CZ120699A3

CZ120699A3 - Monocyklická L-nukleosidová analoga a jejich využití

Info

Publication number: CZ120699A3
Application number: CZ991206A
Authority: CZ
Inventors: Kandasamy Ramasamy; Robert Tam; Devron Averett
Original assignee: Icn Pharmaceuticals, Inc.
Priority date: 1996-10-16
Filing date: 1997-10-15
Publication date: 1999-09-15
Also published as: US6552183B1; AU4986797A; RU2188828C2; DK1027359T3; BR9712527A; KR100398923B1; US6573248B2; NO313417B1; AU738170B2; CA2267279A1; SK284054B6; US20020095033A1; CN1268140A; DE69721339T2; UA63915C2; HUP0001107A3; EP1027359B1; HK1028977A1; IL129126A0; US6130326A

Description

Oblast technikv

Tento vynález se vztahuje k oblasti L-nukleósidů/ * > i , ji ' dř f'-·· .i

Dosavadní stav techniky

V/

Poslední dvě desetiletí zaznamenaly značné úsilí, věnované výzkumu jmožných využití Dnukléosidových ánalog jakó' ántiviráťních látek? Některé práce přinesly .ovoce a dnes se prodává ínnoho-nukleósidúvýeh^ analog jakorprotiviřovéidátky,; včetně,inhibitorů, reverzní Transkriptázy.

HIV ( AZT, ddl, ddC, d4T a 3TC). _L ,, . , ;

¹ * 1

Nukleosidová analoga bylaHáké zkoumána· pro použití jako-modulátory imunitního * ti systému (Bénnet P. A. et al., Ji Med.' Chem., < 36, 635, 1993), ovšem opět s méně než . ’T uspokojivými výsledky. Například, guanosinový analog jako je 8-brom-, 8-merkapto-,ýLmethyl8-oxoguanósin (Goodman, M. G. Immunopharmacology, 21, 51-68, 1991) a 7-thia-8oxoguanosin (Nagahara K. J. J.‘Med. Chem., 33,407-415, 1990; U. S. Patent 5,041,426). byl roky zkoumán pro svoji schopnost aktivovat imunitní systém. Tyto guanosinové deriváty vykazují . * ^: v , · , » vynikající antivirovou a/něbo přotinádorovou aktivitu: -in vivo?· Ovšem iCj-substituované guanosiný nebyly schopny aktivovat T-buňky (Sharma B. S. et al., Clin. Exp. Metastasis,^, 429439, 1991). To samé bylo'shledáno v případě 6-arylpyrimidindionů (Wierenga_e.W., Ann. N. Y. Acad. Sci. J6S5, 296-300, 1993)., V dalším výzkumu byla’syntetizována série 3-deazapurinových ·»«. > ·, M- j -i nukleosidů a látky byly zkoumány jako imunOmodilační činidla. OS Patent .4,309,4^..popisuje použití 3-deazaadenosinu, který jc inhibitorem imunitního systému. β-D-nuklfeosid, 3-2’-deoxy3-deazaguanosin (U.S. patent 4,950,647) vykazuje nejsilnější imunozésilující. účinky na aktivovanou-buněčnou odezvu. Protizánětlivá a imunosupřesativní aktivita byla také popsána pro některé 2’-deoxynukleosidy (EPÓ přihláška 0 038 569). Tyto sloučeniny ovšem podléhají snadno in vivo metabolickému štěpení jejich glykosylových vazeb, což účinně . deaktivuje jejich biologické schopnosti. Adenosinové deriváty popsané v U. S. Patent 4,148,888 jsou také kataboližovány in vivo deaminasovými enzymy. V jiném výzkumu bylo objeveno, že Levamisole, thiomimétický imuhostimulátor (Hádde et al., Jmmunol Today, 14, 275-280, 1993, pů's'tíbí'n'a“vývójovóu’řá'du T-buněk-podobnýrfr způsobem jako -hormony thymu/Tucaresol-(Reitz— • · ·

·.···· · ·« ·· • * · * • * ♦ · • · a · * · · • » ·· í

-‘í b

i et al., Nátuře, 377, 71-75, 1995), další T-buněčný stimulant, je nyní ve stadiu klinických zkoušek. Nedávno byla popsána aminokyselina spojená s 6-substituovaným purinem (Zacharie et al., J. Med. Chem., 40, 2883-2894, 1997) coby slibný imunostimulant, který může být směrován na taková onemocnění, která vyžadují zvýšenou CTL nebo Thl odezvu.

Jeden zmožných cílů imunomodulace zahrnuje stimulaci nebo potlačení Thl a Th2 lymfokinů. Typ I (Thl) buňky produkují interleukin 2 (TL-2), faktor nádorové nekrózy (TNFa) a interferon gamma (IFNy) a jsou primárně zodpovědné za imunitu zprostředkovanou buňkami, jako třeba oddálená hypersensitivita a antivirální imunita. Typ 2 (Th2) buňky produkují interleukiny, IL-4, IL-5, IL-6, IL-9, EL-10 a IL-I3 a jsou primárně zahrnuty v asistovaných humorálriích imunitních odezvách jako jsou ty, které lze pozorovat při odezvách na alergeny, např. přepínání protilátkových isotypů IgE a IgG4 (Mosmann, 1989, Annu Rev Immunol, 7; 145173). Bylo ukázáno, že D-guanosinová analoga vyvolávají různé efekty na Imfokiny CL-1, IL-6, IFNa a THFa (nepřímo) in vitro (Goodman, 1988, Int. J, Immunopharmacol., 10, 579-88) a in vivo (Smee et al., 1991,. Antiviral. Res. 15; 229). Ovšem, schopnost D-guanosinových analog, jako třeba 7-thio-8-oxoguanosinu, modulovat Typl a Typ 2 cytokiny přímo v T buňkách byla neefektivní nebo nebyla popsána.

Je významné, že většina výzkumu malých molekul byla soustředěna na syntézu a vyhodnocení D-nukleosidů. To zahrnuje Ribavirin (Witkovski, J. T. et al., J. Med. Chem., 15, 1150, 1972), AZT (De ClercqE. Adv. Drug Res., 17, 1, 1988), DDI (Yarchoan R. et al., Science (Washington, D. C.), 245,412, 1989), DCC (Mitsuya H. et al., Proč. Nati. Acad. Sci. U.S.A., 83, 1911, 1986), d4T (Mansuri Μ. M. et al., J. Med. Chem., 32, 461, 1989) a 3TC (Doong S. L et al., Proč. Nati. Acad. Sci. U.S.A., 88, 8495-8599, 1991). V této skupině terapeutických látek pouze 3TC obsahuje nepřírodní modifikovanou L-ribosovou skupinu, která je enantiomerem přírodní D-ribosy.

Po schválení 3TC ve FDA byla popsána řada nukleosidů s nepřírodní L-konfigarací jako potenciální chemoterapeutika proti viru HIV, viru hepatitidy B (HBV) a určitým druhům rakoviny. Ty zahrnují (-)-p-L-l-[2-hydroxymethyl)-l,3-oxathiolan-4-yl]-5-fluorocystein (FTC, Furmah P. A. et al., Antimicrob, Agents Chemother., 36, 2686-2692, 1992), (-)-D-L-2’,3’dideoxypentofuranosyl-5-fluorcytosin (L-FddC, Gosselin G. et al., Antimicrob. Agents Chemother., 38, 1292-1297, 1994), (-)-3-L-l-[2-(hydroxymethyI)-l,3-oxathiolan-4-yl]cytosin [()-OddC; Grove K. L. et al., Cancer Res., 55, 3008-3011, 1995], 2’,3’-dideoxy-3-L-cystidin (β-LddC; Lin T. S. et al.,J. Med. Chem., 37, 798-803, 1994), 2’-fluoro-5-methyl-p-L fl · · · · · • · fl· ·· fr fl ·* ·* • fl · · * « β Β · · ··· ···««· · · * • · · · · ’

B fl ·· ·· arabinofuranosyluracil (L-FMAU; U. S. Patent 5,567,688), 2’,3’-dideoxy-2’,3’-didehydro-P-Lcystidin (0-L-d4C; Lin T. S. et al„ J. Med. Chem., 39, 1757-1759, 1996), 2’,3’-dideoxy-2^,,3’didehydro-P-L-5-fluorocystidin (p-L-Fd4C; Lin T. S. et al., J. Med. Chem., 39, 1757-1759, 1996), L-cyklopentylkarbócyklické nukleosidy (Wang P. et al,, Tetrahedron Letts., 38, 42074210, 1997) a mnoho 9-(2¹-deoxy-2’-fluor-p-L-arabinofuranosyl)purinové nukleosidy (Ma Τ’, et al. J. Med. Chem., 40, 2750-2754, 1997).

Byl také popsán jiný výzkum na L-nukleosidech. 0. S. Patent 5,009,698 např. popisuje o^iiiCzjU a .p ivu/.ili ju-aut-iiuainii fič SLimuiavi 1 US lil lusmil. VVAJ 7/./U0/Z/ popisuje urcne JU-Z deoxyuridiny a jejich použití pro léčení různých nemocí. Spadari S. et al., J, Med. Chem., 35, 4214-4220, 1992, popisuje syntézu některých L-P-nukleosidů, užitečných pro léčení virálních infekcí; včetně viru'Typ'1 Herpex Simplex.'Ul S. Patent 5(559,101 popisuje syntézu a- a β-Lribofuranosylových nukleosidů, způsob jejich výroby, farmaceutické přípravky, které je obsahují a způsoby jejich použití pro léčení různých nemocí u savců. Německý patent DE 195 18 216 : popisuje syntézu 2’-fkior-2’-deoxy-L-p-arabinofuvanosyl pyriinidinových nukleosidů. U. S. Patent 5,565,438 a 5,567,688 popisují syntézu a využití L-FMAU. WO patent 95/20595 popisuje syntézu 2’-deoxy-2’-fluor-L-p-arabinofuranosylpurinových a pyriinidinových nukleosidů a způsobů léčení HBV nebo EBV. U. S. Patent 5,567,689 popisuje způsoby zvýšení úrovně uridinu pomocí L-nukleosidů. WO patent 96/28170 popisuje způsob redukce toxicity D-nukleosidů současným podáváním účinného množství L-nukleosidových sloučenin.

Je důležité, že zatímco některé známé L-nukleosidy vykazují potenciální antivirovou aktivitu s nižším profilem toxicity než jejich D-přotějšky, u žádných z těchto L-nukleosidů nebyla prokázána imunomodulační schopnost. Kromě toho, v současnosti zde. není žádné účíimé léčení modulace imunitního systému, kde by byl zahrnut lymfokinový profil (podsoubory Thl a Tli2). Je zde tedy potřeba nových L-nukleosidových analog, obzvláště L-nukléosidoyých analog modulujích imunitní systém a obzvláště L-nukleosidoVých analog, které specificky modulují Thl aTh2.

Podstata vynálezu

Tento vynález je směřován k novým L-nukleosidovým sloučeninám, jejich terapeutickému využití a jejich syntéze.

• Β ΒΒ > · Β

I Β Β <

> Β · 1 « Β ΒΒ

Β«Β ΒΒ

ΒΒ ·*

V jednom aspektu tohoto vynálezu jsou zajištěny nové L-nukleosidové sloučeniny následujícího obecného vzorce I:

kde:-------------- -....... ·· .....— ... . .... . - .. .. __________.. , _______ ____________

A je nezávisle vybráno z N nebo C;

B, C, E, F jsou nezávisle vybrány j/CH, CO, N, S, Se, O, NR¹, CCONH2, CCH₃, C-R² nebo P; R¹ je nezávisle H, nižší alkyl, nižší alkylaminy, COCH3, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl nebo nižší alkylaryly. R² je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N3, NH2, C(=O)NH2, C(=S)NH2, C(^NH)NH?..HC1, C(=N0H)NH2, C(=NH)OMe, nižší alkyl, nižší alkylaminy, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkylaryly nebo substituované heterocykly;

D je nezávisle vybrán z CH, CO, N, S, Se, O, NR¹, CCONH2, CCH3, C-R², P nebo nic, kde R¹ je nezávisle H, O, nižší alkyl, nižší alkylaminy, COCH₃, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl nebo nižší alkylaryly a R² je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N3, NH2, nižší alkyl, nižší alkylaminy, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkylaryly nebo substituované heterocykly;

X je nezávisle O, S, CHi nebo NR; kde R je COCH₃;

Ri a R4 jsou nezávisle vybrány z H, CN, N3, CH2OH, nižší alkyl a nižší alkylaminy;

R₂, R₃, R₅, R<s, R7 a R_g jsou nezávisle vybrány z H, OH, CN* N₃, halogeny, CH2OH, NH₂, OCH₃, NHCH₃, SCH₃, SPh, alkenyl, nižší alkyl, nižší alkylaminy a substituované heterocykly a Ri ,'R?., R5, Rs/Rň, Ry a Ry nejsou všechny substituovány najednou-,- takže když R2 = R₃ = H, pak R7 a Rg jsou vodík nebo nic;

když Ri, R4 nebo Rsjsou substituovány, pak R7 = Rs = H a R2 = R3 - OH;

když R₂ nebo R₃ jsou substituovány, pak R₇a Rgjsou H nebo OH;

když R7 nebo Rg jsou substituovány, pak Ri a R₃jsou H nebo OH;

když R7 nebo Rg jsou hydroxyl, pak R2a R₃ nejsou OH;

když A = N, B = CO, C = N nebo NH, D = CO nebo C-NH2, E je CH nebo C-subštituovaný, F = CH, X - O, S nebo CH2, pak R2 nebude H, OH, CH₃, halogeny, N₃, CN, SH, SPh, CH2OH, CH2OCH3, CH2SH, CH₂F, CH2N3, aryl, arylóxý nebo heterocykly;

když A = Ν, Β = CO, C = N nebo NH, D - CO nebo C-NIF, E je CH, C-CH3 nebo halogen, F = CH, X = N-COCHj, pak R₂ nebude H nebo OH;

když A = Ν, B - CH, C = CH nebo CH₃, D = CH nebo C-CH₃, E je CH, C-CH₃ nebo C-CONH₂, F = CH, X = O nebo CH₂, pak R₂ nebude H nebo OH;

když A = Ν, Β = N, CO nebo CH, C = CH, C-Cl nébo C-OCH3, D = CH nebo C-Ph, E je CH, CC1 nebo C-Ph, F - N nebo CO, X = O, pak R₂ nebude H nebo OH;

když A = Ν, B = CO nebo CS, C-N nebo NH, D = CO nebo C-NH₂₎ E je CH nebo N, F = N ncuu tn, λ — U, parv i\2 ncuuuc n ncuu υη, a když A = C, B = CH, C - NH, D = CO, CS nebo C-NH₂, E je N nebo NH, F = CO nebo CH, X = O, pak R₂ nebude H nebo OH.

V jednom okruhu preferovaných* provedení^ tohoto vynálezu zahrnují sloučeniny· ribofuranosylovou skupinu a v obzvláště preferovaném provedení vynálezu zahrnují sloučeniny Ribavirin.

V dalším aspektu vynálezu jsou popsány farmaceutické přípravky zahrnující terapeuticky účimié množství sloučeniny podle vzorců 1 a 3 až 5 nebo jejich farmaceuticky akceptovatelné estery nebo soli smíchané s nejméně jedním farmaceuticky akceptovatelným nosičem.

V dalším aspektu vynálezu jsou sloučeniny vzorce 1 a 3-5 použity pro léčení libovolných podmínek, které mají kladnou odezvu na podávání těchto sloučenin a přípravky a protokoly, které dosahují positivní odezvu. Mimo jiné se zde uvažuje, že sloučeniny vzorce 1 mohou být použity k léčení infekcí, infestací, rakoviny nebo nádorů nebo autoimunitní nemoci.

Krátký popis obrázků

Obrázky 1-12 jsou schematické reprezentace syntetických chemických kroků, které mohou být použity při přípravě sloučenin uvedených dále v příkladech.

Obrázky 13-14 jsou-grafické reprezentace působení D-Ribavirinu a L-RibavirinU na úrovně IL-2, TNFot, IFN-γ, IL-4 a IL-5 v aktivovaných T buňkách.

Obrázek 15 je grafickou reprezentací zobrazující další sled experimentů, ve kterém bylo zjišťováno působení L-Ribavirinu na zánětlívou odezvu na dinitrofluorbenzen.

Detailní popis

Jsou-li v následujícím textu použity následující termíny, mají tyto termíny níže definovaný význam; . ...... ..........

r* c c r. '. fl

C ccc c r fi ci o e c r r e

c. f «I

r. C O fl

r. ⁽ - ‘‘ í r: i · fl C fl fl ^f· G

f. ί f fl f '. fl fl C í·· <51 fl e ·; i? ftí fl. 17 ·ΈΓ 0.0'ff fl'fl fl »1 fl flť ll_ř? b

V

Termín „nukleosid“ označuje sloučeninu složenou z libovolné pentosy nebo modifikované pentosy-připojené k určité pozici heterocyklu nebo k přirozené pozici purinu (poloha 9) nebo pyrimidinu (poloha 1) nebo do odpovídajících poloh analogů.

Termín „nukleotid“ označuje fosfátový ester substituovaný na poloze 5’ v nukleosidu.

Termín „heterocykl“, označuje monovalentní nasycený'nebo-nenasycený karbocyklický radikál, mající nejméně jeden héíeroátom jako třeba N, O, nebo, S· v. libovolné dostupné poloze kruhu, který může být případně substituován nezávisle např. s hydroxy, oxo, amino, imino, nižším alkylem/brom, chlor-a/nebo--kyanoskupinou. Puriny a pýrimidiny jsou začleněny do, této skupiny..,,

Termín „purin“ označuje bicýklický.heterocyklus obsahuj ícíďusík. r ,¾¼.

‘Termín7,pyrimidin“ označuje monocyklieké heterocykly obsahující dusík.

Termín „Dmukleóšidy“, používaný v tomto vynálezu'popisuje nukleosidovou sloučeninu mající D-ribosovou jednotku (např. Adenosin). - ’-·»?·· ··*.{. * τ Termín „L-nukleóšid“·, používaný v tomto vynálezu, popisuje nukleosidovou sloučeninu, mající L-ribósovou jednotku. ..

