CZ292483B6

CZ292483B6 - Farmaceutická kompozice obsahující 40-O-(2-hydroxy)ethylrapamycin

Info

Publication number: CZ292483B6
Application number: CZ19983070A
Authority: CZ
Inventors: Walter Schuler; Hendrik Schuurman; Gisbert Weckbecker; Hans-Günter Zerwes
Original assignee: Novartis Ag
Priority date: 1996-03-27
Filing date: 1997-03-26
Publication date: 2003-09-17
Also published as: JP5124431B2; TR199801919T2; CA2247275C; EP0893996A1; US20140187574A1; JP2000507226A; PL328659A1; ID17195A; RU2214247C2; DK2008657T3; DK0893996T3; EP2008657A3; ZA972719B; NZ331463A; PL187732B1; KR20050038656A; MY117798A; ES2421455T3; CZ307098A3; ATE224194T1

Abstract

Pou it 40-O-(2-hydroxy)ethylrapamycinu k p° prav farmaceutick kompozice pro prevenci nebo l en neointim ln proliferace a ztloustnut , projev chronick rejekce u p° jemce allotransplant tu org nu nebo tk n , resten zy a/nebo vaskul rn okluze po vaskul rn m poÜkozen . V²hodn se tento deriv t rapamycinu pou ije v kombinaci s cyklosporinem A, FK-506, azathioprinem, methotrexatem, mykofenolovou kyselinou, mykofe-nol t mofetilem, 15-deoxyspergualinem, CTLA4-Ig nebo monoklon ln mi protil tkami k receptor m leukocytu nebo jejich ligand m.\

Description

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká použití 40-O-(2-hydroxy)ethylrapamycinu (dále sloučenina A) k přípravě farmaceutických kompozic, a to buď ve volné formě nebo ve formě farmaceuticky přijatelné soli nebo komplexu.

Dosavadní stav techniky

Sloučenina a, je součástí skupiny derivátů rapamycinu obecného vzorce I

ve kterém:

Y znamená (Η, H) nebo atom kyslíku,

Y znamená (H, OH) nebo atom kyslíku

R[ a R₂ jsou nezávisle na sobě vybrány ze souboru zahrnujícího atom vodíku, alkylovou skupinu, arylalkylovou skupinu, hydroxyalkylovou skupinu, dihydroxyalkylovou skupinu, hydroxyalkoxykarbonylalkylovou skupinu, hydroxyalkylarylalkylovou skupinu, dihydroxyalkylarylalkylovou skupinu, acyloxyalkylovou skupinu, aminoalkylovou skupinu, alkylaminoalkylovou skupinu, alkoxykarbonylaminoalkylovou skupinu, acylaminoalkylovou skupinu, arylsulfonylamidoalkylovou skupinu, allylovou skupinu, dihydroxyalkylallylovou skupinu, dioxolanylallylovou skupinu, dialkyl-dioxolanylalkylovou skupinu, di-(alkoxykarbonyl)triazolyl-alkylovou skupinu a hydroxyalkoxyalkylovou skupinu, přičemž „alk-„ nebo „alkyl“ znamenají alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, rozvětvenou nebo přímou , „aryl“ znamená skupinu fenylovou nebo tolylovou a acylová skupina znamená radikál odvozený od karboxylové kyseliny a

R, značí methylovou skupinu nebo

Rt a Ri spolu dohromady tvoří alkylovou skupinu se 2 až 6 atomy uhlíku,

-1 CZ 292483 B6 i

s tou výhradou, že jeden ze substituentů R] a R₂ je odlišný od atomu vodíku a že hydroxyalkoxyalkylová skupina je jiná než hydroxyalkoxymethylová skupin; acylová skupina, která může být obsažena v substituentech Ri nebo R₂, je s výhodou skupina Ra CO-, ve které Ra je alkylová skupina s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylová skupina se 2 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylová skupina se 3 až 6 atomy uhlíku, arylová skupina, arylalkylová skupina s 1 až 6 atomy uhlíku (ve které arylová skupina má význam uvedený výše) nebo heteroarylová skupina, například zbytek odvozený od pěti- nebo šestičlenného heterocyklu, který obsahuje atom dusíku, atom síry nebo atom kyslíku jako heteroatom a popřípadě jeden nebo dva atomy dusíku jako další heteroatomy. Vhodné heteroarylové skupiny zahrnují například skupinu pyridylovou, morfolinovou, piperazinylovou nebo imidazolylovou.

