CZ292391B6

CZ292391B6 - Derivát benzamidu substituovaný heterocyklickými skupinami a jeho použití

Info

Publication number: CZ292391B6
Application number: CZ19991743A
Authority: CZ
Inventors: Wilfried Lubisch; Achim Möller; Hans-Jörg Treiber
Original assignee: Basf Aktiengesellschaft
Priority date: 1996-12-09
Filing date: 1997-11-28
Publication date: 2003-09-17
Also published as: CA2273988A1; ZA9710979B; NO992770L; AU5558098A; US6436949B1; HUP0000496A2; US6172072B1; HUP0000496A3; JP2001505889A; WO1998025899A1; TW420666B; CN1239949A; BR9713884A; ID22490A; EP0946509A1; CZ174399A3; KR20000057445A; BG63388B1; AU742732B2; CO4910161A1

Abstract

Deriv t benzamidu substituovan² heterocyklick²mi skupinami obecn ho vzorce I, kde znamen X skupinu -NH-CO-, -N=CH-, -CH.sub.2.n.-CH.sub.2.n.-, -CH=CH-, -SO.sub.2.n.-, -CH.sub.2.n.-, -CO- nebo -CH.sub.2.n.-CO-, jeho tautomern a izomern formy a pop° pad jeho fyziologicky vhodn soli, jsou inhibitory cysteinov²ch prote z a jsou vhodn pro oÜet°ov n stav , p°i kter²ch doch z ke zv²Üen²m aktivit m calpainu a p°i kter²ch je zv²Üen hladina interleukinu-1, zvl Üt pro oÜet°ov n neurodegenerativn ch nemoc a neuron ln ho poÜkozen avÜak tak epilepsie a n dor a jejich metast z.\

Description

Vynález se týká derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami a jeho použití k ošetřování nemocí.

Dosavadní stav techniky

Calpainy jsou intracelulámí proteolytické enzymy ze skupiny cysteinproteáz a vyskytují se v mnoha buňkách. Calpainy se aktivují zvýšenou koncentrací vápníku, přičemž je rozdíl mezi calpainem I nebo μ-calpainem, který se aktivuje pmolámími koncentracemi vápenatých iontů, a calpainem Π nebo m-calpainem, který se aktivuje molámími koncentracemi vápenatých iontů (P. Johnson, Int. J. Biochem. 22(8), str. 811 až 822, 1990). Nyní se předpokládá existence také jiných calpainových izoenzymů (K. Suzuki a kol., Biol. Chem. Hoppe-Seyler, 376(9), str. 523 až 529, 1995).

Předpokládá se, že calpainy mají významnou úlohu při různých fyziologických procesech včetně štěpení regulačních proteinů, jako je protein kináza C, cytoskeletálních proteinů, jako jsou MAP 2 a spectrin, a svalových proteinů, odbourávání proteinů při rheumatoidní arthritis, proteinů spojených s aktivací krevních destiček, neuropeptidového metabolismu, proteinů v dělení buněčného jádra a při jiných procesech, jak je známo z literatury (M. J. Barrett a kol., Life Sci. 48, str. 1659 až 1669, 1991; a K. K. Wang a kol., Trends in Pharmacol. Sci. 15, str. 412 až 419,

1994) .

Zvýšené hladiny calpainu byly naměřeny při různých patofyziologických procesech, jako jsou například ischemie srdce (například srdeční infarkt), ischemie ledvin nebo centrálního nervového systému (například mrtvice), záněty, svalová dystrofie, oční zákaly, poruchy centrálního nervového systému (například trauma), Alzheimerova nemoc (K. K. Wang a kol., Trends in Pharmacol. Sci. 15, str. 412 až 419, 1994). Předpokládá se, že tyto nemoci jsou spojeny se zvýšenými a setrvávajícími hladinami intracelulámího vápníku, což způsobuje procesy závislé na vápníku, které jsou superaktivovány a nejsou již fyziologicky řízeny. Obdobně superaktivace calpainů může také navozovat patofyziologické procesy.

Z tohoto důvodu se předpokládá, že inhibitory calpainových enzymů by mohly být cenné pro ošetřování těchto nemocí. To bylo potvrzeno četnými výzkumy. Například Seung-Chyul Hong a kol. (Stroke, 25(3), str. 663 až 669, 1994) a R. T. Bartus a kol. (Neurological Res. 17, str. 249 až 258, 1995) doložili, že inhibitory calpainu mají neuroprotektivní působení při akutních neurodegenerativních poruchách nebo při ischemiích, jak je běžné při mozkové mrtvici. Inhibitory calpainu zlepšují obnovení paměťových poruch a neuromotorických poruch, ke kterým dochází po experimentálních traumatech mozku (K. E. Saatman a kol., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 93, str. 3428 až 3433, 1996). C. L. Edelstein a kol. (Proč. Nati. Acad. Sci. USA 93, str. 7662 až 7666,

1995) zjistili, že inhibitory calpainu mají protektivní působení na hypoxií poškozené ledviny. Yoshida, Ken Ischi a kol. (Jap. Circ. J. 59(1), str. 40 až 48, 1995) byli schopni doložit, že inhibitory calpainu působí příznivě po poškození srdce, způsobeného ischemií nebo reperfuzí. Jelikož inhibitory calpainu inhibují uvolňování β-ΑΡ4 proteinu, je jejich možné použití jaké terapeutických činidel při Alzheimerově nemoci (J. Higaki a kol., Neruron 14, str. 651 až 659, 1995). Inhibitory calpainu inhibují také uvolňování interleukinu-ΐα (N. Watanabe a kol., Cytokine 6(6), str. 597 až 601, 1994). Kromě toho se zjistilo, že inhibitory calpainu mají cytotoxické působení na nádorové buňky (E. Shiba a kol., 20“ Meeting Int. Ass. Breast Cancer Res., Sendai Jp, 1994, 25.-28. září, Int. J. Oncol. 5(Suppl.), 381, 1994).

-1 CZ 292391 B6

Jiná možná použití inhibitorů calpainu popsal K. K. Wang (Trends in Pharmacol. Sci. 15, str. 412 až 418,1994).

Inhibitory calpainu jsou v literatuře popsány. Jsou to však převážně buď ireverzibilní inhibitory 5 nebo peptidové inhibitory. Zpravidla jsou ireverzibilní inhibitory alkylační sloučeniny, jejichž nedostatkem je skutečnost, že reagují neselektivně v organizmu nebojsou nestálé. Proto mají tyto inhibitory často nežádoucí vedlejší účinky, jako je toxicita, a jsou proto omezeně použitelné nebo jsou nepoužitelné. Jakožto příklady ireverzibilních inhibitorů se uvádějí E 64 epoxidy (Ε. B. McGovan a kol., Biochem. Biophys. Res. Commun. 158, str. 432 až 435, 1989), a10 halogenketony (H. Angliker a kol., J. Med. Chem. 35, str. 216 až 220, 1992) a disulfidy (R. Matsuedaakol., Chem. Lett. str. 191 až 194,1990).

Mnohé známé reverzibilní inhibitory cysteinových proteáz, jako je calpain, jsou peptidové aldehydy, zvláště dipeptidaldehydy nebo tripeptidaldehydy, jako je Z-Val-Phe-H (MDL 28170) 15 (S. Mehdi, Trends in Viol. Sci. 16, str. 150 až 153, 1991) a sloučeniny popsané v evropském patentovém spise číslo EP 520336.

Zjistilo se také, že peptidketonové deriváty jsou inhibitory cysteinproteáz, zvláště calpainu. Jako účinné inhibitory přicházejí však v úvahu toliko ketony, ve kterých jednak α-koncové uvolňo20 váné skupiny způsobují ireverzibilní inhibici, jednak deriváty karboxylové kyseliny aktivují ketoskupinu (M. R. Angelastro a kol., J. Med. Chem. 33, str. 11 až 13, 1990; světové patentové spisy WO 92/11850; WO 92/12140; WO 94/00095; a WO 95/00535). Avšak jako účinné z těchto ketoamidů a ketoesterů byly popsány jedině peptidové deriváty (Zhao Zhao Li a kol., J. Med. Chem. 36, str. 3472 až 3478, 1993; S. L. Harbenson a kol., J. Med. Chem. 37, str. 2918 až 2929, 25 1994; a M. R. Angelastro a kol., J. Med. Chem. 33, str. 11 až 13, 1990).

Ketobenzamidy jsou z literatury známy. Například ketoester PhCO-Abu-COOCH₂CH₃ je znám ze světových patentových spisů číslo WO 91/09801, WO 94/00095 a WO 92/11850. Avšak M. R. Angelastro a kol. (J. Med. Chem. 33, str. 11 až 13, 1990) zjistili, že analogický fenylový 30 derivát Ph-CONH-CH(CH₂Ph)-CO-COCOOCH₃ je jen slabým inhibitorem calpainu. Tento derivát popsal také J. P. Burkhardt (Tetrahedron Lett., str. 3433 až 3436, 1988). Význam substituovaných benzamidů však dosud nebyl zkoumán.

Japonské patentové spisy číslo JP 8183759, JP 8183769 a JP 8183771 a evropský patentový spis 35 číslo EP 520336 popisují aldehydy, které jsou odvozeny od dipeptidů, přičemž nasycené karbocyklické kruhy, například cyklohexany nebo nasycené heterocyklické kruhy například piperidiny jsou včleněny do těchto peptidových inhibitorů místo aminokyseliny, čímž se získají nové aldehydy, které jsou inhibitory calpainu.

Nyní byly nalezeny substituované nepeptidické heterocyklickými skupinami substituované deriváty benzamidů, které mají zlepšené působení.

