CZ178995A3

CZ178995A3 - Dosing apparatus of tablets

Info

Publication number: CZ178995A3
Application number: CZ951789A
Authority: CZ
Inventors: Lawrence E Lambelet; Henry Passarotti; Gary E Mcquay
Original assignee: Ortho Pharma Corp
Priority date: 1994-07-29
Filing date: 1995-07-12
Publication date: 1996-10-16
Also published as: DE69502359D1; PL309823A1; CN1058465C; IL114351A0; TW331303U; PL177932B1; SG83099A1; US5570810A; US5975347A; SG73494A1; CA2154938A1; ES2117835T3; AU684178B2; TNSN95085A1; DE69502359T2; NZ328493A; EP0696544B1; CZ232596A3; MY118392A; CA2154938C

Description

Způsob a zařízení pro zavádění látky do vláknitého materiálu, zejména do minerálního vláknitého materiálu

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu nanášeni látky, nebo směsi látek, na vláknech vláknitého materiálu, zejména minerálního vláknitého materiálu. Dále se vztahuje na zařízení pro provádění uvedeného způsobu.

Dosavadní stav techniky

Často je potřebné zavádět látky do rohože nebo vláknitého materiálu, jako je zejména minerální vláknitý materiál pro tepelně izolační účely. Látka může být zaváděna z různých důvodů. Může se dále jednat o pojivovou látku, zejména pro výrobu vláknitého materiálu pro izolační účely. I když může být vynález také použit pro zaváděni jiných látek než pojivových látek, tento případ poskytuje v prvé řadě vysvětlení pro pro případ zavádění pojivové látky do minerálního vláknitého materiálu, zejména vláknitého materiálu pro tepelně izolační účely.

V takovém případě je žádoucí dosáhnout rovnoměrného zavádění a rozdělování pojivá, zejména rovnoměrného rozděleni na bodech dotyku mezi vlákny, t.j. průsečících mezi minerálními vlákny tvořícími vláknitý materiál. Rovnoměrné ukládání (nanášeni) zajišťuje dobrou vnitřní kohezi konečného výrobku a zlepšené mechanické vlastnosti, zejména pružného vraceni následujícího po stlačení výrobku za účelem opětovného získání tepelné izolační vlastnosti výrobku.

Zavádění pojivové látky dovoluji různé způsoby popsané ve stavu techniky.

Je zde vhodné poznamenat, že vláknité materiály jsou obvykle vytvořeny zvlákňovacim postupem při použiti vnitřního nebo vnějšího odstředování. Zvlákňování prostřednictvím

-2vnitřního odstřelování spočívá v tom, že materiál který se má zvlákňovat, který je v roztaveném stavu, je veden do středu zviákňovací trysky nebo zvlákňovacího rotoru, obsahujícího větší počet otvorů nebo perforací na jeho obvodě, kde se vytvářejí jednotlivá elementární vlákna. Tato vlákna jsou následné zeslabována proudem plynu o vysoké rychlosti a jsou nanášena jako ztuhlá vlákna na výrobní dopravník.

Při zvlákňování pomocí vnějšího odstřelování je materiál, který se má zvlákňovat, vede k roztaveném stavu na vnější obvod zvlákňovacího kola, z něhož se sám odděluje pod vlivem odstředivých sil a vytváří jednotlivá elementární vlákna. Plynné proudy opět přispívají k zeslabování elementárních vláken, která jsou eventuálně nanášena na výrobní dopravník jako ztuhlá vlákna.

Při zvlákňování prostřednictvím vnitřního odstředováni se pojivová látka zpravidla rozprašuje na vlákna na jejich dráze před ukládáním na výrobním dopravníku. Takový způsob rozprašování je popsán v patentovém spisu USA č.2 931 422. Pojivová látka, zpravidla organický polymer, se rozprašuje prostřednictvím zařízeni uloženého ve středu vlákenného prstence vytvářejícího se pod zvlákňovačem. Jedno provedení uvedené jako alternativa spočívá v tom, že se přesune rozprašování do oblasti vně zvlákňovaóe, takže se rozprašování pojivové látky provádí vně prstence.

Jednou nevýhodou rozprašovacích postupů je to, že k nim dochází v oblasti velmi vysoké teploty. Vysoká teplota vyvolává začátek polymerace pojivové látky. Tento jev je příčinou toho, že vlákna lnou k sobě navzájem, což v této fázi výroby není žádoucí, protože má za následek vznik nadměrně hustých vlákenných materiálů nehomogenní struktury. Použiti vysokých teplot dále podporuje podmínky pro vytěkávání pojivá.

Podle patentového spisu USA č.US-A-3 901 675 je možné odstranit nevýhodu ochlazování vláken tím, že se nanáší před přívodem pojivové látky chladivo. Tím se vylučuje předčasná polymerace pojivá, jakož i riziko, že těkavé pojivo unikne do ovzduší. Přídavné použiti chladivá vsak může komplikovat způsob nanášení a zvyšuje výrobní náklady.

Jiné nevýhody, pokud jde o tento rozprašovací postup, vyplývají z toho, že v turbulentních proudech nad výrobním dopravníkem dochází ke spletení vláken do pramenů nebo chomáčů. Je možné rovněž pozorovat, že pojivo se často na takových pramenech bud neukládá, nebo dochází naopak k nadměrnému ukládání. V obou případech jsou proto výsledky ze zavádění pojivá neuspokojivé.

Patentový spis USA č.US-A-2 936 479 popisuje jiný způsob přivádění pojivové látky, která se kontinuálně zavádí mezi vlákna v práškové formě před jejich nanášením na výrobním dopravníku. Výsledky dosažené tímto způsobem jsou méně příznivé s ohledem na rovnoměrnost a vykazují stejné nevýhody, jako výše uvedené způsoby.

Výše uvedené postupy s sebou naproti tomu nesou ztrátu látky, například pojivá, vzhledem k neúplnému nanášeni na vláknech. Ztráta dosahuje v případě pojivá až 20% rozprášeného pojivá. To vede vzhledem ke ztrátě látky k přímé ekonomické nevýhodě.

Kromě toho je pojivo, které nepřilnulo na vlákna, odváděno perforovaným výrobním dopravníkem a je proto obsaženo v plynech odváděných z výroby. Jsou tak zapotřebí filtrační systémy, aby se odstranily emise látky do okolí, což vede k dalším výdajům. V praktických podmínkách je množství odpadního plynu z výroby okolo 50 000 m³/h na odstředivý stroj, takže zvýšená kontaminace má za následek značné přídavné náklady.

-4Také v případě zvlákňování vnějšími zvlákňovacími postupy je pojivo obecně nanášeno rozprašováním. Evropský patentový spis EP-0 059 152 popisuje takový způsob, kde pojivová látka se nanáší na vlákna před tím, než se dostávají na výrobní dopravník. Problémy, které se zde objevují, jsou v podstatě totožné s těmi, jaké se vyskytují u vnitřních odstředivých postupů. Také zde jsou zejména nevyhnutelné značné ztráty pojivá.

Vynález si klade za úkol vytvořit způsob a zařízením, kterým by bylo možné nanášet látku, jako pojivo, na vláknitý materiál s dobrou homogenitou a se současným snížením rizika ztráty části látky jako odpadu.

