CZ316999A3

CZ316999A3 - Způsob a zařízení pro tavení a čeření zeskelňovatelných materiálů

Info

Publication number: CZ316999A3
Application number: CZ19993169A
Authority: CZ
Inventors: Pierre Jeanvoine; Tanguy Massart; Anne Berthereau
Original assignee: Saint-Gobain Vitrage
Priority date: 1998-01-09
Filing date: 1999-01-08
Publication date: 2000-04-12
Also published as: CA2283252C; CN1255906A; PL194008B1; JP2001515453A; JP2011011975A; PT966406E; RU2233806C2; CZ297579B6; ES2158732T3; WO1999035099A1; KR100583752B1; EP0966406B1; US7624595B2; US6460376B1; EP0966406A1; US20040206124A1; CO5320609A1; BR9904797A; PL335520A1; TR199902155T1

Description

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu a zařízení pro tavení a čeření zeskelňovatelných materiálů za účelem plynulého napájení zařízení na tvarování skla roztavenou sklovinou. Zejména se vztahuje na napájení zařízení na tvarování plochého skla, jako zařízení na výrobu skla float nebo válcovací zařízení, ale také se týká zařízení na výrobu kusového skleněného zboží jako láhví, zařízení na výrobu skleněných vláken typu minerální vlny pro tepelné a akustické izolace nebo textilních vláken určených jako výztužný materiál.

Dosavadní stav techniky

Byla provedena řada výzkumů na procesech, které obecně ’obsahují první tavící pochod, následovaný čeřícím pochodem, určeným pro tepelné a chemické zpracování roztaveného skla, při kterém se ze skloviny vyloučí jakékoli neroztavené zbytky, bublinky a jakékoli příčiny kazů, které se projevují po tvarování.

V oblasti tavení byla například sledována snaha urychlit tavící proces nebo zlepšit jeho energetickou účinnost. Je tak možné se zmínit o procesu spočívajícím v rychlém zahřátí zeskelňovatelných materiálů homogenním a řízeným způsobem při současném provádění intenzivního mechanického míchání, umožňujících uvést ještě tuhé částice zeskelňovatelného materiálu do těsného kontaktu s již kapalnou fází. Tento postup je zvlášť podrobně popsán v patentových spisech FR 2 423 452, FR 2 281 902, FR 2 340 911 a FR 2 551 746 • ·

-2a obecně používá elektrické topné prostředky typu ponorných elektrod.

Byl vyvinut jiný typ tavícího procesu, například typu popsaného v patentových spisech US 3 627 504, US 3 260 587 nebo US 4 539 034. Tyto postupy spočívají v použití jako ohřívacích prostředků ponorných hořáků, t.j. hořáků napájených plynem a vzduchem, umístěných obvykle tak, že jsou v rovině s dnovou stěnou a plamen se vyvíjí v hmotě zeskelňovatelných materiálů během jejich přecházení do kapalného stavu.

Ve všech případech, i když se dosáhne velmi významného snížení doby pobytu zeskelňovatelných materiálů v tavící komoře a zvýší se značně produktivita vzhledem ke klasickému způsobu tavení, je roztavená sklovina ve formě pěny, která se dá obtížně čeřit. Je zejména obtížné zaručit stejnou kvalitu konečného skla, zejména optickou.

Byly rovněž provedeny výzkumy v oblasti čeření. Je tak například známé z patentového spisu EP 775 671 a z patentového spisu US 4 919 697 provádět alespoň část čeření pod sníženým tlakem, což například dovoluje získání skel velmi chudých na sulfáty a s vysokým redoxem. Takové čeření však vyvolává intenzivní pěnění, které může být obtížné držet pod kontrolou a odstraňovat.

Vynález si proto klade za úkol zlepšit proces tavení a čeření, se zaměřením zejména na použití zařízení, které jsou kompaktnější a/nebo mají flexibilnější provoz, a/nebo vyšší produktivitu atd., aniž by se těchto průmyslových výhod dosáhlo na úkor kvality vyráběného skla.

-3Podstata vynálezu

Vynález přináší způsob tavení a čeření zeskelňovatelných materiálů, který se vyznačuje tím, že veškerá tepelná energie nebo část tepelné energie, potřebné pro tavení uvedených zeskelňovatelných materiálů, se vnáší spalováním paliva nebo paliv s alespoň jedním plynem podporujícím hoření, přičemž uvedené nejméně jedno palivo a plyn nebo plynné produkty pocházející z hoření jsou vháněny pod hladinou masy zeskelňovatelných materiálů, přičemž čeření zeskelňovatelných materiálů po tavení obsahuje nejméně jeden pochod jejich vystavení sub-atmosférickému tlaku.

Okázalo se, že dochází k mimořádně výhodné synergii na průmyslové úrovni mezi použitím tavení, dále nazývaného pro jednoduchost pomocí vnořených hořáků, a čeřením při použití sníženého tlaku.

Tato kombinace se však zdaleka neukazuje jako samozřejmá, a bylo by spíše dalo očekávat, že všechny tyto dále podrobně popisované výhody budou získány pouze za cenu nevalné kvality skla. Je tomu tak proto, že i když princip čeření při sníženém tlaku je obecně znám, zůstávalo až dosud jeho použití obtížné a uživatel proto postrádal jistotu, že by se jeho pomocí dalo dosáhnout stejné přijatelné zbytkové míry obsahu bublinek a neroztavených částic, jako při klasickém čeření. Podle vynálezu se používá tohoto zvláštního čeření změněním velikostního parametru, a místo přivádění běžné roztavené skloviny do čeřícího pásma pro běžné čeření se zde přivádí k čeření sklovina získaná tavením vnořenými hořáky, t.j. sklovina mající zcela zvláštní vlastnosti • · ·· ··· · · ftft ft

9 9 9 9 9 9 9 9 9 • · 9 9 99 99 999999 • 9 9 9 9 9 · 9

999 999 99 99 99

-4v tom, že je všeobecně napěněná, s měrnou hmotností relativně nízkou vzhledem k měrné hmotnosti standardního skla. Nic ve stavu techniky by nevedlo k předpokladu, že by bylo možné čeřit při sníženém tlaku sklovinu, která je od počátku relativně napěněná.

Překvapivě se však toto ukázalo jako možné, protože bylo objeveno, že napěněné sklo, pocházející z tavení vnořenými hořáky, se kromě toho vyznačuje vlastností, že obsahuje mimořádně málo sulfátů ve srovnání s tím, jaké množství jich mělo původně. Obsah sulfátů je totiž obecně nižší než 600 ppm a dokonce i nižší než 200 ppm nebo i 100 ppm, nebo dokonce i nižší než 50 ppm, kde obsah sulfátů je vyjádřen v hmotnosti S0₃ ve sklovině vystupující z tavící komory, a to aniž by bylo třeba kontrolovat, ovládat a snižovat obsah sulfátů obvykle přítomný v použitých výchozích surovinách jako nežádoucí příměs nebo přísada. Právě tento malý podíl sulfátů dovoluje účinně čeřit bez problémů sklovinu pod sníženým tlakem. V opačném případě by značný nebo jednoduše standardní obsah sulfátů ve sklovině, která se má čeřit, vyvolal při čeření při sníženém tlaku velmi silné rozpínání pěny desulfátováním, která by se dala velmi obtížně zvládnout. Skutečnost, že ve sklovině opouštějící tavící komoru nejsou téměř žádné sulfáty je možné vysvětlit zejména částečným tlakem vody, vyvíjené spalováním hořáky vnořenými dovnitř masy zeskelňovatelných materiálů.

Je třeba poznamenat, že desulfátované sklo přináší méně problémů s těkavými složkami v tavenině pro plavení skla metodou float a menší rizika tvorby sirníku cínu a tedy nakonec cínových kazů na skleněné tabuli. To snižuje množ99

-5• ·· ftft 99 ··· 9 · 9 9 9 • 9 · 9 9 9 9 • · 99 999 999 • 9 9 9 9

999 99 99 99 ství sirníků (nebo jejich úplné vyloučení) v případě redukovaných skel, zejména sirníků železa, vedoucích ke zbytkovým barvám do žlutých nebo jantarových odstínů, u skel málo žádaných, nebo vměstků sirníků niklu, které mohou vyvolávat praskání skla při tepelných zpracováních typu tvrzení (kalení ).

Je třeba si povšimnout rovněž další velmi výhodné vlastnosti skloviny, vystupující z tavící komory podle vynálezu. Je-li totiž skutečně ve formě určitého druhu pěny, kterou zbývá čeřit, je možné ovládat velikost bublinek, které obsahuje, a zejména v určitých případech zrušit téměř všechny nejmenší bublinky, t.j. bublinky o průměru menším než přibližně 200 μιη, a to podrobováním tohoto skla při jeho tavení určitému druhu mikročeření, předcházejícímu skutečnému čeření po tavení. Toto mikročeření usnadňuje srážení bublin a mizení menších bublinek ve prospěch větších bublin a je podporováno přidávání přísad podporujících čeření do zeskelňovatelných materiálů, typu koksu nebo sulfátů. Kromě toho má tato sklovina na výstupu z tavící komory obecně zvlášť nízký podíl zbytkových neroztavených částic, což opět usnadňuje čeření po tavení, stejně jako velikost bublin.

Vynález tedy dovoluje získat skla velmi chudá na sulfáty před čeřením, a tedy skla nejméně tak chudá nebo ještě více ochuzená o sulfáty po čeření, a to bez potřeby čistit nebo vybírat zeskelňovatelné materiály tak, aby měly málo sulfátů. Naopak je dokonce možné sulfáty do výchozích surovin přidávat, což je skutečně překvapivé a výhodné.

