CZ208499A3

CZ208499A3 - Ketobenzamidy a jejich použití

Info

Publication number: CZ208499A3
Application number: CZ19992084A
Authority: CZ
Inventors: Wilfried Lubisch; Achim Möller; Hans-Jörg Treiber
Original assignee: Basf Aktiengesellschaft
Priority date: 1997-11-28
Filing date: 1997-11-28
Publication date: 2000-09-13

Abstract

Ketobenzamidy obecného vzorce I a jejich tautomerní a isomerní formy a rovněž jejich fyziologicky snesitelné soli.

Description

Ketobenzamidy a jejich použití

Oblast techniky r>

Vynález se týká ketobenzaraidů nového typu, jejich výroby a rovněž jejich použití k léčení nemocí.

Dosavadní stav techniky

Calpainy představují intracelulární, proteolytické enzymy ze skupiny tak zvaných cysteinových proteas a nacházejí se v mnoha buňkách. Calpainy se aktivují zvýšenou koncentrací vápníku, přičemž se rozlišuje mezi calpainem I nebo U-calpainem, který se aktivuje u-molárními koncentracemi iontů vápníku, a calpainem II nebo m-calpainem, který se aktivuje m-molárními koncentracemi iontů vápníku (P.Johnson,

Int.J.Biochem. 1990, 22(8), 811 až 22). Dnes existují ještě další calpainové isoenzymy (K. Suzuki a kolektiv, Biol. Chem. Hoppe~Sey1er, 1995, 376 (9), 523-9).

Předpokládá se, že calpainy hrají důležitou roli v různých fyziologických procesech. K tomu patří štěpení regulačních proteinů jako proteinu kinase C, cytoske1etové proteiny jako MAP 2 a spektrin, svalové proteiny, proteinové destrukce v revmatické arthritis, proteiny při aktivaci destiček, neuropeptidický metabolismus, proteiny v mitose materiálu M.J.Barretta 1659 až 69 a K.K.Wang

a	další ,	které	jsou	uvedeny v
a	kolektivu	, Life	Sci .	1991, 48,
a	kolekt i v,	Trends	in Pharmacol. Sci.,

U různých patof yzi ologi ckých procesů byla změřena zvýšená hladina calpainu, například při ischemii srdce (například srdeční infarkt), ledvin nebo centrálního nervového systému (například mozková mrtvice), zánětech, svalových dystrophiích, očních katarech, poškozeních centrálního nervového systému (například trauma), Alzheimerové nemoci a tak dále (viz K.K. Wang, a kolektiv, Trends in Pharmacol. Sci., ·· ·· » « · <

> · · 1

1994, 15, 412 až 9). Předpokládá se souvislost těchto onemocnění se zvýšenými a trvalými hladinami intracelulárního vápníku. Tím se přeaktivují procesy závislé na vápníku a nepodléhají fysiologické regulaci. Tím se mohou přeaktivací calpainů uvolnit také patofysiologické procesy.

Proto byl učiněn závěr, že pro léčení těchto nemocí mohou být potřebné výzkumy to potvrdily v

po calpainů nastává kolekt i v, kolektiv, akutních mozkové Stroke 1994, 25

Neurogical Res.

inhibitory calpainových enzymů. Různé Tak neuroprotektivní účinek inhibitorů neurodegenerativních poškozeních, jaký inhibitory calpainů, zlepšené

Seung-Chyul Hong a až 9 a R.T. Bartus a 249 až 58. Rovněž mrtvici, ukázali (3), 663

1995, 17, podle experimentálních mozkových traumat, přinesly zotavení deficitu paměti a neuromotorických poškození (K.E. Saatman a kolektiv, Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 1996, 93, 3428 až 3433). C.L. Edelstein a kolektiv, Proč.

Natl.A-cad. Sci. USA, 1995, 92, 7662 až 6 nalezl protektivní účinek inhibitorů calpainů na ledviny poškozené hypoxií. Yoshida, Ken Ischi a kolektiv, Jap. Circ. J. 1995, 59 (1), 40 až 8 mohou vykázovat příznivé účinky inhibitorů calpainů po kardiálních poškozeních, která vznikla ischemií nebo reperfusí. Poněvadž inhibitory calpainů brzdí uvolňování S-AP4-proteinu, bylo navrženo potenciální použití jako terapeut ikum Alzheimerovy nemoci (J. Higaki a kolektiv, Neutron, 1995, 14, 651 až 59). Uvolnění interleukinu-ld se rovněž brání inhibitory calpainů (N. Watanabe a kolektiv, cytokine 1994, 6(6), 597 až 601). Dále bylo zjištěno, že inhibitory vykazují cytotoxické účinky na buňkách tumoru (E. Shiba a kolektiv, 20th Meeting Int. Ass.Breast Cancer Res., Sendai Jp., 1994, 25. až 28. září, Int.J. Oncol. 5 (Suppl.), 1994, 381).

Další možná použití inhibitorů calpainů jsou uvedena v K.K.Wangovi, Trends in Pharmacol. Sci., 1994, 15, 412 až 8.

Inhibitory calpainů byly již v literatuře popsány. Převážně jsou tyto ihibitory buď ireverzibilní nebo peptidické.

I r e ver z i bi lni inhibitory .isou zpravidla alkylované substance a mají nevýhodu, že v organismu reagují neselektivně nebo jsou nestabilní. Tato inhibitory často vykazují neočekávané vedlejší účinky, jako toxicitu a jsou potom omezeny ve svém použití nebo nepoužitelné. K irevezibilnim inhibitorům mohou být počítány například epoxidy E 64 {E.B. Mc Gowan a kolektiv, Biochem. Biophys. Res. Comraun. 1989, 158, 432 až 5), α-halogenketony (H. Angliker a kolektiv, J. Med. Chem 1992, 35, 216 až 20) nebo disulf idy 194) .

(R. Matsueda a kolektiv, Chem. Lett. 1990, 191 až

Mnoho známých reversibilních inhibitorů proteasy cysteinu jako calpainu představují peptidické aldehydy, zejména dipeptidické a tripeptidické aldehydy, jako například Z-Val-Phe-H (MDL 28170) (S. Mehdi, Tends in Biol. Sci. 1991, 16, 150 až 3) a sloučeniny z EP 520336. Za fysiologických podmínek mají peptidické aldehydy nevýhodu, že jsou na základě velké reaktivity často nestabilní, rychle se mohou metabolisovat a mají sklony k nespecifickým reakcím, které mohou být příčinou toxických účinků (J.A. Fehrentz a B. Castro, Synthesis 1983, 676 až 78). Použití peptidických aldehydů při lečení nemocí tím je minimálně omezeno nebo není smysluplné.

J*

Pokrok představuje zjištění, že stanovené peptidické ketonové deriváty představují rovněž inhibitory proteasy cysteinu, zejména calpainu. Tak například u serinové proteasy jsou jako inhibitory známé ketonové deriváty, přičemž ketoskupiny se aktivují skupinou přitahující elektrony jako CF3. U proteasy cysteinu jsou deriváty aktivované CF3 nebo podobnými skupinami málo účinné nebo neúčinné (M.R. Angelastro a koletiv, J. Med. Chem. 1990, 33, 11 až 13). Překvapivě dosud byly u calpainu zjištěny jako účinné inhibitory pouze ketonové deriváty, u nichž jednak stabilní závěrečné α skupiny způsobují ireverzibilní inhibici a jednak derivát kyseliny karboxylové aktivuje ketonové skupiny (viz M.R. Angelastro a kolektiv, viz shora, WO 92/11850, WO 92/12140, WO 94/00095 a WO 95/00535). Avšak z těchto ketoamidů a ketoesterů byly dosud jako účinné popsány pouze peptidické deriváty (Zhaozhao Li a kolektiv, J. Med. Chem. 1993, 36, 3472 až 80, S.L. Harbenson a kolektiv, J. Med. Chem. 1994, 37, 2918 až 29 a viz shora M.R. Angelastro a kolektiv).

Dále jsou z literatury známé ketobenzamidy. Ve WO 91/09801, WO 94/00095 a WO 92/11850 byl popsán ketoester PhCO-Abu-COOCHz CIÍ3 . Analogický fenylový derivát Ph-CONHCH(CHzPh)-CO-COOCH3 byl v materiálu M.R.Angelastro a kolektiv.

J. Med. Chem. 1990, 33, 11 až 13 nalezen jako však jen úzký calpainový inhibitor. Tento derivát je popsán také v materiálu

J.P. Burkhardt, Tetrahedron Lett., 1988, 3433-36. Význam substituovaných benzamidů však dosud nebyl zkoumán.

Podstata vynálezu

Byly nalezeny' substituované nepeptidické deriváty ketobenzamidů se zlepšeným účinkem.

Předmětem vzorce I vynálezu jsou ketobenzamidy předloženého

a jejich tautomerních a isomerních forem a rovněž fyziologicky snesitelných solí, v nichž mají proměnné následující význam:

R¹ fenyl, naftyl, chinolyl, pyridyl, pyrimidyl, pyrazyl, pyridazyl, chinazolyl, chinoxalyl, tienyl, benzotienyl, benzofuryl, benzimidazolyl, furanyl, indolyl, isochinolin, tetrahydroisochinolin nebo tetrahydrochinolin, přičemž aromatické a heteroaromatické kruhy mohou být ještě substituovány jedním, dvěma nebo třemi radikály R⁵,

R^z chlor, brom, fluor, Ci-Ce-alkyl, Cz-Cs -alkenyl , C2-C6• · ·

-alkinyl, Cí-C6-alkyl-fenyl, C2-C6-alkenyl-fenyl, C2-C6-alkinyl-fenyl, fenyl, NCO-C1-C4-alky1, -NHCO-fenyl, NHCO-naftyl, H2N-SO2-C1-4-alky1~, COOH, -COO-C1-4-alkyl, -CONH-Ci-4-alkyl, Ci-4-alkoxy, NO2 , nebo NH2 ,

R³ Ci-Ce-alkyl, který může nést fenylový, cyklopropylový, cyklobutylový, cyklopentylovy, cyklohexylový, cykloheptylový, indolylový, pyridylový nebo naftylový kruh, který může být substituován .jedním nebo dvěma radikály R⁵ ,

X vazba -(CH2)m-, - (CH2 )«-0-(CH2 )o - , -(CH2)n-S-{CH2)m-,

-(CH2 )n-S0-(CH2 - ( CH2 )n-SO2 - ( CH2 )m - , -CH=CH-,-C=C-,

-C0-CH=CH~, C0-(CH2}m-, - ( CfÍ2 }m-NHCO-( CHz ) o-, - (CH2 )m-CONH(CH2)o-, “(CH2)m-NHSO2-(CH2)o-, -NH-CO-CH=CH-, -CH=CH-CONH-, -(CH2)m-SO2NH-{CH2)o-, nebo

I

R²

R⁴ OR⁶ , NR⁷R⁸,

N-H·³

R⁵ vodík, Ci-C4-alkyl, -O-C1 -C4-alkyl, OH, Cl, F, Br, J, CF3 , NO2, NH2, CN, COOH, COO-C1-C4-alkyl, -NHCO-C1-C4-alkyl, -NHCO-fenyl, -NHSO2-Cí-C4-alkyl, -NHSO2-fenyl, -SO2-C1-C4alkyl, nebo -SO2-fenyl,

R⁶ vodík nebo Ci-Ce-alkyl, který může být substituován fenylovým kruhem, který ještě může být substiován jedním nebo dvěma radikály R⁹,

R⁷ vodík, nebo Ci-C6-alkyl,

R⁸ vodík, nebo Ci-Ce-alkyl, který ještě může být substituován φ · · ·· ·· ·· ··· ··· · · · · • · · · · · · · · · ·

fenylovým kruhem, R⁹, nebo jedním z který může nést jeden radikálů nebo dva radikály /—\ -\_Λ

-_R1°

r1Ď

-p>10 nebo

ÍCKj)p— \

(CHjjg-sikyl z=\^ H⁵ {ρ,ς=ο,ι ,2.3;

R⁸ vodík, Ci-C4-alkyl, -Ο-Cí-C4-alkyl, OH, Cl, F, Br, J, CFa , NO2, NH2 , CN, COOH, COO-C1-C4-alkyl, -NHCO-C1-C4-alkyl, -NHCO-fenyl, -NHSO2-C1-C4-alkyl, -NHSO2-fenyl, -SO2-C1-C4alkyl, nebo -SO2-fenyl,

R¹⁰ vodík, nebo Ci-Ce-alkyl, který ještě může být substituován fenylovým kruhem, který ještě může být substiován jedním nebo dvěma radikály R⁹,

n	číslo	0,	1,	nebo 2,
ro	číslo	0,	1,	2, 3, nebo	4 a
0	číslo	0,	1,	2, 3, nebo	4.

