CZ20003843A3

CZ20003843A3 - Amidy a jejich použití

Info

Publication number: CZ20003843A3
Application number: CZ20003843A
Authority: CZ
Inventors: Wilfried Lubisch; Achim Möller; Hans-Jörg Treiber; Monika Knopp
Original assignee: Basf Aktiengesellschaft
Priority date: 1999-04-19
Filing date: 1999-04-19
Publication date: 2001-01-17

Abstract

Amidy obecného vzorce I. R1 značí C,.6alkyl, fenyl, naftyl, chinolyl, pyridyl, pyrimidyl, pyridazyl, chinazolyl a chinoxalyl, přičemž kruhy jsou případně substituovány až dvěma radikály R4; R2 značí - (CH2)m-R8, přičemž R8 případně značí fenyl, cyklohexyl nebo indoly! a m případně značí 1 až 6; X značí vazbu .CHr, -CH2CH2-, -CH=CH-, -C=C-, - CONLI-, SO2NH- a R’-X také mohou mít společný význam a R3 značí vodík a CO-NR6R7. Sloučeniny jsou inhibitory derivátů cysteinu jako calpain I, případně II acathepsin B, případně L a mohou sloužit k léčení nemocí spojených se zvýšenou enzymatickou aktivitou calpainu nebo cathepsinu.

Description

Amidy a jejich použití

Oblast techniky

Vynález se týká amidů nového typu, které představují inhibitory enzymů, zejména cysteinových proteas, jako calpain (= calcium dependant cysteine proteases) a jejich izoenzymů a cathepsinů, například B a L. Vynález se rovněž týká jejich použití.

Dosavadní stav techniky

Calpainy představují intracelulární, proteolytické enzymy ze skupiny tak zvaných cysteinových proteas a nacházejí se v mnoha buňkách. Calpainy se aktivují zvýšenou koncentrací vápníku, přičemž se rozlišuje mezi calpainem I nebo μ-calpainem, který se aktivuje μ-molárními koncentracemi iontů vápníku, a calpainem II nebo m-calpainem, který se aktivuje m-molárními koncentracemi iontů vápníku (P.Johnson, Int.J.Biochem. 1990, 22(8), 811 až 22). Dnes existují ještě další calpainové isoenzymy (K. Suzuki a kolektiv, Biol. Chem. Hoppe-Seyler, 1995, 376 (9), 523-9).

Předpokládá se, že calpainy hrají důležitou roli v různých fyziologických procesech. K tomu patří štěpení regulačních proteinů jako proteinu kinase C, cytoskeletové proteiny jako MAP 2 a spektrin, svalové proteiny, proteinové destrukce v reumatické arthritis, proteiny při aktivaci destiček, neuropeptidický metabolismus, proteiny v mitose a další, které jsou uvedeny ‘ v materiálu M.J.Barretta a kolektivu, Life Sci. 1991, 48, 1659 až 69 a K.K.Wang a kolektiv, Trends in Pharmacol. Sci., 1994, 15, 412 až 9.

U různých patofyziologických procesů byla změřena zvýšená hladina calpainu, například při ischemii srdce (například srdeční infarkt), ledvin nebo centrálního nervového systému (například mozková mrtvice), zánětech, svalových

4 4 4 4 4 · 4 4 4 · · • 4 4 444« 4444

4 444 4444 • 4 4 44444444

4f 444 4444

4444 444 4 4 44 44 dystrophiίch, očních katarech, poškozeních centrálního nervového systému (například trauma), Alzhei měrové nemoci a tak dále (viz K.K. Wang, a kolektiv, Trends in Pharmacol. Sci., 1994, 15, 412 až 9). Předpokládá se souvislost těchto onemocnění se zvýšenými a trvalými hladinami intracelulárního vápníku. Tím se přeaktivují procesy závislé na vápníku a nepodléhají fysiologické regulaci. Tím se mohou přeaktivací calpainů uvolnit také patofysiologické procesy.

Proto byl učiněn závěr, že mohou být potřebné výzkumy to potvrdily, calpainů v akutních ischemi ích ,

Seung-Chyul poškozeních nebo mrtvici, ukázali 25 (3),663 až 9

Sci. USA, 1996,

Proc. Nati.A-cad .

pro léčení těchto nemocí inhibitory calpainových enzymů. Různé Tak neuroprotektivní účinek inhibitorů neurodegenerativních jaké nastávají po mozkové Hong a kolektiv, Stroke 1994, a R.T. Bartus a kolektiv, Neurogical Res. 1995, 17, 249 až 58. Rovněž inhibitory calpainů, zlepšené podle experimentálních mozkových traumat, přinesly zotavení deficitu paměti a neuromotorických poškození (K.E. Saatman a kolektiv, Proč. Nati. Acad.

93, 3428 až 3433). C.L. Edelstein a kolektiv, USA, 1995, 92, 7662 až 6 nalezl protektivní účinek inhibitorů calpainů na ledviny poškozené hypoxií. Yoshída, Ken Ischi a kolektiv, Jap. Circ. J. 1995, 59 (1), 40 až 8 vykázali příznivé účinky inhibitorů calpainů po kardiálních poškozeních, které vznikla ischemií nebo reperfusí. Poněvadž inhibitory calpainů brzdí uvolňování 0-AP4-proteinu, bylo navrženo potenciální použití jako terapeutikum Alzheimerovy nemoci (J. Higaki a kolektiv, Neuron, 1995, 14, interleukinu-ΐα se rovněž inhibuje Watanabe a kolektiv, Cytokine 1994,

6(6), 597 až 601). Déle bylo zjištěno, že inhibitory vykazují cytotoxické účinky na buňkách tumoru (E. Shiba a kolektiv, 20th Meeting Int. Ass.Breast Cancer Res., Sendai Jp., 1994, 25. až 28. září, Int.J. Oncol. 5 (Suppl.), 1994, 381).

651 až 59). Uvolnění inhibitory calpainů (N.

Další možná použití inhibitorů calpainů jsou uvedena v

K.K.Wangovi, Trends in Pharmacol. Sci., 1994, 15, 412 až 8.

• · · · • · · · 4 4 4 ·

4 4 · · · · • · 4 4 4 ·· 4 • · 4 4 · · ·

4·· ·· 44 44

Inhibitory calpainu byly již v literatuře popsány. Převážně však jsou tyto ihibitory buď ireverzibilní nebo peptidické. Ireverzibilní inhibitory jsou zpravidla alkylované substance a mají nevýhodu, že v organismu reagují neselektivně nebo jsou nestabilní. Tyto inhibitory často vykazují neočekávané vedlejší účinky, jako toxicitu a jsou potom omezeny ve svém použití nebo jsou nepoužitelné. K irevezibilním inhibitorům mohou být počítány například epoxidy E 64 (E.B. Mc Gowan a kolektiv, Biochem. Biophys. Res. Commun. 1989, 158, 432 až 5), α-halogenketony (H. Angliker a kolektiv, J. Med. Chem 1992, 35, 216 až 20) nebo disulfidy (R. Matsueda a kolektiv, Chem. Lett. 1990, 191 až 194).

