CZ20031966A3 - Polymerní kompozice zahrnující telomery a výrobky nebo části výrobků vyrobené s použitím těchto kompozic - Google Patents

Description

Polymerní kompozice obsahuj ící telomery vykazuj ící číselně střední stupeň telomerace rovný nebo nižší než 8 a předměty nebo části předmětů vytvořené z těchto kompozic.

Oblast techniky

Vynález se týká kompozic a předmětů nebo částí předmětů vytvořených z těchto kompozic.

Dosavadní stav techniky

Z dosavadního stavu techniky je známa příprava polymerních kompozic, zejména kompozic polymerů na bázi vinylchloridu, které mají vysoký obsah diesterů s nízkou molekulovou hmotností, jako například diesterů kyseliny fialové a diesterů nasycených alifatických alfa,omega-dikarboxylových kyselin, anebo jiných látek s nízkou molekulovou hmotností, jako například chlorovaných parafinů CERECLOR^, kde tyto kompozice jsou běžně používány při výrobě předmětů nebo částí předmětů vykazuj ících zvýšenou flexibilitu. Tyto polymerní kompozice ovšem vykazují množství nevýhod. Kompozice, které obsahují vysoký obsah diesterů kyseliny ftalové, jsou ostře kritizovány kvůli předpokládané toxicitě těchto diesterů. Kompozice, které obsahují vysoký obsah jiných látek s nízkou molekulovou hmotností, jako například chlorované parafiny CERECLOrA čelí problémům s nekompatibilitou mezi různými složkami těchto kompozic nebo vykazují defekty v homogenitě. V neposlední řadě potom konkrétně plastisolové kompozice, které nej častěji obsahují polymery na bázi vinylchloridu získané emulzními nebo mikrosuspenzními procesy, a diestery kyseliny ftalové mnohdy vykazují méně než optimální

• · · · ·

...... ·· ·· kombinaci vlastností, kde jeden z obvyklých nedostatků těchto kompozic spočívá ve skutečnosti, že tyto kompozice se obtížně odvzdušňují.

Rovněž je známa výroba předmětů nebo částí předmětů, obvykle flexibilních, z polymerních kompozic (zejména kompozic polymerů na bázi vinylchloridu), které mají vysoký obsah diesterů nebo jiných látek s nízkou molekulovou hmotností, jako například látek zmíněných výše. Tyto předměty nebo části předmětů přesto vykazují velké množství nežádoucích vlastností: tyto předměty nebo části předmětů velmi často vykazují vysokou úroveň emisí, nedostatečnou odolnost vůči migraci (provázenou problémy s vypocováním) a malou odolnost vůči extrakci a vůči zabarvování (pokud jsou tyto předměty nebo jejich části umístěny do kontaktu s kapalinou, jako například vodou, mlékem, krví, n-hexanem nebo olejem).

Podstata vynálezu

Prvním cílem vynálezu je vytvoření kompozice, která by nevykazovala nedostatky kompozic známých podle dosavadního stavu techniky, při zachování výhodných vlastností kompozic známých podle dosavadního stavu techniky.

Vynález se tedy týká vytvoření kompozice obsahuj ící jeden nebo více polymerů a jednu nebo více látek vybraných ze látek ze skupiny A a v případě potřeby také z látek ze skupiny B, kde jednak společná hmotnost látky (látek) A plus látky (látek) B vztažená na hmotnost kompozice je větší než 20% a dále hmotnost látky (látek) A vztažená na součet hmotností látek (látky) A plus látky (látek) B je větší než 20%,

• · · kde látky ze skupiny A j sou představovány telomery vykazujícími číselně střední stupeň telomerace rovný nebo nižší než 8,0 a získanými (ko)telomerační reakcí jednoho nebo více telogenů a jednoho nebo více monomerů odpovídajících obecnému vzorci I:

X _ Z² Z^_c\ (i)

RR.

kde R^, R₂, Rg a R₄, které jsou stejné nebo rozdílné, představují skupiny

II <^CH2>m-<-C-°-)n-^R’ ve které :

indexy m navzájem na sobě nezávisle představují celá čísla, jejichž hodnoty se pohybují v rozmezí od 0 do 20, indexy n navzájem na sobě nezávisle nabývají hodnoty 0 nebo 1, hodnota součtu indexů n se pohybuje v rozmezí od 1 do 3, přičemž platí, že:

pokud n = 0, potom zbytky R’ navzájem na sobě nezávisle představují atom vodíku, atom halogenu nebo fenylovou skupinu, a dále platí, že pokud n = 1, potom zbytky R’ navzájem na sobě nezávisle představují v alternativním provedení atomy vodíku nebo atomy alkalických kovů, amonné skupiny, atomy halogenů • · · <

I • · « nebo uhlovodíkové skupiny, přičemž tyto posledně uvedené skupiny mohou být případně substituovány jedním nebo více atomy halogenu nebo skupinami -OH, -COOH, -NH₂, -CONH₂ nebo -N=C=O, a kde látky ze skupiny B jsou vybrány ze skupiny zahrnující diestery kyseliny ftalové, kyseliny tereftalové a kyseliny isoftalové, triestery kyseliny trimelitové, diestery nasycených alifatických alfa, omega-dikarboxylových kyselin, acetylované nebo neacetylované triestery kyseliny citrónové, triestery kyseliny fosforečné a alkylenglykoldibenzoáty a alkylsulfonové estery fenolu.

Veškeré polymery j sou zde představovány polymery, které mohou být výhodně použity v kompozicích, které obsahují jednu nebo více látek vybraných z látek skupiny A a v případě potřeby také z látek ze skupiny B.

Jako příklady těchto polymerů mohou být zmíněny halogenované vinylové polymery, vinylové polyestery, včetně vinyl-acetátových polymerů, (met)akrylové polymery, polyestery, polysiloxany, polyamidy, polysulfidy, polyurethany, polyethery, epoxidové pryskyřice, alkydové pryskyřice, kalafuna, nitroceluloza, acetáty celulózy, polyvinylalkoholy, chlorované polyethyleny, přírodní kaučuky, syntetické kaučuky, jako například kopolymery styrenu a butadienu, neopren, isopren, chloropren a roubované polymery připravené na bázi butadienového polymeru.

Ve výhodném provedení je přinejmenším 80% hmotnostních těchto polymerů obsažených v kompozici podle vynálezu představováno halogenovanými vinylovými polymery.

• · · «

Ve zvlášť výhodném provedení je přinejmenším 90% hmotnostních těchto polymerů obsažených v kompozici podle vynálezu představováno halogenovanými vinylovými polymery.