Podstata vynálezu

Uvedeného cíle je dosaženo způsobem nanášení látky, nebo směsi látek, na vláknech vláknitého materiálu, zejména minerálního vláknitého materiálu, při kterém se každá látka nebo její prekurzor, v plynném stavu při teplotě nad teplotou vláknitého materiálu, se nechá vnikat do vláknitého materiálu a s výhodou její část se nanáší na vlákna kondenzaci. Podle vynálezu se rovněž může každá látka nebo její prekurzor (předchúdcovský materiál), se smísit s dopravním plynem majícím podstatně nižší teplotu rosného bodu, než látka, takže se vytvoří polynárni plynná směs, a uvedená polynární plynná směs se nechá vnikat do vláknitého materiálu, přičemž vláknitý materiál se udržuje na teplotě pod teplotou rosného bodu uvedené plynné smési, přičemž alespoň část látky nebo směsi se ukládá na vlákna kondenzaci.

Způsob podle vynálezu, při kterém se nanáší látka nebo smés látek v rohoži vláken, zejména z minerálního vláknitého materiálu, umožňuje nechat látku vnikat do vláknitého materiálu nebo ji dopravovat skrz vláknitý materiál v plynné formé, a současné ukladat látku na vláknech ve vláknitém ma-5teriálu velmi rovnoměrné rozděleným a dobré řízeným způsobem kondenzací.

Vzhledem k tomu, že se látka do vláknitého materiálu zavádí v plynné formě, je zajištěno její rovnoměrné rozdělení uvnitř vláknitého materiálu. Ke kondenzaci z tohoto rovnoměrného rozdělení plynné látky dochází tam, kde jsou přítomná vlákna, takže je zajištěna maximální homogenita srážení kondenzací.

Jelikož látka, nebo její odpovídající předchůdcovský materiál (prekurzor), který je eventuelně přeměněn na látku, není přiváděn z velkými množstvími odpadního plynu, který by musel být vypouštěn a likvidován, zpětný zisk látky nebo jejího prekurzoru v rozsahu, ve kterém se nevysrážela na vláknech, nepřináší žádné problémy. V nej jednodušším případě může být látka vystupující z vláknitého materiálu znovu směrována do přívodu látky v kondenzovaném stavu a může být opět přeměňována do plynné fáze spolu s další zdrojovou látkou, Tímto způsobem je možné úplné vyloučit ztráty látky do odpadu .

Kondenzace na vláknech vláknitého materiálu vzniká v důsledku skutečnosti, že vlákna, která jsou relativně chladnější než látka, odebírají dostatečné množství energie z páry v blízkosti odpovídajících vláken, čímž dochází ke srážení podle zákonů kondenzace. Tepelná energie uvolňovaná během kondenzace potom ohřívá vlákna. Důsledkem je, že teplotní rozdíl, který je k dispozici pro kondenzaci, se plynule snižuje, takže se může získávat stále méně kondenzátu z páry, až kondenzační proces ustane, když už není k dispozici minimální teplotní rozdíl. Teplotní rozdíl mezi plynnou látkou na jedné straně a vláknitým materiálem na druhé straně je tak nástroj pro řízení množství komdenzátu, které se může vysrážet uvnitř určitého objemu určitého vláknitého materiálu.

-6Je-li látka, která se má zavádět, pojivová látka, je její funkcí pojit nebo spolu slepovat vlákna, která se vzájemně křižují, v bodech jejich křížení, zatímco délky vláken mezi takovými body dotyku mohou zůstávat prosté pojivové látky. V takovém případě je obzvláště účelné, aby se použilo pojivo, které nesmáčí vláknitý materiál a vytváří tedy kapky na jeho povrchu, a s výhodou se nanášelo pojivo na bodech dotyku mezí vlákny.

Tohoto cíle se dá vynálezem obzvláště dobře dosáhnout. Body dotyku mezi vlákny tvoří shluky materiálu, mající zvýšený poměr hmota/povrch a sledují proto vzrůst teploty vláknitého materiálu, vyvolávaný kondenzací, s určitým zpožděním. Body dotyku jsou proto přednostními místy kondenzace, kde dochází v daném případě k požadovanému hromaděni pojivá.

Tento proces se zdá být dále podporován skutečností, že průsečíky nebo těsné u sebe blízké části dvou vláken jsou přednostní polohy pro kapiček pojivové látky, také z hlediska minimalizace povrchového napětí mezi obéma povrchy vláken. Ze stejného důvodu je příznivé samovolné ukládání kapiček pojivové látka na průsečících mezi vlákny, která jsou k sobě blízká nebo se dotýkají.

Když se zavádějí další látky, například pro ochranu proti ohni, může být naopak doporučitelné používat látek pro smáčení vláknitého materiálu, které kondenzují pro vytvářeni filmu obalujícího vlákna a tím také smáčejí části mezi body křížení.

Místo látky, která se má samotná ukládat, ve stavu páry, například pojivové látky, předchůdcovský materiál (prekurzor) může být také použit, je-li to doporučitelné z důvodů řízení procesu, nebo nevyhnutelné v případě, kdy samotná latka se nehodí pro přeměnu do užitečného stavu pá-Ίry.

Způsob může být vhodně veden tak, že se s výhodou část látky sráží na vláknech nebo vláknitém materiálu pomocí kondenzace. Důsledkem toho je, že v proudu páry může zůstat dostatečné množství zbývající látky a může být znovu zaváděno do procesu po odvedení, aby se zaručilo dobré řízení nebo regulace procesu.

Je-li plynná látka na teplotě nad její teplotou rosného bodu, musí dojít k poklesu teploty na teplotu rosného bodu před tím, než může začít kondenzace. V takovém případě tak není kondenzace možná bezprostředně po vniknutí do vláknitého materiálu. Jakmile plynná látka ochladla a vlákna ležící na vstupní straně vláknitého materiálu byla v důsledku toho zahřáta, nebude tedy zde kondenzace možná vzhledem k nedostatečnému teplotnímu rozdílu mezi vlákny. Z toho vyplývá, že jestliže je látka na teplotě nad teplotou rosného bodu, je kondenzace uvnitř vláknitého materiálu možná pouze v odstupu od vstupního povrchu, takže látka nemůže být nanášena v oblasti přilehlé ke vstupního povrchu. Pokud ke kondenzaci dochází za vstupním povrchem z hlediska proudění, je nebezpečí, že se nanesená látka znovu odstraní následným sušicím účinkem, jelikož teplota přiváděného plynu je nad teplotou rosného bodu a tedy nad teplotou odpařování látky.

Podle dalšího znaku vynálezu se proto plynná látka při jejím uváděni do kontaktu s vlákny vláknitého materiálu udržuje na teplotě nepřesahující teplotu varu látky. Je dávána přednost tomu, aby podle jednosložkové vícefázové termodynamiky teplota plynné látky nepřesahovala teplotu varu a rosného bodu, když je uváděna do dotyku s vlákny, t.j. teplota plynné látky nepřesahuje izotermu, náležející ke stávajícímu tlaku mezi bodem varu a rosným bodem uvnitř dvoufázové oblasti, kde přibližné 100% látky zpočátku přítomné ve dvoufázové oblasti je přítomné ve formé páry

-3a s teplotou vláknitého materiálu ležící v každém případě pod teplotou stavu páry. Je tak zajištěno, že ke kondenzaci na vláknech dochází již po prvním dotyku se vstupem do vláknitého materiálu, bez potřeby před tím chladit plynnou látku na teplotu jejího rosného bodu.

