CZ20003867A3

CZ20003867A3 - Amidy a jejich použití

Info

Publication number: CZ20003867A3
Application number: CZ20003867A
Authority: CZ
Inventors: Wilfried Lubisch; Achim Möller; Hans-Jörg Treiber; Monika Knopp
Original assignee: Basf Aktiengesellschaft
Priority date: 1999-04-19
Filing date: 1999-04-19
Publication date: 2001-01-17

Abstract

Řešení se týká amidů obecného vzorce I a jejich teutomemí a izomerní formy, enantiomerní a diastereomerní formy a rovněž fyziologicky snesitelných solí, v nichž mají jednotlivé symboly specifický význam. Dále se týká použití těchto amidů k léčení nemocí jako inhibitorů cysteinových proteáz.

Description

Oblast techniky

Vynález se týká amidů nového typu, které představují inhibitory enzymů, zejména cysteinových proteas, jako calpain (= calcium dependant cysteine proteases) a jejich izoenzymů a cathepsinů, například B a L. Vynález se rovněž týká jejich použití.

Dosavadní stav techniky

Calpainy představují intracelulární, proteolytické enzymy ze skupiny tak zvaných cysteinových proteas a nacházejí se v mnoha buňkách. Calpainy se aktivují zvýšenou koncentrací vápníku, přičemž se rozlišuje mezi calpainem I nebo μ-calpainem, který se aktivuje μ-molárními koncentracemi iontů vápníku, a calpainem II nebo m-calpainem, který se aktivuje m-molárními koncentracemi iontů vápníku (P.Johnson, Int.J.Biochem. 1990, 22(8), 811 až 22). Dnes existují ještě další calpainové isoenzymy (K. Suzuki a kolektiv, Biol. Chem. Hoppe-Seyler, 1995, 376 (9), 523-9).

Předpokládá se, že calpainy hrají důležitou roli v různých fyziologických procesech. K tomu patří štěpení regulačních proteinů jako proteinu kinase C, cytoskeletové proteiny jako MAP 2 a spektrin, svalové proteiny, proteinové destrukce v revmatické arthritis, proteiny při aktivaci destiček, neuropeptidický metabolismus, proteiny v mitose a další, které jsou uvedeny v materiálu M.J.Barretta a kolektivu, Life Sci. 1991, 48, 1659 až 69 a K.K.Wang a kolektiv, Trends in Pharmacol. Sci., 1994, 15, 412 až 9.

Zvýšená hladina calpainu byla změřena u různých patofyziologických procesů, například při ischemii srdce (například srdeční infarkt), ledvin nebo centrálního nervového systému (například mozková mrtvice), zánětech, svalových • · φφφφ * φ • φ φφφ ·· dystrophiίch, očních katarech, poškozeních centrálního nervového systému (například trauma), Alzheimerové nemoci a tak dále (viz K.K. Wang, a kolektiv, Trends in Pharmacol. Sci., 1994, 15, 412 až 9). Předpokládá se souvislost těchto onemocnění se zvýšenými a trvalými hladinami intracelulárního vápníku. Tím se přeaktivují procesy závislé na vápníku a nepodléhají fysiologické regulaci. Tím se mohou přeaktivací calpainů uvolnit také patofysiologické procesy.

Proto byl učiněn závěr, že pro léčení těchto nemocí inhibitory calpainových enzymů. Různé Tak neuroprotektivní účinek inhibitorů neurodegenerativních poškozeních, jaký mohou být potřebné výzkumy to potvrzují, calpainu v akutních nastává po mozkové kolektiv, Stroke 1994, 25 kolektiv, Neurogical Res. inhibitory calpainu, zlepšené

Seung-Chyul Hong a až 9 a R.T. Bartus a 249 až 58

Rovněž mrtvicí, ukázali (3), 663

1995, 17, podle experimentálních mozkových traumat, přinesly zotavení deficitu paměti a neuromotorických poškození (K.E. Saatman a kolektiv, Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 1996, 93, 3428 až 3433). C.L. Edelstein a kolektiv, Proč.

Natl.A-cad. Sci. USA, 1995, 92, účinek inhibitorů calpainu na

Yoshida, Ken Ischi až 8 vykázali

7662 až 6 nalezl protektivní ledviny poškozené hypoxií. a kolektiv, Jap. Circ. J. 1995, 59 (1), 40 příznivé účinky inhibitorů calpainu po kardiálních poškozeních, která vznikla ischemii nebo reperfusí. Poněvadž inhibitory calpainu brzdí uvolňování 0-AP4-proteinu, bylo navrženo potenciální použití jako terapeutikum Alzheimerovy nemoci (J. Higaki a kolektiv, Neuron, 1995, 14, interleukinu-ΐα se rovněž inhibuje Watanabe a kolektiv, Cytokine 1994,

6(6), 597 až 601). Dále bylo zjištěno, že inhibitory vykazují cytotoxické účinky na buňkách tumoru (E. Shiba a kolektiv,

20th Meeting Int. Ass.Breast Cancer Res., Sendai Jp., 1994,

25. až 28. září, Int.J. Oncol. 5 (Suppl.), 1994, 381).

651 až 59). Uvolnění inhibitory calpainu (N

Další možná použití inhibitorů calpainu jsou uvedena v

K.K.Wangovi, Trends in Pharmacol. Sci., 1994, 15, 412 až 8.

• · · · · ·

9 · · · Φ • · · ···· · ♦ · · • · · · · ···· • · *> ♦ ·······

Φ · · · · · «··· ···· ·· ··· *· ·» ·♦

Inhibitory calpainu byly již v literatuře popsány. Převážně jsou tyto ihibitory buď ireverzibilní nebo peptidické. Ireverzibilní inhibitory jsou zpravidla alkylované substance a mají nevýhodu, že v organismu reagují neselektivně nebo jsou nestabilní. Tyto inhibitory často vykazují neočekávané vedlejší účinky, jako toxicitu a jsou potom omezeny ve svém použití nebo jsou nepoužitelné. K ireverzibilním inhibitorům mohou být počítány například epoxidy E 64 (E.B. Mc Gowan a kolektiv, Biochem. Biophys. Res. Commun. 1989, 158, 432 až 5), α-halogenketony (H. Angliker a kolektiv, J. Med. Chem 1992, 35, 216 až 20) nebo disulfidy (R. Matsueda a kolektiv, Chem. Lett. 1990, 191 až 194).

Mnoho známých reversibilních inhibitorů proteasy cysteinu jako calpainu představují peptidické aldehydy, zejména dipeptidické a tripeptidické aldehydy, jako například Z-Val-Phe-H (MDL 28170) (S. Mehdi, Tends in Biol. Sci. 1991, 16, 150 až 3) a sloučeniny z EP 520336. Za fysiologických podmínek mají peptidické aldehydy nevýhodu, že jsou na základě velké reaktivity často nestabilní, rychle se mohou metabolisovat a mají sklony k nespecifickým reakcím, které mohou být příčinou toxických účinků (J.A. Fehrentz a B. Castro, Synthesis 1983, 676 až 78).

V JP 081833771 (CA 1996, 605307) a v EP 520336 byly jako inhibitory calpainu popsány aldehydy, které jsou odvozeny od 4-piperidinoylamidů a 1-karbonyl-piperidino-4-yl-amidů. Ve WO 97/21690 jsou uvedny aldehydy odvozené od od N-sulfony1-prolinamidů. Ve WO 96/06211 je popsán derivát aldehydu analogický se obecným strukturnám vzorcem I, přičemž proměnná Y značí derivát xanthinu, který však nenese žádné další radikály R¹-X. Zde nárokované aldehydy, které jsou odvozeny od heteroaromatických substituovaných amidů obecného vzorce I však dosud nebyly popsány.

Inhibitory cysteinových proteas, zejména calpainů, jsou rovněž peptidické deriváty ketonu. Tak jsou například jako • · · · · · • · · · · · * t · · · · · · «··· • · β « · · · · · • · · »··<!«··· • · « ··· · · · · . ···· ·· ··· *· ·· ·» 4 inhibitory známé u derivátů serinových proteas a ketonu, přičemž karbonylové skupiny se aktivují skupinou přitahující elektrony, jako CF3. U cysteinových proteas jsou deriváty ketonů aktivovaných CF3 nebo podobnými skupinami více nebo méně účinné. (M.R. Angelastro a kolektiv, J.Med.Chem, 1990, 33, 11-13). Překvapivě mohly být u calpainu nalezeny jako účinné inhibitory dosud jen deriváty ketonu, u nichž jednak d-stabilní zbytkové skupiny způsobují ireversibilní inhibici a jednak derivát kyseliny karboxylové aktivuje karbonylové skupiny (viz M.R. Angelastro a kolektiv, J.Med.Chem, 1990, 33, 11-1, WO 92/11850, WO 92/12140, WO 94/00095 a WO 95/00535). Avšak z těchto ketoamidů a ketoesterů byly dosud jako účinné popsány pouze peptidické deriváty (Zhaozhao Li a kolektiv, J. Med. Chem. 1993, 36, 3472 až 80, S.L. Harbenson a kolektiv, J. Med. Chem. 1994, 37, 2918 až 29 a viz shora M.R. Angelastro a kolektiv).

Ketobenzamidy jsou z literatury již známé. Ve WO 91/09801, WO 94/00095 a WO 92/11850 byl popsán ketoester PhCO-Abu-COOCH2CH3. Analogický fenylový derivát Ph-CONHCH(CH2Ph)-CO-COCOOCH3 však byl v materiálu M.R.Angelastro a kolektiv. J. Med. Chem. 1990, 33, 11 až 13 shledán jen jako úzký calpainový inhibitor. Tento derivát je popsán také v materiálu J.P. Burkhardt, Tetrahedron Lett., 1988, 3433-36. Význam substituovaných benzamidů, respektive heterocyklických * amidů však dosud nikdy nebyl prověřován..

Podstata vynálezu

V předloženém vynálezu jsou popsány substituované nepeptidické aldehydy, estery kyseliny oxokarboxylové a deriváty ketoamidů. Tyto sloučeniny jsou nové a vykazují překvapivě možnost obdržet zabudováním rigidních strukturních fragmentů nepeptidické inhibitory cysteinových proteas, jako například calpainu.