Výhodný účinek, získaný kombinací podle vynálezu, se • · · • ··

-6týká energetických nákladů na způsob podle vynálezu. Tavení vnořenými hořáky dovoluje, že není třeba používat elektrického tavení typu ponorných elektrod, jehož náklady mohou být velmi významné v určitých zemích. Kromě toho vyvolává tavení pomocí vnořených hořáků konvekční míchání v nitru masy zeskelňovatelných materiálů během jejich přechodu do kapalného stavu, jak bude podrobněji vysvětleno dále, což je velmi významný znak. Toto velmi silné míchání mezi materiály, které ještě nepřešly do kapalného stavu, a materiály, které jsou již roztavené, je mimořádně účinné a dovoluje dosáhnout roztavení, při shodném chemickém složení zeskelňovatelných materiálů, při nižších teplotách a/nebo mnohem rychleji, než při použití tradičních topných prostředků. Čeření pod sníženým tlakem dále rovněž dovoluje čeřit sklo při nižší teplotě, a mnohem rychleji. Snížením tlaku při čeření se totiž vyvolá zvětšení molárního objemu plynů, obsažených v roztavených zeskelňovatelných materiálech, z čehož vyplývá zvětšení objemu bublin, které obsahují, a tím i rychlostí jejich stoupání na povrch taveniny a jejich unikání.

Provádí-li se čeření při sníženém tlaku, je možné si dovolit pracovat při nižší teplotě, než u obvyklých čeření, a to právě při nižších teplotách, používaných technologií tavení vnořenými hořáky.

Teploty, vyskytující se současně při tavení a čeření podle vynálezu jsou tedy vzájemně zcela kompatibilní a přizpůsobené sobě navzájem a jsou obecně nižší, než u známých způsobů, což je velmi zajímavé ekonomicky, a to jednoduše z důvodů energetických nákladů, ale i s ohledem na volbu materiálů žárovzdorného typu, používaných při výrobě zařízení.

• 99

-Ί9 9 9

9 9

999 999

9 9

99

Jelikož jsou méně horké, korodují méně rychle.

Doby pobytu v oblasti tavení a v oblasti čeření jsou rovněž velmi významně zkrácené a jsou kompatibilní, což má samozřejmě velmi pozitivní vliv na produktivitu a celkový tavící výkon linky. Souběžně dovoluje vynález dosáhnout velmi kompaktních zařízení. Tavení pomocí vnořených hořáků, stále vzhledem k velmi silnému míchacímu účinku, které vyvolává, dovoluje výrazně zmenšit velikost tavící komory. Čeření pod sníženým tlakem má stejné důsledky na velikost komor, kde se tento pochod provádí. Zařízení tedy může být celkově velmi kompaktní se zjevným ziskem pokud jde o konstrukční náklady, zjednodušení provozu, snížení opotřebení konstrukčních materiálů, atd.

Pokud jde o tavení, může být látka podporující hoření, zvolená podle vynálezu, na bázi vzduchu, vzduchu obohaceného kyslíkem nebo kyslíku. Silná koncentrace kyslíku v plynu podporujícím hoření je skutečně výhodná z řady důvodů. Snižuje se jí objem plynných spalin, což je příznivé z energetického hlediska a odstraňuje riziko nadměrné fluidizace zeskelňovatelných materiálů, která by mohla vyvolat jejich vrhání na nadstavbové konstrukce a klenby tavící komory. Kromě toho jsou získané plameny kratší a více emisivní, což dovoluje rychlejší přenos jejich energie k zeskelňovatelným materiálům a dále zmenšuje, je-li to požadováno, hloubku taveninové lázně zeskelňovatelných materiálů během jejich uvádění do kapalného stavu. Hovoří se zde o plamenech, což však nutně neznamená plameny v obvyklém smyslu tohoto termínu. Obecně je možné hovořit, jako je tomu v dalším textu, o oblastech spalování. Dále tak dochází ke ·

9 99 • 9 · • · · 9

9 9

999

99 99 99

9 9 9 9 9 «

9 9 9 9 9 9

99 999 999

9 9 9 9

999 99 99 99

-8snížení jakýchkoli emisí znečišťujících plynů Ν0_χ na minimum.

Pokud jde o volbu paliva, může se jednat o fosilní plynné nebo neplynné palivo, jako je zemní plyn, propan, topný olej nebo jakékoli uhlovodíkové palivo. Může se také jednat o vodík. Tavení pomocí vnořených hořáků podle vynálezu je tedy výhodný prostředek pro použití vodíku, který je jinak obtížně použitelný ve spojení s nevnořenými vzdušnými hořáky, a to vzhledem k málo emisivní povaze plamenů, získaných spalováním mezi vodíkem H₂ a kyslíkem 0₂.

Kombinování použití kyslíkové látky podporující hoření a vodíkového paliva při tavení vnořenými hořáky je dobrý prostředek pro zajišťování účinného přenosu tepelné energie z hořáků do roztavené skloviny, který kromě toho vede ke zcela čistému procesu, t.j. bez emisí oxidů dusíku Ν0_χ, plynů působících skleníkový efekt typu C0_x kromě těch, které mohou vznikat z oduhličování surovin.

S výhodou se tavení podle vynálezu provádí v nejméně jedné tavící komoře, opatřené hořáky, umístěnými tak, že oblasti jejich spalování nebo plynné spaliny se vyvíjejí během tavení ve hmotě zeskelňovatelných materiálů. Je možné je nechat procházet bočními stěnami tavící komory, dnem a/nebo je zavěsit shora na klenbě nebo na vhodné nadstavbové konstrukci. Tyto hořáky tak mohou být takové, že jejich přívodní kanály leží v líci se stěnou, kterou procházejí. Může být výhodné, aby kanály vstupovaly alespoň zčásti do masy zeskelňovatelných materiálů, aby došlo v vyloučení toho, že plameny nejsou v příliš velké blízkosti stěn a nevyvolávají • · « » «· ·· *« ♦··· ···» «««« ··· ·«· «*·« • * · * *· ,« ······ ··· ··· · · *· ♦·· ··· «» *· ·*

-9předčasná opotřebení žárovzdorných materiálů. Je také možné zvolit řešení, že se vhánějí pouze plynné spaliny z hoření, k němuž dochází mimo vlastní tavící komoru.

Jak bylo vysvětleno výše, ukázalo se, že tento způsob ohřevu může působit intenzivní konvekční míchání zeskelňovatelných materiálů. Konvekční smyčky se tak tvoří po obou stranách spalovacích oblastí nebo plamenů nebo proudů plynných spalin, s trvalým mícháním roztavených a dosud neroztavených materiálů, které je velmi účinné. To vede k velmi příznivým parametrům míchaného tavení, aniž by bylo zapotřebí používat mechanických míchacích prostředků, které jsou málo spolehlivé a/nebo náchylné k rychlému opotřebení.

S výhodou se seřizuje výška masy zeskelňovatelných materiálů v tavící komoře a výška, v níž se vyvíjejí oblasti spalování nebo plynné spaliny pocházející z hoření tak, že oblasti spalování/plyny zůstávají v mase uvedených zeskelňovatelných materiálů. Cílem je nechat tak vytvořit konvekční cirkulační smyčky v materiálu během jeho přechodu do kapalného stavu.

Tento typ tavení obecně dovoluje značně snížit jakékoli prachové emise v úrovni tavící komory, a jakékoli emise typu Ν0_χ, nebot k tepelným výměnám dochází velmi rychle a nevznikají tak teplotní špičky, které by byly náchylné k podpoře tvorby těchto plynů. Tím se také značně snižují emise plynů typu C0_x.

Popřípadě je možné před tavením provádět předehřívání zeskelňovatelných materiálů při teplotě, která však je zře·· • · • · • · • · · • · · • · ·· • tttt • · · · • · · ·· ···

-10• tt ·· « tttt • · · • ··· tttt • · · • tt tělně nižší, než je teplota potřebná pro jejich roztavení do kapalného stavu, například nanejvýše 900°C. Pro provádění tohoto předehřevu je s výhodou možné rekuperovat tepelnou energii plynných spalin. Touto extrakcí tepla z plynných spalin je možné celkově snížit měrnou energetickou spotřebu zařízení.

Zeskelňovatelné materiály mohou obsahovat sklářský kmen a/nebo střepy a/nebo odpad určený k zeskelňování. Mohou také obsahovat hořlavé prvky (organickou hmotu). Je tak možné recyklovat například minerální vlákna, která byla opatřena preparačním prostředkem a s pojivém (typu používaného pro tepelnou a akustickou izolací nebo těch, které se používají při výztuži plastů), skleněných dílců z vrstveného skla, pojeného foliemi z polymerních hmot typu polyvinylbutyralu, jako předních skel vozidel, nebo jakýkoli typ kompozitního materiálu, který kombinuje sklo a plasty, jako určité láhve. Je tak možné recyklovat kompozity na bázi skla a kovu nebo kovových sloučenin a kompozic, jako jsou okenní tabule s funkčními povlaky obsahujícími kovy, které se až dosud daly obtížně recyklovat, protože tím vznikalo riziko progresivního obohacování taviči komory vnášenými kovy, které se hromadily na povrchu dna komory. Míchání vyvolávané tavením podle vynálezu však dovoluje odstranit toto usazování, a také recyklovat například skla povlečená vrstvami emailu, vrstvami kovu a/nebo opatřená různými spojovacími prostředky.

Vynález tedy také přináší recyklování všech těchto kompozitních prvků obsahujících sklo, a to vzhledem k tavení hořáky vnořenými do sklářské pece. Je zejména možné použít pecí s vnořenými hořáky, jejichž podstatnou funkcí je výroba • · • 0 *0 » 0 0 0 ·0 0

000 000

0

00

-11střepů z těchto různých materiálů, které se mají recyklovat, přičemž konkrétní střepy mohou potom sloužit jako výchozí suroviny, spojené nebo nespojené se standardními střepy pro tradiční sklářské pece.