Menší pokles teploty látky ve stavu páry, která je při teplotě rosného bodu v dobé vstupu, pod tuto teplotu rosného bodu, pří průchodu vláknitým materiálem (popřípadě působený menším snížením tlaku vyplývajícím ze škrticích účinků vláken) neklade žádné problémy, pokud teplota vláknitého materiálu zůstává pod touto teplotou látky ve stavu páry, která převládá v právě dosažené oblasti.

Jestliže se polynární plynná směs použije pro účel zavádění plynné látky (kterou je třeba v dalším popisu chápat jako zahrnující možný prekurzor neboli předchůdcovskou látku a/nebo směs více jednotlivých látek), může to přinést výhody pokud jde o řízení postupu. Udržování určeného průtoku je například snadnější a bezpečnější přes zmenšování objemu současnou kondenzací, jestliže se používá dopravní plyn, který jako inertní plyn zůstává neovlivňovaný kondenzačními procesy. Rovnoměrné rozdělování kondenzátu ve větší vzdálenosti od vstupního povrchu je také usnadňováno proudem inertního plynu.

Je-li polynární plynná smés na teplotě nad její teplotou rosného bodu pro převládající tlak a koncentraci, potom pokles teploty na teplotu rosného bodu musí nastat před tím, než bude možnou kondenzace, v takovém případě tak není kondenzace možná bezprostředné po vnikáni do vláknitého materiálu. Aby se snížila teplota plynné smési na odpovídající teplotu rosného bodu, musí být z plynné směsi odebráno teplo. To je možné pouze tehdy, jestliže je k dispozici rozdíl vůči chladnějším vláknům, což však znamená, že vlákna ležící na vstupní straně vláknitého materiálu jsou zahřáta na teplotu plynné směsi. V důsledku toho tedy nebude možná kondenzace v důsledku nedostatku teplotního rozdílu vzhledem k vláknům a složkám, majícím teplotu pod teplotou rosného bodu. Z toho vyplývá, že v případe teploty plynné směsi nad teplotou rosného bodu, je kondenzace uvnitř vláknitého materiálu možná pouze v odstupu od vstupního povrchu plynu, takže látka se nemůže ukládat v oblasti přilehlé ke vstupnímu povrchu. Pokud ke kondenzaci dochází na výstupní straně od vstupního povrchu ve směru proudění, vzniká nebezpečí, že ukládaná látka bude opět odváděna následným sušicím účinkem, protože teplota přiváděné polynární plynné směsi je nad teplotou rosného bodu a tedy nad teplotou odpařování látky.

Podle dalšího znaku vynálezu je proto v souladu s vícesložkovou vicefázovou termodynamikou, dávána přednost tomu, aby teplota polynární plynné směsi nepřesáhla počáteční teplotu rosného bodu polynární směsi podle složení směsi a tlaku, působícího na počátečním vstupu do vláknitého materiálu. V každém případě by teplota vláknitého materiálu měla zůstat pod teplotou rosného bodu odpovídající složení polynární plynné směsi při výstupu z vláknitého materiálu.

Je obzvláště výhodné zvolit teplotu polynární plynné směsi v těsné blízkosti počáteční teploty rosného bodu polynární směsi. Je tak možné, aby dopravní plyn nesl do vláknitého materiálu velké množství látky, nebot velké množství látky je rozpustné v dopravním plynu v blízkosti počáteční teploty rosného bodu. Kromě toho toto přináší maximální teplotní rozdíl mezi teplotou vláknitého materiálu a teplotou polynární plynné směsi bez jejího přehříváni, a tím i umožňování, aby se ukládalo maximální množství nanášené látky.

Podíe dalšího znaku vynálezu je dopravní plyn nasycen parou látky a obsahuje tak maximální možné množství látky v plynné formě při dané teplotě nebo koncentraci.

-10Jako dopravní plyn se obzvláště výhodné použije vzduch. Jelikož vzduch může být považován za inertní plyn, protože nebude kondenzovat v uvedených situacích, je použití vzduchu jako dopravního plynu levné a značné zjednodušuje řízení postupu.

Podle dalšího znaku vynálezu se proud plynné látky nebo polynární plynné směsi vyvolává nucenou cirkulací nebo prouděním. Tímto způsobem je možné, na rozdíl od přirozeně a tepelně vyvolaného proudu, vykazujícího obvykle průtokové rychlosti okolo 1 mm/sek, dosáhnout dobře definovaných a reprodukovatelných vlastností. Podle potřeby mohou být dále bez problémů použity vyšší rychlosti 0,3 až 0,5 m/sek, avšak s výhodou ne vyšší než 1 m/sek.

Použitý předchůdcovský materiál (prekurzor) je podle dalšího znaku vynálezu monomer, který se polymeruje během jejího ukládáni ve vláknitém materiálu nebo po uloženi, pod vlivem činitele jako je teplo, katalytická látka, záření, jiná monomerní látka nebo plyn. To je výhodné zejména v případě použití látky jako pojivá, neboř pojivo je zpravidla organická sloučenina vysoké molekulové hmotnosti, neschopná přeměny na užitečnou plynnou fázi. Vynález je tak k dispozici pro nanášení pojivá způsobem podle vynálezu, i když samotné pojivo se nehodí pro zpracování způsobem podle vynálezu .

Podle dalšího znaku vynálezu se nanášení látky na vláknitý materiál provádí po té, co vlákna tvořící vláknitý materiál byla přijata na výrobním dopravníku, a když je vláknitý materiál ještě na výrobním dopravníku. To znamená, že zavádění plynu musí být prováděno na vláknitém materiálu pohybujícím se přes místo zpracováváni před tím, než se provede vytvrzení, například ve vytvrzovací peci. Zde je třeba dbát na vzájemný vztah délky oblasti zpracovávání s rychlostí pohybu vláknitého materiálu a rychlosti proudění plynu

-11tak, že látka může vniknout do celé výšky nebo tloušťky, přičemž kondenzát se vytvoří před tím, než materiál opustí oblast zpracováváni, kde je vystaven proudu plynu. Tam, kde z nízkých rychlostí plynu a/nebo velkých tloušťek výrobku vyplývají nedostatečné výrobní rychlosti, může být toto kompenzováno zvětšením délky oblasti zpracovávání.

Minerální vláknitý materiál pro výrobu tvarovaných předmětů, jako jsou trubkové díly, může být také zpracováván na výrobním dopravním pásu tímto způsobem, ale musí dostat před tím, než se pojivo vytvrzuje, požadovaný tvar, což není zpravidla možné na výrobním dopravním pásu. V řadě případů je kontinuální proces výroby tvarovaných předmětů odpovídajícím způsobem přerušen před vytvrzovací pecí. Materiál z minerální vlny je dopravován do jiného zařízení pro výrobu tvarovaných předmětů a je zde odpovídajícím způsobem zpracováván. To může být prováděno již se surovinou opatřenou pojivém, a to i v případě, že uplynou před vytvrzováním dlouhé doby.