. Termín „L-konfigurace“, používaný v tomto vynálezu, označuje chemickou konfiguraci ribofuranqsylové jednotky sloučeniny, která je připojena knukleové bázi. L-konfigurace cukerné složky sloučeniny podle .tohoto vynálezu kontrastuje š D-konfigurací ríbosové cukerné jednotky v přirozeně se vyskytujících nukleosidech jako jsou cytidin, adenosin·, thymídin, guanosin a uridiil, . .. , ,. ,-.·;... ,

4' , Termín „C-nukleosidy“ je použit v tomto vynálezu k označení popisu typu spojení, které vzniká mezi7jednotkou ribosového cukru a heterocyklickou- bází. V C-nukleosideclňvzniká spojení propojením ,C-1 polohy ríbosové jednotky a uhlíku hétěrócyklické báze.\Takto vzniklé spojení v Cmukleosidech je typu uhlík-uhlík.*' j X“; ’ ’ϊγ · i

Termín „N-nukleosidy“ je použit v tomto textu k označení typu spojení, vzniklého mezi jednotkou ribosy a heterocyklickou bází. VN-nukleosidech vzniká vazba spojením C.-;l polohy ríbosové jednotky a dusíku heterocyklické báze. Takto vzniklé spojení v N-nukleosidech je typu uhlík - dusík.,

Termín „chránící skupina“ označuje skupinu, která se přidává ke kyslíkovému nebo dusíkovému atomu za. účelem zabránění další reakce během průběhu derivatizac.e jiných jednotek v molekule, kde se nachází kyslík nebo dusík. Odborníkům v oboru organické syntézy je známo .množství.chránících skupin kyslíku a dusíku...

• » • 4

4 4 4

4 • · · • · · • · * • ···»· • 44

4

ί.

· 4

4 4

4 4 4 44

4

44

Termín „nižší alkyl“ označuje methyl, ethyl, n-propyl, isopropyl, n-butyl, t-butyl, i-butyl nebo n-hexyl, Tento termín dále zahrnuje cyklické, rozvětvené riebo rovné řetězce, mající od 1 do 6 atomů uhlíku.

Termín „aryl“ označuje monovalentní nasycený nebo nenasycený aromatický karbocyklický radikál mající jeden kruh (např. fenyl) nebo dva kondenzované kruhy (např. naftyl), který může být případně substituován hydroxylem, nižším alkylem, chorem a/nebo kyanoskupinou.

Termín „heterocykl“ označuje monovalentní nasycený nebo nenasycený karbocyklický radikál, mající nejméně jeden heteroatom jako N, O, S, Se nebo P uvnitř kruhu, jehož každá dosažitelná poloha může být případně substituována nezávisle s hydroxy, oxo, amino, imino, nižším alkylem, brom, chlor a/nebo kyanoskupinou.

Termín „monocyklický“ označuje monovalentní nasycený karbocyklický radikál, mající nejméně jeden heteroatom jako třeba O, N, S, Se, P uvnitř kruhu, jehož každá dosažitelná poloha •k * * *-*** T —* + může být případně nezávisle substituována s cukernou jednotkou nebo jinou další skupinou, jako třeba brom, chlor a/nebo kyanoskupinou, takže monocyklický kruh eventuálně aromatizuje (např. Thymidin, l-(2’-deoxy-□-D-erythro-pentofuranosyl)thimin).

Termín „imunomodulátory“ označuje přírodní nebo syntetické produkty schopné modifikovat normální nebo aberativní imunitní systém prostřednictvím stimulace nebo potlačení.

Termín „účinné množství“ označuje množství sloučeniny vzorce I, které obnoví imunitní funkci na normální úrovni nebo zvýší imunitní funkci nad normální úroveň nebo eliminuje infekci.

Sloučeniny vzorce I mohou mít vícenásobná asymetrická centra. Mohou být tedy připraveny buď v opticky aktivní formě nebo jako racemické směsi. Rozsah vynálezu podle dále uvedeného popisu a nároků zahrnuje jednotlivé optické izomery a.jejich neracemické směsi stejně jako racemické směsi sloučenin podle vzorce I,

Termín „a“ a ,,β“ naznačuje určitou stereochemickou konfiguraci substituentu na asymetrickém uhlíkovém atomu v nakreslené chemické struktuře. Sloučeniny zde popsané mají všechny L-furanosyl konfiguraci.

Termín „enantiomery“ označuje pár stereoizomerů, které jsou navzájem nepřevoditelnými zrcadlovými obrazy. Směs páru enantiomerů v poměru 1:1 se nazývá „raceníická směs“.

Termín „izomer“ označuje.různé sloučeniny stejného vzorce.

04 · 0 0 • 0 0 ·

000 400 • 0

04 • * • 0 ·

4 · · 4 4

4 0040

0 0 *0 4 • 0 00 0 0 0 040 0 0 0 0 0 0 0 »· 0«

Termín „stereoizomer“ označuje izomery lišící se pouze způsobem rozmístění atomů v prostoru.

„Farmaceuticky akceptovatelná sůl“ může být libovolná sůl odvozená od anorganické nebo organické kyseliny nebo báze.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou pojmenovány podle následujících konvencí vzorce

Sloučeniny

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou obecně popsány vzorcem 1. Jsou zde ovšem některé podmnožiny sloučenin, které jsou obzvláště důležité, včetně sloučenin podle Vzorců ΠΙ, IV a V uvedených níže.

Sloučeniny podle vzorce IH mají následující strukturu:

kde :

X je nezávisle O, S, CH₂ a NR, kde R je COCH3;

R’ a R” jsou nezávisle vybrány z H, CN, C(=0)NH2, NH₂, C(=S)NH₂, C(=NH)NH₂.HC1, C(=NOH)NH₂, C^NHjOMe, heterocykly, halogeny, nižší alkyl nebo nižší alkylaryl;

Ri a R4 jsou nezávisle vybrány z H, CN, N3, CH₂OH, nižší alkyl nebo nižší alkylaminy a * · · • · · 4 • 4 4 4 · ·

4 4 ·

• 4«· • 4 4

4 4

4« 44 • · 44 • 4 4 4

4 4 4

444 444

4 • 4 ·4

R₂, Rj, Rs, Ré, R7 a R$ jsou nezávisle vybrány ze skupiny obsahující H, OH, CN, N₃, halogeny, CH2OH, NH2, OCH3, NHCH3, ONHCH3, SCH3, SPh, alkenyl, nižší alkyl, nižší alkylaminy nebo substituované heterocykly, takže když R2 - R3 = H, pak R₇ a Rg jsou vodíky nebo nic.

Ve sloučeninách vzorce ΙΠ, R’ je přednostně karboxamid nebo CN a R” je vodík nebo halogeny; R| = R4 - R5 = R7 = Rg = H a R2 = R3 = OH a přednostně X je kyslík.

Sloučeniny vzorce IV mají následující strukturu:

kde:

A je nezávisle vybráno z N nebo C;

B, C, E a F jsou nezávisle vybrány ze skupiny obsahující CH, CO, N, S, Se, O, NR¹, CCONH2, CCH3, C-R² nebo P; R^l je nezávisle H, nižší alkyl, nižší alkylaminy, COCH3, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl nebo nižší alkylaryly, R je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N₃, NH2, C(=O)NH₂, C(=S)NH₂, C(=NH)NH₂.HC1, C(=NOH)NH₂, C(-NH)OMe, nižší alkyl, nižší alkylaminy, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkylaryl nebo substituované heterocykly;

X je nezávisle O, S, CH2 nebo NR; kde Rje COCH3;

Ri a R4 jsou nezávisle vybrány z H, CN, N3, nižší alkyl nebo nižší alkylaminy; a

R₂, R3, R5, R^, R? a Rg jsou nezávisle vybrány ze skupiny obsahující H, OH, CN, N3, halogeny, NH₂, C-H2OH, OCHj, NHCH3, ONHCH3, SCH_3i SPh, alkenyl, allyl, nižší alkyl, nižší alkylaminy nebo substituované heterocykly, takže když R₂ = R3 = H, pak R? a Rg jsou vodíky nebo nic.

když A je uhlík, Β = E = N, C je N-Ph, pak F není CH;

když A = N, C je CH, Β = E = C-CH3, pak F není dusík; a když A je uhlík, B = N, C = C-CONH2, E = CH, F = S pak X není CH₂.

Ve sloučeninách vzorce IV, R’ je s výhodou H, nižší alkyl nebo allyl; R² je s výhodou H,

OH,. halogeny, CN, N₃, NH₂, C(=O)NH₂, C(=S.)NH₂, C(=NH)NH₂.HC1, C(=NOH)NH₂,.

« ·' · • * · φ φ ♦ φ φ ·*φφφ· φ · · φφ · ·« ·· • · · φ · *·φ φ · · · • · · 9 • · ··

ΦΦ ··

Φ Φ « ·

Φ Φ · Φ

ΦΦΦ · Φ · « ·

Φ Φ Φ 4

C(=NH)OMe a kde R| = R4 = R_s = R? - R$ = H, pak s výhodou R₂ = R3 = OH a X je s výhodou kyslík. ' ' ' .......... ‘ '

Sloučeniny vzorce V mají následující vzorec;

II I

A

R ’R_C

Rj R₃ kde:

A je nezávisle vybráno z N nebo C;

B, C, E a F jsou nezávisle vybrány ze skupiny obsahující CH, CO, N, S, Se, O, NR¹, CCONH2, CCH3, C-R² nebo P; R¹ je nezávisle H, nižší alkyl, nižší alkylaminy, COCH3, nižší alkylalkenyl, nižší áíkylvinyl nebo nižší alkylaryly, R² je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N3, NH₂, C(=O)NH₂, C(=S)NH₂, C(=NH}NH₂.HC1, C(-N0H)NH₂, C(=NH)OMe, nižší alkyl, nižší alkylaminy, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkylaryl nebo substotuované heterocykly;

D je nezávisle vybrán z CH, CO, N, S, Se, O, NR¹, CC0NH2, CCH3, C-R², P nebo nic, kde R¹ je nezávisle H, O, nižší alkyl, nižší alkylaminy, COCH3, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl nebo nižší alkylaryly. R² je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N3, NH2, nižší alkyl, nižší alkylaminy, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkylaryly nebo substituované heterocykly;

X je nezávisle O, S, CH₂ nebo NR, kde R je COCH3;

Ri a R) jsou nezávisle vybrány z H, CN, N3, CH₂OH, nižší alkyl a nižší alkylaminy;

R₂, Rj, RsjRó, R7 a’R’8i jsou^- nezávisle vybrányzH, 0H,CN,-N3, halogeny,-CH₂OH-,-NH₂, OGH3, NHCH3, ONHCH3, SCH3, SPh, alkenyl, nižší alkyl, nižší alkylaminy a substituované heterocykly, takže když R₂ = R3 = H, pak R₇ a R_g jsou vodík nebo nic.

když A = Ν, B = CO, C = N nebo NH, D - CO nebo C-NH₂, E je CH nebo C-substituovaný, F = CH, X = O, S nebo CH₂, pak R₂ nebude H, OH, CH₃, halogeny, N3j CN, SH, SPh, CH₂OH, CH₂OCH3, CH₂SH, CH₂F, CH₂N3, aryl, aryloxy nebo heterocykly.

když A = Ν, B = CO, C = N nebo NH, D - CO'nebo C-NH₂, E je CH, C-CH3 nebo halogen, F = CH, X = N-COCH3, pak R₂ nebude H nebo OH;

» · ·· · * » i • · · · • »···· • · · «« * * ♦ · » ··* • · · • · ·

Μ ··

Μ ·« « » » · • · · ♦ ·* » «·· • * «· ·· když A = Ν, Β = CH, C = CH nebo CH₃, D = CH nebo C-CH₃, E je CH, C-CH₃ nebo C-CONH₂, F - CH, X — O nebo CH₂, pak R₂ nebude H nebo OH;

když A = Ν, Β = N, CO nebo CH, C = CH, C-Cl nebo C-OCH₃, D = CH nebo C-Ph, E je CH, CC1 nebo C-Ph, F N nebo CO, X = O, pak R₂ nebude H nebo OH;

když A - Ν, B = CO nebo CS, C = N nebo NH, D = CO nebo C-NH₂, E je CH nebo N, F = N nebo CH, X = O, pak R₂ nebude H nebo OH, a když A- C, B = CH, C = NH, D = CO, CS nebo C-NH₂, E je N nebo NH, F = CO nebo CH, X = «

*' Zvláštní třída sloučenin podle tohoto vynálezu zahrnuje nukleosidová analoga, mající ribofuranosylovou jednotku, ve které má cukr spíše L-konfiguraci než přirozenou D-konfiguraci. Tato třída zahrnuje sloučeniny, obsahující modifikované báze přírodní nukleové kyseliny a/nebo syntetické nukleosidové báze jako triazol, 3-kayno-l,2,4-triazol, methyl 1,2 4-triazol-3karboxylát, pyrazol, 3(5)-aminopyrazol-4-karboxamid, triaziny, pyrrol, pyridin, azapyridin, thiazol, 1,2,5-thiadiazol, selenadiazol, 4-amino-1,2,5-thiadiazol-3-karboxylová kyselina, methyl 4-oxo(5H)-1,2,5-thiadiazol-3-karboxylát, 4-amino-l ,2,5-selenadiazoI-3-karboxylová kyselina, tetrazol, ažafosfol, 4-amino-l,3.azafosfol-5-karbonitril, 4-brom-l,3-azafosfol-5-karbonitril, 2aminofosfol-3-karbonitril, methyl 2-amino-3-kyanofosfol-4-karboxylát, 4,5-dikyano-l,3diazafosfol, diazafosfol, isoxazol, 3-oxo(2H)-isothiazol-3-karboxylová kyselina, 5-amino-3chIorisothiazol-4-karbonitril, 5-methylthio-3-oxo(2H)-isothiazol-4-karbonitril, isothiazol, pyrimidin a další substituované deriváty těchto bází. Sloučeniny této třídy mohou také obsahovat nezávisle další heteromonocyklické báze a jejich deriváty, určité modifikace riboíuranosylové jednotky a jak N- tak i C-vázané L-nukleosidy.

Obzvláště preferované sloučeniny této třídy zahrnují L-Ribavirin, Ι-β-L-ribofuranosylli2,4-tnazol-3-karboxamid. L-Ribavirin je popsán v Obrázku 1, kde A, B a E jsou dusík, C je ČC(O)NH₂, D není nic, F je CH, X je kyslík, R|, R), R5, R7 a Rg jsou vodíky a R₂, R₃ a Rg jsou * hydroxyly.

L-Ribavirin (l-p-L-ribofuranosyl-l,2,4-triazol-3-karboxamid) je monocyklický syntetický nukleosid, u něhož byla demonstrována aktivita proti množství virálních nemocí (Huffman et al., Antimicrob. Agents Chemother., 3, 235, 1975; Sidwell et al., Science, 177, 705, 1972) a v současné době probíhají jeho klinické zkoušky v kombinaci s γ-interferonem pro léčení virové hepatitidy C. V posledních dvou desetiletích bylo využito mnoho Ribavíri nových D• ft ft ·· ftft ·· ftft • · * · · · · ft ftftft· ft ftft « * ftft ·· ftft· ftftft ftftftft · · ftft ftft ftft · · nukleosídových analogů a mnohé z nich vykazují výjimečnou antiviráhíí a protinádorovou aktivitu. Nebyla ovšem publikována žádná práce zabývající se syntézou L-isomeru Ribavirinových analog a jejich biologická aktivita. Krystalová struktura Ribavirinu připomíná strukturně guanosin (Prusiner et al., Nátuře, 244, 116, 1973). Díky podobnosti Ribavirinu s guanosinem očekáváme, že Ribavirinová nukleosidová analoga by měla vykazovat kromě antivirálňí aktivity podobnou nebo ještě vyšší imunomodulační aktivitu jako guanosinová analoga (Robins et al., US 5,041,426).

.. ti

Použití

Je zamýšleno použití sloučenin podle tohoto vynálezu pro léčení širokého spektra podmínek a v podstatě libovolných podmínek, které positivně odpovídají na podávání jedné nebo více sloučenin. Mimo jiné se navrhuje, že sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou být použity pro léčení infekcí, infestací, rakoviny nebo nádorů nebo autoimunitní nemoci.

Infekce předpokládané pro léčení pomocí sloučenin podle tohoto vynálezu zahrnují respirační syncytiální virus (RSV), vir hepatitidy B (HBV), hepatitidy C (HCV), herpes simplex typ 1 a 2, herpes genitalis, herpes keratitis, herpes encephalitis, herpes zoster, lidský HIV virus, vir infíuenza A, vir hemorrhagicke horečky, virus lidské papilomy (HPV), spalničky a plíseň.

Infestace zamýšlené pro léčení sloučeninami podle tohoto vynálezu zahrnují protozoální infestaci, stejně jako napadení hlísty a dalšími parazity.

Rakoviny a nádory zamýšlené pro léčení podle tohoto vynálezu zahrnují ty druhy, které jsou způsobené viry a účinek může zahrnovat inhibici transformace viry napadené buňky na neoplastický stav, inhibice rozšíření viru z transformovaných buněk do jiných normálních buněk a/nebo ukončení růstu buněk pozměněných viry.

Autoimunitní a další onemocnění zamýšlené pro léčení zahrnují artritidu, lupénku, střevní onemocnění, juvenilní diabetes, liipus, násobnou sklerózu, dna, dnavá artritida), revmatická artritida, odmítnutí tkáně při transplantacích, alergie a astma.

Další zamýšlené použití sloučenin podle tohoto vynálezu zahrnuje použití jako internrediáty v chemické syntéze dalších nukleosídových nebo nukleotidových analog, které jsou užitečné jako terapeutická činidla pro další účely.

V dalším aspektu tohoto vynálezu, zahrnuje způsob léčení podávání terapeuticky a/nebo profilakticky účinného množství farmaceutického přípravku, obsahujícího sloučeninu podle tohoto vynálezu. V tomto, aspektu se může efekt působení vztahovat k modulaci jisté části φφ «· ·· • · · Φ · 1 • * * * «·1 ρ · · « ’ « · 99 9 9 imunitního savčího systému, obzvláště modulaci lymfokinového profilu Thl a Th2. Předpokládá se, že tam kde dochází k modulaci Thl a Th2 lymfokinů, modulace může zahrnovat stimulaci Thl a Th2, potlačení jak Thl tak i Th2, stimulaci jednoho z Thl a Th2 a potlačení druhého nebo bimodální modulaci, při které se ovlivňuje Thl/Ih2 úroveň (jako obecné potkačení) při nízkých koncentracích, zatímco další ovlivňování (jako je stimulace jednoho z Thl nebo Th2 a potlačení druhého) nastává při vysokých koncentracích.