S výhodou je možné zavádět všechny zeskelňovatelné materiály nebo jejich část do taviči komory pod hladinou masy zeskelňovatelných materiálů během tavení. Je možné zavádět část těchto materiálů obvyklým způsobem na masu během vytváření kapalné fáze a zbytek pod její hladinou, například pomocí plnicích prostředků typu šneku. Je také možné materiály zavádět přímo do masy během jejího přecházení do kapalného stavu, a to v jediném bodě nebo ve různých bodech, rozdělených ve stěnách tavící komory. Takové zavádění přímo do masy materiálů během jejího přecházení do kapalného stavu (dále označované jako skleněná tavenina) je výhodné z více důvodů. Značně snižuje veškerá rizika vynášení výchozích surovin nad skleněnou taveninu a tedy snížit na minimum obsah pevných prachových částic, vynášených z pece. Dovoluje dále lépe ovládat minimální dobu pobytu těchto materiálů před odebíráním k čeřícímu pásmu a zavádět je selektivně tam, kde je konvenční míchání nejsilnější, a to podle uspořádání vnořených hořáků. Tento bod nebo body zavádění do skleněné taveniny se tak mohou nacházet v blízkosti povrchu nebo hlouběji ve skleněné tavenině, například v jedné pětině až čtyřech pětinách celkové hloubky skleněné taveniny od úrovně dna, nebo i mezi 1/3 a 2/3 této hloubky.

Je patrné, že způsob podle vynálezu dovoluje recyklovat plasty ve formě kompozitů, spojené se sklem, přičemž tyto plasty slouží jako část paliva. Je rovněž možné a výhodné

* ·		9	9 99		99 99
•	•	9	9 9	9	9 9 9 9
•	9	9 9	9 9	9	9 999 9 9 9
•	•	9	9 9	9	9 9
99		9 9 9	999 99		9 9 9 9

-12zavádět veškeré palivo nebo jeho část, potřebné pro tavení prostřednictvím vnořených hořáků, ve formě pevného paliva (organické materiály typu polymeru nebo uhlí) nebo kapalného paliva, přičemž tímto palivem se nahradí alespoň část kapalných nebo plynných paliv (zejména fosilních), napájejících hořáky. Obecně je pojem zeskelňovatelné materiály nebo výchozí suroviny myšlen v tomto textu tak, že zahrnuje materiály potřebné pro získání skleněné (nebo keramické nebo sklokeramické) základní hmoty, ale také i všechny přísady (pomocné přísady pro podporování čeření), všechna eventuelní kapalná nebo pevná paliva (plast kompozitního nebo nekompozitního materiálu, organické hmoty, uhlí, atd.) a jakýkoli typ střepů.

Způsob podle vynálezu může být prováděn s vysokým podílem střepů.

Jak je uvedeno výše, provádí se tedy čeření podle vynálezu na roztavených zeskelňovatelných materiálech typu skla v napěněném stavu. V typickém případě má tato pěna hustotu například 1 až 2, t.j. objemovou hmotnost 1 až 2 g/cm³(ve srovnání s objemovou hmotností 2,4 g/m³ pro nenapěněné sklo), s výhodou obsah sulfátů nanejvýše 600 ppm nebo i nanejvýše 100 ppm, vyjádřeno v hmotnosti S0₃, a většinu bublinek o průměru nejméně 200 μιη. Může tak mít objemovou hmotnost od 0,5 do 2 g/cm³, zejména 1 až 2 g/cm³.

Pro zlepšení účinnosti čeření se s výhodou k zeskelňovatelným materiálům přidávají pomocné přísady pro čeření, jejichž cílem je zejména, aby se ze skla odstranily bublinky o průměru nižším než 200 μπι již od stádia tavení, jak bylo • φφ φφ • * • φ • φ • φ φ φ

-13• φφ ·» φφ • ΦΦΦ φφφφ φφφ φφφφ φ φ φφ φφφ φφφ φ φ φ φ φ φφφ φφ φφ φφ uvedeno výše. Může se jednat o redukční přísady, jako je koks (který také dovoluje upravovat redox skla). V tomto případě je výhodné volit koksový prášek se střední granulometrií nižší než 200 μπι. Může se také jednat o sulfáty. Čeření pod sníženým tlakem vyvolává růst bublin, přičemž cílem je, aby k tomuto růstu docházelo rychle, a aby bylo možné snadno vypuzovat a nechat praskat bublinky na povrchu skleněné taveniny. Jiné pomocné přísady pro čeření budou spíše účinné v okamžiku stádia vlastního čeření, probíhajícího po tavení. Dovolují zejména destabilizovat pěnu. Jedná se například o fluor nebo sloučeninu fluoru nebo chloru, obecněji halogenidy, nebo i o nitrát typu NaN0₃. Zdá se, že fluor (halogen) snižuje viskozitu skloviny a dovoluje tak usnadnit odtok filmů, které se tvoří mezi bublinami, přičemž tento odtok podporuje zhroucení pěny. Snižuje také povrchové napětí skloviny.

Dalším faktorem ovlivňujícím růst bublin při čeření pod sníženým tlakem je povaha plynu nad taveninou. Je samozřejmě možné jednoduše ovlivňovat částečný tlak vzduchu. Je také možné volit obohacování atmosféry inertním plynem typu dusíku, nebo dokonce pouze volit částečný tlak inertního plynu typu dusíku. Bylo totiž zjištěno, že volba zbytkového tlaku inertního plynu typu dusíku podporuje praskání bublinek na povrchu při čeření. Příliš velká koncentrace okysličujícího plynu typu 0₂ má totiž nepříznivý sklon brzdit toto praskání.

S výhodou je sub-atmosférický tlak, při němž se provádí alespoň část čeření, nižší nebo rovný 0,5 atmosfér (0,5.10⁵ Pa), zejména okolo 0,3 až 0,01 atmosfér (okolo

Φ φφ φφ φφ ·· φ φ φ φ φ · φ φ · · φ φ · φ φ · φ φφ» φφφ φφφ φ φ φφφ φφ φφ φφ

-143.ΙΟ⁴ až 1.1Ο³ Pa).

S výhodou dovoluje způsob podle vynálezu provádět tavení a/nebo čeření při teplotách nepřesahujících 1400°C, zejména nanejvýše 1380 nebo 1350°C.

Čeření podle vynálezu se podle první varianty může provádět v nejméně jedné statické (nepohyblivé za provozu) komoře, uložené na výstupní straně od taviči komory, přičemž alespoň jedna část čeřicí komory je vystavena sníženému tlaku.

Podle druhé varianty se čeření se provádí v nejméně jedné komoře, uložené na výstupní straně od tavící komory a způsobilé uvedení do rotace pro zajištění čeření odstřeďováním, s nejméně jedním pásmem této komory, zejména pásmem nejvíce přivráceným k přívodní straně, vystaveným sníženému tlaku.

Třetí varianta spočívá v tom, že se kombinují obě předchozí varianty, a zejména v tom, že se pro čeření použije první statická komora s pásmem se sníženým tlakem, a druhá komora uváděná do rotace, obsahující rovněž pásmo se sníženým tlakem, s výhodou více sníženým, než ve statické komoře.

Podle provedení vynálezu se při způsobu podle vynálezu zpracovává proud roztavených zeskelňovatelných materiálů mezi tavící fází a čeřicí fází nebo na začátku čeřicí fáze pomocí nejméně jednoho prostředku pro dělení tohoto proudu. Tento prostředek, například prostředek perforovaný otvory, ·· • · · · • · · ·· ··· ·· • · • » ·· ·· ·· ·· · · · · · · • · · · · · · • · · · ··· ··· • · · 9 9

999 99 99 99

-15jimiž se nutí proud roztavené skloviny procházet, dovoluje dělit tento proud na velký počet dílčích praménků malého průměru. Velikost otvorů se s výhodou volí tak, aby byla blízká velikosti bublin, které se mají odstraňovat. Je tak k dispozici dělicí prostředek proudu právě na výstupní straně od pásma čeřící komory vystaveného sub-atmosférickému tlaku, přičemž snížený tlak bude velmi rychle působit na dílčí praménky, vytvářené prostředkem pro dělení proudu a umožňujícím rychlé čeření, a to i při velkých průtokových množstvích skloviny. Napájení sklovinou, která se má čeřit v čeřící komoře, se tak může stát v určité míře analogickým vůči tomu, jaké se dosahuje výtlačnou hlavou nebo matricí ústící do prostoru se sníženým tlakem.

(V rámci vynálezu se pojmy na přívodní straně a na výstupní straně vztahují ke směru toku skla v zařízení od vsázky zeskelňovatelných materiálů do tavící komory až k odebírání skloviny, vystupující z čeřící komory).

Způsob tavení a čeření podle vynálezu dovoluje vyrábět skla o velmi různých složeních a vlastnostech. Vzhledem k jeho inertní povaze dovoluje kromě toho přecházet z jednoho složení a druhé s velmi krátkými dobami přechodu.

Dovoluje také vyrábět skla, která jsou relativně redukovaná, zejména mající redox vyšší nebo rovný 0,3 (redox je definován jako poměr hmotnostně procentního obsahu železa v železnaté formě FeO k celkovému hmotnostnímu obsahu železa ve složení, vyjádřenému ve formě Fe₂0₃).