V mimořádně výhodném provedení j sou potom veškeré polymery obsažené v kompozici podle vynálezu představovány halogenovanými vinylovými polymery.

Termín halogenované vinylové polymery” je v tomto textu použit pro označení jak homopolymerů ethylenicky nenasycených monomerů obsahujících přinejmenším jeden atom halogenu a neobsahující žádný jiný heteroatom nežli atom (atomy) halogenu, tak i kopolymerů vytvořených z těchto monomerů samotných nebo z těchto monomerů zkombinovaných s dalšími ethylenicky nenasycenými monomery, jako například olefiny, akrylamidy a metakrylamidy, nitrily a estery, a vinylestery, jako například vinylacetátem.

Jako příklady halogenovaných vinylových polymerů mohou být zmíněny halogenované vinylové polymery obsahující chlor a halogenované vinylové polymery obsahující fluor, jako například vinylidenfluoridové polymery, hexafluorpropylenové polymery nebo chlortrifluorethylenové polymery.

Halogenované vinylové polymery obsažené v kompozici podle vynálezu j sou ve výhodném provedení představovány halogenovanými vinylovými polymery obsahuj ícími chlor.

Jako příklady halogenovaných vinylových polymerů obsahujících chlor mohou být zmíněny polymery vinylchloridu nebo vinylidenchloridu nebo chlortrifluorethylenu.

Ve zvlášť výhodném provedení j sou halogenované • · · • · · ·

vinylové polymery kompozice podle vynálezu představovány vinylchloridovými polymery obsahujícími přinejmenším 80% hmotnostních jednotek -(-CH2-CHCI-)-.

V mimořádně výhodném provedení jsou halogenované vinylové polymery kompozice podle vynálezu představovány vinylchloridovými homopolymery.

Pokud kompozice podle vynálezu vytvářejí sloučeniny nebo plastifikované směsi typu suchá směs, potom jsou halogenované vinylové polymery kompozice podle nejvýhodnějšího provedení podle vynálezu představovány vinylchloridovými homopolymery získanými polymerací v bloku nebo polymeračním procesem realizovaným v suspenzi.

Pokud kompozice podle vynálezu vytvářejí plastisoly, potom jsou halogenované vinylové polymery kompozice podle nejvýhodnějšího provedení podle vynálezu představovány vinylchloridovými homopolymery získanými s pomocí polymeračních procesů realizovaných v mikrosuspenzi nebo v emulzi.

Polymery kompozice podle vynálezu, které nenáleží do skupiny halogenovaných vinylových polymerů, jsou ve výhodném provedení představovány (met)akrylovými polymery, polyestery a roubovanými polymery připravenými na bázi butadienového polymeru.

Jako příklady (met)akrylových polymerů mohou být zmíněny polymethylmetakrylát, poly-n-butylakrylát a kopolymery methylmetakrylátu a n-butylakrylátu.

Jako příklady polyesterů mohou být zmíněny polyestery

získané kondenzační reakcí kyseliny ftalové nebo nasycené alifatické alfa,omega-dikarboxylové kyseliny a diolu.

Jako příklady roubovaných polymerů připravených na bázi butadienového polymeru mohou být zmíněny roubované polymery získané polymerací methylmetakrylátu v přítomnosti polybutadienu nebo v přítomnosti kopolymerů butadienu a styrenu a roubované polymery získané polymerací styrenu a akrylonitrilu v přítomnosti polybutadienu.

Látky ze skupiny A jsou telomery vykazující číselně střední stupeň telomerace rovný nebo nižší než 8,0 a získané (ko)telomerační reakcí jednoho nebo více monomerů odpovídajících výše uvedenému obecnému vzorci I a jednoho nebo více telogenů.

Termín číselně střední stupeň telomerace telomerů získaných (ko)telomerační reakcí jednoho nebo více monomerů (v dalším textu označených jako Mg, ..., M_n) a jednoho nebo více telogenů je v tomto textu použit pro označení poměru mezi počtem molekul monomeru (monomerů) vytvářejících telomery a počtem molekul telomerů:

DP_n = n(Mg) + n(M₂) + ... + n(M_n) kde n(M_n) představuje poměr mezi počtem molekul monomeru M_n vytvářejícího telomery a počtem molekul telomerů.

Látky ze skupiny A ve výhodném provedení vykazuj í číselně střední stupeň telomerace rovný nebo nižší než 5,0, přičemž ve zvlášť výhodném provedení látky ze skupiny A vykazují číselně střední stupeň telomerace rovný nebo nižší než 3,0.

Látky ze skupiny A ve výhodném provedení vykazuj í číselně střední stupeň telomerace rovný nebo vyšší než 1,2, přičemž ve zvlášť výhodném provedení látky ze skupiny A vykazuji číselně střední stupeň telomerace rovný nebo vyšší než 1,3.

Látky ze skupiny A zpravidla vykazuj í změkčuj ící účinky na polymery kompozice.

Hmotnost látky (látek) ze skupiny A vztažená na hmotnost kompozice podle vynálezu je ve výhodném provedení vyšší než 20%, ve zvlášť výhodném provedení vyšší než 30%, v mimořádně výhodném provedení vyšší než 35%.

(Ko)telomerační reakce, které vedou k získání látek ze skupiny A, jsou uskutečňovány tak, že se do reakce zapojí jeden nebo více monomerů odpovídajících výše uvedenému obecnému vzorci I.

Monomery odpovídající obecnému vzorci I splňují ve výhodném provedeni přinejmenším jednu z následujících podmínek:

- hodnota součtu indexů m se pohybuje v rozmezí od 0 do 2,

- hodnota součtu indexů n je rovna 1,

- pokud n = 0, potom zbytek R’ představuje atom vodíku,

- pokud n = 1, potom zbytky R’ nezávisle na sobě představují lineární nebo rozvětvený alkylový nebo alkenylový řetězec obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů, který může být případně substituován jedním nebo více atomy halogenu nebo skupinami -OH, -COOH, • ·

-NH₂, -C0NH₂ nebo -N=C=O.

Jako příklady těchto monomerů mohou být zmíněny:

- monomery odpovídající obecnému vzorci I, které vyhovuj í všem z výše uvedených čtyř podmínek,

- monomery, pro které součet indexů m je větší než 2, jako například alkyltrans-2-methyl-2-pentenoáty, alky1trans-2-hexenoáty, alkyltrans-3-hexenoáty, alkyl-5-hexenoáty, alkyl-2,2-dimethyl-4-pentenoáty a alkyl-6-heptenoáty,

- monomery, pro které součet indexů n je větší než 1, jako například dialkylmaleáty, dialkylfumaráty, dialkylitakonáty, dialkylcitrakonáty, trialkyl-cis-akonitáty a trialkyl-trans-akonitáty,

- monomery, ve kterých přinejmenším jeden zbytek R’, pro který n = 0, představuje atom halogenu nebo fenylovou skupinu, jako například alkylchlorakryláty, alkylbromakryláty, alkylfluorakryláty a alkylcinnamáty,

- monomery, ve kterých přinejmenším jeden zbytek R’, pro který n = 1, představuje atom vodíku nebo atom alkalického kovu, jako například kyselina akrylová, akrylát sodný, akrylát draselný, kyselina metakrylová, metakrylát sodný, metakrylát draselný a kyselina maleinová.