Obecně nejpreferovanější použití podle tohoto vynálezu jsou taková, ve kteiých jsou nlHivní clriiiPťiriiťiir XAJVkX V 1 IX DIV U VVllll - ty méně cytotoxické knecílovým hostitelským buňkám a relativně aktivnější vůči cílovým buňkám.. V této souvislosti může být také výhodné, že L-nukleosidy mohou mít zvýšenou stabilitu oproti Ď-nukleosidům, což může vést k lepší farmakokinetice. Tento výsledek může být dosažen, protože L-nukleosidy nemusí být rozpoznány enzymy a mohou tedy mít delší doby života.

Předpokládá se, že sloučeniny podle tohoto vynálezu budou podávány, v libovolných odpovídajících farmaceutických přípravcích a podle libovolného odpovídajícího protokolu. Podávání tedy může být prováděno orálně, parenterálně (včetně subkutánních injekcí, intravenosně, intramuskulámě, intrastemální injekcí nebo infusní technikou), inhalačními spreji nebo rektálně, místně a pod, a v dávkových jednotkách přípravku, obsahujících konvenční netoxické farmaceutické nosiče, adjuvanty a vehikuly.

Pomocí příkladů se dokládá, že sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou být formulovány ve směsi s farmaceuticky akceptovatelným nosičem. Např. sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou být podávány orálně jako farmaceuticky akceptovatelné soli. Protože sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou většinou vodo-rozpustné, mohou být podávány intravenosně ve fyziologickém solném roztoku (např. pufrovaném na pH od 7,2 do 7,5). Pro tyto účely mohou být použity konvenční pufry.jako fosfáty, bikarbonáty nebo citráty. Samozřejmě, odborník v oboru může modifikovat formulace v rámci svých znalostí za vzniku četných formulací pro zvláštní druhy podávání bez toho, aniž by se přípravky podle tohoto vynálezu staly nestabilními nebo aby byla ohrožena jejich aktivita. Aby byly přípravky podle tohoto vynálezu učiněny více vodo-rozpustné nebo více rozpustné v jiných vehikulech, mohou být vystaveny menším modifikacím (solné formulace, esterifikace a pod.), které jsou známé odborníkům v oboru, Je také v rámci vynálezu modifikovat způsob podávání a dávkový režim určitého přípravku ža účelem úpravy farmakokinetiky přípravku podle tohoto vynálezu pro maximální kladný efekt na pacienta. . . . ..

• · · * · · · « · • · · • fl · • * · · « • · · 1 • fl flfl • fl flfl

I · · ·

I · · fl • flfl flflfl • · • fl flfl

V některých farmaceutických dávkových formách jsou preferovány prolékové formy sloučenin, obzvláště zahrnujících acylované (acetylované nebo jiné) deriváty, pyridinové estery a různé formy solí. Odborník v oboru rozpozná jak lze snadno modifikovat sloučeninu na prolékovou formu, aby bylo usnadněno doručení aktivní sloučeniny na cílové místo v hostitelském organismu nebo u pacienta. Odborník v oboru také využije výhod příhodných farmakokinetických parametrů prolékové formy, v případě že je aplikovatelná, při dodávání sloučeniny podle tohoto vynálezu do cílového místa v hostitelském organismu nebo u pacienta k maximalizaci zamýšleného působení dané látky.

Kromě toho, sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou být podávány samotné nebo v kombinaci s dalšími činidly pro léčení výše uvedených infekcí nebo podmínek,Kombinovaná .terapie podle tohoto' vynálezu zahrnuje podávání nejméně jedné sloučeniny podle tohoto vynálezu nebo jejího funkčního derivátu a nejméně jédné další farmaceuticky aktivní složky. Aktivní složky a farmaceutická činidla mohou být podávány odděleně nebo společně, a jsou-li podávány .odděleně, mohou být podávány najednou nebo separátně v libovolném pořadí. Množství aktivní složky a farmaceuticky aktivního činidla a vzájemné načasování jejich podávání bude vybráno tak, aby bylo dosaženo požadovaného terapeutického efektu. Přednostně kombinovaná terapie zahrnuje podávání jedné sloučeniny podle tohoto vynálezu nebo jejího fyziologicky funkčního derivátu a jednoho z činidel zmíněného dále.

Příklady těchto dalších terapeutických činidel zahrnují činidla, která jsou účinná pro modulaci imunitního systému nebo souvisejících podmínek, jako třeba AZT, 3TC, 8substituovaná guanosinová analoga, 2’,3’-dideoxynukleosídy, interleukin Π, interferony jako třeba γ-interferon, tucaíesól, levamisol, isoprinosin a cyklolignany. Určité sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou být efektivní pro zesílení biologické aktivity některých činidel podle tohoto vynálezu tím, že snižují metabolismus nebo deaktivaci jiné sloučeniny a jako takové jsou společně podávány pro dosažení tohoto efektu.

Pokud jde o dávky, odborník v oboru rozpozná, že terapeuticky účinné množství se bude lišit v závislosti na léčené infekci nebo podmínkách, jejích vážnosti, na použitém léčebném režimu, na farmakokinetice použitého činidla, stejně jako na léčeném pacientovi (člověk, zvíře). Účinné dávky se mohou pohybovat od 1 mg/kg tělesné hmotnosti nebo méně do 25 mg/kg tělesné hmotnosti nebo více. Obecně se terapeuticky účinné množství sloučeniny podle tohoto vynálezu v dávkové formě obvykle pohybuje od trochu méně než asi 1 mg/kg do asi 25 mg/kg pacienta, v závislosti na použité sloučenině, léčených podmínkách nebo infekci a na způsobu • I Μ ί · « · · ·

I · · · · · · 4 » «······ · · I » * · · · · « ·· · 1« «« »· *· podávání. Tato dávka obecně zajišťuje účinnou koncentraci účinné látky v krvi, pohybující se od asi 0,04 do asi 100 pg/ml krve pacienta. Předpokládá se ovšem, že bude vyvinut odpovídající dávkový režim podáváním malých množství a poté zvyšováním množství až do doby, kdy se objeví příliš nežádoucí postranní efekty nebo až je dosaženo požadovaného efektu.

Podávání aktivní sloučeniny se může pohybovat od kontinuálního (intravenosní kapačka) až k dennímu orálnímu podávání (např. Q.LĎ) a může kromě jiných způsobů zahrnovat orální, místní, parenterální, intramuskulární, intravenosní, podkožní, transdermální (který může zanmovat οίηΐιιιΗ-ζεδίιΐΐϊΐυΐ jjditžndL-j,, uUi^alm a cípkove podávám.

K přípravě farmaceutických přípravků podle tohoto vynálezu se terapeuticky účinné množství jedné nebo více sloučenin podle tohoto vynálezu dobře smíchá s farmaceuticky akceptovatelným nosičem; známým z konvenčních -farmaceutických technik, za vzniku dávky. Nosič může mít široké spektrum forem v závislosti na formě přípravku požadovaného pro podávání, např. orální nebo parenterální. Při přípravě farmaceutických přípravků v orální dávkové formě mohou být použita libovolná známá farmaceutická média. Pro kapalné orální preparáty jako jsou suspenze, elixíry a roztoky mohou být použity vhodné nosiče a aditiva včetně vody, glykolů, olejů, alkoholů, chuťových látek, preservativ, barvících látek a pod. Pro tuhé orální preparáty jako jsou prášky, tablety, kapsle a pro pevné přípravky jako jsou čípky mohou být použity vhodné nosíce a aditiva včetně škrobů, cukerných nosičů, jako jsou dextrosa, mannitol, laktosa a příbuzné nosiče, diluenty, granulační činidla, lubrikanty, desintegrační činidla a pod. Je-li to vyžadováno, tablety nebo kapsle mohou být entcrosolventně potaženy nebo mohou být provedeny konvenčními technikami jako trvale uvolňující.

Pro parenterální přípravky budou nosiče obvykle zahrnovat sterilní vodu nebo vodné roztoky chloridu sodného, ačkoliv další ingredience, včetně těch, které napomáhají disperzím, mohou být použity. Samozřejmě, kde má být použita sterilní voda a má být jako sterilní udržována, musí být nosič a přípravek také sterilizován. Injektovatelné suspenze mohou být také připraveny, přičemž může být použit odpovídající kapalný nosič, suspenzní činidlo a pod.

Výsledky

Byly provedeny in vitro a in vivo testy sloučeniny vzorce I, L-Ribavirinu, a výsledky jsou uvedeny dále.

V první sérii experimentů byly izolovány mononukleární buňky periferální krve (PBMC) ze sražených leukocytů, následovaných centrifugací (Eicoll-Hypaque hustotní gradient) 60 ml • · • 0 a • 00*0 β · ► 0 0 » » ··· » a 4 ι » »0 4 • 0 ·· krve zdravého dárce, T-buňky byly poté čištěny z PBMC s využitím lymfocytového izolačního činidla (Lymphokwik) specifického na T-buňky (LK-25T, One Lambda, Canoga Park CA). Průměrné množství 40-60 χ 10⁶ T-buněk bylo poté inkubováno přes noc při 37 °C ve 20-30 ml RPMI-AP5 (RPMI-1640 medium (ICN, Costa Mesa, CA), obsahujícím 20 mM HEPES pufr, pH 7,4, 5% autologní plasmu, 1 % L-glutaminu, 1 % peničilin/streptomycin a 0,05 % 2merkaptoethanol), aby byly odstraněny veškeré kontaminující přichycené buňky. Ve všech experimentech byly T-buňky promyty sRPMI-AP5 a poté rozmístěny do 96-jamkové miKroliíraciii oesKy pn konceníraci 1 x 10 bunčk/ml.

T-buňky byly aktivovány přidáním 500 ng ionomycinu a 10 ng forbol 12-myristát 13acetátu (PMA) (Calbiochem, La Joíla, CA) a inkubovány 48 až 72 h při 37 °C. T buňky aktivované s PMA/ionomycinem byly poté nechány reagovat s 0,5 až 50 μΜ buď Ribavirinu (Dribavirin) nebo L-Ribavirinu nebo s 250-10000 U/ml kontrolního antivirového interferonu-alfa (Accurate, Westbury, NY) ihned následované aktivací a opětným zpracováním po 24 h. T-buňky z každé desky byly umístěny do imunofluorescenční analýzy a kapalina byla použita pro měření extracelulámích cytokinů. Po aktivaci bylo 900 μΐ kapaliny z každé jamky převedeno do další desky pro analýzu buněčné cytokinové produkce. Buňky byly poté použity pro imunofluorescenční analýzu na úroveň intracelulámích cytokinů a na exprexi cytokinových receptorů.

Buněčná koncentrace lidských cytokinů byla určena v buněčné kapalině každé mikřodesky. Změny v úrovních interleukinu -2 (IL-2) vyvolané aktivací byly určeny s využitím komerčně dostupné ELISA (R & D systems Quantikine kit, Minneapolis, MN) nebo pomocí biostanovení s využitím IL-2 závislé buněčné linie, CTLL-2 (ATCC, Rockville, MD). Změny vyvolané aktivací v interleukinu-4 (IL-4), nádorovém nekrozním faktoru (TNFa), interleukinu-8 -(IL-8) (R & D systems (Quantikine.kit, Minneapolis,. MN.) .a. interferonu gama .(IFN-γ) (Endogen (Cambridge, MA) byly stanoveny s využitím soupravy ELISA. Všechny výsledky z ELISA byly vyjádřeny jako pg/ml a výsledky z CTLL-2 jako počet za minutu,, reprezentující IL-2 závislou celulámí inkorporaci H-thymidinu (ICN, Costa Mesa, CA) u CTLL-2 buněk.

Srovnání efektů D-Ribavirinu a L-Ribavirinu (vyjádřené jako procenta aktivované kontroly) na úroveň IL-2, TNFa, IFN-y, IL-4 a IL-5 jsou zobrazena v Obrázku 13 a 14.

V dalším souboru experimentů byly určovány efekty L-Ribavirinu na žánětlivou odezvu na dinitrofluorbenzen. Výsledky těchto experimentů jsou uvedeny v obrázku 15.

«· * 44 ·· · · · 44* · · · ·

4 4 > 4444 4 44 4

4 4444 * 4 4 4 4 4 444 444

444 4444 · ·

4 44 44 44 44

Syntéza

Sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou být vyráběny syntetickými metodami, které jsou individuálně dobře známé odborníkům v oboru. Obecně, sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou syntetizovány kondenzací příslušných nukleosidových bází s nezbytným cukerným synthonem za vzniku chráněných L-nukleosidů, které další manipulací a odchráněním cukerných hydroxylů dají na závěr vzniknout nukleosidovým analogům, majícím požadovanou ribofuranosylovou jednotku s L-konfigurací.

Během chemické syntézy různých přípravků podle tohoto vynálezu bude odborník v oboru schopen provést tento vynález bez nutnosti zbytečného experimentování. Odborník v oboro především rozpozná různé kroky, které by bylo třeba provést k zavedení substituentů do požadované polohy báze . nebo substituentů do požadované polohy cukerné jednotky. Kromě toho, odborník v oboru rozpozná v rámci syntézy příslušné chemické kroky, které se provádí kchránění funkčních skupin jako jsou mimo jiné hydroxyl nebo aminoskupina, stejně jako odchránění těchto funkčních skupin.

Vynález je dále definován odkazy na následující příklady , které jsou zamýšleny jako ilustrativní a nikoliv jako limitující. Mělo by být rozuměno, že pro odborníka v oboru tyto příklady nejsou limitující a že mohou být provedeny různé změny detailů bez toho, aniž by byl překročen rozsah a rámec tohoto vynálezu.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou být připraveny v souladu s dobře známými postupy v oboru. Obzvláště užitečné jsou následuj ící syntetická schémata.

Schéma 1: Syntéza ribofuranósylových (Rl, R4, R5, R7 a R8 jsou vodíky, R2, R3 a R6 jsou hydroxyly) nukleosidů vzorce II: Triazol L-ribofuranosylnukleosidy byly připraveny kondenzační reakcí katalyzovanou kyselinami (Sáto T. et al., Nippon Kagaku Zasshi, 81, 1440, 1960). Triazoly 1 byly smíchány s 1,2,3,5-tetra-O-acetyl-L-ribosou 2 a katalytickým množstvím bis(p-nitrofenyl)fesfátu a zahřívány na 160-165 °C 30 minut za sníženého tlaku, čímž vznikly požadované nukleosidy, které dalším odchráněním poskytly triazol L-ribonukleosidy 3 vzorce Π.

·· ·· » · * « ⁴ ··

4 4

4··· ·· ·· • · ♦ • · ··· · · · « » 4 4*1 » ·· ·

44« ··· * · ·· ··

Schéma 1

Schéma 2: Syntéza L-ribofuranosylových (Rl, R4, R5, R7 a R8 jsou vodíky, R2, R3 a R6 jsou vodíky) nukleosidů vzorce ΠΙ: Triazol, pyrazol a další 5-ti Členné heterocyklické Lribofuranosylové nukleosidy podle tohoto vynálezu byly připravený s využitím Vorbruggenova postupu zahrnujícího reakci heterocyklu 4 s chlortrimethylsilanem za vzniku silylovaného intermediátu, který kondenzací s chráněnou ribosou 5 v přítomnosti SnCU v inertním rozpouštědle dává požadovaně nukleosidy 6. Po kondenzaci jsou produkty odchráněny rčními metodami známými odborníkům v oboru za vzniku sloučenin obecného vzorce ΤΠ.

C~E n w

b./F

A

OBz

AcO

OBz

OBz ulsz (JtSZ θ

Schéma 2

Většina sloučenin vzorce IH může být připravena s využitím výše zmíněné kondenzace. Požadovaná 1,2,3,5-tetra-O-acetyl-L-ribosa a l-O-acetyl-2,3,5-tri-O-benzoyl-L-ribosa byly připraveny podle popisu v Příkladu 2 a v příkladu 13. Heteromonocyklické báze jsou komerčně dostupné od firmy Aldrich, Fluka, ICN, Acros, Alfa, Lancaster a TCI America nebo byly připraveny podle popsaných postupů, které jsou dostupné v literatuře (Robins R. K., et al., Nucleosides & Nucleotides, 13, 17-76, 1994). Příprava pyrrolových, pyrazolových a dalších typů triazolových L-nukleosidů vzorce IV byla dosažena podle příprav popsaných pro přípravu odpovídajících D-nukleosidů v Chemistry of Nukleosides and Nukleotides, editor Leroý B. Townsend, New York, Plenům Press, 3, 1-105, 1994. Různé imidazolové L-nukleosidy byly pnpraveny.poďle popsaných metod přípravy D-nuklěosidů’(Shaw G., v Cfieniištry of Nucleosides a Nukleotides, Editor Leroy B. Townsend, New York, Plenům Press, 3, 263-420, 1994)..

Schéma 3; Sloučeniny vzorce I mohou být získány reakcí heterocyklů 7 s L-ribosou 5 podle Vorbruggenovy procedury (Niedballa U. et al., J. Org. Chem., 39, 3654, 1974), popsané výše pro přípravu sloučenin obecného vzorce III.

·· ·

Schéma 3

C-nukieosidy (kde A je uhlík ve vzorcích I a ÍÍI) s L-kcníigurací byly připraveny podle postupu popsaného pro přípravu jejich odpovídajících C-nukleosidů s D-konfígurací (Watanabe K. A., vChemistry of Nueleosides and Nucleotídes, editor Leroy B. Townsend, New York, Plenům Press, 3,421-535, 1994). —.

Schéma 4: Příprava L-arabinofuranosyl nukleosidů (Rj, R₂, R4, R_s a Rg jsou vodíky, R3, R₆ a R7 jsou hydroxyly): β-anomery arabinosylových L-nukleosidů vzorce Ι-Π1 mohou být připraveny reakcí 2,3,5-tri-O-benzyl-L-arabinofuranosylbromidu (9, Baker R. et ak, J. Org. Chem., 26, 4605-4609, 1961) a trimethylsilylderivátu báze za vzniku intermedíátu L-nukleosidu (10). Odstranění chránící skupiny z 10 by mělo poskytnout β-L-arabinofuranosylové nukleosidy. V případě pyrrol b-L-arabinonukleosidů byla použita glykosylace sodné soli (Revankar G. R., et al., Nueleosides & Nukleotides, 6, 261-264, 1987),

Schéma 4 '' Schéma 5': Příprava L-xylofuranosyl nukleosidů (R|, R3, R4, R$ a R7-jsou-vodíky, R₂, R^-a R_s jsou hydroxyly): β-anomery xylofuranosyl 1-nukleosidů vzorce Ι-ΓΠ mohou být připraveny z l,2-di-O-acetyl-3,5-dÍ-O-bénzyl-L-xylofuranosy (11, Gosselin G. et al., J. Heterocyclic Chem., 30, 1229-1233, 1993) a příslušné báze pomocí postupu analogického k metodě popsané ve schématu 4.

