ml této suspenze bylo umístěno v každé z 24 misek a nechán stát 2-3 dny před provedením dalších experimentů.

Při experimentu byly buňky promyty dvakrát výše zmíněným médiem obsahujícím 25 mM HEPES, pH 7.4. Uvolňování růstového hormonu bylo iniciováno přidáním média obsahujícího 25 mM HEPES a testované látky. Inkubace byla prováděna 15 minut při 37 °C. Po inkubaci byl změřen růstový hormon uvolněný do média pomocí standardního RIA stanovení.

Látky vzorce I byly vyhodnoceny na jejich in vivo efekt na uvolňování růstového hormonu v krysích samicích pod pentobarbitalovou anestezí jak bylo popsáno drive (Bercu et al. Endocrinology 1991, 129, 2592-2598). Krátce, dospělím samcům Sprague-Dawley krys byla podána pentobarbitalová anestezie 70 mg/kg váhy. Poté co bylo dosaženo úplné anesteze byla krysám implantována kanula do trachei a katetry do krkavice a do krční žíly. Po 15 min v klidu byly odebrány vzorky krve v čase 0. Látky ovlivňující výměšovám hypofýzy byly podány in vivo a vzorky tepenné krve byly dány na 15 min do ledu a poté centrifugovány 2 minuty při 12.000 otáčkách. Sérum bylo dekantováno a množství GH bylo určeno standardním RIA stanovením.

Pro výše popsaná měření byly dávky měněny v závislosti na použité látce vzorce I, na způsobu podávání a na požadované terapii. Avšak obecně byly použity dávky v množstvích mezi 0.0001 až 100 mg/kg hmotnosti těla za den, které byly podávány pacientům a zvířatům za účelem dosažení účinného uvolňování endogenního růstového hormonu. Obvyklé dávkování vhodné pro orální podávání bylo v rozmezích 0.0001 mg až 500 mg, přednostně 0.001 mg až 100 mg látky vzorce I smíchané s farmaceutickým nosičem nebo rozpouštědlem.

Látky vzorce I mohou být podávány ve formě farmaceuticky přijatelných adičních solí kyselin, nebo tam kde je to vhodné, jako soli alkalických kovů nebo kovů alkalických zemí popř. nižších alkylamoniových solí. Takové soli vykazují přibližně stejnou úroveň aktivity jako volné báze.

Farmaceutické přípravky obsahující látky podle předloženého patentu mohu být připraveny konvenčními technikami a tvoří obvyklé konvenční formy jako např. kapsle, tablety, roztoky nebo suspenze.

Použité farmaceutické nosiče mohou být konvenční tuhé nebo kapalné nosiče. Příklady pevných nosičů mohou být laktóza, sádrovec, sacharóza, mastek, želatina, agar, pektin, arabská guma, stearát hořečnatý a stearová kyselina. Příklady kapalných nosičů jsou syrup, kokosový olej, olivový olej a voda.

Podobně, nosiče a rozpouštědla mohou zahrnovat jakékoliv další látky používané v dané oblasti, jako třeba glycerin monostearát nebo glycerin distearát, samotný nebo ve směsi s vodou a voskem.

Je-li tuhý nosič použit pro orální podávání, může být preparát tabletován, umístěn do tvrdých želatinových kapslí nebo dražé, popř. může být ve formě pastilek nebo dražé. Množství pevného nosiče se značně liší, obvykle je ale v hodnotách 25 mg až 1 g. Je-li použit kapalný nosič, přípravek může být ve formě syrupu, emulze, měkké želatinové kapsle nebo sterilní kapaliny pro injekce, takové jako třeba vodná nebo nevodná kapalná suspenze nebo roztok.

Obecně, látky podle předloženého vynálezu jsou dispendovány v jednotkové dávkové formě v množství 50-200 mg aktivní látky, ať již samotné nebo dohromady s farmaceuticky přijatelnými nosiči na jednotku dávky.

Dávkování látky podle tohoto patentuje vhodné v množství 1-500 mg/den, například 100 mg na dávku, je-li podávána pacientům (lidem) jako lék.

Typické tablety, připravené konvenčními tabletovacími technikami, mohou obsahovat:

Základ:

Aktivní látka (jako volná látka nebo jako sůl) 100 mg

Koloidní S1O2 (Areosil) 1.5 mg

Celulóza, mikrokrystalická (Avicel) 70 mg

Modifikovaná celulózová guma (Ac-Di-Sol) 7.5 mg

Magnesium stearát

Povrch:

HPMC přibližně 9 mg *Mywacett 9-40 T přibližně 0.9 mg * Acylovaný monoglycerid užívaný jako plasticizátor pro povlaky ve tvaru filmu.

Způsob podávání může být jakákoliv cesta, která efektivně transportuje aktivní látku k případnému místu účinku, tedy např. orální, transdermální, nasální, pulmonámí nebo parentální, přičemž orální cesta je preferována.

Příklady provedení vynálezu

Způsob výroby látek obecného vzorce I preparátů, které je obsahují je dále ilustrován v následujících příkladech, které však nelze pokládat za vyčerpávající.

Struktury látek byly potvrzeny buď elementární analýzou nebo pomocí NMR. NMR posuny (δ) jsou udány v ppm, mp je bod tání a je dán v °C. Kolonová chromatografie byla prováděna za použití technik popsaných v W. C. Still et al., J. Org. Chem. 1978, 43, 2923-2925 na silikagelu Merck silica gel 60 (Art. 9385). Látky použité jako výchozí materiály byly buď známé látky nebo látky, které mohly být snadno připraveny známými metodami.

Zkratky:

TLC:

TFA:

DMSO:

EDAC:

HOAt:

HOBt:

THF:

AIBN:

NBS:

tenkovrstvá chromatografie trifluoroctová kyselina dimethylsulfoxid

-ethyl-3-(3-dimethylaminopropyl)karbodiimid hydrochlorid hydroxyazabenzotriazol hydroxybenzotriazol tetrahydrofuran azoizobutyronitril

N-bromosukcinimid

HPLC analýza:

Metoda A.

RP HPLC analýza byla prováděna s použitím UV detekce při 214 nm a kolon Vydac 218TP54 4.6 mm x 250 mm 5μ C-18 (Separační skupina, Hesperia), které byly eluovány rychlostí 1 ml za minutu při 42 °C. Kolona byla ekvilibrována 5% CH3CN v pufru obsahujícím 0.1 M (NHOíSO.!, který byl adjustován na pH 2.5 s pomocí 4M H2SO4 a eluovány gradientem 5% až 60% CH3CN v tom samém pufru během 50 minut.

Metoda B.

Stejná kolona jako v Metodě A, eluce byla prováděna s použitím gradientu 0% CH3CN/

0.1 % TFA/ H₂O až k 90% CH₃CN/ 0.1 % TFA / H₂O během 50 minut.