Mnoho známých reversibilnich inhibitorů proteasy cysteinu jako calpainu představují peptidické aldehydy, zejména dipeptidické a tripeptidické aldehydy, jako například Z-Val-Phe-H (MDL 28170) (S. Mehdi , Tends in Biol . Sci. 1991, 16, 150 až 3). Za fysiologických podmínek mají peptidické aldehydy nevýhodu, že jsou na základě velké reaktivity často nestabilní, rychle se mohou metabolisovat a mají sklony k nespecifickým reakcím, které mohou být příčinou toxických účinků (J.A. Fehrentz a B. Castro, Synthesis 1983, 676 až 78).

V JP 08183771 (CA 1996, 605307) a v EP 520336 byly jako inhibitory calpainu popsány aldehydy, které jsou odvozeny od 4-pi peridinoylamidů a 1-karbonyl-piperidino-4-yl-amidů. Jsou zde však také nárokovány aldehydy, které jsou odvozeny od heteroaromaticky substituovaných amidů obecného vzorce I, a nebyly dosud popsány. Jiné deriváty aldehydu byly popsána v materiálu Chatterjee a kolektiv Bioorganic 4 Medical Chemistry Letters 1996, 6, 1619-1622, WO 97/10231 a WO 97/21690.

Peptidické deriváty ketonu jsou rovněž inhibitory cysteinových proteas, zejména calpainů. Jak jsou například známé jako inhibitory u derivátů serinových proteas a ketonu, přičemž karbonylové skupiny se aktivují jako skupiny přitahující elektrony jako CF3. U cysteinových proteas jsou • 9

• 4 4 4 «4 44 více nebo méně účinné deriváty ketonů aktivovaných CF3 nebo podobnými skupinami (M.R. Angelastro a kolektiv, J.Med.Chem, 1990, 33, 11-13). Překvapivě mohly být u calpainu nalezeny jako účinné inhibitory již pouze deriváty ketonu, u nichž jednak α-stabilní zbytkové skupiny způsobují i reverš ibi 1ni inhibici a jednak derivát kyseliny karboxylové aktivuje karbonylové skupiny (viz M.R. Angelastro a kolektiv, J.Med.Chem, 1990, 33, 11-1, WO 92/11850, WO 92/12140, WO 94/00095 a WO 95/00535). Avšak z těchto ketoamidů a ketoesterů byly dosud jako účinné popsány pouze peptidické deriváty (Zhaozhao Li a kolektiv, J. Med. Chem. 1993, 36, 3472 až 80, S.L. Harbenson a kolektiv, J. Med. Chem. 1994, 37, 2918 až 29 a viz shora M.R. Angelastro a kolektiv). Pouze v materiálu Chaterjee a kolektiv (viz shota) je popsán jako inhibitor calpainu derivát xanthenu a ketobenzamidu.

Ketobenzamidy jsou z literatury již známé. Ve WO 91/09801, WO 94/00095 a WO 92/11850 byl popsán ketoester PhCO-Abu-COOCH2CH3. Analogický fenylový derivát Ph-CONHCH(CH2Ph)-CO-COCOOCH3 byl však v materiálu M.R.Angelastro a kolektiv. J. Med. Chem, 1990, 33, 11 až 13 nalezen jen jako úzký calpainový inhibitor. Tento derivát je popsán také v materiálu J.P. Burkhardt, Tetrahedron Lett., 1988, 3433-36. Význam substituovaných benzamidů však dosud nebyl zkoumán.

U mnoha případech léčení, například u mrtvice, se účinné látky aplikují intravenozně například jako infuzní roztok. K tomu je potřebné použít substance, zde inhibitory calpainu, které mají dostatečnou rozpustnost ve vodě, takže je možné vytvořit infuzní roztok. Mnoho z popsaných inhibitorů calpainu však má nevýhodu, že vykazují jen malou nebo žádnou rozpustnost ve vodě a tím nepřichází do úvahy pro intravenózní aplikaci. Takovéto účinné látky se mohou aplikovat jen s pomocnými látkami, které mají zprostředkovat rozpustnost ve vodě (viz R.T. Bartus a kolektiv, J. Cereb. Bloow Flow Metab. 1994, 14, 537-544). Tyto pomocné látky, například polyethylenglykol, mají ale často doprovodné účinky nebo jsou • Φ ·

φφ dokonce nesnášenlivé. Nepeptidický inhibitor calpainu, který je rozpustný ve vodě bez pomocných látek, by tím měl velkou výhodu. Dobře účinné nepeptidické inhibitory calpainu s dostatečnou rozpustností ve vodě dosud nebyly popsány a jsou tím nové.

Podstata vynálezu

V předloženém vynálezu jsou popsány nepeptidické aldehydy, estery kyseliny oxokarboxylove a deriváty ketoamidu. Tyto sloučeniny jsou nové a vykazují překvapivě možnost obdržet zabudováním rigidních strukturních fragmentů nepeptidické inhibitory cysteinových proteas, jako například calpainu. Dále je u předložených sloučenin obecného vzorce I, které všechny nesou alespoň jeden alifatický aminový radikál, možné využít soli kyselin. To vede ke zlepšené rozpustnosti ve vodě a proto sloučeniny vykazují profil požadovaný pro intravenozní aplikaci, jaký je potřebný například při lečení mrtvice.

Předmětem předloženého vynálezu jsou substituované amidy obecného vzorce I

a jejich tautomerní a izomerní formy, možné enantiomerní a diastereomerní formy a rovněž možné fyziologicky snesitelné soli, v nichž mají proměnné následující význam:

R¹ značí Ci-Ce-alkyl, fenyl, naftyl, chinolyl, pyridyl, pyrimidyl, pyridazyl, chinazolyl a chinoxalyl, přičemž kruhy mohou být ještě substituovány až dvěma radikály R⁴,

R² značí -(CH2)m-R^a, přičemž R⁸ může být fenyl, cyklohexyl nebo indolyl a m může značit 1 až 6,

- 6 X značí vazbu -CH2-, -CH2CH2-,

SO2NH a

R¹-X společně také značí

-CH=CH-, -CSC-, -CONH-,

ti o

R³	značí	vodík a CO-NR®R⁷ ,
R⁴	značí -O-C1	vodík, rozvětvěný, nebo — C< —alky1,
R⁵	značí -0-C1	vodík, rozvětvěný, nebo -C4-alkyl,
R®	znač í	vodík, rozvětvěný, nebo
R⁷	značí	vodík, rozvětvěný, nebo
n	značí	číslo 0, 1 nebo 2.
		Sloučeniny vzorce I se

nerozvětvený Ci-C4-alkyl a nerozvětvený Ci-C4-alkyl a nerozvětvený Ci-Ce-alkyl nerozvětvený Ci-Ce-alkyl a mohou použít jako racemáty, jako čistě enantiomerní sloučeniny nebo jako diastereomery. Jestliže se požadují čistě enantiomerní sloučeniny, mohou se například obdržet tím, že se provádí se sloučeninami vzorce I nebo jejich meziprodukty vhodnými opticky aktivními zásadami nebo kyselinami klasické racemátové štěpení. Jinak se mohou enantiomerní sloučeniny vyrobit rovněž použitím komerčních sloučenin, například opticky aktivních aminokyselin jako fenylalanin, tryptofan a tyrosin.