Ve zvlášť výhodném provedení potom monomery odpovídající obecnému vzorci I vyhovují všem z výše uvedených čtyř podmínek.

Jako příklady těchto monomerů mohou být zmíněny alkylakryláty obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů, alkylmetakryláty obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů, alkylvinylacetáty obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů, alkylkrotonáty obsahující od • · · · • · • · • · jednoho do dvaceti uhlíkových atomů, alkylethakryláty obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů, alkyltigláty obsahujíc! od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů, alkyl-3,3-dimethylakryláty obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů, alkyltrans-2-pentenoáty obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů a alkyl-4-pentenoáty obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů.

Ve zvlášť výhodném provedení jsou potom monomery odpovídající výše uvedenému obecnému vzorci I vybrány ze skupiny alkylakrylátů obsahujících od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů a alkylmethakrylátů obsahujících od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů.

Jako příklady alkylakrylátů nebo alkylmethakrylátů obsahujících od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů mohou být zmíněny methyl-, ethyl-, n-propyl-, isopropyl-, η-butyl-, isobutyl-, terc-butyl-, n-pentyl-, isopentyl-, neopentyl-, n-hexyl-, isohexyl-, n-oktyl-, 2-ethylhexyl-, isodecyl- a isotridecylakryláty nebo metakryláty.

V nejvýhodnějším provedení jsou monomery odpovídající obecnému vzorci I vybrány bud ze skupiny alkylakrylátů obsahujících od jednoho do osmi uhlíkových atomů nebo z alkylmetakrylátů obsahujících od jednoho do osmi uhlíkových atomů, za předpokladu, že tyto alkylmetakrvláty jsou použity v přítomnosti jednoho nebo více alkylakrylátů obsahujících od jednoho do osmi uhlíkových atomů.

Každý z monomerů může být zčásti nebo úplně přiveden do reakčního média před zahájením reakce nebo v jejím průběhu.

• · · ·

Pokud jsou jako monomery použity alkylakryláty, potom jsou veškeré tyto alkylakryláty obvykle přivedeny do reakčního média před zahájením reakce.

(Ko)telomerační reakce, které vedou k získání látek ze skupiny A, jsou uskutečňovány tak, že se do reakce zapojí jeden nebo více telogenů.

Jako příklady telogenů mohou být zmíněny:

- merkaptany odpovídaj ící obecnému vzorci

R”SH ve kterém skupina R’’ představuje uhlovodíkovou skupinu, která může být případně substituována jedním nebo více atomy halogenu nebo skupinami -OH, -COOH, -NH2, -CONH2 nebo _N=C=O,

- chlorované látky, jako například tetrachlormethan, chloroform nebo trichloracetát,

- alkoholy s nízkou molekulovou hmotností, jako například isopropanol.

Ve výhodném provedení jsou telogeny představovány merkaptany obecného vzorce R’’SH, ve kterém skupina R’’ representuje uhlovodíkovou skupinu, která může být případně substituována jedním nebo více atomy halogenu nebo skupinami -OH, -COOH, -NH₂, -CONH₂ nebo -N=C=O.

Jako příklady těchto merkaptanů mohou být zmíněny 2-merkaptoethanol, l-butanthiol, n-dodecylmerkaptan a kyselina merkaptooctová.

Ve zvlášť výhodném provedení jsou tyto telogeny • · • · • « · ·

představovány 2-merkaptoethanolem a 1-butanthiolem.

Množství telogenu (telogenů) se obvykle pohybuje v rozmezí od 0,02 do 20 molů na jeden mol monomeru (monomerů). Toto množství se nej častěji pohybuje v rozmezí od 0,1 do 1 molu na jeden mol monomeru (monomerů).

Každý z telomerů může být zčásti nebo úplně přiveden do reakčního média před zahájením reakce nebo v jejím průběhu. Zpravidla jsou veškeré telogeny přivedeny do reakčního média před zahájením reakce.

Telomerační reakce bývá obvykle spouštěna konvenčním způsobem s pomocí jednoho nebo více iniciátorů. Těmito iniciátory jsou obvykle organické nebo anorganické peroxidy nebo diazo-sloučeniny (v případě jednoduché radikálové telomerační reakce) nebo v případě, kdy je telogen představován chlorovanou látkou, zastávají funkci iniciátoru reduktivní kovové kationty schopné tvořit komplex s chlorem (v případě radikálové telomerační reakce redoxní katalýzou).

Jako příklady organických peroxidů mohou být zmíněny acetylcyklohexansulfonylperoxid, terc-amylperpivalát, dilauroylperoxid, dibenzoylperoxid, diisopropylperoxodiuhličitan, terc-butylperneodekanoát, terc-butylperbenzoát, kumenhvdroperoxid a terč-butylhydroperoxid.

Jako příklady anorganických peroxidů mohou být zmíněny peroxid vodíku a peroxodvojsíran amonný.

Jako příklady diazo-sloučenin mohou být zmíněny azobisisobutyronitril a azobis-2,4-dimethylvaleronitril.

• · · ·

Jako příklady reduktivních kovových kationtů schopných vytvářet komplex s chlorem mohou být zmíněny mědhý kation a železnatý kation v chloridové nebo síranové formě.

Množství iniciátoru (iniciátorů) se obvykle pohybuje v rozmezí od 1 do 100 milimolů na jeden mol monomeru (monomerů). Toto množství se nejčastěji pohybuje v rozmezí od 2 do 50 milimolů na jeden mol monomeru (monomerů).

Každý z iniciátorů může být zčásti nebo úplně přiveden do reakčního média před zahájením reakce nebo v jejím průběhu. Zpravidla jsou veškeré iniciátory přivedeny do reakčního média před zahájením reakce.

Reakční médium může dále zahrnovat redukční činidla, jako například kyselinu askorbovou nebo formaldehydsulfoxylát sodný a rozpouštěcí činidla pro soli reduktivních kovových kationtů, jako například acetonitril.