Uvedené sloučeniny obecného vzorce I jsou popsány ve spise WO 94/09 010, na jehož obsah, zejména z hlediska sloučenin, se zde odkazuje.

Bylo nalezeno, že sloučeniny obecného vzorce I jsou na základě pozorované aktivity, například vazby na makrofilin-12 (známý rovněž jako FK-506 vázající protein nebo FKBP-12), popsané například ve spise WO 94/09 010, použitelné například jako imunosupresiva, například při léčení akutní rejekce allo-štěpů.

Transplantace orgánů, zejména jater, ledvin, plic a srdce, se nyní zpravidla převádějí jako léčiva konečného stadia onemocnění orgánu. Pro stálý nedostatek lidských dárců transplantovatelných allo-štěpů se soustředila pozornost na možnost použití xeno-štěpů při transplantaci (transplantace mezi druhy). Jednou z hlavních překážek pro úspěšnou transplantaci xeno-štěpů u lidí je překážka imunologická.

Další překážkou při allo- a xeno-transplantacích je chronická rejekce, takže transplantace orgánů není ještě klinicky schůdným řešením nezvratného onemocnění orgánu.

Chronická rejekce, která se projevuje jako postupující a nezvratná dysfunkce štěpu, je hlavní příčinou ztráty transplantovaného orgánu, v některých případech již v prvním roce po operaci. Klinický problém chronické rejekce je zřetelný z doby přežití transplantátu; téměř polovina llo—štěpů ledvin se ztrácí v průběhu 5 roků po transplantaci a podobnou hodnotu lze pozorovat u pacientů s allo-štěpy srdce.

Chronická rejekce se považuje za proces s mnoha faktory, při němž hraje úlohu nejen imunitní rekce proti štěpu, ale též reakce cévních stěn ve štěpovaném orgánu na poškození („odpověď na poškození“). Variantou chronické rejekce s nejhorší prognózou je změna podobná arterioskleróze, označovaná též jako transplantační vaskulopatie, onemocnění štěpovaných cév, štěpová orterioskleróza, transplantační koronární onemocnění apod. Toto vaskulámí poškození je charakterizováno migrací a proliferací buněk hladkých svalů, pravděpodobně vlivem různých faktorů, jež jsou mj. syntetizovány endoteliálními buňkami. To vede k proliferaci a ztloustnutí intimy, k obnovení hypertrofie buněk hladkého svalstva a nakonec k postupnému uzávěru průsvitu cévy (vaskulámímu přetváření). Zdá se, že se to děje opakovaným poškozením endotelu, vyvolávaným, mj. protilátkou příjemce nebo vlivem komplexů antigen-protilátka; rovněž tzv. neimunologické faktory, jako je hypertenze, hyperlipidemie, hypercholesterolemie atd., hrají svou úlohu.

Chronická rejekce se zdá být nezadržitelná a nekontrolovatelná, poněvadž není známo účinné léčení nebo způsob prevence. Takže trvá potřeba efektivního zásahu při prevenci, kontrole nebo zvratu projevů chronických onemocnění štěpů cév.

Rovněž existuje trvalá potřeba prevence nebo léčení restenózy nebo vaskulámích okluzí, jako důsledku proliferace a migrace buněk hladkých svalů intimy, vyvolávaných například vaskulámí chirurgií, jako je angioplastika.

-2CZ 292483 B6

Podstata vynálezu

V souladu s tímto vynálezem bylo nyní s překvapením zjištěno, že sloučenina a inhibuje vaskulopatie, jako je vaskulámí přeformování, a jsou zejména indikovány při prevenci nebo potlačování chronické rejekce v transplantovaných orgánech.