Předmětem vynálezu jsou také sloučeniny mesomerní a tautomerní ke sloučeninám vzorce I, například takové u nichž je jako tautomer aldehydová nebo karbonylová skupina vzorce I.

·ο·

Μ ··

Β · · ·

Β · · *

Β · · · ·· ··

Dalším předmětem vynálezu jsou fyziologicky snesitelné soli sloučenin vzorce I, které lze získat vzorce I s vhodnou kyselinou nebo zásadou, a zásady jsou například uvedeny v materiálu Fortschritte der Ar z ne imi11e1forschung, 1966, Birkháuser Verlag, svazek 10, str. 224 až 285. Mezi ně se například počítají chlorovodíková, kyselina citrónová, kyselina vinná, mléčná, kyselina fosforečná, kyselina methansulfonová, kyselina octová, kyselina mravenčí, kyselina maleinová, kyselina fumarová a podobně, případně hydroxid sodný, hydroxid lithný, hydroxid draselný a tris.

reakcí sloučenin Vhodné kyseliny kyselina kysel i na

Výroba amidů vzorce I podle vynálezu, které nesou aldehydové skupiny, může nastat různými cestami, které jsou naznačeny v následujícím schématu 1 syntézy.

Schéma syntézy 1

ROOC.

r:

COOH

R¹ - X

H„N

OH

ROOC

R'-X

IV

1. hydrolýza

2. ox idace

R^:

P-ilN 'COOH V

i. NH(CH,)OH 2 odstranění * ochrany RR OOC

CONIK CHO

H.N CON(CH,)OH

VI

ROOC

R¹ -X·

. hydrolýza . redukce

R=

CONH-^^ CON(CH₃)OH VII redukce

R'

H.N CO-Y

Vlil

ROOCx _

3—CONH^ 'CO-Y

IX

- 8 4 4 44

44 44

4 4 4 4 4 4 4 4 4. 4 • 4 · 4 4 4 · 4 ♦ » 4 44 444 44 4

444 4444

444 * »·· ·· ·· ··

Karboxylové kyseliny vzorce II se váží vhodnými aminoalkoholy vzorce III na příslušné amidy vzorce IV. Přitom se používají obvyklé metody peptidické vazby, které jsou například uvedeny buď v materiálu C.R. Larock, Comprehensive Organic Transformations , VCH Publisher, 1989, str. 972 a následující, nebo v Houben-Weyloví, Methoden der organischen Chemie, 4. vydání, E5 , kapitola V. Přednostně se pracuje s aktivovanými deriváty kyselin vzorce II, přičemž skupina kyseliny COOH se převádí na skupinu COL. L představuje skupiny jako například Cl, imidazol a N-hydroxybenzotriazol. Tyto aktivované kyseliny následně reagují s aminy na amidy vzorce IV. Reakce probíhá v bezvodých, inertních rozpouštědlech jako methylenchlorid, tetrahydrofuran a dimethylformamid při teplotách -20 až +25 °C.

Tyto estery kyseliny karboxylové vzorce IV (R'=O-alkyl) se mohou kyselinami, jako je kyselina trifluoroctová nebo kyselina chlorovodíková, jako jsou hydroxid lithný, hydroxid sodný draselný, převést ve vodnatém médiu nebo ve a organických rozpouštědel, jako jsou alkoholy a tetrahydrofuran, při pokojové teplotě, nebo zvýšených teplotách 25 až 100 °C, na kyseliny vzorce IV (R'=H).

nebo zásadami, nebo hydroxid směsi z vody

Takto získané oxidovat na aldehydové používat různé obvyklé deriváty vzorce IV deriváty vzorce I oxidační reakce (R'=H) se mohou . K tomu se mohou (viz. C.R.Larock,

Comprehensive Organic Transformations, VCH Publischer, 1989, strana 604 a následující), jako Swernovy oxidace, nebo oxidace analogické Swernovým oxidacím {T.T.Tidwel1, Synthesis 1990, 857-70) chlornan sodný/TEMPO (S . L . Harbenson a kolektiv, viz shora) 4155) .

nebo Dess-Marti nova reakce (J. Přednostně se zde pracuje v jako dimethylformamid,

Org. Chem. 1983, 48, inertních aprotických rozpouštědel ech jako dimethylformamid, tetrahydrofuran nebo methylenchlorid s oxidačními prostředky jako DMSO/pyridin x S03 nebo DMSO/oxaly1ch1orid při teplotách -50 až +25 °C podle stanoveného postupu, viz shora uvedená literatura.

- 9 ΒΒΒΒ

BB i ·· ·

Β BB ΒΒΒ Β

Β Β ·

Β · Β Β

Β Β ·

ΒΒΒ ΒΒ

• Β

Β Β

Alternativně může reagovat kyselina karboxylová vzorce II s deriváty kyseliny aminohydroxamové vzorce VI na benzamidy vzorce VII. Přitom se použije stejné vedení reakce jako u vzorce IV. Hydroxamové deriváty vzorce VI lze obdržet z aminokyselin vzorce V reakcí s hydroxylaminem. Přitom se také zde používají již popsané způsoby výroby amidu. Odštěpení ochranné skupiny R, například Boc , nastává obvyklou cestou, například kyselinou trifluoroctovou. Takto získané kyseliny amid-hydroxamové vzorce VII se mohou přivést redukcí na aldehydy vzorce I podle vynálezu. Přitom se používá například hydrid h1 ini to-1 ithný jako redukční činidlo při teplotách -60 až 0 °C v inertních rozpouštědlech jako tetrahydrofuran nebo ether.

Analogicky k posledně uvedenému způsobu se mohou vyrobit také karboxylové kyseliny nebo deriváty kyselin vzorce, jako ester IX (Y=COOR', COSR'), které se také mohou redukcí převést na aldehydy vzorce I podle vynálezu. Tyto způsoby jsou uvedeny v materiálu R.C. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publisher, 1989, str. 619 až 26.

Výroba substituovaných amidů vzorce I podle vynálezu, které nesou karbonylamidovou nebo karbonylesterovou skupinu, se může provést různými cestami, které jsou uvedeny ve schématu 2 synthézy.

. cox

OH

R³

XIII

I

- 10 ···· • ·· ·· ·· ··· · · ♦ · · • · · · · · · • · · · · · · · • · · · · · · ··· ·9 ·· ··

Kyseliny karboxylové vzorce II se zreagují obvyklými postupy peptidické vazby (viz shora Holuben-Weyl) s deriváty kyseliny aminohydroxykarboxylové vzorce X (výroba derivátu XI viz S.L. Harbenson a kolektiv, J. Med. Chem. 1994, 37, 2918 až 29 a J.P. Burkhardt, Tetrahedron Lett., 1988, 3433-36), přičemž se vysráží amidy vzorce XIII.

XIII (R ' = kyselina nebo zásadam i, nebo hydroxid

Tyto estery kyseliny karboxylové vzorce 0-alkyl) se převedou kyselinami, jako je trifluoroctová nebo kyselina chlorovodíková, jako jsou hydroxid lithný, hydroxid sodný draselný, ve vodnatém médiu nebo ve směsi z vody a organických rozpouštědel, jako jsou alkoholy a tetrahydrofuran, při pokojové teplotě, nebo zvýšených teplotách 25 až 100 °C, na kyseliny vzorce XIII (R'=H).