Předmětem předloženého vynálezu jsou heterocyklicky • · · · · • fe · · · · • · · ···· · · · · • · · « ♦ · · · · fe fefe · · · ♦ · fefe fe • · c · · · · · · fe • e·· ·« ··· ·»* ·· ·· substituované amidy obecného vzorce I

a jejich tautomerní a izomerní formy, možné enantiomerní a diastereomerní formy a rovněž možné fyziologicky snesitelných solí, v nichž mají proměnné následující význam:

R¹ může značit fenyl, naftyl, chinolyl, pyridyl, pyrimidyl, pyrazyl, pyridazyl, imidazolyl, thiazol, chinazyl, isochinolyl, chinazyl, chinoxalyl, thienyl, banzothienyl, benzofuranyl, furanyl a indolyl, přičemž kruhy mohou být ještě substituovány až 3 radikály R^s,

R² značí chlor, brom, fluor, Ci-Ce-alkyl, Ci-Ce-alkenyl, Ci -Ce-alkinyl, Ci-Ce-alkyl-fenyl, Ci-Ce-alkenyl-fenyl,

Ci-Ce-alkinyl-fenyl, fenyl, NHCO-Ci-C4-alkyl, NHSO2-C1-C4-alkyl, -NHCO-fenyl, -NHCO-naftyl, NO2, -O-C1-C4-alky1 a NH2, přičemž aromatické kruhy mohou ještě nést jeden nebo dva radikály R⁵ a dva radikály R² mohou společně také představovat řetězec -CH=CH-CH=CH- a tím tvořit anelovaný benzenový kruh, který může být substituován substituentem R⁵ ,

R³ značí rozvětvený a nerozvětvený -C1-Ce-alkyl, který může nést radikál S-CH3, nebo fenylový, cyklohexylový, cykloheptylový, cyklopentylový, indolylový, pyridylový nebo naftylový kruh, který je substituován maximálně dvěma radikály R⁵, přičemž radikál R⁵ značí vodík, rozvětvený nebo nerozvětvený Ci-C4-alkyl, -O-Ci-C4-alkyl, OH, Cl, F, Br, J, CF3, NO2, NH2, CN, COOH, COO-C1-C4-alkyl, -NHCO-C1-C4alkyl, NHCO-fenyl, -NHSO2-C1-C4-alky1, -NHSO2-fenyl,

-SO2-Ci-C4-alkyl, - ( CH2 ) n-NR^{1 2} R^{1 3} a -SO2-fenyl,

X značí vazbu -(CH2)m-, -(CH2)m-0-(CH2)o-, -(CH2)o-S-(CH2)m-, * » · *

4« 99

-(CH2 )o-S0-(CH2 )m-, -{CH2 )o-S02-(CH2 )nt-, -CH = CH-, -C^C-,

-CO-CH = CH-, -(CH2 )o-C0-(CH2 - ( CH2 )m-NHCO-( CH2 )o - ,

-(CH2)m-CONH-(CH2)o-, -(CH2)m-NHSO2-(CH2)o-, -NH-CO-CH=CH-, -(CH2)m-SO2NH-(CH2)o, -CH=CH-CONH- a a v případě dvojné vazby CH=CH může mít jak E-formu tak také Z-formu a

R¹-X společně také značí <R^!>, (R^s),

Y nenasycený heterocyklický kruh jako pyridin, pyrimidin, pyrazin, imidazol a thiazol a

R⁴ značí vodík, COOR⁶ a CO-Z, kde Z značí NR⁷R⁸ a

R⁸ značí vodík, rozvětvený a nerozvětvený C1-Ce-alkyl, který může být substituován fenylovým kruhem, který ještě může být substituován jedním nebo dvěma radikály R⁹,

R⁷ značí vodík, rozvětvený a nerozvětvený Ci-Ce-alkyl,

R⁸ značí vodík, rozvětvený a nerozvětvený Ci-Ce-alkyl, který může být substituován fenylovým kruhem, který ještě může nést radikál R⁹, a

4 · · · · • · 4

4 ·

4 4

4444 44

R⁸ může značit vodík, rozvětvený nebo nerozvětvený C1-C4-alkyl, -O-C1 -C4-alkyl, OH Cl, F, Br, J, CF3, NO2, NH2 , CN, COOH, COO-C1-C4-alkyl, -NHCO-C1-C₄-alkyl, -NHCO-fenyi, -NHSO2-Ci-C4-alky1, -NHSO2-fenyl, -SO2-C1-C4-alky1 a

SO2-fenyl,

R¹⁰ značí vodík, nebo přímý nebo rozvětvený Ci-Ce-alkyl, který může být substituován fenylovým kruhem, který ještě může být substituován jedním nebo dvěma radikály R⁹,

R¹¹ značí vodík, nebo přímý nebo rozvětvený Ci-Ce-alkyl, který může být substituován fenylovým kruhem, který může být ještě substituován jedním nebo dvěma radikály R⁹, n značí číslo 0, 1 nebo 2 a m, o nezávisle na sobě číslo 0, 1, 2, 3 nebo 4.

Sloučeniny vzorce I se mohou použít jako racemáty, jako čistě enantiomerní sloučeniny nebo jako diastereomery. Jestliže se požadují čistě enantiomerní sloučeniny, mohou se například obdržet tím, že se provádí se sloučeninami vzorce I nebo jejich meziprodukty vhodnými opticky aktivními zásadami nebo kyselinami klasické racemátové štěpení. Jinak se mohou enantiomerní sloučeniny vyrobit rovněž použitím komerčních sloučenin, například opticky aktivních aminokyselin jako fenylalanin, tryptofan a tyrosin.

Předmětem vynálezu jsou také sloučeniny mesomerní a tautomerní ke sloučeninám vzorce I, například takové u nichž je jako tautomer aldehydová nebo karbonylová skupina vzorce I.

Dalším předmětem vynálezu jsou fyziologicky snesitelné • · • ♦ «

· · · soli sloučenin vzorce I, které lze získat vzorce I s vhodnou kyselinou nebo zásadou, a zásady jsou například uvedeny v materiálu Fortschritte der Arzneimittelforschung, 1966, Birkháuser Verlag, svazek 10, str. 224 až 285. Mezi ně se například počítají kyselina chlorovodíková, kyselina citrónová, kyselina vinná, kyselina mléčná, kyselina fosforečná, kyselina methansulfonová, kyselina octová, kyselina mravenčí, kyselina maleinová, kyselina fumarová, kyselina jablečná, kyselina jantarová, kyselina malonová a kyselina sírová a podobně, případně hydroxid sodný, hydroxid lithný, hydroxid draselný, a,a, a-tris(hydroxymethyl)methylamin, triethylamin a podobně.

reakcí sloučenin Vhodné kyseliny

Výroba amidů vzorce I podle vynálezu, které nesou aldehydové skupiny, může nastat různými cestami, které jsou naznačeny v následujícím schématu syntézy.

Schéma syntézy (R2)n

R3

R1

Y-COOH + -OH (R2)n

R3

R1

Y— CONH

OH

IV redukce

R3

Λ.

- X HN' COOH

1.NH(CH3)OH 'odstranění ochrany

R3

CON(CH,)OH

CHO

R3

HjN^CONfCt-yOH (R2)n

VI

R3

Λ

HjN CO-Y

-* ? Y —CONH

Ri->r

VII (R2)n>

R3

Viti i redukce \ Λ . γ—CONH^ CO-Y

R1-)T

IX

- 9 99 9 99 9

9 9 9

99 · • · · ·

9 9 9 • · · * • 9 ' · ·

Heterocyklické kyseliny karboxylové vzorce II se váží vhodnými aminoalkoholy vzorce III na příslušné amidy vzorce IV. Přitom se používají obvyklé metody peptidické vazby, které jsou například uvedeny v C.R. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, 1989, str. 972 a následující, nebo v Houben-Weylovi, Methoden der organischen Chemie, 4. vydání, E5, kapitola V. Přednostně se pracuje s aktivovanými deriváty kyselin vzorce II, přičemž skupiny kyseliny COOH se převádí na skupiny COL. L představuje skupiny jako například Cl, imidazol a N-hydroxybenzotriazol. Tyto aktivované kyseliny následně reagují s aminy na amidy vzorce IV. Reakce probíhá v bezvodých, inertních rozpouštědlech jako methylenchlorid, tetrahydrofuran a dimethylformamid při teplotách -20 až +25 °C.

Tyto alkoholové deriváty vzorce IV se mohou oxidovat na aldehydové deriváty vzorce I. K tomu se mohou používat různé obvyklé oxidační reakce (viz. C.R.Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publischer, 1989, strana 604 a následující, jako Swernovy oxidace, nebo oxidace analogické Swernovým oxidacím (T.T.Tidwell, Synthesis 1990, 857-70) chlornan sodný/TEMPO (S.L.Harbenson a kolektiv, viz shora) nebo Dess-Martinova reagence (J. Org. Chem. 1983, 48, 4155). Přednostně se zde pracuje v inertních aprotických rozpouštědelech jako dimethylformamid, tetrahydrofuran nebo methylenchlorid s oxidačními prostředky jako DMSO/py x SO3 nebo DMSO/oxalylchlorid při teplotách -50 až +25 °C podle stanoveného postupu, viz shora uvedená literatura.

Alternativně může reagovat kyselina karboxylová vzorce II s deriváty kyseliny aminohydroxamové vzorce VI na benzamidy vzorce VII. Přitom se použije stejné vedení reakce jako u vzorce IV. Hydroxamové deriváty vzorce VI lze obdržet z aminokyselin vzorce V reakcí s hydroxylaminem. Přitom se také zde používají již popsané způsoby výroby amidu. Odštěpení ochranné skupiny X, například Boc, nastává obvyklou cestou, například kyselinou trifluoroctovou. Takto získané kyseliny amid-hydroxamové vzorce VII se mohou přivést reakcí na aldehydy

4 4 · 44

4 *

4 • '· 4

4 4 •444 44

4 4 4

4 4 · • 4 4 4

4 4 4

4 4 4 vzorce I podle vynálezu. Přitom se používá například hydrid hlinito-lithný jako redukční činidlo při teplotách -60 až 0 °C v inertních rozpouštědlech jako tetrahydrofuran nebo ether.

Analogicky k posledně uvedenému způsobu se mohou vyrobit také karboxylové kyseliny nebo deriváty kyselin, jako ester vzorce IX (P=COOR', COSR'), které se také mohou redukcí převést na aldehydy vzorce I podle vynálezu. Tyto způsoby jsou uvedeny v materiálu R.C. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, 1989, str. 619 až 26.

Výroba heterocyklických substituovaných amidů vzorce I podle vynálezu, které nesou karbonylamidovou nebo karbonylesterovou skupinu, se může provést různými cestami, které jsou uvedeny ve schématech 2 a 3 synthéz.

Esthery vzorce Ila kyseliny karboxylové se případně mohou převést na kyseliny vzorce II kyselinami nebo zásadami, jako hydroxid lithný, hydroxid sodný nebo hydroxid draselný, ve vodnatém médiu nebo ve směsi z vody a organických rozpouštědel jako alkoholy nebo tetrahydrofuran při teplotě okolí nebo při zvýšených teplotách, jako 25 až 100 °C.

Tyto kyseliny vzorce II se váží derivátem α-aminokyseliny, přičemž se používají obvyklé podmínky, které jsou například uvedeny v Houben-Weylovi, Methoden der organischen Chemie, 4. vydání, E5, kapitola V a v materiálu C.R. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, 1989, kapitola 9.

Například se karboxylové kyseliny vzorce II převedou na aktivované deriváty L představuje skupiny a N-hydroxybenzotriazol, kyseliny vzorce lib =Y-COL, přičemž jako například Cl, imidazol a následně se přídavkem derivátu aminokyseliny H2N-CH(R³)-COOR převedou na derivát vzorce XI. Tato reakce probíhá v bezvodých, inertních rozpouštědlech jako methylenchlorid, tetrahydrofuran a dimethylformamid při •9 ··9 9 » 9 9 1

9* teplotách -20 až +25 °C. Schéma 1

R’-X^_ OR’ (R²)·,-

Y-<

<^R2)_n'

OH na

R’-X <R²)„ •CONH

XII

R’-X (^R2)_n

R3 ,γ —CONH

COOR

R’ — X (^R2>n

R3

COOH

R3

Y — CONH'

R<

Deriváty XI, analogicky se shora oxokarboxylové kyseliny s Dakin-Westovou reakcí přičemž se pracuje podle postupu Med. Chem. 1993, 36, 3472 až kyseliny, jako je oxokarboxylová při zvýšené teplotě (50 například tetrahydrofuran,

I které zpravidla představují ester, se popsanou hydrolýzou převedou na vzorce XII, V reakci analogické se vyrobí karbonylester vzorce I', od Zhaozhao Li a kolektiv, J.