Teplota telomerační reakce závisí primárně na charakteru iniciátorů, přičemž tato teplota, kromě jiného, závisí na charakteru monomerů a telogenů. Reakční teplota se zde obvykle pohybuje v rozmezí od 0 °C do 200 °C. V případě jednoduché radikálové telomerační reakce se reakční teplota nejčastěji pohybuje v rozmezí od 30 °C do 130 °C, zatímco v případě radikálové telomerační reakce realizované redoxní katalýzou se reakční teplota nejčastěji pohybuje v rozmezí od 80 °C do 180 °C. Teplota 60 °C je tedy například mimořádně vhodnou pracovní teplotou pro uskutečnění telomerační reakce n-butylakrylátu v přítomnosti azobisisobutyronitrilu (jako iniciátoru) a 2-merkaptoethanolu (jako telogenů), zatímco teplota ·· · · • · · • · ·

135 °C je příkladem zvláště výhodné pracovní teploty pro uskutečnění telomerační reakce n-butylakrylátu v přítomnosti chloridu měďného (jako iniciátoru) a tetrachlormethanu (jako telogenu).

Telomerační reakce obvykle probíhají v souladu s radikálovým mechanismem zahrnujícím iniciační stupeň, propagační stupeň, přenosový stupeň a zakončovací stupeň.

V případě telomerační reakce uskutečněné redoxní katalýzou je kovový ion, který je v průběhu kroku iniciace oxidován a komplexován, regenerován v průběhu zakončovacího stupně.

Jako látky ze skupiny B mohou být použity diestery kyseliny ftalové, kyseliny tereftalové a kyseliny isoftalové, triestery kyseliny trimelitové, diestery nasycených alifatických alfa, omega-dikarboxylových kyselin, acetylované nebo neacetylované triestery kyseliny citrónové, triestery kyseliny fosforečné a alkylenglykoldibenzoáty a alkylsulfonové estery fenolu.

Jako příklady diesterů kyseliny ftalové, kyseliny tereftalové a kyseliny isoftalové mohou být zmíněny di-n-butylftalát, di-n-hexylftalát, diisoheptylftalát, di-n-oktylftalát, di-2-ethylhexylftalát, di-2-ethylhexyltereftalát, di-2-ethylhexylisoftalát, diisononylftalát, diisodecylftalát, diisotridecylftalát a benzyl-n-butylftalát.

Jako příklad triesterů kyseliny trimelitové může být zmíněn tri-2-ethylhexyltrimelitát.

Ve výhodném provedení jsou látky ze skupiny B vybrány z diesterů nasycených alifatických • · « ·

- is - :

Φ · • · · ··« alfa,omega-dikarboxylových kyselin, acetylovaných nebo neacetylovaných triesterů kyseliny citrónové, triesterů kyseliny fosforečné a z alkylenglykoldibenzoátů a alkylsulfonových esterů fenolu.

Jako příklady acetylovaných nebo neacetylovaných triesterů kyseliny citrónové mohou být zmíněny tri-n-butylcitrát a acetylovaný tri-n-butylcitrát.

Jako příklady triesterů kyseliny fosforečné mohou být zmíněny tri-2-ethylhexylfosfát a trikresylfosfát.

Jako příklad alkylenglykoldibenzoátů může být zmíněn dipropylenglykoldibenzoát.

Jako příklady alkylsulfonových esterů fenolu mohou být

D zmíněny alkylsulfonové estery fenolu MESAMOLL .

Ve zvlášť výhodném provedení jsou potom látky ze skupiny B vybrány z diesterů nasycených alifatických alfa,omega-dikarboxylových kyselin.

Jako příklady diesterů nasycených alifatických alfa,omega-dikarboxylových kyselin mohou být zmíněny di-n-butylsebakát, di-2-ethylhexylsebakát, dibenzylsebakát, di-2-ethvlhexyladipát, benzyl-2-ethylhexyladipát a di-2-ethylhexylazelát.

Látky ze skupiny B zpravidla vykazují změkčující účinky na polymery kompozice.

Hmotnost látky (látek) ze skupiny B vztažená na hmotnost kompozice podle vynálezu je ve výhodném provedení • t fr «« · · ·

...

» 8 >

· • · ‘ · • » » • * · « · · ·

Λ · fr >

nižší než 20%, ve zvlášf výhodném provedení nižší než 10%, v mimořádně výhodném provedení nižší než 5%. Kompozice podle nejvýhodnějšího provedení potom neobsahují žádné látky ze skupiny Β, s výj imkou případných stopových množství.

Kompozice podle vynálezu, zejména potom kompozice podle vynálezu obsahující přinejmenším jeden vinylchloridový polymer, mohou dále obsahovat následující složky: plnící materiály, jako například přírodní nebo vysrážený uhličitan vápenatý, dolomit, oxid křemičitý, tepelné stabilizátory, jako například organické soli cínu, organické soli barya a zinku, organické soli vápníku a zinku, organické soli kadmia a zinku a organické soli olova, pigmenty, jako například oxid titaničitý nebo saze, vnitřní mazací prostředky, jako například kyselinu stearovou, vnější mazací prostředky, jako například parafiny, ředidla, jako například dodecylbenzen nebo petrolej, činidla pro regulaci viskozity, jako například kondenzáty ethylenoxidu s mastnou kyselinou, nadouvadla, jako například azodikarbonamid, akcelerátory rozpadu nadouvadel, jako například oxid zinku, a dále zhášedla, fungicidy, baktericidy a modifikátory zápachu.

Kompozice podle vynálezu mohou být připraveny s pomocí jakéhokoli známého postupu míchání nebo spojování.

Dalším cílem vynálezu je použití kompozic, které nevykazuj í nevýhody kompozic podle dosavadního stavu techniky, při výrobě předmětů nebo částí předmětů (kompaktních nebo s buněčnou strukturou), které obdobným způsobem již rovněž nevykazují nevýhody předmětů nebo částí předmětů podle dosavadního stavu techniky.

Vynález se tedy rovněž týká použití výše • · · · • · · specifikovaných kompozic podle vynálezu při výrobě předmětů nebo částí předmětů.

Kompozice podle vynálezu jsou obvykle používány konvenčním způsobem s použitím známých prováděcích technických nástrojů.

Jako příklady známých prováděcích technických nástrojů mohou být zmíněny technika kalandrování (zejména pro výrobu fólií, plátů a desek), technika vytlačování (zejména pro výrobu trubek a profilů), technika vstřikování (zejména pro výrobu těsnění a kusových dílů), techniku nanášení povlaků (zejména pro výrobu kompaktních vrstev a vrstev s buněčnou strukturou), technika nanášení střikácí pistolí (zejména pro výrobu tmelů), technika namáčení (zejména pro výrobu rukavic) a technika formování (pro výrobu různých předmětů).