Přednostní jsou sloučeniny vzorce I, kde značí

R² vodík, Ci-C4-alkyl, fluor, nebo chlor,

R³ -CH3-fenyl, CH2-cyklohexyl, n-butanyl nebo n-pentanyl, které mohou být substituovány radikály R⁵ ,

R⁴ -NR® a

R¹ , X a n mají význam uvedený v nároku 1.

jako racemáty nebo jako diastereomery.

jako

Sloučeniny vzorce I se mohou použít enantiometrně čisté sloučeniny nebo ·· ·· • · · · ·· ·· ··

Jestliže ,isou požadovány enantiometrně čisté sloučeniny, mohou se získat například tím, že se vhodnou opticky aktivní zásadou nebo kyselinou provádí klasické racemátové štěpení sloučeninami vzorce I nebo jejich meziprodukty. Enantiomerní sloučeniny se mohou vyrobit použitím komerčních sloučenin, například opticky aktivních aminokyselin jako fenylalanin, tryptopan a tyrosin.

Předmětem vynálezu jsou také sloučeniny tautomerní nebo mesomerní k sloučeninám vzorce I, například takové, u nichž jsou k dispozici ketonové skupiny vzorce I jako enolový tautomer.

Část nových sloučenin vzorce I může obsahovat bazické nebo kyselé skupiny. V těchto případech mohou existovat sloučeniny vzorce I ve formě fysiologicky snášenlivých solí, které se mohou obdržet reakcí sloučenin vzorce I s vhodnými kyselinami nebo zásadami.

Vhodné kyseliny k tvorbě solí se sloučeninami vzorce I, které obsahují zásadité skupiny, jsou například kyselina chlorovodíková, kyselina citrónová, kyselina vinná, kyselina mléčná, kyselina fosforečná, kyselina metansulfonová, kyselina octová, kyselina mravenčí, kyselina maleinová, kyselina fumarová, kyselina jablečná, kyselina jantarová, kyselina malonová a kyselina sírová. Vhodnými zásadami jsou například hydroxid draselný, hydroxid sodný, hydroxid lithný, trietylamin, α,α,α-tris-(hydroxymetyl)metylamin a jiné aminy,

Výroba ketobenzamidů vzorce I podle vynálezu se může provést různými cestami, které jsou znázorněny rovnicemi 1 a 2.

Ester kyseliny karboxylové vzorce II se převede při pokojové teplotě, nebo zvýšené teplotě, například při teplotě 25 °C až 100 °C kyselinami nebo zásadami, jako jsou kyselina chlorovodíková, hydroxid lithný, hydroxid sodný, nebo hydroxid draselný, ve vodnatém médiu nebo ve směsích z vody a organických rozpouštědel, jako alkoholy nebo tetrahydrofuran, • · · · » · * » 9 9 99 na kyseliny vzorce III. Kyseliny vzorce III jsou vázány derivátem α-aminiokyseliny, přičemž se využívají obvyklé podmínky, jaké jsou uvedeny v Houben-Wey1 ov i, Methoden der organischen Chemie, 4. vydání, E5, kap. V a v C.R. Larockovi, Comprehensi ve Organic Transformationsm VCH Publisher, 1989, Ch. 9.

Kyselina karboxylová vzorce II se transformuje v aktivovaném derivátu Ri-L kyseliny, přičemž L značí skupiny jako Cl, imidazol a N-hydroxybenzotriazol, a reakcí s derivátem amini kyše 1 iny H2N-CHR³-COOR se převede na derivát IV. Tato reakce nastává v bezvodém, inertním rozpouštědle, jako metylenchlorid, tetrahydrofuran a dimetylformamid, při teplotách -20 až +25 ⁰C.

Rovnice

Deriváty vzorce IV, které zpravidla představují estery, se mohou analogicky k shora popsané hydrolýze převést na ketokarobonové kyseliny vzorce V. Reakcí anologickou jako v Dakin-Westovi se vyrobí ketoester vzorce I', přičemž se pracuje podle methody Zhao Zhao Li a kolektivu, J. Med. Chem., 1993, 36, 3472 až 80. Přitom se kyselina karboxylová jako vzorce V zreaguje při vyšších teplotách {50 °C až 100 °C) v rozpouštědlech, jako tetrahydrofuran, s monoesterchloridero kyseliny oxalové a následně se takto získaný produkt zreaguje se zásadami jako ethanolát sodný v ethanolu při teplotách 25

9 999

9 9

- 9 99

99

9 9 9 ·9 9

9 ♦ · · • « · ·

99 °C až 80 °C na ketoester vzorce I' podle vynálezu. Ketoestery vzorce 1' se mohou, jak je shora popsáno hydrolyzovat na kyseliny ketokarbonové podle vynálezu.

Reakce na ketoamidy I' se provádí analogicky s metodou Zhao Zhao Li a kolektivu (viz shora). Ketonové skupiny ve vzorci I' se chrání přídavkem 1,2-etanditiolu za katalýzy kyselinou Lewisovou, jako například bortrifluorideteratem, v inertních rozpouštědlech, jako methylenchlorid, za pokojové teploty, přičemž se uvolňuje ditian. Tyto deriváty se zreagují aminy R⁴-H v polárních rozpouštědlech, jako alkoholy, při teplotách 0 °C až 80 °C, přičemž vznikají ketoamidy vzorce I' (například R⁴=NR⁷R⁸ ) .

Alternativní metoda je znázorněna rovnicí 2. Ketokarboxylové kyseliny vzorce III se zreagují s deriváty vzorce IV kyseliny aminohydroxikarboxylové (výroba derivátu vzorce IV viz S.L. Harbenson a kolektiv, J. Med. Chem. 1994, 37, 2918 až 29) obvyklou metodou peptidických vazeb (viz

9 99 » 9 9 9 » 9 9 9

I ·· · • 9 9 9

99 • ·

- 10 VII. Tyto alkoholové deriváty I kyseliny se mohou použít různé ·· • 9

9·· • 9 « » 9 9 «

99

Houben-Wey1), deriváty VII ketokarbonové přičemž vznikají amidy se mohou oxidovat na podle vynálezu. K tomu obvyklé oxidační reakce (viz C.R. Larock, Comrenhesive Organic Transformations, VCH Publisher, 1989, strana 604 a následující), jako například Swernovy oxidace nebo oxidace analogické se Swernovými oxidacemi (T.T. Tidwell, Synthesis 1990, 857 až 70) nebo hydrochloridem sodným/TEMPO (S.L.

Harbenson a kolektiv, viz mahoře).

Když sloučeniny vzorce VII představují a-hydroxyester (X=0-alkyl), mohou se tyto sloučeniny hydrolysovat na karboxylové kyseliny vzorce VIII, přičemž se pracuje analogicky podle shora uvedených method, přednostně ale s hydroxidem lithným ve směsi voda a tetrahydrofuran při pokojové teplotě. Výroba jiných esterů nebo amidů vzorce X se provádí reakcí s alkoholy nebo aminy za již popsaných podmínek. Alkoholový derivát X se potom může znovu oxidovat na deriváty I kyseliny ketokarbonové podle vynálezu.

Syntéza esteru II kyseliny karboxylové byla již částečně popsána nebo je proveditelná příslušnými obvyklými chemickými postupy.

Sloučeniny, u nichž X představuje vazbu, se vyrobí pomocí obvyklé vazby, například Suzuki vazbou s deriváty kyseliny borité a halogenidy za katalýzy palladiem nebo vazbou aromatických halogenidů za katalýzy mědí. Alkylem přemostěné radikály ( X = -( CH2 )m - ) ketonů nebo alkylizací orto-fenyloxazolidinů, (viz I.M. Dordor a kolektiv, J. Chem. 11984 , 1247 až 52).

se mohou vyrobit redukcí analogických organických sloučenin lithia, například nebo jiných organických sloučenin kovu Soc. Perkin Trans. I,

Éterem přemostěné deriváty se příslušných alkoholů nebo fenolů s halogenidy.

vyrobí alkylací • ·

Sulfoxidy a sulfony lze získat oxidací příslušných t ioeterů.

9 • 999 9 9 9

9 ·

99

9 9 ·

9 9 9

9 9 9 9 • 9 9 9

9 99

Alkenem a alkinem přemostěné sloučeniny se například vyrobí pomocí Heckovy reakce z aromatických halogen idů a příslušných alkenů a alkinů {viz I. Sakamoto a kolektiv, Chem. Pharm. Bull., 1986, 34, 2754 až 59).

Chalkony vznikají kondenzací acetofenonů aldehydy a mohou se případně převést hydrogenací na analogické alkylové der i váty.

Amidy a sulfonamidy se vyrobí analogicky se shora popsanými postupy z aminů a derivátů kyselin.

Ketobenzamidy vzorce I podle vynálezu představují inhibitory cysteinových proteas, zejména cysteinových proteas jako calpainů vzorce I a II a cathepsinů B, případně L.

Inhibiční účinky ketonbenzamidů vzorce I byly ověřeny v literatuře obvyklým enzymovým testem, přičemž jako měřítko účinnosti byla zjišťována koncentrace inhibitoru, při které se zabrání aktivitě 50 % enzymů (ICso). Benzamidy vzorce I byly tímto způsobem proměřovány z hlediska svého inhibióního účinku vzhledem ke calpainů I, calpainů II a cathepsinů B.

Test cathepsinů B

Inhibice catepsinu byla stanovena analogicky podle metody S. Hasnaina a kolektivu, J. Biol. Chem. 1993, 268, 235 až 40.

K 88 UL catepsinu B (catepsin B z lidských jater (calbiochem) zředěného na 5 jednotek v 500 μΜ pufru) se přidají 2 pl roztoku inhibitoru, vyrobeného z inhibitoru a DMSO (koncové koncentrace: 100 μΜ až 0,01 μΜ). Tato vsázka se 60 minut při pokojové teplotě 25 °C předběžně inkubuje a následně • ftftft • · · • ftft* • ftft • ft ftftft • ftft • ftftftft ft ftft ft • ftft · • ft ftft se nastartuje přídavkem 10 yl lOmM Z-Arg-Arg-pNA % DMSO) reakce. Reakce probíhá 30 minut v mikrotitračním destičkovém zapisovači. Z maximálních nárůstů se následně stanoví ICso.

Test calapainu I a II

Testování inhibičních vlastností inhibitoru calpainu se provádí v pufru 50 mM tris-HCL, pH 7,5, 0,1 M NaCl, lmM ditiotreitol: 0,11 mM CaCl2, přičemž se používá fluorogenní substrát calpainu suc-leu-tyr-AMC (25 mM rozpuštěno v DMSO, Bachem/Švýcarsko) (Sasaki a kolektiv, J. Biol. Chem. 1984, svazek 259, 12489 až 12494). Humánní μ-calpain se izoluje z erythrozytu postupem podle Croalla a DeMartino (BBA 1984, svazek 788, 348 až 355) a Graybilla a kolektivu (Bioorg. & Med. Lett. 1995, svazek 5, 387 až 392). Po více chromatografických krocích (DEAE-separoza, fenyl-separoze, superdex 200 a blue-separoze) se obdrží enzym s Čistotou < 95 %, posoudí se podle SDS-PAGE, western blot analýzou a N-terminálníra seqencováním. Fluorescence štěpného produktu 7-amino-4-metyl-kumarinu (AMC) nastává při lex= 380 nm a lem= 460nm. V intervalu měření 60 minut je štěpení substrátu lineární a autokatalytická aktivita calpainu malá, pokud se pokusy provádí při teplotách 12 °C (viz Chatterjee a kolektiv 1996, Bioorg. & Med. Chem. Lett., svazek 6, 1619 až 1622),.

Inhibitory a calpainový substrát se přidávají do pokusné vsázky jako DMSO roztoky, přičemž DMSO raesmí v konečné koncentraci překročit 2 %.

