CZ211496A3 - L-nukleosidy pro léčení hepatitidy viru B a Epstain-Bar viru - Google Patents

Description

Tento vynález spadá do oblast i způsobů-léčení_ hepat i t ýly viru

B (také označovaný Jako HBV) a Epstain-Bar viru (označovaný jako EBV), které zahrnují podávání účinného množství jedné nebo více zde popsaných aktivních sloučenin nebo farmaceuticky přijatelného derivátu nebo proléčiva jedné z těchto sloučenin.

Dosavadní stav techniky·

Hepatitida viru B dosáhla ve světě úrovní epidemie.Po období dvou až šesti měsíční inkubace, kdy hostitel neví o infekci, může vést HBV infekce k akutní hepatitidě a poškození jater,což vyvolává bolesti břicha, žloutenku a zvýšení hladiny některých enzymů v krvi-HBV způsobuje prudkou hepatitidu, prudce progresivní, často smrtelnou formu nemoci, při které jsou velké části jater zničeny.

Obvykle se pacienti z akutní virové hepatitidy uzdraví. U některých pacientů však vysoké hladiny virového antigenu přetrvávají v krvi po delší nebo neomezenou dobu a vyvolávají chronickou infekci. Chronické infekce mohou vést ke chronické přetrvávající hepatitidě. Pacienti infikovaní chronickou trvalou HBV jsou nejvíce soustředěni v rozvojových zemích.Uprostřed roku 1991 „bylo pouze v ftsii přibližně 225 milionů chronických nosičů HBV, a ve světě kolem 300 milionů nosičů.Chronické trvalé hepatitidy mohou způsobovat únavu,cirhózu jater, hepatocelulární karcinom a primárně rakovinu jater.

V západních průmyslových zemích vysoce rizikové skupiny pro

HBV infekci zahrnují ty, kteří jsou v kontaktu s HBV nosiči nebo s jejich vzorky krve.Epidemiologie HBV jeve skutečnosti velmi podobná získání syndromu ztráty imunity, což vysvětluje, proč je HBV infekce běžná mezi pacienty s AIDS nebo HIV- spojenými infekcemi. HBV je však více nakažlivý než

HIV.

HBV je po tabáku druhou příčinou rakoviny lidí.

Mechanismus, kterým HBV indukuje rakovinu, není známý, avšak předpokládá se, že je přímým podnětem rozvoje tumoru, nebo může rozvíjet tumor nepřímo přes chronický zánět, cirhózu a regeneraci buněk spojenou s infekcí.

Epstein-Barr virus (EBV) je členem rodu Lymphocryptovirus, který spadá do podčeledě gammaherpesvirinae.Je zvláště lymfotropní.EPV má klasickou strukturu herpesvirfi, totiž jeho dvojitý DNA genom je obsažen v ikosapentaedrickém nukleocapsidu, který je, v řadě, obklopen lipidovým obalem hustě pokrytým virovými glykoproteiny.

Amorfní obalový protein zabírá prostor mezi obalem a nukleocaps idem.

Všechny lidské oparové viry infikují a replikují se do určité míry v lymfocytech, ale EBV je výkonnější. Významnější je, že patogeneze a hostitelské reakce na infekci EBV závisí více na lymfocytní infekci, než je to patrné u jiných lidských oparových virůEBV je nyní lymfoproliferačnťch určen chorob těžkých chronických jako příčina B-buněčných a je razen k varietě ostatních onemocnění, včetně vzácného progresivního mononukleóze podobného syndromu a orání vlasové leukoplakie u pacientů AIDSPředpoklad, že EBV je hlavní příčinou chronické únavy, není podrobně prozkoumán.

-i ί

EBV se primárně přenáší slinami, avšak přenosné krevní transfuzí.Více než 65 fázi infekční mononukleózy vylučuje EBV některé infekce jsou % pacientů v akutní

EBV je spojována s rakovinou.

Nejméně dvě skupiny pacientu jsou v nebezpečí rozvoje EBV-spojených lymfomfl^: ti, kteří přijali transplantáty ledvin, srdce, kostní dřeně, jater nebo brzlíku pod ochranou imunosupresivní léčby, a pacienti s AIDS.

EBV-spojené karcinomy zahrnují Burkittův lymfom a nosohltanový karcinom.

Ve světle faktu, že hepatitida viru B a Epstein-Barr viru má těžký a často tragický vliv na infikovaného pacienta, trvá silná potřeba zajistit účinný farmaceutický prostředek pro léčení lidí infikovaných víry s velkou toxicitou pro hostitele.

Předmětem tohoto vynálezu je tedy poskytnout sloučeninu, kompozici, a způsob léčení hepatitidy viru B.

Dalším předmětem vynálezu je poskytnout sloučeninu, kompozici a způsob léčení Epstein Barr viru.

Předmět vynálezu:

Způsob léčení hostitele, zejména člověka, infikovaného HBV nebo EBV se zajistí tak, že zahrnuje podání HBV- nebo EBV-léčivého množství L-nukleosidu vzorce

J kde R je purinová nebo pyrimidinová báze.

Ve výhodném provedení je nukleosid stanoven jako Indikovaný enantlomer a v podstatě za nepřítomnosti jeho korespondujícího enantiomerů C např- enantiomerně obohacený, včetně enantiomerně čisté formy).

V jednom výhodném provedení je účinnou 2 -fluor-5-methyl-β-L-arabinofuranosyluridin sloučeninou C také označovaný jako L-FMAU). Tato sloučenina je potenciálním antivirovým činidlem proti HBV a EBV a vykazuje nízkou cytotoxic itu Další specifické příklady aktivní sloučeniny zahrnují Ni-C2 -deoxy-2 -fluor-0-L-arabinofuranosy1)-5-ethyIuraci 1,

Ni -C2 -deoxy-2 -f luor-ťš-L-arabinofuranosy 1 )-5-iodocytosin) a

Ni-C2 -deoxy-2 -fluor-0-L-arabinofuranosy1)-5-iodouraci 1 V alternativním provedení je L-nukleosid stanovený pro použití při léčení HBV nebo EBV tak, že obsahuje 2 -arabinohydroxylovou skupinu, např- L-arathymidin,

L-fludarabin, L-araguanosin, a L-araínosin, jak je zobrazeno na obr.1 Zde popsané L-nukleosidy a jejich farmaceuticky přijatelné formulace obsahující tyto sloučeniny jsou vhodné při prevenci a léčení HBV infekcí a jiných podobných stavů jako anti-HBV protilátka pozitivní a HBV-pozitivní , chronické poškození jater vyvolané HBV, cirhóza, akutní hepatitida, prudká hepatitida, chronická trvalá hepatitida, a únava.

Sloučeniny mohou být podobně použity při léčení

EBV-přidružených nemocí.

Tyto sloučeniny nebo formulace mohou také být použity profylakticky k prevenci nebo zpoždění progrese klinických onemocnění u jednotlivců, které jsou anti-HBV nebo anti-EBV protilátka nebo HBV- nebo EBV-antigen pozitivní, nebo byli vystaveni HBV nebo EBV.

V dalším provedení mohou být účinná sloučenina nebo její r deriváty nebo soli podávány v kombinaci nebo alternaci s jinou anti-HBV látkou nebo anti-EBV látkou, včetně těch uvedených výše, nebo anti-HIV látkou.

Obecně během alternativní léčby je účinné dávkování každé látky podáváno v sérii, zatímco při kombinační terapii je účinné dávkování dvou nebo více látek podávaných společně. Dávkování bude záviset na absorční,ínaktivační rychlostí a rychlosti vylučování léků, stejně jako na dalších faktorech známých odborníkovi v oboru.Je potřeba poznamenat, že hodnoty dávkováni se také budou měnit s těžkostí stavu, který se má zmírnit.Dále je zřejmé, že pro některé zvláštní subjekty by měla být uzpůsobena specifická dávkovači schémata a časové piány po dobu podle individuální potřeby a odborného posudku osoby podávající nebo dohlížející na podávání kompozice.

Neomezující příklady antivirových látek, které mohou být použity v kombinaci se zde popsanými sloučeninami zahrnují (-)-enant i omer 2-hydroxymethy1-5-(5-f1uorcytos in-l-yl)-l,3oxathiolanu CFTC);

.(-)-enant i omer 2-hydroxymethyl-5-Ccytosin-l-y1j-1,3-oxathiolanu (3TC);

karbovir, acyklovir, interferon, ΆΖΤ, , DDI <2 ,3 -dideoxyinosin), DDC (2 ,3 -dideoxycytidin),

L-DDC, L-5-F-DDC a D4T.

Popis obrázků:

Obr.l zobrazuje vybrané L-nukleosidy, které spadají do předloženého vynálezu:

?}

L-FMAU (2 -f luor-5~methy Ι-ίϊ-L-arabinofuranosyluridin) .

L-FIAU (2 -f luor-5-jod-fi-L-arabinofuranosyluridin) ,

L-FC (2 -f luor-(3-L-arabinof uranosylcytosin) ,

L-FIAC (2 -fluor-5-jod-fl-L-arabinofuranosy lcyt-osin) ,

L-2-C1-2 -F-2 -deoxyadenin,

L-FEALi <2 -t luor-5-ethy I-íí-L-arabinof uranosyiuridin) , L-arathymidin, L-fludarabin, L-araguanosin, a L-ara-inosin1 i

i. Obr. 2 le graf v procentech životaschopných buněk proti koncentraci léčiva L-FMAU v Hl buňkách.

Obr. 3 je schematickým zobrazením přípravy

1-0-acety.l r2,3,5-tri -O-benzoyl-(3-L-ribof uranosy (sloučenina 10).

Obr.4 je schematickým zobrazením alternativní přípravy 1-0-acety1-2,3,5-tri-0-benzoyl -(3-L-ribof uranosy (sloučenina 10).

Obr.5 je schematickým zobrazením 1,3,5-tri-0-benzoyl-2-deoxy-2-fluor- A (sloučenina 13).

způsobu přípravy -L-arabinofuranosy

Obr. 6 je schematickým zobrazením způsobu přípravy Ng-[3 ,5 -di-O-benzoyl-2 -deoxy-2 -f1uor-0-L-arabinofuranosy11 -2,6-di-chlorpurinu ( sloučenina 15) a

Ne>-[2 -deoxy-2 -fluor-p-L-arabinofuranosy 1 ]

-2,6-di-chlorpurinu ( sloučenina 16).

Obr.7 je zobrazením způsobu přípravy více 2 -deoxy-2 -fluor-βL-arabinofuranosyl] -pyrimidinů (sloučeniny 17 - 24).

Obr.8 je zobrazením způsobu přípravy Ni-(2 -deoxy-2 -fluor-(3-Larabinofuranosy1)-5-jodocytosinu (sloučenina 22).

Obr.9 le zobrazením způsobu přípravy t

.9 9-řJ-L-arab i nof uranosy 1 aden i nu.

Obr-10 je zobrazením alternativního způsobu přípravy 1-0-acety1-2,3.5-tri-0-benzoyl-@-L-ríbofuranosy ( sloučenina 10) z 1,2-di-0-isopropyl iden-<A-L-xy lofuranosy (sloučenina 3).

Gbr.íí je graf koncentrace plazmy L-(-)-FMAU myší po orálním podání v nastavený čas (křížek, 10 mg/kg podaná dávka ( dvakrát denně) po 29 dní před farmakokinetickou studií a potom se studie provede třicátý den při podání ve stejné koncentraci; tmavý kroužek, 50 mg/kg podávaná dávka po 29 dní před studií a potom se provede rozbor třicátý den v podání ve stejné koncentraci ;prázdný kroužek, 50 mg/kg podáno poprvé první den studie).

Obr.12 je graf koncentrace L-(-)-FMAU v játrech myší po orálním podání v nastavený čas (křížek, 10 mg/kg podaná dávka ( dvakrát denně) po 30 dní před farmakokinetickou studií a potom se studie provede třicátý první den pří podání ve stejné koncentraci;tmavý kroužek, 50 mg/kg podávaná dávka po 30 dní před studií a potom se provede rozbor třicátý první den v podání ve stejné koncentraci ; prázdný kroužek, 50 mg/kg podáno poprvé první den studie).

Obr. 13a zobrazuje změnu hmotnosti těla po třiceti dnech kontroly BDF1 samičky myší.

Obr.13b a 13c zobrazují změnu hmotnosti těla po třiceti dnech BDF1 samičky myši dávkování 10 mg/kg dávky (13b) a 50 mg/kg (13c) L-(-)-FMAU. Uvedená hmotnost těla znamená průměrnou a standardní odchylku pěti až sedmi myší.

Obr.14-20 předkládají klinickou chemii myší plazmy po podávání L-(-)-FMAU při 10 mg/kg (tři myši) nebo 50 mg/kg (tři myši) podáváno po třicet dní.

Obr. 14 je šrafovaný diagram koncentrace celkového bilirubinu v plazmě myší v mg/dL.

Obr. 15 je šrafovaný diagram koncentrace alkalické fosfatasy v plazmě myší v U/L.

Obr. 16 je šrafováný diagram koncentrace kreatininu v plazmě myší v mg/dL.

Obr.17 je šrafovaný diagram koncentrace AST (SGOT, sérum glutamové štavelové transaminázy) v plazmě myší v U/LObr 18. je šrafovaný diagram koncentrace ALT CSPGT, sérum glutamové pyrovik transminázy) v myší plazmě v U/L.

Obr.19 je šrafovaný graf koncentrace kyseliny mléčné v plazmě myší v mmol/1Obr. 20 je šrafovaný graf koncentrace mléčné dehydrogenasy v plazmě myší v U/L.

Podstata vynálezu

Jak bylo řečeno, termín enantiomerně obohacený označuje nukleosidovou kompozici, která zahrnuje nejméně přibližně 95 £, a výhodně přibližně 97 98 99 % nebo 100 % jediného enantiomerů tohoto nukleosidu.