Metoda C.

5gm C-18 4 x 250 mm kolona eluovaná s 20-80 % gradientem 0.1% TFA/ acetonitril a

0.1% TFA/ voda během 25 minut a teplotě 35 °C.

Příklad 1

3-Amino-3-methyl-N-(4-oxo-5-(2’-(tetrazol-5-yl)bifenyl-4-ylmethyl)-2,3,4,5-tetrahydro1 H-nafto[2,l -b]azepin-3-yl)butyramid trifluoroacetát.

3,4-Dihydro-2H-fenanthren-l-on oxim

K roztoku trihydrátu octanu sodného (7.07 g, 52 mmol) ve vodě (30 ml) byl přidán hydroxylamin hydrochlorid (3.61 g, 52 mmol). Ethanol (75 ml) a 3,4-dihydro-2H-fenanthren-lon (5.0 g, 26 mmol) byly přidány a suspenze byla zahřívána k refluxu 2 hod. Reakční směs byla ochlazena v ledové lázni a sraženina byla izolována filtrací, promyta studenou vodou a sušena ve vakuu za vzniku 4.8 g 3,4-dihydro-2H-fenanthren-l-on oximu.

bod tání: 174-175 °C.

‘H NMR (CDC1₃) δ 2.05 (ρ, 2H, J=8 Hz); 2.91 (t, 2H, >8 Hz); 3.20 (t, 2H, J=8 Hz); 7.52 (m, 2H); 7.67 (d, 1H, >9 Hz); 7.82 (d, 1H, J=9 Hz); 8.05 (t, 2H, J=9 Hz); 8.22 (brs, 1H).

4-Oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin

Roztok 25 ml methansulfonové kyseliny a oxidu fosforečného (5.2 g, 37 mmol) byl zahřívána na 90 °C 3.5 h. Roztok byl ochlazen na 50 °C a byl přidán 3,4-dihydro-2H-fenanthren1-on oxim (4.8 g, 23 mmol). Roztok byl zahříván 10 minut na 60 °C a pak 3.5 h na 80 °C. Horká reakční směs byla nalita na směs ledu (300 g) a vody (100 ml). Sraženina byla izolována filtrací, znovu rozpuštěna v dichlormethanu (50 ml), sušena s MgSCU a odpařena za vakua za vzniku bílého produktu. Čištění bylo provedeno pomocí sloupcové chromatografie na silikagelu (200 g) a s použitím směsi heptan-ethylacetát (1:2) za vzniku 4.8 g 4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lHnafto[2,1 -b]azepinu.

bod tání: 186-187 °C ’H NMR (CDCI3) δ 2.16 (t, 2H, >8 Hz); 2.21-2.30 (m, 2H); 3.14 (t, 2H, J=8 Hz); 7.19 (d, 1H, J=9 Hz); 7.46 (t, 1H, J=9 Hz); 7.55 (t, 1H, >9 Hz); 7.80 (d, 1H, J=9 Hz); 7.90 (d, 1H, >9 Hz); 8.13 (d, 1H, J=9 Hz); 9.71 (s, 1H).

3,3-Dichloro-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-naíito[2,l -bjazepin.

K roztoku 4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-bjazepinu (4.8 g, 23 mmol) v toluenu (125 ml) byl přidán PCI5 (14.2 g, 68 mmol) a reakční směs byla zahřívána na 90 °C 1 h. Po ochlazení na pokojovou teplotu bylo rozpouštědlo odpařeno ve vakuu a zbytek byl suspendován v ledové kyselině octové (50 ml). Suspenze byla zahřívána na 70 °C 0.5 h a potom ochlazena na 8 °C. Byla přidána voda (100 ml) a led (100 g) a vzniklá sraženina byla zfiltrována, promyta vodou a sušena ve vakuu za vzniku 6.3 g 3,3-dichloro-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,lbjazepinu.

bod tání: 187-191 °C.

’H NMR (CDCI3) δ 3.36 (t, 2H, J=9 Hz); 3.45 (t, 2H, J-9 Hz); 7.14 (d, IH, J-9 Hz); 7.50 (t, IH, J-9 Hz); 7.59 (t, IH, J=9 Hz); 7.77 (d, IH, J=9 Hz); 7.85 (d, IH, >9 Hz); 7.91 (brs, IH); 8.00 (d, IH, >9 Hz).

3-Chloro-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -bjazepin.

K roztoku 3,3-Dichloro-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-bjazepinu (6.2 g, 22 mmol) v 200 ml ledové kyseliny octové byl pod dusíkovou atmosférou přidán trihydrát octanu sodného (3.8 g, 28 mmol). Po 5 min bylo přidáno paladium na uhlíku (10%, 0.6 g) a reakční směs byla hydrogenována za atmosférického tlaku a pokojové teploty s použitím 450 ml vodíku. Reakční směs byla zfiltrována přes Celit a rozpouštědlo bylo odpařeno ve vakuu. Poté bylo ke zbytku přidáno 250 ml toluenu a opět odpařeno, zbytek byl suspendován ve 100 ml vody, míchán 5 minut a pevná látka byla zfiltrována a sušena ve vakuu za vzniku 1.7 g 3-chloro-4-oxo-2,3,4,5tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b jazepinu.

'H NMR (CDCb) δ 2.64-2.74 (m, IH); 2.85-2.95 (m, IH); 3.09-3.18 (m, IH); 3.50-3.55 (m, IH); 4.49 (dd, IH); 7.15 (d, IH, .1-9 Hz); 7.50 (t, IH, J=9 Hz); 7.60 (t, IH, J=9 Hz); 7.78 (d, IH, J=9 Hz); 7.87 (d, IH, J=9 Hz); 8.04 (d, IH, J=9 Hz).

3-Azido-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -bjazepin.

K suspenzi azidu sodného (0.55 g, 8.4 mmol) v 17 ml DMSO byla přidán 3-chloro-4-oxo2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-bjazepin (1.6 g, 6.7 mmol) a suspenze byla zahřívána na 80 °C po dobu 2.5 h. Horká reakční směs byla nalita na led (30 g) a sraženina zfiltrována a čištěna kolonovou chromatografií na 200 g silikagelu s použitím nejdříve heptanu a poté směsi heptanethylacetát (1:1) za vzniku 1.1 g 3-azido-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-bjazepinu.

bod tání: 190-192 °C.

‘li NMR (CDC1₃) δ 2.44-2.53 (m, 1H); 2.64-2.75 (m, 1H); 3.04-3.14 (m, 1H); 3.53-3.60 (m, 1H); 3.89 (dd, 1H); 7.15 (d, 1H, J=9 Hz); 7.50 (t, 1H, J-9 Hz); 7.60 (t, 1H, J=9 Hz); 7.78 (d, 1H, >9 Hz); 7.83 (brs, 1H); 7.87 (d, 1H, J=9 Hz); 8.04 (d, 1H, J=9 Hz).