Rovněž dovoluje vyrábět skla se zvýšeným obsahem oxi-

• · · ί · · · ··· ···

-16du křemičitého Si0₂, například nejméně 72% nebo dokonce nejméně 75% hmotnosti, t.j. skla, která se dají všeobecně obtížně tavit, ale jaká jsou zajímavá, zejména z hlediska ceny výchozích surovin, protože mají malou měrnou hmotnost a vykazují velmi dobrou kompatibilitu s plasty. Dovoluje také vyrábět speciální skla s vysokým obsahem oxidů alkalických zemin, například obsahujících nejméně 18 hmotn.% CaO, která však jsou poměrně korozivní z hlediska tradičních postupů tavení při teplotě vyšší, než je teplota v případě vynálezu, jakož i skel s malým obsahem oxidu sodného, a to nanejvýše 11 hmotn.%, nebo s velmi nízkým obsahem sulfátů, například nanejvýše 100 ppm. Skla obsahující železo, s vysokým redoxem, ale s nízkým obsahem sulfátů, rovněž dovolují získávat skla zbytkové barvy v oblasti modrých odstínů, která je obzvláště estetická a žádaná v oboru plochých skel například v automobilovém průmyslu nebo ve stavebnictví. Je tak například možné získat velmi selektivní protisluneční skla, na která je možné ukládat protisluneční vrstvy pro zesilování tepelně ochranných účinků, např. typu TiN. Takové vrstvy jsou popsány zejména v patentových spisech EP-638 527 a EP-511 901.

Vynález rovněž přináší zařízení pro tavení a čeření, zejména uzpůsobené pro provádění výše uvedeného způsobu, které obsahuje nejméně jednu tavící komoru, opatřenou hořáky napájenými nejméně jedním palivem a nejméně jedním plynem podporujícím hoření typu vzduchu nebo kyslíku, přičemž hořáky jsou uloženy tak, že vhánějí uvedené nejméně jedno palivo/plyn nebo plyny vznikající spalováním pod hladinou masy zeskelňovatelných materiálů, zavedených do tavící komory, přičemž na výstupní straně od tavící komory je umístěna • · • · • · · ··· ··· • · ·· ··

-17nejméně jedna čeřící komora, obsahující nejméně jedno pásmo uvedené na sub-atmosférický tlak.

S výhodou je tavící komora, jak již bylo uvedeno výše, vybavena nejméně jedním prostředkem pro přivádění zeskelňovatelných materiálů pod hladinu masy zeskelňovatelných materiálů během tavení, zejména nejméně dvou, s výhodou ve formě otvoru nebo otvorů v odpovídající stěně nebo stěnách, přiřazených k přívodnímu prostředku typu šneku. Minimalizují se tak rizika vynášení prachu, přičemž se popřípadě také umožňuje zavádět nad skleněnou taveninou zeskelňovatelné hmoty, jako je oxid křemičitý, které se mohou podrobovat předehřevu bez rizika, že budou tuhnout.

Nezávisle na provádění čeření tak vynález rovněž přináší zlepšení koncepce týkající se stěn tavící komory, určených k tomu, aby přicházely do styku s roztavenou sklovinou. Je možná řada variant. V určitém případě je možné jednoduše použít žárovzdorných materiálů na bázi oxidů, jako oxidu hlinitého, zirkonu, oxidu chrómu a žárovzdorných hmot typu AZS (na bázi oxidu hlinitého, zirkonu a oxidu křemičitého). Obecně je výhodné je spojit s chladicím systémem s cirkulující tekutinou typu vody (water-jacket nebo vodního pláště nebo vodního pouzdra). Je možné umístit vodní pouzdro na vnější stranu, takže žárovzdorné hmoty v tomto případě nejsou v přímém styku se sklovinou, nebo na vnitřní straně. Funkcí vodního pláště je vytvořit chladnější proudový pramen skloviny v blízkosti žárovzdorných hmot, zvlášt namáhaných v této souvislosti, protože skleněná tavenina vytvářená vnořenými hořáky vytváří silné konvekční proudy u stěn.

• · • · · · • · · · ··· ···

-18Další varianta spočívá v tom, že se v oblasti skleněné taveniny nepoužívají žárovzdorné hmoty, ale pouze výše uvedené vodní pouzdro.

Další varianta spočívá v tom, že se použijí žárovzdorné materiály (eventuelně spojené s chladicím systémem typu vodního pouzdra), které se zdvojují obložením z vysoce žárovzdorného kovu, jako je molybden nebo slitina molybdenu. Toto obložení může být s výhodou udržováno v odstupu (např. 1 až několik milimetrů) od stěn ze žárovzdorných hmot, a roztavené sklovině se poskytne souvislý nebo nesouvislý povrch (z desky nebo desek z molybdenu, které jsou plné nebo perforované otvory). Cílem tohoto obložení je mechanicky zabránit přímé konvekci skloviny na částech ze žárovzdorných hmot tím, že se vytvoří klidná vrstva skla podél částí ze žárovzdorných hmot, nebo že se odstraní jakýkoli dotyk skloviny s těmito částmi.

V tavící komoře jsou všechny nebo alespoň některé hořáky s výhodou řešeny jako vnořené hořáky, které umožňují vhánět do skleněné taveniny tekutinu, neúčastnící se spalování, která (dočasně) nahrazuje okysličovadlo (látku podporující hoření) a/nebo palivo. Touto tekutinou může být inertní plyn typu N₂ nebo chladicí tekutina typu vody v kapalném stavu, která se odpařuje přímo v roztavené sklovině. To, že se takto dočasně zastaví spalování, při pokračujícím vhánění tekutiny v úrovni hořáku, má obecně dva cíle. Jednak se zastaví se funkce hořáku a obecněji například celé taviči komory, přičemž vhánění inertního plynu typu N₂ dovoluje zabezpečit komoru v úrovni hořáků a jednak je umožňováno, že když se zaměňuje jeden hořák za druhý, ostatní hořáky fungu• · · · • · · · ··· ··· • ·· · · * · * ·· ··· ··· ·· ·* **

-19jí a stále je k dispozici skleněná tavenina. V tomto případě dovoluje vrhání vody prostřednictvím hořáku vhodným způsobem, jak bude podrobněji vysvětleno níže, vyvolat dočasné ztuhnutí skla nad hořákem a vytvořit tak určitý druh zvonu, poskytujícím dostatečnou časovou prodlevu pro provádění změny, aniž by se hořák ucpal sklem.

Jak bylo uvedeno výše, je možné opatřit zařízení podle vynálezu nejméně jedním děličem proudu mezi tavící komorou a čeřící komorou, zejména právě na vstupu do čeřící komory nebo v její nejkrajnější části na přívodní straně. Může se jednat o prvek, perforovaný otvory vhodné velikosti.

Kromě toho je třeba poznamenat, že použití děliče proudu může být také realizováno nezávisle na použitém způsobu tavení. Takový dělič dovoluje provádět čeření rychleji, se značnými průtoky skloviny, bez ohledu na způsob, jímž bylo dosaženo tavení skla, například prostřednictvím vhodných prostředků typu vzdušných (nevnořených) hořáků a/nebo elektronickým tavením pomocí ponorných elektrod.

Může také být výhodné ho použít i v případě, kdy se provádí čeření při atmosférickém tlaku.

Zvláště výhodné je však ho použít v souvislosti s tavením pomocí vnořených hořáků, které má sklon k vytváření pěny s velkým podílem bublin a/nebo v souvislosti s tavením pod sníženým tlakem, protože značně zvyšuje účinnost, která je již zvlášť vysoká.

Podle první, výše uvedené varianty je čeřící komora • · > · » · • · · • ··

-20v podstatě svisle orientovaná (t.j. mající výšku výrazně větší, než jsou její rozměry v úrovni dna) statická komora. Tato komora obsahuje podle prvního provedení v podstatě svislou vnitřní přepážku, vymezující se stěnami komory nejméně dva kanály. Jedná se postupně o první kanál, udělující roztaveným zeskelňovatelným materiálům vzestupnou pohybovou dráhu a druhý kanál po té uděluje roztaveným zeskelňovatelným materiálům sestupnou dráhu, přičemž první kanál je s výhodou ten, který je uveden pod sub-atmosférický tlak. Vytváří se tak určitý druh sifonu pro sklovinu, která se má čeřit. Tato komora je s výhodou opatřena prostředky pro seřizování a regulaci ztráty tlaku roztavených zeskelňovatelných materiálů na vstupu do čeřící komory. Stejně tak je možné seřizovat výšku čeřící komory v závislosti na různých kritériích, zejména v závislosti na úrovni podtlaku, zvolené v pásmu sníženého tlaku.

Podle druhého provedení je statická čeřící komora, použitá v rámci vynálezu, svisle orientovaná komora, obsahující prostředky pro zavádění roztavených materiálů, které se mají čeřit, do horní části, a v dolní části odváděči prostředky materiálů podrobených čeření, přičemž uvedené materiály sledují v uvedené komoře dráhu, která je převážně svisle sestupná. Její koncepce se může například inspirovat návrhy podle patentových spisů EP 231 518, EP 253 188, EP 257 238 a EP 297 405.

Podle druhé varianty obsahuje čeřící komora nejméně jedno ústrojí způsobilé uvedení do rotace pro zajištění čeření odstřeďováním, přičemž vnitřní stěny ústrojí vymezují tvar v podstatě dutého válce, který je ve střední části ·· ·

• · 4 ···

4

4« 44

-21svislý. S výhodou ústrojí obsahuje horní oblast se sub-atmosférickým tlakem a dolní oblast ponechanou na tlaku okolního prostředí, které jsou vzájemně od sebe oddělovány jedním nebo více mechanickými prostředky typu kovové desky, perforované otvorem nebo otvory.