Zde používaný termín alkyl zejména zahrnuje, ale neomezuje se na ně, Ci až Cio alkylové skupiny, včetně methyl, ethyl, propyl, butyl, pentyl, hexyl, isopropyl, isobutyl, sek--butyl,t-butyl, isopentyl, amyl, t-pentyl, cyklopentyl a cyklohexy1.

Zde používaný termín acyl zejména zahrnuje, ale neomezeju se na ně, acetyl, propiony1,butyry1, pentanoyl, 3-methyIbuty ryl, hydrogen sukcinát, 3-chlorbenzoat, benzoyl. acetyl, pivaloyl, methansulfonát, propionyl, valeryl, kyseliny kapronové, kyseliny kaprylové,kyseliny kaprinové, kyseliny laurové, kyseliny myristové, kyseliny olejové.

kyseliny palmitové, kyseliny stearové a

Zde používaný termín aryl, pokud není definován jinak, značí íěnylTermín chráněný, zde používaný, pokud není definovaný jinak, označuje skupinu, která se přidá k dusíkovému nebo kyslíkovému atomu k zabránění jeho další reakce v průběhu derivatizace dalších podílů molekuly, ve které je kyslík nebo dusík umístěn.

Pro odborníka v oboru organických syntéz je známá široká řada kyslík a dusík chránících skupin .

Termín purinová nebo pyr iinidinová báze zahrnuje, ale neomezuje se na ně, adenin, N⁶-alkylpuriny, N⁶-acylpuriny (kde je CCO) (alkyl, ary1,alkary1, nebo aralkyl), N⁶-benzylpurin, N⁶-halopurin, N⁶-vinylpurin,N⁶-acetylenpuri η, N⁶-acylpurin,N⁶-hydroxylaikylpurin, N⁶-thioalkylpurin, thymin, cytosin, 6-azapyrimidin, 2-merkaptopyrimidin, uráčil, N⁵-alkylpyrimidiny, N⁵-benzylpyrimidiny, N⁵-halopyrimidiny, N⁵-vinylpyrimidin, N^s-acetylenpyrimidin, N⁵-acylpyrimidin, N⁵-hydroxyalkylpurin, N⁶-thioalkylpurin, 5-azacytidiny1,

5-azauracily1, triazolopyridinyl,imidazolopyridiny1, pyrrolopyrimidiny1,pyrazolopyrimidinyl,.

Funkční skupiny na bázi kyslíku a dusíku jsou chráněny jak je nezbytné nebo žádoucí. Vhodné chránící skupiny jsou odborníkovi v oblasti techniky dobře známé, a zahrnují trímethylsily1, dimethylhexylsilyl, t-butyldimethylsilyl,a t-butyldifenylsilyl, tritylmethyl.alkylskupiny.acylskupiny jako je acetyl, propionyl, butyl, methylsulfonyl, a p-toluylsulfony1.

Spec if icky cytosin, a zahrnuje 5-methyluraci 1 5-ethylurac i 1 (thymin)

5-jodouraci1.

Vynálezem, jak je zde popsán, je způsob a kompozice pro léčení HBV infekce, EBV infekce, a jiných virů replikujících podobným způsobem, u lidského nebo zvířecího hostitele, jako je HIV, který zahrnuje podání účinného množství jedné nebo

V 1L.C

V/DC i ι,_Λ, . u i u c li o 11 i i\u v αι i χ l· π fyziologicky přijatelných solí, výhodně na farmaceuticky přijatelném nosiči. Sloučeniny podle tohoto vynálezu mají bud anti-HBV aktivitu, anti-EBV aktivitu, nebo jsou metabolizovány na sloučeninu nebo sloučeniny, které vykazují anti-HBV nebo anti-EBV aktivitu. Sloučeniny zde popsané mohou být také použity k léčení HBV a EBV sdružených nemocí.

Účinná sloučenina může být podána jako jakýkoliv derivát, který je při podání příjemci schopný poskytnout přímo nebo nepřímo výchozí látku, nebo který vykazuje aktivitu sám o sobě.

Neomezujícími příklady jsou farmaceuticky přijatelné soli (alternativně označované jako fyziologicky přijatelné soli), a 5 a purinem nebo pyrimidinem acylované nebo alkylované deriváty aktivní sloučeniny (alternativně označované jako “fyziologicky aktivní deriváty).

V jednom provedení je acylovou skupinou ester kyrboxylové kyseliny (např- -C(O)R ), ve kterém je nekarbonylová část (R )- -esterskupiny- -vybraná— z -přímého,- - větveného- nebo -cyklického Ci methoxymethy1u, je fenoxymethyl halogenem, Ci estersulfonatu methansu1f ony1u až Cio alkylu, alkoxyalkylu včetně aralkylu včetně benzylu, aryloxyalkýlu jako , arylu včetně fenylu výhodně substituovaného až alkylem nebo Ci až C4 alkoxyskupinou, jako je alkyl nebo aralkylsulfony1 včetně , mono, di nebo trifosforečnan ester, trityl nebo monometoxytrity1, substituovaný benzyl, trialkylsilyl (např. dimethyl-t-butylsilyl) nebo difenyImethylsilyl.

Arylskupíny v esterech výhodně obsahují fenyl nebo * benzylskupinu. Alkylskupinou může být přímá, větvená nebo cyklická , výhodně Oi až Cio skupinaI. Syntéza L-Hukleosídů

L-nukleosidy zde popsané mohou být připraveny dále podrobně popsanými způsoby, nebo způsoby známými z oblasti techniky.

,·

Ve schématech syntéz popsaných dále lze použít namísto ·, zde uvedených jiná standardní činidla, včetně ekvivalentních kyselin, bází a rozpouštědel, jak jsou známé odborníkovi v oblasti techniky.Lze použít širokou oblast chránících skupin kyslíku a dusíku, které jsou popsány, např., v Green a kol-, Protective Groups in Organic Synthesis, John Wiley and Sons, druhé vydání, 1991.

Vhodné chránící skupiny kyslíku a dusíku zahrnují, například, trisubst it-uovanou silylskupinu jako je trimethylsilyl, dimethylhexylsilyl t-butyIdimethyIdsilyl, ' t-butyldifenylsilyl, trityl, alkylskupina, acylskupiny jako je acetyl, propionyl, benzoyl, p-Ntte , benzoyl, benzyl nebo toluyl, methylsulfony1, nebo p-toluylsulfony1.

Funkční skupiny kyslíku a dusíku na bázi heterocyklu mohou být chráněny před kondenzací s cukrem.

Vhodná redukční činidla zahrnují NaBlta, diisobutylaluminium * -; -------- hydrid CDIBAT-H), ' ťetráhýdrobořitaň T ithný CLi BH4), a bisCmetoxyetoxyJal umiňlum hydrid sodný CRed-Al).

•

Vhodná oxidační činidla zahrnují vodnou kyselou kyselinu chromovou (HCrCte),dichroman sodný CNa2CrO7),pyridinium chlorchroman CPCC), pyridinium dichroman CPDC), manganistan draselný CKMnO^), tetraacetat olova/pyridin. kyslík na katalyzátoru pletina/uhlík, RuOu, RuCk/NalCk.

dimethylsulfoxid/dicyklohexylcarbodiimid (D1ÍSO/DCC) a donor protonu. uhličitan Oppenaurova oxidace manganičitý ( pro stříbrný, karbonattrifenylvizmut, (alkoxid hliníku v acetonu) a oxid selektivní oxidaci allylových nebo benzylových alkoholů za přítomnosti jiných alkoholů).

Friedel-Craftsovy katalyzátory (Levisovy kyseliny). které mohou být použity při kondenzačních reakcích,zahrnují SnCi-4, ZnCl^, TiCl4, AlCl3,FeCl3. BF3-diethyleter a BCI3 . Tyto katylyzátory vyžadují bezvodé podmínky, neboť přítomnost vody snižuje jejich aktivitu.Katalyzátory jsou také inaktívovány za přítomnosti organických rozpouštědel s aktivím vodíkem, jako jsou alkoholy a organické kyseliny. Katalyzátory jsou typicky používány v rozpouštědlech jako je sulfid uhličitý, methylenchlorid, nitromethan,

1,2-dichlorethan, nit-robenzen, tetrachlorethan, chlorbenzen, dimethylformamid, tetrahydrofuran, dioxan Bezvodý chlorid hlinitý není rozpustný v sulfidu uhličitém.Niedballa a kol-.J.Org.Chem.39.25 (1974). Preferovaným katalyzátorem je SnCl^- Výhodným rozpouštědlem je 1,2-dichlorethan. Trimethylsilyltriflat může být použit za stejných podmínek popsaných výše pro Friedel-Craftsovy kata lyzátory benzen, toluen, nebo acetonitril

Reakce probíhá při teplotě v Děsilyláce se může provádět rozmezí od s různými

-10°C do 200 °C. reagenty, včetně hydrogenf1uor i du, kyseliny octové,kyseliny trifluoroctové, n-tetrabuty lamoniumf luoridu,' fluoridudraselného' a pyr i'dl nitím HCl.

S odkazem na obr.3, vycházejícím z L-xylosy (la), klíčový meziprodukt l-0-acetyl-2,3,5-tri-0-benzoy1-p-L-ribofuranosa (10) byl syntetizován v celkovém výtěžku 20 % výtěžku 20 celkovém

CL-Vargha,Chem.Ber.,1954, 87, 1351; Holý, A., a kolSynthetic

Procedures in Nucleic Acid Chemistry, Vl, 163-67).

Jak je uvedeno na obr.4, sloučenina 10 může být také syntetizována z dražšího výchozího materiálu L-ribosy CHoly,A.,a kol., Synthetic Procedures in Nucleic Acid , Chemistry, Vl, 163-67).

Obr.3 ilustruje alternativní syntézu sloučeniny 10 Cvýt-ežek 53 %), který je následně fluorován v C2 (.J.Org.Chem., 1985, 50, 3644-47) a získá se

1,3,5-tri-0-benzoy1-2-deoxy-2-fluoro-L-arabinofuranosa C13 ) , která byla kondenzována s různými bázemi přes bromcukr k x z poskytnutí 2 -deoxy-2 -fluorarabinofuranosylntikleosidy v různých výtěžcích.

1,2-Di-0-isopropyliden-^4-L-xy1ofuranosa (3)

Do 650 ml bezvodého acetonu byly přidány 4 ml koncentrované kyseliny sírové, 5 g molekulárního síta C4A), 80 g bezvodého v

síranu měd natého a 50 g L-glykosy a směs byla míchána při teplotě místnosti 36 hodin. Reakční směs byla zfiltrována a důkladně promyta acetonem, spojené filtráty bylyneutralizovány hydroxidem amonným a odpařeny dosucha. Byl přidán ethylacetát C200 ml), potom zfiltrován a odpařen. Vytěžený olej, který byl rozpuštěn ve 250 ml roztoku 2^ HCl, Byl'míchán při teplotě'místnosti 2,5 hod. pH bylo udržováno na nasyceným NaHCOs potom byl odpařen dosucha, zbytek byl extrahován ethylacetátem. Odstranění rozpouštědla poskytne žlutý olej sloučeniny 3 (41,7 g, 82,3 %).

¹H-NMR CCDCI3): δ 5.979 Cd, J=3.78 Hz.lH, H-1); 4.519 Cd, J = 3.6 Hz, IH, H-2) : 4.308 Cbd, IH, H-3): 4.080 Cm, 3H, H-4 a H-5); 1.321 Cs, 3H, CH3): 1.253 Cs, 3H, CH3)IH

1,2-Di-O-isopropyliden-3,5-di-O-o-tolylsulfony1-Λ

-L-xylofuranosa (4)

Sloučenina 3 (40 g, 210 mmol) byla míchána v 500 ml bezvodého pyridinu při 0 °C, zatímco TsCl (75 g, 393 mmol) byl rozpuštěn ve 100 ml CHCI3 a byl přidán po kapkách. Po 3 hodinách byl přidán stejně jako předtím další podíl TsCl (50 g, 262 mmol) v 50 ml CHCI3. Směs byla míchána při teplotě místností po 24 hod, potom ochlazena na 0 °C, byla přidána voda (10 ml), a mícháno při teplotě místnosti po 30 minut. Reakční směs byla vložena do 500 ml ledové vody,, extrahována s CHCI3 (150 ml x 4), promyta 1,5M H2SO4 (150 ml x 4), nasyceným NaHCCte (200 ml x 2), sušena (MgSCti).

Odstraněním rozpouštědla vznikne hnědý sirup, který během krystalizace z EtOH dává (4) jako bílou pevnou látku (103,8 g 99¾) .

¹H-NMR (CDCI3) 6 7.282, 7.836 (m, 8H, OTs) ;5.849 (d, J=3.51 Hz, IH, H-l); 4.661, 4.779 (m, 2H, H-3 a H-4); 4.193 ( dd, IH, H-2): 4.011 (d, 2H, H-5): 2.448, 2.478 <2s, 6H, -OTs); 1.261, 1.320 (2s, 6H, CH₃)l„2-Di-0-acetyl-3,5-di-0-p-tolylsulf onyl-cA^ β-xylof uranosa (5)

Sloučenina 4 (70 g, 140,5 mmol) ledové AcOH a 100 ml AC2O, zatímco bylo přidáno po kapkách při 0 °C. přes noc při teplotě místnosti a vody, extrahován CHCI3 (200 mí x sušen (MgSO^). Po odstranění získán (5) jako sirup (82,4 g, byla rozpuštěna v 700 ml 50 ml konc.kyseliny sírové Výsledný roztok byl míchán potom nalit do 1 1 ledové

4), promyt nasyc. NaHCCb, rozpouštědla ve vakuu byl výtěžek suroviny 110 %)15

Methy 1-3,5-d i-O-p-toly lsulf ony l-^^-xylofuranosa (6) i·

Surovina (5) C 80 g) byla míchána v 500 ml 1¾ HCI/CH3OH při teplotě místnosti po 30 hod. Rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku, zbytek rozpuštěn ve 300 ml CHGI3, promyt nasyc. NaHCCb , sušen <MgS04).