V souhlase s důležitými nálezy v tomto vynálezu je k dispozici:

1. metoda prevence nebo léčení proliferace a ztloustnutí neointimy u subjektu, který to potřebuje, kde se zmíněnému subjektu podává terapeuticky účinné množství sloučeniny A.

V řadě dalších specifických nebo alternativních provedení tento vynález rovněž poskytuje:

2.1 metodu prevence nebo potlačování projevů chronické rejekce u příjemce transplantovaného orgánu nebo tkáně, kde se zmíněnému příjemci podává terapeuticky účinné množství sloučeniny A.

2.2 metodu prevence nebo potlačování onemocnění cévního štěpu, například vaskulopatií transplantátu, arteriosklerózy nebo aterosklerózy, u příjemce transplantovaného orgánu nebo tkáně, kde se zmíněnému příjemci podává terapeuticky účinné množství sloučeniny A.

Jako projevy chronické rejekce jsou míněny podmínky, které vznikají z imunitních reakcí proti štěpu a z odpovědi stěn krevních cév ve Štěpovaném orgánu nebo tkáni, jak je zmíněno výše. Sloučenina a je použitelná při omezování projevů chronické rejekce nebo při zlepšování stavů vznikajících z chronické rejekce.

Transplantace orgánů nebo tkáně se může uskutečnit z dárce nebo příjemce stejného nebo rozdílného druhu. Jako takové transplantovatelné orgány nebo tkáně jsou pro ilustraci uvedeny srdce, játra, ledviny, slezina, plíce, tenké střevo a pankreas, popřípadě kombinace některých těchto orgánů.

V dalším nebo alternativním provedení tento vynález poskytuje:

3. metodu prevence nebo léčení proliferace buněk hladkého svalstva intimy a migrace, například restenózy a/nebo vaskulámí okluze po vaskulámím poškození, například angioplastice, u subjektu, který to potřebuje, kde se zmíněnému subjektu podává terapeuticky účinné množství sloučeniny a.

V dalším nebo alternativním provedení tento vynález rovněž poskytuje:

4. metodu prevence nebo potlačování akutní nebo chronické rejekce u příjemce transplantovaného orgánu nebo tkáně formou xeno-štěpu, kde se zmíněnému příjemci podává terapeuticky účinné množství sloučeniny A.

Xeno-štěpy transplantovaných orgánů nebo tkání zahrnují například srdce, játra, ledviny, slezinu, plíce, tenké střevo, pankreas (celý nebo části, například Langerhansovy ostrůvky), kůži a kostní dřeň.

Jako alternativu výše uvedeného tento vynález rovněž poskytuje:

5. sloučeninu A k použití při některé z metod podle výše uvedených bodů 1 až 4; nebo

6. sloučeninu A k použití při přípravě farmaceutické kompozice k použití při některé z metod podle výše uvedených bodů 1 až 4; nebo

-3CZ 292483 B6

7. farmaceutickou kompozici k použití při některé z metod podle výše uvedených bodů 1 až 4, která obsahuje sloučeninu A spolu s jedním nebo více farmaceuticky přijatelnými zřeďovadly nebo nosiči.

Použitelnost sloučeniny A při výše specifikovaném léčení onemocnění a stavů je popsána v pokusech na zvířatech, v souladu s metodami, které jsou popsány výše.