• · «

Schéma 5

Schéma 6: Příprava L-2’-deoxyriboíuranosyl nukleosidu (R|, R2, R4, R5, R7 a Rg jsou vodíky, R3 a Ró jsou hydroxyly): β-anomery 2’-deoxyribofiiranosyl L-nukleosidů. vzorce Ι-ΠΙ mohou být připraveny reakcí 3\5’-di-O-p-tolu)T2’-deoxyerythro-p-L-penrařurar)osyi chlorid (13) (Smejkal J. etal., Collect. Czech. Chem. Commun. 29, 2809-2813, 1964) se silylderivátem heterocyklů v přítomnosti Bronstedovy kyseliny za vzniku výlučně β-isomerů (1.4) v dobrém výtěžku (Fujimori S. et al., Nucleosides & Nucleotides, 11, 341-349, 1992; Aoyama H., Bull Chem. Soc., 60, 2073, 1987). Stejné β-L-2’-deoxyribofuranosyl nukleosidy byly také připraveny reakcí chlorocukru (13) se sodnou solí báze (Kazimierczuk Z., et al., J. Amer. Chem. Soc., 106, 6379-6382, 1984) v suchém acetonitrilu. Intermediát 14 po reakci s methanolickým amoniakem dává požadované β-L-2’-deoxyerythropentoíυranosyl nukleosidů.

Schéma 6

Schéma 7: Příprava L-3’-deoxyribofuranosylnukleosidy(Rj, R3, R4, R5, R^, R7 a Rg jsou vodíky, Rj a Ró jsou hydroxyly): β-anomery 3’-deoxyribofuranosyl L-nukleosidy vzorce I-ÍII mohou být připraveny reakcí l,2-di-O-acetyl-5-O-benzoyl-3-deoxy-L-erythropentosy (15) se silylderivátem heterocyklů v přítomnosti Lewisovy kyseliny za vzniku β-isomerů (16), které po odchránění s methanolickým amoniakem poskytuje β-L-3’-deoxyerythropentofuranosyl nukleosidů. Stejné sloučeniny by měly být připraveny reakcí odpovídajícího 1-chlorderivátu (15) se sodnou solí heterocyklických bází, jako v případě 2’-deoxy L-nukleosidů popsaných ve

Schématu 6.

ftft ·· ·· ·· • · » ftftft ftftftft • «·* · ftft·· * ·* · ft ·ftftftft · · ftft · » ·· ··· ftftft «ftftft · ·

..«r

9>

Schéma 7

Schéma 8: Příprava L-2’,3’-dídeoxyribofuranosyl nukleosidů (R|, R₂, R3, R4, R5, R7 a Rg jsou vodíky, Re je hydroxyl): β-anomery 2’,3’-dÍdeoxyribofuranosyl nukleosidů vzorců I-3H mohou být připraveny reakcí odpovídajících 5’-O-trifenylmethyl-2’,3’-bis(methansulfonát)-p-L· ribofuranosyl nukleosidů (17) s hydrogenteluridem sodným (Clive D. L. et al., J. Org. Chem, 61, 7426-7437, 1996) v CH3CN při laboratorní teplotě. Závěrečné odstranění tritylové skupiny z (18) za mírných podmínek poskytuje 2’,3’-dideoxyribofuranosyl β-L-nukleosidy.

Schéma 8

Kromě toho jsou známé substituované cukry jako l-brom-2-deoxy-2-fluor-3,6-Obenzoyl-L-arabinofuranosa (Ma T. et al., J. Med. Chem., 39, 2835-2843, 1996) a další modifikované cukry s L-konfigurací vU. S. Patent 5,473,063, WO 96/1351.2, WO 96/13498, WO 96/22778, WO 95/20595, U. S. 5,473,063, U. S. 5,567,688, Walczak K. et al, Monatsh. fur Chemie, 123, 349-354 (1992), Wengel J. et al, J. Órg. Chem, 56, 3591-3594 (1991), GenuDellac C. et al, Tetrahedron Letts, 32, 79-82 (1991) a Czernecki S. et al, Synthesis, 783 (1991). Kromě toho byla popsána příprava modifikovaných cukrů a nukleosidů D-konfigurace v U. S. Patent 5,192,749, WO 94/22890, Uteza V. et al, Tetrahedron, 49, 8579-8588 (1993), Thrane H. et al, Tetrahedron, 51, 10389-10403 (1995), Yošhimura Y. et al, Nucleosides & Nucleotides, 14, 427-429 (1993), Lawrence A. J. et al, 1 Org. Chem, 61, 9213-9222 (1996), Ichikawa S. et al, J. Org. Chem,.62, 1368-1375 (1997), EP 0 457 326 Al, U. S. Patent 3,910,885, WO 96/13498 a Karpeisky Μ. Y. et al, Nucleic Acids Res. Symposium Series, 9, 157, (1981). Použitím syntetických postupů (schémat), které byly popsány výše pro přípravu D-nukleosidů mohou být také připraveny L-nukleosidy. Další sloučeniny v rámci tohoto vynálezu mohou být syntetizovány s využitím zde uvedených schémat, stejně jako s využitím- konkrétních příkladů . &r;. . c-i · . *3<·· , i, -7 t fř-'e,-> <. c ca (.> .dei <.

C G CV. <!'·, I· < ďc<:·· , . d O c c c c:t/'cc> r č i, t c ⁽-i ďtc¹ c;c t či :'c c inu o €·> <·' . ^c . '·..

čí- τ· é o cítí oi)· * íi' ' dalších tííže uvedených schémat. Kromě zde uvedených skutečností může odborník v oboru • snadno' rozeznat jak¹ lze'připravit sloučeniny' podle¹ tohoto vynálezů aplikací»dobře známých metod v oboru',· jako třeba těch, které jsou popsané v Nucleic Acid Chemistry, Improved and New Synthetíc Procedures, Methods and Techňiques, editor Leroy B. Townsend a R. Stuart Ťipsón, John Wiley & Sons, New York (1978-1991), Chemistry of Nucleosides and Nucíeotides, editor Leroy B. Townšend,'* New York,“ Plenům Press (1988-1994) a Nucleosides šnd Nucíeotides ...as.Antitumór· ánďAntiviral. Ageritš; editor. Chůng KyChů a^David.C. Bákěr, New York,· Plénum Press (Γ993). Vuódňc metody prd. substituci vláníci’cukerného 'škelětů náfokóvanýčh sloučenin jsou známé/odborníkům’v obónr a jsou popsány v*růžnýčh ‘publikacích’'·, včetně:·0/SF Patent 5,559,101, U. S. PatenL5,l 92,749, U9S. Patent-5,473,063, ÚJS: Pátěntb,565^38.Whddhé ϊ metody příprayyTúžných hětérócyklických ‘slóučéniri'á>jejičh substituce· je-pópšána VGhěmistfy ‘ófNučléošides-and Nuclěotidesj e*ditorřLéroy B/Tówňsend;new York, Plenům·PrěsSj 2?Ϊ6Γ-398 *(1991) á v Čhěmřštřy of Nuclěošideš· and'Nucíeotides, editor LéřóyB. Toůmsend,^yNevZ York, 'Plenům Pťésš, 3,4-535 (1994).’· ^! ·' *

Příklady provedení vynálezu

Vynález bude dáíe ilustrován následujícími příklady,-kde tucha Čísla .odpovídaj í označení v Oblázcích 1-12. · 'i o

·.?· ^f ’ ;-·. pfi K;l

Příklad-l· , · ·» > · y«.ů >.

fl . ;!,‘pV· τ) pcď ztíženým d ' F'· í*a©I nW · >A<. í '27 a <· -i“· - 10»’ j^!.«n \ .,·(( 2 l-O-Methyl-2,3,5-tri-O-acétyl-p-L-ribófuranósa.(19)' pwi -v- 0½ ,*.?

‘ bósalQ5,0¾ 1Ό0 mmol) byl rozpuštěn vštičhěm méthanolú-(200 ml) a ochlázeň na· 0 °C. Poté byl pomalu přidán ochlazený roztok H2SO4 (2 ml) a reakční směs byla'· míchána^-při teplotě do 20 °C 12 h pod argonovou atmosférou. Pák bylo přidáno 75 ml suchého‘pyridinu a směs byla odpařena do sucha. Pak .bylo přidáno 100 ml suchého pyridinu a odpařeno, za sníženého tlaku na olejový zbytek. Zbytek byl rozpuštěn ve 150 ml suchého pyridinu a nechán reagovat s 50 ml acetaňhydridu při Oi°C pod argonovou atmosférou. Pak byl přidán TEA (41 ml), roztok byl míchán 1 h při 0 °C a poté 36 h při laboratorní teplotě a poté odpařeno do sucha. Zbytek byl rozpuštěn ve 200 ml vody, byl pomalu přidán tuhý NaHCOj až bylo pH roztoku upraveno-na -7. Vodná směs-byla· extrahována s-250 ml CH2CI2, promyta s vodou. (150. ml).a

• fl fl flfl flfl flfl flfl • * · flflfl · · fl » flflfl fl ···· · flfl · • · flfl fl flfl fl flfl flfl flflfl · flflfl flflfl* fl tt flfl · flfl ·» flfl flfl solným roztokem (100 ml), sušena a zkoncentrována. Olejový zbytek byl zfiltrován na lůžku silikagelu (200 g), promyt směsí CH₂Cl₂:EtOAc (8:2, 1000 ml). Filtrát byl odpařen a olejový zbytek byl použit do další reakce.

Příklad 2

1,2,3,5-Tetra-O-acetyl-P-L-ribofuranosa (2)

Sirup (19) (29,0 g, 100 mmol) z předcházející reakce byl odpařen společně se suchým toluenem (2 x 100 ml) a sušen přes noc nad pevným NaOH ve vakuu při pokojové teplotě. Suchý sirup byl rozpuštěn v ledové kyselině octové (150 ml) a ochlazen na 0 °C v argonové atmosféře.

K tomuto ochlazenému roztoku byl přidán acetanhydrid (35 ml) a poté 10 ml H₂SO₄ velmi pomalu během 15 min. Reakční směs byla míchána přes noc při laboratorní teplotě a nalita za míchání do 200 g ledu. Směs byla extrahována sCHClj (200 ml) a roztokem soli (150 ml), organická vrstva byla sušena nad Na₂SO₄ a odpařena do sucha. Byl získán sirup (30 g) (94 %), * ·„ » ... - , — — - ' * * - “ který byl shledán dostatečně čistým pro glykosylační reakce.

Příklad 3A

Methyl l-(2,3,5-tri-O-acetyl-P-L-ribofuranosyl)-I,2,4-triazoI-3-karboxylát (20)

Směs methyl 1,2,4-triazol-3-karboxylátu (0,64 g, 5 mmol), l,2,3,5-tetra-O-acetyl-P-Lribofuranosy (2) (1,5 g, 4,72 mmol) a bis(p-nitrofenyl)fosfát (20 mg) byla umístěna do hruškovité baňky a dána do předehřátého oleje na 160-165 °C (teplota oleje). Baňka byla spojena s vodní vývěvou a udržována 25 min při 160-165 °C (teplota oleje) pod sníženým tlakem. Reakční směs byla vyjamuta, ochlazena a naředěna s EtOAc (150 ml) a nasyceným roztokem NaHCO₃ (100 ml). Produkt byl extrahován do EtOAc. Organický extrakt byl promyt vodou (100 ml) a nasyceným roztokem soli (50 ml), sušen a odpařen do sucha. Zbytek byl získán čištěním flash chromatografií na silikagelu s využitím ČHCl₃->EtOAc jako eluentu. Čisté frakce byly sbírány a odpařeny do sucha za vzniku 1,2 g (66 %) čistého produktu: ’BNMR (CDC1₃) δ 2,10 (3s, 9H, 3 COCHj), 3,98 (s, 3H, OCH₃), 4,22 (m, 4H), 4,46 (m, 2H), 5,54 (t, 1H), 5,76 (m, IH), 6,04 (d, IH, C|H) a 8,38 (s, IH, C₃H). Anal. spočteno pro C,_sH_l9N₃O₉ (385,22): C, 46,75, H, 4,97, N, 10,91, Nalezeno: C, 46,82, H, 4,57, N, 10,71.

Příklad 3B

1-b-L-Riboťuranosyl-1,2,4-triazol-3-karboxamid (21)

Γ·< «?

Γ i, i ί! C. ί Ο ς· f f.f.Gf < < f

C f[ r

Γ < e« < γ < Γ Γ ΐ. i <: < ť t »ι c í ·' f r, c f· *

ť. Γ 4! ť ť ť 4 r ť c í ÍK (| <> f 4. ť ť Í. v ύ r ť: í

Substrát (20) (l,l^rg) byl rozpuštěn vCH30řÍ/NH₃ při 0 °C a umístěn v kovové bombě.

,, ·' ' -s. \ _řL 1

Bomba byla uzavřena a míchána 18 h při laboratorní teplotě. Bomba byla poté ochlazena, otevřena a odpařehá do sucha. Zbytek byl překrystalizován z malého množství ethanolu. Produkt vykrystalizoval, ale při filtraci krystaly absorbovaly vodu a'měnily se na pastu. Krystalizace byla několikrát opakována. Nakonec byla látka překrystalizována ze směsi methanol/ethanol. Bezbarvé krystaly byly zfiltrovány, promyty methanolem a sušeny ve vakuu. Filtrát byl opět odpařen a stáním poskytl další krystaly. Celkový výtěžek 0,5 g (72 %), bod tání: 177-179 °C, Tíilr, = +88 83 (r. = 3 nitr/ml H-,ΓΌ Γϊ fnrrhsdŘihavírÍnif Γ»1ί-» = -36 0 7ή — 3 (Ί mo/ml Τ-Γ-,ΓΥΐ 'l-Γ

L“ju ~ ----------~ --\’ —,- * ——

NMR (Me₂SO-d₆) δ 3,46 (m,-lH, Č_SH), 3,60 (m, IH,· C_SH), 3',92 (q, IH, C₄H), 4,12 (q, lHý 4,34 (qi 1H), 4,S8 (t, IH, CjOH), 5,20 (d, 1H),' 5,58 (d, IH),¹5,80 (d, IH, C,H), 7,60 <bs, 1Ή; NH),

7,82 (bs,*lH,'NH) a 8,82 (s, IH, C₃H). Áhal. Spočteno pro C₈HÍ₂N₄0s (244,20): C, 39,34, H,

4,95, N, 22,94. Nalezeno: C, 39,23, H, 4,97, N, 22,91? hu.-ů ' ’>· n- . 1 - .v ? / ’^k i v' . ' · .· í 7 -·< · ’

Příklad4 ^i: i⁷' ' ~ ^{f ;}

2,3-O-isopropyliden-L-řibosa (22) '' ' ' -^ ·· < 1 +· ^{J1 1}

K míchané suspenzi L-ribosy (30,0 g, 260 mmol) vé 200 ml suchého acetonu tíyl při laboratorní teplotě přidán jód (1,27 g, 10 mmol) pod argonovou atmosférou.' Reakční směs byla míchána 1 h (roztok se během této doby stal homógenním) a reakce byla zastavená pomocí , _λ * -· * * 1 --'ΐ · ' ί ’ * ^τ roztoku thiosulfátu sodného (1 M). Roztok byl ódpařéh do sucha/Zbytek bylrozpuštěn ve 250 ml CH2CI2, sušen nadMgSO₄, zfiltrován a pevná látka byla promyta se 150 ml CH2CI2. Spojené filtráty byly odpařeny do sucha. Zbýtek byl umístěn na vrchol sloupce silikagelu (8 x' 116 cm) naplněné s CHCI3. Kolona byla eluována S .CHCI3 (500 ml), CHCl₃:EtOAc (9:1, 1000 ml) a CHCl₃:EtOAc (7:3, 1500 ml). Čistý produkt, eluovaný vCHCl₃:EtOAc (7:3), byl sbírán a odpařen do sucha za vzniku 34,5 g (90 %); Oléjový_produkt byl použit jako takový do další reakce. ^lHNMR (CDCÍ₃) δ 1,30 a 1,38 (2s, 6H, isopropyliden CH₃), 3,70 (m, 3H), 4,08 (m,lH), 4,38 (m, 1H), 4,55 (d, IH), 4,81 (d, IH) a 5,38 (m, IH).

Příklad 5

-Deoxy- l-hydrazinyl-2,3-O-isopropyliden-L-ribosa (23)

Roztok 2,3-O-isopropyliden-L-ribosy 22 (34,5 g, 182 mmol) v absolutním methanolu (200 ml) byl přikápán roztok bezvodého hydrazinu (42,0 g, 1313 mmol) ve 100 ml bezvodého methanolu během 30 min při laboratorní teplotě pod-argonovou atmosférou. Téměř bezbarvý

4*

4« 4 »4 | « 4 4 4 444*

4 4 · · »44« 4 44 4 * 4 4444 · 4 4 « 4 44* ·»4

444 · 4 4 · 4 4

4« β «4 44 »4 44 roztok byl míchán při laboratorní teplotě a za bezvodých podmínek 18 h. Roztok byl odpařen ve vakuu za vzniku bezbarvého sirupu. Sirup byl opakovaně odpařen společně s absolutním methanolem (5 x 100 ml). Vzniklý sirup byl zahřát na 70 °C na vakuové pumpě (0,1 tor) a poté udržován při tomtéž tlaku 12 h. Výtěžek byl .35,0 g (95 %). Tento materiál byl použit do další reakce bez následného čištění.