Odstranění rozpouštědla ze ¢4)).

poskytlo t&) jako sirup i 60 g, 90%

Methyl-2-0-berizoy 1-3,5-d 1-0-p-to ly lsulf onyl β-xylofuranasid (7)

Sirup C6) t 60 g, 127 mmol) byl rozpuštěn ve 200 ml pyridinu a míchán při 0 °C, zatímco benzoylchlorid C40 ml, 345 mmol) byl přidán po kapkách, výsledný roztok byl míchán při teplotě místnosti 17 hod. Byl zkoncentrován na asi 50 ml, potom vložen do 300 ml ledové vody, extrahován CHCI3, promyt 3N H2SO4 a nasyc. NaHCCte , sušen (MgSCM). Po odpaření rozpouštědla byl získán (7) jako sirup t 71 g, 97%).

Methy 1-2,3,5-tr i-0-benzoy & -L-ribofuranosid (9)

Sirup (7) t 70 g) a benzoát sodný C100 g, 694 mmol) byl suspendován-v 1200 ml-DMF-~a- mechanicky míchán pod refluxem po 26 hod. Byl ochlazen na teplotu místnosti a potom vložen do 1 1 ledové vody, extrahován etherem, sušen (MgSD4).

Odparením rozpouštědla byl získán sirup <50 g, 8a a 8b), který byl rozpuštěn ve 180 ml pyridinu a benzoylován CBzCl, ml, 172 mmol) po 17 hod při teplotě místnosti. Po skončení byl získán C9) jako hnědý sirup <48 g, 83% ze (7)).

lb

1-0-acety1-2,3,5-tri-O-benzoy1-β-L-ribofuranosa CIO) *

Sloučenina (9) (26 g, 54,6 mmol·) byla zpracovaná s 275 ml ledové kyseliny octové, 55 ml acetanhydridu a 16 ml konc. kyseliny sírové při 0 °C při teplotě místnosti po 17 hod.

Potom byla nalita do 1 1 ledové vody, extrahována chloroformem ( 200 ml x 4). Spojené extrakty byly promyty nasyc- NaHCCb a sušeny (MgSO^)- Po odstranění rozpouštědla byl získán hnědý sirup, který byl zpracován s ethanolem za vzniku (10) jako bílé pevné látky . (8,8 g, 32¾). b.t. 124,7 °C, lit.129-130 °C; D forma:130-131 °C WJd = -45,613 (c 1.0, CHCI3 ) D forma:[ lo = +44,2 .

^H-NMR (CDCI3): 6 7.317, 8.134 (m, 15H, OBz); 6.437 (S, IH.

H-1); 5.835 (m, 2H, H-2 a H-3); 4-649 Cm, 3H, H-4 a H-5) ;

2.003 (s,3H, CH3CGO-).

1-0-acetyl-2,3,5-tri-O-benzoy1-β-L-ribofuranosa ( z L-ribosy)

L-Ribosa (5 g, 33.3 mmol) byla suspendována ve 120 ml 1¾ HCl/MeOH a míchána při teplotě místnosti po 3 hod, aš se získá jasný roztok. Reakce byla zchlazena přidáním 30 ml bezvodého pyridinu, potom byla látka odpařena za sníženého tlaku.

Výsledný sirup byl odpařen spolu s pyridinem ( 30 ml x 2), potom rozpuštěn v 80 ml bezvodého pyridinu a míchán při 0 5?C, _ zatímco. benzoyl chlorid (20 ml, 172 mmol) byl přidán po kapkách. Po míchání při pokojové teplotě po 17 hod byla reakce ukončena. Voda ( 10 ml) byla přidána a směs byla míchána při teplotě místnosti 0,5 hod, potom zkoncentrována na asi 50 ml, vlita do 150 ml ledové vody, extrahována chloroformem ( 50 ml x 4), promyta postupně 3N H2SO4 ( 30 ml x 2), nasyc NaHCCb ( ml x 3), a sušena (MgSCM)Odstraněním rozpouštědla byl získán (9) jako 13 g sirupu.

Surový (9) byl rozpuštěn v 80 ml HBr/AcOH ( 45¾. hmotn./obj.) a míchán při teplotě místnosti po 1-5 hod. Do této směsi byla přidána ledová kyselina octová ( 50 ml) a výsledný roztok byl míchán při 0 °C, přičemž 34 ml vody bylo pomalu přidáváno při udržování teploty pod 7 °C. Potom byl míchán při teplotě místnosti po 1 hod, vnesen do 200 ml ledové vody, extrahován chloroformem <50 ml x 5). Spojené extrakty byly promyty nasyc. NaHCOs, sušeny CílgSO^)Po odstranění rozpouštědla se získal sirup (13 g), který byl rozpuštěn ve 40 ml bezvodého pyridinu,míchán při 0 °C. Po kapkách byl přidán acetanhydrid (14 ml, 148.4 mmol). Po ukončení reakce byl produkt vnesen do 150 ml ledové vody, extrahován chloroformem ( 50 ml x 4), promyt postupně 3N

H2SO4 (30 ml x 2), nasyc.NaHCib (50 ml x 2), a usušen ( MgSCU ) .

Po odstranění rozpouštědla a zpracování s methanolem byl získán (10) jako bílá pevná látka ( 9,2 g, 53,7¾ z L-ribosy).

1,3,5-Tri-O-benzoyl-ffts-L-ribofuranosa dl)

Sloučenina 10 ( 9 g, 17.84 mmol) byla míchána v 10 ml CH2CI2 při 0°C, zatímco 70 ml CH2CL2 obsahujícího HBr (3,2 g, 30,5 mmol) bylo přidáno v jedné dávce. Směs byla míchána při 0 °C po 3,5 hod, byla přidána voda ( 55 ml) a směs byla míchána při teplotě místnosti 18 hod. Organická vrstva byla odebrána, promyta nasyc. NaHCtb , sušena (MgSCM)- Po odpaření rozpouštědla - byla získána pěna, která po rekrystalizaci ž CH2CI2 a n-hexanu poskytla (11) jako bílou pevnou látku. (6,2 g, 75,5%).b.t. 137-138°C, lit.140-141 °C,t Id = -81,960 <c 0,55 CHCI3; D forma-- [<A1d = +83,71.

¹H-NMR (CDCl3)^; S 7.312, 8-187 (m, 15H, OBz) ; 6.691 (d,

J=4-59 Hz, H-1); 5.593 (dd, J^-3= 6.66; J₂-₃=1.8 Hz, IH,

H-30; 4.637, 4.796 (m, 4H, H-2, H-4 a H-5); 2.3 (b, OH).

J

1.3.5- Tri-O-benzoy 1-2- 0 - ímidazosulfuryl -Λ-Lribofuranosa (12)

Sloučenina (11) ( 5,94 g, 12,84 mmol) byla míchána v 50 ml bezvodého CH2CI2 při -15°C (suchý led-CCl4). Bezvodý DMF (15 ml) a sulfurylchlorid (3,2 ml, 3,98 mmol) byly přidány postupně. Roztok byl míchán při -15 °C po 30 min a potom ponechán při teplotě místnosti po 4 hod. Ve třech částech byl přidán imidazol ( 8,7 g, 12,78 mmol), přičemž reakční směs byla chlazena v ledové lázni. Potom byla míchána při teplotě místnosti po 17 hod. Směs byla vnesena do 150 ml ledové vody a vodní fáze byla extrahována CH2CI2 ( 50 ml x 3). Spojené organické vrstvy byly promyty vodou a sušeny (MgSCM). Purif ikace na koloně (hexan:EtOAc/5-1 - 1-1) poskytla (12) jako pevnou bílou látku ( 3,7 g, 49%). m.p. 124,5-125,5 °C. lit: 129 °C; l/d = -68,976 ; D forma: +66,154.

¹H-NMR (CDCl3>^: δ 6.9, 8.2 (m, 18H, Ar-H) ; 6.67 (d, J=4.4

Hz, lh, H-1) ; 5.59 (dd, IH, H-3), 5.21 (dd, IH, H-2) ; 4.5, 4.8 (m, 3H, H-4 a H-5).

1.3.5- Tri-0-benzoy1-2-deoxy-2-fluor-Λ- Larabinofuranosa (13)

Suspenze (12) ( 3,33 g, .5,62 mmol), KHF2 (1,76 g, 22,56 mmol) v 30 ml 2,3-butandiolu - byla míchána pod argonem. Byla zahřívána na 150 °C zatímco byl přidáván 1 ml HF/H2O (48%, 27,6 mmol) a směs byla míchána pří 160°C po 1,5 hod.Byla přidána ledová solanka ke zmrazení reakce, a potom byl roztok extrahován methylenchloridem ( 50 ml x 4). Spojené extrakty byly promyty solankou, vodou, nasyc. NaHCXfe , sušeny nad bezvodým síranem hořečnatým a aktivním uhlím (Darco-60).Potom byl nalit na podložku ze silikagelu ( 5 cm x 5 cm), promyt methylenchloridem a potom EtOAc za vzniku sirupu, přičemž z 95¾ EtOH byl krystalizován (13) (1,3 g, 49,8¾). b.t. 77-78 °C; lit.-82 °C.

¹H-NMR (CDC1₃): 6 7.314, 8-146 (m, 15H, OBz); 6.757 (d, J«9-l Hz, IH, H-1); 5.38 (d, J=48.5 Hz, IH, H-2) ; 5.630 (dd,

J=22-5 HZ, IH, H-3); 4.768 (m, 3H, H-4 a H-5).

Ng-[3 ,5 -Di-0-benzoyl-2 -deoxy-2 -fluor-fi-L-arabinofuranosyl] -2,6-di-chlorpurin (15)

Sloučenina 13 (464 mg, 1 mmol) byla rozpuštěna v 10 ml methylenchloridu, zatímco bylo přidáno 1,4 ml HBr/AcOH (45¾ hmotn./ob).). Roztok byl míchán při teplotě místnosti po 24 hod, a potom odpařen dosucha. Zbytek byl rozpuštěn ve 20 ml methylenchloridu a promyt vodou, nasyc. NaHCCh , sušen (MgSCM)- Filtrací a odpařením vznikl bromcukr (14) (100¾.

na základě TLC).

Ve stejnou dobu byl 2,6-dichlorpurin (378 mg, 2 mmol) suspendován v 15 ml HMDS a 2 mg síranu amonného, a potom vařen pod zpětným chladičem 2 hod- HMDS byl odpařen ve vysokém vakuu pod dusíkem N2 za vzniku bílé silylované báze.

Bromcukr 14 byl rozpuštěn ve 25 ml bezvodého 1,2-dichlorethanu. Výsledný roztok byl přidán do silylované

------báze pod N2-- Směs byla míchána pod ref luxem po 2 dný- Byl přidán chloroform, a potom postupně promýván vodou ( 20 ml x 2), nasyc. NaHCCte ( 20 ml x 2), nasyc. NaCl roztok (20 ml x 2), a sušen (MgSCU). Z CHCI3 krystalizovala sloučenina 15 (105 mg, 19,7¾). b.t. 158 °C; D forma: 158 °C.

UV (methanol)max^: 238.50 nm, 273.0 nm.

iH-NMR ¢300 MHz, DMS0-Ó6) δ 8.82 Cd, J=1.5 Hz, ÍH, H-8);

7.49, 8.33 Cn, 10H, OBz) ; 6.767 Cdd, Jh-h = 4 Hz, Kf-h=13.8

Hz, ÍH, H-í '): 5.854 Cdq, J=67-4 Hz, ÍH, 1Č2'), 5.910 Cm, ÍH,

H-3') : 4.751 Cm, 3H, H-4' a H-5')

N9-[2 -deoxy-2 -fluor-p-L-arabinofuranosyl! -2,6-di-chlorpurin ......C16) ........ ....... .. . . ...

Sloučenina C15) C70 mg, 0,13 mmol) byla rozpuštěna ve 25 ml nasyc. NH3/CH3OH v utěsněné ocelové bombě a zahřívána na 90 °C po 6 hod.. Po odstranění rozpouštědla za sníženého tlaku ~ byla získána žlutá polotuhá látka, která byla čištěna prepará t i vn í TLC C 9 =1/CHCI3-CH3 OH).

Lyofilizací z vody a 1,4-díoxanu byl získán bílý prášek C16) C30 mg, 75 %).UV CH₂O) pH2,^_max 212.00 nm, 263.50 nm CC6711); pH7, λ max 213.50 nm, 263.00 nm CC 7590); pH ll.^max 213.5 nm, 263,00 nm CC 5468).

¹H-NMR C300 MHz, DMSO-de)- 8 8.279 Cd, J=1.5 Hz, ÍH, H-8);

7.908 Cbs, 2H, NH2 ) ; 6-321 Cdd, Jh-h=4.4 Hz, Jf-h= 13.8 Hz, ÍH, H-l'); 5.986 Ct, ÍH, 5' -OH); 5.230 Cdt, Jf-h= 52.6 Hz, ÍH, H-2'); 5.115 Cd, ÍH, 3'-0H); 4-425 Cdq, Jf-h= 19 Hz, ÍH,

H=3); 3.841 Cm, ÍH, H-4'); 3-636 Cd, 2H, H-5').

Ni-C2 -Deoxy-2 -fluor-3 ,5 -dl-O-benzyl-ř-L-arabinofuranosyl)thyinln C17)

Do roztoku C13) C 400 mg, 0,86 mmol) v bezvodém CH2C12 CIO ml) byl přidán bromovodík v kyselině octové C 45¾ hmotn./ob).,

1,5 ml), a získaný roztok byl míchán při teplotě místnosti po hod. Po odpaření rozpouštědla a společném odpaření s toluenem byla získána sloučenina C14).

Ve stejnou dobu byl thymin (215 mg, 1.72 mmol) vařen pod zpětným chladičem v HMDS (25 ml) pod dusíkem 17 hod a byl získán homogenní roztok. Po odpaření rozpouštědla byl získán silylovaný thymin.