V typické pokusné vsázce se vloží do 1 ml kivety, která obsahuje pufr, 10 μΐ substrátu (finálně 250 um) a následně 10 yl na 1 y calpainu (finálně 2yg/ml). Štěpení substrátu, způsobené calpainem, se měří 15 až 20 minut. Následně se přidá 10 yl inhibitoru (50 až 100 ym roztoku DMSO) a po dalších 40 minut se měří inhibice štěpení. Hodnota Kí se stanoví podle obvyklé rovnice pro reversibilní inhibici, to znamená K=l(vo/v)-l, přičemž I znamená koncentraci inhibitoru, (v pufru s 10 při 405 nM • · • 4 • ·

vo ,je počáteční rychlost před přídavkem inhibitoru, ví je rychlost reakce za rovnováhy.

Pro (S)-N(l-etoxykarbonyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2-fenyl-benzamid (příklad 24) byla stanovena hodnota Ki < 10 UM. Tím je tento derivát zřetelně účinnější než velmi blízko používaný N(l-etoxykarbonyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid (z M.R.Angelastro a kolektiv, J.Med. Chem. 1990, 33, 11 až 13).

Calpain je intracelulární cysteinová proteáza. Calpainové inhibitory musí k inhibici odbourání intracelulárních proteinů calpainem projít buněčnou membránou. Některé známé calpainové inhibitory, jako například E 64 a leupeptin, překonávají buněčné membrány jen obtížně a vykazují, ačkoliv představují dobré inhibitory calpainu, jen špatný účinek na buňkách. Cílem je nalézt sloučeniny s lepší průchodností membránou. Jako průkaz průchodnosti membránou inhibitorů calpainů se použily humánní destičky.

Calpainem způsobené odbourání tyrosinkinazy pp60src v destičkách v J. Biol. Chem. ukázalo, že se centrifugována při 200 g. poměru 1 : 1 (pufr: 68 mM

Cista plazma NaCI, 2,7 mM

Po aktivizaci destiček byla tyrosinkinaza pp60src štěpena calpainem. To bylo důkladně vyzkoušeno Ódou a koletivem 1993, svazek 268, 12603 až 12608. Přitom se štěpení pp60src může zabránit calpeptinem, inhibitorem calpainu. V návaznosti na tuto publikaci byla testována buněčná efektivita nových substancí. Čerstvá lidská krev zředěná citrátem byla 15 min.

byla zředěna pufrem v

KC1, 0,5 mM MgCl2 χ 6H2O, 0,24 mM NaH2P04 χ H2O, mM NaHCO3, 5,6 mM glukózy, lmM EDTA, pH 7,4). Po odstředění a praní pufrem se nastaví koncentrace destiček na 10⁷buněk/ml. Izolace humánních destiček nastává při RT.

Izolované destičky (2 x 10®) s různými koncentracemi vzhledem k inhibitorům (rozpuštěným v DMSO) byly 5 minut při 37 • · · · · · · · · • · · · ··· ··· • · · · · · · · · · ·

1 9 1111 9 9 9

111 11 91 11 11 °C předinkubovány v testovací substanci. Následně nastala aktivace destiček 1 UM ionoporu A23187 a 5 mM CaCl2. Po 5 min. inkubace byly destičky krátce odstředěny při 13000 rpm a sbalek umístěn do SDS zkušebního pufru (SDS zkušební pufr: 20 mM tris-HCl, 5 mM EDTA, 5 mM EGTA, lmM DTT, 0,5 mM PMSF, 5 Mg/ml leupeptinu, 10 um pepstatinu, 10 % glycerinu a 1 % SDS). Proteiny byly odděleny ve 12 %ním gelu a identifikovaný western-blottingera ppfíOsrc a jeho štěpnými produkty 52-kDa a 47-kDa. Použitá polyklonélní králičí antilátka anti-cys-src (pp60^c_erc) byla získána od firmy Biomol Feinchemikalien (Hamburg). Tato primární antilátka byla prokázána druhou protilátkou vázanou HRP z kozy (Boehringer Mannheim, SRN). Provedení western-blotting bylo provedeno známými postupy.

Kvantifikace štěpení pp60src nastalo densitometríčky, přičemž jako kontroly byly použity neaktivované (kontrola 1: žádné štěpení) a ionoporem a vápníkem ošetřené destičky (kontrola 2: odpovídá 100 %nímu štěpení). Hodnota EDso odpovídá koncentraci inhibitoru, při které odpovídá intenzita barevné reakce pásků 60-kDa hodnotě intenzity kontroly 1 plus kontrola 2, děleno dvěma.

Glutamatera indukující úmrtí buňky na kortikálních neuronech

Test byl proveden, jako u Choi D. W., Maulucci-Gedde M. A. a Kriegstein A. R. ( 1987) Glutamate neurotoxici ty in cortical cell culture, J. Neurosci. 7, 357 až 368.

Z myšího embrya starého 15 dní se vypreparují poloviny cortexu a enzymaticky (trypsin) se získají jednotlivé buňky. Tyto buňky (glia a kortikální neurony) jsou pěstovány ve 24 deskách. Po třech dnech (desky převrstvené lamininem) nebo po sedmi dnech (desky převrstvené ornitinem) se provede ošetření FDU (5-fluor-2-desoxyuridiny). 15 dní po preparaci buněk se přídavkem glutamatu (15 minut) vyvolá smrt buněk. Po oddělení glutamatu se přidají inhibitory calpainů. 0 24 hodin později se zjistí stanovením laktatovou dehydrogenací (LDH) poškození ·

·· ··· · · · · buněk v buněčné kultuře.

Zjistilo se, že calpain hraje roli také v apoptotické smrti buněk (Μ. K. T. Squier a kolektiv, J. Cell. Physiol. 1994, 159, 229 až 237, T Patel a kolektiv, Faseb Journal 1996, 590, 587 až 597). Proto bylo v dalším modelu v humánní buněčné struktuře vyvoláno úmrtí buněk vápníkem za přítomnosti vápníkového ionoforu. Inhibitory calpainu musí pokračovat do buňky a zde inhibovat calpain, aby se zabránilo vyvolanému úmrtí buněk.

Vápníkem zprostředkované úmrtí buněk v buňkách NT2

V humánní buněčné struktuře NT2 se vápníkem za přítomnosti ionoforu A 23187 vyvolá úmrtí buňky. 10⁵ buněk se 20 hodin před pokusem rozloží na mikrotitrační desky. Po uvedené době se buňky s různými koncentracemi inhibitoru inkubují za přítomnosti 2,5 μΜ ionoforu a 5 mM vápníku. K reakční vsázce se po 5 hodinách přidá 0,05 ml XTT (Cell Proliferation Kit II, Boehringer Mannheim). Optická hustota se stanoví po 17 hodinách, podle údajů výrobce, v Easy Reader EAR 400 od firmy SLT. Optická hustota, u které je odumřelá polovina buněk, se vypočítá z obou kontrol s buňkami bez inhibitoru, které se inkubovaly bez přítomnosti a za přítomnosti ionoforu. Koncentrace inhibitoru, která dosáhne tuto optickou hustotu, představuje hodnotu ICso.

U řady neurologických onemocnění nebo psychických poruch se vyskytuje zvýšená aktivita glutamatu, která vede ke stavům přeexcitace nebo toxickým efektům v centrálním nervovém systému (ZNS).

Substance, které inhibují efekty způsobené glutamatem, se proto používají k léčení těchto nemocí. Antagonisty glutamatu, mezi které patří zejména také NMDA antagonisty, případně jejich modulátory a AMPA antagonisty, jsou vhodné k terapeutickému použití jako prostředek proti neurodegenerati v-

ním onemocněním (Huntingtonova nemoc a Parkinsova nemoc), neurotoxická poškození po hypoxii, anoxii a ischemii, jaká vznikají po mrtvici, nebo také jako antiepi 1eptika, antidepresiva a anxiolytika (viz Azneim. Forschung 1990, 40, 511 až 514, TIPS, 1990, 11, 334 až 338 a Drugs of the future 1989 , 14 ( 11 ) , 1059 až 1071 ) .

Intracerebrální aplikací excitatorických aminokyselin (=EAA=Excitatory Amino Acids) se indukuje tak značná přeexcitace, že v krátkém čase vede ke křečím a smrti zvířat. Systémovým, například intraperitoneálním přídavkem centrálně účinných EAA antagonistů lze tyto symptomy inhibovat. Poněvadž excesivní aktivace EAA receptorů centrálního nervového systému hraje významnou roli v patogenezi různých neurologických onemocnění, může se z průkazného EAA antagonismu in vivo usuzovat na terapeutickou použitelnost substancí proti takovýmto ZNS onemocněním. Mezi ně se počítají mimo jiné fokální a globální ischemie, traumata, epilepsie a rovněž různé neurogenerativní onemocnění jako Huntingtonova nemoc Parkinsonova nemoc a podobně.

Bylo již ukázáno, že také inhibitory calpainu vykazují v buněčných kulturách protektivní účinnost proti úmrtí buňky vyvolanému EAA (H. Cauer a kolektiv, Brain Research 1993, 607, 354 až 356, Yu Cheg a A. Y. Sun, Neurochem. Res. 1994, 19, 1557 až 1564). Calpainové inhibitory obsažené v této přihlášce jsou dokonce překvapivě účinné proti křečím vyvolaným EAA (například NMDA nebo AMPA) a ukazují tím na terapeutické použití ve shora uvedených ZNS onemocněních.

Ketobenzamidy vzorce I představují cysteinové inhibitory jako calpainu I, případně II a catepsinu B, případně L a mohou tím sloužit k léčení nemocí, které jsou spojeny se zvýšenou aktivitou enzymů calpainu nebo cathepsinu. Jsou proto vhodné k léčení neurodegenerativních nemocí, které nastávají po ischemii, traumatu a subarachnoidálního krvácení a mrtvici a neurodegenerativních nemocí jako násobný infarkt dementia, ·· • 9 9 99 99 99

9 9 9 · 9 * * · • · 9 · · · 9 9 9 9

Alzheimerova nemoc a Huntingtonova nemoc a dále k ošetřování poškození srdce po kardialních ischemiích, poškození ledvin po renálních ischemiích, poškození kosterních svalů, svalových dystrophií, poškození, která vznikají proliferací hladkých svalových buněk, koronárních křečí, cerebrálních křečí, katarů očí a restenosie drah krve po angioplastii.

Vedle toho se mohou použít benzamidy vzorce I při chemoterapii tumorů a jejich metastází a mohou sloužit k ošetřování nemocí, u nichž vzniká zvýšená hladina interleukinu-1, jako při zánětech a revmatických onemocněních. Léčebné přípravky podle vynálezu obsahují vedle obvyklých pomocných látek pro léčiva terapeuticky účinné množství sloučenin I.

Pro lokální vnější použití, například v pudrech, mastích nebo sprejích mohou být účinné látky obsaženy v obvyklých koncentracích. Zpravidla jsou účinné látky obsaženy v množství 0,001 až 1 hmotn. %, přednostně 0,01 až 0,1 hmotn. %.

Při vnějším použití se preparáty podávají v jednotlivých dávkách. V jednotlivé dávce se podává 0,1 až 100 mg na kg tělesné hmotnosti. Přípravek se může podávat denně v jedné nebo více dávkách podle druhu a vážnosti onemocnění.

Podle požadovaného druhu aplikace obsahují léčebné přípravky podle vynálezu vedle účinné látky obvyklé nosné látky a rozpouštědlo. Pro lokální vnější použití se mohou použít farmaceutické technické pomocné látky, jako etanol, isopropanol, oxetyllizovaný ricinový olej, oxetylizovaný hydrovaný ricinový olej, kyselina polyakrylová, polyetylenglykol , polyetylenglykolstearat, etoxylizované mastné alkoholy, parafinový olej, vazelína a vlnový tuk. Pro vnitřní použití jsou vhodné například laktosa, propylenglykol, etanol, škrob, mastek a polyvinylpyrrolidon.

Rovněž se mohou používat antioxidační činidla jako • · * ♦ · ·· · · • · · · · · * * · • · · · · · · · · · · • · · ·· ·· · · « · · · • · · ···· ···· ·· ··· · · · · · · · ·

- 18 tokoferol a butylizovaný hydroxyanisol a rovněž butylizovaný hydroxytoluen, přísady zlepšující chuť, stabilizační prostředky, emulgační prostředky a prostředky pro ulehčení polknutí.

Látky obsažené v přípravku vedle účinné látky a rovněž látky používané při výrobě farmaceutických prostředků musí být toxikologicky nezávadné a musí být snášenlivé s účinnou látkou. Výroba léčebných přípravků se provádí obvyklou cestou, například smícháním účinné látky s ostatními obvyklými nosnými látkami a rozpouštědly.