Příklad 6

5-Amino-4-kyano- 1 -(2 ’ ,3 ’-O-isopropyliden- p-L-ribofuranosyl)pyrazol (24)

Roztok l-deoxy-l-hydrazinyI-2,3-0-isopropyliden-L-ribosy (23) (16,3 g, 79,90 mmol) v absolutním ethanolu (100 ml) byl profukován stálým proudem argonu 30 min. Podobný profouknutý roztok (ethoxymethylen)malonitrilu (10,37 g, 85 mmol) v absolutním ethanolu (100 ml) byl přidán během 1 h po kapkách k rychle míchanému roztoku při laboratorní teplotě. Roztok byl míchán pod argonovou atmosférou dalších 30 min a poté zahříván k refluxu 12 h. Oranžový roztok byl ochlazen na pokojovou teplotu a odpařen do sucha ve vakuu. Tento materiál byl rozpuštěn v ethylacetátu (100 ml) poté smíchán s 50 g silikagelu. Směs byla odpařena do sucha ve vakuu a prášek, který vznikl po odpaření, byl umístěn na vršek kolony (6 x 30 cm) silikagelu (500 g) plněné za sucha. Kolona byla eluována s gradientem CH2Cl2->EtOAc. Frakce mající čistý produkt byly slity dohromady a odpařeny za vzniku pěny. Výtěžek 17 g (76 %), NMR (CDClj) 8 1,30 a 1,52 (2s, 6H, isopropyliden CH₃), 3,86 (m, 2H, C5H), 4,40 (IH, C₄II), 4,80 (bs, 2H, NH₂), 5,00 (d, IH), 5,20 (m, IH), 5,80 (d, IH, CiH) a 7,54 (bs, IH, C₃H). Anal. spočteno pro Ci2H,₆N₄O₄ (280,28): C, 51,43, H, 5,75, N, 19,99. Nalezeno: C, 51,20, H, 5,63, N, 19,98.

Příklad 7

5-Amino- l-(b.-L-ribofuranosyl)pyrazol-4-karbonitril (25)

Roztok 5-amino-4-kyano-l-(2’,3’-0-isdpropyliden-p-L-ribofuranosyl)pyrazolu (24) (4,6 g, 16,43 mmol) v 90 % trifluoroctové kyselině (30 ml) byl mícháii 4 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla odpařena do sucha a zbytek byl odpařen společně s methanolem (3 x 35 ml). Zbytek byl použit jako takový bez dalšího čištění do následující reakce.

Příklad 8

5-Amino- l-(p-L-ribofuranosyl)pyrazol-4-karboxamid (26) φ φφ· φ φ > * φ • · · · φ · ·Φ • · · φ φ · φ φ φ · φ φ φ « φ φ · φ

Κ roztoku 25 (4,60 g) v hydroxidu amonném (35 ml) byl přidán 30 % peroxid vodíku (2 ml). Směs byla míchána v tlakové lahvi při laboratorní teplotě 18 h, pak byla tlaková láhev ochlazena, opatrně otevřena a těkavé látky byly odpařeny do sucha. Zbytek byl odpařen společně s ethanolem (3 x 20 ml). Surový produkt byl krystalizován ze směsi ethanol/voda za vzniku 3,5 g čisté sloučeniny (71 %). 'Η NMR (DMSO-dé) δ 3,57 (m, 2H, C₅CH₂), 3,86 (q, 1H_S C₄H), 4,11 (q, IH, G₃H), 4,43 (q, IH, C₂OH), 5,63 (d, IH, J = 3,99 Hz, CjH), 6,51 (brs, 2H, NH₂), 6,71 a 7,26.(2 brs, 2H, CHNH₂) a 7,69 (s, IH, C₃H). Anal. spočteno pro C9H14N4O5 (258,23): C, 41,86,

K /1XT O1 A O XT«i 1 ασοηΛ»

-Sru. IX» HUIVZjVIIV.

r* a 1 <7 U C /10 KT 91 Al jD t 3 Λ.Λ, ♦'i T-Vj lij I

Příklad 9

5-Amino-]-(2’,3’-O-isopropylÍden-p-L-ribofuranosyl)pyrazoh3,4-dikarboiijtril (27)

Roztok tetrakyanoethylenu (24,32 g, 190 mmol) v absolutním ethanolu (100 ml) byl přidán po kapkách k míchanému roztoku l-deoxy-l-hydrazinyl-2,3-O-isopropyliden-L-ribosy (223,0 g, 113,0 mmol) ve 100 ml ethanolu při 0 °C během 30 min. Reakční směs byla míchána při teplotě ledové lázně další 2 h a poté byla míchána 15 h při laboratorní teplotě.Hnědý roztok byl zfiltrován a odpařen do sucha. Zbytek byl rozpuštěn v MeOH (50 ml), absorbován na silikagel (90 g) a umístěn na vrchol kolony silikagelu (10 x 25 cm) naplněné s CH₂Ct₂. kolona byla eluována s CH₂Cl₂/EtOAc (10:1, v/v), homogenní frakce byly smíchány a odpařeny do sucha. Zbytek ve formě pěny byl krystalizován z ethanolu a po dlouhém stání při laboratorní teplotě bylo získáno 15 g (44 %) Čisté sloučeniny 27, bod tání, ’H NMR (DMSO-dfí) δ 1,31 a 1,48 (2s, 6H, isopropyliden CH₃), 3,29 (m, 2H, C5CH2), 4,13 (m, IH, C₄H), 4,83 (m, IH, C₃H), 4,97 (t, IH, C₅OH), 5,24 (m, IH, C₂H), 6,12 (s, IH, C,H), 7,65 (s, 2H, NH₂). Anal. spočteno pro C,₃H,₅N₅O₄ (305,29): C, 51,14, H, 4,95, N, 22,94. Nalezeno: C, 51,20, H, 5,04, N, 22,61.

Příklad 10

5-Amino-1-P-L-ribofuranosylpyrazol-3,4-dikarbonitril (28)

Suspenze 5-annno-l-(2’,3’-O-isopropyliden-p-L-ribofuranosyl)pyrazol-3,4-dikarbonitrilu (4,6 g, 15,0 mmol) v 90 % TFA/voda (50 ml) byla míchána 12 h při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek byl odpařen společně sEtOH (3 x 50 ml). Světe hnědý zbytek byl použit bez dalšího čištění.

Příklad 11

5-Amino-1 -P-L-ribofůranosylpyrazol-3,4-dikarboxainid (29)

TFA sůl 5-amino-l-p-L-ribofuranosylpyrazol-3,4-dikarbonitrilu (28) (2,60 g, 10,0 mmol) byla rozpuštěna v konc. NH4OH (28%, 100 ml) a nechána reagovat s H₂O₂ (30 %, 15 ml). Reakční směs byla míchána 12 h při laboratorní teplotě v tlakové lahvi a poté odpařena do sucha. Zbytek byl odpařen společně s methanolem (3 x 50 ml) a surový produkt byl krystalizován ze směsi EtOH/voda Za vzniku 2,0 g (68 %) látky 29: b.t.: x °C, ’H NMR (DMSO-d₆) δ 3,60 (m,

2H, C₅CH₂), 3,87 (ni, IH, C₄H), 4,18 (m, IH, C₃H), 4,54 (m, IH, C₂H), 4,91 (t, IH, C₅OH), 5,03 α Xrll, J,U?

ITT tt\ £. nn /1__* ttt v ttt _λ ΡΛ\πτ/ττ\\ m ni, vin), jii, ινγ±2 /,/z π τη zn_ /,/0 (zs,

2H, CONH₂), 9,65 (d, IH, CON(H)H). Anal. spočteno pro C|₀H₁₅N₅O₆ (301,26): C, 39,87, H, 5,03, N, 23,25. Nalezeno: C, 39,72, H, 5,40, N, 23,61.

Příklad 12

Dimethyl l,2,3-triazol-4,5-dikarboxylát (30)

K míchané suspenzi azidu sodného (5,03 g, 77,39 mmol) ve 120 ml DMF byl příkapán při 0 °C během 30 min roztok dimethyl acetylendikarboxylátu (10,0 g, 70,36 mmol) ve 100 ml DMF. Po 30 min bylo rozpouštědlo odstraněno ve vakuu při 30 °C za vzniku purpurově-hnědé tuhé látky. Tuhá látka byla dvakrát promyta etherem a extrahována do vody (100 ml). Vodný roztok byl okyselen skone. HCI na pH 2. Vodná vrstva byla nejdříve extrahována se 100 ml etheru a poté se 1.00 ml chloroformu. Spojené organické vrstvy byly odpařeny za vzniku světle červeně zbarvené tuhé látky s teplotou tání 128-130 °C. Tuhá látka byla promyta horkým hexanem a krystalizována z benzenu: výtěžek 11,0 g (85 %); 'H NMR (CDCI3) δ 4,00 (s, 6H), 11,87 (brs, ΙΗ,ΝΗ).

Příklad 13 l-0-Acetyl-2,3,5-tn-Ó-benzoyl-p-L-ribofuranosa (5)

K roztoku L-ribosy (25,0 g, 166,66 mmol) ve 300 ml methanolu bylo přidáno 25 ml nasyceného roztoku methanolického chlorovodíku a směs byla míchána při laboratorní teplotě 6 h; Reakce byla ukončena po 6 h na základě sledování na TLC š využitím CH₂Cl₂/MeOH 9:1. Po ukončení reakce byl přidán pyridin (30 ml) a rozpouštědla byla odpařena. Zbytek byl rozpuštěn v suchém pyridinu (200 ml) a dichlormethanu (150 ml) a roztok byl ochlazen na 0 °C. Pak byl po kapkách přidán benzoylchlorid (96,26 ml, 830,12 mmol) a směs byla míchána přes noc při laboratorní teplotě. TLC s využitím hexan/ethylacetát (7:3) ukázala skončení reakce. Rozpuštědla o f ',· e r i.

• c i. ·;· o c rc r· i. r »1; < C < c c #;

«i ϋ

Γ c ¢¢0

*. v -. ^T; r, ·:·. <:· <y » í,' *l¹ r,.

i; ’,in; í; i;:<i »·' i·’ . *:

r,!< »-·»;' byla odpařena a zbytek byl rozpuštěn ve 300 ml CHCI3, promyt s 200 ml vody, 200 ml nasyceného roztoku NaHCCh a sušen nad bezvodým NajSO# Po odpaření CHCI3 byl zbytek odpařen s toluenem za vzniku olejovitého zbytku. Zbytek byl rozpuštěn ve směsi 200 tni AcOH, acetanhydridu (85,0'ml, 770,9 mmol) a kyseliny “sírové (4,46 pil, 83,29 mmol). Reakční směs byla míchána přes noc při laboratorní teplotě,-přičemž TLC (hexan/ethylacetát 7:3) ukázala,po této době“ ukončení reakce. Rozpouštědla , byla odpařena ve .vakuu a zbytek byl odpařen s toluenem. Hnědý, zbytek byl triturován s EtOH za vzniku světle hnědých krystalků. Filtrace pevné látky a rekrystalizace z EtOH poskytla 40,5 g l-O-ácetyl-2,3,5-tri-O-benzoyí-L(+)ribofuranosy (48,0 %) ve formě bílých krystalů, teplota tání: 125-125 °C, ^]H NMR (CDCI3) δ 4,49,:(m,í lH, C5H), 4,77 (m, 2H, C4H a CSH), 5,80 (d, IH), 5,93 (m, IH, C2H), 6,43 (d, IH, ¹ íp.2“l »5 Hz) .3-.7,30-8,09(ni, Ί5Η, PhH), H.· , χ:

* - U - ' nř ·' ·.», . C: .. ··,.. Λ-Μ , *

Příklad 14 X-v,.. < m ’ X,_f . f ¹ ' ) í '

Dimethyl 2-(2’,3 ’,5’-tri-O-be'nzoyl-p-L-ribofuranosyl)-l ,2,3-triazol-4,5-dikarboxylát (31)

Směs suchého dimethyl l,2,3-triazol-4,5-dikarboxylátu (3,70. g, 20,0 mmol). hexamethyldisilazanu (HMDS, 60 ml) a (NH4)2SO4 (0,1· g) byla zahřívána pod refluxem (olejová lázeň 140 °C) 12 h s vyloučením vzdušné vlhkosti. Přebytek HMDS byl odstraněn destilací ve vakuu za vzniku trimethylsilyl derivátu, který byl rozpuštěn v bezvodém CH3CN (100 ml).

' K výše připravenému·: čirému roztoku·..:byla· přidána l-O-ácetýl-2,3,5-tri-O-benzoyl-Lribofúianosy < 10,12 g, 20 mmol) a směs byla míchána 3 0 min. K míchanému roztoku.byl přidán trimethyíšilyltrifiuorniethansulfonát (4,6 ml, .26,0 mmol) a y míchání bylo pokračováno 12 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla odpařena: a zbytek.byl rozpuštěn v 500 ml^CH^Ch. Organická vrstva byla promyta postupně s vodným nasyceným roztokem NallCO.; (3 x 100 ml), nasyceným, roztokem NaCl (3 x.100 ntl) a vodou (3 x 50, ml) a sušena, nad Na2SO₄-i Roztok byl odpařen za vzniku 12,0 g (95 %) derivátu 31. ’H NMR (DMSO-dg) δ 3,88 (s, 6H, 2 OCH3), 4,65 (m, 2H, C₅H), 5,01 (m, IH, C₄H), 6,10 (m, IH, C₃H), 6,32 (m, IH, C₂H), 6,88 (d, IH, C,H, J,,₂=2,75 Hz) a 7,45-7,95 (m, 15H, PhH).

Příklad 15

2-p-L-Ribofuranosyl-l,2,3-triazol-4,5-dikarboxamid (32) .

Sloučenina 31 (6,0 g,. 9,5 mmol) byla rozpuštěna ve směsi MeOH/NH3 (suchý MeOH nasycený-s bezvodým. NH3 při 0-°C,.60 ml).a byla umístěna do ocelové;reakční nádoby. Nádoba byla zahřívána 16 h na 95 °C. Poté byla ochlazena, opatrně otevřena a NH₃ byl nechán odpařit při pokojové teplotě. MeOH byl odpařen do sucha a zbytek byl triturován s horkým toluenem (3 x 50 ml) a zfiltrován. Hnědý zbytek byl krystalizován z vodného EtOH (95 %) za vzniku 2,40 g (89 %) látky 32 s teplotou tání 210-212 °C. 'H NMR (DMSO-d₆) δ 3,45-3,59 (m, 2H, C₅H), 3,98 (m, IH, C₄H), 4,25 (m, IH, C₃H), 4,54 (m, IH, CjH), 4,78 (t, IH, C5OH, D2O vyměnitelný), 5,27 a 5,67 (2d, 2H, C₂’,3’OH, D₂O vyměnitelný), 5,89 (d, IH, J_r>2-=3,85 Hz, C,H), 8,05 a 9,05 (2 brs, 4H, 2 CONH₂). Anal. spočteno pro C₉H,₃N₅O_c (287,23): C, 37,63, H, 4,56, N,' 24,38. Nalezeno: C, 37,52, H, 4,19, N, 24,59.

Příklad 16 l-(2’,3’,5’-Tn-0-benzoyl-P-L-ribofuranosyl)pyridin-4-on-3-karboxamid (33)

Ke směsi hexamethyldisilazanu (50 ml, 239,77 mmol) a chlortrimethylsilanu (1,0 ml,

21,43 mmol) byl přidán pyridin-4-on-3-kafboxamid (1,38 g, 10,0 mmol) (připravený podle postupu: W. C. J. Ross, J. Chem. Soc., C, 1816 (1966), W. Herz a D. R. K. Murty, J. Org. Chém., 26, 122, 1961). Směs byla 2 h refluxována za míchání a-poté ve vakuu odpařena do sucha a pak dále 2 h sušena ve vysokém vakuu při 60 °C. Suchý gumový zbytek byl suspendován v čerstvě destilovaném 1,2-dichlorethanu (50 ml) a k této suspenzi byla přidána l-O-acetyl-2,3,5tri-O-benzoyl-L-ribofuranosa (5,06 g, 10,0 mmol) a čerstvě předestilovariý SnCl₄ (1,0 ml, 8,52 mmol). Reakční směs byla refluxována 1,5 h, ochlazena a naředěna se 100 ml CH2CI2 (100 ml) a nasyceným roztokem vodného NaHCOj (25 ml). Směs byla zfiltrována přes vrstvu celitu a vrstva byla poté promyta s 20 ml CH₂C1₂. Organická fáze byla oddělena, promyta vodou až do neutrální reakce a sušena nad Na2SO₄. Organický extrakt byl odpařen do sucha za vzniku gumového zbytku. Zbytek byl čištěn flash chromatografii na silikagelu s využitím CH2Cl2-->EtOAc jako eluentu. Čisté frakce byly shromážděny a zkoncentrovány za vzniku 0,50 g (9 %) látky 33 ve formě bílé pěny. ^{* l}H NMR (ČDCI3) δ 4,94 (ni, 3H, C₄H a C’_SH), 6,12 (m, 1H), 6,20 (m, 1H), 6,32 (d, IH)a7,20-8,30(m,20H).

Příklad 17

-p-L-ribofuranosylpyridin-4-on-3-karboxamid (34)

Sloučenina 33 (0,5 g, 0,86 mmol) byla rozpuštěna v 50 ml suchého methanolického amoniaku a směs byla míchána 15 h v bombě při laboratorní teplotě. Roztok byl poté koncentrován na malý objem a ochlazena ná 4 °C. Krystalický produkt byl odfiltrován a promyt * · 4 4 4 · · · 4 44 • 44 444 4444 , . .j λ .. * 4 β · β 4 ♦·· 9 9 9 4

JU · · 4··· · · # 4 9 9 44 4 4 44

4·« · 4 4 4 4 » *4 * 4β 4.4 44 44 studeným methanolem. Tuhá látka byla krystalizována z absolutního ethanolu za vzniku 0,23 g (87 %) čistého produktu, teplota tání: 209-211 °C. ’H NMR (DMSO-de) δ 3,60 (m, 2H, C5H), 3,93 (m, IH, C₄H), 4,09 (m, IH, C₃H), 4,34 (m, IH, C₂H), 5,11 (m, IH, C₅OH, D₂O zaměnitelný), 5,22 a 5,47 (2m, 2H, 02-,3-011, D₂O zaměnitelný), 5,84 (d, 1Ή, Ji-.2-6,3 Hz, C|H), 7,21 (m, 2H, PhH), 7,64 (m, 2H, PhH a C0NH₂) a 8,44 (s, IH, C0NH₂). Anal. spočteno pro C,,H_]4N₂0é (270,24): C, 48,89, H, 5,22, N, 10,37. Nalezeno: C, 48,89, H, 5,42, N, 10,51.