Roztok (14) v dichlotmethanu ( 50 ml) byl přidán do silylovaného thyminu a výsledný roztok byl vařen pod zpětným chladičem pod dusíkem 3 dnv. Ryla přidána voda a potom byl produkt extrahován CHCI3- Organická vrstva byla promyta vodou, solankou a sušena získal syrový produkt, (MgSCtji-Po odpaření rozpouštědla se který byl čištěn preparativní TLC při použití 2¾ MeOH/C.HCl3 za vzniku (17) (235 mg, 58¾). m.pv

- 101 °C. UV (Methanol): 230, 264 nm [AJd ^μ22,397.

1H-NMR (CDCI3):	δ 7.343 - 8,	.389
JH-h= 2.97 Hz,	Jf-H= 28.32	Hz
2.7 Hz, Jf-h	=63-27 Hz,	IH,
4.812 (d, 2H, H	-5'); 4.466	(m,

Anal. (C24H2IN2O7F), C = 61.01;

(m, 12H, Ar-H, NH); 6-34 (dd IH, H-l'); 5.383 (dd, Jh-h

H-2 ); 5-565 (dd.lH, H-3')

1H.H-4'); 1.775 (s, 3H, CH₃ )

H, 4-57; N: 5.73; F=3.92.

Ni-<2 -Deoxy-2 -f luor-ři-L-arabinofuranosyD-thymin (18)

Sloučenina (17) (145 mg, 0,309 mmol) byla zpracována s

NH3/CH3OH při teplotě místnosti po 18 hod. Po odpaření rozpouštědla a purifikaci preparativní TLC ( 15¾ MeOH/CHCl3) byl získán (18) ( 70 mg, 87,5¾) L/Jd= -104,36.

H-NMR (DMSO-de); δ 11.401 (s, 6-093 (dd, Jh-h= 4.41 Hz, Jf-h 3. -OH); 5.019 (dt, Jf-h= 53.3 5 -OH); 4.194 (dq, IH, H-3');

1.781 (s, 3H, CH₃). Anal. (C10

N:10.04: F:7.03.

b.t. 174-175 °C. UV: 264 nm,

IH, NH); 7.575 (s, IH, H-6);

15-6 Hz, H-l'); 5.844 Cd, IH,

Hz, IH, H-2'); 5.087 (t, IH,

3.647 (m, 3H, H-4' a H-5');

H13N2FO5), C: 44.80; H: 4.97;

Nl-C2 -Deoxy-2 -fluor-3 ,5 -di-O-benzoyl-p-L-arabinofuranosyl)5-ethyluraci1 C19)

Do roztoku C13) v bezvodém dichlormethanu CIO ml) byl přidán bromovodík v kyselině octové C 45¾ hmotn./obj., 0,97 ml, 5,385 mmol). Roztok byl míchán při teplotě místnosti po 18 hod, a po odpaření rozpouštědla a společném odpaření s toluenem byl získán ¢14)Ve stejnou dobu byl 5-ethyluraci 1 CO,75 g, 5,39 mmol) suspendovány HMDS C 10 ml) síranem amonným C 5 mg) a vařen pod zpětnín chladičem 5 hod pod dusíkem za vzniku homogenního roztoku.

Roztok silylované báze byl odpařen dosucha se zabráněním přístupu vlhkosti. Do vzniklého sirupu byl přidán roztok C14) v bezvodém 1,2-dichlorethanu CIO ml).Reakční směs byla míchána při 95 °C pod dusíkem 20 hod, potom odpařena pod vakuem dosucha za vzniku žluté pevné látky, která byla smísena s 5 ml CH3OH/CHCI3 Cl^l) a zfiltrována. Filtrát byl odpařen a zbytek byl chromatografován na koloně silikagelu

CCH3OH/CHCI3,0-1¾)	za	vzniku bílé pevné látky	C19)	CO,557	g,
100¾).
1H-NMR CDMSO-de):	δ	11,55 Cs, IH, NH): 7.51,	8-08	Cm, 10	H,
Ar-H); 7.32 Cs,	IH,	H-6); 6.29, 6.37 Cdd,	Jh-h	= 3,7	Hz,
Jf-h=20 Hz, IH,	H-1	'); 5.68 - 5.75 Cdd, JF-	-H =	20 Hz,	IH,

H-3'), 5.47 - 5.65 Cdd, Jf-h= 54 Hz, ltt. H-2'); 4.62 - 4-83

Cm, 3H, H-4' a H-5'); 2.01, 2.09 Cq, 2H, CH2CH3); 0.85 Ct,

3H, CH₃ ) Mi-(2 -Deoxy-2 -fluor-p-L-arabinofuranosyl)-5-ethyluraci 1 <20 )

Sloučenina C19) C500 mg) byla rozpuštěna v methanolickém amoniu (50 ml) a míchána při teplotě místnosti 44 hod.

Roztok byl odpařen dosucha za vzniku bílé pevné látky (0,4

g), která byla chromatografována na koloně silikagelu.

(CH3OH/CHCI3, 0-5¾) za vzniku bílé pevné látky (20) (240 mg,

84¾). b.t. 158-161 °C.

UV (MeOH) : Λ	max 260	nm
1H-NMR (DMSO-de)	δ ii.	42 (s.	IH. NH): 7	R77 r Ί Í2 r.í_-< - — *. O , Xii , Al · CJ / «
6.10, 6-17 (dd,	Jh-h =	5.0 Hz,	Jf-h= 14	Hz, IH, H-l'); 5.88
(bs, IH, 3 -OH);	5.14,	5.19 Cm	, 2H, H-2'	a 5 -OH); 4.98 (t,
IH, H-3'); 4.22,	4.28 (ie	1, IH, H	-4); 3.55,	3.78 Cm, 2H, H-5')

flnal.CCn H15N2O5F): C= 47.93; H: 5.56; N; 10.06 ; ' F = 6.68.

Ni-(2 -Deoxy-2 -fluor-3 ,5 -di-0-benzoyl-/í-L-arabinofuranosyl) -N⁴-benzoyl-5~jodcytosin (21)

Do roztoku (13) (150 mg, 0,323 mmol) v bezvodém methylenchloridu (5 ml) byl přidán bromovodík v kyselině octové (45¾ hmotn./obj., 0,29 ml, 1,615 mmol). Reakční směs byla míchána při teplotě místnosti 9,5 hod. Po odpaření rozpouštědla a odpaření spolu s toluenem byl získán (15) jako žlutý sirup.

Současně byl N⁴-benzoy1-5-jodcytosin (550 mg, 1,615 mmol) suspendován v HMDS (8 ml) se síranem amonným (3 mg) a vařen pod zpětným chladičem 5 hod pod dusíkem za vzniku homogenního roztoku.

Roztok silylované báze byl odpařen dosucha při současném zabránění přístupu vlhkosti- Do získaného sirupu byl přidán roztok (14) v bezvodém 1,2-dichlorethanu (10 ml). Reakční směs byla vařena pod zpětným chladičem pod dusíkem 23 hod, potom byla odpařena dosucha za vzniku hnědého sirupu, který byl rozetřen s chloroformem (30 ml). Získaná sraženina byla odfiltrována a promyta chloroformem. Filtráty a výplachy byly

Z4 spojeny a odpařeny za vzniku hnědého sirupu. Směs produktu byla oddělena chromatografií na koloně silikagelu (CH3OH/CHCI3 , 0-1¾) za vzniku bílé pevné látky (21) (100 mg, 45¾).

¹H-NMR (CDCI3): δ 11.40 (bs, IH, NH): 7.26, 8-20 (m, 17H,

Ar-H, H-6 a NH) ; 6.36, 6.44 (dd,JHH= 2.8 Hz, Jf-h= 21 Hz,

IH, H-l'); 5.62, 5.68 (dd, IH, H-3'); 5.39, 5.56 (dd, IH,

H-2 ) ; 4.58, 4.85 (m, 3H, H-4' a H-5').

Hi-(2 -Deoxy-2 -fluor-^-L-arabinofuranosyl)-5-1odcytosin C22)

Sloučenina (21) (100 mg, 0,27 mmol) nasyc.NH3/MeOH (60 ml) při pokojové Silikagelová kolonová chromatografie byla zpracována s teplotě po 24 hod. C 0-10¾ CH₃ OH/CHC13) poskytla sloučeninu (22) (35 mg, 71¾) jako bílou pevnou látku.

1^10= -65,4 (c 0,34, CH3OH); UV (MeOH)·- 2) ««>:= 293 ^H-NMR (DMSO-de): δ 8.04 (s, IH, H-6); 6-74, 7.94 (s, IH,

NH); 6.01, 6.08 (dd, Jh-h= 3.9 Hz. Jf-h = 16.6 HZ, IH, H-l'); 5.85 Cd. IH, 3 -OH); 5.17 Ct, 1-H, 5'-QH); 5-08 (Τ. 1-H,

H-2'); 4.89 Ct, IH, H-3'); 4.15 - 4.23 Cm, IH, H-4'); 3.63 3.79 Cm, 2H, H-5').

Ni - ( 2 - Deoxy - 2 - fluor-3 ,5 -dí - 0 arabinofuranosyl) - 5 - joduracil (23) benzoyl - β - L

Do roztoku (13) (260 mg, 0,56 mmol) v 10 ml bezvodého CH2CI2 byl přidán HBr/AcOH (45¾. hmotn./obj., 0,5 ml, 2,8 mmol). Reakční směs byla míchána při pokojové teplotě 36 hod a potom odpařena dosucha. Zbytek byl rozpuštěn ve 20 ml CH2CI2, promyt vodou (10 ml), nasyc. NaHCCte ( 10 ml) a sušen (MgSO^)-Filtrací a odpařením byl získán bromcukr (14) jako sirup.

Současně byl 5-joduraeil (270 mg, 1,12 mmol) suspendován v 10 ml HMDS a vařen pod zpětným chladičem 36 hod za vzniku homogenního roztoku. Ten byl odpařen ve vakuu dosucha. K němu byl přidán roztok (14) v bezvodém 1,2-dichlorethanu, a výsledný roztok byl vařen pod zpětným chladičem pod N2 1,5 dne. Byl přidán CHCl2<20 ml) a roztok byl promyt postupně vodou ( 10 ml), solankou (10 ml) a nasyc- NaHCÍb (10 ml) a potom sušen (MgSCM). Odstraněním rozpouštědla se získal sirup, který byl rekrystalován v CH2CI2 za vzniku (23) jako žluté pevné látky (237 mg, 73%). Její část ( 70 mg) byla rekrystalována z 2-isopropanolu za vzniku bílé pevné látky (67 jug). UVCMethanol ) = ?\ max-230,0 nm, 276,0 nm.

¹H-NMR (CDCI3); 6 8.4, 7.3 Cm, 12H, Ar-H) ; 6-29 (dd, Jh-h=

2.43 Hz, Jf-h=21.6 Hz IH, H-l'); 5.377 (dd, Jh-h = 2.8 Hz, J_F-h= 61.3 Hz, IH, H-2 >; 5.55 (dd, IH, H-3'); 4.865, 4.793 Cc, 2H, H-5); 4.588, 4.502 Cm, IH, H-4')Ni - ( 2 - Deoxy - 2 - fluor- β - L - arabinofuranosyl) - 5 joduracil (24)

Sloučenina (23) (40 mg, 0,069 mmol) byla rozpuštěna ve 25 ml nasyc.ΝΉ3/MeOH a míchána při teplotě místnosti po 24 hod a potom odpařena dosucha. Výsledný sirup byl purifikován na preparativní TLC (5^:I/CHCI3^;Me0H) za vzniku (24) jako pevné látky (19 mg, 74¾).

UVCMeOH)-- λ max 280,5 nm.

^H-NMR (DMSO-de)- S 11.82 (bs, CONH) ; 8.24 (s, IH, H-6);

6.082 (dd, Jh-h= 4.45 Hz, Jf-h= 13-7 Hz, IH, H-l'); 5.947 Cd, IH, 3' -OH); 5.296 (t, IH, 5' -OH); 5.07 Cdt. Jf~h = 53 Hz, IH, H-2'); 4-24 (bd, Jf-h= 21 Hz, IH, H-3'); 3.81, 3,55 (m, 3H, H-4', H-5').

2.3.5-Tri-O-benzy1-L-arabí nosa

Jak Je znázorněno na obr.9, třicet gramů (0,2 mol) práškové L-arabinosy (5) a potom 0,4 ml koncentrované kyseliny sírové bylo přidáno do 600 ml (14,8 molů) bezvodého methanolu Suspenze byla míchána a potom zahřívána opatrně pod zpětným chladičem za vzniku čistého roztoku po 2 hod. Reakční směs byla neutralizována 1,5 g hydrogenuhličitanu sodného, sušena (Na2S0<t), a potom byla odpařena ve vakuu za vzniku těžkého sirupu (6), který byl zředěn 50 ml právě vyčištěného tetrahydrofuranu a rekoncentrován (lázeň 35-40 °) k odstranění zbytků _; methanolu. Byl přidán čerstvě vyčištěný tetrahydrofuran (400 ml) a směs byla zpracována s 30 g Drierite, 156 g ( 2,78 molu) hydroxidu draselného,a 200 ml ( 1,74 molu) benzylchloridu. Směs byla zahřívána pod mírným refluxem přes noc, ochlazena, zfiltrována přes tenkou vrstvu celitu, a koncentrována ve vakuu, a potom ve vysokém vakuu a 100 °C (lázeň). Syrový sirup methyl

2,3,5-tri-0-benzy1-L-arabinosid (7) byl rozpuštěn ve 400 ml ledové kyseliny octové. Hydrolyzované směs byla zahřívána na 65-70 °C po 2 hod, koncentrována ve vakuu na jednu třetinu svého objemu, a vnesena do 2.5 1 směsi ledové vody.