3-Amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -bjazepin.

Roztok 3-azido-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepinu (1.0 g, 4.0 mmol) ve 20 ml suchého THF byl pod dusíkovou atmosférou ochlazen na ledové lázni a bylo přikapáno NaBHj (0.17 g, 4.4 mmol) ve 20 ml ethanolu během 10 min a reakční směs byla refluxována 20 h. Těkavé látky byly odpařeny za vakua a zbytek čištěn na sloupci silikagelu (200 g) s použitím dichlormethanu a směsi ethanolu a 25% NH3 (aq.) (9:1) (gradient 0% až 10%) coby eluentu za vzniku 0.30 g 3-amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepinu.

'H NMR (CDCI3) δ 2.05-2.15 (m, 1H); 2.64-2.75 (m, 1H); 2.95-3.05 (m, 1H); 3.44 (dd, 1H); 3.48-3.52 (m, 1H); 7.13 (d, 1H, J=9 Hz); 7.49 (t, 1H, >9 Hz); 7.56 (t, 1H, J=9 Hz); 7.60 (brs, 1H); 7.75 (d, 1H, J=9 Hz); 7.85 (d, 1H, T9 Hz); 8.07 (d, 1H, >9 Hz).

Terč. butylester kyseliny (1,1-dimethyl-2-(4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3ylcarbamoyl)ethyl)karbamové.

K roztoku 3-terc. butyloxykarbonylamino-3-methylbutanové kyseliny (0.26 g, 1.2 mmol) v DMF (15 ml) bylo přidáno EDAC (0.24 g, 1.2 mmol). Po 15 min při pokojové teplotě byl přidán 3-Amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin (0.25 g, 1.1 mmol) do reakční směsi a směs byla míchána 6 h. Voda (80 ml) byla přidána a roztok byl extrahován 30 ml ethylacetátu. Organická fáze byla promyta roztokem NaHCO3 (20 ml), vodou (20 ml) a sušen s MgSOzj. Rozpouštědlo bylo odpařeno za vakua a zbytek chromatografován na silikagelu (50 g) s použitím heptanu a ethylacetátu (1:3) jako eluentu za vzniku 0.49 g terč. butylester kyseliny (1,1 -dimethyl-2-(4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-ylcarbamoyl)ethyl) karbamové.

Terč. butylester kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-5-(2’-(N-trifenylmethyltetrazol-5-yl)bifenyl-4ylmethyl)-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-ylcarbamoyl)ethyl)karbamové.

Roztok práškového KOH (0.23 g, 4.0 mmol) a terč. butylester kyseliny (l,l-dimethyl-2(4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3-ylcarbamoyl)ethyl)karbamové (0.49 g, 1.0 mmol) v 15 ml DMSO byl míchán 0.5 h pod dusíkovou atmosférou. Ke směsi byl přidán 5-(4’12

Bromomethylbifenyl-2-yl)-N-(trifenylmethyl)tetrazolu (0.59 g, 1.1 mmol) a reakční směs míchána 1 h. Pak bylo přidáno 30 ml 10% vodného roztoku NH4CI, 100 ml vody a 60 ml ethylacetátu a fáze byly odděleny. Organická fáze byla sušena s MgSO4, rozpouštědlo odpařeno za sníženého tlaku. Čištěním na sloupci silikagelu (100 g) za použití heptanu a ethylacetátu (2:3) coby eluentu bylo získáno 0.45 g terč. butylesteru kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-5-(2’-(Ntrifenylmethyltetrazol-5-yl)bifenyl-4-ylmethyl)-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-ylcarbamoyl)ethyl)karbamové.

’H NMR (CDCh) δ 1.26 (s, 2H); 1.34 (s, 6H); 1.42 (s, 9H); 2.46 (dd, 2H); 3.16 (dd, 1H); 4.45 (m, 1H); 4.74 (d, 1H); 5.26 (s, IH); 5.31 (s, IH); 6.70 (d, 1H); 6.93 (d, 1H); 7.00 (s, 4H); 7.217.35 (m, 8H); 7.39-7.53 (m, 5H); 7.71 (d, IH); 7.80-7.92 (m, 3H).

Kroztoku terč. butylesteru kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-5-(2’-(N-trifenylmethyl-lHtetrazol-5-yl)bifenyl-4-ylmethyl )-2,3,4,5-tetrahydronafto[2,l-b]azepin-3-ylcarbamoyl)ethyl)karbamové. (0.45 g, 0.67 mmol) ve 20 ml dichlormethanu bylo přidáno 2 ml kyseliny trifluoroctové. Reakční směs byla míchána 4.5 h a poté bylo přidáno 5 ml vody. Roztok byl odpařen za vakua a zbytek byl čištěn kolonovou chromatografií (Waters RP18 silica 75 μ, 40 g) s použitím methanolu, vody a TFA (60:40:0.5) jako eluentu. Rozpouštědlo bylo vakuově oddestilováno a zbytek byl znovu rozpuštěn v methanolu (30 ml) a odpařen ve vakuu za vzniku 0.31 g titulní látky.

*H NMR (ds-DMSO) δ 1.19 (s, 3H); 1.25 (s, 3H); 2.13-2.46 (m, 3H); 2.40 (s, IH); 2.41 (s, IH); 3.40 (dd, IH); 4.20-4.28 (m, IH); 4.90 (d, IH); 5.33 (d, IH); 6.98 (d, 2H); 7.16 (d, 2H); ΊΑΊ7.67 (m, 8H); 7.75 (brs, 2H); 7.89-7.98 (m, 2H); 8.14 (d, IH); 8.69 (d, IH).

HPLC: Rt = 30.5 minut (metoda A)

Vypočteno pro C33H33N6O2, 1.5 TFA, 1.5 H2O:

C, 57.23 %; H, 4.99 %; N, 12.98 %; Nalezeno:

C, 57.35 %; H, 4.81 %; N, 12.60 %.

Příklad 2

3-Amino-3-methyl-N-(4-oxo-5-(4-(4-(5-methyl-[l,3,4]oxadiazol-2-yl)thien-3-yl)benzyl)2.3.4.5- tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3-yl)butyramid.

3.5- dichloro-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-l H-nafto[2,1 -bjazepin.