Výroba léčebných prostředků se děje pro odborníka běžným způsobem (viz například H. Sucker a kolektiv, Pharmazeutische Technologie, Thieme Verlag, Stuttgart, 1991).

Léčebné prostředky se mohou podávat různými aplikačními postupy, například peroralně, parenteralně jako intravenosně infusí, subkutanně, intraperitonealně a topicky. Tak může být přípravek v podobě tablet, emulsí, infusních a injekčních roztoků, past, mastí, gelů, krémů, lotionů, pudrů a sprejů.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1 (S)-2(E-2-(naft-2-yl)-eten-l~yl)-N(l-N(3-morfolíno-l-yl-propan-1-yl)karbamoyl-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

a) Etylester kyseliny 2-(2-(E-naft-2-yl)-eten-1-yl)-benzoové

9 9 · · · 9 9 9 · · • · · · 9 · 9 9 · 9 ♦

9 « 9···« «999

9 9 9 · 99 999 99 9

9 9999 9999

999 99 99 99 99

29,7 g (0,13 mol) 2-vinylnaftalinu, 25 g (0,16 mol) etylesteru kyseliny 2-brombenzoové, 22,5 ml (0,16 mol) trietylaminu, 0,54 g diacetátu paladia a 1,44 g trifenylfosfinu bylo ohříváno ve 200 ml acetonitrilu 20 h na 100 °C. Potom bylo vše nalito na vodu vícekrát extrahováno etylesterm kyseliny octové. Organická fáze byla koncentrována ve vakuu a zbytek byl chromatograficky čištěn na křemičitém gelu. Výtěžek činil 34 g (71 X).

b) Kyselina 2-(E-2-{naft-2-yl)-eten-l-yl) benzoová g (112,5 mmol) meziproduktu la bylo rozpuštěno ve 200 ml tetrahydrofuranu a zředěno 9,5 g (168,7 mmol) 80 Xního hydroxidu vápenatého rozpuštěného ve 150 ml vody. Vše bylo ohříváno 10 hodin pod reflux. Následně acidifikována koncentrovanou kyselinou extrahována etylesterem kyseliny octové. Organická fáze byla prána vodou, sušena a koncentrována ve vakuu. Zbytek byl .ještě ošetřen octanem etylu a odsál se. Výtěžek činil 23,8 g (78 X).

byla reakční směs chlorovodíkovou a

c) (S)-0(tert.-butyl)-N(l-(N{3-morfolini-l-yl-propan-l-yl)karban oyl- 3-f enyl-propan-1-ol-2-yl)-karbamat

K 2,95 g (10 mmol) O(tert.-buty1)-2-(S)-Ν(1-karboxy-2hydroxy-3-fenyl-propan-l-ol-2-yl)-karbamatu (S.L. Harbeson a kolektiv, J.Med.Chem. 1994, 37, 2918 až 29) a 1,4 g (10 mmol) N-(3-aminopropan-1-yl)morfolinu v 50 ml bezvodého dimetylformamidu bylo při -5 °C po sobě přidáno 1,6 g (10 mmol) dietylesteru kyseliny kyanfosforečné a 1,0 g (10 mmol) trietylaminu. Vše bylo mícháno 1 h při -5 °C a potom 16 h při pokojové teplotě. Následně bylo vše dáno na vodu a extrahováno octanem etylu. Organická fáze byla extrahována vodnatým roztokem kyseliny citrónové. Tato vodnatá fáze byla potom alkalizována zředěným hydroxidem sodným a extrahována octanem etylu. Organická fáze byla sušena a koncentrována ve vakuu, přičemž se obdrželo 2,3 g (55 X) produktu.

- 20 • · 4 9» ·· · · · · 9 9 · · ·«··

9 9999· 999·

9 9 99 94 4 · 4 44 4

9 9999 9499

444 94 44 44 49

d) Amid kyseliny 3-<S)-3-amino-2-hydroxy-3-feny1-N(-3-morfolin-1-yl-propan-lyl-máselné

2,1 g (5 mmol) meziproduktu lc bylo rozpuštěno v 60 ml metylenchloridu a přidáno 60 ml kyseliny trifluoroctové. 30 min se míchalo při pokojové teplotě. Potom se vsázka ve vakuu koncentrovala a zbytek se znovu srážel z metylenchloridu/eteru. Obdrželo se 2,4 g surového produktu.

e) 2-(S)-2(E-2-(naft-2-yl)-eten-l-yl)-N(l-(N(3-morfolino-l-yl-pr op an -1-yl) karbaní oyl)-l - hydroxy-3-f enyl -propan-2-yl)-benzam id

Ke 2,4 g (4 mmol) meziproduktu ld a 1,1 g (4 mmol) meziproduktu lb v 30 ml bezvodého dimetylformamidu bylo při -5 °C po sobě přidáno 0,65 g (4 mmol) dietylesteru kyseliny kyanfosforečné a 0,8 g (8 mmol) trietylaminu. Následně bylo vše mícháno 1 h při -5 °C a potom 16 h při pokojové teplotě. Potom se přidalo 200 ml vody a extrahovalo se dietyleterem. Vodnatá fáze byla neutralizována zředěným hydroxydem sodným a potom extrahována etylesterem kyseliny octové. Tato organická fáze byla sušena a koncentrována ve vakuu. Zbytek byl překrystalizován z etylesteru kyseliny octové. Výtěžek činil 0,8 g (35 %) .

f) 2-(S)-2(E-2-(naft-2-yl)-eten-l-yl)-N(l-N(3-morfolino-l-yl-propan-l-yl)karbamoyl)-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

K 0,46 g (0,8 mmol) meziproduktu le a 0,3 g (3,2 mmol) trimetylaminu v 8 ml dimetylsulfoxidu bylo při pokojové teplotě přidáno 0,38 g (2,4 mmol) komplexu pyridin-oxid sírový, rozpuštěného ve 4 ml dimetylsulfoxidu. Vše bylo mícháno 16 hodin. Potom byla vsázka nejprve zředěna vodou a potom extrahována metylenchloridem. Organická fáze byla sušena a koncentrována ve vakuu. Zbytek byl zpracován eterero, přičemž se získalo 0,3 g (65 %) produktu.

• · · · • · ♦ · φ · · · ··

• « · φ φ · • Φ «« * * φ ·

1H-NMR (CDCla): δ = 1,7 (2Η), 2,4 (6Η), 3,2 (ΙΗ), 3,5 (3Η), 3,7 (4Η), 5,8 (ΙΗ), 6,5 (ΙΗ), 7,0-8,0 (19Η) a 8,8 (ΙΗ) ppm.

Příklad 2 (S)-2(E-2-(naft-2-yl)-eten-l-yl)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenylpropan-2-yl)-benzamid

a) 2(S)-O(tert.-butyl)-N(1-carbamoy1-3-f enyl-propan-l-ol-2-yl)-karbamat

217,7 g (60 mol) 0(tert.-butyl)-2(S)-N(l-karboxy-2hydroxy-3-feny1-propan-1-o 1-2-y1)-karbamat (S.L. Harbeson a kolektiv, J.Med.Chem. 1994, 37, 2918 až 29) bylo reagováno analogicky podle příkladu lc s etanolickým roztokem amoniaku. Výtěžek činil 13,5 g (76 %).

b) Amid kyseliny 3-(S)-3-amino-2-hydroxy-3-fenyl-máselné

13,4 g (45,5 mmol) meziproduktu 2a bylo zreagováno analogicky s příkladem ld. Obdrželo se 12,3 g (88 %) produktu.

c) 2-(S)-2(E-2-(naft-2-yl)-eten-l-yl)-{N(1-karbamoyl-1-hydroxy-3-fenyl-prop-2-yl)-benzamid

K 1,65 g (6 mmol) meziproduktu 2b a 0,81 g (6 mmol) 1-hydroxybenzotriazolu (HOBT) v 10 ml bezvodého dimetylformamidu se při -5 °C se po sobě přidalo 1,26 g (6,6 mmol) N'-(3-dimetylaminopropyl)-N-etylkarbodiimidhydrochloridu (EDC),

1,85 g (6 mmol) meziproduktu lb a 1,2 g (12 mmol) N-metylmorfolinu. Potom se vše 1 h při -5 °C a ještě dalších 16 h při pokojové teplotě míchalo. Následně se přidala voda a • · · · • » · • · · · · • · · · ·· «* • · • · · • · · ·· · · · • · · a • · 9 « • 9 9 « • 9 9 9 · 9 · • · · · odsála usazenina. Výtěžek činil 1,3 g (48 X) produktu.

d) (S)-2(2-(naft-2-yl)-eten-l-yl)-N(l-karbamoyl)-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

0,45 g (1 mmol) meziproduktu 2c se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,28 g (62 X).

MS: m/e = 458 (M⁺).

Příklad 3

2-(S)-2(E-2-(3,4-dimetoxyfenyl)-eten-l-yl)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

a) Etylester kyseliny 2-(E-2-(3,4-dimetoxyfenyl}-eten-1-yl)-benzoové g (30,5 mmol) 3,4-dimetoxystyrenu bylo reagováno analogicky podle příkladu la s etylesterem kyseliny

2-brombenzoové v dimetylformamidu při 120 °C. Obdrželo se 7,2 g (94 X) produktu.

b) Kyselina 2-(E-2-(3,4-dimetoxyfenyl)-eten-1-yl)-benzoová g (22 mmol) meziproduktu 3a bylo zmýdelněno analogicky s příkladem lb 4M hydroxidu sodného. Výtěžek činil

6,2 g (98 X) .

c) 2-(S)-2(2-(3,4-dimetoxyfenyl)-eten-l-yl)-N(l-carbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

1,7 g (6 mmol) meziproduktu 2b bylo zreagováno φφ φφ φ · φ ♦ φ · φ φ φ φ φ φ • φ ♦ · ·

Φ· « φ • · φ • φ φ · φ

φ φφ φ φ · · φ φ φφ φφ φ* φφ analogicky podle příkladu 2c se sloučeninou 3b. Výtěžek činil 2,1 g (76 %).

d) 2-(S)-2(E-2-(3,4-dimetoxyfenyl)-eten-l-yl)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

0,45 g (1 mmol) meziproduktu 3c bylo oxidováno analogicky s příkladem lf. Obdrželo se 0,28 g (62 %) produktu. MS : m/e = .479 (M⁺ ) .

Příklad 4 (S)-4(2-naftylamido)metyl-N{l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl) -benzamid

a) Kyselina 4-(2-naftylamido)metyl-benzoová

K 10 g (66,2 mmol) kyseliny 4-aminometyl-benzoové ve 150 ml pyridinu bylo při 10 °C přikapáno 12,6 g (66,2 mmol) chloridu kyseliny' 2-naftoové, rozpuštěného ve 150 ml tetrahydrofuranu. Vše bylo následně 16 hodin mícháno při pokojové teplotě. Vsázka byla potom koncentrována ve vakuu a vysrážený zbytek byl podroben chromatografickérou čištění (fluidizační prostředek: metylenchlorid/metanol=10/l), přičemž se získalo 11,3 g (56 %) produktu.

b) 4(2-naftylamido)metyl-N(-3(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

1,2 g (4 mmol) meziproduktu 4a bylo analogicky s příkladem 2c zreagováno s amidem kyseliny 3(S)-3-amino-2hydroxy-3-feny1-máselné 2b, přičemž se získalo 1,7 g (88 %) > · · • · • ··· • · « • · « produktu .

c) (S)-4(2-naftylamido)metyl-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl-benzamid

0,48 g (1 mmol) meziproduktu 4b bylo oxidováno analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,31 g (65 Z).

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,9 (1H), 3,2 (1H), 4,5 (2H), 5,2 (1H), 7,0-8,0 (16H), 8,2 (1H), 8,7 (1H) a 9,1 (2H) ppm.

Příklad 5 (S)-2-fenyl-N(1-karbamoyl-1-oxo-3-f enyl-propan-2-yl)-benzamid

a) 2-fenyl-N(-3(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

0,8 g (4 mmol) kyseliny bifenyl-2-karboxylové a 1,2 g (4 mmol) meziproduktu 2b se zreagovalo analogicky s příkladem 2c. Výtěžek činil 1,2 g (80 Z).

b) (S)-2-fenyl-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benz-amid

0,75 g (2 mmol) meziproduktu 5a se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,35 g (47 Z).