Po naočkování ( zárodečné krystaly byly původně získány chromatografií a byly vymývány dichlormetanem), směs byla držena při 5°C pres noc. Vodná vrstva byla dekantována z částečně krystalické hmoty a poslední byla rozpuštěna ve 200 ml dichlormethanu. Roztok byl promyt studeným, vodným hydrogenuhličitanem sodným, sušen tenké lože odbarvovacího uhlí, a řídký sirup, který byl rozpuštěn ve 200 ml cyklohexanu.

Po naočkování byl udržován roztok při teplotě místnosti po 1 hod a při 5°C přes nos za vzniku 27,7 g ( 33,2¾) (NaaSCM), zfiltrován přes koncentrován ve vakuu na

2,3,5-tri-O-benzyl-L-arabinosy (8). b.t. 68-73 °C. [/J²⁵d=-1,69 [C 2,01, 9:1 Cobj./obj. p-dioxan-voda) J

UV (MeOH)Amax 220; 300 - MHz 1HNMR <CDC1₃) 6 3-48 - 3.62 Cm,

2H, H-5), 3.94 - 4.18 Cm, 3H, H-2,3,4), 5.33 Cd, IH, J=4.07,

H-1), 5.29 Cs, H-1), 7.25-7.33 Cm, 15, H-aromat).

2,3,5-Tri-O-benzyl-l-O-Cp-nitrobenzoyl)-L-arabinosa (9)

Sloučenina 8 (obr.9) (2 .g, 4.76 Hrant) byla rozpuštěna -v 7,5 ml dichlormethanu, a do tohoto roztoku byl přidán roztok 0,95 y ( 5,1 mmol) p-nitrobenzoylchloridu ve směsi s 5 ml dichlormethanu a 1,5 ml pyridinu. Reakční směs byla udržována při teplotě místnosti přes noc, potom byla promývána postupně IN kyselinou chlorovodíkovou (2 x 10 ml), vodným hydrogenuhličitanem sodným (2 x 10 ml), a vodou ( 3 x 30 ml). Vlhkost byla odstraněna pomocí Na2SC)4, roztok byl koncentrován ve vakuu za vzniku 2,67 y (98,4¾) směsi anomerů sloučeniny 9. b.t.. 68-82 °C.

Dalším čistěním si 1ikayelovou kolonovou chromatografií (hexan-aceton, 8-1) se zvýšil b-t. na 89 - 93 °C; [UJ²⁴d =13,04 CC 6,8, CH2C1₂),

UV (Me0H)/max 215.5 a 258.5, 250 MHz 1NMR (CDCI3)^: 6 3.54 3.69 <m, 2H, H-5), 4-06 Cm, IH, H-4'), 4.22 Cm, IH, H-3'), 4.33 Cm, IH, H-2'), 4.38 - 4.78 Cm,6H, benzyl CH₂), 6-50 (d,

IH, J=2.35, H-1), 7.23- 7,36 Cm, 15 H, H-aromat. z benzylskupiny), 8,01-8,25 (m,4H, H-aromat.

z ni trobenzoylskupiny).

(2,3,5-Tri-O-benzyl-0-L-arabinosyl) thymin (12)

Thymin 0,444 g (3,52 mmol) a síran amonný (2 mg) byly suspendovány v hexamethyldisilazanu 10 ml, který byl vařen pod zpětným chladičem ( 140 °C) přes noc pod argonem za vzniku jasného roztoku. Nadbytek hexamethyldisilazánu byl odstraněn ve vakuu při současném zabránění přístupu vlhosti za vzniku sirupu (11).

Sloučenina (9) (1 g, 1,76 mmol) byla přidána do 17 ml dichlormethau předsyceného bezvodým chlorovodíkem při 0 °C. Po 2 hod při 0 °C byla vysrážená p-nitrobenzoová kyselina C 0,25 g) odstraněna filtrací a filtrát byl koncentrován ve vakuu na slabý sirup a potom udržován pumpou v hlubokém vakuu pří teplotě místnosti po 2 hod za vzniku 2,3,5-tri -0-benzy 1 -ρζ-Larabínosylchloridu CIO).

Sloučenina CIO) takto připravená byla rozpuštěna v 15 ml bezvodého dichlormethanu, ... a roztok byl přidán do směsi silylovaného thyminu Cil) a 3 g 4A molekulárního síta. Reakční směs pak byla míchána při teplotě místnosti pod argonem po 18 hod- Reakční směs byla zředěna 50 mi dichlormethanu,a nalita,do 2 ml nasyceného vodného NaHCCte za ' intenzivního míchání. Vznikla bílá sraženina C hydroxid cínu), která byla odfiltrována na loži z celitu. Organická vrstva byla z vody oddělena a promyta vodou C 3 x 30 ml). Vodná vrstva byla extrahována dichlormethanem , a spojená dichlormethanová vrstva byla sušena nad Na₂S04, a potom odpařena ve vakuu za vzniku sirupu, který byl Čištěn si1ikagelovou kolonovou chromatografií Cchloroform:methanol, 100=1) za vzniku (12) jako sirupu 0,68 g C 73¾).

[A 1²⁵d=-56,71 C C 0,6 , CH₂C1₂).

UVCMe0H)Ámax 218 a 265; 300 MHz 1HNMR CCDCI3)- S 1.67 Cd, 3H, J=l.ll, CH3), 3-66 - 3.70 Cm. 2H, H-5ú 4,06 Cm, IH, H-4'), 4.13 Ct, IH, J = 4.7, H-3'), 4.24 Ct, IH, J = 4.7, H-2'), 4.41, 4.54, 4.56 Cm, 6H, benzyl CH₂), 6-28 Cd, IH, J = 5.24, H-1), 7.15 - 7.33 Cm, 15H, H-aromat), 7.43 Cd, IH, J= 1.31, H-6).

1-β-L-arabinofuranosylthymin (13)

Chlorid palladnatý C680 mg, 3’, 835 mmol) byl suspendován ve 100 ml methanolu a redukován mícháním s vodíkem při teplotě místnosti. Roztok 450 mg látky C12) ve 25 ml methanolu byl potom přidán do kyselé suspenze palladiovou černí. Reakční směs potom byla míchána s vodíkem při teplotě místnosti po 38 hod.

r.-J

Po odstranění katalyzátoru byl roztok neutralizován Dowexen (HCO3-) na pH 7a koncentrován ve vakuu na bílou pevnou látku, která rekrystalovaia s ethanolem za vzniku (13) (105 mg, 47,7%). b.t. 244 - 249 °C. [«Al²⁵D=“91,48 (0,25, HaO);

IR(KBr): 1750, 1600	cm1	(CO): UV(MeOH) Λ max 268;	300 MHz
1HNMR (DMSO-de) ·’	δ :	1,	76 (s,	3H, CH3), 3,62	(t, 2H,
3=4,56, H-5') 3,69 (m	, IH	, H-	4'), 3,90	(t, IH, 3=3,88,	. H-3').
3.99 (t, IH, 3=4.10,	H-2'	), 5.08	(br s, IH,	D'5-OH,
vyměnitelný), 5.42	(d,	IH,	3=4,24,	C 2-OH nebo	C '3-OH,
vyměnitelný), 5.54	(d,	IH,	3=5.23,	C 2-OH nebo	C '3-OH,
vyměnitelný), 5.97 (d	, IH,	3=4	.64, H-l'	), 7-51 (d, IH,	3=0.97,
H-6), 11.26 (s, IH,	NH,	vyměnítelný).	Anal. kale .. pro	.i-iT.-.-ii'.·. ··—-li·'
C1OH14N2O6’ C, 46.51;	H,5	,46	; N, 10.	85; na1ezeno· C,	. 46-67;

H, 5.63 ;N, 10.56.

1-(2,3,5-Tri-O-benzy1-0-L-arabinosyl)cýtosin (15)

Cytosin 0,61 g ( 6 mmol) a síran amonný (2 mg) byly suspendovány v hexamethyldisilazanu 15 ml, který byl vařen pod zpětným chladičem (140 °C) pod dusíkem po 2 hod za vzniku jasného roztoku. Směs silylováného cytosinu byla odpařena dosucha ve vakuu při současném zabránění přístupu vlhkosti za vzniku sirupu (14).

Sloučenina (9) (2,82 g, 5 mmol) byla přidána do 47 ml suchého dichlormethanu predsyceného bezvodým chlorovodíkem při 0 °C. Po 2 hod při 0 °C byla vysrážená p-nitrobenzoová kyselina ( 0,807 g) odstraněna filtrací, a filtrát byl koncentrován ve vakuu za vzniku sirupu 2,3,5-tri-0-benzylΛ L -arabincsylchloridu (10).

Takto připravená sloučenina (10) byla rozpuštěná ve 28,5 ml bezvodého dichlormethanu, a roztok byl přidán do směsi solylovaného cytosinu (14) a 8,3 g 4A molekulovéhoho síta.

Reakční směs byla míchána při teplotě místnosti pod dusíkem 5 dní. Potom byla reakční směs zředěna 50 ml dichlormethanu a 20 ml vody a nalita do 2 ml nasyceného vodného NaHCCb za intenzivního míchání. Vznikla bílá sraženina (hydroxid cínu), která byla odfiltrována na loži cel itu. Organická vrstva byla oddělena od vodné a promyta vodou ( 3 x 30 ml). Vodná vrstva byla extrahována dichlormethanem a spojená dichormethanová vrstva byla sušena nad NasSCM., a .potom odpařována ve vakua za vzniku sirupu, který byl vyčištěn s i 1 i kagelovou, kolonovou chromatografií (chloroform/methanol, 96^;4) za vzniku (15) jako bílé pevné látky, která byla rekrysta1izována se 2-propanolem... za... .vzniku. ...1,53 =. (60%)—b-t. 146 - 148 °C, 'fc/j

1²5_d=-105,2 (Cl.CHzCla), UV(MeOH)=A max 211.5, Amin 272.5,

PHI,	pH7; Amax	2.11-5,Amin 284, pH9. 300	MHz	1 HNMR	(CDCI3) δ -
3.65	(d, 2H,	J=4.85, H-5'), 4.00 (t.	IH,	J-3.72,	H-3), 4.11
(m,	IH, H-4'),	4.28 Cm, IH, H-2'), 4.	38-4.	.55 (m,	6H, benzyl
CH3 )	, 5.56 (d,	IH, J-7.5, H-5), 6.39	(d,	IH, J=4	.59, H-l'),

7.12 - 7-31 (m, 15H, H-aromat), 7.63 (d, IH, J=7-5, H-6).

Ι-β-L-Arahinofuranosylcytosinhydrochloridová sůl (16) katalytickou hydrogenaci (15)

Chlorid palladnaty (315 g, 1,78 mmol) byl suspendován ve 160 ml methanolu a redukován nícháním s vodíkem při teplotě místnosti- Do kyselé suspenze palladiové Černi potom byl přidán roztok 300 mg (15) v 54 ml methanolu.Reakční směs byla míchána s vodíkem při teplotě místnosti po 3 hod.

Po odstranění katalyzátoru Dowexem (HCO3), koncentrován preparativní TLC (MeOH=CHCI3, byl rozpuštěn ve 3 ml methanolu na ρΗ 1, zkoncentrován dosucha vzniku 36 mg ( 22,1%) (16) [A]²⁵d=-115,47 (C 0,07 , H20 byl roztok neutralizován ve vakuu a potom čištěn 3=5) za vzniku sirupu, který přidán roztok 1% HCl v MeOH a rozetřen s 2-propanolem za

b.t. 190 - 194 °C, ; UV(H20), A max 275,pH7^;

J\,„ax 209.5,273, pHll ;/\max280, pHl ; 300 MHz 1 HNMR (DMSCl-d6);6 3.61 Cc, 2H, H-5'), 3.82 Cm, IH, H-4'), 3.93 Cm, IH, H-2' nebo H-3'), 4.04 Cbr s, IH, H-2') nebo H-3'), 5.18 (br s, IH, C5 -OH, vyměnitelný), 5.61 (br s, IH, C2 -OH nebo C3 -OH, vyměnitelný), 5-67 Cbr s, IH, C2 -OH nebo C3 -OH, vyměnitelný), 6,00 (d, IH, J=4.02, H-1 ), 6.01 Cd, IH, Js,6=

7.8, H-5) 7.92 (d. IH, 35.6=7.8, H-6), 8.49 (br s, IH, NH, vyměnitelný), 9.38 (br s, IH. NH.vyměnitelný).

1-β-L-Arabínofuranosylcytosin hydrochloridová sůl (16) zpracováním sloučeniny (15) s chloridem bor i tým ml 1M chloridu boritého v dichlormethanu bylo ochlazeno na -72 °C (suchý led-acet.on). Roztok (15) (180 mg, 0,351 mmol) ve . 3 ml dichlormethanu byl pomalu přidáván do roztoku chloridu boritého. Po celkové reakční době 2,75 hodin byla chladící lázeň odstraněna a rozpouštědlo a plyn byly odstraněny ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v chladném dichlormethanu (10 ml) a roztok byl odpařen dosucha ( 3 krát, dokud nebyl získán bílý pevný zbytek), byl přidán chladný nasycený roztok hydrogenuhličitanu sodného k dosažení pH 6-7. Směs byla zředěna ethanolem, zahřáta k varu, zpracována dřevěným uhlím a zfiltrována. Filtrát byl odpařen na sirup, který byl zředěn 3 ml methanolu, přidán roztok 1¾ HCl v methanolu na pH 1, zkoneentrován dosucha a rozmělněn s 2propanolera za vzniku (16) (66 mg, 78,4¾).