2.3.5- Tri-O-benzoyl-fl-L-ribofuranosyl azid (35)

Suchý chlorovodík byl probubláván přes suspenzi jemně práškované a sušené 1-O-acetyl2.3.5- tri-O-benzoyl-L-ribosy (20,0 g, 39,52 mmol) ve 300 ml etheru při 0 °C až do té doby, kdy bylo dosaženo čirého roztoku (2-3 h). Směs byla poté nechána stát přes noc při 0 °C. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek ve tvaru gumy byl odpařen postupně se suchým benzenem . (2 x 25 ml) a toluenem (25 ml). Zbytek byl rozpuštěn ve 250 ml acetonitrilu. K tomuto roztoku -> byl přidán azid sodný (20,0 g, 307,6 mmol) a reakční směs byla 2 h zahřívána k refluxu pod argonovou atmosférou. Po ukončení reakce (sledováno s TLC, hexan/ethylacetát 7:3) byl roztok zfiltrován a odpařen za vzniku olejovitého zbytku (14,6 g) v kvantitativním výtěžku. Produkt vznikl ve formě bílé pěny sušením ve vysokém vakuu. Sušený materiál byl použit jako takový pro další reakci. 'HNMR (CDC1₃) δ 4,54 (m, IH), 4,76 (m, 2H), 5,57-5,58 (dd, IH), 5,68 (d, IH,

J=l,65 Hz), 5,84-5,86 (m, IH) a 7,34-8,12 (m, 15H, PhH).

Příklad 19

5Amino-l-(2’,3’,5’-trÍ-O-acetyl-P-L-ribofuranosyl)triazol-4-karboxamid (36)

N,N-dimethylformamidu (60 ml) bylo přidáno do studeného roztoku (0 °C) hydroxidu draselného (1,72 g, 30,7 mmol) v 10 ml vody a roztok byl míchán 10 min při této teplotě. Kyanoacetamid (2,58 g, 30,68 mmol) byl přidán k tomuto roztoku a směs byla míchána při 0 °C až do rozpuštění pevného materiálu. K tomuto roztoku byl najednou přidán 2,3,5-tri-O-benzoylβ-L-ribofuranosyl azid (10,0 g, 20,5 mmol) a směs byla míchána 14 h při -5 °C. Jantarově žlutý roztok byl odpařen ve vakuu (vodní lázeň 50 °C) za vzniku oranžové polotuhé hmoty, která byla postupně ve vakuu odpařena společně s absolutním ethanolem (2 x 50 ml) a toluenem (3 x 50 mí) za vzniku husté oranžově gumy. Guma byla rozpuštěna ve 150 ml bezvodého methanolu, byl přidán methoxid sodný (1 N, 25 ml) a roztok byl míchán 6 h při laboratorní teplotě bez přístupu φφφφ · • φ φφφφ · φ φ · · * * φ φ · φφ φφ φφφ φφφ φφφ φ • φ φ φ φ φ vzdušné vlhkosti. Jantarově žlutý roztok byl smíchán s iontově-výměnným polymerem Dowex 50 X H⁺ (cca 35 ml vlhkého polymeru) a pH bylo nastaveno na 6. Roztok byl zfiltrován, vrstva polymeru byla promyta s 50 ml dalšího methanolu a spojené filtráty byly odpařeny do sucha ve vakuu (vodní lázeň 80 °C) za vzniku oranžové gumy. Guma byla opakovaně triturována s ethylacetátem (6 x 50 ml) a každá část byla opět zdekantována až do vytuhnutí gumy na žlutohnědou amorfní tuhou látku. Bělavý surový produkt 2,5 g (32 %) byl chromatografícky čistý. Po několika krystalizacích byl produkt, obsahující nečistoty, převeden na acetát podle níže uvedeného postupu. Výše popsaný surový materiál (0,4 g, 1,54 mmol) byl rozpuštěn v suchém pyridinu (10 ml). Roztok byl ochlazen na 0 °C pod argonovou atmosférou a byl nechán reagovat s acetanhydridem (0,95-g, 9,26 mmol): Reakční směs byla míchána při laboratorní teplotě přes noc a rozložena s 1 ml methanolu. Rozpouštědlo bylo odstraněno a zbytek byl rozpuštěn ve 100 ml CH₂C1₂. Organická vrstva byla promyta s nasyceným roztokem NaHCO₃ (100 ml) a nasyceným roztokem soli (50 ml), sušena a odpařena do sucha. Surový produkt byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím EtOAc jako eluentu. Výtěžek 0,52 g (88 %), *H NMR (CDCb) 8 2,12 (3s, 9H, 3 COCH₃), 4,32-4,52 (m, 3H), 5,64 (m, IH, C₃H), 5,85 (m, IH, C₂H),

6,00 (brs, 2H, NH₂), 6,32 (d, IH, C,H) a 8,73 (brs, 2H, CONH₂).

Příklad 20

5-Amino-1 -p-L(+)-ribofuranosyltriazol-4-karboxamid (37)

Sloučenina 36 (0,5 g, 1,29 mmol) byla rozpuštěna v methanolickém amoniaku (50 ml, nasycený při 0 °C). Reakční směs byla míchána 16 h při laboratorní teplotě a odpařena do sucha. Zbytek byl triturován třikrát s EtOAc a tuhá látka byla krystalizována z minimálního množství suchého EtOH za vzniku.bezbarvých, krystalů s teplotou.tání 1.59.-161 °C. ^!HNMR (DMSO-d₆) δ 3,40-3,52 (m, 2H, C_SH), 3,93 (ní, IH, C₄H), 4,19 (m, IH, C₃H), 4,46 (m, IH, C₂H), 4,74, 5,22,

5,62 (m, 3H, 3.OH, D₂O zaměnitelný), 5,84 (d, IH, J=3,90 Hz, CjH), 7,95 (brs, 2H) a 9,02 (brs,

2H). Anal. spočteno pro CsIIbNsOs (259,22): C, 37,07, H, 5,05, N, 27,02. Nalezeno: C, 37,36,

H, 5,14, N, 27,01.

Příklad 21

S-O-acetyl-l-^^^-tri-O-acetyl-p-L-ribofuranosyOtriazoM-karboxamid (38)

I

1)0 »3ι. *»*Η:

c « ο «:;! <)ϊ ♦;

t »; ρ»μ: Ο ·? ir Ο i;· ί; r: »: ι;ι.· cc *>l <Ί> ii;

<: <· c ϋ «υ . i;

ř? o <> ο υ «> «·:

Ν,Ν-dimethylformamidu (40 ml) byl přidán do studeného roztoku (0 °C) hydroxidu draselného (1,16 g,. 20,82 mmol) ve 20 ml vody a roztok byl míchán 10 min při této teplotě. Ethylmafonát (2,73 g, 20,82 riimol) byl přidán k tomuto roztoku a směs byla míchána při 0 °C až do rozpuštění pevného materiálů. K tomuto roztoku byl najednou přidán 2,3,5-tri-Obenzoyl-p-L-ribofuranosyl azid (6,76 g, 13;88 mmol) a směs byla míchána 14 h při -5 °C. Jantarově žlutý roztok byl odpařen ve vakuu (vodní lázeň 80 °C) za vzniku oranžové polotuhé hmoty,, která bylá postupně ve vakuu odpařena společňě s absolutním ethanolem (2 x 50 ml) a toluenem-(3 x 50· ml) za vzniku husté oranžové gumy. Guma byla· rozpuštěna-ve 150 ml bězvodého methanolu, byl přidán methoxid sodný (0,5 N, 10 ml) a roztok byl míchán 6 h při laboratorní teplotě bez přístupu vzdušné vlhkosti. Jantarově Žlutý roztok byfsrírichán s ioritóvěvýměnným polymerem Dowex 50 X lí (cca 35 ml vlhkého polymeru)‘a pH bylo nastaveno na 6. Roztok býl zfiltrován^ vrstva polymeru byla promýta’s 50 ml dalšího methanolu a spojeně filtráty byly odpařeny do sucha ve vakuu (vodní lázeň 80. °C),za vzniku oranžové gumy. Guma,byla ' opakovaně .ťriturována s ethylacetátem (6.x 50 ml) a každá porce byla opět ždekantov'ána'až do vytuhnutí gumy na. žlutohnědou amorfní tuhou Játku? Výše popsaný materiákbýí rozpuštěn v suchém pyridinu (30 ml),’ byl přidán acetánhydrid (7,8 mí, 83,28 mmol) a roztok byl míchán 18 lrpřrlaboratomí teplotě vbezvodých podmínkách. Reakční směs byla zfiltrována přes krátkou vrstvu Cellitu. Celitová vrstva byla promyta 50 ml čerstvého pyridinu a spojené filtráty byly odpařeny do sucha ve vakuu za vzniku hnědé gumy. Guma byla rozpuštěna ve 150 ml CH2CI2. Organická vrstva byla promytá nasyceným roztokem. NalíCO;, a nasyceným roztokem soli (50 ml), sušena a odpařena do sucha; Surový produkt byl čištěn flash chromatografií'na silikagelu s využitím CH2Cl₂->EtOAc.jakó eluentu. čisté frakce bylý spojeny a odpařeny, za vzniku T,5 g (42%) čistého produktu 38. 'Η NMR (CDCb) δ 2,14 (3s, 9H, 3 COCHy), 2,60 (s, 3H; COCH₃), 4,15-4,58 (m;3H, C.,H a C₅H), 5,62 (m, 1H, C₃H), 5,82 (m, 111, C₂1Í), 6,28 (d, SH, C,H) a 10,63 (brs, 2H, CONH2). '· * Příklad 22

5-Hydroxy-l-p-L(+)-ribofuraňosyltriazol-4-karboxamid (39)

Sloučenina 38 (1,5 g, 3,50 mmol) byla rozpuštěna v methanol i ckém amoniaku (50 ml, nasycený při 0 °C). Reakční směs bylá míchána 16 h při laboratorní teplotě a opařena.do sucha. Zbytek byl triturován třikrát s EtOAc a tuhá látka byla krystalizována- z minimálního množství suchého EtOH za.vzniku 0,70 g (77 %) látky 39, teplota tání: 162-164 °C. 'H NMR (DMSO^ds) a ď aaa a·· a a · a a · a a a · · · · · · « • aaaaa·· > · · · · a · · a a • a a a a · · · · a* · «a ·* ·· · · δ 3,40-3,50 (m, 2H, C_SH), 3,84 (m, IH, C₄H), 4,17 (m, IH, C₃H), 4,32 (m, IH, C₂H), 4,90 (t, IH, C₅OH), 5,20, 5,58 (2d, 2H, 2 OH, D₂O zaměnitelný), 5,76 (d, IH, >3,90 Hz, C,H), 7,58 a 7,80 (2brs, 2H, CONH₂) a 8,82 (s, IH, C₅OH). Anal. spočteno pro CgHntyOe (260,21): C, 36,92, H, 4,65, N, 21,53. Nalezeno: C, 36,90, H, 4,79, N, 21,43.

Příklad 23

-(2’,3’,5’-tri-0-benzoyl-p-L-ribofuranosyl)-6-methyluracil (40)

Sloučenina 40 (4,50 g, 7,86 mmol) byla rozpuštěna v 60 ml methanolického amoniaku.

Reakční směs byla zahřívána 17 h na 100 °C v kovové bombě. Reakční nádoba byla ochlazena na laboratorní teplotu a obsah zkoncentrován za vzniku oleje. Zbytek byl dále čištěn flash chromatografií.na sloupci silikagelu s využitím dichlormethanu a methanolu (9:1) jako eluentu. Čisté frakce byly spojeny a odpařeny za vzniku bílé tuhé látky. Ta byla dále krystalizována z 2propanolu za vzmiku 1,98 g (94 %) čisté sloučeniny 41, t.t.: 175-177 °C, 'H NMR (DMSO-d₆) δ 2,24 (s, 3H, CH₃), 3,42-3,57 (m, 2H, C₅H), 3,68 (m, IH, C₄H), 4,0 (m, IH, C₃H), 4,53 (m, IH, C₂H), 4,68, 4,94, 5,22 (m, 3H, 3 OH, D₂O zaměnitelný), 5,43 (d, IH, Jr_i2>=3,85 Hz), 5,56 (s, IH, C5H) a 11,25 (s, IH, NH). Anal. spočteno pro CioHi₄N₂06 (258,23): C, 46,51, H, 5,46, N, 10,85. Nalezeno: C, 46,66, H, 5,26, N, 10,66.

Příklad 25 l-(2’,3’,5’-tri-O-benzoyl-p-L-ribofuranosyl)-6-azacytidin (42)

5-Azacytosin (1,12 g, 10,0 mmol) byl suspendován ve směsi 50 mi hexamethyldisilazanu a 100 mg síranu amonného. Reakční stnčs byla refluxována 6 h při 135 °C. Rozpouštědlo pak bylo odstraněno ve vakuu á zbytek byl odpařen společně se suchým toluenem (2 x 50 ml), aby byly odstraněny poslední stopy hexamethyldisilazin. Takto získaná tuhá látka byla sušena 6 h ve vakuu. K roztoku 2,4-N bis(trimethylsilyl)-5-azacytidinu (10,0 mmol) ve 150 ml suchého 1,2dichlorethanu byla přidána l-0-acetyl-2,3,5-tri-0-benzoyl-P-L-ribofuranosa (5,06 g, 10 mmol) a chlorid cíničitý (1,68 ml, 14,16 mmol) při 10 °C. Reakční směs byla míchána 2 h při 10 °C pod atmosférou argonu. Reakce byla sledována pomocí TLC s využitím hexanu a ethylacetátu (7:3). TLC ukázala, že již nezbývá žádný výchozí materiál. Reakční směs byla naředěna s 250 ml dichlormethanu. Organická vrstva byla promyta s nasyceným vodným roztokem NaHCO₃ (200 ml) a roztokem chloridu sodného (100 ml), sušena nad Na₂SO₄ a zkoncentrována na zbytek. Zbytek byl rozpuštěn v toluenu a zfiltrován přes vrstvu Cellitu, aby byl odstraněn nezreagovaný

4 4 4 4 ·· 4 44

4*4 # 4 · 444*

444 4 4444 4 44 4 « 4*4* 4 4 4 4 · 4 444 44* «4« 4**4 4 <

4 44 44 44 44

5-azacytosin. Filtrát byl odpařen do sucha a zbytek (5,20 g) byl rozpuštěn v ethanolu a opět zfiltrován přes Cellít. Titulní sloučenina vykrystalizovala z filtrátu ve formě jehliček za vzniku 4,45 g (81 %) produktu, teplota tání: 186-187 °C, 'H NMR (CDC1₃) δ 4,62-4,66 (m, 3H, C₄H a C₅H), 6,01 (m, 3H, C,H, C₂H a C₃H), 7,26-8,06 (m, 17H, NH₂ a PhH) a 8,48 (s, 1H, C₆H).

Příklad 26

4-Amino-l-p-L-ribofuranosyltriazin-2(lH)-on (5-azacytidin, 43)

Sloučenina 42 (4,0 g, 7,13 mrrioi) byla rozpuštěna v 60 ml absolutního niěihanolu, zaliřáta k varu a nechána zreagovat s 0,5 M methoxidem sodným (20 ml, 10,0 mmol). Výchozí materiál. se rychle rozpustil a z roztoku se ihned vyloučil produkt. Směs byla držena 4 h při laboratorní těpíOtc a pote prčS noc v čuiauiiiečé. rsjySíaiy ůýiy Sěůfaiiy, prOiiíyiy uváKrat tóaovýin methanolem (10 ml) a sušeny za laboratorní teploty pod vakuem. Výtěžek 1,50 g (86 %). Analytický vzorek byl získán rekrystalizací ze směsi ethanol-voda (1:1), t.t.: 220-222 °C. 'H NMR (D₂O) δ 3,78-3,97 (m, 2H, C₅H), 4,13 (m, 1H, C₄H), 4,20 (m, 1H, C₃H), 4,33 (m, 1H,

C₂H), 6,31 (d, 1H, C|H, J_{r 2}’=2,5 Hz) a 8,24 (s, 1H, C₆H). Anal. spočteno pro CgH_]2N₄O5 (244,20): C, 39,35, H, 4,95, N, 22,94. Nalezeno: C, 34,09, H, 4,28, N, 22,98.

Příklad 27

Λ l-(2¹,3’,5’-tri-O-benzoyl-P-L-ribofuranosyl)-6-azauridin (44)

6-Azauracil (1,36 g, 12,0 mmol) byl suspendován ve směsi 50 ml hexamethyldisilazanu a mg síranu amonného. Reakční směs byla refluxována 6 h při 135 °C. Rozpouštědlo pak bylo odstraněno ve vakuu a zbytek byl odpařen společně se suchým toluenem (2 x 50 ml), aby byly odstraněny poslední stopy hexamethyldisilazinu. Takto získaná tuhá látka byla sušena 6 h ve vakuu a. použita, do dalšího kroku bez dalšího, čištění. K.roztoku 2,4.-bis(trimethylsilyl).-6azauridinu (12,0 mmol) v 60 ml suchého 1,2-dichlorethanu byla přidána l-O-acetyl-2,3,5-tri-Obenžoyl-L-ribofuranosa (5,06 g, .10 mmol) a chlorid cíničitý (1,68 ml, 14,16 mmol) při 10 °C. Reakční směs byla míchána 6 h při 10 °C pod atmosférou argonu. Reakce byla sledována, pomocí TLC s využitím hexanu a ethylacetátu (7:3). TLC ukázala, že již nezbývá žádný výchozí materiál. Reakční směs byla naředěna s 250 ml dichlormethanu. Organická vrstva byla promyta s nasyceným vodným roztokem NaHCOj (150 ml) a roztokem chloridu sodného (100 ml), sušena nad Na₂SO₄ a zkoncentrována na bílou pěnu. Zbytek by! rozpuštěn v dichlormethanu (100 ml) a zfiltrován přes vrstvu Cellitu, aby byl odstraněn nezreagovaný 6-azauracil. Filtrát byl odpařen do flfl

OO • flflfl • « • « 4 • fl fl· • · · · • flfl fl • flflfl flflfl • fl • · fl* sucha a zbytek (4,50 g) byl rozpuštěn v minimálním množství ethanolu a opět zfiltrován přes

Cellít. Titulní sloučenina vykrystalizovala z filtrátu ve formě jehliček za vzniku 4,50 g (79 %) produktu 44, teplota tání: 193-195 °C, ^lH NMR (Me^O-de) δ 4,47-4,67 (m, 3H, C₅H), 4,71 (m,

IH, C₄H), 5,85 (m, IH, C₃H), 5,93 (m, IH, C₂H), 6,38 (d, IH, J_r>2’=2,56 Hz, C,H), 7,26-8,06 (m, 16H, C₅H a PhH) a 12,32 (s, IH, NH).