Získané deriváty vzorce XIII se mohou oxidovat na deriváty vzorce I oxokarboxylové kyseliny podle vynálezu. K tomu se mohou použít obvyklé oxidační reakce (viz C.R. Larock, Comprehensi ve Organic Transformations, VCH Publisher, 1989, strany 604 a následující), jako například Swernovy oxidace, nebo oxidace analogické Swernovým oxidacím, přednostně dimethylsulfoxidu s komplexem piridinu a oxidu siřičitého v rozpouštědlech jako methylenchlorid nebo tetrahydrofuran, případně za přídavku dimethylsulfoxidu, při pokojové teplotě, nebo při teplotách -50° až 25° (T.T.Tidwell, Synthesis 1990, 857-70), nebo chlornanu sodného s TEMPEM (S.L.Harbenson a kolektiv, viz shora).

Když vzorce XIV představují α-hydroxyestery (X = 0-alkyl), mohou se hydrolyzovat na karboxylové kyseliny vzorce XII, přičemž se postupuje analogicky se shora uvedenými postupy, přednostně se ale používá hydroxid lithný ve směsi vody a tetrahydrofuranu při teplotě okolí, přičemž ale stojí za povšimnutí, že se v těchto případech volí pro ochrannou skupinu R' radikál, jako například tert.-butyl-0, který dovoluje štěpení obou esterových skupin. Výroba jiných amidů vzorce XIII ·»*· ·

• 9

9

9 ·

99 99 99

9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9

999 99 99 99

-lise provádí reakcí s aminy za jíž popsaných podmínek. Derivát alkoholu vzorce XIII se může znovu oxidovat na deriváty kyseliny oxokarboxylové vzorce I'.

Výroba esteru kyseliny karboxylové vzorce II již byla částečně popsána nebo se příslušně provádí obvyklými chemickými postupy.

Sloučeniny, u nichž X představuje vazbu, jsou tvořeny pomocí obvyklé aromatické vazby, například Suzukiho vazbou s deriváty kyseliny borité a halogenidy za katalýzy palladiem nebo vazbou aromatických halogenidů za katalýzy mědí. Radikály přemostěné alkylem (X = -(CH2)«-) se mohou vyrobit redukcí analogických ketomů nebo alkylací organického lithia, například ortho-fenyloxazolidinů, nebo jiných organických kovových sloučenin (viz I.M. Dordor a kolektiv, J. Chem. Soc. Perkin Trans . I , 1984 , 1247 až 52 ) .

a alkinem se vyrobí z aromatických halogenidů (viz I. Sakamoto a kolektiv,

Sloučeniny přemostěné alkenem například Heckovou reakcí a příslušných alkenů a alkinů

Chem. Pharm. Bull., 1986, 34, 2754 až 59)

Amidy a popsanými postupy sulfoamidy se vyrobí analogicky z derivátů aminu a kyseliny.

se shora

Alternativně se mohou sloučeniny obecného vzorce I synthetizovat také změnou, respektive záměnou reakčních sekvencí, které jsou uvedeny ve schématech 1 a 2. Tak například sulfonamid vzorce I (R1X = RSO2NH) se vyrobí z derivátu IV (R1X = NO2) tím, že se nitroskupina redukuje obvykle katalyticky vodíkem na katalyzátoru, jako je palladium s uhlím, na amin a následně se získaný amin zreaguje s chloridem kyseliny sulfonové na derivát vzorce IV (R1X = RSO2NH). Další reakce na sloučeniny vzorce I se provádí, jak je znázorněno ve schématu, hydrolýzou esteru a oxidací. Analogicky lze převést na deriváty mezistupně IV a XI (R1X = chemické skupiny jako nitroskupina,

- 12 φφφ φφφφ • φφ φφ φφ • · · · · φ φ · • φ · φφφφ φφ φφφ φφ « φφφ φφφφ φφφ φφ φφ φφ ani i nos kup i na , halogen a podobně), u nichž R1X odpovídá dalším v hlavním nároku uvedeným radikálům. Reakce se přitom provádí analogicky se shora uvedenými postupy nebo analogicky s obecnými nebo obvyklými postupy.

V předloženém vynálezu používané heterocyk1 icky substituované amidy vzorce I představují inhibitory cysteinových proteas, zejména cysteinových proteas jako calpainy vzorce I a II a cathepsiny B, případně L.

Inhibiční účinek heterocyklicky substituovaných amidů vzorce I byl zjištěn v literatuře obvyklým enzymatickým testem, přičemž jako míra účinnosti byla zjišťována koncentrace inhibitoru, při níž se inhibovalo 50 % aktivity enzymu (=ICso). Amidy vzorce I byly takto měřeny z hlediska svého inhibičního účinku u calpainu I, calpainu II a catepsinu B.

Test cathepsinem B

Inhibice cathepsinu B byla stanovena analogicky podle metody S. Hasnaina a kolektivu, J. Biol. Chem. 1993, 268, 235-40 .

K 88 μί cathepsinu B (cathepsin B z lidských jater (calbiochem), zředěný na 5 units v 500 μΜ pufru) se přidají 2μ1 roztoku inhibitoru, vyrobeného z inhibitoru a DMSO (koncová koncentrace: 100 μΜ až 0,01 μΜ). Tato vsázka se 60 min při teplotě místnosti (25 °C) inkubuje a následně se přídavkem 10 μΐ 10 mM Z-Arg-Arg-pNA (v pufru s 10 Z DMSO) nastartuje reakce. Reakce probíhá 30 minut při 405 nm v mikrotitračním snímači. Z maximálních nárůstů se následně stanoví hodnoty ICso.

Test calpainem I a II

Testování inhibičních vlastností inhibitorů calpainu se provádí v pufru s 50 mM Tris-HCl, pH 7,5, 0, 1 M NaCl, lmM dithi otreitho1u a 0,11 mM CaCÍ2, přičemž se používá fluorogenní

- 13 44 44 • · · · • 4 4 ·

4 4 4

44 substrát calpainu Suc-Leu-Tyr-AMC (25 niM rozpuštěno v DMSO, Bachem/Švýcarsko). Humánní μ-calpain se izoluje z erythrozytenu a po více chromatografíckých krocích se obdrží enzym s čistotou méně než 95 X, zjištěnou podle SDS-PAGE, Western Blot Analyse a N-1erminá 1 ním sekvencováním. Fluorescence štěpného produktu

7-ami no-4-methy1kumari nu (AMC) se sleduje ve fluorimetru Spex-Fluorolog při lambdaex = 380 nm a lambdaem = 460 nm. Když se provádí pokusy při teplotách 12 ⁰ C , je v rozmezí měření po dobu 60 minut štěpení substrátu lineární a autokatalycká aktivita calpainu malá. Inhibitory a substrát calpainu se obdrží v pokusné vsázce jako DMSO roztoky, přičemž DMSO nesmí v konečné koncentraci překročit 2 X.