9-(2,3,5-Tri-0-benzyl-#-L-arabinosyl)adenin (18)

Důkladně vysušená sloučenina 9 ( 5 g, 8.8 mmol) byla přidána do 82 ml dichlormethanu předsyceného bezvodým chlorovodíkem při 0 °C. Po dvou hodinách reakce při 0 °C byla vysrážená p-nitrobenzoová kyselina (1,53 g) odstraněna filtrací, a filtrát byl koncentrován ve vakuu na sirup, který byl potom držen v úplném vakuu při teplotě místnosti 2 hod2,3,5-tri-O-benzyl- - L-arabinosy lchlorid (10) takto připravený byl rozpuštěn v 50 ml dichlormethanu a roztok byl přidán do směsi 4,5 g ( 18,8 mmol) sušeného N-benzoyladeninu⁵ (17) a 14,5 g 4ň molekulového síta. Reakční směs byla míchána při teplotě místnosti 1 týden, zfiltrována přes lože celitu a koncentrována ve „vakuu na sirup. který byl chromátografován na silikagelu při použití hexan/acetonu ( 3 ^:1, Rf =0,22). Produkt byl oddělen a zkoncentrován ve vakuu na sirup, který byl rozpuštěn a míchán s methanolovým amoniem (20 ml) v bombě nerez, ocel í ,=- a zahříváni přes noc na^50 -:.55 °C...... Roztok byl potom koncentrován při snizenem tlaku za vzniku polopevne látky, která rekrystalizova1a z horkého isopropylalkoholu za vzniku (18) 2,4 g ( 50,7¾). b.t. 128 - 129 °C. [^l²⁷n=-20,04 (1.04, CH2CI2); UV (CH2CI2) ; HNMR (CDCI3); $ 1.95 (br s 1H.NH

J=4.	82,	H-5	),	4.18-4.30 (m, 6H,
3H,	H-2	,3		4'), 5.73 ( br s,
(d,	IH,	J-4,	,00	, H-1 ), 6.89-6.93,

z benzylskupiny), 8.17 (s, IH, H

H-2 nebo H-8).

Víiax213, 258,5; 250 MHz 1 vyměnitelný), 3.69 (d, 2H, benzyl CH₂ ) , 4.51-4.64 (ni,

IH, NH, vyměnitelný), 6.52 7.17-7.37 (m, 15H, H-aromat 2 nebo H-8), 8.32 (s, IH,

9-3-L-nrabi nofuranosyladěn i π < 19 )

Chlorid boritý ( 5 ml 1M) v dichlormethanu byl chlazen na -72°C (suchý led-aceton). Roztok (18) ( 150 mg, 0.279 mmol) v 5 ml dichlormethanu byl pomalu přidán do roztoku chloridu boritého- Po úplném proběhnutí reakce po 3,5 hod byla chladící lázeň odstraněna a rozpouštědlo a plyn byly odstraněny ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v chladném dichlormethanu ( 10 ml) a roztok byl odpařen dosucha (6 krát, dokud nebyl získán žlutý pevný zbytek). Chladný nasycený roztok hydrogenuhličitanu sodného byl přidán k dosažení pH 7-8. Směs byla zředěna methanolem, zahřívána k varu, suspenze byla zfiltrována pres celit, filtrát, byl zkoncentrován ve vakuu na sirup,, který krystal izaval z vody. Bylo získáno 55 mg (74¾) (19). b.t. 256 - 258 °C, UV (H₂0)^max 259: 300 MHz 1 HNMR (DMS0-d6): 5= 3.62 - 3.66 Cm, 2H, H-5'), 3.77 (br s, IH, H-4), 4.13 (br s , 2H, H-2',3'), 5.12 (t, IH, J=5.4,

C 5-OH. .vvměnitelný) . . 5.54 . (Η , IH., J=3,78, r“| _ Τ r ... - I . <> J-ϊ · Τ .

eL «Uri Tii..£.íLi o O MÍT, vyměnitelný), .63 Cd, IH, J=4.32, C '2-OH nebo c'3-0H, {*' vyměnitelný), 6.25 (d,lH, J=4-02, H-l'), 7.25 (br s, 2H, NH2, vyměnitelý), 8.13 (s, 1H-H-2 nebo H-8), 8.18 (s, IH, H-2 nebo

Obrázek 10 ilustruje alternativní cestu přípravy 1 “0-acetyl -2,3,5-tri -O-benzoyl -(i-L-ribof uranosy (sloučenina 10) z 1,2-di-0-isopropyl iden-Z.-L-xylof uranosy (sloučenina 3).

1,2-Di-O-isopropyliden-jA-L-xylofuranosa (3)

Do 650 ml bezvodého acetonu byly přidány 4 ml konc. kyseliny sírové, 5 g molekulárního síta (4A), 80 g bezvodého síranu měd natého a 40 g L-xylosy- Směs byla míchána při teplotě místnosti 36 hod. Potom byla reakční směs zfiltrována a promyta důkladně acetonem, spojené filtráty byly neutralizovány hydroxidem amonným a potom odpařeny dosucha. Byl přidán ethylacetát ( 200 ml) a potom produkt filtrován a odpařen za vzniku oleje, který byl rozpuštěn ve 250 ml 0,2¾ HCl a roztok byl míchán při teplotě místnosti 2,5 hod. pH 8 bylo dosaženo nasyceným NaHCCb , potom byl produkt odpařen dosucha. Zbytek byl extrahován ethylacetátem. Odstranění rozpouštědla poskytlo žlutý olej (3) ( 41.7 g, 82-3¾).

¹H-NMR (CDCI3): 6 5.979 (d, J=3.78 Hz, IH, H-l); 4.519 (d,

J=3.6 Hz, ÍH, H-2); 4.308 Cbd, ÍH, H-3); 4.080 Cm, 3H, H-4 a

H-5); 1.321 Cs, 3H, CH₃): 1.253 Cs, 3H, CH₃ ) .

5-0-Benzoy1 -1,2-d1 -0-isopropy 1 iden-j/, -L-xy 1 of uranosa C 25 )

Sloučenina 3 C41 g, 215.6 mmol) byla míchána v pyridinu C150 ml) a ...CH2CI2 (.150 ml) při 0 °C. Rz-Cl (. 27...5 ml, 23? mmol) rozpuštěný ve 30 ml pyridinu byl přidán po kapkách. Po 30 min byla přidána voda C 5 ml) a směs byla odpařena dosucha, rozpuštěna v EtOAc, promyta nasyc. NaHC0₃, a potom sušena :(Na2S04 ) .···· Po odpaření .rozpouštědla =··· zůstal oranžový sirup ? který krystalizoval v EtaO za vzniku sloučeniny C20) C36 g). Matečná tekutina byla odpařena dosucha a zbytek byl čištěn si1ikagelovou kolonovou chromatografii Cl% CH₃OH/CHC1₃) za vzniku další dávky sloučeniny C25) C 12 g, celkový výtěžek 76¾). b.t- 82 - 83 °C. liVD forma: 83.5 - 84.5 °C- ¹H-NMR

CCDC1₃): 6 7.43, 8.07 Cm, 5H, Ar-H); 5.97 CD,1H,J=3.6 Hz,

H-l); 4.80 Cg, ÍH; H-4); 4.60 Cd, ÍH, J=3.6 Hz, H-2); 4.40, 4.20 Cm, 3H, H-5, H-5',H-3); 3,50 Cbs, 1H, D₂ 0 výměna, 30H);

1.51, 1.32 C 2s, 6H, 2CH₃).

5-O-Benzoy1-1,2-di-O-i sopropy1 i den-^-L-erythro-pentofuranos 3-ulosa (26) svého původního objemu, roztok byl zfiltrován

Sloučenina 25 C40 g, 136 mmol) byla míchána ve 450 ml

CH2Cl2-Byl přidán dvojchroman pyridinia CPDC, 30.7 g, 81-6 mmol) a AC2O C42.3 ml, 448.8 mmol). Směs byla vařena pod zpětným chladičem 2.5 hod. Roztok byl zkoncentrován na 1/5 potom byl přidán etylacetát C50 ml) a Filtrát byl nalit na si1ikagelovou podložku C 10 cm x 5 cm), eluován EtOAc, spojené eluanty byly koncentrovány a Spolu odpařeny s toluenem C 50 ml x 2).

Krystalizace z hexanu a EtOAc poskytla (21) jako bílou pevnou látku (38 g, 96¾). b.t. 91 - 93 °C, [^^:-132 ° Cc.l.O, CHCI3); lit² D forma: b.t. 93 - 94-5 °C, [X)D:+ 135 ⁰ Cc, 1.0, CHCI3); IR (KBr): 1773 cm- CArC0),173 °Cra- CCOjUH-NMR CC.DCI3)'· δ 7.97 , 7.42 Cm, 5H, Ar-H); 6.14 Cel, IH, J= 4.4 Hz, H-1): 4.74 , 4.68 Cm,2H, H-4, H-2); 4.50 4-44 Cm, 2H, H-5, H-5'); 1-52, 1.44 C2s, 6H, 2CH3)-Anal,Kale. CCisHieOs); C,

61.64; H, 5.52; Nalezeno : C, 61,42 ; H_s. 5.53.

1,2-di-O-isopropyliden- cA -L-ribofuranosa C27)

Sloučenina (26) (37 g, 127 mmol) byla rozpuštěna v Et0H/H20 (400 ml/lOOml) při 0 °C, přičemž NaBH<a C 23.3 g, 612 mmol) byl přidán v dávkách. Suspenze byla míchána při teplotě místnosti 4 hod- Potom byla zfiltrována a filtrát byl odpařen dosucha a odpařen spolu s methanolem. Po chromatografii na silikagelové koloně (0-15 ¾ CH3OH/ CH2CI2) a krystalizaci z EtOAc/hexanu, byl získán (27) jako bílá jehla (19 g, 79¾). b.t.. 86 - 87 °C; [«Alo-31.5 ⁰ Cc, 0-62, CHCI3); lit³, D forma: b.t. 86 - 87 °C. +37° Cc, 0.59, CHCI3): IR CKEtr);

3356 cm-COH). ¹H-NMR CCDCÍ3) δ 5.83 Cd, IH, J=3.98 Hz, H-1); 4.595 Ct, IH, H-2); 4-055, 3.72 Cm, 4H, H-3, H-4, H-5, H-5'); 2.38 Cd, IH, D2O výměna, 3-OH); 1.83 Ct, IH, D2O výměna, 5-0H) ; 1.58, 1.38 C 2s, 6H, 2CH3).Anal. Kale. (CaMtet c, 50.50 ; H, 7.42; nalezeno; C, 50.62: H, 7.46.

3,5-Di-0-Benzoyl-l,2-dí-0-Isopropyliden-<A -L- ribofuranosa (28>

Sloučenina (27) C19 g, 100 mmol) byla míchána ve 300 ml pyridinu při 0 °C, zatímco BzCl C 40 ml, 348 mmol) byl přidán po kapkách a potom míchán při teplotě místnosti 3 hod. Rozpouštědlo bylo odpařeno dosucha. Zbytek byl extrahován EtOAc, promyt nasyc. NaHC03, sušen CNazSO^).

Odpaření rozpouštědla a krystalizace poskytly (23) jako

í) bílou pevnou látku 39 g C 98%) b-t. 83 - 85 °C. ¹H-HMR

CCDCI3): δ 8.07, 7.36 Cm, 10H, Ar-H); 5.94 Cd, IH, J=3.6 Hz,

H-1); 5.05, 5.00 Cm, IH, H-2); 4.73, 4.63 Cm, 3H, H-4,

H-5,H-5 );	1.58,	1.35 C2s,	6H, 2CH3). Anal.	Kale.
CC22H2207): C, 66-50	; H, 5.64 ;	nalezeno: C, 66.32: H,	5.57.
l-O-Acetyl-2,3,5-tri-	0-benzoy1-p-	-L-ribofuranosa C31)
Sloučenina	C28) C38	g, 95 mmol) byla míchána v 300	ml 1%

.HCI/CH3OH při teplotě místnosti 30 ^J hod. Byl přidán 'pyridin C’ 20 ml) a potom byl roztok odpařen dosucha. Zbytek byl. odpařen spolu s pyridinem < 30 ml x 2) , a potom rozpuštěn ve 100 ml bezvodého pyridinu při 0 °C, načež BzCl C 17 ml, 146 mmol) byl přidán po kapkách, potom míchán při teplotě místnosti 3 hod. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek byl rozpuštěn v EtOAc, promyt 0,5N HCl a potom nasyc- NaHCOs a potom sušen CNa2S04). Odpařením rozpouštědla byl získán surový C30) jako sirup.

Surový C30) byl míchán v ledové kyselině octové C 400 ml) a potom AcaO C 100 ml) při 0 °C, zatímco konc. H2SO4 C 10 ml) byla přidána po kapkách. Tento roztok byl míchán při teplotě místnosti pres noc. Směs byla nalita do ledové vody, extrahována CHCI3, neutralizována nasyc. NaHC03 a potom sušena CNa2SO4)- Po odpaření rozpouštědla byl získán světle žlutý sirup, který krystalizoval v methanolu za vzniku C31) jako bílé pevné látky 23.89 g C 49,6%, z C28)-C31)>. b.t.

124.7 °C, 1<<]d=45.613 Cc 1.0, CHCI3); lit⁴, b.t.: 129 - 130 °C, tAlD= -43,6 Cc 1.0, CHCI3). ¹H-NMR CCDCI3>^: δ 7-317, 8.134 Cm, 15H, OBz); 6.437 Cs, IH, H.l); 5.835 Cm, 2H, H-2 a H-3): 4.649 Cm, 3H, H-4 a H-5); 2.003 Cs, 3H, CH3COO-)

II- Biologická účinnost

Zde popsané sloučeniny mohou být zhodnoceny s ohledem na účinnost proti HBV nebo EBV, jak je dále podrobně popsáno, nebo jinými postupy známými odborníkovi v oblasti technikyPrťklad 1

Biologická aktivita proti HBV .„Buňky lidského„hepatomu s HBV: (2.2.15^buněk) byly použity při této zkoušce. Tyto buňky byly kultivovány na shluk v minimálním základním mediu s 10¾ fetálním hovězím séremMédium bylo měněno v třídenních intervalech. Ve shluku byla lékem iniciována léčba, a potom se pokračovalo 3 dny. Další přídavek stejné koncentrace léku byl podán v okamžiku po odstranění media z kultur, a kultury se uchovávaly po další období 3 dní. Bylo získáno medium po šestidenním ošetřování a virové částice se vysrážely polyethylenglykolovým postupem. Částice byly postupně tříděny a zpracovány pro Southernovu analýzu. Bloty byly hybridizovány na HBV-specifické sondě a množství virové DNA bylo posuzováno srovnáním s hladinami DNA z kultur, které nebyly ošetřeny lékem. Genomová DNA byla tříděna Hind III a podrobena Southernově analýze. Hladiny episomální DNA byly stanoveny ve vztahu k integrované HBV DNA.