Techniky kalandrování, vytlačování a vstřikování jsou zejména vhodné pro zpracování kompozic podle vynálezu, ve kterých je přinejmenším 80% hmotnostních polymerů představováno polymery vinylchloridu obsahujícími přinejmenším 80% hmotnostních jednotek -(CJ^-CHCl-)-, kde tyto polymery jsou ve výhodném provedení získány procesem polymerace v bloku nebo polymerace v suspenzi. Tyto kompozice běžně vytvářej í směsné produkty nebo plastifikované směsi typu suchá směs.

Techniky nanášení povlaků, nanášení stříkací pistolí, namáčení a formování jsou zejména vhodné pro zpracování kompozic podle vynálezu, ve kterých je přinejmenším 80% hmotnostních polymerů představováno polymery vinylchloridu obsahujícími přinejmenším 80% hmotnostních jednotek -(CH2-CHCI-)-, kde tyto polymery jsou ve výhodném provedení • · » ·

získány procesem polymerace v mikrosuspenzi nebo polymerace v emulzi. Tyto kompozice běžně vytvářejí plastisoly.

Konečně cílem vynálezu je rovněž vytvoření předmětů nebo částí předmětů (kompaktních nebo s buněčnou strukturou) vytvořených z kompozic podle vynálezu, kde tyto předměty nebo části předmětů nevykazují nevýhody předmětů nebo částí předmětů podle dosavadního stavu techniky, přitom si ale zachovávaj í j ej ich výhody.

Vynález tedy poskytuje předměty nebo části předmětů vytvořené s použitím kompozic podle vynálezu definovaných v předcházejícím textu.

Jako příklady těchto předmětů nebo částí předmětů mohou být zmíněny:

- flexibilní kompaktní vrstvy, fólie, pláty a desky,

- flexibilní hadice a trubky, izolace kabelů,

- těsnící materiály, těsnění, korunkové uzávěry, antikorozní tmely a tmely proti štípání brusných kamenů,

- vrstvy a pěny s buněčnou strukturou,

- inkousty,

- adhesivní prostředky,

- flexibilní díly, předměty nebo části předmětů, rukavice, dětské hračky, míče, atd.

Kompozice podle vynálezu, zejména potom kompozice podle vynálezu zahrnující přinejmenším jeden vinylchloridový polymer, vykazují množství výhod. Přestože kompozice podle vynálezu obsahují velmi vysoké množství látek ze skupiny A, tyto látky vykazují z fyzikálního hlediska velmi vysokou stabilitu a nepřinášejí ani problémy z hlediska nekompatibility mezi různými složkami těchto látek, ani • · • · · · ··«· ·« · · • · · · · • · · « · a « • * ♦ · · · · • * · · • · · · · · · nezpůsobují defekty v homogenitě, ke kterým by mohlo v důsledku této nekompatibility docházet. Kompozice podle vynálezu dále obsahují látky ze skupiny A, které jsou známé svým příznivým toxikologickým zařazením. Konečně kompozice podle vynálezu zahrnující přinejmenším jeden vinylchloridový polymer získaný procesem polymerace v emulzi nebo procesem polymerace v mikrosuspenzi vytvářejí plastisolové kompozice vykazující nízkou viskozitu, kde navíc tyto kompozice mohou být velmi snadno odvzdušňovány.

Předměty nebo části předmětů podle vynálezu, zvláště potom předměty nebo části předmětů vytvořené z kompozic obsahujících přinejmenším jeden vinylchloridový polymer, rovněž vykazují množství výhod. Tyto předměty nebo části předmětů vykazují vysokou úroveň flexibility; čím větší je rozsah, ve kterém kompozice podle vynálezu obsahují vysoký obsah látek ze skupiny A, tím větší flexibilitu tyto předměty vykazují. Předměty nebo části předmětů podle vynálezu, dokonce i předměty nebo části předmětů vytvořené z kompozic zahrnuj ících velmi vysoký obsah látek ze skupiny A, navíc vykazují nízkou úroveň emisí a velmi vysoký odpor vůči migraci (tyto předměty nebo části předmětů nepodléhají problémům s vypocováním). Pokud jsou dále předměty nebo části předmětů podle vynálezu (včetně předmětů nebo částí předmětů zahrnujících velmi vysoký obsah látek ze skupiny A) umístěny do kontaktu s kapalinou, jako například vodou, mlékem, krví, n-hexanem nebo olejem, potom je z těchto předmětů danou kapalinou vyextrahováno pouze velmi malé množství materiálu a obráceně tyto předměty nebo části předmětů umožňují penetraci pouze velmi malého množství kapaliny, čímž je těmto předmětům nebo částem předmětů dána jak vynikající odolnost vůči extrakci, tak i vynikající odolnost vůči zabarvování.

• · · · • ······ · · • · · · · · · • * * · ·· ··

Příklady provedení vynálezu

Vynález bude v dalším podrobněji popsán s pomocí konkrétních příkladů provedení, které jsou ovšem pouze ilustrativní a nijak neomezují rozsah předmětného vynálezu.

Příklad 1

Postup přípravy látky ze skupiny A.

Do otevřeného reaktoru o objemu 300 mililitrů opatřeného pláštěm připojeným k termostatované lázni byl při teplotě okolí přiveden n-butylakrylát a poté telogen v množstvích uvedených v tabulce 1.

Obsah reaktoru byl za míchání přiveden na teplotu 60 °C. Když obsah reaktoru dosáhl teploty 60 °C, bylo zahájeno probublávání tohoto obsahu dusíkem (aby tak byl odstraněn kyslík).

Jednu hodinu po zahájení probublávání dusíkem bylo přivedeno první množství 0,08 gramu azobisisobutyronitrilu - AIBN. Čas odpovídající přivedení tohoto prvního množství byl označen jako ΐθ.

V případech, kdy navíc byl kromě n-butylakrylátu použit také alkylmetakrylát (v případě přípravy telomerů označených v tabulce 1 jako A.4, A.5 a A.6), byl tento metakrylát přidáván po kapkách v časovém rozmezí pohybujícím se od ΐθ do ΐθ + 3 hodiny.

V čase ΐθ + 30 minut bylo do reaktoru přidáno dalších 0,08 gramu AIBN, přičemž další tato množství byla přidána • · · · ··· ···· ·· , ··· *····♦ · · • ·· · ···· ··· ·· ·· ·· ·· v čase tg + 1 hodina, v čase tg + 1 hodina 30 minut, atd., kde toto přidávání pokračovalo daným způsobem až do okamžiku tg + 3 hodiny 30 minut, kdy byl proveden osmý a poslední přídavek.