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,8 (1H), 3,1 (1H), 5,2 (1H), 7,0-7,5 (14H), 7,9 (1H), 8,1 (1H) a 8,9 (1H) ppm.

Příklad 6

• · ·		« ·	• ·	··
•	•	• ·	•	•	«		•	«	•
•	•	•	•	•	···	•	•	♦	•
									•
•	•	•	•	•	• ·	•	•	•	•
·*		···	··		• ·		• ·	• ·

(S)-2(naft-2-ylmetyl)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

a) 4,4-dimetyl-2-(2-(naft-2-yl-hydroxymetyl)fenyl)-2-oxazolin

K 25 g {0,14 mmol) 4,4-dimetyl-2-fenyl-2-oxazolinu a 0,1 g trifenylmetanu ve 400 ml bezvodého tetrahydrofuranu bylo při -78 °C pomalu přikapáno 104 ml 1,6 M roztoku butyllithia.

hodinu míchalo. Potom se směs ohřála na -30 °C se roztok z 20,3 g {0,13 mol) 2-naftaldehydu, ve 200 ml bezvodého tetrahydrofuranu. Ještě 1

Vše se 1 a přikapal rozpuštěného h se míchalo při -20 až -30 °C. Následně’se reakční směs ohřála na pokojovou teplotu a ve vakuu se oddělilo rozpouštědlo. Zbytek se dal do ledové vody a následné

Organická fáze se sušila a koncentrovala ve vakuu chromatograficky čistil (fluidizační prostředek aceton=40/3). Výtěžek činil 25,3 g {54 %).

se extrahoval eterem.

Zbytek se n-heptan/

b) 3-naft-2-y1-ftalid g (66 mmol) meziproduktu 6a se vařilo ve směsi z 250 ml etanolu a 100 ml 1M kyseliny chlorovodíkové 2 hodiny pod reflux. Potom se ve vakuu odstranil etanol a odsála se vznikající usazenina. Výtěžek činil 16,4 g (95 %).

c) Kyselina 2-naft-2-yl-benzoová g (61,5 mmol) meziproduktu 6b se rozpustilo ve směsi ze 100 ml tetrahydrofuranu a 250 ml etanolu a po přidání 5 g síranu palladnatého/barnatého se hydrogenovalo. Potom se filtrovalo a filtrát se koncentroval ve vakuu. Zbytek se překrystalizoval v toluenu, přičemž se získalo 13,6 g (85 %)

9 •	9 •	9 • 9 •	9 •	• 9	9 9	99 9 • 99	• ·	9 9 9 9	9 • 9
9 9	• 9
9	9	9	9		9	9 9	9	•	•	•
9«		9 9 9		99		9·		9 9	9 9

produktu .

d) 2(naft-2-yl)metyl-N(-3(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

1,05 g (4 mmol) meziproduktu 6c se zreagovalo analogicky s příkladem 2c s meziproduktem 2b, přičemž se obdrželo 1,7 g {97 %) produktu.

e) (S)-2(naft-2-yl)metyl-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzaroid

0,88 g (2 mmol) meziproduktu 6d se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,52 g (60 %).

1H-NMR (Ds-DMSO): δ = 2,8 (1H), 3,2 (1H), 4,1 (2H), 5,3 (1H),

7,1-8,0 (17H), 8,1 (1H) a 8,9 (1H) ppm.

Příklad 7 (S)-3(2-naftyl)sulfoamido-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

a) Etylester kyseliny 3(2-naftylsulfonamido)-benzoové

K 25 g (0,15 mol) etylesteru kyseliny 3-aminobenzoové a 63 ml (0,45 mol) trietylaminu ve 400 ml tetrahydrofuranu se při 0 °C přikapá 34,3 g (0,15 mol) chloridu kyseliny

2-naftalensu1fonové, rozpuštěného ve 250 ml tetrahydrofuranu. Potom se vše 1 hodinu ohřívá pod reflux. Ve vakuu se odstranilo organické rozpouštědlo a zbytek se rozdělil mezi octan etylu a vodu. Fáze octanu etylu se sušila a koncentrovala ve vakuu.

«9 · 99 ·· 99 99 • 9 99 999 9999 • 99 9 9 999 9 · · ·

9 9 99 99 999 99 9

9 9999 9999

999 *9 99 99 99

Výtěžek činil 55 g (100 %).

b) Kyselina 3(2-naftylsulfonoamido)-benzoová g (0,15 mol) meziproduktu 7a bylo rozpuštěno ve 400 ml tetrahydrofuranu a rozpuštěno 400 ml 4 M hydroxidu sodného. Vše bylo 1,5 h mícháno při 60 °C. Ve vakuu se odstranilo organické rozpouštědlo. Zůstávající vodnatá fáze se zamísila do zředěné kyseliny chlorovodíkové. Vzniklá usazenina se rozpustila v octanu etylu, prala se vodou, sušila a koncentrovala ve vakuu. Zbytek se ještě zpracoval mety1enchloridem. Obdrželo se 37,3 g (75 %) produktu.

c) 3(2-naftyl)sulfonamido-N(-3(S)-1-karbamoy1-1-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

0,55 g (1,68 mmol) meziproduktu 7b se oxidovalo analogicky podle příkladu 2b. Výtěžek činil 0,72 g (86 %).

d) (S)-3(2-naftyl)sulfoamido-N(1-karbamoyl-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

0,7 g (1,4 mmol) meziproduktu 7c se oxidovalo analogicky podle příkladu lf. Výtěžek činil 0,68 g (98 %).

1IÍ-NMR (De-DMSO): δ = 2,9 (1H), 3,1 (1H), 5,2 (1H), 7,0-8,1 (17H), 8,2 (1H), 8,8 (1H) a 10,5 (1H) ppm.

Příklad 8 (S)-3(2-naftyl)sulfonamido-N(l-N(3-(imidazol-l-yl-propan-l-yl)-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

o

··	•	99	99		9 9	99
• ·	• 9	9 9	9	9	9	9 ·
• ·	9	9 9	999	9	•	• ·

• ·	9	9 ·	9 9	9	•	• ·
99	999	99	99		• 9	• ·

a) Etylester kyseliny 3(S)-3-amino-2-hydroxy-4-fenylmáselné g (0,12 mol) kyseliny 3(S)-3-amino-2-hydroxy-4fenylmáselné (S.L. Harbeson a kolektiv, J. Med. Chem. 1994, 37, 2918 až 29) se 3 hodiny vařilo v 500 ml 1 M etanolického roztoku chlorovodíku pod reflux. Potom se vše koncentrovalo ve vakuu a zbytek se rozdělil mezi vodu a octan etylu. Fáze octanu etylu se alkalizovala vodnatým roztokem hydrouhli δ i tanu sodného, přičemž se získal olej. Tento olej se absorboval octanem etylu, sušil se a koncentroval ve vakuu. Výtěžek činil 18 g.

b) 3{naft-2-yl)sulfonamido-N(2(S)-l-etoxy-karbonyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

16,5 g (50,4 mmol) meziproduktu 7b a 11,2 g (50,4 mmol) sloučeniny 8a se zreagovalo analogicky s příkladem 2c. Výtěžek činil 7,8 g (30 %).

c) 3(2-naftyl)sulfonamido-N(2(S)-1-karboxy-1-hydroxy-3-f eny1-propan-2-yl)-benzamid

7,8 g (14,6 mmol) meziproduktu 8b se rozpustilo ve 150 ml tetrahydrofuranu přidalo se 1,1 g (44 mmol) hydroxidu lithanatého, rozpuštěného ve 20 ml vody. Vše se 1 hodinu míchalo při pokojové teplotě. Ve vakuu se odstranilo organické rozpouštědlo a vodnatá fáze se okyselila 1 M kyselinou chlorovodíkovou. Získaná usazenina se odsála. Výtěžek činil 7,2 g (98 %).

d) 3(naft-2-yl)sulf onamido-N(2(S)-l-N(3-(imidazoyl-l)-yl-propan-l-yl)karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl- propan-2-yl)-benzamid lg (2 mmol) meziproduktu 8c se zreagoval analogicky s příkladem 2c s 3-aminopropanem-l-yl-l-imidazolem. Výtěžek činil 0,63 g (53 X) .

··

- 29 • ft · • «ftft • ftft • · · • ftft •ft ftftft • ft ·· • ftft ft ftftftft • · ftft · • ftft · • ft ftft • ft ft ftft · • ftftft • ft ftft ft • ftft · ftft ftft

e) (S)-3(2-naftyl)sulfonamido-N(l-N{3-(imidazol-l-yl-propan-1-yl)- karbaní oy 1-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benz amid

0,6 g (0,98 mmol) meziproduktu 8d se oxiduje analogicky podle příkladu If, přičemž se obdrželo 0,55 g (92 %) produktu.

Příklad 9 (S)-N(l-N(N-benzyl-piperidin-4-yl)-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-3(naft-2-yl)sulfonamido)-benzamid

a) N(2(S)-l-N(N-benzyl-piperidin-4-yl)-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-y1)-3(naft-2-yl)sulfonamido-benzamid g (2 mmol) meziproduktu 8c a 4-amino-N-benzylpiperidin se zreagovaly analogicky podle příkladu 2c, přičemž se získalo 0,67 g (50 %) produktu.

b) (S)-N(l-N(N-benzýl-piperidin-4-yl)-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-3(naft-2-yl)sulfonamido-benzamid

0,65 g (1 mmol) meziproduktu 9a se oxidovalo analogicky podle příkladu lf, přičemž se získalo 0,59 g (91 %) produktu.

Příklad 10 (S)-2(E-2-(3,4-dimetoxyfenyl)-eten-l-yl)-N(l-N{3-morfolino-l-yl-propan-l-yl)karbamoyl)-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid • ft ftft ftft ft ftft « • ft ft • · ft ftft ftft

• ft · ftft ♦· • · · · · · · • ft · · ftftftft • · ft ftftft ftft ftftft ftft ft·

K.CC

K₃CC

a) 2(E-2-(3,4-dimetoxyfenyl)-eten-l-yl)-N(2(S)-l-N(3-morfolino-1-yl-propan-l-yl)karbamoyl)-1-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-benzaro i d

1,7 g (6 mmol) meziproduktu 3b se zreagovalo analogicky podle příkladu 2c se sloučeninou 2b. Výtěžek činil

1,2 g (34 %).

b) (S)-2(E-2-(3,4-dimetoxyfenyl)-eten-l-yl)-N(l-N(3-morfolino-l-yl-propan-l-yl)karbamoyl)-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

0,6 g (1 mmol) meziproduktu se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,12 g (20 %).

1H-NMR (CDCIs): δ = 1,8 (2H), 2,4-2,7 (6H), 3,1 (1H), 3,5 (2H),

3,6-3,8 (5H), 3,9 (6H), 5,7 (1H), 6,3 (1H), 6,8-7,9 (14H) a 8,5 (1H) ppm.

Příklad 11 (S)-3(naft-2-yl)sulfonamido-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

a) Amid kyseliny 8-chinolyl-N(3-etoxykarbonyl)-sulfonové g (30,3 mmol) etylesteru kyseliny 3-aminobenzoové se zreagovalo při 0 °C analogicky s příkladem 7a s chloridem kyseliny 8-chinolinsulfonové, přičemž se obdrželo 5,9 g (76 %) produktu.

·· • •	9 •	• 99 •	99 • •	« •	• 4 4 • 4«	• 4	·· « •	4 • •
4 •	9. 4
•	9	•	•	4	4 4	•	4	•	4
• 4		4 44	4 4		• 4		• 4	4 4

b) Amid kyseliny N(3-karboxy)-8-chinolyl-sulfonové

5,9 g meziproduktu 11a se zmýdelnilo analogicky s příkladem lb. Výtěžek činil 5,1 g (95 %).

c) 3(naft-2-yl)sulfonamido)-N(-3(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2~yl)-benzamid g (3 mmol) meziproduktu 2b se zreagovalo analogicky s příkladem 2c s 0,95 g (3 mmol) sloučeniny 11b, přičemž se obdrželo 1,3 g (87 %) produktu.

d) (S)-3(2-naftyl)sulfonamido)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

1,2 g (2,4 mmol) meziproduktu 11c se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek čínil‘0,8 g (70 %).

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,9 (1H), 3,1 (1H) , 5,2 (1H), 7,0-8,1 (17H), 8,1 (1H) a 10,2 (1H) ppm.