Podle výhodného provedení je uvedené ústrojí napájeno v horní části roztavenými zeskelňovatelnými materiály prostřednictvím statického přívodního prostředku typu výtokového kanálu. Tyto přívodní prostředky mohou obsahovat nejméně jednu komoru, uvedenou pod snížený tlak pro umožňování napájení ústrojí a/nebo pro provádění prvního čeření,

Je možné použít těsnicích prostředků, zajištujících spojení mezi koncem tohoto kanálu nebo těchto přívodních prostředků a ústrojím, vytvořených ve formě prostředků dynamického typu nebo otočného těsnění, jak bude podrobněji vysvětleno dále. Ústrojí je s výhodou opatřeno nejméně jedním prostředkem pro zachycování pevných částic, zejména uloženým v dolní oblasti ústrojí a ve formě nejméně jednoho zářezu nebo drážky, vytvořeného v jeho vnitřních stěnách. S výhodou se zvolí rychlost otáčení ústrojí od 100 do 1500 otáček za minutu.

Ústrojí může být rovněž opatřeno pevnými mechanickými prostředky nebo prostředky sledujícími jeho otáčení a způsobilými stříhat pěnu a unášet ji k dolní oblasti ústrojí, kde se sklovina podrobená čeření odebírá. Tyto prostředky jsou zejména ve formě perforovaných deflektorů nebo lopatek, umístěných v horní oblasti ústroj í.

Tento typ odstředivého čeření s přechodem do pásma

-22sníženého tlaku je obzvláště účinný. Snížený tlak totiž dovolí zajistit možnost silnějšího růstu bublin před odstředivým vlastním čeřením. Bubliny se odstraní v ústrojí tím rychleji, čím je jejich průměr větší. Snížený tlak rovněž umožní více snížit zbytkový obsah sulfátů ve vyráběném skle. Je třeba poznamenat, že desulfátované sklo (tato poznámka platí rovněž pro první variantu, kde se čeření provádí staticky) poskytuje méně problémů s těkavými sloučeninami v plavící lázni na výrobu skla float, menší riziko tvorby sirníku cínu a tedy v konečném důsledku menší rizika vzniku cínových kazů na tabulích skla. To zaručuje také nepřítomnost sirníků v případě redukovaných skel, zejména sirníků železa, vedoucích ke zbytkovým zbarvením ve žlutých a jantarových odstínech, které jsou málo žádoucí, nebo vměstků sirníku niklu, které mohou vyvolat praskání skla při tepelných zpracováních typu tvrzení kalení).

Odstředivé čeření, obsahující fázi se sníženým tlakem je obzvláště vhodné v případě čeření relativně napěněného skla.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popisu na příkladech provedení s odvoláním na připojené výkresy, ve kterých znázorňuje obr.l schéma zařízení na tavení a čeření, používající statické čeřící zařízení, obr.2 schéma zařízení na tavení a čeření, obsahující odstředivé čeřící zařízení, obr.3 schematický zvětšený pohled na čeřící část zařízení typu znázorněného na obr.2, obr.4 schematický zvětšený pohled na dělič proudu, použitý v zařízení z obr.2, a obr.5 ·· • · • · ···

·· ··

-23schematický příčný řez vnořeným hořákem, jímž je opatřena tavící komora zařízení z obr.l a 2.

Tyto obrázky nejsou nutně v měřítku a byly pro názornost mimořádně zjednodušeny.

Příklady provedení vynálezu

Dále popisovaná zařízení jsou uzpůsobena pro tavení a čeření skel velmi různých složení a v daném příkladě určených pro napájení zařízení na výrobu plochého skla float. Toto použití však není omezující.

Kromě samozřejmé použitelnosti všech standardních skel křemičito-sodno-vápenatého typu, se dají pomocí zařízení podle vynálezu výhodně používat různé typy speciálních skel, zejména skel, která byla až dosud považována za obtížně tavitelná. Jedná se o skla s malým obsahem Na₂0 a relativně vysokým obsahem oxidů alkalických zemin, zejména CaO, výhodných z ekonomického hlediska pokud jde o náklady na výchozí suroviny sklářského kmene, ale poměrně korozivní při běžných teplotách tavení a relativně obtížně tavitelné klasickými postupy. Může se jednat o složení skel, popsaná například ve francouzském patentovém spisu FR 97/08261, jako (v procentech hmotnosti):

SÍ0₂ 72-74,3%

Al₂0₃ 0-1,6%

Na₂0 11,1-13,3%

K₂0 0-1,5%

CaO 7,5-10%

NgO 3,5-4,5%

Fe₂0₃ 0,1-1%, nebo i složení typu (vyjádřená v procentech hmotnosti):

• « ·

• ··

99 » 9 9 9 » 9 9 9 • 999

9

99

Si0₂	66-72%	, zejména 68
Al₂0₃	0-2%
^Fe2°3	0-1%
CaO	15-22%
MgO	0-6,	zejména 3-6%
Na₂0	4-9,	zejména 5-6%
k₂o	0-2,	zejména 0-1%
so₃	stopy

Příkladem, ilustrujícím tento druh složení, je

Fe₂°3	0,1%
CaO	18,9%
MgO	5%
Na₂0	5,6%
k₂o	0,3%
so₃	stopy

Toto sklo má nižší teplotu temperovacího chlazení, také nazývanou strain point, a to o hodnotě 590°C (teplota, při níž má sklo viskozitu 10¹⁴'⁵ poise). Má také teplotu likvidu 1225°C, teplotu T(log2) 1431°C a teplotu T(log3,5) 1140°C, kde teploty T(log2) a T(log3,5) odpovídají teplotám, které má sklo, když dosáhne v poisech viskozitu log2 nebo log3,5.

Dále se může jednat o skla s vysokým obsahem oxidu křemičitého, která jsou také výhodná z ekonomického hlediska, a mající relativně nízkou měrnou hmotnost, přičemž rozsah složení těchto skel, rovněž vyjádřených v procentech hmotnosti, je následující:

SiO.

72-80% ·

4 • · • · ·

··

44

F 4 4 4 > 4 4 4

444 444

CaO+MgO+BaO	0,3-14%
Na₂0	11-17%
alkalické oxidy 11-18,5%
Al₂°3	0,2-2%
^B2°3	0-2%
Fe₂0₃	0-3%
so₃	eventuelní stopy
koks	0-600 ppm
a eventuelně	barvicí oxidy, například oxid niklu, chrómu,
kobaltu atd.
Tato skla jsou zvláštní tím, že jsou	obzvláště viskózní.
Příklad ilustrující tento typ	složení skel je násle-
duj ící:
Si0₂	76,4%
^Fe2°3	0,1%
ai₂o₃	0,1%
CaO	7,6%
MgO	5%
Na₂0	10%
k₂o	0,3%

Sklo má měrnou hmotnosti asi 2,46 g/cm' hmotnostmi g/cm' (při srovnání standardního s měrnými

2,52 křemičito-sodno-vápenatého skla Saint Gobain Vitrage).

typu Planilux, vyráběného

Z výše uvedeného popisu je zřejmé, že je možné pomocí způsobu podle vynálezu získat redukovaná skla, jejichž vysoký redox, obsah železa a velmi malý obsah sulfátů dovolují získat skla modravé zbytkové barvy.

-26• · ·· · • · · tt · tt · • · · tttt ··· · • ·· • tt • ♦ · • tttt • tttt •

·· • tt tt •

tt·· • tt

Pomocí způsobu podle vynálezu je také možné vyrábět skla s nulový nebo téměř nulovým oxidů alkalických kovů typu Na₂0, zejména s ohledem na použití pro protipožární skla nebo pro substráty používané v elektronickém průmyslu. Pokud jde o taková složení, je možné odkázat zejména na spisy EP 526 272 a EP 576 362.

Způsobem podle vynálezu mohou být vyráběna další skla, zejména s malým obsahem MgO, typu skel popsaných v patentových spisech EP 688 741 a W096/00194.

První provedení způsobu a zařízení podle vynálezu je znázorněno na obr.l. V tomto provedení dovoluje kanál 1 současně zavádět zeskelňovatelné materiály do taviči komory 2 klenbou 2 a odvádět plynné spaliny. Tyto plynné spaliny budou předehřívat zeskelňovatelné materiály a jejich tepelná energie se proto zpětně získává (rekuperuje). Suroviny (sklářský kmen), způsobilé být takto přiváděny jako sklářský kmen nad roztavenou sklovinu 7, sestávají zejména z oxidu křemičitého, způsobilého se předehřívat, aniž by tuhnul. Zbytek surovin se vhání v nejméně jednom bodě 1, uloženém pod hladinou roztavené skloviny 7, zejména otvorem napájeným šnekem. Na obrázku je zde znázorněn pouze jeden vháněcí bod, uložený přibližně ve dvou třetinách celkové výšky B roztavené skloviny na čelní stěně komory. Ve skutečnosti je však možné použít více vháněcích bodů ve stěnách (čelních nebo bočních stěnách) ve stejné nebo jiné výšce, a to zejména buď v horní polovině nebo v dolní polovině této výšky B, například mezi 1/3 a 2/3 této výšky.

Přímé vhánění do roztavené skloviny dovoluje výrazně

·· • · • · • ·

·· ·

-27snížit míru ztrát vynášením (emise pevných složek ve formě prachu) nad taveninu. Podle uspořádání dovoluje směrovat tyto materiály tam, kde je konvekční míchání silnější a/nebo s ohledem na to, aby tyto materiály zůstávaly v tavící komoře 2 po co možná nejkratší dobu před tím, než přecházejí do čeřícího pásma.

Dno 4 komory je opatřeno řadami hořáků 5, které jím procházejí a vnikají do tavící komory do malé výšky. Hořáky 5 jsou s výhodou opatřeny neznázorněnými chladicími prostředky typu vodního pouzdra. Za provozu vyvíjejí hořáky 5 v pásmech 6 spalování a vytvářejí ve své blízkosti uvnitř zeskelňovatelného materiálu během jeho přechodu do kapalného stavu konvekční proudy. Toto konvekční míchání vytváří pěnu, která bude přenášet tepelnou energii do celé roztavené skloviny 2 taveninové lázně. K tavení dochází pro standardní sklo typu křemičito-sodno-vápenatých skel s výhodou při teplotě blízké 1350°C.