Příklady provedení vynálezu

Přikladl

A. Chronická rejekce allo-štěpů

Ledvina krysího samce kmene DA (RT l^a) se ortotopicky transplantuje krysímu samci kmene Lewis (RT l¹) jako příjemci. Transplantace se provede celkem u 24 zvířat. Všem zvířatům se podává cyklosporin A v denní dávce 7,5 mg/kg perorálně po dobu 14 dní, počínaje dnem transplantace, aby se předešlo akutní rejekci. Kontralaterální nefrektomie se neprovádí. Každá pokusná skupina, které se podávají různé dávky sloučeniny obecného vzorce I nebo placebo, obsahuje šest zvířat. Počínaje dnem 53 až 64 po transplantaci dostávají zvířata-příjemci pod obu dalších 69 až 75 dní sloučeninu obecného vzorce I nebo placebo. Za 14 dní po transplantaci se zvířata podrobí zhodnocení štěpu znázorněním magnetické rezonance (MRI) s měřením perfuze ledvin (srovnáváním štěpované ledviny a vlastní kontralaterální ledviny). To se opakuje po 53 až 66 dnech po transplantaci a po ukončení pokusu. Zvířata se potom pitvají. Parametry rejekce, jako je číselný výsledek MŘI, relativní rychlost perfuze štěpované ledviny a histologický číselný výsledek allo-štěpu vzhledem kcelulámí rejekci a změnám cév se stanoví a statisticky analyzují. Podávání sloučeniny obecného vzorce I, například sloučenina A, v dávce od 0,5 do 2,5 mg/kg v tomto modelu allo-štěpu krysí ledviny vyvolává snížení všech výše zmíněných parametrů rejekce.

V tomto testu mají zvířata, kterým byla podávána dávka 2,5 mg/kg/den sloučenina A, signifikantně nižší číselný výsledem MRI rejekce, histologický číselný výsledek u celulámí rejekce s změn cév a signifikantně nižší redukci rychlosti perfuze zhodnocené MRI, než zvířata ze skupiny placebo.

Příklad 2

B. Transplantace aorty

V tomto modelu transplantace aorty u krysy neporušuje allo-genetická odpověď na štěp transplantovaný štěp, ale vyvolává patologické změny, které připomínají změny chronické rejekce při klinické transplantaci. To zahrnuje infiltraci do adventicie mononukleámích buněk (lymfocyty, makrofágy, některé buňky plazmy) a ztloustnutí intimy.

Dárcova aorta mezi větší renální arterie a začátkem kaudální mezenterické aorty, v délce asi 1 cm, se odebere z krysího samce kmene DA (RT 1^a) a transplantuje ortotopicky do krysího samce kmene Lewis (RT l¹). Každý týden po transplantaci se zaznamenává tělesná hmotnost. Při autopsii se štěp s částí aorty těsně nad a pod transplantátem odstraní. Perfunduje se ex vivo roztokem chloridu sodného s fosfátovým pufrem se 2 % paraformaldehydu a 2,5 % glutaraldehydu po dobu asi 2 min, pak se po dobu 24 hodin fixuje imerzní fixací ve stejném roztoku a potom se fixuje ve 4% pufrovaném formalinu. Kousky štěpu se uloží do parafinu, a to tak, aby jak příčný řez tak i podélný řez byly odebrány ze štěpované aorty a z vlastní aorty příjemce.

-4CZ 292483 B6

Řezy o tloušťce 4 pm se obarví hematoxylin-eosinem, von Giesonovou elastikou a kyselinou jodistou podle Schiffa. Nezávisle na běžné světelné mikroskopii se zobrazení zaznamenává konfokální laserovou skanovou mikroskopií. Z každého řezu se zaznamenávají čtyři oblasti a v každé oblasti se měří tloušťka intimy a intimy s médií na pěti místech.

Při autopsii se zjišťuje hmotnost a histologie brzlíku, sleziny, jater, ledvin, varlat a semenných váčků.

První pokus zahrnuje 4 skupiny, každá obsahuje 4 zvířata. U jedné skupiny se provedou izogenetické transplantace (Lewis-Lewis) a zvířata dostávají placebo v podobě mikroemulze; u dalších skupin se provedou allo-genetická transplantace a zvířata dostávají perorálně jednak placebo v podobě mikroemulze nebo mikroemulzi sloučeniny obecného vzorce I v dávce 2,5 mg/kg/den. Pokus se ukončí 7 týdnů po transplantaci.

Druhý pokus zahrnuje 4 skupiny, každá skupina obsahuje 4 zvířata. Ve všech případech se provedou allo-genetické transplantace, a zvířata dostávají perorálně buď placebo v podobě mikroemulze nebo mikroemulzi sloučeniny obecného vzorce I v dávkách 0,63, 1,25, 2,5 nebo 5,0 mg/kg/den. Pokus se ukončí 11 týdnů po transplantaci.