Př i klad 12 (S)-4(2-bromfenylsulfonamido)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-y1)-benzamid

Br

a) 0-(tert.-butyl)-N-(4-etoxykarbonyl-benzyl)-karbamat g (34,7 mmol) etylesteru kyseliny 4-aminomentylbenzoové a 9,6 ml (39,4 mmol) trietylaminu se rozpustilo 150 ml tetrahydrofuranu/dimetylformamidu (2:1) a při 0 °C se po kapkách přidal roztok z 8 g (36,5 mmol) BOC-anhydridu ve 100 ml • fl flfl » flfl I » flfl 4 • fl · *· ·· • * · fl · · · flfl · t · ··· • fl « flflflfl • fl flflfl flfl flfl tetrahydrofuranu. Vše se míchalo 16 hodin při pokojové teplotě. Následně se vsázka koncentrovala ve vakuu a zbytek se rozdělil mezi vodu a octan etylu. Organická fáze se sušila koncentrovala ve vakuu, přičemž se získalo 8,5 g (93 Z) produktu.

b) 0-(tert.-butyl)-N-(4-karboxybenzyl)-karbamat

8,3 g (31,3 mmol) meziproduktu 12a se hydrolyzovalo analogicky s příkladem 8c, přičemž se obdrželo 7,3 g (93 Z) produktu.

c) 4-(tert.-butyloxyamido)metyl-N(-3(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-y1)-benzamid g (27,9 mmol) meziproduktu 12b se zreagovalo analogicky s příkladem 2c se sloučeninou 2b. Výtěžek činil 9,2 g (77 Z).

d ) 4-aminometyl-N(2(S)-1-karbamoy1-1-hydroxy-3-f envl-propan-2-yl-benzamid

9,0 g (21 mmol) meziproduktu 12c se štěpilo analogicky s příkladem ld kyselinou trifluoroctovou. Výtěžek činil 10,8 g (100 %).

e) 4-(bromfenylsulfonamido)metyl-N(2(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan~2-yl)-benzamid

1,5 g (3,4 mmol) meziproduktu 12d se analogicky s příkladem 7a zreaguje při 0 °C s chloridem kyseliny 2-brombenzolsulfonové, přičemž se získá 1,2 g (69 Z) produktu.

f) (S)-4(2-bromfenylsulfonamido)metyl-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-benzamid

1,05 g (1,9 mmol) meziproduktu 12e bylo oxidováno analogicky s příkladem If. Výtěžek činil 0,78 g (75 Z).

- 33 99

9 9 9

9 • 9 ·· « »t ·« ·· ·· ·· 9 9 9 9 9 9 9

9 · 999 9 99 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 · 9 9 9 9 9 9 9

999 99 99 99 99

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,9 (1H), 3,1 (1H), 4,2 (2H), 5,3 (1H),

7,0-8,0 (15H), 8,4 (1H) a 8,8 (1H) ppm.

Příklad 13 (S)-N(l-N(3-morfolin-l-yl-3-propan-l-yl)-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2(naft-2-ylmetyl)-benzaraid

a) 0-(tert.-butyl)-N-(2(S)-l(N-3-morfolin-l-yl-propan-l-yl)-karbamoyl-2-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)karbamat

19.2 g (65 mmol) O(tert.-butyl)-2-(S)-Ν(1-karboxy-2hydroxy-3-fenyl-propan-l-ol-2-yl)karbamatu (S.L. Harbeson a kolektiv, J. Med. Chem. 1994, 37, 2918 až 29) se analogicky s příkladem 2c zreaguje s 1(amino-propan-l-yl)morfolinem, přičemž se získá 23,5 g (85 %) produktu.

b) Amid kyseliny 3{S)-3-amino-2-hydroxy-N(3-morfoli η-1-y1-propan-l-yl)-4-fenyl-máselné

23.3 g (55,3 mmol) meziproduktu 13a se štěpilo analogicky s příkladem ld kyselinou trifluoroctovou, přičemž se získalo 28 g surového produktu, který se dále reagoval nečištěný.

c) N(2(S)-l-N(3-morfolin-l-yl-propan-l-yl)karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-2ínaft-2-ylmetyl)-benzan)id

1,57 g (6 mmol) mezoproduktu 6c se zreagovalo analogicky s příkladem 2c sloučeninou 13b. Výtěžek činil 1,1 g (32 %).

• · • · · · d ) (S)-N(l-N(3-morfolin-l-yl-3-propan-l-yl)-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2(naft-2-ylmetyl)-benzamid

0,57 g (lmmol) meziproduktu 13c se oxidovalo analogicky s příkladem 2c. Výtěžek činil 0,14 g (25 %).

1H-NMR (Ds-DMSO): δ = 1,6 (2H), 2,2 (6H), 2,9 (1H), 3,2 (3H) ,

3,5 (4H), 4,1 (2H), 5,3 (1H), 7,0-7,9 (16H) a 8,9 (1H) ppm.

Příklad 14 (S)-N(l-N(3-morfolin-l-yl-3-propan-l-yl)-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(naft-2-ylamido)metyl-benzamid

a) N(2(S)-l-N(3-morfolin-l-yl-3-propan-l-yl)karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(naft-2-ylamidometyl)-benzamid

3.1 g (10 mmol) meziproduktu 4a se zreagovalo analogicky s příkladem 2c se sloučeninou 13b, přičemž se obdrželo 1,9 g produktu.

b) (S)-(l-N(3-morfolin-l-yl-3-propan-l-yl)karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-( naft-2-ylamido)raetyl-benzamid

1.2 g (2 mmol) meziproduktu 14a se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,83 g (73 %).

1H-NMR (De-DMSO): δ = 1,6 (2H), 2,2 (6H), 3,0 (1H), 3-3,2 (3H),

3,5 (4H), 4,6 (2H), 5,2 (1H), 6,9-8,0 (16H), 8,4 (1H), 8,8 (1H) a 9,0 (1H) ppm.

• · · · • · · · • · · · • · · · » · · » · · · ·

Příklad 15 (S)-N(1-N(3-morfolin-1-yl-propan-l-yl)-karbamoyl-1-oxo-3-fenyl-propan-2-y1)-2-fenyl-benzamid

a) N(2(S)-l-N(3-morfolin-l~yl-{propan-l-yl)karbamoyl-1-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-2-fenyl-benzamid g (10 mmol) kyseliny bifenyl-2-karboxylové se zreagovalo analogicky s příkladem 2c s meziproduktem 13b, přičemž se obdrželo 1,8 g produktu.

b) (S)-N(l-N(3-morfolin-l-yl-propan-l-yl)-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2-fenyl-benzamid

1.0 g (2 mmol) meziproduktu 15a se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,45 g (45 %).

1H-NMR (De-DMSO): δ = 1,7 (2H), 2,2 (6H), 2,8 (1H), 3,2 (3H),

3,6 (4H), 5,2 (1H), 7,0-7,8 (14H) a 8,9 (2H) ppm.

Příklad 16 (S)-2-metyl-N(l-N(3-raorfolin-1-yl-propan-1-yl)-karbamoyl-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-5(naft-2-yl-sulfonamido)-benzamid

CCNH

CH.

a) Etylester kyseliny 5-amino-2-metylbenzoové • · ► · · « · • · · · • · • · 4

26.5 g (127 mmol) etylesteru kyseliny 2-metyl-5-nitrobenzoové se hydrogenovalo v etanolu po přídavku 1 g pa 11 ad ia/uh1í (10 Zní). Po filtraci se filtrát koncentroval ve vakuu. Výtěžek činil 0,1 g (89 Z),

b) Etylester kyseliny 2-metyl-5(naft-2-ylsulfonaroido)-benzoové

12.6 g (70,4 mmol) meziproduktu 16a se zreagovalo při 0 °C analogicky s příkladem 7a chloridem kyseliny naftalen-2-sulfonové, přičemž se obdrželo 20,1 g produktu.

c) Kyselina 2-metyl-5(naft-2-ylsulfonamido)-benzoová g (54 mmol) meziproduktu 16b se hydrolyzovalo analogicky s příkladem 8c. přičemž se obdrželo 15,8 g produktu.

d) 2-metyl-N(2(S)-l-N(3-morfolin-l-yl-propan-l-yl)-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-5(naft-2-ylsulfonamido)-benzamid

3,4 g (10 mmol) meziproduktu 16c se zreagovalo analogicky s příkladem 2c sloučeninou 13b. Výtěžek činil 3,8 g.

e) (S)-2-metyl-N(l-N(3-morfolin-l-yl-propan-l-yl)karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-5-(naft-2-ylsulfonamido)-benzamid

0,92 g (1,5 mmol) meziproduktu se zoxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,3 g (32 Z).

1H-NMR (De-DMSO): δ = 1,6 (2H), 2,0 (3H), 2,3 (3H), 2,8 (1H),

3,2 (2H), 3,2-3,5 (3H), 3,6 (4H) 5,2 (1H), 6,9-8,1 (14H), 8,3 (1H), 8,7 (1H), 8,9 (1H) a 10,4 (1H) ppm.

Příklad 17 (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3~fenyl-propan-2-yl)-2-metyl-5(naft-2-ylsulfonamido)-benzamid

a) Ν(2(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-2-metyl-5-{naft-2-ylsulfon-amido)-benzamid

2,7 g (8 mmol) meziproduktu 16c se zreagovalo analogicky s příkladem 2c se sloučeninou 2b. Výtěžek činil 1,5 g (46 %).

b) (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2-metyl-5(naft-2-ylsulfonamido)-benzamid

1,0 g (2 mmol) meziproduktu 17a se zoxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,65 g (65 %).

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,0 (3H), 2,8 (1B), 3,2 (1H), 5,2 (1H),

6,8-8,0 (15H), 8,2 (2H), 8,6 (1H), a 10,2 (1H) ppm.

Příklad 18 (S)-N(1-karbamoy1-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(chinoxalin-2-yl-amido)metyl-benzamid \\ //“

a) N(2(S)-1-karbamoy1-1-hydroxy-3-f eny1-propan-2-yl)-4-(chin-oxalin-2-yl-amido)metyl-benzamid

1,2 g (2,7 mmol) meziproduktu 12d se zreagovalo analogicky s příkladem 7a s chloridem kyseliny chinoxalin2-karboxylové, přičemž se získalo 0,8 g (62 %) produktu.

b) (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(chinoxalin• · • ·

-2-yl-amido)metyl-benzamid

0,78 g (1,6 mmol) meziproduktu 18a se zoxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,42 g (55 %).

MS: m/e = 481 (M⁺).

Příklad 19 (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(chinolin-4-yl-amido)metyl-benzamid

a) N(2(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-7propan-2-yl)-4-(chinolin-4-yl-amido)metyl-benzamid

0,8 g (1,8 mmol) meziproduktu 12d se zreagovalo analogicky s příkladem 2c kyselinou chinolin-4-karboxylové, přičemž se získalo 0,4 g (46 %) produktu.

b) (S)-Ν(1-karbamoyl-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-{chinolin-4-yl-amido)metyl-benzamid

0,39 g (0,8 mmol) meziproduktu 19a se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,27 g (70 %).

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,9 (1H), 3,1 (1H), 4,4 (2H), 5,2 (1H),

7,0-8,0 (15H), 8,8 (1H), 8,9 (1H), a 9,3 (2H) ppm.

Příklad 20 (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(chinoxalin-6-yl-amido)metyl-benzamid • · · · > · · ’ > · · <

CONH

CONH,

a) N(2(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(chinoxalin-6-yl~amido)metyl-benzamid

0,8 g (1,8 mmol) meziproduktu 12d se zreagovalo analogicky s příkladem 2c kyselinou chinoxalin-6-karboxylové, přičemž se obdrželo 0,36 g (42 %) produktu.

b) (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4(chinoxalin-6-yl-amido)metyl-benzamid

0,35 g (0,72 mmol) meziproduktu 20a se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,23 g (66 %).

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,8 (1H), 3,2 (1H), 4,6 (2H), 5,2 (1H),

7,0-8,2 (10H), 8,7 (1H), 8,8 (1H), a 9,0 (2H) a 9,4 (2H) ppm.

Příklad 21 (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(chinolin-6-yl-amido)metyl-benzamid

o

a) N(2(S)-1-karbamoyl-1-hydroxy-3-f eny1-propan-2-yl)-4-(chinlin-6-yl-amido)metyl-benzamid

0,8 g (1,8 mmol) meziproduktu 12d se zreagovalo analogicky s příkladem 2c kyselinou chinolin-6-karboxylové, přičemž se získalo 0,41 g (47 %) produktu.