Stěny komory 2, které jsou ve styku s roztavenou sklovinou 7, jsou zde vytvořeny z žárovzdorných materiálů, chlazených na vnější straně neznázorněným systémem typu vodního pouzdra. Podle alternativního řešení je tento chladicí systém, při použití kovových stěn, uložen u žárovzdorného materiálu, ale na jeho vnitřní straně a je tedy ve styku s roztavenou sklovinou. Obě tyto varianty dovolují zpomalit opotřebení žárovzdorných materiálů při povrchovém chlazení skla v blízkosti žárovzdorných stěn.

Funkce hořáků 5 byla přizpůsobena tavení ve vnořené poloze, schematicky znázorněnému na obr.5. Obr.5a znázorňuje

• »

Φ

Φ Φ

* ΦΦ φ · φ • · Φ

Φ Φ Φ

ΦΦ» ··

-28podélný řez hořákem 5 a obr.5b příčný řez hořákem 5, vedený rovinou AA' z obr.5a. Hořák je zdvojen chladicím systémem 50 typu vodního pouzdra a je opatřen centrálním kanálem 51, okolo něhož je v soustředném uspořádání uloženo více kanálů 52, přičemž všechny kanály válcového průřezu ústí do předního konce hořáku 53.

Při normálním provozu, označovaném jako funkce (a) je kanál 51 napájen hořlavým plynem typu svítiplynu (nebo jiného hořlavého plynu a topným olejem) a kanály 52 jsou napájeny látkou podporující hoření, jako v tomto případě kyslíkem, přičemž vzájemné působení CH₄/O₂ vytváří hoření v roztavené sklovině.

Při bezpečnostním provozu, označovaném jako funkce (b), t.j. když se má zastavit hoření v úrovni hořáku bez rizika jeho plného zanesení sklem, vhání se kanálem 51 a/nebo kanály 52 dusík.

Při provozu určeném k umožňování výměny jednoho hořáku za druhý, označovaném jako funkce (c), se vhání kanálem 51 voda, která se okamžitě vypařuje v samotném hořáku nebo z výstupu hořáku, přičemž pára vytváří určitý druh skleněné klenby, ochlazované nad hořákem. Po té se zastaví veškerý provoz hořáku a je nyní k dispozici dostatečná doba pro provedení výměny před tím, než se klenba zhroutí. Vháněná voda je alespoň částečně sbírána v hořáku kanály 52 (v tomto způsobu provozu je také možné obrátit funkce kanálů 51. 52). Je také možné nahradit vodu jakoukoli jinou chladicí tekutinou, způsobilou tak vyvolat tuhnutí skla.

•

φ φ φ φ

φ

Hořák a jeho různé funkční provozy, popsané výše

-29φφ φφ φ

φ φφ jsou předmětem vynálezu, nezávisle na celkovém způsobu tavení a čeření ve sklářském zařízení.

Napěněná sklovina, vycházející z tavení ponornými hořáky, se po té odebírá v dolní části kanálem 8, opatřeným neznázorněným prostředkem pro regulaci ztráty tlaku, typu trnu. Ovládá se tak ztráta tlaku napěněné skloviny, vstupující do statické čeřící komory 9. Tato komora má boční stěny 10, dnovou stěnu 11 ve stejné úrovni, jako je dno tavící komory, a horní stěnu 12, které vymezují v podstatě kvádrovitý vnitřní objem. Komora rovněž obsahuje vnitřní přepážku 13, upevněnou k dnové stěně 11, ale ponechávající průchod v horní části. Tato sestava také vymezuje kanál 14, udělující sklu vzestupnou dráhu, a po té kanál 15, udělující sklu sestupnou dráhu. V horní části 16 se tvoří hladina H skloviny.

Čeřené sklo se po té odebírá kanálem 17, napájejícím komoru 18, který sklo přivádí k neznázorněnému tvarovacímu zařízení na výrobu skla float.

V čeřící komoře se oblast kanálu 14 uvádí pod snížený tlak, například 0,3 atmosfér. Napěněná sklovina, pocházející z kanálu 8, bude nyní v tomto kanálu stoupat, eventuelní neroztavené zbytky se postupně ztravují a velikost bublin bude stoupat s tím, jak v kanálu stoupají. Míra expanze napěněné skloviny však zůstává velmi malá, v důsledku čehož napěněná sklovina, vystupující z tavící komory 3, obsahuje velmi malý podíl zbytkových sulfátů. V oblasti 16 bublinky praskají na hladině H a pěna rychle mizí, a v podstatě vyče·· · • ♦ · · ♦ φ φ • * * • · φ ·· φφ · φφ ·· φ * φ · • φ · · • Φ·· ··· • ·

Φ· *φ

-30řená sklovina znovu sestupuje kanálem 15. V případě potřeby je možné umístit v této oblasti 16 pomocné topné prostředky typu obvyklých hořáků nebo elektrických odporů, zavěšené na stěnu 12, a eventuelně neznázorněné mechanické prostředky typu hradítka, určené k usnadňování praskání bublinek.

Výška čeřící komory může mít pro zvolený snížený tlak 0,3 atm výšku několika metrů, například 3 metrů.

Obr.2 a 3 znázorňují druhé provedení. Tavící komora 2 má v podstatě stejnou koncepci, jaká je znázorněna na obr.l. Jediný rozdíl spočívá ve způsobu, jímž se chrání žárovzdorné stěny komory 2. Zde je do roztavené skloviny 7 vloženo zdvojující obložení z žárovzdorného kovu, tvořené tenkou stěnou 40 z molybdenu, zaujímající tvar dutiny tavící komory a udržované v odstupu několika milimetrů od žárovzdorných stěn, a to prostřednictvím vhodných distančních vložek a/nebo zavěšenou v roztavené sklovině žárovzdornými stěnami, uloženými nad sklovinou nebo klenby.

Tato deska 40 je perforovaná otvory, především v její vodorovné části zdvojující dno 4, aby jí mohly procházet hořáky 5, jakož i v jejích všech ostatních stěnách, s rovnoměrným rozložením otvorů. Tato perforace tedy nebrání dotyku mezi žárovzdornými stěnami a roztaveným sklem, ale mechanicky narušuje konvekční pohyby skloviny v blízkosti žárovzdorných stěn a zpomaluje tak jejich opotřebení. Otvory 41 stěn zdvojení 40, s výjimkou těch, které zdvojují dno, jsou s výhodou válcovité a mají proměnlivé rozměry, přičemž otvory stěny na straně dna musí nejméně obsahovat otvory 42 o velikosti dostatečné k tomu, aby umožňovaly průchod hořáků 5.

•ϊ; ·»· ;··· : : : · ...·······

·..· .:. ··

-31Zdvojující obložení 40 také musí být do značné míry perforované (43) v jeho stěně zdvojující příčnou stěnu komory na její výstupní straně, aby bylo možné z ní sklovinu odvádět kanálem 20a. Totéž platí pro oblast 1/ pro zavádění sklářského kmene. Je nutná určitá doplňkovost otvorů, vytvořených ve stěnách z žárovzdorných hmot a ve zdvojení z molybdenu.

Toto zdvojení z molybdenu (označované anglosaským termínem Mo lining) je samo o sobě vynálezem, který je vhodný zejména ve spojení s tavící komorou s tavením vnořenými hořáky, nezávisle na způsobu, kterým se může provádět eventuelní následující čeření. Totéž platí pro chlazení vnější strany nebo strany přivrácené ke sklu žárovzdorných stěn, znázorněné na předchozím obrázku.

Druhý rozdíl vůči obr.l spočívá ve způsobu, jímž se sklovina odebírá z tavící komory. V případě obr.2 se sklo odebírá poněkud výše a přívodní kanál 20 sestává z vodorovné první části 20a, druhé svislé části 20b a třetí vodorovné části 20c, ústící do odstředivky 21. Pro umožňování stoupání skla v kanálu a tím i napájení odstředivky, je zapotřebí uvést alespoň část 20b kanálu pod mírně snížený tlak, například 0,5 atmosféry. Jiná varianta spočívá v tom, že se roztavené sklo odebírá z tavící komory ve výše položené části, například pomocí vnořeného hrdla, jak je ve sklářství dobře známé.

Obr.3 je zaměřen na vodorovnou část 20c přívodního kanálu 20 napěněné roztavené skloviny, odebírané z tavící komory 2, která napájí sklovinou těleso odstředivky 21. Ta má horní část 22, umístěnou mezi částí 23 a kovovou deskou • · ft · ft · • · • ft ft • ftft • ft · « • ftft ft ftftft • ftft • ftft ftft

• ft	ftft
•	• ·
ft	• ft
···	ftftft
•	ft
ftft	ft*

-3224, a dolní část 30, uloženou pod kovovou deskou 24. Část 23_ je dutá, t.j. ve tvaru válce, opatřeného vybráními umožňujícími regulovat průtok a ztrátu tlaku skloviny vstupující do odstředivky 21. Sklovina také kde se vytváří částečná mezera s nebo atmosférickým tlakem. Vzniká vniká do horní části 22, tlakem například 0,01 MPa otázka spáry 25 mezi statickou částí kanálu 20 a částí tělesa 21 uváděnou do rotace.