80. Přitom se karboxylové kyselina vzorce XII, zreagují až 100 °C) v rozpouštědlech, jako monoesterchloridem kyseliny oxalové a takto získaný produkt se zreaguje zásadou jako ethanolát sodný v ethanolu při teplotách od 25 do 80 °C na karbonylester vzorce I'. Karbonylestery vzorce I' se mohou, jak je popsáno shora, hydrolyzovat například na oxokarboxylové kyseliny podle vynálezu.

Reakce na karbonylbenzamidy vzorce I' nastává rovněž analogicky s postupem od ZhaoZhao Li a kolektivu (viz nahoře). Karbonylová skupina ve vzorci I' se podpoří přídavkem 1,2-ethandithiolu za katalýzy Lewisovou kyselinou, jako je například bortrifluoridetherát, v inertních rozpouštědlech, jako methy1enchlorid, při pokojové teplotě, přičemž se vysráží ·· ··*· • 9 • *· dithian. Tyto deriváty se zreagují aminy R³-H v polárních rozpouštědlech, jako alkoholy, při teplotách 0 až 80 °C, přičemž se vysráží karbonylamidy vzorce I (R⁴ = Z nebo NR⁷ R⁸ ) .

Schéma 2

COX m,

R³

Y —CONH

OH o oxidace

R⁴ {R²)n

R¹-XR³

Ύ —CONH

R*

XVI ·/’ ve schématu 2.

Alternativní způsob je zobrazen Oxokarboxylové kyseliny vzorce II se zreagují deriváty kyseliny aminohydroxykarboxylové vzorce XIII (výroba derivátů vzorce XIII viz S.L. Harbenson a kolektiv, J. Med. Chem. 1994, 37, 2918 až 29 nebo J.P. Burkhardt a kolektiv, Tetrahedron Lett., 1988, 3433-3436) způsoby obvyklými pro peptidickou vazbu (viz shora Houben-Wey1), přičemž se vysráží amidy vzorce XIV. Tyto deriváty alkoholu vzorce XIV se mohou oxidovat na deriváty oxokarboxylové kyseliny vzorce I podle vynálezu. K tomu se mohou použít různé obvyklé oxidační reakce (viz C.R. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, 1989, strany 604 a následující), jako například Swernovy oxidace, nebo oxidace analogické Swernovým oxidacím, přednostně dimethylsulfoxidu s komplexem piridinu a oxidu siřičitého v rozpouštědlech jako methylenchlorid nebo tetrahydrofuran, • Φ ΦΦΦΦ

Φ Φ · • · » Φ • · · • ΦΦΦ ·-Φ ·* · Φ

ΦΦΦ Φ Φ φ» Φ • · · ΦΦΦΦ

ΦΦ ··· φφ φ

Φ Φ Φ 9 · · Φ • ΦΦ ΦΦ Φ« Φ· «« případně za přídavku dimethylsulfoxidu, při pokojové teplotě, nebo při teplotách -50° až 25° (T.T.Tidwell, Synthesis 1990, 857-70), nebo chlornanu sodného s TEMPEM (S.L.Harbenson a kolektiv, viz shora).

Když vzorec XIV představují α-hydroxyestery (X = « 0-alkyl), mohou se hydrolyzovat na karboxylové kyseliny vzorce

XV, přičemž se postupuje analogicky se shora uvedenými postupy, • přednostně se ale používá hydroxid lithný ve směsi vody a tetrahydrofuranu při teplotě okolí. Výroba jiných esterů nebo amidů vzorce XVI se provádí reakcí s alkoholy nebo aminy za jíž popsaných vazebních podmínek. Derivát alkoholu vzorce XVI se může znovu oxidovat na deriváty kyseliny oxokarboxylové vzorce I.

Výroba esteru kyseliny karboxylové vzorce II již byla částečně popsána nebo se provádí obvyklými chemickými postupy.

Sloučeniny, u nichž X představuje vazbu, se vyrobí pomocí obvyklé aromatické vazby, například Suzukiho vazbou s deriváty kyseliny borité a halogenidy za katalýzy palladiem nebo vazbou aromatických halogenidů za katalýzy mědí. Radikály přemostěné alkylem (X = -(CH2)m-) se mohou vyrobit redukcí analogických ketonů nebo alkylaci organického lithia, například ortho-fenyloxazolidinů, nebo jiných organických kovových sloučenin (viz I.M. Dordor a Trans. I, 1984, 1247 až 52).

kolektiv, J. Chem. Soc. Perkin

Deriváty přemostěné etherem se vyrobí přísluSných alkoholů nebo fenolů s halogenidy.

alkylaci

Sloučeniny přemostěné například Heckovou reakcí a příslušných alkenů a alkinů

Chem. Pharm. Bull., 1986, 34, 2754 až 59).

alkenem a alkinem se vyrobí z aromatických halogenidů (viz I. Sakamoto a kolektiv,

Chalkony vznikají kondenzací acetofenonů s aldehydy • 9 ·· # 4»

9 *

999 9 •

·

9 • 9

9

9»

99

9 9 « • «9 · *9 «

9 9 9

9 9 9 a mohou se případně převést hydrogenací na analogické alkylové deriváty.

Amidy a sulfonamidy se vyrobí analogicky se shora popsanými postupy z aminů a derivátů kyselin.

V předloženém vynálezu používané heterocyklicky substituované amidy vzorce I představují inhibitory cysteinových proteas, zejména cysteinových proteas jako calpainy vzorce I a II a cathepsiny B, případně L.

Inhibiční účinek heterocyklicky substituovaných amidů vzorce I byl zjištěn v literatuře obvyklým enzymatickým testem, přičemž jako míra účinnosti byla zjišťována koncentrace inhibitoru, při níž se inhibovalo 50 % aktivity enzymu (=ICso). Amidy vzorce I byly takto měřeny z hlediska svého inhibičního účinku u calpainu I, calpainu II a catepsinu B.

Test cathepsinem B

Inhibice cathepsinu B byla stanovena analogicky podle metody S. Hasnaina a kolektiv, J. Biol. Chem. 1993, 268, 235-40.

K 88 μΐ cathepsinu B (cathepsin B z lidských jater (calbiochem), zředěný na 5 units v 500 μΜ pufru) byly přidány 2μ1 roztoku inhibitoru, vyrobeného z inhibitoru a DMSO {konečná koncentrace: 100 μΜ až 0,01 μΜ). Tato vsázka byla inkubována 60 min při teplotě místnosti (25 °C) a následně byla přídavkem 10 μΐ 10 mM Z-Arg-Arg-pNA (v pufru s 10 % DMSO) nastartována reakce. Reakce probíhá 30 minut při 405 nM v mikrotitračním snímači. Z maximálních nárůstů se následně stanoví hodnoty IC50.

Test calpainem I a II

Testování inhibičních vlastností inhibitorů calpainu φφ φφ φ ·

Φ ♦ Φ ΦΦΦΦ Φ Φ Φ Φ • Φ Φ Φ · Φ Φ Φ Φ • * Φ ΦΦΦΦΦΦΦΦ • Φ Φ ΦΦΦ ΦΦΦ»

ΦΦΦΦ ΦΦ ΦΦΦ ΦΦ ΦΦ ΦΦ

- 15 se provádí v pufru s 50 mM Tris-HCl, pH 7,5, 0,1 M NaCl, lmM dithiotreitholu a 0,11 mM CaClž, přičemž se používá fluorogenní substrát calpainu Suc-Leu-Tyr-AMC (25 mM rozpuštěno v DMSO, Bachem/Švýcarsko). Humánní μ-calpain se izoluje z erythrozytenu a po více chromatografických krocích se obdrží enzym s čistotou méně než 95 %, zjištěnou podle SDS-PAGE, Western Blot Analyse a N-terminálním sekvencováním.

7-amino-4-methylkumarinu (AMC)

Spex-Fluorolog při lambdaex = 380 nm a lambdaem = 460 nm. Když se provádí pokusy při teplotách 12 °C, je v rozmezí měření po dobu 60 minut štěpení substrátu lineární a autokatalycká aktivita calpainu malá. Inhibitory a substrát calpainu se obdrží v pokusné vsázce jako DMSO roztoky, přičemž DMSO nesmí v konečné koncentraci překročit 2 %.

Fluorescence produktu štěpení se sleduje ve fluorimetru

V pokusné vsázce se do 1 ml kyvety, která obsahuje pufr, vloží 10 μΐ substrátu (nakonec 250 μιη) a následně 10 μΐ μ-calpainu (nakonec 2 μg/ml, to znamená 18 nM). Calpainem zprostředkované štěpení substrátu se měří 15 až 20 min. Následně se přidá 10 μΐ inhibitoru (50 nebo 100 μΜ roztoku DMSO) a po dalších 40 min. se měří inhibice štěpení.

Hodnota Kí se stanoví podle klasické rovnice pro reversní inhibici:

Ki=I(vo/ví )-l, přičemž I značí koncentraci inhibitoru, vo značí počáteční rychlost před přídavkem inhibitoru a ví značí reakční rychlost v rovnováze.

Rychlost se vypočítá z v=uvolnění AMC/doba.

Calpain je intracelulární cysteinové proteasa. Inhibitory calpainu musí projít, aby zabránily odbourání intracelulárních proteinů calpainem, membránou buňky. Některé známé inhibitory calpainu, jako například E 64 a leupeptin, překonávají buněčné membrány jen těžko a vykazují proto, ačkoliv představují dobré inhibitory calpainu, jen «φ »·*« ·*·* »·«

9 • · • 9

9 ·<·

99

9 9 9 • * · * * « · « • 9 9 9

9 99 špatný účinek na buňkách. Cílem proto je nalézt lepší průchodností membránou. Jako průkaz inhibitorů calpainu membránou se používají humánní sloučeniny s průchodnosti destičky.

Odbourání tyrosinkinasy pp60src v destičkách, zprostředkované calpa inem

Po aktivaci destiček se štěpí tyrosinkinasa pp60src calpainem. Toto bylo podrobně prověřeno Ódou a kolektivem v J. Biolog. Chem., 1993, svazek 268, 12603 až 12608. Přitom se ukázalo, že štěpení pp60src se může zabránit calpeptinem, inhibitorem calpainu. Buněčná efektivita substancí byla testována na základě této publikace. Čerstvá lidská krev smíchaná s citrátem byla 15 minut odstřeďována při 200g. Čisté plasma bylo zředěno v poměru 1:1 pufrem (pufr: 68 mM NaCl, 2,7 mM KC1, 0,5 mM MgCl2x6H2O, 0,24 mM NaH2PO4xH2O, 12 mM NaHCO3, 5,6 mM glukosy, lmM EDTA, pH 7,4). Po odstředění a praní pufrem se nastaví koncentrace destiček na 10⁷ buněk/ml. Izolace humánních destiček nastala při RT.

v DMSO) 5 min destiček 1 μΜ

V testovací vsázce byly isolované destičky (2x10®) inkubovány s různou koncentrací inhibitorů (rozpuštěných při teplotě 37 °C. Následně nastala aktivace ionoforu A23187 a 5 mM CaCl2. Po 5 minutách inkubace byly destičky krátce při 13000 rpm odstředěny a pelety vloženy do SDS zkušebního pufru (SDS zkušební pufr: 20 mM tris-HCl, 5 mM EDTA, 5 mM EGTA, 1 mM DTT, 0,5 mM PMSF, 5 yg/ml leupeptinu, 10 pm/ml pepstatinu, 10 % glycerinu a 1 % SDS). Proteiny byly odděleny ve 12 Zním gelu a idetifikovány pp60src a jeho štěpnými produkty 52-kDa a 47-kDa. Použitá polyklonální králičí antitělíska Anti-Cys-src (pp60^c_rc) se získala od firmy Biomol Feinchemikalien, Hamburg. Toto primární antitělísko se prokazovalo HRP vázaným druhým antitělískem z kozy (Boehringer Mannheim, SRN). Toto se provedlo známými metodami.