• · · · ► « · *

b) (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(chinolin-6-yl-amido)metyl-benzamid

0,4 g (0,83 mmol) meziproduktu 21a se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,34 g (85 %) .

1H-NMR (De-DMSO): δ = 2,9 (1H), 3,1 (1H), 4,4 (2H), 5,2 (1H) a

7,0-9,2 (19H) ppm.

Příklad 22 (S)-N(l-karbarooyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(chinolin-3-yl-amido)metyl-benzamid

a) N(2(S)-l-karbamoyl-l-hydroxy-3-feny1-propan-2-y1)-4-(chinoxalin-3-yl-amido)metyl-benzamid

1,0 g (2,3 mmol) meziproduktu 12d se zreagovalo analogicky s příkladem 2c kyselinou chinoxalin-3-karboxylové, přičemž se obdrželo '0,89 g (80 %) produktu.

b) (S)-N(l-karbamoyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(chinoxalin-6-yl-amido)metyl-benzamid

0,84 g (1,7 mmol) meziproduktu 22a se oxidovalo analogicky s příkladem lf. Výtěžek činil 0,75 g (90 %).

MS: m/e = 480 (M⁺).

Příklad 23

N(l-etoxykarbonyl-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(naft-2-yl-amido)mety1-benzamid φφ φφ • φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φφ φφ

• · • * φ • φ · · · • φ φ · • · φ · • · φ φ

a) Kyselina 3-(naft-2-ylam i do)benzoová

14,8 g (0,11 mol) kyseliny 3-aminobenzoové se rozpustilo v 300 ml pyridinu a po částech se přidalo 20,6 g (0,11 mol) 2-naftoylchloridu. Vše pokojové teplotě. Následně se vše zbytek se překrystalizoval z etanolu. X) .

se míchalo 16 hodin při koncentrovalo ve vakuu a

Výtěžek činil 30,3 g (97

b) N(1-etoxykarbonyl-3-fenyl-propan-2-y1)-4-(naft-2-yl-amido)-benzamid

18,0 g (61,8 mmol) meziproduktu 23a a 14,2 g (61,8 mmol) D,L-aleninetylesteru se zreaguje analogicky s příkladem 2c, přičemž se obdrží 19,8 g (71 X) produktu.

c) Ν(1-karboxy-3-fenyl-propan-2-yl)-4-(naft-2-yl-amido)-benzamid

19,5 g (41,8 mmol) meziproduktu 23b se hydrolyzovalo analogicky s příkladem 8c. Výtěžek činil 15,2 g (83 X).

d) N(l-etoxykarbonyl-l-oxo-3-f enyl-propan-2-yl)-4-( naft-2-yl-amido)-benzamid

K roztoku ze 14,0 g (32 mmol) meziproduktu 23c, 0,4 g (4,3 mmol) Ν,N-4-dimetylaminopyridinu a 10,3 ml (127,7 mmol) pyridinu ve 100 ml bezvodého tetrahydrofuranu se přikapalo 7,1 ml (63,9 mmol) monoetylesterchloridu kyseliny oxalové, takže teplota stoupne na 40 °C. Následně se vše 3 hodiny vařilo pod reflux. Ještě se 16 hodin míchalo při pokojové teplotě. Potom se opatrně přidalo 100 ml vody a znovu se 30 min. míchalo. K reakční vsázce se přidala voda a extrahovala se octanem etylu. Organická fáze se sušila a koncentrovala ve vakuu,

9

9 • 9

- 42 • 9·9 • 9 « přičemž se získalo 17 g oleje. Tento olej se rozpustil ve 100 ml čistého etanolu a přidalo se 0,24 g draselného tert. butanolu. Znovu se 16 hodin při pokojové teplotě míchalo. Vsázka se koncentrovala ve vakuu a zbytek se chromatograficky čistil (fluidizační prostředek: metylenchlorid/octan etylu=10/l. Výtěžek činil 7,5 g (54 %).

1H-NMR (CDCI3): δ = 1,3 (3H), 3,2 (1H), 3,3 (1H), 4,2 (2H), 5,6 (1H) a 6,9-8,4 (18H) ppm.

Příklad 24 (S)-N(l-etoxykarbonyl-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-2-fenyl-benzamid

a) N-(3(S)-1-etoxykarbonyl-1-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-2-fenyl-benzamid

Kyselina bifenyl-karboxylová se zreagovala analogicky s příkladem 2c metylesterem kyseliny 3(S)-3-amino-2-hydroxy-4fenylmáselné.

b) {S)-N(1-etoxykarbony1-1-oxo-3-feny1-propan-2-yl)-2-f enyl-benzamid

Meziprodukt 24a se oxidoval analogicky s příkladem lf. MS: m/e = 387 (M⁺ ) .

Příklad 25 (S)-N(N-karboxymetyl-1-karbamoyl-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl )-3-(2-naftylsulfonamido)-benzamid ·« • · · • · ·

9

9 • 9

- 43 99 99 • 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9

99

9 9 9

9 9 9 9

9 9 9

99

a) 0-tert.-butyl-N(3(S) -l-etoxykarbonyl-2-hydroxy-4-fenylpropan-2-yl)-uretan

Analogicky s příkladem 2c se zreagovalo 2,3 g {7,7 mmol) 0-tert.-butyl-N-(3(S)-l-karboxy-2-hydroxy-4-fenylpropan~ -2-yl)-uretanu a 1,1 g {7,7 mmol) hydrochloridu etylesteru kyseliny aminooctové, přičemž se obdrželo 1,7 g (57 X) produktu.

b) Amid kyseliny 3(S)-3-amino-N-{etoxykarbonylmetyl)-2-hydroxy-4-fenylmáselné x kyselina trifluoroctová

1,4 g (3,7 mmol) meziproduktu 25a se rozpustilo v 25 ml metylenchloridu a potom, co se přidalo 10 ml kyseliny trifluoroctové, se míchalo 2 hodiny při pokojové teplotě. Následně se vše koncentrovalo ve vakuu, přičemž se získalo 1,5 g (100 X) produktu.

c) (S ) -N(1-(N-etoxykarboxymetyl-karbamoyl)-l-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-3-(2-naftyl-sulfonamido)-benzamid

Meziprodukt 7b se zreagoval analogicky s příkladem 2c s produktem 25b. Výtěžek činil 1,3 g.

d) (S)-N(1-(N-karboxymety1-karbamoy1)-1-hydroxy-3-fenyl-propan-2-yl)-3-(2-naftylsulfonamido)-benzamid

1,2 g (2 mmol) meziproduktu 25c se hydrolyzovalo analogicky s příkladem 8c hydroxidem lithným. Výtěžek činil 0,77 g (67 X) .

e) (S)-N(l-(N-karboxymetyl-karbamoyl)-l-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-3-(2-naftylsulfonamido)-benzamid • ·

9* 99 99 99

9 9 9 9 «

999 9 99 ·

999 99 9

9 9 9 9 9 9

99 99 99

0,7 g (1,2 mmol) meziproduktu 25d se oxidovalo analogicky s příkladem lf, přičemž se obdrželo 0,16 g (23 X) produktu.

MS: m/e = 559 (M⁺).

Příklad 26

N-(1-karbamoy1-1-oxo-3-fenyl-propan-2-yl)-3-(2-naftylsulfonamido)-benzamid

a) Meziprodukt 7b se analogicky s příkladem 2c zreagoval s etylesterem kyseliny 3-amino-2-hydroxy-4-fenylmáselné,

b) N(N-karboxymetyl-1-karbamoyl-l-oxo-3-f enyl-propan-2-yl) - 3-{2-naftylsulfonamido)-benzamid

Meziprodukt 26a se oxidoval analogicky s příkladem lf, přičemž se obdržel produkt.

1II-NMR (De-DMSO): δ = 2,5 (2H), 5,2 (IH), 7,1-8,1 (17H), 8,4 <2H), 8,8 (IH) a 10,5 (IH) ppm.

Analogicky se vyrobí:

CC ^o=v 'cc-<4

·♦

I 4 · • 4 ··· • 4 · · • · ♦ <

«· 94

tí	CN W s	ÍN i-r< tí	O N—UlD^rHD^zHDHN-
m tí	a 1 CN K u	33 a 1 n a u	33 a n a υ	a a CN a u
Γ4 tí	a	a	a	a
ř<	4 <31	j o=f	j 0 t	4
τ—1 tí	//A Vy		V_y	Vj/
OJ -H e a) cm a u u o 0) fč c a) -U> ω	a	a	a	co
Příklad	> CN	CO CN	0 CN	0 m

I

Φ· *· • · · • φ φ · · φ φ φ φ φ φ φ φ • Φ φφ φφ φφ • φ φ φ φ φ φ φ ♦ φ φ · φ φ φ φ φφ φφ

ctí	CM X 2	CM X 2	^cHD^eH3HN	CM X 2	m X O ú ó	CM X 2
η Ctí	n x u n CM X U 1	XI X » ÍN X υ	X X 1 n X o	n X U CM X u CM X υ CM X u CM X u	X X CM X o	X X CM X o
Γ4 Ctí	X	X	X	X	X	X
X	J Q-tt^ 1	CM	CM	CM	⁽) 1 CM	» CM
r—1 X		o 2	ó 2	ó 2	X> >	d
Stereochemie na C - 2	OT X	X	X	X * X	X	X
Příklad	rH ro	CM ro	fO ro	ro	tn ro	<£> ro

• · • fl flfl • · ¹ • · flfl flfl * • · · · • flfl flfl ··· • fl ·· • flfl · • flfl · flfl · ♦ · fl flfl · flfl flfl

Ctí	O K z	cn π o CN ffi U CN K u 33 2	^εΗΝ	CC <j CN 33 o CN 33 CJ 33 2	^εΗΝ	CN 33 2
cn Ctí	AS CM CN w o	AS CM 1 CN X u	X3 CM CN w o	AS CM » CN 33 o	AS CM CN m CJ	AS CM J CN es CJ
fN ítí	ffi	w	33	33	cc	m 33 CJ 1 kO
X	1 cn	CN	CN 32 α ÍN O CO < Np	CN 33 CJ CN O OT 1 3	1 2 O CJ	CN O co 1 cd
rH os	d	d	d~\ V_y		^OT	O Vj/
φ •H e Φ ΓΝ AS > O U 0 Φ fQ U (S Φ XJ OT	ot	CO	OT OS	OT PS	OT	co
Příklad	Γ cd	co cd	cn cd	O np	tH Np	CN NP

Ctí	o O	m X o CN X o CN X o	n X o s o	Ol	04	^εΗΝ
m Ctí	x X t 04 CC u	X X 1 04 X o	X X CN X u	m X O CN X u CN X u CN X u CN X u	m X O CN X o CN X u CN X υ CN X u	cn X O CN X u CN X o CN X O
04 Ctí	X	X	cc	m X u ID	m CC O » kO	X
X	04 O CO 1 rc	o CO m	04 o co ΡΊ	CN O X 1 cu	Ol O co m	<N
«Η X	X a	-X X	X X	X X	ft	ó z
Stereochemie na C-2	n	w	x	co ctí	co	M Ptí
Příklad	0Ί	o LT)	τ—1 LD	CN in	ro LD	lf)

« Φ· *>· ·· · φ · φ φ φ··· φ φ φ φ φ * φ φφφ· φφφ ·· *» φφ • · φ · • · φ φ φφ φφ φ φ φ · • · φ · φφ

ctí	o O	n X u CN X u	CN X z	c	^εΗΝ	ΓΊ CC ÍS
ΓΊ X	m π u η X u CN X U CN X u	m X u CN X u CN X u CN X u	X X 1 ΓΊ X u	X X 1 rj X u	X X 1 CJ X o	X X CN X 0
ΓΊ	X	X	X	X	X	X
X	1 <M	CM	„J 1 m	4 o =/ i m	ό CN X u 1 X	ΓΊ CC u CM
r—1 X	ó z	ά z	//Ά Yj/	\c //	y/~A Vj7	\ y
Stereochemie na C- 2 ·	x es	w x'	X	X	X	X
Příklad	LH in	<0 Lfl	> LD	CO in	o Lfi	0 'nO

• ·

Tj· (X	O		CJ ft s	o ζ	o ft s	O ft 3
ΓΊ ctí	4tí & d π o	4tí ft Cl K o	4tí ft d ft O	4tí ft CI ft υ	4tí ft Cl w o	4tí ft d K O
n	K	ft	ft	ft	ft	ft
X	Φ	Φ	III 1 CN	1 III t CN	N O co 1 ro	(N O CO co
ctí	ó z		Φ o o m m ft ft O u	h O o r*i m T »τ· X< kU u υ	RA \ //	ΑΛ V_y
Stereochemie naC-2	cn otí	M 0tí	co	cn otí	M 0tí'	co cd
Příklad	O ko	oo	σ\ kO	O o	rH r-	CN 5>

·· ·· • · · · • · · ·

4) · · · · • · · · • · · ·

• · · · • · • · · · • · 1

•Μ» Ctí

X ft < o EG Z

ΡΊ EC U ó 1 EC z

CN T* g

cn EG U C4 EC U CN EC U EC Z

CN Z Z

^eHN

XJ

xi

Xi

xi

Xi

(X

EU

(X

Z

EU

z

Γ4

ΓΊ

CN

Λ

EC

EG

EC

Z

z

U

O

υ

U

u

ÍN

rí

m Z u

xi z

O

o

u

<N (tí

ffi

EC

z

u

lf)

Lf)

1 LO

1 LT)

.