K suspenzi 4-oxo-2.3,4,5-tetrahvdro-lH-nafto[2,l-b]azepinu (24.1 g, 114 mmol, připraveného podobně jako v Příkladu 1) v 750 ml toluenu byl přidán chlorid fosforečný (71.3 g, 342 mmol). Reakční směs byla pomalu zahřívána až na 90 °C a poté 1 h zahřívána na tuto teplotu. Bylo přidáno aktivní uhlí a směs nechána ochladit na pokojovou teplotu.Směs byla zfiltrována a filtrát odpařen ve vakuu. Olejový zbytek byl rozpuštěn v ledové kyselině octové (300 ml), zahříván 30 min na 70 °C a ochlazen na 10 °C. Poté bylo přidáno 1200 ml vody a směs byla míchána 15 minut na ledové lázni. Vyloučená sraženina byla izolována filtrací, promyta vodou a sušena ve vakuu za vzniku 28.5 g 3,3-dichloro-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,lbjazepinu jako pevné látky.

’ΐΐ NMR (CDCI3) δ 3.36 (dt, 2H); 3.45 (dt, 2H); 7.15 (d, 1H); 7.48 (t, 1H); 7.58 (t, 1H); 7.75 (d, 1H); 7.86 (d, 1H); 8-00 (d, 1H); 8.08 (brs, 1H).

3-chloro-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -bjazepin.

3,5-Dichloro-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin (28.0 g, 275 mmol) byl rozpuštěn ve 250 ml ledové kyseliny octové pod dusíkatou atmosférou. Byl přidán acetát sodný (22.6 g, 275 mmol), hydrát hypofosfitu sodného (24.6 g, 280 mmol) a Pd na uhlíku (10 %, 1.5 g). Reakční směs byla míchána 20 h při teplotě 56 °C pod dusíkovou atmosférou, ochlazena na pokojovou teplotu a zfiltrována. Sraženina byla vařena sTHF (3 x 700 ml) a za horka zfiltrována. Spojené THF fáze byly odpařeny ve vakuu za vzniku 19.1 g 3-ehloro-4-oxo-2,3,4,5tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -bjazepinu.

'H NMR (CDCI3) δ 2.65-2.73 (m, 1H); 2.85-2.95 (m, 1H); 3.11-3.19 (m, 1H); 3.50-3.56 (m, 1H); 4.49 (dd, 1H); 7.18 (d, 1H); 7.50 (t, 1H); 7.60 (t, 1H); 7.78 (d, 1H); 7.88 (d, 1H); 8.01 (brs, 1H); 8.04 (d, 1H).

3-Azido-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -bjazepin.

K suspenzi 3-chloro-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-bjazepinu (16.6 g, 67.6 mmol) v 80 ml DMSO byl přidán azid sodný (8.8 g, 135 mmol) a suspenze byla zahřívána 5 h na 60 °C. Horká reakční směs byla nalita do 1 1 vody, sraženina byla zfiltrována a promyta vodou. Sušení ve vakuu poskytlo 16.3 g 3-azido-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepinu.

'H NMR (CDC1₃) δ 2.44-2.53 (m, IH); 2.62-2.75 (m, IH); 3.06-3.13 (m, IH); 3.58 (dd, IH); 3.90 (dd, IH); 7.18 (d, IH); 7.52 (t, IH); 7.60 (t, IH); 7.80 (d, IH); 7.87 (d, IH); 8.00 (brs, IH); 8.06 (d, IH).

3-Amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin.

K roztoku 3-azido-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepinu (16.0 g, 63.4 mmol) ve směsi suchého dioxanu (150 ml) a ethanolu (150 ml) bylo přidáno Pd na uhlíku (10%, 2 g). Směs byla hydrogenována za tlaku 5 bar a míchání po dobu 24 h. Reakční směs byla zfiltrována a byl přidán přebytek chlorovodíku v ethanolu. Sraženina byla zfiltrována, promyta ethanolem a sušena za vzniku 14.4 g 3-amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-bJazepin hydrochloridu. Výše zmíněný hydrochlorid (14.2 g) byl rozpuštěn v 800 ml vody za tepla a byl přidán 25% vodný roztok amoniaku za vzniku sraženiny. Sraženina byla zfiltrována, promyta vodou a sušena ve vakuu za vzniku 11.9 g 3-amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepinu.

’H NMR (CDCI3) δ 2.05-2.15 (m, IH); 2.65-2.75 (m, IH); 2.95-3.05 (m, IH); 3.45 (dd, IH); 3.50 (dd, IH); 7.15 (d, IH); 7.50 (t, IH); 7.58 (t, IH); 7.75 (d, IH); 7.79 (brs, IH); 7.86 (d, IH); 8.08 (d, IH).

3-Amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin (4.5 g) byl rozpuštěn ve 250 ml horkého ethanolu a byla přidána při 70 °C L(+)-kyselina mléčná v horkém ethanolu (50 ml). Výsledná suspenze byla nechána za míchání zchladnout na okolní teplotu. Sraženina byla zfiltrována a promyta ethanolem. Pak byla rozpuštěna ve 250 ml vroucí vody, míchána s aktivním uhlím a za horka zfiltrována. Filtrát byl za míchání ochlazen na laboratorní teplotu a poté míchán 3 h. Pevná látka byla zfiltrována a sušena za vzniku 3.3 g látky, které byly opět rozpuštěny ve 200 ml horké vody. Při 40 - 50 °C byl přidán přebytek 25% roztoku vodného amoniaku, sraženina zfiltrována za vzniku 2.1 g 3-amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,lb]azepinu.

Terč. butyl ester kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3ylkarbamoyl)ethyl)karbamové.

3-Terc. butyloxykarbonylamino-3-methylbutanová kyselina (2.43 g, 11.2 mmol) a 1hydroxybenzotriazol (1.52 g, 11.3 mmol) byly rozpuštěny ve 30 ml DMF pod atmosférou dusíku. Bylo přidáno EDAC (2.19 g, 11.4 mmol) a reakční směs byla míchána 10 min při laboratorní teplotě. 3-Amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin (2.3 g, 10.2 mmol) byl přidán a reakční směs byla míchána přes noc při laboratorní teplotě, nalita do vody (200 ml) a extrahována s dichlormethanem (3 x 250 ml). Spojené organické extrakty byly promyty 10% hydrogenuhličitanem sodným (2 x 150 ml) a sušeny s MgSO4. Rozpouštědlo bylo odpařeno ve vakuu a tuhý zbytek byl suspendován v diethyletheru. Filtrací a sušením bylo získáno 4.5 g terč. butyl esteru kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3ylkarbamoyl)ethyl)karbamové.

’H NMR (CDC1₃) δ 1.35 (s, 6H); 1.43 (s, 9H); 2.05-2.13 (m, IH); 2.45-2.60 (m, 2H); 2.90-3.08 (m, 2H); 3.50 (dd, IH); 4.50-4.56 (m, IH); 5.22 (brs, IH); 6.75 (d, IH); 7.12 (d, IH); 7.49 (t, IH); 7.57 (t, IH); 7.73 (d, IH); 7.85 (d, IH); 7.88 (brs, IH); 8.03 (d, IH).