V čase χθ + 4 hodiny bylo zastaveno probublávání dusíkem, reaktor byl ochlazen a bylo zastaveno míchání.

Množství zbytkového monomeru (monomerů) bylo měřeno konvenčním způsobem s pomocí techniky plynové chromatografie. Toto množství bylo zpravidla menší než 2% hmotnostní a nejčastěji menší než 1% hmotnostní, vztaženo na přivedený monomer (monomery).

Tabulka 1 obsahuje specifické prvky receptur pro přípravu šesti telomerů označených A.l až A.6, kde tyto telomery byly připraveny v souladu s výše popsaným obecným postupem.

Stanovení číselně středního stupně telomerace

Určení číselně středního stupně telomerace bylo provedeno následujícím způsobem. Hodnoty n(Mg) související s každým z monomerů Mg použitým v telomerační reakci byly určeny konvenčním způsobem s pomocí techniky protonové nukleární magnetické resonance. Číselně střední stupeň telomerace DP_n byl získán sečtením hodnot n(Mg).

Hodnoty DP_n telomerů připravených v rámci tohoto příkladu jsou rovněž uvedeny v tabulce 1.

• · • ·

TABULKA 1

Procesní podmínky a charakterizace telomerů

Látka ze skupiny A (telomery vykazuj ící hodnotu DP
rovnou nebo menší než	3,0)
Ozna- čení	Množství použitého monomeru (monomerů)	Telogen (použité množství)	DPn
A.l	n-butylakrylát (50,0 g)	2-merkaptoethanol (15,2 g)	2,6
A.2	n-butylakrylát (50,0 g)	2-merkaptoethanol (22,9 g)	1,5
A.3	n-butylakrylát (50,0 g)	l-butanthiol (17,6 g)	2,3
A. 4	n-butylakrylát (50, 0 g) + methylmetakrylát (20,0 g)	2-merkaptoethanol (16,9 g)	1,8
A.5	n-butylakrylát (30,0 g) + n-butylmetakrylát (20,0 g)	2-merkaptoethanol (14,6 g)	2,3
A.6	n-butylakry1át (30,0 g) + n-butylmetakrylát (20,0 g)	l-butanthiol (16,9 g)	2,0
Telomery vykazující hodnotu DPn větší než 8,0
C. 1	n-butylakrvlát (10,0 g)	isopropanol (47,7 g)	větší než 10
C. 2	n-butylakrylát (10,0 g)	isopropanol (95,4 g)	9,0

• · · ' * · « · • · · ·

Příklad 2 (Porovnávací příklad)

V příkladu 2 je popsána příprava a určení číselně středního stupně telomerace telomerů, které nejsou představovány látkami ze skupiny A.

Telomery označené v tabulce jako C.l a C.2 jsou telomery vykazující číselně střední stupeň telomerace větší než 8,0. Telomery C.l a C.2 byly připraveny postupem podle příkladu 1, pouze s tím rozdílem, že množství AIBN přiváděného vždy po půl hodině od času ΐθ do času ΐθ + 3 hodiny 30 minut činilo 0,016 gramu (namísto 0,08 gramu). Postup stanovení hodnoty DP_n u těchto telomerů byl stejný jako v příkladu 1.

Příklad 3 (Kompozice a desky podle předmětného vynálezu)

Stanovení teploty rozpouštění bylo provedeno následujícím způsobem. Potom bylo do kádinky přidáno 48 gramů látky ze skupiny A, přičemž v této kádince byl ponořen přesný teploměr. Potom bylo zahájeno míchání a poté byly do této kádinky přivedeny 2 gramy vinylchloridového polymeru SOLVIN^ 271PC. Za kontinuálního míchání byla tato směs zahřívána rychlostí přibližně 3 C/minutu. Jak teplota narůstala, získávala směs stále více čirý vzhled a kontury

ΤΊ zrn polymeru SOLVIN 271PC postupně mizely. Při určité teplotě tato zrna zmizela úplně. Tato teplota byla zaznamenána jako teplota T^.

Výsledky měření teploty rozpouštění Τθ jsou shrnuty v tabulce 2.

Čím nižší je teplota rozpouštění Tg, tím vyšší je kompatibilita mezi substancí A a vinylchloridovým polymerem kompozice.

Předřazené míchání

Nádoba byla naplněna 100 gramy polymeru SOLVIN^271PC (vinylchloridový polymer získaný procesem polymerace v suspenzi), 56 gramy látky ze skupiny A, 7 gramy epoxidovaného sojového oleje, 0,2 gramu tepelného stabilizátoru STAVINOR^ CA31 a 0,4 gramu tepelného stabilizátoru STAVINOR^ ZNE. Tyto složky byly s pomocí skleněného míchadla ručně předem promíchávány po dobu přibližně 1 minuty.

Následně po předřazeném míchání byl obsah nádoby nalit mezi dva topné válce dvouválcového hnětače typu COLLIN , kde tyto válce byly navzájem vzdálené 0,3 milimetru, poté, co teplota těchto válců byla stabilizována na 150 °C. Materiál, který byl protažen mezi těmito dvěma válci byl shromážděn v kovové nádobě umístěné pod těmito válci a opět nalit mezi tyto dva válce. Tato procedura pokračovala, dokud materiál nevytvořil tenkou destičku (tedy dokud tento materiál nezůstal přilepen na jednom ze dvou válců). V tomto okamžiku byla mezera mezi válci zvětšena na 1,0 milimetr a hnětači proces pokračoval přesně po dobu 5 minut. V průběhu tohoto časového úseku byla jedna část destičky, střídavě pravá část a levá část, přibližně každých 20 sekund odstřižena a takto odejmutá část destičky byla opět umístěna mezi topné válce pro opětné uhnětení. Po uplynutí 5 minut byla vzdálenost mezi válci zvětšena na 1,5 milimetru. Získaná destička byla vyjmuta z hnětače a ihned poté umístěna na chladný, hladký • · · · • · • · · · povrch.

Lisování

Takto vytvořené destičky byly podrobeny lisování R s pomocí lisovacího zařízení typu LAFARGE , aby tak byly získány destičky o tloušťce 4 milimetry a ploše 20 x 11,5 mm . Proces lisování byl uskutečněn za následujících podmínek: teplota lisování činila 160 °C, lisovací tlak činil 50 barů (5,0 MPa), doba lisování činila 1 minutu.