P<

(N O cn 1

CN O cn

1 CN

CN

1 . CN

r*1

m

-\\

(Γ

~A

(/

~A

PS

_y

_j/

/)

_J/

_//

φ

•H

ε

CN

OJ

_

«-~K

x: u

α

ω

to

w

z

m

0

(0

Ctí

PC

PS

Z

«

PS

Φ

u

c

Φ

Jj

m

Ό

<0

d

<3

>M (Z

ΓΓ

ω

kO

CQ

r*

o

r-

• · · · · · ► * · · · · « » ···· · ··

ffl	cn π 2	m oc	CN X a	o X a	n ffl u CN X u CN X υ \	m o a u ffl a
m ffl	X! 0-, CN w o	£ X CN w o	X X CN X α	X X CN X u	X X CN X υ	X X CN X υ
CN ffl	x Ou 03	X On i CN	X	X	X	X
X	CN O CQ 1 Lf)	O CQ t m	CN X υ CQ 1	1 CN X υ CQ 1	CN X u X 1	fN c CQ
rM od	/XX //	O YJ/	/7~X V_y	/z~X V_z	/XX v_y	/X~X /)
Stereochemie na C - 2	CQ Ctí	CQ Ctí	CQ Ctí	CQ Ctí	CQ Ctí	CQ ffi
Příklad	CD r*	O CO	Ή CO	03 CO	m 00	co

Μ* ctí	m CE u 2 u	Í^^íl CE 2	m 2 O Q §	JE CE < 0	m 34 α ú > 2 2	0 •τ' g
η 04	JE 2 n 2 O	Λ 2 ÍN CE O	JE CE <N CE O	JE CE o 2 U	2 2 Γ4 2 O	Λ 2 IN 2 U
CN 04	w	2	CE	2	2	2
X	CM	> CM	1 CM	1 CM	> 1 CM	CM
Ctí	ó	ó 2	ó 2	ό 2	6	ό
Stereochemie na C-2	02 Ctí	So Ctí	m Ctí	CQ 2~ «Μ»·'	w OJ	CQ Ctí
Příklad	Lf) CO	<0 00	> co	CO co	cn co	0 Οϊ

• 0

- _?6 -

	-z	o Ξ	CM	σι a u 2 u	ΓΜ	o y
co tí	Λ a CN a υ	a (X CN ffi O	σι K u CN ffi CJ CN a u CN a u	n a u CN a u CN a u CN a o	a a CN a υ	a a CN a υ
CN tí	a	π	a	a	a
X	1 03	CN	03	03	( 03	> 03
T—( a	ó	ó s	ó 2	ά	ά	ó
Stereochemie na C-2	« £	OT OS	a a'	a a'	cn &	0? a
Příklad	!—( CTI	03 cn	ro cn	cn	lH cn	ÚD cn

- 57 • ·

tó	X u s □	NH \/	O	m X u	CJ X X	n X u
m Ctí	X Oj CJ π u	X Oj o X O	JZ Oj CJ X u	X Oj CJ X O	X X CJ X υ	X X CJ X o
CN Ctí	x	w	X	X	X	X
X	1 (N	> 1 <M	t ca	/ 1 CAJ	/ d	/ CAJ
r—t X	ά	ó	ó	1 Λ	V_y	V/²
Stereochemie naC-2	X Ptí	ω ctí	w otí	m Ptí	ω Ctí	m ctí'
Příklad	E> CA	co CA	CA CA	O o r4	H o r*4	CA3 O

- 58 • · · ·· · · · · φ φ φφφφ φ φ φ φφφφ φφ φ φφφφφ φφφφ φ φ φ φφ φφ φφφ φφ φ • · φ φφφφ φφφφ φφ φφφ φφ φφ φφ φφ

τί» 0$	0	o u	ro >T* o s u	OJ E E	o u	o E E
ο	x CU 0Ί E U	X cu OJ e o	X CU OJ E o	X CU oj E U	X CU OJ E u	X CU OJ E O
(Ν oi	E	E	E	E	E	E
X	/ CN	/ >' i CN	/ CN	/ w / 1 CN	/ 1 CN	/ CN
«Η	V/^s	w	Λλ	a //	Λά	(A
Stereochemie na C - 2 '	κ	cn cí	« cí	M cí	ω oi	E cí
Příklad	m o l^-(	o	lD O rri	co o rH	> o H	00 o rH

• · duur. ťetf KALENSKÝ advokát

Claims

PATENTOVÉ

NÁROKY • 9 9 · · · 9 9 9 • 9 · 9 9 99 9 • · ·· ·· · · ··

9 · • ·

9 9

1. Ketobenzamidy vzorce I a jejich tautomerní a isomerní formy a rovněž jejich fyziologicky snesitelné soli, v nichž mají proměnné následující význam:

R¹ fenyl, naftyl, chinolyl, pyridyl, pyrimidyl, pyrazyl, pyridazyl, chinazolyl, chinoxalyl, tienyl, benzotienyl, benzofuryl, benzimidazolyl, furanyl, indolyl, isochinolin, tetrahydroisochinolin nebo tetrahydrochinolin, přičemž aromatické a heteroaromatické kruhy jsou ještě případně substituovány jedním^ dvěma nebo třemi radikály R⁵ ,

R² chlor, brom, fluor, Ci-Ce-alkyl, C2 -Ce -alkenyl, Cz-Ce-alkinyl, Ci-Ce-alkyl-fenyl, C2-Ce-alkenyl-fenyl,

C2-Ce-alkinyl-fenyl, fenyl, NCO-C1-C4-alkyl, -NHCO-fenyl, NHCO-naftyl, H2N-SO2-C1 - 4-alkyl-, COOH, -COO-C1-4-alkyl, -CONH- Ci-4-alkyl, Ci-4-alkoxy, NO2, nebo NH2,

R³ Ci-Ce-alkyl, který může nést fenylový, cyklopropylový, cyklobutylový, cyklopentylový, cyklohexylový, cykloheptylový, indolylový, pyridylový nebo naftylový kruh, který je případně substituován jedním nebo dvěma radikály R^s ,

X vazba -{CH2)m-, - (CH2 )m-0-(CH2 )o - , -(CH2)n-S-{CH2)m-,

-{CH2 )n-S0-(CH2 )«-, -(CH2 )n-S02-(CH2 )«-, -CH = CH-,-CSC-, -C0-CH=CH-, C0-(CH2)m-, - ( CH2 )m-NHCO-{ CH2 ) o-, -<CH2)m-CONH-(CH2)o-, -(CH2)m-NHS02-(CH2)o-, -NH-C0-CH=CH-,

-CH = CH-CO- NH-, -(CH2 )m-SO2 NH-( CH2 )o-, nebo »· ·· » · · » · · · · ·· ·· • · · · • · · · • · · · • · · · ·· ··

R⁴ OR⁶ , NR⁷R⁸ , r~\ —ν n—a \_7

B¹⁰ nebo — NR'·

N-R’^G

R⁵ vodík, Ci-C4-alkyl, -Ο-Cí-C4-alky1, OH, Cl, F, Br, J, CF3 , NO2 , NH2 , CN, COOH, COO-Ci -C4-aIkyl , -NHCO-C1-C4-alkyl,-NHCO-fenyl, -NHSOz-C1-C4-alky1, -NHSOz-fenyl, -SO2-Cí-C4-alky 1, nebo -SO2-fenyl,

R⁶ vodík nebo C1-C6-alkyl, který je případně substituován fenylovým kruhem, který je případně dále substituován jedním, nebo dvěma radikály R⁹,

R⁷ vodík, nebo Ci-Ce-alkyl,

R⁸ vodík, nebo Cl-C6-alkyl, který je případně substituován fenylovým kruhem, který případně nese jeden nebo dva radikály R⁹, nebo jedním z radikálů _R10 'V?'· □10 _R10 fi^s nebo (p.Q—0,1 J2.C- 1 4Ί (CHjig-aikyí

R⁹

R1 ⁰ vodík, Ci-C4-alkyl, -O-C1-C4-alkyl, OH, Cl, F, Br, J, CF3, NO2, NH2, CN, COOH, COO-C1-C4-alkyl, -NHCO-C1-C4-alkyl, -NHCO-fenyl, -NHSO2-C1-C₄-alkyl, -NHSOz-fenyl, -SO2-C1-C4-alky1, nebo -S02-fenyl, vodík, nebo Ci-Ce-alkyl, který je případně substituován fenylovým kruhem, který je případně dále substiován jedním nebo dvěma radikály R⁹, číslo 0, 1, nebo 2, číslo 0, 1, 2, 3, nebo 4 a číslo 0, 1, 2, 3, nebo 4.
2. Ketobenzamidy vzorce I podle nároku 1, vyznačující se tím, že značí:

·· 9 ft· ·* ft · ·· ftftft ftft · ft · ftftft ft · · ftft ·· • · · ftftft ftft ftftft ·· ·* • ft ftft ftft · • · * • · ft • · · • ft ·«

R² vodík, Ci-C4-alkyl, fluor, chlor,

R³ -CH2-fenyl, CH2-cyklohexyl, n-butanyl nebo n-pentanyl, které jsou případně substituovány radilkálem R⁵ ,

R⁴ -NR⁸ a

R¹ , X a n mají význam uvedený v nároku 1.
3. Ketobenzamidy vzorce I podle nároku 1 k použití při léčení nemocí.
4. Použití ketobenzamidů vzorce I podle nároku 1 k výrobě léčiv, které se používají jako inhibitory cysteinových proteas.
5. Použití ketobenzamidů vzorce I podle nároků 1 k výrobě léčiv k léčení nemocí, u nichž jsou zvýšené aktivity calpainu.
6. Použití ketobenzamidů vzorce I podle nároku 1 k výrobě léčiv k léčení neurodegenerativních nemocí a neuronálních poškození.
7. Použití ketobenzamidů vzorce I podle nároku 1 k výrobě /

léčiv k léčení nemocí a neuronálních poškození, které vyvolávají ischemii, trauma nebo krvácení.
8. Použití ketobenzamidů vzorce I podle nároku 1 k výrobě léčiv k léčení mozkové mrtvice a mozkových traumat.
9. Použití ketobenzamidů vzorce I podle nároku 1 k výrobě léčiv k léčení Alzheimerovy nemoci a Huntingtonovy nemoci.
10. Použití ketobenzamidů vzorce I podle nároku 1 k výrobě léčiv k léčení epilepsií.
11. Použití ketobenzamidů vzorce I podle nároku 1 k výrobě léčiv k léčení poškození srdce po kardiálních ischemiích, poškození ledvin po renálních ischemiích, poškození »« « *· r· ·· *· • ·· · · · 9 9·· • · · · ··· · · · ·

9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

99 999 99 9· 99 99 kosterních svalů, svalových dystrophií, poškození, která vznikají proliferací hladkých svalových buněk, koronárních

křečí, cerebrálních křečí, katarů oč i a r estenosie krevních drah po angioplasti i. 12. Použití ketobenzamidů vzorce I podle nároku 1 k výrobě léčiv k léčení tumorů a jejich metastáz. 13. Pouzí t i ketobenzamidů vzorce I podle nároku 1 k výrobě léčiv k léčení nemocí, , u nichž v zn i ka j í zvýšené hladiny

interleukinu-1.
14. Léčebný přípravek obsahující alespoň jeden ketobenzamid vzorce I podle nároku 1.