Podstata vynálezu

Podstatou vynálezu je derivát benzamidu substituovaný heterocyklickými skupinami obecného vzorce I

<R³)_n kde znamená

R¹ atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHCO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHCO-fenylovou, -CONHR⁸, NHS0₂-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHSO₂-fenylovou, -SO^alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu nebo SOr-fenylovou skupinu,

R² atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHCO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHCO-fenylovou, -CONHR⁸, NHSO₂-alkyIovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHSO^fenylovou, -SOr-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu nebo SO₂-fenylovou skupinu, nebo

R¹ a R² spolu dohromady skupinu -CH=CH-CH=CH-, která může mít jako substituenty jednu nebo dvě skupiny R ,

R³ atom vodíku, chloru, bromu nebo fluoru, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, skupinu -NHCO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, nitroskupinu nebo aminoskupinu,

R⁴ alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, popřípadě substituovanou skupinou fenylovou, cyklopropylovou, cyklobutylovou, cyklopentylovou, cyklohexylovou, cykloheptylovou, indolylovou, pyridylovou nebo naftylovou, která je jako taková sama substituována jednou nebo dvěma skupinami R⁷, přičemž R⁷ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -CONHR⁸, -NHCO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHCO-fenylovou, NHSO2-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHSO₂-fenylovou, -SO2-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu nebo SO₂-fenylovou skupinu,

-3CZ 292391 B6

R⁵ atom vodíku, skupinu -CO-OR⁸, -CO-NR⁹R¹⁰

nebo

R⁶ atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu,

R⁸ atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku,

R⁹ atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, která je popřípadě přídavně substituována fenylovou skupinou, která je přídavně substituována skupinou R¹¹ a je popřípadě substituována skupinami

R¹⁰ atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku,

Rⁿ atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu,

R¹² atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, která je popřípadě přídavně substituována fenylovou skupinou, která je přídavně substituována jednou nebo dvěma skupinami R¹¹,

X skupinu -NH-CO-, -N=CH- -CHr-CHj-, -CH=CH-, -SO2-, -CHz-, -CO- nebo -CHr-CO-, η 0,1 nebo 2 a m 0, 1 nebo 2, jeho tautomemí a izomemí formy a popřípadě jeho fyziologicky vhodné soli.

Výhodné jsou heterocyklickými skupinami substituované benzamidy obecného vzorce I, kde znamená R⁵ atom vodíku a R , R², R³, R⁴, X, m a n mají shora uvedený význam.

-4CZ 292391 B6

Výhodné jsou také heterocyklickými skupinami substituované benzamidy obecného vzorce I, kde znamená R⁵ skupinu -CO-NR⁹R^l0 a R¹, R², R³, R⁴, X, m a n mají shora uvedený význam.

Konečně jsou výhodné také heterocyklickými skupinami substituované benzamidy obecného vzorce I, kde znamená R⁵ skupinu -CO-OR⁸ a R¹, R², R³, R⁴, X, m a n mají shora uvedený význam.

Sloučeniny obecného vzorce I se mohou používat jako racemáty nebo jako enantiomemě čisté sloučeniny nebo jako diastereomeiy. Pokud jsou žádoucí enantiomemě čisté sloučeniny, mohou se získat například tak, že se provádí klasické racemátové štěpení sloučenin obecného vzorce I nebo jejich meziproduktů za použití vhodných opticky aktivních zásad nebo kyselin. Na druhé straně se enantiomemí sloučeniny mohou připravovat také za použití obchodně dostupných sloučenin, například opticky aktivních aminokyselin, jako jsou fenylalanin, tryptofan a trosin.

Vynález se také týká sloučenin, které jsou mesomemí a tautomemí se zřetelem na sloučeniny obecného vzorce I, například sloučenin ve kterých je ketoskupina ve sloučenině obecného vzorce I obsažena jako enolový tautomer.

Některé nové sloučeniny obecného vzorce I mohou obsahovat kyselé nebo zásadité skupiny. V takovém případě se mohou získat sloučeniny obecného vzorce I ve formě svých fyziologicky vhodných solí se vhodnou kyselinou nebo zásadou.

Jakožto vhodné kyseliny pro přípravu solí nových sloučenin obecného vzorce I, které obsahují zásaditou skupinu, se uvádějí například kyselina chlorovodíková, citrónová, vinná, mléčná, fosforečná, methansulfonová, octová, mravenčí, maleinová, fumarová, jablečná, jantarová, malonová a sírová. Jakožto vhodné zásady se příkladně uvádějí hydroxid draselný, sodný nebo lithný, triethylamin, a,a,a-tris(hydroxymethyl)methylamin a jiné aminy.

Ketobenzamidy obecného vzorce I se podle vynálezu mohou připravovat nejrůznějšími způsoby, které jsou objasněny ve schématu 1, 2 a 3.

Estery karboxylové kyseliny obecného vzorce Π se převádějí na kyseliny obecného vzorce ΙΠ za použití kyselin nebo zásad, jako jsou například hydroxid lithný, sodný nebo draselný, ve vodném prostředí nebo ve směsích obsahujících vodu a organická rozpouštědla, jako jsou alkoholy nebo tetrahydrofuran, při teplotě místnosti nebo při zvýšených teplotách, například 25 až 100 °C. Kyseliny obecného vzorce ΙΠ se váží na α-aminokyselinový derivát za o sobě známých podmínek, které jsou uvedeny například v publikaci Houben-Weyl, Methoden der organischen Chemie [Methods of Organic Chemistry] 4. vydání, E5, Ch. V a C. R. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, Ch. 9,1989.

Karboxylové kyseliny obecného vzorce ΙΠ se převádějí na aktivované deriváty kyselin R'-COOL, kde znamená L uvolňovanou skupinu například atom chloru, imidazolovou nebo N-hydroxybenzotriazolovou skupinu, a pak se převádějí na derivát obecného vzorce IV reakcí s derivátem aminokyseliny H₂N-CH(R⁴)-COOR. Tato reakce se provádí v bezvodém inertním rozpouštědle, jako je methylenchlorid, tetrahydrofuran a dimethylformamid, při teplotě -20 až +25 °C.

-5CZ 292391 B6

Schéma 1

Deriváty obecného vzorce IV, kteiými jsou zpravidla estery, se převádějí na ketokarboxylovou kyselinu obecného vzorce V podobně jako shora popsanou hydrolýzou. Ketoestery obecného vzorce Γ se připravují reakcí, která je podobná Dakin-Westově reakci za použití způsobu, který popsal Zhao Zhao Li a kol. (J. Med. Chem. 36, str. 3472 až 3480, 1993). Při této reakci se karboxylová kyselina, například kyselina obecného vzorce V, nechává reagovat při zvýšené teplotě (50 až 100 °C) v rozpouštědlech, jako je například tetrahydrofuran, s oxalylchloridmonoesterem a získaný produkt se pak nechává reagovat se zásadou, jako je například ethoxid sodný, v ethanolu při teplotě 25 až 80 °C za získání ketoesteru obecného vzorce Γ podle vynálezu. Ketoestery obecného vzorce Γ se mohou popřípadě hydrolyzovat za získání ketokarboxylových kyselin podle vynálezu.

Konverze na ketobenzamidy obecného vzorce Γ se podobně může provádět za použití způsobů, které jsou podobné jako popsal Zhao Zhao Li a kol. (J. Med. Chem. 36, str. 3472 až 3480,1993). Ketoskupina ve sloučenině obecného vzorce Γ se chrání přidáním 1,2-ethandithiolu za použití Lewisovy kyseliny jako katalyzátoru, například bortrifluorideherátu, v inertních rozpouštědlech, jako je methylenchlorid při teplotě místnosti za získání dithianu. Tyto deriváty se nechávají reagovat s aminy obecného vzorce R³-H v polárních rozpouštědlech, jako jsou alkoholy, při teplotě 0 až 80 °C, čímž se získají ketoamidy obecného vzorce I (R⁴ = NR⁷R⁸).

-6CZ 292391 B6

Schéma 2

Alternativní způsob objasňuje schéma 2. Ketokarboxylové kyseliny obecného vzorce ΙΠ se nechávají reagovat s deriváty aminohydroxykarboxylových kyselin obecného vzorce VI (příprava sloučenin obecného vzorce VI: S. L. Harbenson a kol., J. Med. Chem. 37, str. 2918 až 2929, 1994) za použití obvyklých způsobů kopulace peptidů (Houben-Weyl, Methoden der organischen Chemie) za získání amidů obecného vzorce VII. Tyto alkoholové deriváty obecného vzorce VII se mohou oxidovat za získání derivátů ketokarboxylových kyselin obecného vzorce I způsobem podle vynálezu. Pro tento účel se také může použít obměn běžných oxidačních reakcí (C. R. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, od str. 604,1989), jako je Swemova oxidace a oxidace podobné Swemově oxidaci. Přednost se dává použití komplexu dimethylsulfoxid/pyridin-oxid sírový v rozpouštědlech, jako je methylenchlorid nebo tetrahydrofuran, bez přidání nebo za přidání dimethylsulfoxidu, při teplotě místnosti nebo při teplotě -50 až +25 °C (T. T. Tidwell, Synthesis, str. 857 až 870, 1990) nebo systému chlornan sodný/TEMPO (S. L. Harbenson a kol., J. Med. Chem. 37, str. 2918 až 2929,1994).

α-Hydroxyestery obecného vzorce VH (X= O-alkyl) se mohou hydrolyzovat za získání karboxylových kyselin obecného vzorce VIII podobnými způsoby jako shora uvedeno, s výhodou však za použití hydroxidu lithného ve směsi voda/tetrahydrofiiran při teplotě místnosti. Jiné estery nebo amidy obecného vzorce X se připravují reakcí alkoholů nebo aminů za shora popsaných podmínek kopulace. Deriváty alkoholů obecného vzorce IX se také mohou oxidovat za získání derivátů ketokarboxylových kyselin obecného vzorce I podle vynálezu.

Aldehydy podle vynálezu obecného vzorce I (R⁵ = atom vodíku) se mohou připravovat podobným způsobem, jako je objasněno na schéma 3. Deriváty benzoové kyseliny obecného vzorce ΙΠ se váží na vhodné aminoalkoholy obecného vzorce X za získání odpovídajících benzamidů obecného vzorce XI. Ktomu se používá běžných peptidových kopulačních způsobů, které jsou popsány v literatuře (C. R. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, od str. 972, 1989; nebo Houben-Weyl, Methoden der organischen Chemie [Methods of Organic Chemistry] 4. vydání, E5, Ch. V). S výhodou se používají „aktivované“ deriváty kyseliny obecného vzorce ΙΠ, ve kterých je kyselá skupina COOH převedena na skupinu COL. Symbol L znamená uvolňovanou skupinu, například atom chloru, imidazolovou nebo N-hydroxybenzotri5 azolovou skupinu. Tato aktivované kyselina se nechává reagovat s aminy za získání amidů obecného vzorce XI. Reakce se provádí vbezvodých inertních rozpouštědlech, jako jsou methylenchlorid, tetrahydrofuran a dimethylformamid, při teplotě -20 až +25 °C.