První řešení spočívá v použití dynamického spoje. Napěněná sklovina, vystupující z duté části 23 bude mít pod vlivem odstředivé síly sklon stoupat v oblasti 26 a spontánně vystupovat prostorem, který je ponecháván volný v úrovni spáry 25. Je to tak samotná sklovina, kontinuálně vypouštěná, která zajišťuje těsnost. Je možné omezovat a regulovat průtok vypouštěného skla modulováním prostoru mezi pohyblivou soustavou odstředivky 21 a pevnou soustavou kanálu 20.

Jiné řešení spočívá v tom, že se do spáry 25 uloží spojovací prostředek, nazývaný otočný spojovací člen s přizpůsobovaným složením. Může se zejména jednat o otočný spoj s kapalným prstencem, používajícím kapalinu s velmi slabou tenzí par typu silikonového oleje a jehož funkční princip je stejný, jako u vakuových čerpadel s kapalným prstencem. Kapalný prstenec je odstřeďován otáčením a je uváděný pod tlak, vzdorující podtlaku působícímu v nitru odstředivky.

Sklovina vytéká potom otvory desky 24 do oblasti 23, opatřené trubkou 27 pro spojení s ovzduším. Tato deska může být, alespoň pokud jde o části zcela ponořené do skloviny, s výhodou z molybdenu. Vnější obložení vnitřních stěn tělesa ·

• · ·· ·· ·· • · · · · · • · · · · · • · · ··· ··· • · · · · ··· ·· ·· ··

-33odstředivky může být tvořeno elektrotavenými žárovzdornými díly 32, obsahujícími tepelně izolační materiál 31 zabudovaný tak, že není smačkáván odstředivou silou. Rovněž je vytvořen vrub ve formě drážky 28, obíhající vnitřní stěnu 30 (nebo nespojité), který dovoluje zachycovat všechny pevné částice o měrné hmotnosti větší, než je měrná hmotnost skloviny, typu vměstků žárovzdorných materiálů.

K proudění skloviny v odstředivce odzdola nahoru dochází následovně. Deska 24 rozděluje odstředivku na dvě části a dovoluje odstřeďování skla v tenké vrstvě při snížení výšky zařízení vzhledem k té, jaká by byla potřebná bez této desky a bez vyvinutí sníženého tlaku. Jednou z podmínek pro to, aby sklovina proudila správně odzdola nahoru je, aby tlak skloviny, odpovídající vzdálenosti mezi vrcholy dvou parabol, byl vyšší, než je součet ztrát tlaku a rozdílu mezi sníženým tlakem v části 22 a tlakem okolního prostředí v části 23., což je realizovatelné. Sklovina, proudící skrz desku 24., se tedy přitlačí ve formě tenké vrstvy k vnitřním stěnám části 30., přičemž pevné částice, které mají větší měrnou hmotnost než sklo, jsou zachyceny v drážkách 28, odkud již nemohou vystoupit. Bublinky naopak rostou a budou dostředivým účinkem pukat směrem ven do odstřeďovacího tělesa. Nakonec se v nejnižším úseku části 30 odebírá sklo, zpracované čeřením, kanálem, jehož hlava má tvar přibližně nálevky 29. Ve standardních provozních podmínkách není zapotřebí použít prostředky pro ohřev skloviny, rychlost otáčení může být okolo 700 otáček za minutu a výška odstředivky je například 1 až 3 m.

Obr.4 znázorňuje se značným zjednodušením možnou va• ·

-34riantu čeřícího zařízení podle obr.2 a 3, soustředěného na spojovací oblast 60 mezi přívodním kanálem 20c o atmosférickém tlaku a odstřeďovacím tělesem 21 se sníženým tlakem. Je zde patrný píst 61, způsobilý regulovat ztrátu tlaku a vstupní průtok skla k čeření v odstředivce 21. Do výtokového otvoru 62 kanálu 20c směrem k odstředivce 21 je vřazena molybdenová mřížka 63 , pravidelně perforovaná otvory s výhodou válcového tvaru, takže vytváří napájecí výtlačnou hlavu pro odstředivku, rozdělující proud skloviny na množství dílčích praménků 64 o průměru například 1 až několik milimetrů. Tato mřížka 63 tak zastává funkci děliče proudu, přičemž bublinky obsažené k každém praménku 64 jsou vylučovány rychleji než kdyby byly obsaženy v proudu skloviny s mnohem větším průměrem. Kombinace malých praménků 64 s použitím sníženého tlaku dovoluje roztrhávání bublinek ve sklovině mimořádně rychlým způsobem. Praménky 64, jejichž bublinky byly odstraněny, se nacházejí v dolní části odstředivky 21 ve formě kapiček, které se srážejí na vnitřních stěnách v důsledku odstředivé síly.

Použití takového děliče proudu je výhodné také v případě, kdy se čeření provádí ve statickém čeřícím zařízení, j ako j e tomu na obr.1.

V jednom i ve druhém případě (t.j. při statickém nebo odstředivém čeřícím zařízení) je patrné, že je množné výrazně snížit velikost dosud používaných tavičích a čeřících zařízení. Kromě toho je patrné, že je výhodné, aby částečné vakuum, jak v případě statického, tak i odstředivého čeřícího zařízení, bylo dusíkové vakuum, usnadňující praskání bublinek při současné menší škodlivosti pro kovové součásti, • · • · ·

-35··· ··· jako části 24 odstředivého čeřícího zařízení. Je také účelné přidávat k zeskelňovatelným materiálům pomocná čeřiva, jejichž funkce byla popsána výše, zejména koks s nízkou granulometrií, sulfát, nitrát, fluor nebo chlor.

Dále je třeba poznamenat, že molybdenové části, eventuelně použité v tavící a/nebo čeřící komoře, mohou být vytvořeny z platiny.

Je důležité zdůraznit, že i když kombinace tavení vnořenými hořáky s čeřením používajícím částečné vystavení podtlaku je mimořádně výhodné, vynález se také vztahuje na oba znaky se vzájemným oddělením. Je také možné s výhodou použít způsob tavení pomocí vnořených hořáků se standardním čeřením, a opačně použít čeření s uvedením pod snížený tlak při tavení s obvyklými topnými prostředky, přičemž řešení stále zůstává v rámci vynálezu, i když se v tomto případě nedosáhne výše zdůrazněného synergického účinku.

Je rovněž třeba poznamenat, že je možné s výhodou použít tavení s vnořenými hořáky, aniž by se použilo čeření v obvyklém slova smyslu. Může tomu tak být v případě zvlákňování, kdy je možné napájet stroje pro zvlákňování vnitřním odstřeďováním přímo napěněnou sklovinou, vytvořenou tavením pomocí vnořených hořáků, přičemž odstřeďování, vyvolávané tímto postupem, v podstatě vyvolává čeření skla. Je také možné uvažovat, že se bude přímo zpracovávat napěněná sklovina, pocházející z tavení, pro výrobu pěnového skla, používaného jako izolační hmota například ve stavebnictví.

Je také možné použít tento způsob tavení pro recyklo-36-

vání kompozitních materiálů ze skla a kovu nebo ze skla a plastu, jak je uvedeno výše, pro výrobu zužitkovatelného skla nebo pro výrobu skleněných střepů k napájení tradiční sklářské pece (kde tyto kompozitní materiály představují podíl vstupních složek, přidávaných ke zbývajícím tradičnějším vstupním zeskelňovatelným surovinám).

0 0

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob tavení a čeření zeskelňovatelných materiálů, vyznačený tím, že veškerá tepelná energie, potřebná pro tavení uvedených zeskelňovatelných materiálů, nebo její část, se vnáší spalováním paliva nebo paliv s alespoň jedním plynem podporujícím hoření, přičemž uvedené nejméně jedno palivo a plyn nebo plynné produkty pocházející z hoření jsou vháněny pod hladinou masy zeskelňovatelných materiálů (7), přičemž čeření zeskelňovatelných materiálů po tavení obsahuje nejméně jeden pochod jejich vystavení sub-atmosférickému tlaku.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačený tím, že plyn podporující hoření je na bázi vzduchu, vzduchu obohaceného kyslíkem, nebo kyslíku.

3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačený tím, že palivo je uhlovodík typu topného oleje nebo zemního plynu a/nebo na bázi vodíku.

4 «

odstřeďováním, přičemž vnitřní stěny ústrojí vymezují tvar v podstatě dutého válce, který je ve střední části svislý.

30. Zařízení podle nároku 28, vyznačené tím, že uvedené ústrojí obsahuje horní oblast (22) se sub-atmosférickým tlakem a dolní oblast (30) s tlakem okolního prostředí, které jsou vzájemně od sebe oddělovány jedním nebo více mechanickými prostředky typu kovové desky, perforované otvorem nebo otvory (24).

31. Zařízení podle nároku 29 nebo 30, vyznačené tím, že uvedené ústrojí (21) je napájeno v horní části roztavenými zeskelňovatelnými materiály prostřednictvím statického přívodního prostředku typu výtokového kanálu (20) s těsnicími prostředky mezi uvedeným statickým přívodním prostředkem (20) a uvedeným ústrojím (21), které jsou dynamického typu nebo ve formě otočného těsnění.

32. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 29 až 31, vyznačené tím, že ústrojí je opatřeno nejméně jedním prostředkem pro zachycování pevných částic, zejména umístěným v dolní oblasti (23) ústrojí a ve formě nejméně jednoho zářezu nebo drážky (28), vytvořeného v jeho vnitřních stěnách.

33. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 29 až 32, vyznačené tím, že rychlost otáčení ústrojí (21) je od 100 do 1500 otáček za minutu.

34. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 29 až 33, vyznačené tím, že ústrojí (21) je opatřeno pevnými mechanickými prostředky nebo prostředky sledujícími jeho otáčení φφ φ

φ •

φ φ

-44φ φ φ φ · φ φφ • φ φφ φφ a způsobilými stříhat pěnu a unášet ji k dolní oblasti (23) ústrojí, zejména ve formě perforovaných deflektorů nebo lopatek, umístěných v horní oblasti (22) ústrojí.