V pokusné vsázce se do 1 ml kyvety, která obsahuje pufr, vloží 10 μΐ substrátu (nakonec 250 μπι) a následně 10 μΐ μ-calpainu (nakonec 2 μg/ml, to znamená 18 nM). Calpainem zprostředkované štěpení substrátu se měří 15 až 20 min. Následně se přidá 10 μΐ inhibitoru (50-100 μΜ roztoku DMSO) a po dalších 40 min. se měří inhibice štěpení.

Hodnota Ki se stanoví podle klasické rovnice pro reversní inhibici, to znamená podle rovnice K=I(vo/vι)-1, přičemž I značí koncentraci inhibitoru, vo značí počáteční rychlost před přídavkem inhibitoru a vi značí reakční rychlost v rovnováze.

Rychlost značí uvolnění AMC v čase.

Calpain je intracelulární cysteinová proteasa. Inhibitory calpainu musí projít, aby zabránily odbourání intracelulárních proteinů calpainem, membránou buňky. Některé známé inhibitory calpainu, jako například E 64 a leupeptin, překonávají buněčné membrány jen těžko a vykazují proto, ačkoliv představují dobré inhibitory calpainu, jen špatný účinek na buňkách. Cílem proto je nalézt sloučeniny s lepší průchodností membránou. Jako průkaz průchodnosti inhibitorů calpainu membránou se používají humánní destičky.

- 14 φ φφ ·Φ φφ • ΦΦ φ φ ·· φ • · φ φ φ φ · • φ Φ·· · φ · φ * φ φ φ φ φ

Φ·· ·Φ φφ φφ

Odbourání ty ros inkinasy pp60src v destičkách, zprostředkované calpa i nem tyros inkinasa pp60src Ódou a kolektivem v J. 12603 až 12608. Přitom bylo může zabránit calpeptinem, substancí byla testována na

Po aktivaci destiček se štěpí calpainem. Toto bylo podrobně prověřeno Biolog. Chem., 1993, svazek 268, ukázáno, že se štěpení pp60src inhibitorem calpainu. Efektivita základě této publikace. Čistá lidská krev byla 15 minut odstřeďována při 200g. Čisté plasma bylo zředěno v poměru 1:1 pufrem (pufr: 68 mM NaCI, 2,7 mM KC1, 0,5 mM MgCl2x6H2O, 0,24 mM NaH2P0<xH20, 12 mM NaHCO3, 5,6 mM glukosy, lmM EDTA, pH

7,4). Po odstředění a praní pufrem se nastaví koncentrace destiček při RT.

na 10⁷ buněk/ml. Izolace humánních destiček nastala i nkubovány v DMSO) 5 dest iček tris-HCl, 5 leupeptinu, testovací vsázce byly isolované destičky {2x10®) s různou koncentrací inhibitorů {rozpuštěných min při teplotě 37 °C. Následně nastala aktivace 1 μΜ ionoforu A23187 a 5 mM CaCl2. Po 5 minutách inkubace byly destičky krátce při 13000 rpm odstředěny a pelety vloženy do SDS zkušebního pufru (SDS zkušební pufr: 20 mM mM EDTA, 5 mM EGTA, 1 mM DTT, 0,5 mM PMSF, 5 Ug/ral μηι pepstatinu, 10 % glycerinu a 1 % SDS).

Proteiny byly odděleny ve 12 Xním gelu a idetifikovány pp60src a jeho Štěpné produkty 52-kDa a 47-kDa. Použitá polyklonální králičí antitělíska Anti-Cys-src (pp60^c_rc) pocházela od firmy Biomol Feinchemika1 ien , Hamburg. Toto primární antitělísko se prokazovalo HRP vázaným druhým antitělískem z kozy (Boehringer Mannheim, SRN). Toto se provedlo známými metodami. Kvantifikace štěpení pp60src se provedla densitometricky, přičemž jako kontroly se použily neaktivované destičky (kontrola 1: žádné štěpení) a destičky ošetřené ionoforem a vápníkem (kontrola 2: odpovídá 100 % štěpení). Hodnota EDso odpovídá koncentraci inhibitoru, při které se intenzita barevné reakce redukuje o 50 %.

- 15 • 4 4

4

4 4

4

4 4 4 *4

4 4 4

4 4

4 ·

4 4

4 4 44

4 4 4

4 · 4 ·

4 4 4

44

Smrt buněk na corticaLním neuronu indukovaná glutamatem

Test byl proveden M.A. a Kriegsteina A. R. cortical cell cul ture”, jako u Choi D. W., Maulucci-Geddeho (1987) Glutamate neurotoxicity in

J . Neurosci. 7, 357-368.

Z 15 dní starého myšího embrya byly preparovány poloviny cortexu a enzymaticky (trypsin) získány jednotlivé buňky. Tyto buňky (glia a cortikalní neurony) byly odsáty na 24 desek. Po třech dnech (desky převrstvené lamininem) nebo sedmi dnech (desky převrstvené ornithinem) bylo pomocí FDU (5-fluor-2-desoxyuridin) provedeno ošetření mitosou. 15 dní po preparaci buněk byla přídavkem glutamatu (15 min) vyvolána smrt buněk. Po oddělení glutamatu se přidaly calpainové inhibitory. 24 hodin později bylo zjištěno stanovením laktátové dehydrogenace (LDH) v přebytku buněčné kultury poškození buněk.

Zjistilo se, že calpain hraje smrti buněk (M.K.T. Squier Patel a byla v za přítomnosti

159, 229-237, T.

587-597). Proto vápníkem vyvolané roli také v apoptotické a kolektiv, J. Cell. Physiol. 1994, kolektiv, Faseb Journal 1996, 590, dalším modelu vyvolána smrt buněk vápníkové ionofory. Aby se zabránilo smrti buněk, musí inhibitory calpainu pokračovat do buněk a zde inhibovat calpain

Vápníkem zprostředkovaná smrt buňky v buňkách NT2

V lidských buňkách NT2 se vápníkem za přítomnosti ionoforu A23187 vyvolá smrt buněk. 10⁵ buněk bylo umístěno 20 hodin před pokusem na mikrotitrační desky. Po této časové prodlevě byly buňky s různými koncentracemi inhibitorů inkubovány za přítomnosti 2,5 μΜ ionoforu a 5 mM vápníku. K reakční vsázce bylo po 5 h přidáno 0,05 ml XTT (Cell Proliferati on Kit II, Boehringer Mannheim). Optická hustota se stanovila přibližně 17 h později podle údajů výrobce v Easy Reader EAR 400 firmy SLT. Optická hustota, při které odumřela polovina buněk, se vypočítá z obou kontrol s buňkami bez

4444

« 44 44 »4 ·· · · V · 4 · • 4 · 4 4 4 <

• 4 444 44 4 • 4 4 4 4 4 4

444 44 44 44 inhibitorů, které byly inkubovány za přítomnosti ionoforu.

přítomnosti a bez

U řady neurologických nemocí nebo psychických poškození nastává zvýšená aktivita glutamatu, která vede ke stavu buzení nebo toxickým efektům v centrálním nervovém systému (ZNS). Glutamat zprostředkovává svoje účinky prostřednictvím různých receptorů. Dva z těchto receptorů se klasifikují podle specifických antagonistů NMDA-receptoru a AMPA-receptoru. Efekty zprostředkované antagonisty proti glutamatu se mohou použít k léčení těchto nemocí, zejména k terapeutickému použití proti neurodegenerativním nemocem, jako Huntigtonova nemoc a Parkinsonova nemoc, neurotoxickým poškozením po hypoxii, anoxii nebo ischemii, proti stavům jaké nastávají po mrtvici a traumatu, nebo také jako antiepileptika (viz Arzneim. Forschung 1990, 40, 511 až 514, TIPS, 1990, 11, 334 až 338 a Drugs of the Future 1989, 14, 1059 až 1071).