Byla vypočtena koncentrace léku, která způsobí 50¾ inhibici DNA (IDso) ve srovnání s kontrolami.

Výsledky jsou shrnuty v tabulce I.

TABULKA I

Inhibice HBV L-Nukleosidy

Ss

Λϋ >d

;A	Xl	O	o'	o	ό
S		o.	in	o	o
Cl	rH	o	·	o	0\
CJ.	X i. y	f{		Cl

a . *n

Q

U o o o o o .r-ι, σν o r-í H

Λ Λ

Z

a.· cí a h-Q·' Z U

o	σ\	o	c
o	1	. o'·	ó
H	co	H	rM

«3 rl >

-rl

Sí ;<:

>

Z

4.

•r|

JJ S CQ < H

			o
r4	o	o
		.. .	in
O	Cl	in	Λ

tO c

•rd c

Φ >υ cH cn

D u^,	1 Ui	•3 w	§ W I
1 J	l D	1 Q	►4

Příklad 2

Biologická účinnost proti EBV

Hl buňky byly ponechány v dlouhé růstové fázi po dva dny před iniciováním léčby. Buňky byly odstředěny na centrifuze v 600 g po 10 nin při teplotě místnosti, aby se oddělily z média obsahujícího virové částice existující předem.

Hl buňky byly naočkovány .ve 24 stiidniCGvých plotnách o hustotě 1 χ 10⁵ buněk na plotnu ve 2 ml čerstvého média s lékem nebo bez léku a byly inkubovány při 37 °C 5 dní.

Médium obsahující virion bylo uloženo a použito pro zhodnoc en i i nh i b i čn ího .· ~ úč Inku 1 éků na - produkc i viru-' a infekčnosti použitím biozkousky.

Virion byly peletovány z média bez buněk odstřed ováním při 45 000 otáčkách za minutu po 90 min v SV-50 Ti rotoru (Beckman). Virion byly résuspenďovány v 1 ml růstového média a potom použity na infikování 1 χ 10⁶ Ráji buněk po 48 hod. Dokud je hladina EBV DP aktivity v Ráji buňkách po zevní infekci úměrná počtu přidaných virionů, je možno měřit indukovanou EBV specifickou DP aktivitu.

Inhibiční účinek léku byl vypočítán srovnáním EBV DP účinnosti k násobku ředění kontrolních skupin.

Žádná inhibice mitochondriálního obsahu DNA v Hl buňkách nebyla pozorována, když byly buňky ošetřovány 1 mM L-FMAU po 6 dní.

Zkouška Slot Blot

Množství mitochondriální DNA bylo měřeno metodou slot blot (2). 2 x 105 ošetřených a neošetrených Hl buněk bylo lyžováno ve 200 jul 10 mM Tric-HCl tpH 7.5) roztoku postupem mražení/tavení. Buňky lyzátu byly ošetřeny s 10 pg/ml RNasy A při 37 °C po 30 min, a potom proteinasou K ( 100 pg/ml) při °C po 2 hod. Do každého buněčného lyzátů byla přidána stejná množství 20 X SSC pufru. Po vaření 10 min byly vzorky naneseny na nylonové membrány C Hybond-N, Amersham Corp.). Jako sonda pro DUA hybridizací byl použit lidský mitochondríální DNA fragment značený radioaktivním izotopem. Stejné membrámy byly sondovány lidským AIli DNA po odstranění mitochondríální DNA sondy. Množství mitochondríální DNA v rOnxři·* h -ρ *> l·» I.T 4 1— · ; **! 1.*· Λ λ ΐ-; -- j r· j _τ - .< -- ...

‘.χ ---y ·- ϋ· -r-ι ϋ-—v- κ, ;;y * **-*. * *. χ» j· χ i\. wux i o χ x, Ai\'jvanci denzitometrem (LKB Ultroscan XL).

Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2.

TABULKA 2

pč i vn	CDjo	(μΜ)	IDyo (μΜ)	.index léčení (CDso/Ií
PFA	1200	± 100	75 ± 5	16
DHPG	75	± 6	5 ± 1	15
ACV	1000	± 75	50 ± 8	20
PCV	500	± 55	20 ± 2	25
L-FMAU	1000	± Θ0	5 ± 0.8	200
D-FMAU	50	± 10	0.1 ± 0.02	50
L-FEAU	900	± 70	60 ±11	15
D-FEAU	2000	± 80	1 ± 0.05	2000
L-FIAC	400	± 35	< 10	> 40
D-FIAC	125	± 15	5 ± 0.5	25
L-FIAU	240	± 20	20 ± 4	12
D-FIAU	20	± 4	0.5 ± 0.05	40

Inhibiční účinek sloučenin na EBV;

CDbo byla prováděna podrobením H1 buněk různým koncentracím sloučenin v normálním růstovém mediu při 37 °C po 72 hod;

buňky byly spočítány a porovnány s konto1ními. H1 buňky byly ošetřovány 5 dní, a potom byla IDso stanovena biozkouškou42

Příklad 3

Odstranění L-C-j-FMAU z plasmy a jater

Bylo hodnoceno vymizení L-(-)-FMAU z plasmy a jater myší po orálním podávání.

Myši byly injektovány L-(-)-FMAU označeném tritiem ( radiospecífičnost 9.3 nmol/yCi).

Obrázek 11 je graf koncentrace plasmy L.-(-)-FMAU myši po orálním podání v čase, a obrázek 12 je graf koncentrace L-(-)-FMAU v játrech myši po orálním podání v čase ( křížek, 10 ing/ky, podáváno (denně) po 30 dní před farmakokinetickou studií, a potom byla prováděna studie třicátý první den podání stejné koncentrace; tmavý kroužek, 50 mg/kg podáváno denně 30 dní před studií a potom byla prováděna studie třicátý první den při podání stejné koncentrace; otevřený kroužek, 50 mg/kg podáno poprvé v první den studie).

V označeném čase ( viz obrázek 10 a 11) byly myši vykrváceny z retro-orbitálního sinu užitím heparinizovaných kapilár. Plasma byla extrahována kyselinou trichloroctovou a neutralizována freon/trioktylaminem. Supernatanty byly přímo spočítány a vypočítána koncentrace.

Jak je patrné z obrázků 10 a 11, pík koncentrace L-(-)-FMAU plasmy a jater je přibližně v jedné hodině.

Sloučenina byla v podstatě odstraněna z plasmy a jater po 4 hodinách.

Příklad 4

Toxicita L-(-)-FMAU v BDF1 samice myši

Obrázek 13a ilustruje změnu hmotnosti po 30 dnech kontrolní BDF1 samice myši.

Obrázky 13b a 13c ilustrují změnu tělesné hmotnosti BDF1 samice myši po 30 dnech podávání 10 mg/kg (13b) denně

L-(-)-FMAU. Uváděná tělesná hmotnost označuje průměrnou a standardní odchylku u 5 až 7 myší.

Jak vyplývá z obrázků 13b a 13c, L-í-j-FMAU nevykazuje výrazně ovlivnění hmotnosti myši po 30 dnech, dokazující , že sloučenina byla velmi dobře tolerována.

Příklad 5

Klinická chemie myší plasmy po ošetření L-(-)-FMAU

Obrázky 14-20 popisují klinickou chemii plasmy myší po podání L-(-)-FMAU při 10 mg/kg (tři myši) nebo 50 mg/kg (tři myši) denně po 30 dní.

Obrázek 14 je sloupcový graf koncentrace celkového bilirubinu v myší plasmě v mg/dl.

Obrázek 15 je sloupcový graf koncentrace alkalické fosfatasy v myší plasmě v U/l.

Celkový bilirubin a alkalická fosfatasa jsou indikátory funkce jater. Hodnoty bilirubinu u myší leží v normálním lidském rozmezí ( méně než 1,2 mg/dl), ale hodnoty alkalické fosfatasy jsou poněkud vyšší než je běžná hladina u lidí (30-114 U/l).

Obrázek 16 je sloupcový graf koncentrace kreatininu v myší plasmě v mg/dl.

Kreatinin je indexem funkce ledvin. S výjimkou myši 50-2 nejsou hladiny kreatininu u ošetřené myši odlišné od těchto u kontrolní myši.

Obrázek 17 sloupcový graf koncentrace AST ( SGOT, sérum glutamové oxalové transminasy) v myší plasmě v U/l.

Obrázek 18 je sloupcový graf koncentrace ALT CSPGT, sérum glutamové pyrohroznové transminasy) v myší plasmě U/l.

SGOT a SPGT jsou indikátory funkce jater. S výjimkou myši 50-2 C pro SGOT i SGPT) a myši 10-2 C pouze pro SGOT), nejsou hladiny enzymů u ošetřené myši odlišné od hodnot pro kontrolní myš.

Obrázek 19 je sloupcový graf koncentrace kyseliny mléčné v myši plasmě v mmol/1.

Obrázek 20 je sloupcový graf koncentrace mléčné dehydrogenasy v myší plasmě v U/l. Kyselina mléčná vzniká ve svalech při glykoiýze. Mléčná dehydrogenasa C lactic dehydrogenase LDH) je přítomná v různých isoenzymech v různých tkáních. Vylučovánf LDH do plasmy může indikovat poškození tkáně. Hladiny kyseliny mléčné a mléčné dehydrogenasy u ošetřených myší nejsou výrazně odlišné od hodnot u kontrolních myší.

III. Oligonukleotidy

01igonukleotidy požadovaných sekvencí mohou být modifikovány substitucí jednoho nebo více zde popsaných L-nukleosidů nukleosidem v oligonukleotidu.

Ve výhodném provedení je L- nukleosid umístěn na jednom ze zakončení oligonukleotidu- Modifikovaný oligonukleotid může být například použit v antinied táborové technologii.

Antimediátorová technologie se obecně týká modulace exprese genu postupem, kdy je syntetický oligonukleotid hybridizován na komplementární sekvenci kyseliny nukleové k potlačení transkripce nebo replikace C pokud je cílovou sekvencí DNA), potlačení translace ( pokud je cílovou sekvencí RNA) nebo potlačení úpravy ( pokud je cílovou sevencí pre-RNA).

Použitím této techniky může být modulována široká oblast celulárních aktivit.

Jednoduchým příkladem je inhibice proteinové biosyntézy antimediátorovou oligonukleotidovou vazbou na mRNA.

•V j.inéiíi provedení je ' syntetický oiiyonukréoLíd iiybridizován na specifickou genovou sekvenci ve dvouretézové DNA, vytvářející trojitý řetězový komplex (triplex), který inhibuje expresi této genové sekvence.

Antimediátorové oligonukleotidy mohou také být použity k aktivaci genové exprese nepřímo supresí biosyntézy přirozeného represoru. AOT může být použit k inhibici exprese patogenních genů, například těch, které usnadňují replikaci virů, včetně lidského imunodeficitního viru (HIV), hepatitidy viru B (HBV) a herpesvirů, a karcinomu, zejména pevných mas tumorů, jako gliomů, rakoviny prsu a melanomů.

Stabilita vybraného oligonukleotidu proti nukleasám je významným faktorem pro aplikace in vivo.

Je známo, že aktivita 3 -exonukleasy je odpovědná za většinu nemodifikovaných antimediátorových oligonukleotidových degradací v séru.Vlassov, V.V. , Yakubov, L-A - , v Prospects for Antisense Nucleic Acid Therapy of Cancers and AIDS, 1991, 243 - 266, Viley - Liss, lne., Nev York; Nucleic Acids Res., 1993, 21, 145.

V jednom provedení mohou být zde popsané L-nukleosidy použity k minimalizování degradace 3 - exonukleasy antimediátorových oligonukleotidů.

01igonukleotidy podle předloženého vynálezu, které jsou vhodné pro vázání na polyribonukleovou kyselinu nebo polydeoxyribonukleovou kyselinu, jsou vhodné jako antimediátorová činidla ve stejných postupech, jako běžná antimediátorová činidla.

Viz obecně Antisense Molecular Biology and Synthesis 1 (Říjen 1988) (zveřejněno Synthecel1 Rockville, Md.); 2 Discoveries in Antisense Nucleic Brakel čí R. Fraley vyd. 1989); Uhlmann, a kol-, 01 igonucleotides; A New Therapeutic Technique, 90(4), 1990; a Milligan, -T.F.. .Mat.tftv.cci». M-D. ·, ••Mart J.Med.Chem., 1993, 36, 1923 - 1937.

S-oligos, Corp., Acid (C.

Antísense Chem.Rev.

iii·, J . O - 3

Ant.imed iátorová činidla podle předloženého vynálezu mohu být použita vytvořením antimediátorového činidla, které je schopné selektivního vázání na předem stanovenou polydeoxyribonukleovou kyselinovou sekvenci nebo polyribonukleovou kyselinovou sekvenci na buňku obsahující takovou sekvencí ( např. přidáním antimediátorového činidla do media kultury obsahující buňku) tak, že antimediátorové činidlo je vzato do buňky, váže se do předem stanovené sekvence, a blokuje transkripci, translaci nebo jejich replikaci.

Požadavky pro selektivní vázání antimediátorového činidla jsou známé ( např. délka 17 bází pro selektivní vázání s 1 i ds kým genomem).

IV. Příprava farmaceutické kompozice

Zde popsané sloučeniny a jejich farmaceuticky prijatelé soli, proléčiva a deriváty jsou vhodné pro prevenci a léčení HBV a EBV infekcí a dalších příbuzných stavů, jako je anti-HBV nebo anti-EBV protilátka pozitivní a HBV- nebo EBVpozitivní stavy, chronické poškození jater vyvolané HBV, círhoza, akutní hepatitida, prudká hepatitida, chronická perzistentní hepatitida a únava.