Kvantifikace štěpení pp60src se provedla densimetricky, přičemž jako kontroly se použily neaktivované ·· ♦··· • * · • · • · • · » ·♦·· ·· » «· ♦· ·« ··« · ♦ » · » • · « » » · · • · 9 · · · · 9 ♦ · · · · · · ··· «Φ φ» ΦΦ>

destičky (kontrola 1: žádné štěpení) a destičky ošetřené ionoforera a vápníkem (kontrola 2: odpovídá 100 X štěpení). Hodnota EDso odpovídá koncentraci inhibitoru, při které se intenzita barevné reakce redukuje o 50 X.

Smrt buněk na corticalním neuronu indukovaná glutamatem

Test byl proveden jako u Choi D. W., Maulucci-Gedde M.A. a Kriegstein A. R. (1987) Glutamate neutotoxicity in cortical cell culture, J. Neurosci. 7, 357-368.

Z 15 dní starého myšího embrya byly preparovány poloviny cortexu a enzymaticky (trypsin) získány jednotlivé buňky. Tyto buňky (glia a cortikalní neurony) byly odsáty na 24 desek. Po třech dnech (desky převrstvené lamininem) nebo sedmi dnech (desky převrstvené ornithinem) bylo pomocí FDU (5-fluor-2-desoxyuridin) provedeno ošetření mitosou. 15 dní po preparaci buněk byla přídavkem glutamatu (15 min) vyvolána smrt buněk. Po oddělení glutamatu se přidaly calpainové inhibitory. 24 hodin později bylo zjištěno stanovením laktátové dehydrogenace (LDH) v přebytku buněčné kultury poškození buněk.

Zjistilo se, že calpain hraje roli také v apoptotické smrti buněk (M.K.T. Squier a kolektiv, J. Cell. Physiol. 1994, 159, 229-237, T. Patel a kolektiv, Faseb Journal 1996, 590, 587-597). Proto byla v dalším modelu vyvolána smrt buněk vápníkem za přítomnosti vápníkové ionofory. Aby se zabránilo vyvolané smrti buněk, musí inhibitory calpainu pokračovat do buněk a zde inhibovat calpain.

Vápníkem zprostředkovaná smrt buňky v buňkách NT2

V humánních buňkách NT2 (Vorláufer-Zellen, Strategene GmbH) se vápníkem za přítomnosti ionoforu A23187 vyvolá smrt buněk. 10⁵ buněk bylo umístěno 20 hodin před pokusem na mikrotitrační desky. Po této časové prodlevě byly buňky s různými koncentracemi inhibitorů inkubovány za přítomnosti 2, • φ • φ φ φ

φ φφφφ φφ φφ φ ♦ φ · • · φ · φ φ · φ φ φ · φ φφ φφ μΜ ionoforu a 5 mM vápníku. K reakční vsázce bylo po 5 h přidáno 0,05 ml XTT (Cell Proliferation Kit II, Boehringer Mannheim). Optická hustota se stanovila přibližně 17 h později podle údajů výrobce v Easy Reader EAR 400 firmy SLT. Optická hustota, při které odumřela polovina buněk, se vypočítá z obou kontrol buňkami bez inhibitorů, které byly inkubovány za přítomnosti a bez přítomnosti ionoforu.

U řady neurologických nemocí nebo psychických poškození vznikají zvýšené aktivity glutamatu, které vedou ke stavu buzení nebo toxickým efektům v centrálním nervovém systému (ZNS). Glutamat zprostředkovává svoje účinky prostřednictvím různých receptorů. Dva z těchto receptorů se klasifikují podle specifických antagonistů NMDA-receptoru a AMPA-receptoru. Efekty zprostředkované antagonisty proti glutamatu se mohou použít k léčení těchto nemocí, zejména k terapeutickému neurodegenerativním a Parkinsonova nemoc, anoxii nebo a traumatu, použití jako prostředky proti nemocem, jako Huntigtonova nemoc neurotoxickým poškozením po hypoxii, ischemií, proti stavům jaké nastávají po mrtvici nebo také jako antiepileptika (viz Arzneim.

Forschung 1990, 40, 511 až 514, TIPS, 1990, 11, a Drugs of the Future 1989, 14, 1059 až 1071).

334 až 338

Ochrana proti cerebrálnímu přeregulování excitovanými aminokyselinami (NMDA-, respektive AMPA-antagonismus na myši)

Intracerebrální aplikací excitovaných aminokyselin (EAA - excitatory amino acids) se indukuje tak značné buzení, že v krátkém čase vede ke křečím a ke smrti zvířete. Systémovými, například intraperitonálnírai, dávkami centrálně působících účinných látek (EAA antagonistů) lze tyto symptomy inhibovat. Poněvadž excesivní aktivace EAA receptorů centrálního nervového systému hraje v patogenezi různých neurologických onemocnění významnou roli, může se z prokázaného EAA antagonismu usuzovat na možnou therapeutickou použitelnost substancí proti takovýmto ZNS onemocněním. Jako míra pro ·· ··9 · • · 9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 99 999 99 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9

9999 99 999 99 99 99

- 19 účinnost substancí byla stanovena hodnota EDso, při níž je 50 % zvířat při stanovené dávce buď NMDA nebo AMPA v předchozí dávce měřící substance bez symptomu.

Již bylo uvedeno, že inhibitory calpainu v buněčných kulturách také vykazují protektivní účinek proti smrti buněk, vyvolané EAA (H. Cauer a kolektiv, Brain Research 1993, 607, 354-356, Yu Cheg a A.Y. Sun, Neurochem. Res. 1994, 19, 1557 až 1564) .

Heterocyklicky substituované amidy I představují inhibitory derivátů cysteinu, jako calpain I, případně II, a cathepsin B, případně L a mohou sloužit k léčení nemocí, které jsou spojeny se zvýšenou enzymatickou aktivitou calpainu nebo cathepsinu. Předložené amidy vzorce I se tak mohou použít k léčení neurodegenerativních nemocí, které vznikají po ischemii, poškozeních reperfusí po zúžení cév, traumatu, subarachnoidalních krváceních a mrtvici, a neurodegenerativních nemocí jako infarkt-dementia, Alzeheimerova nemoc, Huntingtonova nemoc a epilepsie a dále k léčení poškození srdce po kardiálních ischemiích, poškození ledvin po renalních ischemiích, poškození kosterních svalů, distrofií svalů, poškození, která vznikají proliferací buněk hladkých svalů, koronárního vasospasmenu, cerebrálního vasospasmenu, kataraktu očí, po angioplastii. Vedle toho mohou být amidy vzorce I potřebné při chemotherapii tumorů a jejich mezastáz a slouží k léčení nemocí, u nichž vzniká zvýšená hladina interleukinu-1, jako zánětů a revmatických onemocnění.

Léčebné přípravky podle vynálezu obsahují vedle obvyklých pomocných prostředků therapeuticky účinné množství sloučenin vzorce I.

Pro lokální vnější použití, například v pudru, masti nebo spreji, mohou být účinné látky obsaženy v obvyklých koncentracích. Zpravidla jsou účinné látky obsaženy v množství 0,001 až 1 hmotn. %, přednostně 0,001 až 0,1 hmotn. X.

• « ·44·

4« • · • · • · · 4 • · · 4 • · · 4

44

Při vnitřním použití se preparáty podávají v jednotlivých dávkách. Jednotlivá dávka obsahuje na kilogram tělesné hmotnosti 0,1 až 100 mg. Přípravky mohou být podávány denně podle druhu a závažnosti onemocnění v jedné nebo více dávkách.

Podle požadovaného typu aplikace obsahují léčebné přípravky podle vynálezu vedle účinné látky obvyklé nosné látky a rozpouštědla. Pro lokální vnější použití se mohou použít pomocné látky jako ethanol, isopropanol, ricinový olej, oxethylizovaný hydrogenizovaný kyselina polyakrylová, polyethylenglykol, farmaceutické oxethyli zovaný ricinový olej, polyethylenglykostearat, ethoxylizované mastné alkoholy, parafinový olej, vaselina a vlnový tuk. Pro vnitřní použití jsou vhodné například mléčný cukr, propylenglykol, ethanol, škrob, mastek a polyvinylpyrrolidon.

Rovněž se mohou používat antioxidační činidla jako tokoferol a butylizovaný hydroxyanisol a rovněž butylizovaný hydroxytoluen, přísady zlepšující chut, stabilizační prostředky, emulgační prostředky a prostředky pro ulehčení polknutí.

Látky obsažené v přípravku vedle účinné látky a rovněž látky používané při výrobě farmaceutických prostředků musí být toxikologicky nezávadné a musí být snesitelné s účinnou látkou. Výroba léčebných přípravků se provádí obvyklou cestou, například smícháním účinné látky s ostatními obvyklými nosnými látkami a rozpouštědly.

Léčebné přípravky se mohou podávat různými aplikačními postupy, například peroralně, parenterálně jako intravenosně infusí, subkutánně, intraperitonealně a topicky. Přípravek tak může být v podobě tablet, emulsí, infusních a injekčních roztoků, past, mastí, gelů, krémů, lotionů, pudrů a sprejů.

Příklady provedení vynálezu

- 21 «· ····

9 9

9 9 9 9

99

9 9 9

9 9

999 99

99

9 9 · • · · · • · · 9

9 99

Příklad 1

Amid kyseliny (S)-4(N(1-naftylmethyl)karbamoyl)-N(3-feny1-propan-l-al-2-yl)-pyridin-2-karboxylové

a) Ethylester kyseliny 4(N(1-naftylmethy1)karbamoyl)-pyridin-2-karboxylové

4,9 g (25 mmol) kyseliny 2-ethoxykarbonylpyridin-3-karboxylové (N. Finch a kolektiv, J.Med. Chem- 1980, 23, 1406) bylo rozpuštěno ve 110 ml tetrahydrofuranu s dimethylformamidem (10/1) a smícháno se 4,5 g (27,5 mmol) 1,1'-karbony1-diimidazolem. Potom se 30 minut míchalo při teplotě okolí, přidalo se ještě 3,9 g (25 mmol) 1-aminomethylnaftalenu a míchalo se dalších 72 hodin při teplotě okolí. Následně se ve vakuu oddělil tetrahydrofuran a zbytek se rozdělil mezi 200 ml octanu ethylu a 200 ml vodnatého roztoku hydrouhliči tanu sodného. Organická fáze se ještě prala vodou, sušila a koncentrovala ve vakuu. Obdrželo se 7,9 g (95 %) produktu.

b) Kyselina 4(N(1-naftylmethy1)karbamoyl)-pyridin-2-karboxylová

6,9 g (20 mmol) ml ethanolu a smíchalo se rozpuštěného v 50 ml vody.

místnosti.

kyselinou

Vysrážená g (89 %) produktu.