Schéma 3

II

R*

X

XII

1. NH(CH3)0H

2- deprotekce

R⁴

H_JN'^CON(CH₁)OH

III

XUI

co-v lil

XVI

XV

Derivát alkoholu obecného vzorce XI se může oxidovat za získání derivátu aldehydu obecného vzorce I podle vynálezu. Za tímto účelem se také může použít obměn běžných oxidačních reakcí (C. R. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, od str. 604,1989), jako 15 je Swemova oxidace a oxidace podobné Swemově oxidaci, (Τ. T. Tidwell, Synthesis, str. 857 až

870,1990) systému chlornan sodný/TEMPO (S. L. Harbenson a kol., J. Med. Chem. 37, str. 2918 až 2929, 1994) nebo způsobu Dess-Martin (J. Org. Chem. 48, str. 4155, 1983). Reakce se s výhodou provádí v inertních aprotických rozpouštědlech, jako jsou dimethylformamid, tetra

-8CZ 292391 B6 hydrofuran nebo methylenchlorid, a za použití oxidačních činidel, jako jsou systémy dimethylsulfoxid/pyridin x oxid sírový nebo dimethylsulfoxid/oxalylchlorid, při teplotě -50 až +25 °C.

Nebo se benzoová kyselina obecného vzorce ΙΠ může nechávat reagovat s deriváty aminohydroxamové kyseliny obecného vzorce ΧΠΙ za získání benzamidů obecného vzorce ΧΠΙ. Reakce se provádí stejně jako způsob přípravy sloučenin obecného vzorce XI. Deriváty aminohydroxamové kyseliny obecného vzorce ΧΙΠ se také mohou získat ze chráněných aminokyselin obecného vzorce ΧΠ jejich reakcí s hydroxylaminem. Dříve popsané způsoby přípravy amidů se mohou pro tento účel dobře používat. Chrániči skupina Y², například skupina Boc, se odstraňuje o sobě známými způsoby, například použitím trifluoroctové kyseliny v methylenchloridu. Kyseliny benzamidhydroxamové obecného vzorce XIV, které se získají tímto způsobem, se mohou převádět redukcí na aldehydy obecného vzorce I podle vynálezu. K tomuto účelu se používá například lithiumaluminiumhydridu jako redukčního činidla při teplotě -60 až 0 °C a v inertních rozpouštědlech, jako jsou tetrahydrofuran nebo ether.

Kyseliny benzamidkarboxylové nebo jejich deriváty, jako jsou estery nebo amidy obecného vzorce XV, které se podobně mohou převádět redukcí na aldehydy obecného vzorce I podle vynálezu se také mohou připravovat za použití podobných způsobů, jako právě popsáno. Tyto způsoby popsal C. R. Larock (Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, str. 619 až 626,1989).

Příprava karboxylových esterů obecného vzorce Π a karboxylových kyselin obecného vzorce ΙΠ byla již popsána v některých případech nebo se mohou připravovat o sobě známými chemickými způsoby.

Tak prekurzory obecného vzorce Π pyrimidionů obecného vzorce I (X = -NH-CO-) se mohou připravovat z odpovídajících anhydridů izatové kyseliny (C. K. Reddy a kol., Ind. J. Chem. 26B, str. 882, 1987) nebo přímo z derivátů 2-aminobenzoové kyseliny reakcí s fenylizokyanáty (C. M. Gupta a kol., Ing. J. Chem. 6B, str. 621,1968; Czech. 128, str. 443 (CA 70,115176)).

Analogické pyrimidony (obecného vzorce I a Π, X = -NH=CH-) se mohou získat kondenzací orto-aminobenzamidů s formaldehydovými ekvivalenty (B. Denis a kol., J. Med. Chem. 24, str. 531, 1985; H. Suesse a kol., J. Prakt. Chem. 326, str. 1027,1984).

Imidy (X = -CO- nebo -CH2-CO-) se mohou připravovat z odpovídajících anhydridů dikarboxylových kyselin (J. M. Chapman a kol., J. Med. Chem. 26, str. 237, 1983; K. Pinney a kol., J. Org. Chem. 56, str. 3125, 1991; IY. Imai a kol., Nippom Kagaku Kaishi, 2954, 1975 (CA 84, 105522)), ftalazinony (X= -CH=N-) se mohou připravovat z fenylhydrazinů a z derivátů kyseliny benzoové substituovaných v poloze orto (J. E. Francis a kol., Can. J. Chem. 60, str. 1214, 1982). Laktamy (X= -CH2-, -CH2-CH2-) se mohou připravovat zimidů například jejich redukcí (J. Brewster a kol., J. Org. Chem. 28, str. 501, 1963; britský patentový spis číslo GB 2204579; R. Sáto a kol., Bull. Chem. Soc. Jpn. 61, str. 2238, 1988).

Ketobenzamidy obecného vzorce I podle vynálezu jsou inhibitory cysteinproteáz, zvláště cysteinproteáz, jako jsou calpainy I a Π a cathepsiny B a L.

Inhibiční účinnost ketobenzamidů obecného vzorce I se stanovuje za použití enzymových testů, které jsou z literatury běžně známy, přičemž se jako míra účinnosti stanovuje koncentrace inhibitoru, při které se inhibuje 50 % účinnosti enzymu (IC₅₀). V některých případech se stanovuje také hodnota Ki. Tato kriteria jsou mírou inhibičního působení ketobenzamidů obecného vzorce I na calpain I, calpain Π a cathepsin B.

-9CZ 292391 B6

Cathepsin B-test

Inhibice cathepsinu B se stanovuje podobným způsobem jako popsal S. Hasnain a kol. (J. Biol. Chem. 268, str. 235 až 240,1993).

Přidají se 2 μΐ roztoku inhibitoru, připraveného z inhibitoru a z dimethylsulfoxidu (konečná koncentrace: 100 μΜ až 0,01 μΜ) do 88 μΐ cathepsinu B (lidský jatemí cathepsin B (Calbiochem), zředěný na 5 jednotek v 500 μΜ pufru). Směs se předinkubuje při teplotě místnosti (25 °C) po dobu 60 minut a reakční směs se míchá za přidání 10 μΐ 10 mM Z-Arg-Arg-pNA (v pufru obsahujícím 10 % dimethylsulfoxidu). Reakce se sleduje při 405 nm po dobu 30 minut v destičce mikrotitrového čítače. Z maximálního stoupání se stanovuje IC₅₀.

Calpain I a Π test

Inhibiční aktivita calpainových inhibitorů se testuje v pufru obsahujícím 50 mM Tris-HCl; hodnota pH 7,5, 0,1 M NaCl; 1 mM dithiotreitholu; 0,11 mM CaCl₂, za použití fluorogenního calpainového substrátu Suc-Leu-Tyr-AMC (25 mM rozpuštěného v dimethylsulfoxidu, Bachem/Švýcarsko) (Sasaki a kol., J. Biol. Chem. sv. 259, str. 12489 až 12494, 1984). Lidský pcalpain se izoluje z erythrocytů způsobem, který popsal Croall a DeMartino (BBA, svazek 778, str. 348 až 355, 1984) a Graybill a kol. (Bioorg. & Med. Lett. sv. 5, str. 387 až 392, 1995). Po několika chromatografických stupních (DEAE Sepharose, fenyl Sepharose, Superdex 200 a Blue Sepharose) se získá enzym o čistotě větší než 95% podle zjištění SDS-PAGE, analýza Western Blot a podle N-koncového sekvencování. Fluorescence štěpeného produktu 7-amino-4-methylkumarinu (AMC) se provádí ve fluorimetru Spex-Fluorolog při lambda^ = 380 nm a lambda_em= 460 nm. Pokud se pokusy provádějí při teplotě 12 °C, je štěpení substrátu lineární a autokatalytická aktivita calpainu je nízká po dobu měření 60 minut (Chatteijee a kol., Bioorg. & Med. Chem. Lett. sv. 6, str. 1619 až 1622, 1996). Inhibitory a calpainový substrát se přidávají do experimentální směsi v podobě dimethylsulfoxidových roztoků, přičemž konečný obsah dimethylsulfoxidu nemá být vyšší než 2 %.

Jakožto typická experimentální směs se 10 μΐ substrátu (250 μτη konečných) a 10 μΐ pcalpainu (2 pg/ml konečných, to je 18 nM) vnese do 1 ml kyvety, která obsahuje pufr. Měří se calpainem navozené štěpení substrátu po dobu 15 až 20 minut. Pak se přidá 10 μΐ inhibitoru (50 nebo 100 μτη roztok v dimethylsulfoxidu) a měří se inhibice štěpení po dobu dalších 40 minut. Stanovují se hodnoty K, za použití běžné rovnice pro reverzibilní inhibici, to je K = I(Vo/Vj)-l, kde znamená I koncentraci inhibitoru, v₀ počáteční rychlost před přidáním inhibitoru, Ví reakční rychlost v rovnovážném stavu.

Calpain je intracelulámí cysteinovou proteázou. Calpainové inhibitory musejí procházet buněčnou membránou k předcházení odbourání intracelulámích proteinů calpainem. Některé známé inhibitory calpainu, jako je například E 64 a leupeptin, jsou schopny pouze obtížně procházet buněčnou membránou, a proto mají na buňky pouze malý vliv, jakkoliv jsou dobrými inhibitory calpainu. Proto je úkolem najít sloučeniny, které jsou lépe schopné procházet buněčnými membránami. Pro důkaz schopnosti calpainových inhibitorů procházet buněčnou membránou jsou použity lidské krevní destičky.

Calpainem zprostředkovávané odbourání tyrosinkinázy ppóOsrc v krevních destičkách.