V obou pokusech sloučeniny obecného vzorce I, zejména sloučenina A, signifikantně inhibují infiltraci štěpu a tvorbu neointimy.

Příklad 3

C. Angioplastika

Studie angioplastiky se realizují s pomocí modelu poškození balónkovým katetrem: katetrizace balónkem se provede v den O, v podstatě tak, jak popsal Powell se sp. (1989). Při anestezii izofluoranem se katetr Fogarty 2F zavede do levé arterie carotis communis přes vnější karotidu a nafoukne se (rozšíření = 10 μΐ vody). Nafouknutý balónek se protáhne třikrát po délce carotis communis, nakonec dvakrát, za jemného otáčení, aby se stejnoměrně odstranil endotel. Katétr se potom vyjme, okolo vnější karotidy se upraví ligatura, aby se předešlo krvácení a zvířata se nechají zotavit.

Pro studie se použijí dvě skupiny po 12 krysách kmene RoRo (hmotnost 400 g, přibližně 24 týdnů staré): jedna kontrolní skupina a jedna skupina, která dostává sloučeninu obecného vzorce I. Krysy jsou vybírány zcela náhodně v průběhu veškeré manipulace, experimentálních procedur a analýz.

Sloučenina, která má být zkušena, se podává perorálně 3 dny před poškozením balónkem (den -3) až do konce studie, 14 dní po poškození balónkem (den +14). Krysy jsou umístěny v jednotlivých klecích, s přístupem ke krmivu a vodě ad libitum.

Krysy se potom anestetizují izofluoranem, perfuzní katétr se zasune skrze levou komoru a zajistí v oblouku aorty, aspirační kanyla se zasune do pravé komory; zvířata se perfundují za perfuzního tlaku 150 mm Hg, nejprve po dobu 1 min 0,1 M roztokem chloridu sodného pufrovaným fosfátem (PBS, pH 7,4) a potom po dobu 15 min 2,5% glutaraldehydem ve fosfátovém pufru (pH 7,4). Perfuzní tlak je 150 mm Hg na hrotu kanyly (asi 100 mm Hg v tepně karotidy, jak bylo zjištěno v předběžném pokuse zavedením kanyly, připojené na regulátor tlaku, do vnější karotidy). Tepny karotidy se potom vyříznou, oddělí od okolní tkáně a vloží do 0,1 M kakodylového pufru (pH 7,4), který obsahuje 7% sacharózy a inkubují přes noc při 4 °C. Následující den se karotidy vloží do 0,05% roztoku manganistanu draselného v 0,1 Ní kakodylovém pufru a třepou po dobu 1 h při teplotě

-5CZ 292483 B6 místnosti. Tkáně se potom dehydratují ethanolem se stoupající koncentraci: 2 x po 10 min v 75%, 2 x po 10 min v 85%, 3 x po 10 min v 95% a 3 x po 10 min ve 100% ethanolu. Dehydratované karotidy se potom uloží do Technovitu 7100 podle doporučení výrobce. Úložné médium se nechá polymerovat přes noc v exikátoru v atmosféře argonu, poněvadž 5 bylo zjištěno, že kyslík inhibuje správné tvrdnutí bloku.

Řezy o síle asi 1 až 2 pm se odkrojí ze střední části každé karotidy tvrdým kovovým nožem na rotačním mikrotomu a barví se po dobu 2 min Giemsovým barvivém. Asi 5 řezů z každé karotidy se takto preparuje a příčný řez v oblasti médie, neiontimy a lumen se morfometric10 ky vyhodnotí s pomocí obrazového analytického systému (MCID, Toronto, Kanada).

V tomto testu sloučeniny obecného vzorce I inhibují proliferaci myointimy, když se podávají perorálně v denních dávkách od 0,5 do 2,5 mg/kg. Ztloustnutí intimy je signifikantně menší v cévách krys, kterým byla podávána sloučenina a, při srovnání s kontrolními zvířaty, například při dávce 0,5 mg/kg je statistická inhibice tvorby neointimy 50%, v dávce

2,5 mg/kg je signifikantní inhibice 75%.