V takovém případě je však dávána přednost tomu, aby byla surovina dopravována na toto zařízeni pro další zpracovávání bez pojivá a aby se pojivém opatřovala pouze tam. Toho je možné dosáhnout podle vynálezu tak, že surovinové části určené pro výrobu tvarovaných předmětů jsou vystavovány proudu plynu v klidové poloze, a látka se zkondenzuje. To jednak přináší výhodu nízkých teplot vzhledem k uplynutí dlouhé doby po výrobě vláken, takže nízká teplota vláken a velký rozdíl vzhledem k teplotě plynu může být dosažen bez přídavných výdajů. Dále to má za následek výhodu spočívající ve snazším řízení proudu plynu přes vláknitý materiál, když je materiál v klidu, v případě potřeby může být proto tímto způsobem zaváděno velké množství látky do vláknitého materiáLu určeného pro výrobu tvarovaných předmětů.

Podle dalšího znaku vynálezu může být výhodné obrátit

-12směr proudu vnikajícího do vláknitého materiálu, v případě potřeby opakovaně. Oba hlavní povrchy vláknitého materiálu tak mohou být vystaveny čerstvé páře a mohou být tak rychle a intenzivně smáčeny kondenzací. Na rozdíl od proudu pouze v jednom směru, kterým se dostávají zpočátku výrazně zmenšená množství páry nebo značně ochuzené plynné směsi do oblasti opačného povrchu vláknitého materiálu, až ohřívání vláknitého materiálu vstupní straně z hlediska směru proudění zde zruší kondenzaci, může být tímto způsobem dosažena další zlepšená homogenizace nanášení látky po výšce nebo tlouštce materiálu, kdykoli je to potřebné. Dále může být dosaženo urychlené vnikání tím, že plynná látka, t.j. pára, nemusí procházet po celé výšce nebo tlouštce vláknitého materiálu z jedné strany, aby se také nanesla látka v oblasti opačné strany, ale mohou být postačující relativně krátké vniky páry z obou stran. To platí obzvláště pro případ, kdy látka, která má být nanášena v souladu s jejími vlastnostmi, má být koncentrována obzvláště v blízkosti hlavních povrchů, zatímco její stejná koncentrace není požadována ve středu vláknitého materiálu.

Podle dalšího znaku vynálezu se mezi alespoň jednotlivými z těchto obracení se provádí přídavné zpracování. Vláknitý materiál, který byl nevyhnutelné zahřát během kondenzace látky, přitom může být vhodně opětovně chlazen pro udržování maximálního možného rozdílu teplot mezi látkou ve formé páry, nebo polynární plynnou směsí, a vláknitým materiálem.

Vynález se dále vztahuje na zařízení pro prováděni uvedeného způsobu, které obsahuje výrobní vybavení pro binární plynnou směs vzduch/látka se vzduchem jako dopravním plynem nasyceným parou látky, která se má nanášet, nebo jejím prekurzorem, při dané teplotě, a vybavení pro usměrňování binární plynné smési vzduch/látka pro vnikáni do uvedeného vláknitého materiálu. Binární plynná smés vzduch/látka se

-13tak vyrábí v nasycené stavu v prvním ústroji a tato smés se následné směruje do vláknitého materiálu a zavádí se do néj v jiném ústrojí.

Podle výhodného provedení uvedené první výrobní vybavení obsahuje výměník tepla pro ohřev látky v jejím kapalném stavu, čerpadlo pro tlakováni zahřáté kapalné látky směrem ke vstupní části Venturiho ejektoru a prostředku pro přívod vzduchu, ústícího do podtlakového úseku Venturiho ejektoru, pro vytváření binární plynné směsi vzduch/látka.

Uvedené druhé vybavení pro usměrňování obsahuje podle dalšího znaku vynálezu prostředky pro vytváření tlakového rozdílu přes vláknitý materiál, takže se vyvolává vnikání binární plynné smési vzduch/látka do uvedeného vláknitého materiálu při předem určeném průtoku. Uvedené prostředky pro vytváření tlakového rozdílu přes vláknitý materiál obsahují podtlakové prostředky, uložené ve směru proudění za uvedeným vláknitým materiálem.

Uvedené podtlakové prostředky obsahují uvedený s výhodou Venturiho ejektor.

Podle dalšího znaku vynálezu je na straně před uvedeným vláknitým materiálem z hlediska směru proudění je umístěn filtrační prostředek pro zadržování jakékoli kapalné látky nad určitou velikosti částic proti unášení s binární smési vzduchu a látky.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popisu na příkladech provedení s odvoláním na připojené výkresy, ve kterých znázorňuje obr.1 zjednodušené schéma zařízeni ukazující sled výroby polynárni plynné smési a její zavádění do vláknitého materiálu z jeho jedné strany a zpětné získáváné této látky na výstupní straně vláknitého materiálu, obr.2 schéma obdob-14né obr.l, ukazující zaváděni polynární plynné směsí do vláknitého materiálu z obou stran, a zpětné získávání látky z obou výstupních stran vláknitého materiálu, obr.3 schéma podobné obr.l a 2, ukazující zařízení pro přídavné zpracovávání mezi dvěma zpracovávacími stanicemi, obr.4 diagram Pv ukazující chováni PvT čisté látky a obr.5 fázový rovnovážný diagram popisující Tx(y) dvousložkové dvoufázové směsi.

Příklady provedeni vynálezu

V příkladném případě znázorněném na obr.l až 3 se přivádí pojivová látka ve formě monomeru jako předchúdcovského materiálu (prekurzoru) materiálu, který se má zavádět do minerálního vláknitého materiálu a kondenzovat na vláknech vláknitého materiálu.

Jak ukazuje obr.l, má nádoba 1 dolní část la . obsahující kapalný monomer 2, který prochází, prostřednictvím čerpadla 2 umístěného dále po proudu za nádobou 1, následujícím výměníkem 4 tepla. Výměník 4 tepla je opatřen na jeho výstupním (poproudovém) konci ve směru proudu monomeru 2 vstupem 5 a na jeho vstupním (protiproudovém) konci výstupem 6 pro tekutinu 7 pro přenos tepla, která přichází od parního kotle 7a, nebo je zahřívána zahřívacím ústrojím.

Na výstupní (poproudové straně) výměníku 4 tepla ve směru proudění monomeru 2 je umístěn Venturiho ejektor 8, jehož výstupní oblast 8a ústí do potrubí 9 vedoucího k horní části lb nádoby 1. Dále ústí sací potrubí 10 pro nasáváni vzduchu 11 do výstupní oblasti 8a Venturiho ejektoru 8 v místě nejnižšího tlaku a tak i nejsilnějsího sacího účinku. Nádoba 1, čerpadlo 3, výměník tepla 4, Venturiho ejektor 8 a potrubí 9 tvoří první okruh A pro monomer 2.

Na horním výstupu 13 nádoby 2 je umístěn separátor 12, kterým plynná směs 14 opouští nádobu 1. Plynná směs 14 je vzduch nasycený parou monomeru. Na výstupní straně sepa-15rátoru 12 ústi horní výstup 13 nádoby 1 do potrubí 15, dopravujícího plynnou smés 14 na zpracovávací stanici 15 pro vláknitý materiál 17 rychlostí určenou čerpadlem 2 pro cirkulaci monomeru.