Ochrana proti cerebrálnímu přeregulování excitovanými aminokyselinami (NMDA-, respektive AMPA-antagonismus na myši)

Intracerebrální aplikací excitovaných aminokyselin (EAA - excitatory amino acids) se indukuje tak značné buzení, že v krátkém čase vede ke křečím a ke smrti zvířete. Systémovými, například intraperitonálními, dávkami centrálně působících látek (EAA antagonistů) lze tyto symptomy inhibovat. Poněvadž excesivní aktivace EAA receptorů centrálního nervového systému hraje v patogenezi různých neurologických onemocnění významnou roli, může se z prokázaného EAA antagonismu usuzovat na možnou therapeutickou použitelnost substancí proti takovýmto ZNS onemocněním. Jako míra pro účinnost substancí byla stanovena hodnota EDso, při níž je 50 % zvířat při stanovené dávce buď NMDA nebo AMPA v předchozí dávce měřící substance bez symptomu.

Heterocyklicky substituované amidy I představují inhibitory derivátů cysteinu, jako calpain I, případně II, a

- 17 • ·*«· »· · • 1 • * · • · ·<· · t »· ·* 44 • 4 4 4 · * · s • · « · 4 4 4 • O « · ft> 44 9

111 1111

191 91 11 19 cathepsin B, případně L a mohou sloužit k léčení nemocí, které jsou spojeny se zvýšenou enzymatickou aktivitou calpainu nebo cathepsinu. Předložené amidy vzorce I se tak mohou použít k léčení neurodegenerativních nemocí, které vznikají po ischemii, poškozeních reperfusí po zúžení cév, traumatu, subarachnoidalních krváceních a mrtvici, a neurodegenerativních nemocí jako infarkt-dementia, Alzeheimerova nemoc, Huntingtonova nemoc a epilepsie a dále k léčení poškození srdce po kardiálních ischemiích, poškození ledvin po renalních ischemiích, poškození kosterních svalů, distrofií svalů, poškození, která vznikají proliferací buněk hladkých svalů, koronárního vasospasmenu, cerebrálního vasospasmenu, kataraktu očí, po angioplastii . Vedle toho mohou být amidy vzorce I potřebné při chemotherapii tumorů a jejich mezastáz a slouží k léčení nemocí, u nichž vzniká zvýšená hladina interleukinu-1, jako zánětů a revmatických onemocnění.

Léčebné přípravky podle vynálezu obsahují vedle obvyklých pomocných prostředků therapeuticky účinné množství sloučenin vzorce I.

Pro lokální vnější použití, například v pudru, masti nebo spreji, mohou být účinné látky obsaženy v obvyklých koncentracích. Zpravidla jsou účinné látky obsaženy v množství 0,001 až 1 hmotn. %, přednostně 0,001 až 0,1 hmotn. %.

Při vnitřním použití se preparáty podávají v jednotlivých dávkách. Jednotlivá dávka obsahuje na kilogram tělesné hmotnosti 0,1 až 100 mg. Přípravky mohou být podávány denně podle druhu a závažnosti onemocnění v jedné nebo více dávkách.

Podle přípravky podle a rozpouštědla, farmaceutické oxethy1 i zováný požadovaného typu aplikace obsahují léčebné vynálezu vedle účinné látky obvyklé nosné látky Pro lokální vnější použití se mohou použít pomocné látky jako ethanol, isopropanol, ricinový olej, oxethylizovaný hydrogenizovaný • · · · • ·

- 18 ricinový olej, kyselina polyakrylová, po 1yethy1eng1yko1 , polyethylenglykostearat, ethoxylizované mastné alkoholy, parafinový olej, vaselina a vlnový tuk. Pro vnitřní použití jsou vhodné například mléčný cukr, propylenglykol, ethanol, škrob, mastek a pólyvinylpyrrolidon.

Rovněž se mohou používat antioxidační činidla jako tokoferol a butylizovaný hydroxyaniso1 a rovněž butylizovaný hydroxytoluen, přísady zlepšující chut, stabilizační prostředky, emulgační prostředky a prostředky pro ulehčení polknutí.

Látky obsažené v přípravku vedle účinné látky a rovněž látky používané při výrobě farmaceutických prostředků musí být toxikologicky nezávadné a musí být snesitelné s účinnou látkou. Výroba léčebných přípravků se provádí obvyklou cestou, například smícháním účinné látky s ostatními obvyklými nosnými látkami a rozpouštědly.

Léčebné přípravky se mohou podávat různými aplikačními postupy, například perorálně, parenteralně jako intravenosně infusí, subkutanně, intraperitonealně a topicky. Přípravek tak může být v podobě tablet, emulsí, infusních a injekčních roztoků, past, mastí, gelů, krémů, lotionů, pudrů a sprejů.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

(S)-3-karboxy-5(2-naftylsulfonamido)-N(3-fenyl-propan-l-yl-2-yl)-benzamid • ·· · ♦

- 19 a) (S)-3-ethoxykarbonyl-5-nitro-N(3-fenyl-propan-l-ol-2-yl)-benzam id g (41,8 mmol) monoethylesteru kyseliny 5-nitro-isoftalové, 6,3 g (41,8 mmol) (S )-fenyla1eni no 1u a 10,6 g (104,5 mmol) triethylaminu bylo rozpuštěno při pokojové teplotě ve 200 ml methylenchloridu a 30 minut mícháno. Potom se přidalo za chlazení ledem 1,9 g (13,9 mmol) 1-hydroxybenzotriazolu a následně postupně 8 g (41,6 mmol) (N-di methylam inopropy1)-N-ethylkarbod i imidu. Vše bylo mícháno 16 hodin při pokojové teplotě. Reakční vsázka byla zředěna methylenchloridem na dvojnásobný objem a postupně byla prána 2M kyselinou chlorovodíkovou, vodou, 2M hydroxidem sodným a znovu vodou. Oddělila se organická fáze, sušila se a koncentrovala se ve vakuu. Obdrželo se 9,1 g meziproduktu.

b) (S)-5-amino-3-ethoxykarbonyl-N(3-fenyl-propan-l-ol-2-yl)-benzamid g (24,3 mmol) meziproduktu la bylo rozpuštěno ve 300 ml ethanolu a po přídavku 1 g palladia s uhlím (10 X) hydrogenováno. Následně byla reakční vsázka filtrována a filtrát byl koncentrován ve vakuu. Obdrželo 8,1 g meziproduktu.