Tyrosinkináza pp60src se štěpí calpainem po aktivaci destiček. Tento jev podrobně zkoumal Oda a kol. (J. Biol. Chem., 268, str. 12603 až 12608, 1993). Studie ukázala, že štěpení ppóOsrc se může předcházet calpeptinem, který je inhibitorem calpainu. Celulámí účinnost nových látek se zkouší způsobem podle této publikace. Čerstvá, lidská, citrátem ošetřená krev se odstřeďuje při 200 g po dobu 15 minut. Plazma, bohatá destičkami, se shromáždí a zředí se v poměru 1:1 destičkovým pufrem (destičkový pufr: 69 mM NaCl, 2,7 mM KC1, 0,5 mM MgCl₂ x 6 H₂O,

-10CZ 292391 B6

0,24 mM NaH₂PO4 x H₂O, 12 mM NaHCO₃, 5,6 mM glukózy, 1 mM EDTA, hodnota pH 7,4). Po odstředění a promytí destičkovým pufrem se destičky nastaví na koncentraci 10⁷ buněk/ml. Lidské destičky se izolují při teplotě místnosti.

V testované směsi se izolované destičky (2 x 10⁶) předem inkubují při teplotě 37 °C po dobu 5 minut s různými koncentracemi inhibitoru (rozpuštěného v dimethylsulfoxidu). Destičky se aktivují 1 μΜ ionophoru A23187 a 5 mM chloridu vápenatého. Inkubuje se po dobu pěti minut, destičky se krátce odstředí při otáčkách 1300/min a vyjmou se do SDS vzorkového pufru (SDS vzorkový pufr: 20 mM Tris-HCl, 5 mM EDTA, 5 mM EGTA, 1 mM DTT, 0,5 mM PMSF, 5 pg/ml leupeptinu, 10 pm pepstatinu, 10 % glycerolu a 1 % SDS). Proteiny se frakcionují ve 12% gelu a identifikuje se pp60src a jeho 52 kDa a 47 kDa štěpené produkty způsobem Western Blotting. Používané polyklonální králičí protilátky anti-Cys-src (ppóO^0-^) jsou obchodným produktem společnosti Biomol Feinchemikalien (Hamburg). Tato primární látka se zjišťuje se druhou kozí HRP-kopulovanou protilátkou (Boehringer Mannheim, FRG). Western Blotting se provádí o sobě známým způsobem.

Štěpení pp60src se kvantifikuje densitometricky, přičemž se jako kontroly používají neaktivované destičky (kontrola 1: žádné štěpení), a destičky upravené ionophorem a vápníkem (kontrola 2: odpovídá 100% štěpení). Hodnoty ED50 odpovídají koncentraci inhibitoru, při které intenzita barevné reakce 60 kDA pásu odpovídá hodnotě: intenzity kontroly 1 plus kontroly 2 děleno dvěma.

Předpokládá se také, že calpain má úlohu v apoptotické smrti buněk (Μ. K. T. Squier a kol., J. Cell.. Physiol. 159, str. 229 až 237, 1994; T. Patel a kol., Faseb Joumal 590, str. 587 až 597, 1996). Z tohoto důvodu byla smrt buněk iniciována v dalším modelu lidské buněčné linie za použití vápníku v přítomnosti ionophoru vápníku. Inhibitory calpainu musely proniknout do buňky a inhibovat calpain k předcházení smrti buněk.

Vápníkem zprostředkovávaná smrt buněk v NT2 buňkách

V lidských buňkách linie NT2, se nastartovává smrt buněk vápníkem v přítomnosti ionophoru A 23187. Dvacet hodin před zkouškou se vnese 10⁵ buněk na důlek mikrotitrových destiček. Buňky se inkubují spolu s různými koncentracemi inhibitorů v přítomnosti 2,5 μΜ ionophoru a 5 mM vápníku. Po pěti hodinách se do reakční směsi přidá 0,05 ml XTT (buňky proliferační kit Π, Boehringer, Mannheim). Stanovuje se optická hustota po přibližně 17 hodinách za použití jednotky SLT EASY READER EAR 400 podle instrukcí výrobce. Vypočítává se optická hustota, při které polovina buněk zemře z obou naměřených hodnot s inhibitory, které se inkubují v nepřítomnosti a v přítomnosti ionophoru.

Při černých neurologických nemocech a psychických poruchách dochází ke zvýšené glutamátové aktivitě, která vede ke stavům nadměrného vzrušení nebo k toxickému působení na centrální nervový systém (CNS).

Proto sloučeniny, které inhibují glutamátem zprostředkovávané jevy, se mohou používat k ošetřování těchto nemocí. Glutamátové antagonisty, které také a zvláště zahrnují NMDA antagonisty a jejich modulátory a AMPA antagonisty jsou vhodné pro terapeutické použití jakožto činidla proti neurodegenerativním nemocem (Huntingtonova nemoc, Parkinsonova nemoc), proti neurotoxickým poruchám po hypoxii, anoxii nebo ischemii, ke kterým dochází po mrtvici, jsou však vhodné také jako antiepileptika, antidepresiva a anxiolytika (Arzneim. Forschung 40, str. 511 až 514, 1990; TIPS, 11, str. 334 až 338, 1990; a Drugs of the Future 14(11), str. 1059 až 1071,1989).

Intracerebrální podávání excitátorových aminokyselin (EAA) navozuje superexcitaci, která je tak masivní, že rychle vede ke křečím a ke smrti zvířat. Tyto symptomy se mohou inhibovat systemickým, například intraperitoneálním podáváním centrálně působících EAA antagonistů. Jelikož

-11 CZ 292391 B6 nadměrná aktivace centrálně působících EAA receptorů v centrálním nervovém systému má významnou úlohu v patogenezi různých neurologických nemocí, je možno konstatovat, že sloučeniny, které vykazují EAA antagonismus in vivo jsou užitečné pro terapii nemocí centrálního nervového systému této povahy. Tyto nemoci zahrnují například fokální a globální ischemii, trauma, epilepsii a různé neurodegenerativní nemoci, jako je Huntingtonova nemoc a Parkinsonova nemoc.

Jak již bylo doloženo, vykazují inhibitory calpainu ochranné působení proti EAA navozené smrti buněk v buněčných kulturách (H. Cauer a kol., Brain Research 607, str. 354 až 356, 1993; Yu Cheg a A. Y. Sun, Neurochem. Res. 19, str. 1557 až 1564, 1994). S překvapením inhibitory calpainu podle vynálezu jsou účinné dokonce i proti křečím, které jsou navozovány EAA (například NMDA nebo AMPA) a jsou tedy terapeuticky použitelné v případě shora uvedených nemocí centrálního nervového systému.

Glutamátem navozené umírání buněk v kortikálních neuronech

Provádí se test, jako ho popsal D. W. Choi, M. A. Maulucci-Gedde a A. R. Kriegstein (“Glutamate neurotoxicity in cortical cell culture“, J. Neurosci. 7, str. 357 až 368,1989).

Z 15 dní starých myších embryí se vyříznou kortexové půlky a enzymaticky (trypsinem) se získají jednotlivé buňky. Tyto buňky (glia a kortikální neurony) se vysejí do 24 důlkových destiček. Po třech dnech (destičky povlečené lanininem) nebo po sedmi dnech (destičky povlečené omithinem se provede mitosové ošetření FDU (5-fluor-2-deoxyuridinem). Za 15 dní se přidáním glutamátu (15 minut) navodí odumření buněk. Přidají se inhibitory calpainu po odstranění glutamátu. Za 24 hodin se zjišťuje úmrtí buněk stanovením laktátdehydrogenázy (LDH) vsupematantu buněčných kultur.

Benzamidy obecného vzorce I jsou inhibitory cysteinproteáz, jako jsou zvláště calpain I a calpain Π a cathepsin B a cathepsin L a může se jich proto používat pro omezování nemocí, které jsou spojeny se vzrůstem aktivity calpainových enzymů a cathepsinových enzymů. Jsou proto vhodné pro ošetřování neurodegenerativních onemocnění, ke kterým dochází po ischemii, traumatu, subarachnoidálním krvácení a mrtvici, přičemž taková onemocnění zahrnují zvláště mozkovou mrtvici a trauma lebky a neurodegenerativní onemocnění, jako jsou mnohočetná infarktová demence, Alzheimerova nemoc a Huntingtonova nemoc a kromě toho se jich může používat při ošetřování poškození srdce po srdeční ischemii, poškození ledvin po ledvinové ischemii, při ošetřování kosterního svalstva, při svalové dystrofii, při poškození v důsledku proliferace hladkých svalových buněk, při ošetřování koronárního vasospasmu, mozkového vasospasmu, očních zákalů a restenózy krevních cév po angioplastii. Kromě toho se benzamidů obecného vzorce I může používat při ošetřování nádorů a jejich metastáz a pro ošetřování nemocí při kterých je zvýšená hladina interleukinu-1, jako jsou záněty a revmatické poruchy.

Vedle běžných pomocných činidel obsahují farmaceutické prostředky podle vynálezu terapeuticky účinná množství benzamidů obecného vzorce I.

Pro místní externí podání, například ve formě prášků, mastí nebo sprejů mohou být účinné látky obecného vzorce I obsaženy v obvyklých koncentracích. Zpravidla jsou účinné látky obsaženy ve hmotnostním množství 0,001 až 1 %, s výhodou 0,01 až 0,1 %.

V případě vnitřního podávání se farmaceutické prostředky podávají v jednotkových dávkách. Jednotková dávka 0,1 až 100 mg se podává na 1 kg tělesné hmotnosti. Prostředky se mohou podávat denně v jedné nebo v několika dávkách v závislosti na povaze a závažnosti ošetřované poruchy.

Kromě účinné látky obsahují farmaceutické prostředky podle vynálezu běžné nosiče a ředidla podle typu podávání. Pro lokální externí podání mohou obsahovat farmaceutické pomocné látky,

-12CZ 292391 B6 jako jsou například ethanol, izopropanol, ethoxylovaný ricinový olej, ethoxylovaný hydrogenovaný ricinový olej, polyakrylová kyselina, polyethylenglykol, polyethylenglykolstearát, ethoxylované mastné alkoholy, parafínový olej, vazelína a lanolin. Pro vnitřní podání jsou vhodné jako pomocné látky například laktóza, propylenglykol, ethanol, škrob, mastek a polyvinylpyrrolidon.

Mohou být také obsaženy antioxidanty, jako je například tokoferol a butylovaný hydroxyanisol a také butylovaný hydroxytoluen, přísady zlepšující chuť, stabilizátory, emulgátory a mazadla.