35. Způsob tavení zeskelňovatelných materiálů, vyznačený tím, že část tepelné energie, potřebné pro tavení uvedených zeskelňovatelných materiálů, se zavádí spalováním nejméně jednoho paliva s nejméně jedním plynem, podporujícím hoření, přičemž uvedené nejméně jedno palivo/plyn nebo plynné spaliny pocházející ze spalování jsou vháněny pod hladinou masy zeskelňovatelných materiálů (7).

» ·· 99

9 9 9 · <999 « « 999 999

4 4 4 • 4 ·

444 4

-4344

4

4 4

4· 44 • · ·· ·

4 4

444 444

4

4 4

4. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 3, vyznačený tím, že zeskelňovatelné materiály obsahují sklářský kmen a/nebo střepy a/nebo zeskelňovatelný odpad a/nebo hořlavé prvky, zejména kompozitní látky na bázi skla a plastu, kompozitní látky na bázi skla a kovu, organické hmoty nebo uhlí.

• *

-38·· ·· • · · · • · · · · · • » · ··· ··· • · · · ·· ·· ··

5. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 4, vyznačený tím, že tavení zeskelňovatelných materiálů se provádí v nejméně jedné tavící komoře (2), opatřené hořáky (5), procházejícími jejími bočními stěnami a/nebo procházejícími dnem (4) a/nebo zavěšenými z klenby (3), nebo nadstavbových konstrukcí tak, že oblasti (6) jejich spalování nebo plynné spaliny se vyvíjejí během tavení ve hmotě zeskelňovatelných materiálů (7).

6. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 5, vyznačený tím, že oblasti (6) spalování, vytvářené spalováním fosilního paliva s plynem nebo plyny podporujícími hoření, a/nebo plyny pocházející z tohoto spalování, zajištují konvekcí míchání zeskelňovatelných materiálů (7).

7. Způsob podle nároku 5 nebo 6, vyznačený tím, že se seřizuje výška masy zeskelňovatelných materiálů (7) v tavící komoře (2) a výška, na níž se vyvíjejí oblasti (6) spalování a plyny vznikající ze spalování, aby paliva a plynné spaliny zůstávaly ve hmotě těchto zeskelňovatelných materiálů.

8. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 7, vyznačený tím, že tavení předchází fáze předehřívání zeskelňovatelných materiálů na teplotu nanejvýše 900°C.

9. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 8, vyznačený tím, že čeření se provádí na roztavených zeskelňovatelných materiálech typu skloviny v napěněném stavu, mající zejména objemovou hmotnost přibližně 0,5-2 g/cm a zejmena 1 až 2 g/cm³.

-39• ·· ·· ·· ·· · · · · · * • · · · · · · • · · · ··· ··· • · · · ·

10. Způsob podle nároku 9, vyznačený tím, že čeření se provádí na roztavených zeskelňovatelných materiálech typu skloviny v napěněném stavu, mající obsah sulfátů nanejvýše 600 ppm hmotnosti ve formě S0₃ a/nebo většinu bublinek o průměru nejméně 200 μιη.

11. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 10, vyznačený tím, že zeskelňovatelné materiály obsahují pomocné přísady pro čeření, zejména redukční přísady typu koksu, mající s výhodou střední granulometrii nižší než 200 μιη, sulfáty, nebo přísady na bázi fluoru nebo chloru halogenidového typu, nebo nitráty typu NaNO₃.

12. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 11, vyznačený tím, že se veškeré zeskelňovatelné materiály nebo jej ich část zaváděj í do tavící komory (2) pod hladinou masy zeskelňovatelných materiálů během tavení.

13. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 12, vyznačený tím, že se čeření provádí při sníženém tlaku ve vzduchové atmosféře, vzduchové atmosféře obohacené inertním plynem typu dusíku nebo atmosféře na bázi inertního plynu typu dusíku.

14. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 13, vyznačený tím, že sub-atmosférický tlak, v němž se provádí alespoň část čeření, je nižší nebo rovný 0,5 atm, zejména okolo 0,3 atm až 0,01 atm.

15. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 14, vyznačený tím, že tavení a/nebo čeření se provádí při teplotě na• 9

-40k 9 9 9 » 9 9 9

999 999

9 ·· nejvýše 1400°C, zejména nanejvýše 1380 nebo 1350°C.

16. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 15, vyznačený tím, že čeření se provádí v nejméně jedné statické komoře (9) , uložené na výstupní straně od tavící komory (2), přičemž alespoň jedno pásmo (14) čeřící komory (9) je vystaveno sub-atmosférickému tlaku.

17. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 15, vyznačený tím, že se čeření provádí v nejméně jedné komoře (21), uložené na výstupní straně od tavící komory a způsobilé uvedení do rotace pro zajištění čeření odstřeďováním, s nejméně jedním pásmem (22) této komory, zejména pásmem nejvíce přivráceným k přívodní straně, vystaveným sub-atmosférickému tlaku.

18. Zařízení pro tavení zeskelňovatelných materiálů, zejména pro provádění způsobu podle kteréhokoli z nároků 1 až 17, vyznačené tím, že obsahuje nejméně jednu tavící komoru (2), opatřenou hořáky (5) napájenými nejméně jedním palivem a nejméně jednou látkou podporující hoření typu vzduchu nebo kyslíku, přičemž hořáky jsou uloženy tak, že vhánějí uvedené nejméně jedno palivo/plyn nebo plyny vznikající spalováním pod hladinou masy (7) zeskelňovatelných materiálů, přivedených do tavící komory, přičemž na výstupní straně od tavící komory (2) je umístěna nejméně jedna čeřící komora (9, 21), obsahující nejméně jedno pásmo se sub-atmosférickým tlakem.

19. Zařízení podle nároku 18, vyznačené tím, že tavící komora (2) je vybavena nejméně jedním prostředkem pro ·· · • · ·· ·

9 9

9 9 9

9 9

999 9

-41• ·· ·· »· • 9 9 9 9

9 9 9 9

9 999 999 • · ·

99 přivádění zeskelňovatelných materiálů pod hladinu masy zeskelňovatelných materiálů během tavení, zejména nejméně dvou, s výhodou ve formě otvoru nebo otvorů, přiřazených k přívodnímu prostředku typu šneku.

20. Zařízení podle nároku 18 nebo 19, vyznačené tím, že stěny tavící komory (2), zejména stěny určené vejít do styku s hmotou zeskelňovatelných materiálů během tavení, jsou na bázi žárovzdorných materiálů, jimž je přiřazen chladicí systém na bázi chladicí tekutiny typu vody.

21. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 18 až 20, vyznačené tím, že stěny tavící komory (2), zejména stěny určené vejít do styku s hmotou zeskelňovatelných materiálů během tavení, jsou na bázi žárovzdorných materiálů, zdvojených obložením z kovu typu molybdenu.

22. Zařízení podle nároku 21, vyznačené tím, že uvedené obložení je udržováno v odstupu od stěn tvořených žárovzdornými materiály.

23. Zařízení podle nároku 21 nebo 22, vyznačené tím, že obložení tvoří dotykovou plochu s roztavenými materiály, která je souvislá nebo perforovaná otvory.

24. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 18 až 23, vyznačené tím, že nejméně jeden z hořáků (5) tavící komory (2) je řešen tak, že se jím také může vhánět do hmoty zeskelňovatelných materiálů tekutina, nepodílející se na spalování, nahrazující látku podporující hoření a/nebo palivo, zejména inertní plyn typu N₂, a/nebo chladicí tekutina typu

·· · • · ·· • · · • ♦ · · • · · ·· ··· -42- • ·» ·· ·· ·· * * · »« · • ♦ · · · · · • · ·· ··· ··· • · · · · ··· ♦· ·· ·· vody. 25. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 18 až 24, vyznačené tím, že čeřící komora (9) je v podstatě svisle orientovaná statická komora, obsahující v podstatě svislou

vnitřní přepážku (13), vymezující se stěnami komory nejméně dva kanály, z nichž postupně první kanál (14) uděluje roztaveným zeskelňovatelným materiálům vzestupnou dráhu a druhý kanál (15) po té uděluje roztaveným zeskelňovatelným materiálům sestupnou dráhu.

26. Zařízení podle nároku 25, vystavené tím, že první kanál (14) je vystaven alespoň zčásti sub-atmosférickému tlaku.

27. Zařízení podle nároku 25 nebo 26, vyznačené tím, že je opatřeno prostředky pro seřizování a regulaci ztráty tlaku roztavených zeskelňovatelných materiálů na vstupu do čeřící komory (9, 21).

28. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 18 až 24, vyznačené tím, že čeřící komora je svisle orientovaná statická komora, obsahující prostředky pro zavádění roztavených materiálů, které se mají čeřit, do horní části, a v dolní části odváděči prostředky materiálů po čeření, přičemž uvedené materiály sledují v uvedené komoře dráhu, která je převážně svisle sestupná.

29. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 18 až 24, vyznačené tím, že čeřící komora obsahuje nejméně jedno ústrojí (21) způsobilé uvedení do rotace pro zajištění čeření

9 9 » 99 99

ΞΙΞΖΞΣ3ΣΞΞΣΙΞΞΣΣΣΣΞΣ3ΖΞΞΞΣΞΞΞΞ3ΣΖΞΞΣΞΞΣΣΣΣΣΞ?Ί σ' υο

ΞΞΞΞΞΣίΣΖΖΞΞΞΣΣΣΞΞΞΞΣΖΞΞΞΖΞΞΞέΣΣΣ^Ι υπ zzzzzá 1//////11//////1 by?///I tr/?/// l·///// ty////