c) (S)-3-ethoxykarbonyl-5(2-naftylsulfonamido)-N(3-fenyl-propan-l-ol-2-yl)-benzamid g (5,84 mmol) meziproduktu lb a 2,4 ml (17,5 mmol) tryethylam i nu bylo rozpuštěno v 50 ml tetrahydrofuranu. Při 0 °C se následně přikapal roztok z 1,32 g (5,82 mmol) chloridu kyseliny 2-nafta 1ensulfonové ve 30 ml tetrahydrofuranu a následně se reakční směs míchala 8 hodin při teplotě 40 °C. Potom byla reakční vsázka koncentrována ve vakuu a zbytek byl rozdělen mezi vodu a octan ethylu. Fáze octanu ethylu byla ještě prána 2 M kyselinou chlorovodíkovou a vodou a následně byla sušena a koncentrována ve vakuu. Takto získaný zbytek se chromatograficky čistil na křemičitém gelu • · · ·

9

9 (methylenchlorid/ethanol = 20/1), přičemž se obdrželo 0,65 g meziproduktu.

d) (S)-3-karboxy-5(2-naftylsulfonamido)-N(3-fenyl-propan-l-ol-2-yl)-be nzam id

0,65 g (l,2mmol) meziproduktu lc bylo rozpuštěno ve 30 ml tetrahydrofuranu a smícháno s 0,15 g (6,3 mmol) hydroxidu lithného, rozpuštěného v 15 ml vody. Vše bylo 26 hodin mícháno při pokojové teplotě. Potom bylo ve vakuu odstraněno organické rozpouštědlo a vodnatý zbytek byl okyselen 2 M kyselinou chlorovodíkovou. Vysrážená usazenina se odsála a sušila. Obdrželo se 0,46 g meziproduktu.

e) (S)-3-karboxy-5(2naftylsulfonamido)-N(3-fenyl-propan-l-al-2-yl)-benzamid

0,46 g (0,91 mmol) meziproduktu ld a 0,37 g (3,65 mmol) triethylaminu se rozpustilo v 10 ml suchého dimethylsulfoxidu a smíchalo se s 0,44 g (2,76 mmol) komplexu pyridinu s oxidem sírovým. Vše se 16 hodin míchalo při pokojové teplotě. Následně se reakční směs nalila na ledovou vodu, okyselila se 1 M kyselinou chlorovodíkovou a odsála se usazenina. Obdrželo se 0,36 g produktu.

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,9 (1H), 3,3 (1H), 4,5 (1H), 7,2 (5H),

7,6-7,9 (5H), 8,0-8,2 (4H), 8,5 (2H), 9,1 (1H), 9,6 (1H) a 10,9 (1H) ppm.

Příklad 2

N(l-karbamoyl-2-oxo-4-fenyl-propan-2-yl)-3-karboxy-5(2-naftylsulfonamido)-benzamid

COOH • · • 9

9·

a) N(l-karbamoyl-2-hydroxy-4-fenyl-propan-2-yl)-3-ethoxy-karbonyl-5-nitro-benzamid

5,2 g (21,7 mmol) monoethylesteru kyseliny 5-nitro-isoftalové, 5 g (21,7 mmol) amidu kyseliny 3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné a 11,2 g (110,5 mmol) triethylaminu bylo rozpuštěno při pokojové teplotě ve 200 ml methylenchloridu a 30 minut mícháno. Potom se přidalo za chlazení ledem 2,9 g (21,6 mmol) 1-hydroxybenzotri azo 1u a následně postupně 4,6 g (22,8 mmol) (N-dimethylaminopropyl)-N-ethylkarbod iimidu. Vše bylo mícháno 16 hodin při pokojové teplotě. Reakčni vsázka byla zředěna methylenchloridem na dvojnásobný objem a postupně byla prána 2M kyselinou chlorovodíkovou, vodou, 2M hydroxidem sodným a znovu vodou. Oddělila se organická fázhe, sušila se a koncentrovala se ve vakuu. Obdrželo se 2,6 g meziproduktu.

b) 5-amino-N(l-karbamoyl-2-hydroxy-4-fenyl-propan-2-yl)-3-ethoxykarbonyl-benzamid

2,6 g (6,25 mmol) meziproduktu 2a bylo rozpuštěno v 50 ml dimethylformamidu, zředěno 200 ml ethanolu a po přídavku 1 g palladia s uhlím (10 %) hydrogenováno. Následně byla reakčni vsázka filtrována a filtrát byl koncentrován ve vakuu. Obdrželo 1,8 g meziproduktu.

c) N(l-karbamoyl-2-hydroxy-4-fenyl-propan-2-yl)-3-ethoxykarbonyl-5(2-naftylsulfon-amido)-benzamid

1,8 g (4,7 mmol) meziproduktu 2b a na špičce nože 4-dimethylam inopyridi nu bylo rozpuštěno ve 30 ml pyridinu. Při teplotě místnosti se přikapalo 1,2 g (5,1 mmol) chloridu kyseliny 2-naftalensulfonové a vše se ještě 16 hodin míchalo. Potom byla reakčni vsázka nalita na ledovou vodu a okyselena 2 M kyselinou chlorovodíkovou. Tato vodnatá fáze byla několikrát extrahována octanem ethylu. Spojené organické fáze byly sušeny a koncentrovány ve vakuu. Takto získaný zbytek byl ještě zpracován etherem a octanem ethylu, přičemž se získalo • · · 4

44

1,3 g meziproduktu.

d) N (l-karbamoyl-2-hydroxy-4-fenyl-propan-2-yl)-3-karboxy-5(2 -naftylsulfonamido)-benzamid

1,25 g (2,2mmol) meziproduktu 2c bylo rozpuštěno v 10 ml tetrahydrofuranu a smícháno s 0,21 g (8,7 mmol) hydroxidu lithného, rozpuštěného v 50 ml vody. Vše bylo mícháno 1 hodinu při pokojové teplotě. Potom bylo ve vakuu odstraněno organické rozpouštědlo a vodnatý zbytek byl okyselen 2 M kyselinou chlorovodíkovou. Vysrážená usazenina se odsála a sušila. Obdrželo se 1,0 g meziproduktu.

e) N(l-karbamoyl-2-oxo-4-fenyl-propan-2-yl)-3-karboxy-5(2-naftylsulfonamido)-benzamid

0,9 g (1,6 mmol) meziproduktu 2d a 1,4 g (9,9 mmol) triethylaminu se rozpustilo v 25 ml suchého dimethylsulfoxidu a při pokojové teplotě se smíchalo s 0,78 g (4,9 mmol) komplexu pyridinu s oxidem sírovým, rozpuštěného ve 13 ml dimethylsulfoxidu. Vše se 1 hodinu míchalo při pokojové teplotě. Následně se reakční směs nalila na ledovou vodu, okyselila se 1 M kyselinou chlorovodíkovou a odsála se usazenina, přičemž se získalo 0,59 g produktu.

1H-NMR (CF3COOD): δ = 2,9 (1H), 3,1 (1H), 5,3 (1H), 7,0-8,3 (17H), 8,4 (1H) a 9,1 (1H) ppm.