Extrakčni test

Destička vytvořená výše popsaným způsobem byla přesně zvážena. Výsledek tohoto měření byl zaznamenán jako hmotnost mg. Poté byla tato destička ponořena do nádobky obsahuj ící 10 mililitrů n-hexanu. Tato nádobka byla hermeticky uzavřena a poté umístěna do termostatu vyhřívaného na teplotu 40 °C. Po uplynutí 24 hodin byla nádobka vyjmuta z termostatu, otevřena a destička namočená v n-hexanu byla vyjmuta z nádobky. Povrch vlhké destičky byl šetrně otřen a potom byla tato destička opět zvážena. Výsledek tohoto měření byl zaznamenán jako m^. Destička byla opět umístěna do termostatu, tentokrát ovšem vyhřívaného na teplotu 70 °C.

čtyři hodiny později byla tato destička opět převážena. Výsledek tohoto měření byl zaznamenán jako m₂. Kvantitativní veličina Eg₂ ⁼ (^mQ “ ^m2) /^m0 Přestavuje hmotnostní podíl materiálu vyextrahovaného z destičky v průběhu extrakčního testu. Kvantitativní veličina E₁₂ = (m^ - m₂)/mg potom dále představuje hmotnostní podíl n-hexanu absorbovaného destičkou v průběhu extrakčního testu.

Výsledky extrakčních testů jsou shrnuty v tabulce 2.

• · • · · ·

Látky ze skupiny A přítomné v kompozicích byly představovány látkami podle příkladu 1.

Příklad 4 (Porovnávací příklad)

Postup podle příkladu 2 byl opakován, pouze s tím rozdílem, že látka ze skupiny A byla nahrazena ekvivalentní hmotností telomeru C.l nebo C.2 podle příkladu 2, nebo di-2-ethylhexylftalátu nebo di-2-ethylhexyladipátu.

Výsledky měření teploty rozpouštění a extrakčních testů jsou shrnuty v tabulce 2.

TABULKA 2

Výsledky posouzení kompozic a desek připravených z těchto kompozic

Charakter kompozice	(¾	E02	E12
Kompozice podle vynálezu
Kompozice obsahující telomer A.l	147	0,061	0,040
Kompozice obsahující telomer A.2	143	n. d.	n. d.
Kompozice obsahující telomer A.3	135	n. d.	n. d.
Kompozice obsahující telomer A.4	145	n. d.	n. d.
Kompozice obsahující telomer A.5	140	0,054	0,040
Kompozice obsahující telomer A.6	140	n. d.	n. d.
Porovnávací příklady
Kompozice obsahující telomer C.l	větší než 190	n. d.	n. d.
Kompozice obsahující telomer C.2	165	n. d.	n. d.
Kompozice obsahující di-2-ethylhexylftalát (DOP)	135	0,191	0,104
Kompozice obsahující di-2-ethylhexyladipát (DOA)	150	n. d.	n. d.

nestanoveno

Kompozice obsahující telomery A.l až A.6 ukázaly nižší teplotu rozpouštění ve srovnání s teplotou rozpouštění kompozic obsahujících telomery C.l a C.2, což značí, že telomery A.l až A.6 vykazují lepší kompatibilitu s vinylchloridovými polymery nežli telomery C.l až C.2.

Kompozice obsahující telomery A.l až A.6 dále vykazují teplotu rozpouštění pohybující se v rozmezí od 135 ”C do 147 °C, což je rozsah rozpouštěcích teplot podobný rozsahu pro kompozice obsahující estery o nízké molekulové hmotnosti (od 135 °C do 150 °C), kde tyto estery o nízké molekulové hmotnosti jsou známé jako látky vykazující velmi dobrou kompatibilitu s vinylchloridovými polymery.

Desky vytvořené z kompozic obsahujících telomery A.l až A.6 vykazují výrazně vyšší odolnost vůči extrakci a odolnost vůči absorpci nežli desky vytvořené z kompozic obsahujících di-2-ethylhexylftalát nebo di-2-ethylhexyladipát.

Příklad 5 (Plastisolové kompozice podle předmětného vynálezu)

Míchání n

Do rychlostního mixéru DISPERMAT opatřeného pláštěm připojeným k termostatované lázni bylo přivedeno 66 gramů látky ze skupiny A označené jako A.l nebo A.5 a 2 gramy tepelného stabilizátoru IRGASTAB^R BZ505. Tato směs byla s pomocí šroubovitého míchadla po dobu 20 sekund míchána při rychlosti 500 otáček za minutu. Za kontinuálního promíchávání bylo do mixéru pomalu přidáváno 100 gramů R vmylchloridového polymeru SOLVIN 373MH získaného procesem • · • ·

polymerace v emulzi. Míchání pokračovalo při rychlosti 500 otáček za minutu dokud kompozice nezískala homogenní pastovitou konzistenci (fáze tmelu). Byla použita stěrka pro otření stěn mixéru a míchacího zařízení, které byly pokryty lepivou vrstvou vinylchloridového polymeru (který unikl z míchané směsi) a tato lepivá vrstva byla opět vrácena do středu plastisolové kompozice (krok dekrustace). Kompozice byla poté míchána po dobu 5 minut při rychlosti 200 otáček za minutu.

Odvzdušněni

Plastisolová kompozice byla umístěna za vakua do vhodného kontejneru. Zde plastisolová kompozice bobtnala. V pravidelných časových intervalech bylo vakuum přerušováno, aby tak bylo plastisolové kompozici zabráněno ve vytečení z kontejneru. V určitém čase plastisolová kompozice klesla zpět. Po dosažení tohoto času bylo vakuum udržováno ještě po dobu dalších 10 minut. Kontejner obsahující odvzdušněnou plastisolovou kompozici byl poté hermeticky uzavřen s pomocí víčka a následně umístěn do lázně termostatované na teplotu 23 °C.

Test na chování po odvzdušněni

Podle tohoto postupu bylo 10 mililitrů neodvzdušněné plastisolové kompozice umístěno do odměrného válce o objemu 100 mililitrů. Objem zaplněný plastisolovou kompozicí byl zaznamenán jako νθ. Odměrný válec byl umístěn do vakua. Plastisolová kompozice nabobtnala a vyplnila maximální objem (\ý). Poté nabobtnalá plastisolová kompozice opět splaskla. Maximální rozsah expanze plastisolové kompozice (delta V_max) byl vypočítán s pomocí následujícího vztahu:

• · · ·

Δ v_max - 100 . (V_f - V„)/V_o («)

Čím vyšší je hodnota Λ V_max, tím obtížnější je realizace procesu odvzdušnění plastisolové kompozice.

Měření viskozity

Viskozita odvzdušněné plastisolové kompozice byla měřena při různých smykových rychlostech (D) poté, co tato kompozice byla po dobu 1 hodiny bez namáhání umístěna v termostatované lázni při teplotě 23 °C. Měření byla uskutečněna konvenčním způsobem s pomocí rotačního viskozimetru ROTOVISCO^ RV20. Parametry 4> Ti2 ^a ^36 označují stanovení viskozity provedená při D - 1,4, 12 a 36 s”l.