Příklad 3

D. Xenotransplantace srdce (křeček-krysa) in vivo

Kombinace xeno-štěpu křeček-krysa je tzv. obtížně harmonická kombinace. Krysy nemají přirozenou protilátku proti křečkům v dostatečném množství, aby se ihned vytvořila 25 hyperakutní rejekce, kterou lze pozorovat při harmonických kombinacích; ovšem u neléčených příjemců se rejekce projeví v průběhu 3 až 4 dnů, je vyvolána protilátkami ve spojení s komplementem. To lze ukázat histologicky destrukcí cév, exsudátem a extravazací erytrocytů a influxem polymorfonukleámích granulocytů; často jsou zde známky hemoragie a trombózy. Ačkoliv byla tato rejekce zvládnuta účinnou inhibicí syntézy protilátky nebo 30 inaktivací komplementu, rejekce buněk se může objevit později. Lze to ukázat histologicky infixem mononukleámích buněk, včetně lymfocytů, lymfooblastoidních buněk a makrofágů, a rozrušením parenchymu myocytů. Inhibice celulámí rejekce vyžaduje imunosupresi větší než u allo-štěpů. Kongenitálně athymické krysy (mu/mu) postrádají vhodný (na rhymu závislý) buněčný imunitní systém a obecně nejsou schopné odmítnout allo-štěpy. Taková 35 zvířata odmítnou xeno-štěp od křečka v průběhu 3 až 4 dnů podobnou formou jako euthymické krysy, což značí (alespoň částečně), že syntéza protilátek proti křečkům probíhá po reakci buněk B, nezávislých na thymu. Takoví příjemci jsou použitelní u xeno-štěpů křečkům, aby vyrovnali rejekci, která je vyvolána rejekcí zprostředkovanou protilátkou nezávislou na thymu.

Srdce syrského křečka se heterotopicky transplantuje do břicha samce krysy kmene Lewis (RT l¹) s anastomózami mezi aortou dárce a příjemce a dárcovou pravou plicní tepnou k příjemcově dolní véna cava. Štěp se sleduje denně palpací břicha. Rejekce skončí v případě zastavení činnosti srdce. Zvířata se váží týdně. V této sérii pokusů se ukončení 45 stanoví na 28. den. Zvířata se pitvají; kromě štěpu se hmotnost a histologie stanoví u thymu, sleziny, jater, semenných váčků a varlat. Odebere se krev a zpracuje se sérum pro stanovení cytolytické protilátky erytrocytů proti křečkům a doplňkové hemolytické aktivity.

V tomto testu sloučeniny obecného vzorce I, například sloučenina A, prokazují prodloužené přežívání štěpu, a to jak u athymických tak i u euthymických příjemců.

Denní dávkování požadované při praktickém provádění metody podle tohoto vynálezu se bude měnit, například podle použití sloučeniny obecného vzorce I, příjemce, způsobu podávání a závažnosti stavu, který má být léčen. Výhodné denní dávkování je v rozmezí asi od 0,25 do 55 25 mg, buď v jedné dávce nebo v dávkách dělených. Vhodné denní dávkování pro pacienty je

-6CZ 292483 B6 zpravidla například od 0,2 do 25 mg perorálně, s výhodou 5 až 25 mg. Sloučeniny obecného vzorce I mohou být aplikovány jakoukoliv obvyklou cestou,zejména enterálně, například perorálně, například ve formě tablet, tobolek, pitných roztoků, nazálně, pulmonámě (inhalací) nebo parenterálně, například v podobě injikovatelných roztoků nebo suspenzí. Vhodné jednotkové dávkovači formy pro perorální aplikaci obsahují asi od 0,05 až asi do 12,5 mg, obvykle 1 až 10 mg účinné látky, například sloučenina A, spolu s jedním nebo více farmaceuticky přijatelnými zřeďovadly nebo nosiči.