Následující příklady se mohou vyrobit analogicky podle shora uvedených předpisů:

R²

R·¹ ·· ·· • · φ · # • · · · * • · · · · · • · · · · • · φ ·

Příklad	R¹	R²	R³	R¹ X
2	3-COOH	(CH2 )₃CH3	CONH2	5-naft-2-yl-SO2 NH
3	3-COOH	CHaPh	H	5-fenyI-SO2 NH
4	3-COOH	CH2Ph	CONH2	5-fenyl-S02NH
5	3-COOH	CH2 Ph	H	5-n-butyl-SO2 NH
6 .	3-COOH	CH2 Ph	CONH2	5-n-butyl-SO2 NH
7	4-COOH	CH2 Ph	H	3-fenyl-SO2 NH
8	4-COOH	CH2Ph	H	5-naft-2-yl-SO2NH
9	4-COOH	CH2 Ph	CONH2	5-naft-2-yl-SO2 NH
10	4-COOH	CH2 Ph	H	3-CH=CH-fenyl
11	4-COOH	CH2 Ph	H	3-(pyrid-2-yl)
12	3-COOH	CH2 Ph	H	4-CH=CH-fenyl
Když je	R³ = H,	potom je	konf igurace	C2-atom (S), když
R³ CONH2	, je tato	konf igurace	(R,S).

« · · ♦ · ·

- 24 -

• · • · · ·

•

ο

C

ο

C =

—/ Ι--1 Χ-(

ο=

3

-L

ο =

Ύ X S

ο =

Ύ , ZC χ-

V7

Λ

(/

Λ

X

Ο

ν

J

\\_

j

η

ΓΊ

T

Ξ;

ώ

ό

δ

ο

X

ο

X

υ

ο

X

C

ο

C

ο

CJ

α

υ

ο

•

1

I

1

m

γ*ί

η

Γ*Ί

>u

cu

r**'

LT,

<£>

Γ~

Γ“4

τ“4

- 25 4 4

4 ·

· ·

4

α:

θ' \\ /

χ

X

Ο ·· ·· • «4 <

• · · 1 • · · « • · · « • · ··

Οσο

Ο

CZ) ιΐ

X

ΓΝ

X ο

	I	ΓΓ
ο	ο	ο
ο	ο	η
ο	υ	υ
ΓΟ	ΓΟ	ΓΟ

CXm

Γ*Ί

CN □ο

Ο) <Ο

ΓΊ

Γ* <Ν • · · ·

44 > * · « » · 4 « » 4 4 I » 4 4 <

4« 44

·*44 · »«

4 4 4 4 4 4

4 4 4 4

4 · 4 4 4

4 4 4 4

444 4 444 44 •

X c-1 OJ	o /
v /
ro	ÍN X 2 O	ΓΙ c
OJ	O	a
ΓΜ	XJ L· (Ί I	-C a. (N
OJ	u	u
	H003-	- COOH
oi	m	rC
><* cu	LTt	Ό

• 44 4

4 444 44 44 44

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Amidy obecného vzorce I a jejich tautomerní a izomerní formy, enantiomerní a di astereomerní formy a rovněž fyziologicky snesitelné soli, v nichž mají proměnné následující význam:

R¹ značí Ci-Ce-alkyl, fenyl, naftyl, chinolyl, pyridyl, pyrimidyl, pyridazyl, chinazolyl a chinoxalyl, přičemž kruhy jsou případně substituovány až dvěma radikály R⁴,

R² značí -(CH2)m-R^a, přičemž R^a případně značí fenyl, cyklohexyl nebo indolyl a m případně značí 1 až 6,

X značí vazbu -CH2-, -CH2CH2-, -CH=CH-, -C=C-, -CONH-,

SO2NH a

R¹-X společně také značí

R³ značí vodík a C0-NR^eR⁷, R⁴ značí vodík, rozvětvěný, a -O-C1-C<-alkyl , nebo nerozvětvený C1-C4-alkyl R⁵ značí vodík, rozvětvěný, a -O-Ci-C4-alkyl, nebo nerozvětvený Ci-C₄-alkyl R” značí vodík, rozvětvěný, nebo nerozvětvený C1-Ce-alkyl R⁷ značí vodík, rozvětvěný, nebo nerozvětvený Ci-Ce-alkyl

a n značí číslo 0, 1 nebo 2.

2. Amidy vzorce I podle nároku 1, vyznačující se tí·, že • 44 4

4 4 44 4 44 · · 44 44 44 4 4 4 4 4 « λ Λ *4*4 4 4 • 4 4 4 4 4 4 4 4 · 4 4 444 4 4 44 44 44 30 - proměnné mají následující význam: R¹ fenyl, naftyl, butyl a SO2 NH a R⁴ vodík. chinolyl, R² benzyl, R³ vodík, X Amidy vzorce 1 podle nároku 1, vyznačující se tím, že proměnné mají následující význam: R¹ fenyl, naftyl, butyl a chinolyl, R² benzyl, R³ CONH2, X

SO2NH a R⁴ vodík.

4. Použití amidů vzorce I podle nároku 1 až 3 k léčení nemocí.
5. Použití amidů vzorce I podle nároku 1 až 3 jako inhibitorů cysteinových proteas.
6. Použití podle nároku 5 jako inhibitorů cysteinových proteas jako calpainů a cathepsinů, zejména calpainů I a II a catepsinů B a L.
7. Použití amidů vzorce I podle nároku 1 až 3 k výrobě léčiv k léčení nemocí, u nichž nastává zvýšená aktivita calpainu.
8. Použiti amidů vzorce I podle nároku 1 až 3 k výrobě léčiv k léčení neurodegenerativních nemocí a neuronálních poškození.
9. Použití podle nároku 8 k léčení neurodegenerativních nemocí a neuronálních poškození, které jsou vyvolány ischemií, traumatem nebo nosním krvácením.
10. Použití podle nároku 9 k léčení mozkové mrtvice a mozkového tramatu po zlomenině lebky.
11. Použití podle nároku 9 k léčení Alzheimerovy nemoci a Huntígtonovy nemoci.
12. Použití podle nároku 9 k léčení epilepsií.

• •44

44 44

4 · 4 « • · · «

4 · 4 «

4 · · «

4 4 44

- 31
13. Použití sloučenin vzorce I podle nároku 1 až 3 k výrobě léčiv a léčení poškození srdce po kardiálních ischemiích, poškození ledvin po renalních ischemiích, poškození reperfuzí po zúžení cév, poškození kosterních svalů, distrofií svalů, poškození, která vznikají proliferací buněk hladkých svalů, koronárního vasospasmu, cerebrálního vasospasmu, kataraktu očí a po angioplastii.
14. Použití amidů vzorce I podle nároku 1 až 3 k výrobě léčiv k léčení tumorů a jejich metastází.
15. Použití amidů vzorce I podle nároku 1 až 3 k výrobě léčiv k léčení nemocí, u nichž vznikají zvýšené hladiny interleukinu-1 .
16. Použití amidů podle nároku 1 až 3 k léčení imunologických nemocí jako záněty a reumatická onemocnění.
17. Léčebné přípravky k perorálnímu, parenterálnímu a intraperitonálnímu použití, obsahující v jednotlivé dávce vedle u léčiv obvyklých pomocných látek alespoň jeden amid vzorce I podle nároku 1 až 3.