5-Methyl-2-(4-(4-methylfenyl)-3-thienyl)-[ 1,3,4]oxadiazol.

Směs 5-(4-(4-methylfenyl)-3-thienyl)-tetrazolu (3.3 g, 13.2 mmol) a acetanhydridu (50 ml) byla zahřívána k refluxu 1 h. Vzniklý roztok byl odpařen ve vakuu za vzniku olejovitého zbytku, který byl rozpuštěn ve 100 ml ethylacetátu. Organický roztok byl promyt roztokem hydrogenuhličitanu sodného (100 ml), zpracován s aktivním uhlím a sušen s MgSO4. Filtrací a odpařením ve vakuu bylo získáno 3.4 g 5-methyl-2-(4-(4-methylfenyl)-3-thienyl)[l,3,4]oxadiazolu jako olejovitou látku.

'H NMR (CDCI3) δ 2.38 (s, 3H); 2.45 (s, 3H); 7.18 (d, 2H); 7.25 (d, 2H); 7.29 (d, IH); 8.03 (d, IH).

5-Methyl-2-(4-(4-bromomethylfenyl)-3-thienyl)-[ 1,3,4]oxadiazol.

5-Methyl-2-(4-(4-methylfenyl)-3-thienyl)-[l,3,4]oxadiazol (3.4 g, 13.3 mmol) byl rozpuštěn v 60 ml CCI4 a bylo přidáno AIBN (0,21 g), octan sodný (0.52 g), NBS (2.6 g, 14.6 mmol) a 0.52 ml ledové kyseliny octové. Reakční směs byla míchána při teplotě refluxu 8 h a poté ochlazena na okolní teplotu. Reakční směs byla zfiltrována přes silikagel a filtrát byl odpařen ve vakuu. Olejovitý zbytek byl sušen ve vakuu nad NaOH za vzniku 2.6 g surového 5methyl-2-(4-(4-bromomethylfenyl)-3-thienyl)-[ 1,3,4]oxadiazolu.

'H NMR (CDGI3) δ 2.47 (s, 3H): 4.55 (s, 2H); 7.32-7.35 (m, 3H); 7.40 (d, 2H); 8.08 (d, IH).

Terč. butyl ester kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-5-(4-(4-(5-methyl-[l,3,4]oxadiazol-2-yl)-3thienyl)benzyl)-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-ylkarbamoyl)ethyl)karbamové.

Roztok práškového KOH (2.0 g, 29.8 mmol) a terč. butyl esteru kyseliny (l,l-dimethyl-2(4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3-ylkarbamoyl)ethyl)karbamové (3.2 g, 7.46 mmol) ve 30 ml DMSO byl míchán 30 min pod dusíkovou atmosférou. Roztok 5-methyl-2-(4-(4bromomethylfenyl)-3-thienyI)-[l,3,4]oxadiazolu (2.5 g, 7.46 mmol) v 10 ml DMSO byl přidán a reakční směs byla míchána 1 h při pokojové teplotě. Směs byla nalita do 500 ml vody a extrahována dichlormethanem (600 ml). Organický extrakt byl promyt vodou (100 ml), 5% roztokem vinné kyseliny (200 ml), nasyceným roztokem NaCl a poté byl sušen nad MgSO4. Odpařením ve vakuu byl získán zbytek, který byl čištěn pomocí kolonové chromatografie na 200 g silikagelu s použitím ethylacetátu jako rozpouštědla. Bylo získáno 2.1 g terč. butyl esteru kyseliny (1,1 -dimethyl-2-(4-oxo-5-(4-(4-(5-methyl-[ 1,3,4]oxadiazol-2-yl)-3-thienyl)benzyl)2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3-ylkarbamoyl)ethyl)karbamové.

’H NMR (CDC1₃) δ 1.33 (s, 6H); 1.40 (s, 9H); 1.48-2.05 (m, 1H); 2.28 (s, 3H); 2.42 (d, 1H); 2.54 (d, 1H); 2.60-2.70 (m, 1H); 2.75-2.85 (m, 1H); 3.29 (dd, 1H); 4.46-4.54 (m, 1H); 4.88 (d, 1H); 5.30 (bis, 1H); 5-50 (d, 1H); 6.72 (brs, 1H); 7.20-7.26 (m, 5H); 7.40 (d, 1H); 7.48-7.56 (m, 2H); 7.80 (d, 1H); 7.86 (d, 1H); 7.98 (d, 1H); 8.01 (d, 1H).

K roztoku terč. butyl esteru kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-5-(4-(4-(5-methyl[ 1,3,4]oxadiazol-2-yl)-3-thienyl)benzyl)-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafito[2,1 -b]azepin-3ylkarbamoyl)ethyl)karbamové (2.1 g, 3.43 mmol) ve 100 ml dichlormethanu byla přidána trifluoroctová kyselina (10 ml) a reakční směs byla míchána 3 h při pokojové teplotě. 1 M roztok NaOH (100 ml) byl přidán a fáze byly odděleny. Organická fáze byla zpracována s aktivním uhlím a sušena s MgSO4. Rozpouštědlo bylo vakuově odpařeno za vzniku 1.6 g titulní látky.

’H NMR (CDC1₃) δ 1.22 (s, 3H); 1.25 (s, 3H); 2.10-2.18 (m, 1H); 2.26 (d, 1H); 2.29 (s, 3H); 2.32 (d, 1H); 2.60-2.75 (m, 5H); 3.27-3.33 (m, 1H); 4.53-4.60 (m, 1H); 4.90 (d, 1H); 5.47 (d, 1H); 7.20-7.25 (m, 5H); 7.43 (d, 1H); 7.49-7.56 (m, 2H); 7.79 (d, 1H); 7.85 (d, 1H); 7.98 (d, lH);8.00(d, 1H); 8.40 (d, 1H).

HPLC: R, = 22.8 min (Metoda C)

Vypočteno pro C33H33N5O3S. 1 '/₂ H₂O

C, 65.3 %; H, 6.0 %; N, 11.5 %; Nalezeno:

C, 65.2 %; H, 6.0 %; N, 10.9 %.