Příklad 28 l-P-L-riboíuranosyl-6-azauracil.(6-azauridin45)

Sloučenina 44 (4,5 g, 7,95 mmol) byla rozpuštěna v absolutním methanolickém amoniaku (60 ml) a byla umístěna do kovové bomby a byla zahřívána 16 h na 100 °C. Reakční nádoba byla ochlazena na laboratorní teplotu a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu. Zbytek byl získán triturací s horkým toluenem (2 x 50 ml). Zbytek byl rozpuštěn v 95 % ethanolu a nechán stát při laboratorní teplotě. Bílá tuhá krystalická látka byla získána filtrací a sušením ve vakuu. Výtěžek 1,75 g (89 %), teplota tání: 151-153 °C. 'H NMR (Me₂SO-d₆) δ 3,30-3,47 (m, 2H, C_SH), 3,73 (m, IH, C₄H), 3,92 (m, IH, C₃H), 4,17 (m, IH, C₂H), 4,62, 4,98, 5,22 (3br s, 3H, 3OH, D₂O zaměnitelný), 5,82 (d, IH, Jp,₂’=3,85 Hz, C,H), 7,48 (s, IH, C₅H) a 11,20 (s, IH, NH). Anal. spočteno pro CgH_tiN₃O6 (245,19): C, 39,19, H, 4,52, N, 17,14. Nalezeno: C, 38,81, H, 4,58,’N, 17,04.

Příklad 29

Diethyl imidazol-4,5-dikarboxylát (46)

Imidazol-4,5-dikarboxylová kyselina (7,55 g, 50,0 mmol) byla rozpuštěna ve 120 ml absolutního alkoholu. Roztok byl ochlazen v ledové lázni na 0 °C a plynný HCI byl probubláván 1 h přes reakční směs. Reakční směs pak byla 7 h refluxována při 80 °C, přičemž byl spotřebován všechen výchozí materiál. Rozpouštědlo bylo odstraněno a zbytek byl rozpuštěn ve 200 ml dichlormethanu a organická vrstva byla neutralizována s triethylaminem. Organická vrstva byla promyta studenou vodou (100 ml) a roztokem soli (50 ml), sušena nad Na₂SO₄ a zkoncentróvána ve vakuu za vzniku 5,50 g (52 %) bílé tuhé látky, teplota tání: 175-177 °C4 'H NMR (CDC1₃) δ 1,40 (t, 3H), 4,41 (m, 2H), 7,84 (IH, C₂H) a 11,55 (br s, IH, NH).

Příklad 30

Diethyl l-(2’,3’,5’-tn-O-benzoyl-p-L-ribofuranosyl)imidazol-4,5-dikarboxylát (47) «· * ·· ·· ·· ··

9 9 9 9 9 9 9 9 9

999 9 9 999 9 99 9

9 9999 99 9 9 9 9 ··· 999

9 9 9 9 9 9 9 * «φ ·· ·· ·· 99

Směs diethyl imidazol-4,5-dikarboxylátu (2,65 g, 12,50 mmol) a 50 mg síranu amonného byla refluxována 6 h při 135 °C s 50 ml hexamethyldisilazanu. Reakční směs byla odpařena do sucha a zbytek byl odpařen společně se suchým toluenem (2 x 50 ml), aby byly odstraněny poslední stopy hexamethyldisilazinu. Takto získaná tuhá látka byla sušena 6 h ve vakuu a použita do dalšího kroku bez dalšího čištění. K roztoku výše popsané sloučeniny (12,5 mmol) v 60 ml suchého 1,2-dichlorethanu byla přidána l-0-acetyl-2,3,5-tri-0-benzoyl-L-ribofuranosa (5,06 g, 10 mmol) a chlorid cíničitý (1,68 ml, 14,16 mmol) při 10 °C. Reakční směs byla míchána 6 h při laboratorní teplotě pod atmosférou argonu. Reakce byla sledována pomocí TLC s využitím hexanu a ethylacetátu (7:3). TLC ukázala, že již nezbývá žádný výchozí materiál. Reakční směs byla naředěna s 200 ml dichlormethanu. Organická vrstva byla promyta s nasyceným vodným roztokem NaHCO₃ (150 ml) a roztokem chloridu sodného (100 ml), sušena nad Na₂SO₄ a zkoncentrována na bílou pěnu. Zbytek byl rozpuštěn v dichlormethanu (100 ml) a zfiltrován přes vrstvu Cellitu, aby byly odstraněny soli cínu. Filtrát byl odpařen do sucha a zbytek (4,70 g) byl rozpuštěn v ethanolu a opět zfiltrován přes Cellit. Titulní sloučenina vykrystalizovala z filtrátu ve formě jehliček za vzniku 4,70 g (72 %) produktu 47, teplota tání: 134-136 °C, ^rH NMR (CDCb) δ 1,28 (t, 3H, CH₃), 1,37 (t, 3H, CH₃), 4,28-4,40 (m, 4H, 2CH₂), 4,65-4,88 (m, 3H, C₄H a C_SH), 5,85 (m, 2H, C₂H a C₃H), 6,68 (d, 1H, Jr,₂-=3,90 Hz, C|H), 7,26-8,08 (m, 16H, C₂H a PhH).

Příklad 31

-P-L-ribofuranosylimidazoL4,5-dikarboxamÍd (48)

Sloučenina 47 (4,0 g, 6,09 mmol) byl rozpuštěn v absolutním methanolickém amoniaku (60 ml) a zahřívána 16 h na 100 °C v kovové bombě. Reakční směs byla ochlazena na laboratorní teplotu, produkt vykrystalizoval z methanolu. Vysrážený produkt byl odstraněn filtrací a filtrát byl dále zkončentrován za vzniku druhého podílu produktu. Spojený produkt byl rekrystalizován jediiou z methanolu za vzniku 1,68 g (100 %) bílé tuhé látky, teplota tání: 224-226 °C. *H NMR (Me₂SO-d₆) δ 3,53-3,75 (ni, 2H, C_SH), 3,84 (m, IH, C₄H), 3,96 (m, 1H, C₂H a C₃H), 4,97, 5,16, 5,36 (3br s, 3H, 3OH, D₂O zaměnitelný), 6,49 (d, 1H, J_r.₂-=2,1 Hz, C|H), 7,60 (s, 1H, CONH₂), 7,88 (s, 1H, CONH₂), 7,99 (s, 1H, CONH₂), 8,48 (s, IH, C₂H), 10,59 (s, 1H, CONH₂). Anal. spočteno pro CjoH|₄N₄Og (286,24): C, 41,96, H, 4,93, N, 19,57. Nalezeno: C, 41,89, H, 5,05, N, 19,41.

*4 ·«

0 0 0

0 0 0 • 000 044

0 »· 00 • 4 · • · 4 • 4 · · • · ···· 4 • 0 0 «0 4 • 0 ···

4 0 « • «0 0

00

Příklad 32

Ethyl l-(2’,3’,5 ’-trÍ-0-benzoyl-p-L-riboťuranosyl)-3-hydroxy-1,2-pyrazol-4-karboxylát (49)

Směs 3-hydroxy-l,2-pyroazol-4-karboxylátu (1,95 g, 12,50 mmol) a 50 mg síranu amonného byla refluxována 6 h s 50 ml hexamethyldisilazanu. Reakční směs byla odpařena do sucha a zbytek byl odpařen společně se suchým toluenem (2 x 50 ml), aby byly odstraněny poslední stopy hexamethyldisilazínu. Takto získaná tuhá látka byla sušena 6 h ve vakuu a použita do následného kroku bez dalšího čištění. K roztoku výše popsaného trimethylsilylového derivátu (12,5 mmol) v 60 ml suchého 1,2-dichlořethanu byla přidána l-O-acetyl-2,3,5-tri-O-benzoyl-Lribofuranosá (5,06 g, 10 mmol) a chlorid cíničitý (1,68 ml, 14,16 mmol) při 10 °C, Reakční směs byla míchána 6 h při laboratorní teplotě pod atmosférou argonu. Reakční směs byla naředěna s 200 mí dichlormethanu. Organická vrstva byla promyta s nasyceným vodným roztokem NaHCOí (200 ml), vodou (100 ml) a roztokem chloridu sodného (100 ml), sušena nad Na₂SO₄ a zkoncentrována na bílou pěnu. Zbytek byl rozpuštěn v dichlormethanu (70 ml) a zfiltrován přes vrstvu cellitu, aby byly odstraněny soli cínu. Surový produkt byl čištěn pomocí flash chromatografie na sloupci silikagelu s využitím směsi CH₂Cl₂-->EtOAc jako eluentu. Čisté frakce byly spojeny a odpařeny za vzniku 3,50 g (57 %) bílé pěny. ‘H NMR (CDCI3) δ 1,36 (t, 3H, CTb), 4,30 (m, 2H, CH₂), 4,52-4,82 (m, 3H, C₄H a C₅H), 6,08-6,32 (m, 3H, C,H, C₂H a C₃H), 7,26-8,08 (m, 16H, C₅H a PhH).

Příklad 33 l-p-L-Ribofuranosyl-3-hydroxy-l,2-pyrazol-4-karboxamid (50)

Roztok látky 49 (3,50 g, 5,71 mmol) v 60 ml nasyceného methanoiického amoniaku byl zahříván 16 h při 100 °C v ocelové bombě. Reakční směs byla ochlazena na laboratorní teplotu a zkoncentrována. Zbytek byl triturován s toluenem (2 x 50 ml) aby byl odstraněn benzamid. Zbytek byl rozpuštěn v minimálním množství absolutního ethanolu a byl nechán přes noc při laboratorní teplotě. Krystaly byly odstraněny filtrací a filtrát byl zkoňcentrován za vzniku druhého podílu produktu. Spojený produkt byl rekrystalizován ještě jednou z ethanolu za vzniku tuhé látky, která byla zfiltrována a sušena ve vakuu za vzniku 1,0 g (68 %), teplota tání: 178-180 °C. ’H NMR (Me₂SO-d₆) δ 3,37-3,52 (m, 2H, C₅H), 3,78 (m, IH, C₄H), 3,98 (m, IH, C₃H), 4,19 (m, IH, C₂H), 4,81, 5,05, 5,34 (3br s, 3H, 3OH, D₂O zaměnitelný), 5,38 (d, IH, J_r,₂-=4,2 Hz, C,H), 6,98:(bs, 1Ή, CONH₂), 7,16 (bs, IH, CONH₂), 8,08 (s, IH, C_SH>, 10,98 (s, IH, C₃OH).

ftft · • ft ftft ftft ftft • •ft ftftft ftftftft

OO ······ ··· · ftft ·

7θ ft > ftftftft ftft ftft ·· ftftft ftftft • ftft ftftftft « ft • ft · ftftftft ftftftft

Anal. spočteno pro C9H13N3O6 (259,22): C, 41,70, H, 5,05, N, 16,21. Nalezeno: C, 41,52, H, 5,23, N, 16,40.

Příklad 34 l-Azido-2,3-isopropyliden-p-L-ribofuranosa (51)

K roztoku 2,3,5-tri-O-benzoyl-l-azido-P-L-ribofuranosa (9,0 g, 18,48 mmol) v 60 ml absolutního methanolu byl přidán 0,5 M roztok methoxidu sodného (10,0 ml, 5,0 mmol). Reakční směs byla míchána přes noc při laboratorní teplotě. TLC reakční směsi (hexan/ethylacetát, 7:3) ukázala úplnou konverzi výchozího materiálu na polárnější sloučeninu. Reakční směs byla neutralizována se suchým polymerem Dowex 50 H* a polymer byl odstraněn filtrací. Filtrát byl odpařen do sucha a rozpuštěn ve vodě (50 ml); Vodná vrstva byla extrahována s dichlormethanem (2 x 100 ml), aby byl odstraněn methylbenzoát a vodná vrstva byla zkoncentrována ve vakuu. Zbytek byl dále sušen nad P2O5 a použit do následujícího kroku bez další charakterizace.

Výše získaný surový produkt (3,0 g, 17,14 mmol) byl suspendován ve 200 ml suchého acetonu a smíchán s 50 ml 1,1-dimethoxypropanu a s 5 g Dowexu 50 Ff sušeným ve vakuu. Reakční směs byla míchána 2 h při laboratorní teplotě, zfiltrována a polymer byl promyt 100 ml suchého acetonu. Filtrát byl odpařen do sucha a zbytek byl čištěn pomocí flash chromatografie na sloupci silikagelu s využitím směsi CH₂C1₂->EtOAc jako eluentu. Čisté frakce byly spojeny a zkoncentrovány za vzniku 3,60 g (97 %) ve formě oleje. 'H NMR (CDCI3) δ 1,44 a 1,27 (2s, 6H, isopropyliden CH₃), 2,70 (br s, IH, C5OH, D₂O zaměnitelný), 3,66 (m, 2H, C5H), 4,34 (m, IH, C„H), 4,46 (d, IH, C₃H), 4,72 (d, IH, C₂H) a 5,50 (s, IH, C,H).

Příklad 35 l-azido-2,3-0-!SopiOpyliden-5-0-terc.butyldimethylsilyl-p-L-nbofuranosa (52)

K roztoku l-azido-2,3O-isopropyliden^-L-ribofuranosy (4,20 g, 20 mmol) ve 25 ml suchého DMF byl přidán imidazol (2,38 g, 35,0 mmol) a terc.butyldimethylsílylchlorid (4,50 g, 30,0 mmol), Reakční směs byla míchána přes noc v argonové atmosféře při laboratorní teplotě. TLC reakční směsi po 16 h ukázalo úplnou konverzi výchozího materiálu na produkt. Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu a zbytek byl rozpuštěn v dichlormethanu (200 ml). Organická vrstva byla promyta vodou (100 ml), nasyceným roztokem NaHCO3 (100 ml) a *1

ί.« 6 ϋΐ· et: ΠΙ·.· η «Λ

Ο:· C 0' 45 C t to C'· 0» i“ ftj r o. c c č f-oc to. to <ii <

<Ú <- eeec ft «· c c e enn eiyc ¢7 ς C to c ή «' t f>

Oto C r.c rc C-c. f-C' [

ί

I nasyceným roztokem soli (100 ml), sušena nad Na₂SO4 a zkoncentrována na olejový produkt. Další čištění pomocí flash chromatografie na sloupci silikagelu s využitím směsi hexan/ethylacetát (9:1) poskytlo 6,22‘g (94 %) titulní sloučeniny ve formě oleje. *H NMR (CDCb) δ 0,07 (s, 6H), 0,9 (s, 9H),‘ 1,27 a 1,47 (2š, 6H, isopropyliden CH₃), 3,66 (m, 2H, C₅H), 4,34 (mj 1H;C4H), 4,46 (d, IH, C₃H), 4,72 (d, IH, C₂H) a 5,50 (s, IH, C,H).

ί ΐ· f

Příklad 36 i-amiho-2,3-O^isopropýiiden-5-O-terc.butýídimethyÍsiiyi-p-L-ribofuránósa(53) . - ’ · (►, r ' . i . - ··,. .Ρ·Λ,ί . ί·^? i / , · o·. · '· ¹ ' ,

Směs l-azido-2,3-0-ÍšOprbpylidčn-P-L-ribofuráhošy (6,0 g; 18 mmol) a Pd/C (0,25‘g) ' ! ' I · u 1 ' ·* XJ · h ' ' ť ..(i- . j , v MeOH (50 ml) byla hydrogenovaná přes noc při'50 psi vhýdrogenačhí aparatuře. Reakční směs byia zfiítrováná a' kátaiyzatoFByl promýtá 20' ml meftíanóiu / SpojěňéTi 1 ťrátý 6ylý^_6<dpařeny do suchá á sušeny nad P₂O₅ ve vakuu a použitý jako’takové do následující reakce bez další charakterizace. Výtěžek 5,0 g (90 %).

Přiklaď 37 ethyl 5-amino-(2’,3’-O-isopropyliden-5’-O-terc.butyldimethylsilyl~p-L-ribofuranosyl)imidazol4-karboxýlát (54)

K míchanému roztoku látky 53 (5,0 g, 16,44 mmol) v 60 ml suchého CH₂C1₂ byl přidán roztok ethyl N-kyano-N-(ethoxykárbonylmethyl)formimidátu (4,0 g, 22,18’inmol) (Robinson D. H., et.al,, J. Chem. Soci, Perkin 1, 1715-1717, 1972) během 15 min. Reakční směs býía míchána přes noc při laboratorní teplotě v argonové atmosféře. Reakce byla naředěnase 100 ml CH₂Cl₂ a organická vrstva byla přomyta ríásyceným roztokem NaHCO₃ (100 ml), vodou (50 ml) a nasyceným roztokem NaCl (50 mí). Organický extrakt byl sušen a zkoncentrován za vzniku surového produktu. Surový produkt byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi CH₂Cl₂->EtOAc jako eluentu. Čisté frakce byly spojený a odpařeny za vzniku 5,50 g (76 %) ve formě bílé pěny. ^!I-I NMR (CDCI₃) δ 0,28 (s, 6H), 1,1 (s, 9H), 1,55 (m, 9H), 4,00 (m, 2H, C₅H), 4,53 (m, 3H), 5,0 (m, IH), 5,78 (m, IH), 6,06 (d, IH, C,H) a 7,44 (s, IH, C₂H).

Příklad 38

5-amino-(2’,3¹-0-isopropyliden-5’-0-terc.butyldimethylsilyl-p-L-ribofuranosyl)imidázol-4karboxamid (55)

A· «V* a 9» »» Bl • fl * · · · ···« · ♦ · · · · ·· · · · · • ··****· · · flfl. ···«« • flfl fl··· · fl fl* · «flflfl flfl flfl

Roztok látky 54 (5,0 g, 11,33 mmol) v 60 ml methanolického amoniaku byla zahříván 12 h pří 100 °C v ocelové bombě. Ocelová bomba byla ochlazena, opatrně otevřena a zkoncentrována. Surový produkt byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím CH₂C1₂->EtOAc jako eluentu. Čisté frakce byly spojeny a odpařeny za vzniku 4,0 g (88 %) produktu ve formě bílé pěny.

Příklad 39

5-amino-(2’,3’-0-isopropyliden-β-L·ribofuranosyl)imidazol-4-karboxamid (56.)