Látky, které jsou obsaženy v prostředcích vedle účinné látky a také látky, kterých se používá pro výrobu farmaceutických prostředků jsou toxikologicky neškodné a kompatibilní s použitou účinnou látkou. Farmaceutické prostředky se vyrábějí o sobě známým způsobem, například míšením účinné látky s běžnými nosiči a přísadami a s ředidly.

Farmaceutické prostředky se mohou podávat nejrůznějším způsobem, například perorálně, parenterálně, například intravenózní infuzí, subkutánně, intraperitoneálně a topicky. Farmaceutické prostředky mohou mít proto formu tablet, emulzí, infuzních roztoků, vstřikovatelných roztoků, past, mastí, gelů, krémů, vodiček, prášků a sprejů.

Vynález objasňují, nijak však neomezují následující příklady praktického provedení. Díly a procenta jsou míněny hmotnostně, pokud není uvedeno jinak.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

2-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzo[g]ftalimid

a) 2-(4-Ethoxykarbonylfenyl)benzo[g]ftalimid

Zahříváním se udržuje se 10 g (50 mmol) anhydridů naftalen-2,3-dikarboxylové kyseliny a 8,3 g (50 mmol) ethyl-3-aminobenzoátu na teplotě 90 °C po dobu 16 hodin v 50 ml n-butanolu. Směs se nechá ochladit a sraženina, která se oddělí, se odfiltruje za odsávání. Výtěžek je 8,4 g (48 % teorie) produktu.

b) 2-(4-Karboxyfenyl)benzo[g]ftalimid

Rozpustí se 7,6 g (22 mmol) meziproduktu podle odstavce la) ve 100 ml ethanolu, přidá se 50 ml 2M roztoku hydroxidu sodného a směs se míchá při teplotě místnosti po dobu 16 hodin. Organické rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku a vodný zbytek se okyselí 1M kyselinou chlorovodíkovou. Sraženina, která se oddělí, se odfiltruje za odsávání. Výtěžek je 7,2 g (100 % teorie) produktu.

c) 2-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamoylfenyl)benzo[g]ftalimid

Postupně se přidá 1,9 g (18,8 mmol) triethylaminu, 25 ml dimethylsulfoxidu a 0,34 g (2,5 mmol)

1-hydroxybenzotriazolu (HOBT) do 2,4 g (7,5 mmol) meziproduktu podle odstavce lb) a 1,1 g

-13CZ 292391 B6 (7,5 mmol) (S)-3-fenylalaninolu v 50 ml bezvodého methylenchloridu. Pak se přidá 1,4 g (7,5 mmol) 3-(3-dimethylaminopropyl)-l-ethylkarbodiimidhydrochloridu (EDC) při teplotě 0 °C. Reakční směs se míchá při teplotě 0 °C po dobu jedné hodiny a pak při teplotě místnosti po dobu 16 hodin. Organické rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku a zbytek se zředí 500 ml vody. Sraženina se odfiltruje za odsávání a čistí se chromatografii (mobilní fáze: methylenchlorid/methanol/triethylamin = 3/1/1). Výtěžek je 1,0 g (30 % teorie) produktu.

d) 2-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzo[g]ftalimid

Přidá se 1,15 g (7,2 mmol) komplexu pyridin-oxid sírový, rozpuštěného ve 20 ml dimethylsulfoxidu, při teplotě místnosti do 0,8 g (1,8 mmol) meziproduktu podle odstavce lc) a 0,73 g (7,2 mmol) triethylaminu ve 20 ml bezvodého dimethylsulfoxidu. Reakční směs se míchá při teplotě místnosti po dobu 16 hodin. Reakční směs se vlije do 500 ml vody. Sraženina se odfiltruje za odsávání. Výtěžek je 0,7 g (89 % teorie) produktu.

‘HNMR (Dfi-DMSO): δ = 3,0 (1H), 3,3 (1H), 4,5 (1H), 7,1 - 8,4 (13H), 8,6 (2H), 9,0 (1H) a 9,6 (1H) ppm

Příklad 2

6,7-Dimethoxy-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

a) 6,7-Dimethoxy-3-(4-ethoxykarbonylfenyl)benzopyrimidion

Přidá se po částech 15,4 g (80,5 mmol) 4-ethoxykarbonylfenylizokyanátu při teplotě místnosti do 17 g (80,5 mmol) methyl-2-amino-4,5-dimethoxybenzoátu a na špičku špachtle 5-dimethylaminopyridinu ve 200 ml bezvodého dimethylformamidu. Reakční směs se míchá při teplotě 100 °C po dobu jedné hodiny. Rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku a zbytek se zahřeje na teplotu 180 °C. Reakční směs se nechá po nějakou dobu krystalovat. Pevný produkt se zpracuje acetonem a odfiltruje se za odsávání. Pevný produkt se překrystaluje z dimethylformamidu, čímž se získá 21,5 g (73 % teorie) produktu.

b) 3-(4-Karboxyfenyl)-6,7-dimethoxybenzopyrimidion

Suspenduje se 21,5 g (58 mmol) meziproduktu podle odstavce 2a) ve 100 ml tetrahydrofúranu a přidá se 5,6 g (0,32 mmol) hydroxidu lithného, rozpuštěného ve 300 ml vody. Reakční směs se míchá při teplotě místnosti po dobu dvou hodin. Reakční směs se okyselí 15 ml ledové kyseliny octové a organické rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku. Sraženina, která se oddělí, se odfiltruje za odsávání. Výtěžek je 20,3 g (100 % teorie) produktu.

c) 6,7-Dimethoxy-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamoylfenyI)benzopyrimidion

Nechávají se reagovat 2 g (5,8 mmol) meziproduktu podle odstavce 2b) podobně, jako je popsáno v odstavci lc) v rozpouštědlové směsi obsahující dimethylformamid a dimethylsulfoxid. Výtěžek je 2,3 g (83 % teorie) produktu.

-14CZ 292391 B6

d) 6,7-Dimethoxy-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

Oxiduje se 2,1 g (4,4 mmol) meziproduktu podle odstavce 2c) podobně, jako je popsáno v odstavci ld). Výtěžek je 0,65 g (35 % teorie) produktu.

MS: M/e = 473 (M*).

Příklad 3

2-(4-Methyl-3-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzo[g]ftalimid

a) 2-Methyl-5-nitro-N-(S)-3-fenylpropan-2-yl-3-ol)benzamid

Přidá se po kapkách 2,6 ml (27,6 mmol) ethylchlorformátu, rozpuštěného ve 30 ml tetrahydrofuranu při teplotě 0 °C do 5 g (27,6 mmol) 2-methyl-5-nitrobenzoové kyseliny a 4,2 ml (30,4 mmol) triethylaminu v 70 ml bezvodého tetrahydrofuranu. Reakční směs se míchá při teplotě místnosti po dobu jedné hodiny. Přidá se 4,2 g (27,6 mmol) (S)-3-fenylalaninolu a reakční směs se míchá při teplotě místnosti po dobu 16 hodin. Reakční směs se zfiltruje a filtrát se zkoncentruje za sníženého tlaku. Zbytek se rozdělí mezi ethylacetát a vodu. Organická fáze se promyje vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vodou, zředěnou kyselinou chlorovodíkovou a opět jednou vodou, vysuší se a zkoncentruje se za sníženého tlaku. Zbytek se zpracuje etherem a zfiltruje se za odsávání. Výtěžek je 7,5 g (87 % teorie) meziproduktu.

b) 5-Amino-2-methyl-N-((S)-3-fenylpropan-2-yl-3-ol)benzamid

Rozpustí se 6,3 g (20 mmol) meziproduktu podle odstavce 3a) ve 200 ml systému ethanol/tetrahydrofuran (3/1) a hydrogenuje se po přidání 0,5 g palladia na uhlí (10%). Reakční směs se zfiltruje a filtrát se zkoncentruje za sníženého tlaku. Zbytek se zpracuje etherem a zfiltruje za odsávání. Výtěžek je 4,9 g (86 % teorie) produktu.

c) 2-(4-Methyl-3-(N-(S)-3-fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamoylfenyl)benzo[g]ftalimid

Nechává se reagovat 0,76 g (4 mmol) meziproduktu podle odstavce 3b) podobně, jako je popsáno v příkladu la) sanhydridem naftalen-2,3-dikarboxylové kyseliny. Výtěžek je 0,59 g (48% teorie) produktu.

d) 2-(4-Methyl-3-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzo[g]fitalimid

Oxiduje se 0,42 g (0,9 mmol) meziproduktu podle odstavce 3c) podobně, jako je popsáno v příkladu ld). Výtěžek je 0,34 g (81 % teorie) produktu.

-15CZ 292391 B6

Příklad 4

2-(4—(N-(S}-3-Fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)methylbenzo[g]ftalimid

a) 2-(4-Ethoxykarbonylfenyl)methylbenzo[g]ftalimid

Míchá se 1,7 g (10 mmol) ethyl-4-aminomethylbenzoáthydrochloridu a 2,0 g (20 mmol) triethylaminu při teplotě místnosti po dobu 15 minut ve 20 ml PEG400. Přidají se 2 g (10 mmol) anhydridu 2,3-naftalendikarboxylové kyseliny a reakční směs se udržuje zahříváním na teplotě 100 °C po dobu dvou hodin. Reakční směs se vnese do vody a sraženina se odfiltruje za odsávání. Výtěžek je 2,3 g (68 % teorie) meziproduktu.

b) 2-(4-Karboxyfenyl)methylbenzo[g]ftalimid

Hydrolyzují se 2 g (5,8 mmol) meziproduktu podle odstavce 4a) podobným způsobem jako podle příkladu lb. Výtěžek je 1,9 g (98 % teorie) produktu.

c) 2-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamoylfenyl)methylbenzo[g]ftalimid

Nechává se reagovat 1,3 g (4 mmol) meziproduktu podle odstavce 4b) podobným způsobem jako podle příkladu lc. Výtěžek je 0,65 g (35 % teorie) produktu.

d) 2-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)methylbenzo[g]ftalimid

Oxiduje se 0,33 g (0,7 mmol) meziproduktu podle odstavce 4c) podobným způsobem jako podle příkladu ld. Výtěžek je 0,3 g (97 % teorie) produktu.