Příklad 3

3-((2R)-Hydroxypropylamino)-3-methyl-N-(5-(4-(4-(5-methyl[l ,3,4]oxadiazol-2-yl)thien-3yl)benzyl)-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,l -b]azepin-3-yl)butyramid (2R)-(Tetrahydropyran-2-yloxy)propionaldehyd (107 mg, 0.675 mmol) byl rozpuštěn v 10 ml methanolu a přidán k roztoku 3amino-3-methyl-N-(5-(4-(4-(5-methyl[l,3,4]oxadiazol-2yl)thien-3-yl)benzyl)-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-yl)butyramid (261 mg, 0.45 mmol) v 10 ml methanolu a 0.1 ml octové kyseliny. Byl přidán roztok kyanoborohydridu (57 mg, 0.9 mmol) ve 3 ml DMF a směs byla míchána 3.5 h při pokojové teplotě. Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu a zbytek byl rozpuštěn ve směsi ethylacetát/voda (10 ml/10 ml). Fáze byly odděleny a organická fáze sušena nad MgSO4 a rozpouštědlo oddestilováno ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v 10 ml methanolu a byl přidán 3 M roztok HC1 (1 ml, 3 mmol) v ethylacetátu. Roztok byl míchán při laboratorní teplotě 1 h a rozpouštědlo odpařeno. Zbytek byl rozpuštěn v 10 ml dichlormethanu a promyt 1 N roztokem NaOH (2x10 ml). Spojené organické extrakty byly sušeny s MgSO4 a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu. Surový produkt byl čištěn pomocí flash chromatografie na koloně silikagelu (100 ml) se směsí dichlormethan/ethanol/25% vodný amoniak (85:15:1) jako eluentem a poté preparativní TLC (silikagel 20 cm x 20 cm x 0.2 cm, eluováno 3 x) s použitím směsi dichlormethan/ethanol/25% vodný amoniak (85:15:1) jako eluentu za vzniku 8 mg směsi diastereoizomerň 3-((2R)Hydroxypropylamino)-3-methyl-N-(5-(4-(4-(5-methyl[l,3,4]oxadiazol-2-yl)thien-3-yl)benzyl)-4oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-yl)butyramidu.

*H NMR (CDCI3) δ 1.10-1.40 (m, 9H); 2.15-2.40 (m, 5H); 2.55-2.75 (m, 4H); 3.40 (m, 1H); 3.35 (m, 1H); 4.10 (m, 1H); 4.50 (m, 1H); 4.35 a 4.45 (oba d, spolu 1H); 5.40 a 5.50 (oba d, spolu 1H); 7.15-7.35 (m, 5H); 7.40 (m, 1H); 7.45-7.60 (m, 2H); 7.80 (dd, 1H); 7.85 (d, 1H); 7.95 (dd, lH);8.05(d, 1H); 9.10 (m, 1H).

HPLC: Rt = 27.8 min (Metoda B).

Příklad 4

-Aminocyklopropankarboxylová kyselina (4-oxo-5-(2 ’ -(1 H-tetrazol-5-yl)bifenyl-4-ylmethyl)2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3-yl) amid trifluoroacetát

Terč. butyl ester kyseliny (l-(4-Oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3ylkarbamoyl)cyklopropyl)karbamové

K roztoku l-(terc. butyloxykarbonylamino)cyklopropankarboxylové kyseliny (74 mg, 0.37 mmol) v 6 ml DMF byl přidán HOAt (50 mg, 0,37 mmol) a EDAC (71 mg, 0.37 mmol). Po 10 min míchání byl přidán 3-amino-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin (84 mg, 0.37 mmol) a diisopropylethylamin (96 mg, 0.74 mmol) a směs byla míchána pře noc při 40 °C. Pak bylo přidáno 60 ml vody a 60 ml ethylacetátu. Fáze byly odděleny a organická fáze byla promyta 1M HCl (60 ml), nasyceným Nal iCCh (60 ml) a sušena s MgSO4. Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za vzniku 148 mg pevné látky. Rekrystalizace ze směsi methylenchlorid/ethylacetát poskytla 62 mg terč. butyl esteru kyseliny (l-(4-Oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3ylkarbamoyl)cyklopropyl)karbamové.

’H NMR (CDCI3) δ 0.99 (s, -2H); 1.45 (m, 2H); 1.51 (s, 9H); 2.12 (m, 1H); 3.05 (m, 2H); 3.48 (m, 1H); 4.49 (m, 1H); 5.10 (brs, 1H); 7.05-8.05 (m, 8H).

Terč. butyl ester kyseliny (l-(4-Oxo-(5-(2’-(N-trifenylmethyltetrazol-5-yl)bifenyl-4-ylmethyl)2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-ylkarbamoyl)cyklopropyl)karbamové

Terč. butyl ester kyseliny (l-(4-Oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-naíito[2,l-b]azepin-3ylkarbamoyl)cyklopropyl)karbamové (62 mg, 0.16 mmol) a suchý práškový KOH (34 mg, 0.62 mmol) byly suspendovány ve 2 ml DMSO pod dusíkovou atmosférou a míchány 10 min. Pak byl přidán 5-(4’-brommethylbifenyl-2-yl)N-trifenyltetrazol (92 mg, 0.65 mmol) a směs byla míchána 30 min. Bylo přidáno 10 ml vody a 30 ml ethylacetátu a vrstvy byly odděleny. Organická fáze byla sušena s MgSO4 a odpařena na 1 ml zbytek, který byl chromatografován na preparativní TLC (Merck Silica) s použitím heptan/ethylacetát (1:1) jako eluentu. Bylo získáno 29 mg terč. butylesteru kyseliny (l-(4-Oxo-(5-(2’-(N-trifenylmethyltetrazol-5-yl)bifenyl-4-ylmethyl)-2,3,4,5tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-ylkarbamoyl)cyklopropyl)karbamové 'H NMR (CDCI3) δ 0.99 (s (br), 2H); 1.49 (s, 9H); 1.66 (s(br), 2H); 1.99 (m, 1H); 2.62 (m, 2H); 3.20 (m, 1H); 4.48 (m, 1H); 4.80 (d, 1H, J=14 Hz); 5.09 (s (br), 1H); 5.25 (d, 1H, J=14 Hz); 6.87-7.90 (m, 29 H).

Směs terč. butyl esteru kyseliny (l-(4-oxo-(5-(2^,-(N-trifenylmethyltetrazol-5-yl)bifenyl-4ylmethyl)-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-ylkarbamoyl)cyklopropyl)karbamové (29 mg) a 1 ml TFA byla míchána 2 h pod dusíkovou atmosférou. Pak byla přidána jedna kapka vody a rozpouštědlo bylo odpařeno ve vakuu. Zbytek byl zpracován sO.l ml methanolu a 2 ml diethyletheru, zfiltrován a promyt diethyletherem (2x1 ml) za vzniku 16 mg 1Aminocyklopropankarboxylové kyselina (4-oxo-5-(2’-(lH-tetrazol-5-yl)bifenyl-4-ylmethyl)2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l -b]azepin-3-yl) amid trifluoroacetátu.