Následně se chlorovodíkovou usazenina se meziproduktu la se rozpustilo ve 100 s 3,3 g (82 mmol) hydroxidu sodného, Vše se míchalo 16 hodin při teplotě reakční roztok neutralizoval 1M a ve vakuu se odstranil ethanol. odsála a vysušila. Obdrželo se 5,6

c) Amid kyseliny (S)-4(N(1-naftylmethyl)karbamoyl)-N(3-fenyl19 »*99

19 • · · ·· · · ···< • · · · · · · · *

11 11111911

19 9 1119 11

1991 91 911 ·· 91 »«

- 22 -propan-l-ol-2-yl)-pyridin-2-karboxylové

2,7 g (9 mmol) meziproduktu lb a 1,4 g (9 mmol) (S)-fenylalaninolu se přidalo do 60 ml methylenchloridu a smíchalo se s 2,3 g (22,5 mmol) triethylaminu, 50 ml dimethylformamidu a 0,4 g (3 mmol) 1-hydroxybenzotriazolu. Následně se při 0 °C přidalo 1,7 g (9 mmol) l-ethyl-3-(dimethylaminopropyl)karbodiimidhydrochloridu a vše se 16 hodin míchalo nejprve při 0 °C a potom při teplotě okolí. Reakční vsázka se postupně prala 100 ml 5 %ní kyseliny citrónové a 100 ml roztoku hydrouhličitanu sodného a po sušení se koncentrovala ve vakuu. Obdrželo se 2,4 g (62 %) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-4(N(1-naftylmethyl)karbamoyl)-N(3-fenyl-propan-l-al-2-yl)-pyridin-2-karboxylové

1,9 g (4,4 mmol) meziproduktu lc bylo rozpuštěno v 50 ml suchého dimethylsulfoxidu a smícháno s roztokem z 1,8 g (17,4 mmol) triethylaminu a 2,8 g (17,4 mmol) komplexu pyridin, oxid sírový v 50 ml suchého dimethylsulfoxidu. Vše se 16 hodin míchalo při teplotě okolí. Následně se reakční vsázka dala na vodu a odsála se usazenina. Obdrželo se 1,5 g (80 %) produktu. 1H-NMR (De-DMSO): δ = 3,1 (IH), 3,5 (IH), 4,7 (IH), 5,1 (IH),

7,1-7,3 (6H), 7,4-7,7 (5H), 7,9 (IH), 7,95 (IH), 8,15 (IH), 8,2 (IH), 8,4 (IH), 9,1 (IH), 9,2 (IH), 9,4 (IH) a 9,8 (IH) ppm.

Příklad 2

Amid kyseliny (S)-2(2-naftalensulfonamido)-N(3-feny1-propan-1-al-2-yl)-pyridin-3-karboxylové

a) Methylester kyseliny 2(2-naftalensulfonamido )-pyridin-3• 4 ···* * · 4 4 • ·

9 4 • · · »» « • 4 • 4 • '» • ·

Λ>9

4» ·· • · 4 · · · « • · * O • · < 9

99

-karboxylové

Ke 4,9 g (25 mmol) hydrochloridu methylesteru kyseliny 6-aminonikotinové ve 100 ml suchého pyridinu bylo postupně při teplotě okolí přidáno 5,9 g (26 mmol) chloridu kyseliny naftalen-2-sulfonové. Potom se vše 16 hodin míchalo při teplotě okolí. Reakčni roztok se potom nalil na 500 ml vody a odsála se vysrážená usazenina. Obdrželo se 6,4 g (75 %) produktu.

b) Kyselina 2(2-naftalensulfonamido)-pyridin-3-karboxylová g (17 mmol) meziproduktu 2a, rozpuštěného ve 100 ml methanolu, bylo mícháno 16 hodin při teplotě okolí se 4,2 g (104 mmol) hydroxidu sodného, rozpuštěného ve 100 ml vody. Následně se ve vakuu odstranilo rozpouštědlo a vodnatý roztok se neutralizoval 1 M kyselinou chlorovodíkovou. Odsála se vznikající usazenina. Získalo se 5,1 g (90 %) produktu.

c)

Amid kyseliny (S)-(2(2-naftalensulfonamido)-N(3-feny1propan-l-ol-2-yl)-pyridin-3-karboxylové

2,5 g (7,5 mmol) meziproduktu 2b se zreagovalo analogicky s předpisem lc s (S)-fenyl-alaninolem. Obdrželo se 0.7 g (21 %) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-(2(2-naftalensulfonamido)-N(3-feny1propan-l-al-2-yl)-pyridin-3-karboxylové

0,5 g (1,2 mmol) meziproduktu 2c se oxidovalo analogicky podle předpisu ld, přičemž se vysráželo 0,4 g (78 %) produktu.

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,8 (1H), 3,3 (1H), 4,5 (1H), 7,0-7,4 (5H), 7,7 (2H), 7,9 (1H), 8,1 (3H), 8,25 (1H), 8,5 (1H), 8,7 (1H), 8,9 (1H), 9,6 (1H) a cca 12,5 (široce, 1H) ppm.

Příklad 3

Amid kyseliny (S )-2(2-naftalenamido)-N(3-fenyl-propan-1-al-2-yl)-pyridin-5-karboxylové

a) Hydrochlorid kyseliny 6-aminonikotinové g (0,145 mol) kyseliny 6-aminonikotinové se vařilo ve směsi z 200 ml methanolu a 250 ml 2,5 M kyseliny chlorovodíkové 5 hodin pod reflux. Potom se vše koncentrovalo ve vakuu a obdrželo se 26,6 g (97 %) produktu.

b) Methylester kyseliny 6(2-naftalenamido)-nikotinové

4,7 g (25 mmol) meziproduktu 3a se rozpustilo ve 100 ml pyridinu a při teplotě okolí se postupně smíchalo s 5 g (25 mol) 2-nafthoylchloridu. Vše bylo mícháno 16 hodin při pokojové teplotě. Potom se reakčni směs nalila na vodu a odsála se vysrážená usazenina. Obdrželo se 5,4 g (70 %) produktu.

c) Kyselina 6(2-naftalenamido)-nikotinová

4.7 g (15 mmol) meziproduktu 3b bylo rozpuštěno v 75 ml ethanolu a smícháno s 2,5 g hydroxidu sodného, rozpuštěného v 50 ml vody. Vše bylo mícháno 16 hodin při pokojové teplotě. Následně byl ve vakuu oddělen ethanol a vodnatý zbytek byl neutralizován 1 M kyselinou chlorovodíkovou. Vysrážená usazenina byla odsáta. Obdrželo se 3,1 g (69 %) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-2(2-naftalenamido)-N(3-fenyl-propan-1-ol-2-yl)-pyridin-5-karboxylové

2.7 g (9,2 mmol) meziproduktu 3c bylo zreagováno analogicky s předpisem lc s (S )-fenyl-alaninolu. Obdrželo se 2,1 g (54 %) produktu.

• · · ·

- 25 e) Amid kyseliny (S)-2(2-naftalenamido)-N{3-fenyl-propan-1-al-2-yl)-pyridin-5-karboxylové

1,7 g (4mmol) meziproduktu 3d bylo oxidováno analogicky s předpisem ld. Obdrželo se 1,3 g (79 %) produktu.

MS: m/e = 423 (M⁺ )

Příklad 4

Amid kyseliny (S)-5-chlor-2(2-naftalensulfonamido)-N{3-feny1-propan-l-al-2-yl)-pyrimidin-6-karboxylové

a) Ethylester kyseliny 5-chlor-2(2-naftalensulfonamido)-pirimidin-6-karboxylové

K 5 g (25 mmol) ethylesteru kyseliny 2-amino-5-chlor-pyrimidin-6-karboxylové ve 100 ml suchého pyridinu se přidalo při teplotě okolí 6 g (26 mmol) chloridu kyseliny 2-naftalensulfonové. Vše se ještě 16 hodin míchalo. Potom se vsázka nalila na vodu a vysrážená usazenina se odsála. Obdrželo se 9,8 g (59 %) produktu.

b) Kyselina 5-chlor-2{2-naftalensulfonamido)-pyrimidin-6-karboxylová

5,6 g (14 mmol) meziproduktu 4a bylo rozpuštěno ve 100 ml methanolu s tetrahydrofuranem (1/1) a hydrolizováno při pokojové teplotě 2,8 g hydroxidu sodného, rozpuštěného v 10 ml vody. Po 16 hodinách bylo organické rozpouštědlo odstraněno ve vakuu a vodnatá fáze byla nastavena 2 M kyselinou chlorovodíkovou na pH 6. Vysrážená usazenina se odsála.

• · · ·

• · · · • · * * • · · * • · · * • · * · • · · ·

Obdrželo se 2,8 g (55 X) produktu.

c) Amid kyseliny (S)-5-chlor-2(2-naftylensulfonamido)-N(3-fenyl-propan-l-ol-2-yl)-pyrimidin-6-karboxylové

1,9 g (5,2 mmol) meziproduktu 4b se zreagovalo analogicky podle předpisu lc (S)-fenyl-alaninolem . Obdrželo se

1,4 g (55 X) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-5-chlor-2(2-naftalensulfonamido)-N(3-fenyl-propan-l-al-2-yl)-pyrimidin-6-karboxylové

1,73 (2,5 mmol) meziproduktu 4c se oxidovalo analogicky podle předpisu ld. Obdrželo se 1,1 g (85 X) produktu.

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,95 (1H), 3,4 (1H), 4,6 (1H), 7,2-8,2 (12H), 8,45 (1H), 9,2 (1H) a 9,7 (1H) ppm.

Příklad 5

Amid kyseliny (S)-5-chlor-2(2-naftalensulfonamido)-N(1-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-pyrimidin-6-karboxylové

a) Amid kyseliny (S)-5-chlor-2(2-naftalensulfonamido)-N(1-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-pyrimidin-6-karboxylové

0,77 g (2,1 mmol) meziproduktu 4b a amid kyseliny (2S), (3R,S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné se zreagují analogicky podle předpisu lc. Obdrží se 0,24 g (23 X) produktu.

99 99

9 9 9 9 9

9 9

9999 99

b) Amid kyseliny (S)-5-chlor-2{2-naftalensulfonamido)-N(1-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-pyrimidin-6-karboxylové

0,19 g (0,35 mmol) meziproduktu 5a bylo oxidováno analogicky podle předpisu ld. Získalo se 0,024 g produktu.

1H-NMR (De-DMSO): δ = 3,0 (1H), 3,25 (1H), 5,4 (1H), 7,2-8,0 (11H), 8,1 (1H), 8,4 (1H), 9,0 (1H) ppm.

Příklad 6

Amid kyseliny (S)-2(2-naftalenamido)-N(3-feny1-propan-1-al-2-yl)-thiazol-4-karboxylové

a) Ethylester kyseliny 2(2-naftalenamido)-thiazol-karboxylové

Ke 4 g (23,3 mmol) ethylesteru kyseliny 2-awino-thiazol-4-karboxylové a 6,4 ml (46,5 mmol) triethylaminu ve 150 ml bezvodého tetrahydrofuranu se při 0 °C přikape 4,7 g (24,9 mmol) 2-nafthyolchloridu, rozpuštěného v 50 ml bezvodého tetrahydrofuranu. Vše se ještě 16 míchalo. Potom se reakční roztok nalil na množství vody a extrahoval se octanem ethylu. Organická fáze se ještě prala vodnatým roztokem hydrouhličitanu sodného, sušila se a koncentrovala ve vakuu. Zbytek byl chromatograficky čištěn (methylenchlorid), přičemž se vysráželo 5,6 g (82 %) produktu.

b) Kyselina 2(2-naftalenamido)-thiazol-4-karboxylová

5,4 g (16,6 mmol) meziproduktu 6a se rozpustilo v 50 ml tetrahydrofuranu a smíchalo se 100 ml 2 M hydroxydu sodného. Vše se 16 hodin míchalo při teplotě okolí. Následně se vsázka ředila vodou a neutralizovala koncentrovanou kyselinou octovou.