Zpracovávací stanice 16 v podstatě sestává ze vstupu 13 pro plynnou směs 14, přiváděnou potrubím 15, nosiče 19 vláknitého materiálu 17, a výpusti 20 , která je opatřena vnější tepelnou izolací 21. Nosič 19 obsahuje podpůrnou plochu 19a, na niž vláknitý materiál 17 spočívá, a skrz kterou může proudit plynná směs 14 , a plochu 19b nepropustnou pro plyn, obklopující podpůrnou plochu 19a, aby se zabránilo průchodu plynu nakrátko okolo vláknitého materiálu.

Plynná smés 14 prochází vláknitým materiálem 17 vzhledem k nucenému proudění nebo cirkulaci, a při dotyku s vlákny během průchodu vláknitým materiálem plynný monomer 2 kondenzuje v důsledku teplotního rozdílu mezi plynnou směsí 14 a vláknitým materiálem 17.

Po opouštění vláknitého materiálu 17 se plynná smés, ochuzená o monomer, sbírá na výstupu 20 a je dopravována do nádoby 1 potrubím 22. tepelná izolace 21 minimalizuje tepelné ztráty ve výstupu 20, aby zabránila kondenzaci plynného monomeru 2 a jeho kapání na vláknitý materiál 17. Ξ výhodou je potrubí 22 nakloněno směrem dolů ve směru proudu a spojuje výstup 2Q se sacím potrubím 10.

Před vyústěním potrubí 22 do sacího potrubí 10 leží škrticí ústrojí 23 v potrubí 10. Škrticí ústrojí 23 omezuje přívod vzduchu 11 do Venturiho ejektoru 8 a slouží tak k udržování vysokého stupně podtlaku v sacím potrubí 10 podle potřeby.

Nádoba 1, oddělovač 12, potrubí 22, zpracovávací stanice 16 s vláknitým materiálem 17 na nosiči 19, výstup 20,

-16potrubí 22 a sací potrubí 10 tvoři druhý okruh B pro plynnou směs 14 . Aby se podporoval účinek vyvíjený čerpadlem £ na plynnou směs 14 , může být popřípadě vřazen v potrubí 15 nebo v potrubí 22 přídavný ventilátor, jak je znázorněno na výkresu pro potrubí 22.

Obr.4 znázorňuje diagram Pv, ukazující chování PvT čisté látky. Měrný objem v je vynesen na ose X a tlak P systému na ose Y. Čárkované čáry ukazují izotermy T a T_cr, se stavovými body A,B,C,D a E vyznačených na těchto izotermách. Nejprve je uvažována izotermická komprese plynné látky, počínaje od bodu A. V bodě B se dosáhne dvoufázové oblasti plynu a kapaliny na čáře rosení V, kde je látka přítomná ve formě kapaliny a páry. K průchodu touto dvoufázovou oblasti plynu a kapaliny dochází při konstantním tlaku. V bodě C byl systém zcela přeměněn do kapalného stavu a dosáhl čáry varu

IV. Pomoci další izotermické komprese se dosáhne dvoufázové oblasti kapaliny a pevného tělesa, nazývané tavící oblast, v bodé D na solidifikační čáře II. Při přítomnosti látky v kapalné a pevné formé se prochází také tavící oblastí při konstantním tlaku, až je systém konečně zcela přeměněn do pevného stavu v bodě E na čáře tavení I. Čára varu a čára rosení V se stýkají v kritickém bodé II jemuž odpovídá kritický tlak P_cr, kritický měrný objem v_cr a kritická teplota T_cr látky. Trojstavová čára VI odděluje dvoufázovou oblast plynu a kapaliny, kde je látka přítomná ve formě kapaliny a páry, od dvoufázové oblasti kapaliny a pevného tělesa, kde je látka přítomná ve formě páry a pevného tělesa.

Má-li se taková látka zavádět do vláknitého materiálu 17 ve formé páry, měla by pára mít podmínky odpovídající stavovému bodu B na obr.4, t.j. podmínky rosení. Tímto způsobem je zajištěno, že jakýkoli chladicí účinek na páru povede k okamžitému srážení kondenzátu, přičemž sráženi kondenzátu bude pokračovat, pokud pokračuje chladicí účinek. Předejde se také účinku opětovného vysušování, který by ji-17nak měl za následek nebezpečí, že se vysrážený kondenzát bude opět odpařovat při dotyku s parou při teplotě, která je ještě nad teplotou rosného bodu.

Obr.5 ukazuje fázový rovnovážný diagram, popisující chováni Tx(y) dvousložkové dvoufázové směsi. Koncentrace x jedné z látek je vyznačena na ose X a teplota T směsi je vyznačena na ose Y. Diagram je rozdělen na tři plochy čárou rosení VII a čárou varu VIII. V oblasti nad čarou rosení VII jsou složky směsi přítomné obě ve formě páry. V oblasti mezi čarou rosení VII a čarou varu VIII mohou být složky směsi přítomné jednotlivě nebo jako směs ve formě páry a kapaliny. V oblasti pod čarou varu VIII jsou obé složky směsi přítomné k kapalné formě.

Čára rosení VII opisuje podle teploty a koncentrace x křivku, podél· niž začíná plynná směs kondenzovat. Čára varu VIII odpovídajícím způsobem opisuje podle teploty T a koncentrace x křivku, podél které kapalná směs začíná vřít. Jestliže tak například poklesem teploty odebíráním tepla dosáhne plynná směs koncentrace x bodu v na čáře roseni VII, bude se srážet kondenzát vyšší koncentrace x^, odpovídající izotermnímu bodu na čáře varu VIII, přičemž současně se bude snižovat koncentrace zbývající plynné směsi a s ohledem na současné odebíráni tepla kondenzací bude sledovat čáru rosení VII, až nakonec dosáhne bod v' na čáře rosení VII odpovídající nižší teplotě Τ'. Při této teplotě bude mít kondenzát nižší koncentraci x odpovídající bodu L na čáře varu VII, odpovídající počáteční koncentraci plynné směsi, a spontánní kondenzace se zastaví se zbývající koncentraci plynné směsi odpovídající x'.

Za chodu slouží zařízeni podle vynálezu jednak pro vytváření binární plynné směsi, a to vzduchu nasyceného parou monomeru, a jednak pro dopravu plynné směsi do vláknitého materiálu 17, její zavádění do vláknitého materiálu 17,

-13a kondenzaci monomeru 2 na vláknech vláknitého materiálu 17, jakož i znovuzískání těchto kondenzovatelných složek plynné směsi, které nebyly zkondenzovány na vláknech vláknitého materiálu 17.

Přes vstup 35 je výměník tepla napájen tekutinou 7 pro přenos tepla, jako je horká voda. Monomer 2, který je přítomen na vstupu výměníku tepla 4 v kapalném stavu, je zahříván na vysokou teplotu jeho průchodem výměníkem 4 tepla, i když ne dost vysokou na to, aby způsobila fázový přechod.