'H NMR (CDC1₃) δ 1.30 (s, 2H); 1.65 (m, 1H); 2.15 (s, 2H); 3.38 (m, 2H); 3.45 (m, 1H); 4.35 (m, 1H); 4.92 (d, 1H, J=15 Hz); 5.35 (d, 1H, J=15 Hz); 6.98-8.15 (m, 14H).

HPLC: R< = 31.4 min (Metoda A)

Příklad 5

3-Amino-3-methyl-N-(5-benzyl-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3-yl)butyramid hydrochlorid

Terč. butylester kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-5-benzyl-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,lb]azepin-3 -ylkarbamoyljkarbamové

Terč. butylester kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,lb]azepin-3-ylkarbamoyl)karbamové (250 mg, 0.586 mmol, připravený v Příkladu 1) byl rozpuštěn v 5 ml DMSO a byl přidán suchý práškový KOH (131 mg, 2.34 mmol) pod dusíkovou atmosférou. Směs pak byla míchána 30 minut, byl přidán benzylbromid (105 mg, 0.62 mmol) a směs byla míchána dalších 75 min. Bylo přidáno 25 ml vody, 25 ml ethylacetátu a fáze byly odděleny. Organická fáze byla sušena s MgSO₄ a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu. Tento surový produkt byl chrornatografován na preparativní TLC (Merck Silica 60) za použití směsi ethylacetát/heptan (2:1) jako eluentu za vzniku 142 mg terč. butylesteru kyseliny (1,1-dimethyl2-(4-oxo-5-benzyl-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-ylkarbamoyl)karbamové.

’H NMR (CDC1₃) δ 1.34 (s, 6H); 1.40 (s, 9H); 1.99 (m, 1H); 2.55 (m, 1H); 2.75 (m, 1H); 3.25 (dd, 1H); 4.47 (m, 1H); 4.83 (d, 1H, J=17Hz); 5.30 (brs, 1H); 5.45 (d, 1H, J=17 Hz); 6.71 (d, 1H, >10 Hz); 7.21 (s, 5H); 7.25-7.98 (m, 6H).

Terč. butylester kyseliny (l,l-dimethyl-2-(4-oxo-5-benzyl-2,3,4,5-tetrahydro-lHnafto[2,l-b]azepin-3-ylkarbamoyl)karbamové (133 mg, 0.26 mmol) byl rozpuštěn v 3 M roztoku

HCl v ethylacetátu (1.5 ml) a byl míchán přes noc. Bylo přidáno 5 ml diethyletheru a vyloučená sraženina byla zfiltrována a promyta diethyletherem (2x1 ml) za vzniku 98 mg 3-amino-3methyl-N-(5-benzyl-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-yl)butyramid hydrochloridu.

’H NMR (dé-DMSO) δ 1.20 (s, 3H); 1.25 (s, 3H); 2.50-1.15 (m, 3H); 3.40 (m, IH); 4.25 (m, IH); 4.85 (d, IH, J=17 Hz); 5.45 (d, IH, J=17 Hz); 7.15-7.97 (m, 4H); 8.10 (d, IH); 8.72 (d, IH).

HPLC: Rt = 32.7 min (Metoda A).

Vypočteno pro C₂₆H₂₉N₃O₂, HCl, 1 ‘/₂ H₂O

C, 65.19 %; H, 6.98 %; N, 8.77 %; Nalezeno:

C, 64.97 %; H, 6.80 %; N, 8.55 %.

Průmyslová využitelnost

Deriváty N-substituovaných naftokondenzovaných laktámů a jejich soli připravené způsobem podle vynálezu jsou použitelné například jako farmaceutické přípravky a léčiva pro léčení zdravotních problémů vyplývajících z nedostatku růstového hormonu.

Claims (20)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Látka obecného vzorce I kde R¹, R² a R³jsou nezávisle vodík, halogen, trifluoromethyl, Cj^-alkyl, Ci^-alkoxy nebo Ci-6alkylthio; n je 0 nebo 1; p je 0, 1 nebo 2; q je 0, 1, 2, 3 nebo 4; w je 0, 1 nebo 2; X je -0-, >S (O)_m nebo >N-R⁴, kde R⁴ je vodík nebo C|-*-alkyl; m je 0,1 nebo 2.

   A je nebo

   N nebo nebo každý z nich může být substituovaný jedním nebo více substituenty jako jsou halogen, aminoskupina, Cu,-alky lamí no. Cj^-alkyl, Cj-ó-alkoxy nebo Cj^-alkylthio skupina; a kde Y je =N-, a Z je -0-, -S- nebo >N-R⁵, kde R⁵ je vodík nebo Ci^-alkyl,

   B je vodík nebo každý z nich může být substituovaný jedním nebo více substituenty jako jsou halogen, aminoskupina, Ci-6-alkylamino, Ci^-alkyl, Ci-₆-alkoxy nebo Cj^-alkylthioskupina; a kde Y je a Z jsou stejné jako v definici výše;

   M je -COOR¹², -CONR¹²R¹³, -NHCONR¹²R¹³ nebo -SO₂NR^I2R¹³, kde R¹² a R¹³ jsou nezávisle vodík, Ci_6 alkyl nebo C4-8-cykloalkyl, nebo M je jakýkoliv izomer ztetrazolu, triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, které mohou být substituovány s jedním nebo více substituenty jako jsou halogen, aminoskupina, Ci.₆-alkylamino, Ci-6-alkyl, Ci^-alkoxy nebo Cj^-alkylthio skupina; D je —(CH₂)_r

   RS R9

   --(CH₂)_s-N_x

   R7 r10 kde r a s jsou nezávisle 0, 1, 2, 3; R⁷ a R⁸ jsou nezávisle vodík nebo Ci-io-alkyl; nebo R⁷ a R⁸ mohou být spojeny spolu za vzniku alkylového můstku, kde můstek obsahuje 2-6 uhlíkových atomů; nebo každý z R⁷ a R⁸ mohou být nezávisle spojené s jedním nebo oběma R⁹ a R¹⁰ za vzniku alkylových můstků, kde můstek obsahuje 2-5 uhlíkových atomů; R⁹ a R¹⁰ jsou nezávisle vodík, substituovaný fenyl, rozvětvený nebo nerozvětvený Cj.jo-alkyl nebo rozvětvený nebo nerozvětvený Ci-io-hydroxyalkyl; nebo jejich farmaceuticky akceptovatelné soli.
2. 2. Látka podle nároku 1, kde R kde R , R a R jsou nezávisle vodík, halogen, trifluoromethyl, C|_6-alkyl, Cj^-alkoxy nebo Ci_6-alkylthio; n je 0 nebo 1; p je 0, 1 nebo 2; q je 0, 1, 2, 3 nebo 4; w je 0, 1 nebo 2; X je -0-, >S (O)_m nebo >N-R⁴, kde R⁴ je vodík nebo Ci^-alkyl; m je 0, 1 nebo 2; A je každý z nich může být substituovaný jedním nebo více substituenty jako jsou halogen, aminoskupina, Ci^-alkylamino, C|^-alkyl, Ci-6-alkoxy nebo Ci-6-alkylthioskupina; a kde Y je =N-, a Z je -O-, -S- nebo >N-R⁵, kde R⁵ je vodík nebo Cj.₆-alkyl,