MS (ESI): m/e = 462 (M⁴)

Příklad 5

3-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

-16CZ 292391 B6

a) 3-(4-Ethoxykarbonylfenyl)nafto[c]pyrimidion

Vaří se pod zpětným chladičem 1,4 g (7 mmol) ethyl-3-aminonaftoátu, 1,34 g (7 mmol) 4ethoxyfenylizokyanátu a na špičku špachtle 4-dimethylaminopyridinu ve 30 ml tetrahydrofuranu.

Reakční směs se zkoncentruje za sníženého tlaku, zbytek se vaří s ethanolem a odfiltruje se za odsávání. Získá se 1,7 g (67 % teorie) produktu.

b) 3-(4-Karboxyfenyl)nafto[c]pyrimidion

Vnese se 1,6 g (4,4 mmol) meziproduktu podle odstavce 5a) do 30 ml tetrahydrofuranu a přidá se 0,8 g (28,9 mmol) hydroxidu lithného, rozpuštěného ve 30 ml vody, 12 ml 2 ml 2M roztoku hydroxidu sodného a 30 ml ethanolu a reakční směs se míchá při teplotě místnosti po dobu jedné hodiny. Organické rozpouštědlo se odstraní ve vakuu a zbylá vodná se zředí a okyselí se na hodnotu pH přibližně 2 až 3 zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Vytvořená sraženina se odfilt15 ruje za odsávání. Výtěžek je 1,4 g (96 % teorie) produktu.

c) 3-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

Nechává se reagovat 1,3 g (4 mmol) meziproduktu podle odstavce 5b) podobným způsobem jako 20 podle příkladu lc). Výtěžek je 1,1 g produktu.

d) 3-(4-(N-(S)-3-FenyIpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

Oxiduje se 0,9 g (2 mmol) meziproduktu podle odstavce 5c) podobným způsobem jako podle 25 příkladu ld). Výtěžek je 0,65 g (72 % teorie) produktu.

'HNMR (De-DMSO): δ = 2,95 (1H), 3,2 (1H), 4,5 (1H), 7,1 - 8,1 (1H), 8,7 (1H), 9,0 (1H), 9,6 (1H) a 11,7 (lH)ppm.

Příklad 6

3-(4-(N-((S)-l-Karbamoyl-l-oxo-3-fenylpropan-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

a) 3-(4-(N-((S)-l-Karbamoyl-l-hydroxy-3-fenylpropan-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

Nechává se reagovat 1,2 g (3,6 mmol) meziproduktu podle odstavce 5b) podobným způsobem jako podle příkladu lc) s 1,1 g (3,6 mmol) O-(fórc-butyl)-2-(S)-N-(l-karboxy-2-hydroxy-340 fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamátem (S. L. Haberson a kol., J. Med. Chem. 37, str. 2918 až 2929, 1994). Výtěžek je 1,2 g (66 % teorie) produktu.

-17CZ 292391 B6

b) 3-(4-(N-((S)-l-Karbamoyl-l-oxo-3-fenylpropan-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

Oxiduje se 1,1 g (2,2 mmol) meziproduktu podle odstavce 6b) podobným způsobem jako podle příkladu ld). Výtěžek je 0,93 g (90 % teorie) produktu.

MS: m/e = 506 (Μ*).

Příklad 7

8-Methyl-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

a) 3-(4-Ethoxykarbonylfenyl)-8-methylbenzopyrimidion

Nechává se reagovat 20 g (0,12 mmol) methyl-2-amino-5-methylbenzoátu podobným způsobem jako podle příkladu 2a) se 4-ethoxykarbonylfenylizokyanátem. Výtěžek je 30,1 g (77 % teorie) produktu.

b) 3-(4-Karboxyfenyl)-8-methylbenzopyrimidion

Hydrolyzuje se 29 g (89,4 mmol) meziproduktu podle odstavce 7a) podobným způsobem jako podle příkladu 2b). Výtěžek je 21,3 g (81 % teorie) produktu.

c) 8-Methyl-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

Nechávají se reagovat 2 g (6,8 mmol) meziproduktu podle odstavce 7b) podobným způsobem jako podle příkladu lc). Výtěžek je 1,5 g (52 % teorie) produktu.

d) 8-Methyl-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

Nechává se reagovat 1,3 g (3,0 mmol) meziproduktu podle odstavce 7c) podobným způsobem jako podle příkladu 2d). Výtěžek je 1,2 g (93 % teorie) produktu.

'H NMR (De-DMSO): δ = 2,4 (3H), 3,0 (1H), 3,4 (1H), 4,5 (1H), 7,0 - 8,0 (12H), 9,0 (1H), 9,6 (1H) a 11,9 (1H) ppm.

-18CZ 292391 B6

Příklad 8

3-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

a) 3-(4-Ethoxykarbonylfenyl)benzopyrimidion

Nechává se reagovat 19 g (0,1 mmol) propyl-2-aminobenzoátu podobným způsobem jako podle příkladu 2a) se 4-ethoxykarbonylfenylizokyanátem. Výtěžek je 12,2 g (32 % teorie) produktu.

b) 3-(4-Karboxyfenyl)benzopyrimidion

Hydrolyzuje se 30 g (92,5 mmol) meziproduktu podle odstavce 8a) podobným způsobem jako podle příkladu 2b). Výtěžek je 25,1 g (92 % teorie) produktu.

c) 3-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

Nechávají se reagovat 2 g (7,1 mmol) meziproduktu podle odstavce 8b) podobným způsobem jako podle příkladu lc). Výtěžek je 2,6 g (88 % teorie) produktu.

d) 3-(4-(N-(S)-3-Fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

Nechává se reagovat 2,3 g (55,4 mmol) meziproduktu podle odstavce 8c) podobným způsobem jako podle příkladu ld). Výtěžek je 1,7 g (74 % teorie) produktu.

‘H NMR (D₆-DMSO): δ = 3,0 (1H), 3,3 (1H), 4,5 (1H), 7,0-8,0 (13H), 9,0 (1H), 9,7 (1H) a 11,6 (1H) ppm.

Příklad 9

6-Methyl-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

-19CZ 292391 B6

a) 3-(4-Ethoxykarbonylfenyl)--6-methylbenzopyrimidion

b) 3-(4-Karboxyfenyl)-6-methylbenzopyrnnidion

Hydrolyzuje se 30 g (92,5 mmol) meziproduktu podle odstavce 9a) podobným způsobem jako podle příkladu 2b). Výtěžek je 25,1 g (92 % teorie) produktu.

c) 6-Methyl-3-(4~(N-(S)-3-fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

Nechávají se reagovat 2 g (6,8 mmol) meziproduktu podle odstavce 9b) podobným způsobem jako podle příkladu lc). Výtěžek je 1,2 g (42 % teorie) produktu.

d) 6-Methyl-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

Nechává se reagovat 1,0 g (2,3 mmol) meziproduktu podle odstavce 9c) podobným způsobem jako podle příkladu ld). Výtěžek je 0,73 g (73 % teorie) produktu.

*H NMR (D₆-DMSO): δ = 2,4 (3H), 3,0 (1H), 3,3 (1H), 4,5 (1H), 7,0 - 8,0 (12H), 9,0 (1H), 9,7 (1H) a 11,5 (široké) ppm

Příklad 10

7-Chlor-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

a) 7-Chlor-3-(4-ethoxykarbonylfenyl)benzopyrimidion

Nechává se reagovat 16 g (86,2 mmol) methyl-2-amino-4—chlorbenzoátu podobným způsobem jako podle příkladu 2a) se 4-ethoxykarbonylfenylizokyanátem. Výtěžek je 12,1 g (41 % teorie) produktu.

b) 3-(4-Karboxyfenyl)-7-chlorbenzopyrimidion

Hydrolyzuje se 12 g (34,8 mmol) meziproduktu podle odstavce 10a) podobným způsobem jako podle příkladu 2b). Výtěžek je 10,1 g (91 % teorie) produktu.

c) 7-Chlor-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-ol-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

Nechávají se reagovat 2 g (6,3 mmol) meziproduktu podle odstavce 10b) podobným způsobem jako podle příkladu lc). Výtěžek je 1,7 g (60 % teorie) produktu.

-20CZ 292391 B6

d) 7-Chlor-3-(4-(N-(S)-3-fenylpropan-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)benzopyrimidion

Nechává se reagovat 1,3 g (28,9 mmol) meziproduktu podle odstavce 10c) podobným způsobem jako podle příkladu ld). Výtěžek je 1,1 g (86 % teorie) produktu.

Ή NMR (De-DMSO): δ = 3,0 (1H), 3,3 (1H), 4,5 (1H), 7,0- 8,0 (12H), 9,0 (1H), 9,7 (1H) a 11,7 (lH)ppm.

Následující sloučeniny se připraví podobným způsobem jako podle příkladu 1 až 10:

Přikladli

3-(4-(N-(S)-Pent-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

H

Ή NMR (De-DMSO): δ = 0,9 (3H), 1,45 (2H), 1,7 (1H), 1,9 (1H), 4,3 (1H), 7,4 - 7,8 (5H), 7,9 - 8,2 (4H), 8,7 (1H), 9,0 (1H), 9,6 (1H), 11,7 (1H).

Příklad 12

3-(4-(N-(S)-Cyklohexylprop-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

H *H NMR (D₆-DMSO): δ = 0,8 - 2,0 (13H), 4,4 (1H), 7,4 - 7,7 (5H), 7,8 - 8,2 (4H), 8,7 (1H), 9,6 (1H), 11,7 (1H).

-21CZ 292391 B6

Příklad 13

3-(4-(N-(S)-Ethylkarbamoyl-l-oxo-3-fenylpropan-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

MS m/e = 534 (M*)

Příklad 14

3-(4-(N-(S)-(l-(2-Pyridyl)ethylkarbamoyl-l-oxo-3-fenylpropan-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

MS m/e = 611 (M)

-22CZ 292391 B6

Příklad 15

3-(4-(N-(S)-3-Fenylprop-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)pirazmo[b]pyrimidion

‘HNMR (Dí-DMSO): δ = 2,8 -3,0 (2H), 4,5 (1H), 7,2 - 7,7 (5H), 7,6-,9 (4H), 8,15 (1H9; 8,2) (1H), 8,8 (1H), 9,6 (1H).