φφ ··· ·

Φ φ φ φ φ φ φ φφφφ φφ φ ♦ · · φ φ φ ♦ φ φ · φ · φ · φ · ·· ··

Vysrážená usazenina se odsála. Obdrželo se 4,7 g (95 %} produktu.

c) Amid kyseliny (S)-2(2-nafthalenamido)-N(3-fenyl-propan-1-ol2-yl)-thiazol-4-karboxylové g (3,4 mmol) meziproduktu 6b a amid kyseliny (2S), {3R,S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné se zreagovalo analogicky podle předpisu lc. Obdrželo se 1,2 g (93 X) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-2(2-nafthalenamido)-N(3-fenyl-propan-1-al2-yl)-thiazol-4-karboxylové g (2,3 mmol) meziproduktu 6c se oxidovalo analogicky podle předpisu ld. Získalo se 0,73 g (74 X) produktu.

MS: m/e = 429 (M⁺)

Příklad 7

Amid kyseliny (S)-2(2-naftalenamido)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-thiazol-4-karboxylové

a) Amid kyseliny (S)-2(2-naftalenamido)-Ν(1-karbamoyl-1-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-thiazol-4-karboxylové

1,35 g (4,5 mmol) meziproduktu 6b a 1,4 g trifluoracetátu amidu kyseliny (2S), {3R,S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné se zreagovalo analogicky podle předpisu lc. Získalo se 1,4 g (66 X) produktu.

b) Amid kyseliny (S)-2(2-naftalenamido)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3• · 4 4 • 4

- 29 4 4 4 4 • 4 4 4

4 4 · <4 · • 4 4 4

44

-feny1-propan-2-yl)-thiazol-4-karboxylové

1,2 g (2,5 mmol) meziproduktu 7a se oxidovalo analogicky podle předpisu ld. Obdrželo se 1,05 g (88 %) produktu.

MS: m/e = 429 (M⁺)

Příklad 8

Amid kyseliny (S)-N(1-karbamoyl-1-oxo-3-fenyl-propan-2-y1)-4-methyl-l(2-naftalenmethyl)-imidazol-5-karboxylové

a) Ethylester kyseliny 4-methyl-l(2-naftalenmethyl)-imidazol-5-karboxylové

4,2 g (27,2 mmol) ethylesteru kyseliny 4-methylimidazol-5-karboxylové, 3,8 g (27,2 mmol) uhličitanu draselného a 6,0 (27,2 mmol) 2-brommethylnaftalenu se 1 hodinu ohřívalo na 100 °C. Následně bylo vše nalito na vodu a extrahováno octanem ethylu. Organická fáze se sušila a koncentrovala ve vakuu. Zbytek se chromatograficky čistil na křemičitém gelu (octan ethylu). Obdrželo se 4,8 g (60 %) produktu.

b) Kyselina 4-methyl-l(2-naftalenmethyl)-imidazol-5-karboxylová

4,6 g (15,6 mmol) meziproduktu 8a se rozpustilo v 50 ml tetrahydrofuranu, smíchalo se s 100 ml 1M hydroxidu sodného a následně se vše 6 hodin vařilo pod reflux. Potom se ve vakuu oddělilo organické rozpouštědlo a vodnatý zbytek se neutralizoval kyselinou octovou. Odsála se získaná usazenina.

« 4 4 4 4 4 «4 4

4

4 4

4444 44

4« ·· *· • 4 4 4 4 44 4

4* 4 · * ·

444 44 ·

4 4 4 4 4 4

4 4 44 '4 4 4 4

Obdrželo se 3,5 g (85 X) produktu.

c) Amid kyseliny (S)-N(1-karbamoyl-1-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-4-methyl-l(2-naftylmethyl)-imidazol-5-karboxylové g (3,8 mmol) meziproduktu 8b a 1,2 g (3,8 mmol) trifluoracetátu amidu kyseliny (2S), (3R,S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné se zreagovalo analogicky podle předpisu lc. Získalo se 0,7 g (42 X) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-methyl-l(2-naftalenmethyl)-imidazol-5-karboxylové

0,6 g (1,4 mmol) meziproduktu 8c se oxidovalo analogicky podle předpisu ld. Obdrželo se 0,33 g (56 X) produktu.

MS: m/e = 440 (M⁺)

Příklad 9

Amid kyseliny (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2-methyl-l(2-nafthylmethyl)-imidazol-5-karboxylové

a) Ethylester kyseliny 2-methyl-l(2-naftyl)methyl-imidazol-4-karboxylové

4,6 g (29,8 mmol) ethylesteru kyseliny 2-methyl-imidazol-4-karboxylové a 6,6 g (29,8 mmol) 2-brommethy1-naftalenu se zreagovalo analogicky s předpisem 8a. Obdrželo se 5,7 g (65 X) produktu.

·· φφ φφ φ · » ♦ φ φ φ φ · · φ ♦ φ φφφ φ φ · φ · φ φ · φ

Φ «φφφ

- 31 • ΦΦΦ φφφφ φ·

b) Kyselina 2-methyl-l(2-naftyl)methyl-imidazol-4-karboxylová

5,5 g (18,7 mmol) meziproduktu 9a se hydrolyzovalo analogicky podle předpisu 8b. Obdrželo se 3,2 g (65 X) produktu.

c) Amid kyseliny (S)-N(l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-2-methyl-l(naftylmethyl)-imidazol-5-karboxylové lg (3,8 mmol) meziproduktu 9b a 1,2 g (3,8 mmol) trifluoracetátu amidu kyseliny (2S), (3R,S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné bylo zreagováno analogicky s předpisem lc. Obdrželo se 0,65 g (39 X) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2-methyl-l(2-naftylmethyl)-imidazol-5-karboxylové

0,6 g (1,4 mmol) meziproduktu 9c se oxidovalo analogicky podle předpisu ld. Obdrželo se 0,42 g (71 X) produktu.

MS: m/e = 440 (M⁺)

Příklad 10

Amid kyseliny (S)-N(1-karbamoyl-1-oxo-3-feny1-propan-2-yl)-1(2-nafthylmethyl)-imidazol-2-karboxylové

a) Butylester kyseliny 1-(2-naftyl)methyl-imidazol-2-karboxylo vé · 4 ·

• 9

4 · • «99 4· • 4 4 4 • 9 4 · • ♦ · · • 4 9 · • 4 4 4 «9 99

5,0 g (29,7 mmol) butylesteru kyseliny imidazol-2karboxylové a 6,6 g (29,7 mmol) 2-brommethyl-naftalenu se zreagovalo analogicky podle předpisu 8a. Obdrželo se 6,4 g (71 %) produktu.

b) Kyselina 1-(2-nafty1)methyl-imidazol-2-karboxylová

6,2 g (20,1 mmol) meziproduktu 10a se hydrolyzovalo analogicky podle předpisu 8b. Obdrželo se 4,2 g (83 %) produktu.

c) Amid kyseliny (S)-N(l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-l(2-naftylmethyl)-imidazol-2-karboxylové

1,1 g (4,4 mmol) meziproduktu 10b a 1,3 g (4,4 mmol) trifluoracetátu amidu kyseliny (2S), (3R,S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné bylo zreagováno analogicky s předpisem lc. Obdrželo se 1,3 g (70 %) produktu.

d) Amid kyseliny ( S)-N (1-karbamoy1-1-oxo-3-fenyl-propan-2-y1)-1(2-naf tylmethyl)-imidazol-2-karboxylové

1,0 g (2,3 mmol) meziproduktu 10c se oxidovalo analogicky podle předpisu ld. Obdrželo se 0,73 g (74 %) produktu.

MS: m/e = 426 (M⁺ )

Příklad 11

Amid kyseliny (S)-1-benzy1-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-imidazol-2-karboxylové

•CONHj

Ν'

H

O • · · 9 9 » 9

9 9

9999 99 * 99 *» ··

9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 ·

9 9 9 9 9 9

999 9 9 99 9 9

a) Butylester kyseliny l-benzylimidazol-2-karboxylové

5,4 g (32,1 mmol) butylesteru kyseliny imidazol-2karboxylové a 4,1 g (32,1 mmol) benzylchloridu se zreagovalo analogicky podle předpisu 8a. Obdrželo se 7,3 g (78 X) produktu.

b) Kyselina l-benzylimidazol-2-karboxylová g (27,1 mmol) meziproduktu 11a se hydrolyzovalo analogicky podle předpisu 8b hydroxidem sodným. Obdrželo se 3,7 g (68 X) produktu.

c) Amid kyseliny (S)-1-benzyl-(1-karbamoy1-1-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-imidazol-2-karboxylové

1,0 g (5,1 mmol) meziproduktu 11b a 1,6 g (5,1 mmol) trifluoracetátu amidu kyseliny (2S), (3R,S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné bylo zreagováno analogicky s předpisem lc. Obdrželo se 1,1 g (58 X) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-1-benzyl-N(1-karbamoy1-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-imidazol-2-karboxylové

1,0 g (2,3 mmol) meziproduktu 11c se oxidovalo analogicky podle předpisu ld. Obdrželo se 0,79 g (80 X) produktu.

MS: m/e = 376 (M⁺ )

Příklad 12

Amid kyseliny (S)-N(1-karbamoy1-1-oxo-3-feny1-propan-2-y1)-1 (2-naf thylmethyl)-imidazol-5-karboxylové

o

- 34 • φ φφφφ • φ φ φ φ φ φ · φ · · φφφφ φφ • Φ φφ ·♦ φ φ φφφφ φ φ φφφφ • φ · φ φ φ φ φ φ φφφφ φ φφ φφ φφ

a) Ethylester kyseliny 1(2-naftylmethyl)-imidazol-5-karboxylové

2,4 g (17,1 mmol) butylesteru kyseliny imidazol-5karboxylové a 4,1 g (32,1 mmol) benzylchloridu se zreagovalo analogicky podle předpisu 8a. Obdrželo se 7,3 g (78 X) produktu.

b) Kyselina 1(2-naftylmethyl)-imidazol-5-karboxylová g (10,7 mmol) meziproduktu 12a se hydrolyzovalo analogicky podle předpisu 8b hydroxidem sodným. Obdrželo se 1,9 g (73 X) produktu.

c) Amid kyseliny (S)-N(l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-l(2-naftylmethyl)-imidazol-5-karboxylové

1,0 g (4,0 mmol) meziproduktu 12b a 1,2 g (4,0 mmol) trifluoracetátu amidu kyseliny (2S), (3R,S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné bylo zreagováno analogicky s předpisem lc. Obdrželo se 0,85 g (51 X) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-N(1-karbamoy1-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-1(2-naftylmethyl)-imidazol-5-karboxylové

0,8 g (1,9 mmol) meziproduktu 12c se oxidovalo analogicky podle předpisu ld. Obdrželo se 0,41 g (52 X) produktu.

MS: m/e = 426 {M⁺)

Příklad 13

CHO

« ♦ « • ·· · ··

Amid kyseliny (S)-2(2-nafty1)ethen-l-yl-N(3-feny1-propan-1-al-2-yl)-pyridin-3-karboxylové

a) Chlorid ethylesteru kyseliny 2(2-naftyl-ethen-l-yl)-pyridin-3-karboxylové g {43,5 mmol) ethylesteru kyseliny 2-brompyridin-3-karboxylové, 8,7 g (56,5 mmol) 2-vinylnaftalenu, 15 ml (0,11 mmol) triethylaminu, 0,36 g octanu palladnatého a 0,96 g tri-o-toluidinfosfinu bylo rozpuštěno ve 150 ml dimethylformamidu. Následně se ještě přidal 1 ml vody a vše se vařilo 3 hodiny pod reflux. Potom se vše extrahovalo etherem. Organická fáze se ještě prala vodou, sušila a koncentrovala ve vakuu. Zbytek se rozpustil v acetonu a smíchal se s chlorovodíkem rozpuštěným v dioxanu. Přídavkem etheru se následně vysrážel produkt. Obdrželo se 8,7 g (67 %) produktu.

b) Kyselina 2(2-naftyl-ethen-l-yl)-pyridin-3-karboxylová

8,5 g (28 mmol) meziproduktu 13a se rozpustilo v 70 ml tetrahydrofuranu a smíchalo se se Vše se vařilo 8 hodin pod reflux. ledovou vodu a neutralizovala krystalizující produkt se odsál a (73 %) produktu.