Zahřátý kapalný monomer 2 opouští výměník 4 tepla a proudí do Venturiho ejektoru 8, kde je rozprašován na drobné kapičky, které se vypařují a nasycuji vzduch 11 nasávaný sacím potrubím 10. Separátor 12 , uložený na horním výstupu 13 nádoby 1, dovoluje oddělování neodpařených nebo zkondenzovaných kapiček do nádoby 1. Tímto způsobem se získá plynná směs 14 bez kapalného obsahu. V daném příkladě je tato plynná směs 14 vzduch 11 nasycený parou monomeru.

Plynná směs 14 se následné dopravuje potrubím 15 na zpracovávaci stanici 16. Toho je dosahováno rychlosti vymezovanou čerpadlem 2 P^ro cirkulaci monomeru 2. Za tímto účelem vyvíjí čerpadlo 2 ^v okruhu A podtlak v sacím potrubí 10 prostřednictvím Venturiho ejektoru 8 a působí, že se nasává dostatečné množství vzduchu 11. Vhodné škrceni přívodu vzduchu škrtícím ústrojím 23 v sacím potrubí IQ působí, že podtlak v sacím potrubí IQ podporuje cirkulaci plynné směsi 14 v okruhu B.

Na zpracovávaci stanici 16 proudí plynná směs 14 přes vstup 18 a dosahuje vláknitý materiál 17 přes podpůrnou plochu 19a nosiče 19 a po té vniká do vláknitého materiálu 17 vzhledem k nucené cirkulaci. Plynný monomer kondenzuje během průchodu vláknitým materiálem 17 při dotyku s vlákny,

-19která jsou na teplotě pod teplotou plynné smési 14 a také pod teplotou rosného bodu monomeru 2, stejně jako i teplotou rosného bodu plynné směsi 14.

Po opuštění vláknitého materj.álu 17 je plynná smés 14 ochuzená o páry monomeru nasávána do výstupu 20 a vedena zpět pro rekuperací přinčáováním přes potrubí 22 ke vzduchu 11 nasá'.'' - ér: nacím potrubím 10. Vhodný tvar a uspořádání potrubí 22 zabraňuje jakékoli tendencí zde kondenzovaného monomeru proudit zpět do vláknitého materiálu 17 a zajišťuje místo toho jeho tok zpět do nádoby 1.

Když se přiměšuje ochuzená plynná směs 14 ke studenému vzduchu 11, může být výsledná ochlazená plynná směs nadměrné nasycena parou monomeru 2 při takové nízké teplotě. To vyvolává kondenzaci částí monomeru 2, které se po té zachycují v nádobě 1 jako kondenzát vytékající z potrubí 22.

Rozprašování a odpařování na výstupu 8a Venturiho ejektoru 8 může být řízeno tak, aby mělo za následek vzrůst teploty založený na přívodu tepla z tepelné energie monomeru 2 přítomného ve Venturiho ejektoru 8. Tím je okruh B napájen teplem, které způsobí vzrůst teploty plynné smési 14 takto vyráběné na nebo nad její teplotu rosného bodu. V případě potřeby může být energetická bilance ovlivněna předehřívánim vzduchu 11.

Zařízení tak dovoluje přivádění monomeru 2 do vláknitého materiálu 17 bez jakýchkoli ztrát přiváděných složek, jelikož pára monomeru 2, nezkondenzovaná uvnitř vláknitého materiálu 17 se plně zpětně získává. Zahřátý kapalný monomer 2 uvnitř okruhu A, který se neodpařil při průchodu Venturiho ejektorem 8, a monomer 2 zkondenzovaný na výstupní straně vláknitého materiálu 17 , jsou zpětné získávány v nádobě i prostřednictvím separátoru 12 a dodává se pro nový ohřev ve výměníku 4 tepla.

-20Kondenzovaná část monomeru stále odebírá plyn nebo objem z okruhu 3, který je kompenzován nasávaným objemem vzduchu ll. ťřivádéný vzduch 11 pak tvoři čerstvou plynnou směs 14 spolu s čers,..’^ř’7m monomerem, odpařovaným na Venturiho ejektoru 8.

Pokud jde o výrobu plynné smési parou monomeru při předem určené teplotě je zapotřebí znaloso vse~.. příslušných dat používz/.ých složek. Jsou-li známé pracovní parametry Venturiho ejektoru 8, jakož i průtočná množství vzduchu 11 a kapalného monomeru 2, počáteční data pokud jde o vzduch 11 a monomer 2, a hustoty, vstupní a výstupní teploty, měrná tepla, tenze par a teploty odpařování, dále tepelná dopravní kapacita tekutiny 7 pro dopravu tepla uvnitř výměníku 4 tepla, potom je možné, při použití termodynamických zákonů, určit vstupní teplotu zahřátého kapalného monomeru 2 do Venturiho ejektoru 8, která je potřebná pro nasycení vzduchu 11 parou monomeru 2 při zvolené teplotě.

Když je to v daném případě potřebné, může být prováděna přídavná úprava teploty neznázorněným, avšak běžným způsobem, například výměníkem tepla v horní části lb nádoby 1 nebo někde po délce potrubí 15. Tímto způsobem je možné v jakémkoli individuálním případě nastavit teplotu plynné smési 14 tak,· že bude mít požadovanou teplotu, jako je zejména teplota odpovídající její teplotě rosného bodu v oblasti vstupu 18.

Nosič 19 pro vláknitý materiál 17 může být tvořen výrobním dopravníkem výrobního zařízení vláknitého materiálu 17, který je potom v rovnoměrném, nepřerušovaném pohybu ve směru kolmém na rovinu výkresu. Nosič 19 však může byt také nepohyblivý, nebo v klidové poloze, jako pro zpracovávání částí surového materiálu na tvarované předměty.

-21Jak je popsáno výše, obr.l znázorňuje zavádění do nepohyblivého materiálu v okruhu B. Pokud jde o okruh A, obr. 2 a 3 odpovídají znázornění na obr.l, zatímco pokud jde o okruh B, jsou znázorněna různá provedení. Pro snazší pochopení jsou na obr.2 a 3 použity pro stejné nebo ekvivalentní položky stejné vztahové značky.

Na obr.2 prochází vláknitý materiál 17 ve formě nekonečného pásu zpracovávací skříní 30 obsahující dva perforované dopravníky 31, podporující pás vláknitého materiálu 17 během jeho dopravy ve skříni 30. Mezi větvemi dopravníků 31 je umístěno zpracovávací pouzdro 32 obsahující dvě po sobě následující zpracovávací komory 33 , 34. Zpracovávací komory 33 a 34 přebírají posouvající se pás vláknitého materiálu 17 v podstatě plyr.otésně tak, aby se zabránilo nadměrné výměně plynů mezi vnitřní a vnější zpracovávací komorou 33. a 34. Tento v podstatě plynotésný uzávěr je podporován odpovídajícím těsnicím uspořádáním také postranních stěn zpracovávací skříně 30, je je zřejmé z výkresů.