Výsledky vyhodnocení plastisolových kompozic jsou shrnuty v tabulce 3.

Příklad 6 (Porovnávací přiklad)

Postup podle příkladu 5 byl opakován, pouze s tím rozdílem, že látka ze skupiny A byla nahrazena ekvivalentní hmotností di-2-ethylhexylftalátu.

Výsledky posouzení této plastisolové kompozice jsou rovněž shrnuty v tabulce 3.

TABULKA 3

Výsledky posouzení plastisolových kompozic

Charakter plastisolové kompozice	delta Vmax»)	^1,4 (pa:s)	712 (Pa.s)	?36 x (Pa.s)
Plastisolové kompozice podle vynálezu
Kompozice obsahující telomer A.l	650	7	5	4
Kompozice obsahující telomer A.5	580	7	6	5
Srovnávací příklad
Plastisolová kompozice obsahuj ící di-2-ethylhexylftalát	950	7	6	5

Plastisolové kompozice obsahující telomery A.l a A.5 se odvzdušnily mnohem snadněji nežli plastisolové kompozice obsahující di-2-ethylhexylftalát. Plastisolové kompozice obsahující telomery A.l a A.5 jsou navíc přinejmenším stejně tekuté jako plastisolové kompozice obsahující di-2-ethylhexylftalát.

Claims (11)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Kompozice vyznačující se tím, že obsahuje jeden nebo více polymerů a jednu nebo více látek vybraných ze skupiny látek A a v případě potřeby také ze skupiny látek B, kde jednak společná hmotnost látky (látek) ze skupiny A plus látky (látek) ze skupiny B vztažená na hmotnost kompozice je větší než 20% a dále hmotnost látky (látek) ze skupiny A vztažená na součet hmotností látky (látek) ze skupiny A plus látky (látek) ze skupiny B je větší než 20%, kde látky ze skupiny A jsou představovány telomery vykazujícími číselně střední stupeň telomerace rovný nebo nižší než 8,0 a získanými (ko)telomeračni reakcí jednoho nebo více telogenů a jednoho nebo více monomerů odpovídajících obecnému vzorci I:

   X / c=c / \ R,

   R„ (i) ve kterém skupiny R^, rozdílné, představují

   R2, R3 a R₄, které jsou stejné nebo skupiny (^CH2)m--0-)_n-R* ve kterém:

   indexy m nezávisle na sobě představují celá čísla, jejichž hodnoty se pohybují v rozmezí od 0 do 20, indexy n nezávisle na sobě nabývají hodnoty 0 nebo 1, přičemž hodnota součtu indexů n se pohybuje v rozmezí od 1 do 3, a dále platí, že pokud n = 0, potom skupiny R’ nezávisle na sobě představují atom vodíku, atom halogenu nebo fenylovou skupinu, a dále platí, že pokud n = 1, potom skupiny R’ nezávisle na sobě představují v alternativním uspořádání atomy vodíku nebo atomy alkalických kovů, amonné skupiny, atomy halogenů nebo uhlovodíkové skupiny, které mohou být případně substituovány jedním nebo více atomy halogenu nebo skupinami -OH, -COOH, -NH₂, -CONH₂ nebo -N=C=O, a kde látky ze skupiny B jsou vybrány ze skupiny zahrnující diestery kyseliny fialové, kyseliny tereftalové a kyseliny isoftalové, triestery kyseliny trimelitové, diestery nasycených alifatických alfa,omega-dikarboxylových kyselin, acetylované nebo neacetylované triestery kyseliny citrónové, triestery kyseliny fosforečné a alkylenglykoldibenzoáty a alkylsulfonové estery fenolu.
2. 2. Kompozice podle nároku 1 vyznačující se tím, že přinejmenším 80% polymerů je představováno halogenovanými vinylovými polymery.
3. 3. Kompozice podle nároku 2 vyznačující se tím, že halogenované vinylové polymery jsou představovány vinylchloridovými polymery obsahujícími přinejmenším 80% hmotnostních jednotek -(-CH2-CHCI-)-.
4. 4. Kompozice podle kteréhokoli z nároků 1 až 3 vyznačující se tím, že látky ze skupiny A vykazují číselně střední stupeň telomerace rovný nebo nižší než 5,0.

   9 9
5. 5. Kompozice podle kteréhokoli z nároků 1 až 4 vyznačující se tím, že látky ze skupiny A vykazují číselně střední stupeň telomerace rovný nebo větší než 1,2.
6. 6. Kompozice podle kteréhokoli z nároků 1 až 5 vyznačující se tím, že hmotnost látky (látek) ze skupiny A vztažená na hmotnost kompozice je větší než 20%.
7. 7. Kompozice podle kteréhokoli z nároků 1 až 6 vyznačující se tím, že monomery odpovídající obecnému vzorci I splňují přinejmenším jednu z následujících podmínek:

   - součet indexů m se pohybuje v rozmezí od 0 do 2,

   - součet indexů n je roven 1,

   - pokud n = 0, potom skupina R’ představuje atom vodíku,

   - pokud n = 1, potom skupiny R’ nezávisle na sobě představuj í lineární nebo rozvětvený alkylový nebo alkenylový řetězec obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů, který může být případně substituován jedním nebo více atomy halogenu nebo skupinami -OH, -COOH, -NH₂, -C0NH₂ nebo -N=C=O.
8. 8. Kompozice podle nároku 7 vyznačující se tím, že monomery odpovídající obecnému vzorci I jsou vybrány ze skupiny zahrnující alkylakryláty obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů a alkylmetakryláty obsahující od jednoho do dvaceti uhlíkových atomů.
9. 9. Kompozice podle kteréhokoli z nároků 1 až 8 vyznačující se tím, že látky ze skupiny B jsou vybrány ze skupiny zahrnující diestery nasycených alifatických alfa,omega dikarboxylových kyselin, acetylované nebo neacetylované triestery kyseliny citrónové, triestery

   9-99 <-····· « • · * · · · · « · · • · · « «>««· ř · • ·· · «··· kyseliny fosforečné a alkylenglykoldibenzoáty a alkylsulfonové estery fenolu.
10. 10. Kompozice podle kteréhokoli z nároků 1 až 9 vyznačující se tím, že hmotnost látky (látek) ze skupiny B vztažená na hmotnost kompozice je menší než 20%.
11. 11. Předměty nebo části předmětů vytvořené s použitím kompozic podle kteréhokoli z nároků 1 až 10.