Příklad 16

3-(4-(N-(S)-3-Fenylprop-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)dichlorpirazino[b]pyrimidion

Ή NMR (De-DMSO): δ = 2,9 (1H), 3,2 (1H), 4,4 (1H), 7,1 (5H), 7,5 (2H), 7,7 (2H), 8,8 (1H), 15 9,05 (1H), 9,6 (1H).

-23CZ 292391 B6

Příklad 17

5,7-Dimethyl-3-(4-(N-(S)-3-fenylprop-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)pyridmo[b]pyrimidion

H

Ή NMR (De-DMSO): δ = 2,45 (3H), 2,6 (3H), 3,0 (1H), 3,3 (1H), 3,3 (1H, 4,5 (1H), 7,01 (1H), 7,2 - 7,5 (7H), 7,9 (2H), 9,0 (1H), 9,6 (1H), ca. 12 (1H).

Příklad 18

3-(4-(N-(S)-3-(2-Pyridyl)prop-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)nafto[c]pyrimidion

H ’H NMR (De-DMSO): δ = 2,8 - 3,3 (2H), 4,6 (1H), 7,2 - 8,2 (11H), 8,5 (1H), 8,7 (2H), 9,1 (1H), 9,6 (1H), 11,8 (široké) ppm

-24CZ 292391 B6

Příklad 19

3-(4-(N-(S)-3-Fenylprop-l-al-2-yl)karbamoylfenyl)pyridino[c]pyrimidion

MS m/e = 414 (NT)

Následující sloučeniny se připravují obdobnými způsoby: (Pokud je pro X¹ uvedeno jen číslo, znamená toto číslo polohu heterocyklického kruhu na fenylovém jádru. Ve sloupci I je číslo sloučeniny).

Průmyslová využitelnost

Derivát benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami pro výrobu farmaceutických prostředků, které jsou inhibitory cysteinových proteáz a jsou vhodné pro ošetřování stavů, při kterých dochází ke zvýšeným aktivitám calpainu a při kterých je zvýšená hladina interleukinu-1, zvláště pro ošetřování neurodegenerativních nemocí a neuronálního poškození avšak také epilepsie a nádorů a jejich metastáz.

-25CZ 292391 B6

iflř o*	X	³³	írt a z o o	<N X Z O u
	x\ //	Ό	\\ //	\\ //
	y y	yπ	y tf	y y
1 X »	1 m	1 <*)	1	1 xr
<*)	r-4 V „v*	Φ Ί Xř	£	Z
X	ů Ť	1 o O £ 1	t o u BE Z 1	-NHCO-
w	z	£	X	X
«-<	£	£	z	r-4 u
	o (V	r-f CM	<N Γ4	r*> ΓΜ

-26CZ 292391 B6

lil Pí	X	X	CM X sa 0 υ	X	. «Μ* X X o u	u ^:X Z O p	'X
		Cj^ z Γ
( »r+. X 1	r* tc	X O 1 xř	z O 1	CM X u 1	1 cn	t <*>	t rn
<*v Pí	X	35	X	X	<D se 1 φ	0) -s 1 -Ό*	X
X	1 O u 1	1 O u l	1 O u 1	8 1	i 0 0	i 0 q Γ	1 X u II Z 1
«	1 .«! « O 1	1 9: w X o 1	1 u¹ cj X U 1	1 <**» C4	33	X	0 Φ X
X p 1	X	X	0 Φ X
		m 04	vp 04	O*· 04	00 CN	σν N	0 m

-27CZ 292391 B6

tt	cl X Z o υ	0 z § u	ΟΧ z 0 p	z	X	Cl X Z O u	X
•<T		/= ²o	o		p		z o / ; O
1 «· 1	r cn	A	*3·	1 ta	1 rn	1 ro	1
fi oi	X	93	ž	r-f O 1	r-4 o 1 N·:	rH O 1 *r	X
X	1 X P II z Ί	1 z o li z	t O υ X Z 1	1 O o X z 1	• o u X z	I g X z 1	o o
ÍXÍ	o £	o Φ S	1 X o w	1 N· l«Ň z 0 1	1 ri -3X‘ o	*r ΓΜ X O	1 «á·· M X o 1
a:	o a> s	O Φ Σ.
	r-M m	<N <*n	cn cn	m	un m	\o rn	r* rn

-28CZ 292391 B6

ςΗ	x	( « « o □	N X z o o	X	X	w X X O U	X
oá
1 x Ί	1 «η	í n	Ϊ	1 Ol	1	t ty	1 ty
fty cc	x	X	Φ X Ol	X	X	X	X
X	o o	8	O O	1 ó u ac Ά i	1 8 X :tS 1	1 O u X z i:	o o 1
	fSÍ a o •Wř· í	1 »: Ol X U 1	1 >*% N	X Z <N O tn Xí CM	HU	Ol X Z'	1 r r X o 1
o;	X u s»*. 1	.35-	X	pí
	co m	Oi ro	o *r	rty tyj*	ΓΜ tyf

-29CZ 292391 B6

PS	X	ΓΜ ta: Z .O' O	CN X z o o	CM 5j: B Q	CM ;P2 B O	X.·	X
Λ						Λ
1 X	1 CN	A	<4	1 CN	' 1 CN	1 es*	1 CN
«*>	X	Z	X	X	X	®	X
X	ó □ 1	ó U 1	1 o u 1	X o II Z 1	X u II z 1	X u i i	1 © <Í
ΓΜ Pí	X	i <Sr 6f X u 1	o 0) 3E-	1	X	1 τρ <N X u T	i CN X O 1
r-t tu	X	O Φ X	X ϋ T	X
	<n XT	\D Tj·	rττ	00 TT	σ* ŤT.	^:o. in	*w «0·

-30CZ 292391 B6

ιΛ :	rn ar S o U	N X 2 O O	W ®. 2 O u	< X to o U	ů X to o o	0 X 2 O u	X
0$	Λ	X			^JÍ	Λ
1 w. X. i	4*	1 ’Τ	A	1 Γ0	1 n	M X x> I ro	1
<*> όζ	X	»	X	X	X:	x	X
X	o £ 2 1	O u X to 1	1 X o H 2	1 X ϋ II 2 1	1 X υ 11 2^: i	1 X o II to i	r X ? to. 1
ÍN Pí	rv 32 8 u X to	ΙΛ X <x U O u X 2	I .?» ŤM X Xi 1	1 xr <si X u >-* 1	M· Ň X ϋ s-*	i CNX o	X
*4 to	2	X	X
	CN m	m in	ΛΗ	m lA	M3 tn		co tn

-31 CZ 292391 B6

αί	2	2	w z Z 8	♦4. 2 Z O O-	2 Z O 9	<N 2' Z O o	z
Λ	ž	p
I s< I	4·	1 .sř	z* o • <*	1 >er	t	1	t
«*> οί	z	2	2	X	2	2	Z O o o X » 1 <Si
X	1 z o 11 z 1	1 o Q <s Ml· o i	1 o v «Ν 2 u	1 O u 2	i O CJ « 2 o f	1 o u ÍM 2 Q 1	t 8 2 Z 1
Ol	x;	1 N	1 CM	f-4 O	2	2	i *r ΓΜ
(Z	2	2 p 1	2 O *^r· 1	2	Z	r-i O	2 9-
	σ> tn	O \£>	kD	04 X0	m \0	.NF A£>	in

-32CZ 292391 B6

<h	X	Z o o o < 0Í Z 8	^:SB	..»· » ta o u	„CM X Z O u	Z	04
•Μ»’ Ctí	p	p
1 1	1 M··	1 xr	1 -„Mi	1 Z o 1 5T	1 «3·	í	1
<*> ctí	<*> □3 8 8: z 1 CN	cn □3 g X ta 1 CN	Φ 1 ms·	i»	04	Z	z
X	1 o u X X. l	ó g X 1	1 8 x Z 1	1 O U w z 1	t ό u X z 1	1 o u X z 1	ó o Z z 1
:cm í«	I MT Cil ÍC O 1	1 V' ΓΜ	χ·	Z	r-< u	CM o z	CM o Z
B4	X U 1	-r4. Q	r-H u	Z	X.	Z
	<Ď	r* \o	oo ΛΟ	cr. *x>	O	•rš r*	<N

33CZ 292391 B6

ΛΠ tí	« X B u	ČT X z o u	? X Z O o	ΓΜ X z o p	X	X o o p ( X z o P	X
•V Pí
1 X 1	<*>	1	A	1 M*'	1	1 ^3·
m Pí		<D £	Φ £ V	X	Φ £ i: CN:	r> X P o z 1 CN	w ,« Z 1 CN
*í	1 o o X z 1	O u X Z	í O O X z 1	1 o g z ;Ί	1 O U X z 1	o P X z 1	1 O P X z 1
%	o © £	s. £	o Φ £	X z M o w Λ tU	X z c* O 01 A Ai	X	X
rH «	Ó <1> as	O Φ £	o <D £	X	x:	X	X
	m r-	r*	(A rs·.	\ó r-	r> r>	co	σ> ř*

-34CZ 292391 B6

. Λ Pí	X	z	Z	X	X	Z:	X
Μ·' Pí
1 w· X 1	1	5*	1	<N X o J *r	1 ’:*·	1 f*>	1 CN
ČŘ’	CN o Z 1 CM	r—1 t> í CM	X	X	X 1 cSi	0) X t Nj>	X
X	8 Z z í	Ó £ Z	1 CN Z o 1	f rN X o 1	1 CN X u 1	1 . CN X u 1	1 O O X z
CM	Z	X	X	X	Ί <N X U i	1 ΓΜ X ϋ l	1 β; CN X Ό 1
«Μ. «	X	Z	X	X
	o 00	r-< co	CŇ 00	n co	00	m 00	VO op

-35CZ 292391 B6

R5	ΓΜ tc i Q	G X z o y	X	w X Z o o	X	X	X
		/=\	r\
X ··				v/
		<N	CM			CM
1			x			z
'4β'	1 CM	u	U	1 <*>	f <*>	O 1	<·»
1		H				MT
				<y	Φ
i*í Á	X	X	X	X i	Z 1	X	X
				ΊΤ	«r
		1	1	1	1	' -,l:	1
	O	z	Π5	X	X	O	o
	Q	u	u	u	u	ϋ	u
	x	II	II	II	II	Z	X
	S	z	z	:Z	z	z	»
	1	1	1	T	1	•	1
						X
						>CM	CM
ca						ΧΛ	Ή
						A
	1	l	1	1	1	X
	τΓ		«e		w
		/*S			o
	CM	CM	CM	ri	Cm
	x	X	X	X	X
	t>	O	o	u	u
		b«P	'W	-·
		1	1	1	í
**Í x						X	X
		co	cn	o	rH	CM
	00	oO	eo	σ\		σ>	0