Do první zpracovávací komory 33 je zaústěno potrubí 15a větevné napojené na potrubí 22 , a potrubí 22a vétevně napojené na potrubí 22, pro vedení polynární plynné směsi z potrubí 15 k dolní straně pásu vláknitého materiálu 17, a pro odvádění plynu vystupujícího z horní strany vláknitého materiálu 17 do potrubí 22. Do druhé zpracovávací komory 34 je zaústěno potrubí 15b větevné napojené z potrubí 15 a potrubí 22b větevné napojené z potrubí 22. pro vedeni polynární plynné směsi z potrubí 15 k horní straně pásu vláknitého materiálu 17 a pro odvádění plynu vystupujícího z dolní strany vláknitého materiálu 17 do potrubí 2 2. Směr prouděni plynu skrz vláknitý materiál 17 ve zpracovávacích komorách 33 a 34 je znázorněn odpovídajícími šipkami 35 a 36.

Uspořádaní z obr.2 umožňuje střídat proud vláknitým materiálem 17 v obou směrech tak, aby se dosáhlo výhod, jako

-22zlepsené homogenizace, které jsou s tím spojené.

Na obr.3 jsou znázorněny dvě za sebou uspořádané zpracovávací skříně 30, uložené podél dráhy posunu pásu vláknitého materiálu, s přídavnou mezilehlou zpracovávací skříní 24 pro speciální zpracovávání. Ve skříni 24 pro speciální zpracováváni může být prováděno jakékoli požadované obzvláštní zpracovávání, včetně mezichladicího zpracování mezi zpracovávacími skříněmi 30 pro to, aby se vyloučil průběžný ohřev vláknitého materiálu 17 při průchodu po sobě následujícími zpracovávacími skříněmi 30. Uspořádání uvnitř skříně 24 pro speciální zpracováváni je podobné uspořádání ze zpracovávacích skříních 30., jak je zřejmé z obr.3. Jak je schematicky znázorněno na obr.3, jsou kanály 37 chladicího plynu vyústěny nad a pod pásem 17 vláknitého materiálu, takže se vyvolává střídavý průtok chladicího plynu ve směru šipek 38 a 39 vláknitým materiálem 17.

Dále následuje přehled výsledků experimentů, které byly provedeny na stacionárním minerálním vláknitém materiálu 17 , aby se usnadnila interpretace výsledků.

PŘÍKLAD 1

Nanášení DCPOEMA (dicyklopentenyloxyethylmethakrylátu) v parní fázi uvnitř vláknitého materiálu již obsahujícího persíran amonný jako katalyzátor. Zesítování se potom dosahuje působením tepla. Primární vláknitý materiál byl vyroben na experimentální poloprovozní lince a persíran amonný, ve vodě rozpustná pevná látka, byl rozprašován na vlákna tradičním způsobem ve vodném roztoku prostřednictvím rozprašovacího věnce v poměru 1,5%. Vláknitý materiál se po té nařezal na velikost vzorku (750 x 750 mm) a nechala se do něj vniknout dvousložková směs vzduch/monomer na staticky pracujícím poloprovozním zařízení, přičemž se vláknitý materiál impregnoval monomerem DCPOEMA v parní fázi kondenzováním na vláknech podle vynálezu. Jelikož je normální bod varu mono-23meru velmi vysoký (350°C při 0,1 MPa), vyžaduje nasycení vzduchu při 100°C (při měření bezprostředně před vstupem do vláknitého materiálu) monomerem v parní fázi přibližně 20 minut. Hmotnost vláknitého materiálu na jednotku plochy je ve všech pokusech mezi oOO a 600 g/m .

Výsledky:

č.	Doba zavádění	Střední teplota	Množství kondenzátu
	(min.)	rosného bodu během pokusu (°c)	polymerovaného po za vedení (ztráta při vzplanutí) (%)
X	2	98	9
2	D	103	23
3	5	¹ 00	18
4	10	106	34
5	10	110	40
	Impregnovaný	vláknitý materiál	se udržuje uvrixfř pece
při	150°C po dobu 15	minut, aby se umožnilo zesíťování mono-
meru	. Ztráta při vzplanutí při 550°C	se potom měří na hoto-

vém výrobku obvyklým způsobem. Je zřejmé, že nanášené množství roste s dobou průchodu a s teplotou rosného bodu. Hotový výrobek ná černavou barvu a vyznačuje se dobrou kohezi a pružností.

PŘÍKLAD 2

Dvousložková směs na bázi TMPTMA a katalyzátoru se zavedla v parní fázi do vláknitého materiálu sestávajícího ze surových vláken a následně se monomer zesíťoval ozařováním ultrafialovou lampou. TMPTMA je trifunkční metakrylátový monomer (trimethylopropantrimethakrylát), mající také velmi vysoký bod varu, a to 370°C. Použitý katalyzátor je IRGACRUE 369 (CIBA Geigy) chemického složeni 2-benzyl-2-dimethylamino-l-(4.morfolinořeny1)-butanon 1. Katalyzátor, který je pevná látka, byl rozpuštěn v monomeru a směs se uložila v parní fázi do vláknitého materiálu.

-24Zde je třeba poznamenat, že na rozdíl od extenzivního způsobu výroby s nanášením směsi v zařízení podle obr.l až 3, se smichává proud vzduchu, který již byl dostatečné předehřátý, s monomerem v parní fází v horní části nádoby. předehřev vzduchu tak může být dosažen snadněji a odpovídajícím způsobem snadněji může být také vykonáváno smíchávání zahřátého vzduchu s monomerem v parní fázi.

Monomer byl zaveden do vzorků z válcovitého vláknitého materiálu (φ: 9 cm) v parní fázi při 90°C (50 1/min). To bere v úvahu zkušenost, že na jedné straně může polymerizar^ monomeru v nádobě začít již při teplotách -ad ale na druhé straně je však obtížné vvv^luvat přechod monomeru do parní fáze při teplotách pou 90°C. V důsledku toho je při zvolených teplotác’- ^0°C parní smési ještě možné uspokojivě vytvářet směs z monomeru v parní fázi a předehřátém vzduchu.

Výsledky:

Zkouška	Dopravní plyn	Doba zavádění (min)	Teplota zavádění (°C)	Množství zavedeného kondenzátu (váženo před a po impregn.)
6	dusík	5	90°C	13,8
7	_ II __		_— II _—	11,8
8	_ M __	1«	_ »1 _	10,2
10		__ M _	¹¹ —	13,3
18	vzduch		_ 11 _	11,8

Zavádění monomeru s tímto experimentálním nastavením se provádělo prostřednictvím dvou rozdílných dopravních plynů, a to vzduchu a dusíku. To poskytlo možnost vyšetřit, zda vzduch jako dopravní plyn může bránit polymeraci monomeru při nepříznivých podmínkách (tlak, teplota, poměr míšení), provádi-li se polymerace monomeru ozařovánímm po jeho zavedení. Studium výsledků však ukazuje, ze zavádění prostřed-25nictvim vzduchu jako dopravního plynu může být prováděno bez eventuelního bránění polymerací.

Použití inertního plynu, t.j. dusíku, může být za určitých okolností vhodnější s ohledem na polymerací monomeru ozářením po jeho zavedení.

PŘÍKLAD 3

V tomto příkladě bylo zkoušeno mazivo Priplast 2018 (di-2-ethylhexyl-azelat). Materiál měl číslo kyselosti 0,5 mgKOH/g, hydroxylové číslo 3 mgKOH/g a obsah vody 0,1%. Dále může být tento materiál použit až do teplotního minima -6Q°C, má dynamickou viskozitu při 25°C 16 mPa.s a 3 mPa.s při 90°C, teplotu vzplanutí nad 210°C, relativní hustotu 25/25°C 0,92, a index lomu N25/D 1,448.