4Ύ

Tyto sloučeniny nebo formulace mohou být rovněž použity profy1 akticky k prevenci nebo potlačení postupu klinických onemocnění u jednotlivců, kteří jsou anti-HBV anti-EBV protilátkou nebo HBV- nebo EBV- antigen pozitivní, nebo kteří byli vystaveni HBV nebo EBV.

Lidské utrpení způsobené některými z těchto stavů může být léčeno podáváním pacientovi účinného HBV- nebo EBV- léčivého množství jedné nebo směsi účinných látek zde popsaných nebo farmaceuticky přijatelného derivátu nebo její soli, volitelně na farmaceuticky přijatelném nosiči nebo ředidle.

Účinné materiály mohou být podávány jakoukoliv příslušnou cestou, například orálně, parenterálně, intravenózně, intraderinálně, podkožně, nebo topicky, v kapalné nebo pevné formě.

Účinné látky jsou obsaženy ve farmaceuticky přijatelném nosiči nebo ředidle v množství vhodném pro podání pacientovi terapeuticky účinného množství bez vyvolání vážných toxických účinků u léčeného pacienta.

Preferovanou dávkou účinné látky pro všechny výše zmíněné stavy je rozmezí od asi 1 do asi 60 mg/kg, výhodně 1 až 20 mg/kg tělesné hmotnosti za den. obvykleji 0.1 až asi 100 mg na kg tělesné motnosti příjemce za den. Rozmezí účinného dávkování farmaceuticky přijatelných derivátů se vypočítá na základě hmotnosti základního nukleosidu, ze kterého se vychází.Pokud vykazují deriváty aktivitu samy o sobě, může být účinné dávkování odhadnuto jako výše při použití hmotnosti derivátu, nebo jinými způsoby známými odborníkům ze stavu technikyV jednom provedení je účinná látka podávána jak je popsáno ve vložce produktu nebo v Physician s Desk Reference pro

-azido-3 -deoxythimidinu (RZT), 2 ,3 -dideoxyinosi nu (DDI), ,3 -dideoxycytidinu CDDC) nebo ,3 -dideoxy-2 ,3 -didehydrothymidinu <D4T) pro HIV indikaci.

Sloučenina se běžně podává v jednotce jakékoliv vhodné dávkové formy, zahrnující, ale neomezující se na ně, na 7 až 3000 mg, výhodně 70 až 1400 mg účinné látky na jednotu dávkové formy.

RA _ 4ΑΑΛ

Cí?á lni dávk!}'./“? h í í?

,ΐ v uuQw.

Ideálně by měla být účinná přísada podána k dosažení vrcholu plasmových koncentrací účinné sloučeniny od asi 0,2 do 70 μΜ, výhodně asi 1-0 až 10 μΜ-Toho lze dosáhnout například intravenózní injekcí 0.1 až 5¾ roztoku účinné přísady, volitelně ve fyziologickém roztoku, nebo podáním jako bolus účinné přísady.

Účinná sloučenina mflže být předkládána přijatelných solí.

Zde používaný termín farmaceuticky komplexy značí soli nebo komplexy požadovanou biologickou aktivitu a vykazují minimální, pokud vůbec toxikologické účinky.

ve f ořme při jatelné nukleosidfl, rodičovské nějaké, farmaceuticky sol i nebo které mají sloučeniny nežádoucí

Neomezujícími příklady těchto solí jsou^: (a) kyselinový přídavek anorganických kyselin , se kterými jsou tvořeny soli < např. kyselina chlorovodíková, hromovodíková, kyselina sírová, kyselina fosforečná, kyselina dusičná a pod.), a soli vytvořené s organickými kyselinami jako je kyselina octová, kyselina šťavelová, kyselina vinná, kyselina jantarová, kyselina jablečná, kyselina askorbová, kyselina benzoová, tanin, kyselina pamoová, kyselina alginová, kyselina polyglutamová, kyseliny naftalensulfonové a kyselina polygalakturonová;

(b) přídavek zásady solí tvořených s kationty jako je sodík, draslík, zinek, vápník, vizmut., barium, hořčík, hliník, med kobalt, nikl, kadmium,, sodík, draslík a podobně, nebo s organickými kationty vytvořenými z N,N-dibenzylethylendiaminu amonia nebo ethylendiaminu; nebo

Cc) kombinací Ca) a Cb); např. sůl tanát zinečnatý nebo

1. „ iJi i . *......... “ i

Modifikací účinné sloučeniny, specificky na N⁶ nebo N⁴ a 5 -0 pozicích, lze ovlivnit biologickou dostupnost a rychlost metabolismu účinných druhů, za předpokladu kontroly dodání účinných druhů.

Koncentrace aktivní sloučeniny v léčivé kompozici bude záviset na absorpční, inaktivační a vylučovací rychlosti léčiva, stejně jako jiných faktorech známých odborníkovi ze stavu technikyje potřeba poznamenat, že hodnoty dávkování se také budou měnit s těžkostí stavu, který se má zmírnit.Dále je zřejmé, že pro některé zvláštní subjekty by měla být uzpůsobena specifická dávkovači schémata a časové plány po dobu podle individuální potřeby a odborného posudku osoby podávající nebo dohlížející na podávání kompozice, a že koncentrační rozmezí zde jsou pouze příkladná a nejsou míněna jako omezující rozsah nebo praktické použití nárokované kompozice.

Aktivní přísada může být podána najednou, nebo může být rozdělena do více menších dávek, které se podávají v různých časových intervalech.

Preferovaným typem podávání účinné látky je podání orální Orální kompozice obvykle zahrnují inertní ředidlo nebo jedlý nosič. Mohou být uzavřeny v želatinových kapslích nebo lisovány do tablet-Pro účely orálního terapeutického podání může být účinná sloučenina spojena s excipientem a použita ve formě tablet, pastilek nebo kapslí.

Farmaceuticky přijatelná pojivá a/nebo pomocné materiály mohou být zahrnuty jako část složení.

Tablety, pilulky, kapsle, pastilky a podobné mohou obsahovat některé z následujících přísad, nebo sloučenin podobně povahy:

pojivo, jako je mikrokrystalická celulóza, tragantová guma nebo želatina;

excipient, jako je škrob nebo laktóza;

desintegrační činidlo jako je kyselina alginová, Primogel, kukuřičný škrob;

lubrikant. jako je stearát hořečnatý nebo Sterotes;

klouzadlo jako je koloidní oxid křemičitý;

sladidlo jako je sacharóza nebo sacharin;

ochucující přísada jako je máta peprná, methylsalicylát, nebo pomeračová příchuť.

Pokud je dávkovou jednotkou kapsle, pak může obsahovat, přídavně k výše uvedeným typům, kapalný nosič jako je mastný olej.

Dále mohou jednotkové dávkové formy obsahovat různé další materiály, které modifikují fyzikální formu dávkové jednotky, například povlaky z cukru, šelaku nebo jiná enterická činidla.

Aktivní sloučenina nebo farmaceuticky přijatelná sůl nebo její deriváty mohou být podávány jako složka elixíru, suspenze, sirupu, vody, žvýkačky nebo podobně. Sirup může obsahovat přídavně k účinným látkám sacharozu jako sladící činidlo a některé ochranné látky, barviva a berevné přísady a ochucovadla.

Účinná sloučenina nebo farmaceuticky přijatelný derivát nebo jejich sůl může také být smísena s jinými aktivními které nenarušují požadovaný účinek, nebo které nahrazují požadovaný účinek, jako jsou antifungální látky, protizánětové látky nebo jiné protivirové látky, včetně anti-HBV, anti-EBV, anticytomegalovirů, nebo anti-HIV nebo anti-EBV činidel.

materiály, s látkami, antibiotika,

Roztoky nebo suspenze použité pro parenterální, intradermální, subkutánní nebo topické aplikace mohou zahrnovat následující složky:

sterilní vodu pro Injekce, fyziologický roztok, pevné oleje, polyethylenglykoly, glycerin, propylenglykol nebo jiná syntetická rozpouštědla;

antibakteriální činidla jako je benzylalkohol nebo methy1paraběňs;

antioxidanty jako je kyselina askorbová nebo bisulfit sodný; chelatační činidla jako je kyselina ethylendiamintetraoctová; pufry jako jsou acetáty, citráty nebo fosfáty a činidla pro nastavení tonicity jako je chlorid sodný nebo dextrosa.

Parenterální přípravky mohou být uzavřeny v ampulích, použitelné injekční stříkačky nebo lékovky pro větší počet dávek jsou ze skla nebo plastu.

Při podávání intravenózně jsou preferovanými nosiči fyziologický roztok nebo fyziologický roztok tlumený fosfátem (PBS).

V preferovaných podáních jsou aktivní sloučeniny připraveny s nosiči, které chrání sloučeninu proti rychlému vylučování z těla, jako je formulace s kontrolovaným uvolňováním, včetně implantátů a mikro-opouzdřených dávkových systémů. Mohou být použity biodegradovatelné, biokompatibilni polymery, jako je ethylenviny1acetát, polyanhydridy, polyglykolová kyselina, kolagen, polyortoestery a polymléčná kyselina. Způsoby

přípravy těchto formulací jsou známé odborníkovi ze stavu techniky- Materiály lze také běžně získat z Alza Corporation a Nova Pharmaceuticals, Inc.

Liposomální suspenze (včetně liposomfl cílených na infikované buňky s monoklonálními protilátkami na virové antigeny) jsou také preferovány jako farmaceuticky přijatelné nosiče. Tyto mohou být připraveny způsoby známými, odborníkovi se stavu techniky, jak je například popsán v patentu US 4 522 811 (který je zde začleněn jako reference jako celek).

Například liposomové formulace mohou být připraveny rozpuštěním vhodného lipidu (fl) ( jako je stearoyl fosfatidyl ethanolamin, stearoyl fosfatidyl cholin, a cholesterol) v anorganickém rozpouštědle, které se potom odpaří a zanechá tenký film suchého lipidu na povrchu kontejneru. Do kontejneru se potom zavede vodný roztok účinné sloučeniny nebo jeho monofosfátového, difosfátového a/nebo trifosfátového derivátu. Kontejner se potom ručně otáčí, aby se odstranil lipidový materiál ze stěn kontejneru , a aby se rozptýlily lipidové agregáty, čímž se vytvoří liposomální suspenze.

Tento vynález byl popsán s odkazy na jeho výhodná provedení.

Variace a modifikace vynálezu jsou pro odborníka v oboru zřejmé z předchozího podrobného popisu vynálezu.

Je zřejmé, že. všechny z těchto variací a modifikací jsou zahrnuty do rozsahu vynálezu podle přiložených patentových nároků.

Claims (13)

1. Sloučenina L-nukleosidu vzorce:

RO· kde R je purinová nebo pyrimidinová báze a R je vodík, acyl, alkyl, monofosforečnan, difosforečnan nebo trifosforečnan.

2. Použití sloučeniny podle nároku 1 a její farmaceuticky přijatelných solí pro výrobu léčiva pro léčení EBV nebo HBV infekce.

3. L-nukleosid podle nároku 1 a jeho farmaceuticky přijatelné soli pro výrobu léčiva pro léčení EBV nebo HBV infekce.

4. Způsob léčení lidí infikovaných HBV nebo EBV se -CLCfwáfbf tak, že zahrnuje podávání HBV---ílěbo EBV- léčivého množství fcr-niukleosidu vzorce

OH kde R je purinová nebo pyrímidinová báze a R je vodík, acyl, alkyl, nonofosforečnan, cc f o i iciri, 'íictuj tr i f úsf orečnan.

5. Způsob podle nároku 4, kde L-nukleosid je

2 -f 1 uor-5-methy1 -/s-L-arab i nof uranosy l ur i d i n.

6- L-nukleósid podle nároku i, kterým je

2 -f 1uor-5-methy1-β-L-arab i nof uranosy1ur idin.

7. L-nukleosid podle nároku 1 až 3 vybraný ze skupiny sestávající z

Ni-(2 -deoxy-2 -f luor-(i-L-arabinof uranosy 1 )-5-ethyluraei lu,

X I*

Ni-(2 -deoxy-2 -f luor-(3-L-arabinof uranosy 1 )-5- jodcytosinu, a Ni~(2 -deoxy-2 -fluor-p-L-arabinofuranosy1)-5-joduraci 1ut

8. L-nukleosid podle nároku 1 až 3, kde je báze vybrána ze skupiny sestávající z 5-methyluracilu (thymin), 5-joduracilu, cytosinu a 5-ethy1uracilu.

9. Použití podle nároku 2, kde L-nukleosid je 2 -fluor-5-methyl-β-L-arabinofuranosyluridin.

10. Použití podle nároku 2, kde L-nukleosid je vybrán ze skupiny sestávající z

Ni - (2 -deoxy-2 -f luor-(i-L-arab i nof uranosyl )-5-ethy1urac i 1 u,

Ni-(2 -deoxy-2 -f luor-(3-L-arabinof uranosy 1)-5-jodcytos inu, a

Ni -(2 -deoxy-2 -f luor-(3- L-arab i nof uranosy 1 )-5- jodurac i lu.

11. Použití podlé nároku 2, kde je báze vybrána ze skupiny sestávající z 5-methyluracilu (thymin), 5-joduracilu, cytosinu a 5-et.hy 1 urac i lu.

12. Způsob podle nároku 4, kde je L-nukleosid vybrán ze skupiny sestávající z

Ni -(2 -deoxy-2 -f1uor-p-L-arabinofuranosy1)-5-ethy1urac ilu, Ni-(2 -deoxy-2 -f1uor-p-L-arabinofuranosy1)-5-jodcytosinu, a Ni-(2 -deoxy-2 -f luor-(3-L-arabinofuranosy 1 ).-5-joduraci 1 u.

13. Způsob podle nároku 4, kde je báze vybrána ze skupiny sestávající z 5-methyluracilu (thymin), 5-jodurac!lu, cytosinu a 5-ethyluracilu.