   Bje

   Μ M každý z nich může být substituovaný jedním nebo více substituenty jako jsou halogen, aminoskupina, Ci-6-alkylamino, Ci«-alkyl, Ci-<,-alkoxy nebo Ci«-alkylthioskupina; a kde Y je a Z jsou stejné jako v definici výše;

   M je tetrazolylskupina, -COOR¹², -CONR¹²R¹³, -NHCONR¹²R¹³ nebo -SO2NR¹²R^,33 kde R¹² a R¹³ jsou nezávisle vodík, Cm, alkyl nebo C^-cykloalkyl, nebo M je jakýkoliv izomer triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, které mohou být substituovány s jedním nebo více substituenty jako jsou halogen, aminoskupina, Ci«-alkylamino, Ci .«-alkyl, (/-6-alkoxy nebo Ci«-alkylthioskupina; D je

   R9

   R8 •7 o *7 fi kde r a s jsou nezávisle 0, 1, 2, 3; R a R jsou nezávisle vodík nebo Cpio-alkyl; nebo RaR mohou být spojeny spolu za vzniku alkylového můstku, kde můstek obsahuje 2-6 uhlíkových atomů; nebo každý zR⁷ a R⁸ mohou být nezávisle spojené s jedním nebo oběma R⁹ a R¹⁰ za vzniku alkylových můstků, kde můstek obsahuje 2-5 uhlíkových atomů; R⁹ a R¹⁰ jsou nezávisle vodík, substituovaný fenyl, rozvětvený nebo nerozvětvený Ci-10-alkyl nebo rozvětvený nebo nerozvětvený Cj-io-hydroxyalkyl; nebo jejich farmaceuticky akceptovatelné soli.
3. 3. Látka podle nároků 1 a 2, kde w je 1.

   12 3
4. 4. Látka podle nároků 1 až 3, kde R . R a R představují vodík.
5. 5. Látka podle nároků 1 až 4, kde q je 1 a A je
6. 6. Látka podie nároků 1 až 5, kde B je nebo a M je skupina založená na nesubstituovaném tetrazolu a oxadiazolu susbtituovaném methylem.
7. 7. Látka podle nároku 6, kde oxadiazol je 1,3.4-oxadiazol.
8. 8. Látka podle nároků 1 až 7. kde r je 1, s je 0, R⁷ a R⁸ každý představuje Ci-6-alkyl a R⁹ a Rⁱ⁰ každý představuje vodík nebo jeden z R⁹ a R¹⁰ je C2-hydroxyalkyl a druhý je vodík.

   7 8
9. 9. Látka podle nároku 8, kde R a R každý představuje methyl.
10. 10. Látka podle nároků 1-9, vybrané ze skupiny obsahující:

    3-Amino-3-methyl-N-(4-oxo-5-(2’-(tetrazol-5-yl)bifenyl-4’-ylmethyl)-2,3,4,5-tetrahydro-lHnafto[2,l -b]azepin-3-yl)butyramid.

    3-Amino-3-methyl-N-(4-oxo-5-(4-(4-(5-methyl-[ 1,3,4]oxadiazol-2-yl)-thien-3-yl)benzyl)2,3,4,5-tetrabydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-yl)butyramid.

    3-((2R)-Hydroxyproplamino)-3-methyl-N-(5-(4-(4-(5-methyl-[l,3,4]oxadiazol-2-yl)thien-3yl)benzyl)-4-oxo-2,3,4,5-tetrahydro-lH-nafto[2,l-b]azepin-3-yl)butyramid. 1-Aminocyklopropankarboxyl (4-oxo-5-[2’-(lH-tetrazol-5-yl)-bifenyl-4-ylmethyl3-2,3,4,5tetrahydro-111-nafto[2,l-b]azepin-3-yl) amid

    3-Amino-3-methyl-N-(5-benzyl-4-oxo-2.3,4,5-tetrahydro-1 H-nafto[2,1 -b]azepin-3-yl)butyramid
11. 11. Farmaceutické přípravky vyznačující se t í m, že jako aktivní složku obsahují látku podle nároků 1 až 10 nebo jejich farmaceuticky akceptovatelné soli společně s farmaceuticky akceptovatelným nosičem nebo rozpouštědlem.
12. 12. Farmaceutické přípravky podle nároku 11, vyznačující se tím, že v dávkové jednotce obsahují od 0.0001 do 500 mg látky podle nároků 1 až 10 nebo jejich farmaceuticky akceptovatelných solí.
13. 13. Farmaceutické přípravky pro stimulaci uvolňování růstového hormonu zpodvěsku mozkového vyznačující se t í m, že obsahují jako aktivní složku látku podle nároků 1 až 10 nebo jejich farmaceuticky akceptovatelné soli společně s farmaceuticky akceptovatelným nosičem nebo rozpouštědlem.
14. 14. Farmaceutické přípravky podle nároků 11 až 13 v y z n a č u j í c í se t í m, že jsou určené pro orální, transdermální, pulmonární nebo parentální podávání.
15. 15. Způsob stimulace uvolňování růstového hormonu z podvěsku mozkového, zahrnující podávání efektivního množství látky podle nároků 1 až 10 nebo jejich farmaceuticky akceptovatelných solí.
16. 16. Způsob stimulace podle nároku 15, kde efektivní množství látky podle nároků 1 až 10 nebo jejich farmaceuticky akceptovatelných solí je v rozmezí 0.0001 až 100 mg na kg hmotnosti těla za den. přednostně od 0.001 do 50 mg na kg hmotnosti těla a den.
17. 17. Látka podle nároků 1 až 10 pro použití jako lék.
18. 18. Použití 1 atek podle nároků 1 až 10 nebo jejich farmaceuticky akceptovatelných solí pro přípravu léku stimulujících uvolňování růstového hormonu z podvěsku mozkového.
19. 19. Způsob přípravy preparátů vhodných pro léčení indispozic nebo onemocnění vzniklých z nedostatku růstového hormonu, zahrnujících příměsi efektivního množství látek podle nároků 1 .//. 10 s vhodným nosičem nebo rozpouštědlem, tvořící směsi pro orální, nasální, transdermální aplikace, injekce nebo infuze.
20. 20. Jakýkoliv nový charakteristický rys nebo jejich kombinace zde popsaná.