140 ml 2M hydroxidu sodného. Následně se vsázka nalila na kyselinou octovou. Pomalu vysušil. Obdrželo se 5,6 g

c) Amid kyseliny (S)-2(2-nafty1)ethen-1-y1-N(3-feny1-propan-1ol-2-yl)-pyridin-3-karboxylové g (7,3 mmol) meziproduktu 13b a 1,1 g (7,3 mmol) trifluoracetátu amidu kyseliny (2S), {3R,S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné se zreagovalo analogicky s předpisem lc. Obdrželo se 2,1 g (71 %) produktu.

d) Amid kyseliny (S )-2(2-nafty1)ethen-1-y1-N(3-feny1-propan-l-al-2-yl)-pyridin-3-karboxylové

- 36 • · 999 9

9 9 9

9

9 ·

9 *

9999 99 9

9

9·

9 • 99

99

9 9 9

99

1,9 g (4,7 mmol) meziproduktu 13c se analogicky podle předpisu ld. Obdrželo se 0,56 produktu.

MS: m/e = 406 (M⁺) oxidovalo g (30 %)

Příklad 14

Amid kyseliny (S)-N(3-fenyl-propan-1-al-2-yl)-2(-4-pyridyl)-ethen-l-yl-pyridin-3-karboxylové

a) Ethylester kyseliny 2(4-pyridin)-ethen-l-yl-pyridin-3-karboxylové

11,5 g (49,9 mmol) ethylesteru kyseliny 2-brompyridin-3-karboxylové, 6,8 g (64,9 mmol) 4-vinylpyridinu se zreagovalo analogicky podle předpisu 13a. Obdrželo se 7,0 g (49 %) produktu.

b) Kyselina 2(4-pyridyl)-ethen-l-yl-pyridin-3-karboxylová

7,0 g (27,5 mmol) meziproduktu 14a se rozpustilo v 50 ml tetrahydrofuranu a smíchalo se se 100 ml 2M hydroxidu sodného. Vše se vařilo 2 hodiny pod reflux. Následně se ve vakuu odstranilo organické rozpouštědlo a vodnatá fáze se okyselila kyselinou octovou. Vodnatá fáze se koncentrovala a zbytek se chromatograficky čistil (ester ethylu/methanol/kyselina octová = 50/50/1). Obdrželo se 5,5 g (89 %) produktu.

c) Amid kyseliny (S)-N(3-fenyl-propan-l-ol-2-yl)-2(4-pyridyl)ethen-l-yl-pyridin-3-karboxylové ·· ·»·· * ♦· ·· ·· · · · · · · ♦ · ♦ • 4 · · · · · · · • · · 44······ ··· ······♦ ···· ·· ··· ·· ·· ··

1,5 g (6,6 mmol) meziproduktu 14b a 1,0 g (6,6 mmol) (S)-2-amino-3-fenyl-propanolu se zreagovalo analogicky podle předpisu lc. Obdrželo se 1,7 g (72 %) produktu.

d) Amid kyseliny (S)-N{3-fenyl-propan-l-al-2-yl)-2(4-pyridyl)ethen-l-yl-pyridin-3-karboxylové

1,5 g (4,2 mmol) meziproduktu 14c se oxidovalo analogicky podle předpisu ld. Obdrželo se 0,71 g (48 %) produktu.

MS: m/e = 357 (M⁺)

Analogicky jako shora uvedené příklady a se shora uvedenými předpisy byly vyrobeny následující příklady:

Příklad 15

Amid kyseliny {S )-N(3-feny1-propan-l-al-2-yl)-2(4-pyridyl)-chinolin-4-karboxylové

1H-NMR (De-DMSO): δ = 3,0 (1H), 3,4 (1H), 4,8 (1H), 7,25 (1H), 8,1 (1H), 8,25 (1H), 8,7 (1H), 9,0 (1H), 9,5 (1H) a 9,8 (1H) ppm .

Příklad 16

Amid kyseliny (S)-N(3-feny1-propan-1-al-2-y1)-2-(2-pyridy1)-chinolin-4-karboxylové

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,9 (1H), 3,3 (1H), 4,8 (1H), 7,2-9,2 (11H), 8,5 (1H), 8,6 (1H), 8,8 (1H), 9,4 (1H) a 9,0 (1H) ppm.

Příklad 17

Amid kyseliny N{1-karbamoy1-1-oxo-3-fenyl-propan-2-y1)-2-(2-pyridyl)-chinolin-4-karboxylové

MS: m/e = 424 (M⁺)

Příklad 18 • fe ···· • · · • fe « · • fe · fefefefe fefe • •fe • fe • · • · • · • · ♦ fe ·« fe fe • fe • fe fefe

Amid kyseliny Ν(1-karbamoyl-1-oxo-3-feny1-propan-2-yl)-2(E-2{4-pyridyl)-ethen-l-yl)-pyridin-3-karboxylové 1H-NMR (CF3COOD): δ = 3,1 (1H), 3,7 (1H), 6,1 (1H), 7,1-7,6 (5H), 8,0 (1H), 8,1-8,5 (4H), 8,6 (1H), 9,0 (2H) a 9,1 (1H) ppm.

Přiklad 19

Amid kyseliny N(1-karbamoy1-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2-(2-pyridyl)-chinolin-4-karboxylové

MS: m/e = 424 (M⁺)

Příklad 20

Amid kyseliny N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2-(l,2,3,4-tetrahydroisochinolin-2-yl)-pyridin-3-karboxylové 1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,8 (2H), 2,9 (1H), 3,2 (2H), 3,3 (1H),

4,3 (1H), 5,3 (1H), 6,8 (1H), 7,0-7,5 (9H), 7,5 (1H), 7,9-8,1 (2H) a 9,0 (1H) ppm.

Příklad 21

Amid kyseliny Ν(1-karbamoyl-1-oxo-3-feny1-propan-2-yl)-2(6,7-d imethoxy-1,2,3,4-tetrahydroi sochinolin-2-yl)-pyridin-3-karboxylové

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,7 (2H), 2,8 (1H), 3,2 (2H), 3,4 (1H), 3,7 (6H), 4,2 (1H), 5,3 (1H), 6,7 (1H), 6,95 (1H), 7,1-7,5 (6H), 7,9 (1H), 8,1 (1H), 8,4 (1H) a 9,0 (1H) ppm.

Příklad 22

Amid kyseliny Ν(1-karbamoy1-1-oxo-3-feny1-propan-2-y1)-2-(3-fenyl-pyrrolidin-l-yl)-pyridin-3-karboxylové

1H-NMR (CF3COOD): δ = 2,0-2,7 (2H), 2,95 (1H), 3,3-4,0 (6H),

5,9 (1H), 6,9 (1H), 7,0-7,5 (10H) a 7,9 (1H) ppm.

• 9 »9 9 9 9 9

9999

φ· φφφφ • ΦΦΦ « φφ • φφφφ • · · * • · φφφ • φφφ φ φ φφφ φ φ ·· ·· • · · · • · · φ • · φ φ φ φφφ φφ φφ

4444

44 4 4 • 4 4 4

4 4 4 4

4 4 4

4 4 · 4 44

44

4 4 4

4 4 ·

4 4 4

44

·· »«·· ·<·· • · ··

·* «« • · · · • /· · · • · · · · · · · · • 9 · ·

«··· a · « • « • · • · * ·«*· • ·>« ·· · · • t · • · 9 · * · ·* · a* »·> »'· • · · · • · o · « · * 9 • · « ·

TJ« «		o	u	o	X	(N X z o u
		o	o u	o
		o	u		-t
re
K
	Λ	X	X	X	X	X
	X	X	X	X	X	X
		CJ	CM	CM	CM	CM
	X	X	X	X	X	X
	u	o	u	u	u	u
		77	77	77	77	77
	lk	k li.	k li	k li	k k	k κ
	z		z \	z		z
><
X
	1	Γ^ιΊ	Λ	Λ	Λ	Λ
	r^n					kkk
	1		kk	kk	k^k	Tc>
					1 9	L δ
					L °	O CO
					O m	o x
					U X	ro
					m	X
rd					X
os-

*
A.
X	r-	co	cn	o	rH	CM
	co	co	CO	TJ1

- 44 • · · · · ·

• 4

44

4 4 4

φ φ · · φ φ

• · · · 4 4 • 4444 » · · ·

444 4444 ♦ 4 «4 444 4« 4

444 4444

44444 44 44

X	. c> <χ· pí 2 o u	u 2 O O	2 2 O O	os X 2 O O	X	X
η	Λ o. (N X o	Λ eu CJ X O	Λ Oj <N X u	Λ X OJ X o	rC X fS X u	Λ Oj OJ X o
>1	-p		-P	m X u / -o \	•Τ' u / -o \	b)
X	i			1 X 2 04 O ω 1	1 X 2 o O M	1 o oj X tj 1
K	ό	ό	ó	b 0	b o	ό
>so o,	r—1 VO	es ko	m VD	kO	LO kO	kD kO

·. ·

• Φ Φ Φ ·· ·· • 9 ·Φ • Φ · · • · · · • ΦΦΦ φ ·

	ΟΙ 35 2 Ο U	04 Ο U	2	η 2 2 Ο Ο		0 ί
						2 2 Ο Ο
0$	2 2 04 35 Ο	2 2 (Ν 2 U	2 2 04 2 Ο	2 2 04 2 U	2 2 (Ν 2 Ο	2 2 04 2 U
	q	ύ;	b	b \	b \	b \
>1
X	1 ο 04 2 υ t	1 <Ν ο ω 1	1 ο υ	1 ο υ 2 2 η 2 U 1	04 Ο ω 1	04 Ο W
	1	-η	\ bb	1	1	1
	rA	\=\	\_/	π	γΑ	Α
	Μ		ο	Μ	Μ	Μ
♦Η 05
>ί- Ο	Γ·	co <0	σ> V0	ο Γ*	τ—1 t	(Ν Γ~

φ φ φ φ φ φ φ ·· ·· ·· « · φ φφφφ φφφφ • φ φφφ φφφφ • φ · ΦΦΦΦΦΦΦΦ φφφ φφφ φφφφ φφφφ φφ φφφ φφ φφ φ φ

	υ Ε ο ο	(Ν Ο Ο	Ο ο υ	ο Ό	(Ν Ε Ε Ο Ο	ΓΊ Ε Ε Ο υ
Γ*Ί α;	Λ Oj Μ s ο	Ε Oj ΓΊ Ε υ	Λ CU ΓΊ Ε Ο	Ε Ε ΟΙ Ε U	Ε Oj γί Ε U	Ε Ε η Ε Ο
ϊχ	0	/ 0 \	0 \	/ 0 \	0 \	0^ \
X	1 (Ν ο W 1	ω 1	OT	W	1 (Ν ο ω	ΓΊ Ε U ΓΊ Ε U
	ό	ό	ό	ό	\ \7	υ 00
Ε α,	ΓΟ Γ-	r*	ιη	kO ο	Γ- Γ*	C0 Γ**

·· ···· · ·· 4 4 ·· •' · 4 4 4 4 4 · * · ·

4 4 4 4 4 4 4 4 • 4 4 44 444 44 4 • 4 4 4 4 4 4 4 4 4 •••4 44 444 44 44 44

PC	X	6	6	X	PÍ O o
m OC	Λ Λ P) X O	S? X o	9 X u	X x PÍ X o	X! Cu cs X U
	c	5	—	&	ď	'Áv ^Eo

				i		1	i
X		<N X u pí X o 1		ό	/	ó X u i	Ů X u i
		v /Γ		Π	\ (y	Λ	A)
					w	M	M
tH x
Λ	cn	O 00	rH 00	ra 00	m 00

• · · ·♦ ·

«9 ·99 · • 9 9

9 • 9

9 9

9999 99 ♦ 99

9 9

99 • 9» 9

9 9 9

Přiklad 86

Amid kyseliny 2(4,6-dimethoxypatimidin-l-yl)oxy-N(3-fenyl-propan-1 -al-2-yl)-chinol i n-4- karboxylové MS: m/e = 458 (M⁺)

Přiklad 87

Amid kyseliny N(3-fenyl-propan-1-al-2-yl)-2-(2-pyridyl)oxy-8-trifluormethylchinolin-4-karboxylové

1H-NMR (De-DMSO): δ = 3,0 (IH), 3,4 (IH), 4,9 (IH), 7,3-8,9 (13H), 9,5 (IH) a 9,9 (IH) ppm.