-36CZ 292391 B6

w té	X	X	X	X	čš' X z o u.	<s« X Z o ϋ	X Z 8
té
1 X t	t	1	1	«i	1	A	Λ
m CC	tá	X	X	X	X	0) Z 1 <·	0> Z 1 «9»
X	Ó o X z 1	1 o u f	1 o u X Z 1	1. o o X z	í o o X z 1	I o o X z 1	I O g Z Γ
ΓΜ «	<·» O	<N O X Λ CM	X o o u	X o o Q	A CM O £ Z.	n 33 8 o X „B	m X «1 O O o X &
té	X	X	X	X	X	X	X
	Os	m σ\	SD σ*	ros	CO 01	o> os	o p_;r-f

-37CZ 292391 B6

in Ď5	tu § p	Cl » § u	( X x o p-	CM z O P	CM z z 8	( se z o P	$ z^:z O p
Pí		X
i lá X 1	1 tn	1	1 oř	1 N	i PO	I CO	1 <T>
rv ftí	0) X 1	z	X	z	0) 96’ 1 *	Φ T 5T	4> £ 1 «?
X	o P z Z l	1 o p r	1 o o z z 1	i 8 Z Z	1 z p R Z t	í z u M Z (	1 Z p r z <
m Pí	\c Cu o p Z 58	Í*1 Π3 8 p X Z	1 '«CP CN z o •w* 1	CM O ω jG Pm	i <r ..ÍM· x O 1	i CM X P 1	1 r. CM Z P 1
a	Z	x	ž®
	τ-l O	04 O •M	m o r—1	o rH	i/l ό r-M	o ,r-4	rQ

-38CZ 292391 B6

	o o L>	X	z	ΓΜ Z z o P	< X: Z o u	r* X Z O o	X
* Ctí						Λ
i Jše 1	<V a u 1	fM z ϋ 1 /'ř	1 rn	1 Cl	1 rÓ	A	1 •Λ*·
<*1 «	a	x	X	a	x	« » 1 i*·	Φ £ 1 CM
X	1 X u & 1	í x u 11 z 1	1 o u X X 1	ó u X z 1	1 o u X z 1	1 8 X z l	i z 1
CN tó	a	X	1 «· <v X CJ 1	1 ··? (N X u 1	1 » r X v i	1 » <N X Q l	1 w- ,«* X o
«	X	X;
	00 o	GY O; r—1	o	1-4 <*'	CM rH .r-l	n f4 »—t	xr »τ4 ř-4

»5	< s ts 8	X	x

1 i	•i ti	Of X u 1 *	1 ti
t*>		X	X
X	• o u X Z	1 o ω w .z 1	X u II Z »
rt ož	t «· ac u 1	1 (M	ó ai
.ri (4	z u 1	o Φ X
	tn	<£> třH	r* *—< »—1

-40CZ 292391 B6

¢5	x § o	CN X X o o

ač	Φ £ 1 -?»·	φ s J 5ř
X	X u n z 1	i O U X Z 1
01	X	X
«	X	X.
	CO r—í »—1	σ> .·—i

-41CZ 292391 B6

Λ	.08	X		X	CM X Z o u
«β» «	p	/=85 O	p	O	o
tí	X	X	x	m S 8 u 1 X z t ΓΜ	X
X	Ó U 1	1 O U	1 o u 1	I o o 1	1 o o 1
	120	r“4 CM	CN CM r-4	123	•'sr <N r-4

-42CZ 292391 B6

\|Λ ; Ρϋ	«Μ X « ο υ		<Ν Β U	2	CM: X 2 Ο 9	:’<Μ X ζ ο ο
X	Ο			Q	ρ	ρ
ο mt	«·» X U 1 «τ	X	X	X	2	ηX Ο Γ 'f
χ	1 ο ο 1	1 ό g 2 I	J ο U X 2 I	-NH-CO-	t Ο υ 1 X ζ «	1 ο U X ζ 1
	ιη CM ,τ-4	Φ CŇ •Η	r* <Ν ÍFI	00 <Ν	σ» ΓΝ <•4	ο ΓΩ

-43CZ 292391 B6

Pí	z	CM z z 8	CM Z z 8	Z:	X	CM Z z o u	z ^;	CM Z z o u	z	CM X z o t)	' <M X z o u
1 ·—4 K »	1 <ň	<A	1 ;<*>	1 m	1 m	t «Ώ	t rn	1 :·<*> .	1 r>	1 <*»	<A
rt 0$	x	z	rt z o 1 T	rt 32 8 8 z Ί <·	z	Z	z	z	z	z	z
X	ó £ z 1	l 0 §r z 1	1 o o 1 X z 1	1 O v 1 z z r	1 o t> 1	t o U 1	ř z u n z 1	1 Z o H Z. 1	1 Z ' ϋ N z 1	X o N Z 1	1 o o 1
Pí ;	X	X	.W	z	z	z	z	z	í o	i O rt X o	.40- Γ4 •ž u T
· z	Z	r-4 U	z	z	z	Z	z	rH o	i O .rt Z Q	1 o rt z o
	r4 rH	Ol ro r-4	,r> r*> r-4	W cň	ΓΊ rH	AO ť*l • rH	r* o r-i	co ro r-4	ch <*> -rH	o ,r-1	rH •hj· rH

-44CZ 292391 B6

1. Derivát benzamidu substituovaný heterocyklickými skupinami obecného vzorce I

Claims

(I), kde znamená

R¹ atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHCO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHCO-fenylovou, -CONHR⁸, NHSOr-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHSOr-fenylovou, -SOr-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu nebo SOy-fenylovou skupinu,

R² atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, —NHCO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHCO-fenylovou, -CONHR⁸, NHSO₂-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHSO₂-fenylovou, -SOr-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu nebo SO₂-fenylovou skupinu, nebo

R¹ a R² spolu dohromady skupinu -CH=CH-CH=CH-, která může mít jako substituenty jednu nebo dvě skupiny R,

R³ atom vodíku, chloru, bromu nebo fluoru, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, fenylovou skupinu, skupinu -NHCO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, nitroskupinu nebo aminoskupinu,

R⁴ alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, popřípadě substituovanou skupinou fenylovou, cyklopropylovou, cyklobutylovou, cyklopentylovou, cyklohexylovou, cykloheptylovou, indolylovou, pyridylovou nebo naffylovou, která je jako taková sama substituována jednou nebo dvěma skupinami R⁷, přičemž R⁷ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -CONHR⁸, -NHCO-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHCOfenylovou, NHSOr-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu, -NHSOr-fenylovou, -SOr-alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu nebo SO₂-fenylovou skupinu,

-45CZ 292391 B6

R⁵ atom vodíku, skupinu -CO-OR⁸, -CO-NR⁹R¹⁰

R⁶ atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu,

R⁸ atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku,

R⁹ atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, která je popřípadě přídavně substituována fenylovou skupinou, která je přídavně substituována skupinou R¹¹ a je popřípadě substituována skupinami

R¹⁰ atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku,

R¹¹ atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, hydroxylovou skupinu, atom chloru, fluoru, bromu nebo jodu, trifluormethylovou skupinu, nitroskupinu, aminoskupinu, kyanoskupinu skupinu COOH, COO-alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylovém podílu,

R¹² atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, která je popřípadě přídavně substituována fenylovou skupinou, která je přídavně substituována jednou nebo dvěma skupinami R¹¹,

X skupinu -NH-CO-, -N=CH-, -CH₂-€H₂-, -CH=CH-, -SOj-, -CH₂-, -CO- nebo -CH₂-CO-, η 0,1 nebo 2 a m 0,1 nebo 2, jeho tautomemí a izomemí formy a popřípadě jeho fyziologicky vhodné soli.
2. Derivát benzamidu substituovaný heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde znamená R⁵ atom vodíku a R¹, R², R³, R⁴, X, m a n mají význam uvedený v nároku 1.

-46CZ 292391 B6
3. Derivát benzamidu substituovaný heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde znamená R⁵ skupinu -CO-NR⁹R¹⁰ a R¹, R², R³, R⁴, X, m a n mají význam uvedený v nároku 1.
4. Derivát benzamidu substituovaný heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde znamená R⁵ skupinu -CO-OR⁸ a R¹, R², R³, R⁴, X, m a n mají význam uvedený v nároku 1.
5. Derivát benzamidu substituovaný heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro boj proti nemocem.
6. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků, které jsou inhibitory cysteinových proteáz.
7. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování stavů, při kterých dochází ke zvýšeným aktivitám calpainu.
8. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování neurodegenerativních nemocí a neuronálního poškození.
9. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování neuronálního poškození navozeného ischemií, traumatem nebo masivním krvácením.
10. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování mozkové mrtvice a traumatu lebky a mozku.
11. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování Alzheimerovy a Huntingtonovy nemoci.
12. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování epilepsie.
13. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování poškození srdce po srdeční ischemií, poškození ledvin po ledvinové ischemií, při ošetřování kosterního svalstva, při svalové distrofíi, při poškození v důsledku proliferace hladkých svalových buněk, při ošetřování koronárního vasospasmu, mozkového vasospasmu, očních zákalů a restenózy krevních cév po angioplastii.
14. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku I obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování nádorů a jejich metastáz.

-47CZ 292391 B6
15. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování nemocí a při kterých je zvýšená hladina interleukinu-1.
16. Použití derivátu benzamidu substituovaného heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I, kde jednotlivé symboly mají v nároku 1 uvedený význam, pro výrobu farmaceutických prostředků pro ošetřování imunologických nemocí, jako jsou záněty a revmatické poruchy.

to
17. Farmaceutický prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje jako účinnou látku derivát benzamidu substituovaný heterocyklickými skupinami podle nároku 1 obecného vzorce I.