Když se sloučeniny obecného vzorce I používají k prevenci nebo léčení chronické rejekce nebo rejekce xenotransplantátu, jak je specifikováno výše, mohou se aplikovat buď jako jediná účinná složka nebo spolu s dalšími léčivy při imunomodulačních režimech. Sloučeniny obecného vzorce I mohou být například užívány v kombinaci s cyklosporiny nebo askomyciny nebo s jejich imunosupresivními analogy, jako je například cyklosporin A, cyklosporin G, FK-506 atd., steroidy, cyklofosfamid, azathiopren, methotrexat, brequinar, leflunomid, mizoribin, mykofenolová kyselina, mykofenolát mofetilu, 15-desoxypergualin, imunosupresivní monoklonální protilátky, například monoklonální protilátky kreceptorům leukocytů, například MHC, CD 2, CD 3, CD 4, CD 7, CD 25, CD 28, B 7, CD 45 nebo CD 58 nebo jejich ligandy, popřípadě jiné imunomodulační sloučeniny, například CTL A4Ig.

Tam, kde jsou sloučeniny obecného vzorce I podávány v kombinaci s další imunosupresivní a/nebo imunomodulační terapií, například při prevenci nebo léčení chronické rejekce nebo rejekce xenotransplantátů, jak je výše specifikováno, bude se dávkování současně podávané imunosupresivní nebo imunomodulační sloučeniny samozřejmě měnit v závislosti na typu současně používaného léčiva, například zde je to steroid nebo cyklosporin, na specificitě použitého léčiva, na stavu, který má být léčen atd.

V souvislosti s předchozím poskytuje tento vynález z dalšího hlediska ještě:

8. metodu, jak je definována výše, která zahrnuje současnou aplikací, například najednou nebo postupně, terapeuticky účinného množství sloučeniny obecného vzorce I a substance druhého léčiva, přičemž tato druhá substance je imunosupresivní nebo imunomodulační léčivo, například jak je naznačeno výše.

Sloučeniny obecného vzorce I jsou dobře snášeny v dávkách potřebných při použití podle tohoto vynálezu. Například NTEL u sloučeniny A při čtyřtýdenní studii toxicity je 0,5 mg/kg/den u krys a 1,5 mg/kg/den u opic.

Příklad formulace tobolek /množství v mg/:

ethanol	20,0
1,2-propylenglykol	81,0
rafinovaný olej	121,5
Cremophor RH 40	202,5
Sloučenina A	20,0

celkem

500,0

Průmyslová použitelnost

Tento vynález umožňuje nové použití derivátů rapamycinu obecného vzorce I, popřípadě v kombinaci s jinými vhodnými terapeuticky účinnými látkami, při prevenci nebo potlačování stavů, například rejekce, po transplantaci orgán nebo tkání u příjemce.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Použití 40-O-(2-hydroxy)ethylrapamycinu k přípravě farmaceutické kompozice pro prevenci nebo léčení neointimální proliferace a ztloustnutí.
2. Použití 40-O-(2-hydroxy)ethylrapamycinu podle nároku 1 k přípravě farmaceutické kompozice pro prevenci nebo potlačení projevů chronické rejekce příjemce allotransplantátu orgánu nebo tkáně.
3. Použití 40-O-(2-hydroxy)ethylrapamycinu podle nároku 1 k přípravě farmaceutické kompozice pro prevenci nebo léčení restenózy a/nebo vaskulámí okluze po vaskulámím poškození.
4. Použití 40-O-(2-hydroxy)ethylrapamycinu podle libovolného z nároků 1 až 3 v kombinaci s cyklosporinem A, FK-506, azathioprinem, methotrexetem, mykofenolovou kyselinou, mykofenolát mofetilem, 15-deoxyspergualinem, CTLA4-Ig nebo monoklonálními protilátkami k receptorům leukocytu nebo jejich ligandům.
5. Použití podle nároku 4, kde monoklonálními protilátkami jsou monoklonální protilátka k MHC, CD2, CD3, CD4, CD7, CD25, CD28, B7, CD45 nebo CD58 nebo jejich ligandům.