Přiklad 88

Amid kyseliny N(3-fenyl-propan-l-al-2-yl)-2(nafto(c)pyrimidion-3-yl)-5-nikotinové

1H-NMR (CF3COOD) : δ = 3,1-3,4 (2H), 4,8 (IH), 6,7 (IH),

7,1-8,2 (12H), 8,7 (IH) a 8,9 (IH) ppm.

Příklad 89

Amid kyseliny N(3-chlorfenyl)karbamoyl-6-methyl-N(3-fenyl-propan-l-al-2-yl)-pyridin-3-karboxylové

1H-NMR (CF3COOD) : δ = 2,0-2,7 (2H), 2,95 (IH), 3,3-4,0 (6H),

5,9 (IH), 6,9 (IH), 7,0-7,5 (10H) a 7,9 (IH) ppm.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Amidy obecného* vzorce I a jejich tautomerní a izomerní formy, enantiomerní a diastereomerní formy a rovněž fyziologicky snesitelných solí, v nichž mají proměnné následující význam:

R¹ značí fenyl, naftyl, chinolyl, pyridyl, pyrimidyl, pyrazyl, pyridazyl, imidazolyl, thiazol, chinazyl, isochinolyl, chinazyl, chinoxalyl, thienyl, benzothieny1, benzofuranyl, furanyl a indolyl, přičemž kruhy jsou případně ještě substituovány až 3 radikály R^s ,

R² značí chlor, brom, fluor, Ci-C6-alkyl, Ci-Ce-alkenyl, Ci-Ce-alkinyl, Ci-Ce-alkyl-fenyl, Ci-Ce-alkenyl-feny1, Ci -Ce-alkinyl-f eny 1 , fenyl, NHCO-Ci -C4 -alky 1 , NHSO2-C1-C4-alkyl, -NHCO-fenyi, -NHCO-naftyl, NO2, -O-C1-C4-alkyl a NH2, přičemž aromatické kruhy případně ještě nesou jeden nebo dva radikály R⁵ a dva radikály R²mohou společně také představovat řetězec -CH=CH-CH=CHa tím tvořit anelovaný benzenový kruh, který je případně substituován substituentem R⁵,

R³ značí rozvětvený a nerozvětvený -C1-Οβ-alkyl, který radikál S-CH3, nebo fenylový, cykloheptylový, cyklopentylový, indolylový, pyridylový nebo naftylový kruh, který je substituován maximálně dvěma radikály R⁵, přičemž radikál R⁵ značí vodík, rozvětvený nebo nerozvětvený C1-C4-alkyl, -O-C1-C4-alky1, OH, Cl, F, Br, J, CF3 , NO2, NH2, CN, COOH, COO-C1—C4-alkyl, -NHCO-C1-C4-alky1, NHCO-fenyi, -NHSO2-C1-C4-alkyl, -NHSO2-fenyl, -SO2-C1-C4-alkyl, - (CH2 ) n-NR^{1 2} R^{1 3} a -SO2-fenyl, případně nese cyklohexylový, ·· ···« • · • · ··

9 99

99 9 9

9 9 9

9 9 9 9

9 9 9

999 99

99 99

9 9 9 9

9 9 9 9

9 9 9 9

9 9 9 9

99 99

X značí vazbu - ( CII2 ) m - , - ( C H 2 ) m - O - ( C H 2 ) o - , - ( CII2 ) o - S -{CII2 )m-, - ( CII2 )o-S0-( CII2 )m - , - ( CHz )o-S02 - ( CIlz )m - ,

-CH = CH-, -CSC-, -CO-CH = CH-, -(CH2 )o-CO-(CH2 )m- ,

- ( CII2 ) m - N H C 0 - ( CII2 )o - , - ( CII2 ) m -CONH - ( OH2 )o - , - ( CII2 )m~

-NHSO2 - ( Cil2 )o - , -NII-CO-CH = CH- , - ( Cil2 )_m -SO2 NH-( CII2 )o ,

-CH=CH-CONH- a a v p ř i p a d ě d v o j n é v a 7, b y a

R¹ -X společně případně značí

C1I = CH má E-formu nebo Z-formu

H

H

R⁴ nenasycený heterocyklický kruh din, pyrazín, imidazol a thiazol značí vodík, COOR⁶ a CO-Z, kde Z jako pyridin, pyrimia značí NR⁷ R⁸ a

-X' roo ,10

R⁸ značí vodík, přímý nebo rozvětvený C1-Ce-alkyl, který je případně substituovaný fenylovým kruhem, který případně .ještě je substituován jedním nebo dvěma radikály R⁹,

R⁷ značí vodík, rozvětvený a nerozvětvený Ci-Ce-alkyl,

R⁸ značí vodík, rozvětvený a nerozvětvený C1 -Ce-a 1. ky 1 , který je případně substituován fenylovým kruhem, který ještě případně nese radikál R⁹ , a

RIO

N- R^i: ' R

- 5 5

99 9·9· >9 · • · • 9 9

9 9 9 »999 · ·

9· 99 99

9 9 · · · · • · 9 9 9 ·

9 · · · 9 9 ·

9 9 9 9 9 9

99 99 99

Ií⁹ z n a čí vodík, rozvětvený nebo nerozvětvený C1 - C 4 - a 1 k y 1 , -O-C1-C4-alkyl, 011 Cl, F, Br , J, CF3, NO2 , NH2 , CN , COOH, COO-C1 -C4-a Iky l , - NHCO-C1 - C4-a 1 ky 1. , -NHCO-fenyl,

-NHSO2-C1-C4-alkyl, -NHSO2- fenyl. , - SO2 - C1 - C4 - a 1 k y 1 a S O 2-feny 1 ,

R.^{1 0} značí vodík, nebo přímý nebo rozvětvený C1 - Ce - α I k y 1 , který je pří p a dně substituován fenylovým kruhem, který .je případně ještě substituován jedním nebo dvěma radikály R⁹ ,

Ií^{1 1} značí vodík, nebo přímý nebo rozvětvený Ci-Ce-alkyl, který j e případně substituován fenylovým kruhem, který j e případ n ě j e š tě substituován jedním nebo dvěma radikály R⁹ , n značí číslo 0, 1 nebo 2 a m , o nezávisle na sobě číslo 0, 1, 2, 3 nebo 4.
2. Amidy vzorce I podle nároku 1, kde značí

R³ benzyl , CH2 CH2 CH2 CI13 , CH2 CH2 CH2 CH2 CHs Y pyridin_: 1 R⁴ CO-NR⁷ NR⁸ , R⁷ vodík, R⁸ CH2 CH2 , CH2CH2CH2, CHz CH2 CIl2 CH2 , R⁹ vodík, n 0 a 1 a

všechny zbývající proměnné mají stejný význam jako v nároku

1 .
3. Amidy vzorce I podle nároku 1, kde značí R³ benzyl, CH2CH2CH2CH3, CH2CH2CH2CH2CH3,

Y pyridin,

R⁴ vodík,

R⁹ vodík, n 0 a 1 a všechny zbývající proměnné mají stejný význam jako v nároku

1 .
4. Amidy vzorce I podle nároku 1, kde značí

- 56 ·· ·· ·· • · ♦ · 9 9

9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9

999 99 99

R³ h e n z y 1 , CII2 Cil2 CH2 Cll3 , CII2 Cll2 CII2 CII2 0IÍ3 Y i m i d a z 0 1 [ a t h i a z 0 1 , R⁴ CO-NR⁷ NR⁸ , R⁷ vodík, R⁸ CII2 CII2 , CII2 CII2 Cll2 , CÍI2 CII2 CII2 CII2 , R⁹ vodík, n 0 a 1 a

všechny zbývá j í c í p r o in ě η n é m a stejný význam jako v nároku
5 . Amidy vzorce I podle nároku 1, kde značí

R³ benzyl, CHz-pyridin, CHzCHzCHzCHs , CHzCH2CH2CHzCH3 ,

Y imidazol a thiazol,

R⁴ vodík R⁹ vodík, n 0 a 1 a všechny zbývající proměnné mají stejný význam jako v nároku

1 .

Použití amidů vzorce podle nároku 1 až 5 k léčení nemocí.
7. Použití amidů vzorce I podle nároku 1 až 5 jako inhibitorů cysteinových proteas.
8. Použití podle nároku 6 jako inhibitorů cysteinových proteas jako calpainů a cathepsinů, zejména calpainů I a II a c a t e p s i 11 ů B a L .

Použití amidů léčení nemoc i vzorce I u nichž podle nároku 1 až 5 k výrobě léčiv k nastává zvýšená aktivita calpainu.
10. Použití amidů vzorce I podle nároku 1 až 5 k výrobě léčiv k léčení neurodegenerativních nemocí a neuronálních poškození .
11. Použití podle nároku 9 k léčení neurodegenerativních nemocí a neuronálních poškození, které jsou vyvolány ischemií, ·· »··· ·· ·· ► · · · » · · » » · · ·

I · · · • · · · traumatem nebo rozsáhlým krvácením.
12. Použití podle nároku 10 k léčení mozkové mrtvice a mozkového traumatu po zlomenině lebky.
13. Použití podle nároku 10

Huntingtonovy nemoci.

k léčení Alzheimerovy nemoci
14. Použití podle nároku 10 k léčení epilepsií
15. Použití léčiv a poškození reperfuzí sloučenin vzorce I podle nároku 1 až 5 k výrobě léčení poškození srdce po kardiálních ischemiích, po zúžení cév, poškození ledvin po renalních ischemiích, poškození kosterních svalů, distrofií svalů, poškození, která vznikají proliferací buněk hladkých svalů, koronárního vasospasmu, cerebrálního vasospasmu, kataraktu očí a po angioplastii.
16. Použití amidů vzorce I podle nároku 1 až 5 k výrobě léčiv k léčení tumorů a jejich metastází.
17. Použití amidů vzorce I podle nároku 1 až 5 k výrobě léčiv k léčení nemocí, interleukinu-1.

nichž vznikají zvýšené hladiny
18. Použití amidů podle nároku 1 až 5 k léčení imunologických nemocí jako záněty a reumatická onemocnění.
19. Léčebné přípravky k perorálnímu, parenterá1nímu a intraperitonálnímu použití, obsahující v jednotlivé dávce vedle u léčiv obvyklých pomocných látek alespoň jeden amid vzorce I podle nároku 1 až 5.