Při zkoušce s mazivem Priplast 3018 jako látky, která se má zavádět pro povlékání povrchů vláken za účelem jejich dokončovací povrchové úpravy po kondenzaci, se získaly následující výsledky.

Výsledky:

Zkouška	g/m²	Doba	^T1	^T2	M
1	759	2x5	25	108°C-lll°C	1,4
2	826	2x5	25	114°C-116°C	1,3
3	846	2x5	25	115°C-116°C	0,8
4	855	2X5	25	117°C-119°C	0,8
5	886	2x5	25	117°C-119°C	0,7
6	821	2X2	25	116°C-117°C	0,7
7	870	2x2	25	115°C-116°C	0,25
8	924	2x2	25	114°C-113°C	0,33
9	805	2x2	25	114°C-113°C	0,75

Kde značí:

g/m - množství, na čtvereční metr Doba - doba zaváděni v minutách

-26T-]_ - teplota vláken (°C)

T₂ - teplota zavádění do vláknitého materiálu (°C)

M - množství zavedeného kondenzátu

Vláknitý materiál v klidu se střední hmotností na jednotku plochy (g/m²) přibližně 850 g/m² mél teplotu 25°C před zaváděním proudu směsi po dobu 2x5 nebo 2x2 minuty. Je zřetelně rozeznatelné, že během doby zavádění 2x5 minut při střední teplotě zavádění 116°C nebo během doby zavádění 2x2 minuty při střední teplotě zavádění 114°C může být zkondenzováno v průměru přibližné 1% nebo 0,5% maziva. Zde je tedy také patrné, že množství, které může být zavedeno, může být zvýšeno s postupem času a s teplotou rosného bodu.

Při vyšetřování vláken pod mikroskopem může být pozorován na povrchu vláken tenký olejový film. Je tak možné úmyslně povlékat vlákna použitím způsobu podle vynálezu pro účely dokončovací povrchové úpravy nebo zlepšování různých fyzikálních nebo tepelných vlastnosti.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob nanášení látky, nebo s mě s i látek, na vlák§ nech vláknitého materiálu, zejména minerálního vláknitého materiálu, vyznačený tím, že každá látka nebo její prekurzor, v plynném stavu při teplotě nad teplotou vláknitého materiálu, se nechá vnikat do vláknitého materiálu a s výhodou část látky nebo směsi se nanáší na vlákna kondenzací.
2. Způsob podle nároku 1 vyznačený tím, že plynná látka se při jejím uvádění do kontaktu s vlákny vláknitého materiálu udržuje na teplotě nepřesahující teplotu varu látky.
3. Způsob nanášení látky, nebo směsi látek, na vláknech vláknitého materiálu, zejména minerálního vláknitého materiálu, vyznačený tím, že každá látka nebo její prekurzor, se smísí s dopravním plynem majícím podstatně nižší teplotu rosného bodu, než látka, takže se vytvoří polynární plynná směs, a se uvedená polynární plynná směs nechá vnikat do vláknitého materiálu, přičemž vláknitý materiál se udržuje na teplotě pod teplotou rosného bodu uvedené plynné směsi, přičemž alespoň část látky nebo směsi se ukládá na vlákna kondenzací.
4. Způsob podle nároku 3 vyznačený tím, že polynární plynná směs, když se uvádí do Styku s vlákny vláknitého materiálu, se udržuje na teplotě nepřesahující počáteční teplotu rosného bodu směsi.
5. Způsob podle nároku 3 nebo 4 vyznačený tím, že teplota polynární plynné směsi se zvolí v těsné blízkosti počáteční teploty rosného bodu směsi.
6. Způsob podle kteréhokoli z nároků 3 až 5 vyznačený tím, že dopravní plyn je nasycen parami látky.

-237. Způsob podle kteréhokoli z nároků 3 až 6 vyznačený tím, že se jako dopravní plyn použije vzduch.
8. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 7 vyznačený tím, že proud plynné látky nebo polynární plynné směsi, se vyvolává nucenou cirkulaci nebo prouděním.
9. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 8 vyznačený tím, že monomerní plynný prekurzor látky se polymeruje během jejího ukládání nebo po uložení ve vláknitém materiálu, pod vlivem činitele jako je teplo, katalytická látka, záření, jiná monomerní látka nebo plyn.
10. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 9 vyznačený tím, že nanášeni se provádí po té, co vlákna tvořící vláknitý materiál byla přijata na výrobním dopravníku, a když je vláknitý materiál ještě na výrobním dopravníku.
11. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 9 vyznačený tím, že v případě výroby tvarovaných předmětů, jako jsou trubní úseky, se nanášení provádí po té, co byl vláknitý materiál sejmut z výrobního dopravníku.
12. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 11 vyznačený tím, že směr proudu plynu vláknitým materiálem se obrací, popřípadě opakované, po předem určené době proudění v jednom směru.
13. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 12 vyznačený tím, že mezi alespoň jednotlivými z obracení se provádí přídavné zpracování, jako chlazení.

li. Zařízeni pro nanášení látky na vláknech minerálního vláknitého materiálu (17), vyznačené tím, že obsahuje výrobní vybavení (okruh A) pro binární plynnou směs

-29vzduch/látka se vzduchem jako dopravním plynem nasyceným parou látky, která se má nanášet, nebo jejím prekurzorem, při dané teplotě, a vybavení (okruh B) pro usměrňování binární plynné směsi vzduch/látka pro vnikáni do uvedeného vláknitého materiálu (17).
15. Zařízení podle nároku 14 vyznačené tím, že uvedené výrobní vybavení (okruh A) obsahuje výměník (14) tepla pro ohřev látky v jejím kapalném stavu, čerpadlo (3) pro tlakování zahřáté kapalné látky směrem ke vstupní části Venturiho ejektoru (8) a prostředku (potrubí 10) pro přívod vzduchu (11), ústícího do podtlakového úseku Venturiho ejektoru (8), pro vytváření binární plynné směsi vzduch/látka.
16. Zařízení podle nároku 14 nebo 15 vyznačené tím, že uvedené vybavení (okruh B) pro usměrňování obsahuje prostředky pro vytváření tlakového rozdílu přes vláknitý materiál, takže se vyvolává vnikání binární plynné směsi vzduch/látka do uvedeného vláknitého materiálu (17) při předem určeném průtoku.
17. Zařízení podle nároku 16 vyznačené tím, že uvedené prostředky pro vytvářeni tlakového rozdílu přes vláknitý materiál (17) obsahují podtlakové prostředky, uložené ve sméru proudění za uvedeným vláknitým materiálem (17).
18. Zařízení podle nároku 16 nebo 17 vyznačené tím, že uvedené podtlakové prostředky obsahují uvedený Venturiho ejektor (8).
19. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 14 až 18 vyznačené tím, že na straně před uvedeným vláknitým materiálem (17) z hlediska sméru proudění je umístěn filtrační prostředek (12) pro zadržování jakékoli kapalné látky nad určitou velikostí částic proti unášení s binární směsí vzduchu a látky.