K míchanému roztoku látky 55 (4,0 g, 9,97 mmol) v 50 ml dichlormethanu bylo přidáno 50 mmol Et₃N.3HF při laboratorní teplotě. Reakční směs byla míchána přes noc a odpařena do sucha. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím CH₂Cl2-->EtOAc jako v · eluentu. Čisté frakce byly sebrány a odpařeny za vzniku 2,10 g (71 %) produktu ve formě bílé pěny.

Příklad 40

5-amino-l -p-L-ribofuranosylimidazol-4-karboxamid (57)

K míchanému roztoku látky 56 (2,0-g, 6,71 mmol) ve 20 ml dichlormethanu byla přidána 90% CF3COOH (20 ml) při 0 °C. Reakční směs byla míchána 1 h při 0 °C a odpařena do sucha. Zbytek by! odpařen společně s 20 ml suchého methanolu. Tento proces byl opakován třikrát, aby byly odstraněny všechny stopy TFA. Zbytek byl smíchán s 10 ml NH4OH a odpařena do sucha. Zbytek byl odpařen se suchým ethanolem (3 x 20 ml). Zbytek byl krystalizován z ethanolu za vzniku 1,5 g (87 %) čistého produktu.

Příklad 41

Methyl l-P-L-(2’,3’,5’-tri-0-benzoyl)ribofuranosyl-2-oxo-A⁴-imidazolin-4-karboxylát (59)

Směs methyl 2-oxo-Á⁴-imidazoIin-4-karboxylátu 58 (542 ing, 3,82 mmol), hexamethyldisilazanu (HMDS, 28 ml) a (NH₄)₂SO₄ (75 mg, 0,56 mmol) byla zahřívána při refluxu. Čirý roztok vznikl během 40 min a reakce byla udržována za refluxu dalších 3,5 h. Přebytek HMDS byl odpařen a produkt ve formě hnědého oleje byl dále sušen 1 h ve vakuu.

Roztok l-O-acetyl-2,3,5-O-tribenzoyl-L-ribofuranosy (1,93 g, 3,82 mmol) v bezvodém dichlorethanu (28 ml) byl přidán do výše připravené sušené silylované látky při laboratorní teplotě a poté byl přikapán SnCl₄ (1,39 g, 0,63 ml, 5,35 mmol). Po přidání byla reakční směs

BB BB • Β Β »

Β · Β Β • Β Β Β Β Β

Β Β

Β Β · Β • β Β ♦ Β Β • BBB • · BB·· * · ·

Β· «Β ··

Β Β • ··· • Β * > Β Β ·

B« *· ponechána stát přes noc při laboratorní teplotě (17 h). Reakční směs byla zfiltrována přes silikagelovou vrstvu napuštěnou s EtOAc. EtOAc roztok byl promyt vodným nasyceným roztokem NaHCCC, zfiltrován, promyt dvakrát roztokem soli. Organická fáze byla odděleně sušena nad Na2SO₄, zkoncentrována a Čištěna flash chromatografii na silikagelu s využitím (86 % CH2CI2, 14 % EtOAc) za vzniku 797 mg (36 %) produktu jako bělavé tuhé látky. ‘H NMR (Me₂SO-d₆) δ 3,70 (s, 3H), 4,60 (dd, IH, Ji;r=12,7, 6_;6 Hz), 4,70 (m, 2H), 5,93 (dd, IH), 6,05 (dd, IH), 7,46 (m, 6H), 7,63 (m, 3H), 7,71 (s, IH), 7,91 (m, 6H), 11,15 (s, IH).

Příklad 42

-p-L-ribofuranosyl-2-óxo-A'¹-imidazolin-4-karboxamid (60)

C Iru (Adhi t-ι n K O f 1 O rr O 1 ζ λ 1 Ιιλ rl rt 1 frt /1 ζ tv\ I ťťl λ τ-ϊ'Ί úmrtím

Ljiuuvviiiiia j; g, i uujliujj ujiti íuz^jujtvnu w t.s ii&i JiiviLituiviivrkViiu uinumanu syčeného amoniakem při 0 °C. Roztok byl zavřen v ocelové nádobě a zahříván 15 h na 95 °C. Reakční směs byla ochlazena na pokojovou teplotu, rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek byl promyt třikrát s CHC1₃, aby byl odstraněn benzamid, vznikající při reakci. Ke zbytku bylo poté přidáno 15 ml methanolu a směs byla zahřívána k refluxu. K čirému roztoku byl za refluxu pomalu přidáván CHCI3 až se objeví stopa sraženiny. Horká směs byla rychle odsáta a roztok filtrátu byl odpařen do sucha za vzniku lehce hnědého oleje. Olej byl smíchán s CH3CN čímž byl získán produkt ve formě lehce hnědé tuhé látky. Výtěžek 322 mg (58 %), teplota tání: 174-178 °C, *H NMR (Me₂SO-d₆) δ 3,48 (m, 2H), 3,77 (m, IH), 3,94 (m, IH), 4,05 (m, IH), 4,90 (m, 1H), 5,08 (ď, IH), 5,30 (d, IH), 5,36 (d, IH), 7,30 (s, IH), 7,31 (br s, 2H), 10, 47 (br s, IH).

Příklad 43

2,3,5-tri-0-benzoyl-p-L-ribofuranosyl-l-karbonitril (61)

K míchanému roztoku l-0-acetyl-2,3,5-tri-0-bénzoyl-P-L-ribofuranosy (sušené při 60 or1,. 1111-wv 1-1, lO /£. rr O/l. O 1-k-» o LY ’ l.,n«.,rtUóiyt, »41 λ!-*,Ι rt+l·» rt ·Λ *,*, Z ΓΊ.1 X . I llHU, LZ. 11. ^J lllllJViy V OUUllVlll lUVlUVl lllVUitlllU yJUOVUJ UMU u přechovávaný nad molekulovými síty, 125 ml) byl při 0-2 °C přidán trimethylsilylkyanid (sušený nad molekulovými síty, 24 h, 4,70 ml, 37,50 mmol) pod argonovou atmosférou.K této reakční směsi byl pomalu přidán chlorid cíničitý (1,0 ml, 8,67 mmol), přičemž reakční teplota byla udržována mezi 0-2 °C. Vzniklá směs byla míchána a udržována při -5 až 0 °C další 1,5 h. Po 2 h byla reakční směs pomalu během 30 min přidána za intenzivního míchání do ledového (5 °C) 10% vodného roztoku hydroxidu sodného (1,5 1),. přičemž teplota směsi byla udržována mezi 5-8 °C. Vrstvy byly odděleny a organická vrstva byla promyta s vodou (3 x 500 ml) až dó neutrální

ΦΦ φ φφ ·· φφ φφ φ φ · φ · φ ΦΦΦ· « φ · » φ φφφ* φ ·· φ φ φφφφφ φ · »· φ · φφφ φφφ φφφ «φφφ φ · φφ φ φφφφ φφ *· reakce a poté sušena nad MgSO₄. Organický extrakt byl zfiltrován a sušidlo bylo promyto dichlormethanem (3 x 50 ml). Filtrát a filtrát zpromývání byly spojeny a roztok byl zkoncentrován (<30 °C, 20 mm) na malý objem a zbylý roztok byl poté zfiltrován přes vrstvu celitu. Další čištění bylo provedeno pomocí flash chromatografie na sloupci silikagelu, s využitím dichlormethanu jako eluentu. Dichlormethanové roztoky byly spojeny a odpařeny (<30 °C, 20 mm) za vzniku bílé pěny. Surový produkt byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím dichlormethanu jako eluentu. Čisté frakce byly spojeny a odpařeny za

VZJilftU Oliupu. Oliup ÍMUlUliail ÓC IVU 1111 &UW1CUU CU1411UJU α ŮllICa ujld ZpčUUlVOlia 1J711U11ZJ1C uu °C) za vzniku homogenního roztoku. Ochlazení tohoto roztoku na laboratorní teplotu dalo vzniknout krystalickému produktu. Krystalický produkt byl zfiltrován a promyt studeným . <i. .......1 _ . . .1 n ζέ _ .j. .. ti,._ *1 / '“r .. //> ι j . ff rn no Itt i.n m //ίτλπι ί -r· euiaiiuicni a suscn nau qvs za vziiiku //+ / g (υ? yoj, Lcpiuia Laur: jj-j / v,, n imvik o

4,61 (m, IH, C₄H), 4,78 (m, 2H, C_SH), 5,00 (d, IH, C,H), 5,88 (t, IH, C₃H), 6,05 (m, IH, C₂H), 7,45-8,07 (m, 15H, PhH).

Příklad 44

2,3,5-tri-O-benzoyl-p-L (+)-ribofuranosyl allonthioamid (62)

Do suspenze L-kyanocukru 61 (6,10g, 12, 95 mmol) ve 105 ml suchého ethanolu byl 10 min probubláván H₂S. K tomuto roztoku byl pak přidán Ν,Ν-dimethylaminopyridin (DMAP, 158 mg, 1,3 mmol). Tato reakční směs byla udržována při 15-20 °C a sycena sH₂S během 2,5 h. (Poznámka: Výchozí materiál, který byl suspenzí, byl rozpuštěn během průběhu reakce). Po 2,5 h bylo probublávání H₂S zastaveno, reakční směs byla uzavřena a nechána míchat přes noc. Reakce byla sledována pomocí TLC druhý den ráno (hexan/EtOAc, 7:3). TLC ukázala úplnou konverzi výchozího materiálu na allothioamid. Reakční Směs byla ochlazena v ledové lázni a byl probubláván argon 1 h, aby byly odstraněny zbytky H₂S. Reakční směs pak byla koncentrována í a no z__ ' ‘ Ť, / o (ni, ____ j.______ ________:i... r ~ znc n/x .zi. „___*__:xi.. ΐττιτκτη z/^r\/^i x i na uupaiCc Ad vzííiKU u,z.u g /a) pcnOvcnu maLCiiaiu. n injvIjv (<,0^.13) u

C_SH), 5,12 (d, 1H, C,H), 5,72 (t, IH, C₃H), 5,98 (m, IH, C₂H), 7,45-8,12 (m, 15 H, PhH), 8,50 (br s, 2H, NH₂).

Příklad 45

Ethyl 2-(2’,3’,5’-trÍ-0-benzoyI-p-L(+)-ribofuranosyl)thiazol-4-karboxylát (63)

K míchané suspenzi allothioamidu 62 (5,05 g, 10 mmol) ve 100 ml suchého 1,2dimethoxyethanu (DME) byl při 0 °C přidán bezvodý NaHCO₃ (8,4 g, 100 mmol). Ktéto ·· · · ·* ·· ♦ * • · · 4 · 4 ·4«*

4 » 4 t · 44 4 4 44 • 4444· « 4 ·· · 4 444 «41 «4» V 4 4 4 «

4 44 ·· 44 44 suspenzi byl pod argonem po kapkách přidán ethylbrompyruvát (3,75 ml, 30 mmol) během 10 min. Reakční směs byla míchána 5 h při 0 °C pod argonem. Reakce byla analyzována pomocí TLC (hexan/EtOAc, 7:3). TLC ukázala stopy výchozího materiálu. Reakce byla nechána další 1 h při 0-5 °C a během této doby byla většina výchozí látky přeměněna na produkt. Reakční směs byla ochlazena na -15 °C v lázni suchého ledu a acetonu. K reakční směsi byl poté během 15 min přikapán dělící nálevkou roztok 2,6-lutidinu (7,0 ml, 60 mmol) a trifluoracetanhydridu (4,16 ml, 30 mmol) v suchém DME (20 ml). Teplota reakční směsi byla udržována 2 h při -15 °C. Reakční směs hvla zfiltrován a a zknncentrována 7.hvfplf bvl rnznnílřn vp. 7ΠΩ ml CTikCL a nrannirVá • v - ··'----------------------j -y- í—- ’ --- - — vrstva byla promyta 5% roztokem NaHCCL (100 ml), IN HCÍ (100 ml), 5% NaHCCh (100 ml), vodou (100 ml) a nasyceným roztokem soli (100 ml), sušena a zkoncentrována na tmavě hnědý olei. Snrnvv nrnHnkt hvl ciítČ.n r.hrnmatnarafíí na dnnnrí ςΠΐΙτηπρΙπ c cm«í

---_J.......... ------- ------- --UX11VU1 hexan/EtOAc (7:3) jako eluentu za vzniku 5,96 g (99 %) čistého produktu. ’H NMR (CDCI3) δ 1,30 (t, 3H, CH2CH3), 4,30 (t, 2H, CH₂CH₃), 4,55-4,78 (m, 3H, C₄H a C₅H), 5,72 (d, IH), 5,82 (m, 2H), 7,25-8,04 (m, 15H, PhH), 8,06 (s, 1H, C₅H).

Příklad 46

Ethylester β-L (+)-ribofuranosyIthiazol-4-karboxylové kyseliny (64)

Sloučenina 63 (6,0 g, 10 mmol) byla rozpuštěna v 60 ml Suchého ethanolu (Poznámka:

sloučenina byla rozpuštěna pomocí horkovzdušného fenu). K tomuto roztoku byl pod argonem přidán práškový NaOEt (200 mg, 3,0 mmol). Reakční směs byla míchána přes noc pod argonem. Reakce byla sledována pomocí TLC s využitím směsi hexan/EtOAc 7:3 a EtOAc/MeOH 9:1). TLC ukázala, že výchozí materiál byl úplně převeden na polárnější produkt. Reakce byla zneutralizována se suchým Dowexem 5x-8 H⁺ polymerem. Polymer byl poté odstraněn filtrací a filtrát byl zkoncentrován ve vakuu na odparce. Hnědý zbytek byl poté čištěn flash chromatografií na koloně silikauelu s wiižitím EtOAc—>MeOH. Čisté frakce bvlv spoienv 3. zkoncentrovánv za vzniku 2,31 g (77 %) Čistého produktu. ’H NMR(CDCl3) δ 1,30 (t, 3H, CH2CH3), 3,56 (m, 2H, C₅H), 3,86 (m, 2H), 4,0 (m, IH), 4,26 (t, 2H, CH2CH3), 4,82-5,04 (3m, 3H, 3OH), 5,42 (d, IH, CjH), 8,46 (s, IH, C_SH).

Příklad 47 p-L(+)-Ribofuranosylthiazol-4-karboxamid (65) ♦· φφ φ φ φ . φ « φ φ φ φ φ·φ φφφ > φ «φ φφ »

• φ * • · φ φ • φ φ*·* • · · φφ φ φφ ·« • φ « φ φ φφφ φ φ φ φ φ φ φ φ φ >φ ·φ

Roztok 64 (1,0 g, 3,32 mmol) v 50 ml methanolického amoniaku byl míchán při laboratorní teplotě v kovové bombě. Po 17 h byla bomba ochlazena, opatrně otevřena a roztok byl odpařen za vzniku zbytku. Zbytek byl chromatografován na silikagelu pomocí flash chromatografie s využitím směsi ethylacetát/methanol 9:1 jako eluentu. Produkt byl krystalizován z absolutního ethanolu. Výtěžek 580 mg (67 %), t.t.: 146-148 °C. *H NMR (MezSO-dé) δ 3,48 (m, 2H, C_SH), 3,85 (m, 2H), 4,03 (m, IH), 4,80 (t, IH, C₅OH), 4,88 (d, IH, C₃OH), 5,32 (d, IH, C₂OH), 5,02 (d, IH, J_r,₂-=5,1 Hz, C,H), 7,52 (bs, IH, C0NH₂), 7,64 (bs, IH, CONH₂) a 8,16 (s, IH, CjH). Anal. spočteno pro C9Hi₂N₂Su5 (260,2)

10,76, S, 12,32. Nalezeno: C, 41,73, H, 4,60, N, 10,55, S, 12,25.

/** n x τ ř, / λ »\./i tt Λ XT ' *' lJLj η,ν^·, 2N,

Příklad 48

Methylester β-L-ribofuranosyl-I-karboximidové kyseliny (66)

K. míchané suspenzi 2,3,5-tri-O-benzoyl-p-L-ribofuranosyl kyanidu (14,13 g, 30,0 mmol) v 60 ml suchého methanolu byl přidán methoxid sodný (0,358 g, 6,64 mmol, 0,5 M roztok, Fluka) pod argonovou atmosférou. Roztok se stal homogenním během 5 min a poté byl míchán 2,5 h. Reakční směs byla neutralizována sDowexem 50W-X8 H⁺ (sušený při 100 °C při 0,05 mm Hg 16 h, 3,0 g, 5,1 mol ekvivalent/g). Polymer byl zfiltrován a rozpouštědlo bylo odstraněno pod 40 °C na odparce. Zbytek byl promyt methanolem. Filtrát byl zkoncentrován za vzniku druhého a třetího podílu látky 66. Třetí podíly byly spojeny a «krystalizovány se suchého methanolu za vzniku 4,35 g (66 %), teplota tání: 140-142 °C. ’H NMR (CDC1₃) δ 3,46 (s, 3H, OCH₃), 3,50-3,80 (m, 5H), 3,98 (d, IH), 4,98 (br s, 3H), 8,27 (s, IH, NH).

Příklad 49

2-[(Aminokalbonyl)karbonyl]-l -(β-L·ribofuranosyliminomethyl)hydrazin (67)

Meth.ylimidát 66 (4,83 g, 25,26 mmol) a oxamídóhydřazid (2,68 g, 26,00 mmol) byly rozpuštěny ve 100 ml suchého dimethylsulfoxidu. Reakce byla míchána 20 h při laboratorní-* teplotě a rozpouštědlo bylo odstraněno při 55 °C ve vakuu. Zbylá tuhá látka byla suspendována v methanolu a rozpustný podíl byl zfiltrován (nerozpustná část byla shledána nezreagovaným hydrazidem) a zkoncentrován na asi 25 ml. Tento roztok byl přikapán do 500 ml acetonitrilu a byla získána bílá sraženina - výtěžek 4,35 g (66 %). ’H NMR (Me₂SO-dé) δ 3,43-3,60 (m, 2H), 3,60-3,88 (m, 3H), 4,07 (d, IH), 4,15 (d, IH), 4,85-5,2 (br s, 2H), 7,70, 8,09 (2 br s, 2H), 10,05 (br s, IH, C=NH).

• · ·

• · * * « 4 4 4 4 * 44*4*4*

Příklad 50

3-p-L-Ribofuranosyl-l,2,4-triazol-5-karboxamid (C-Ribavirin, 68)

Sloučenina 67 (4,0 g, 15,2 mmol) byla zahřívána 15 min ve vakuu (0,1 mm) při 135 °C.

Poté byla baňka ochlazena, sklovitý materiál byl smíchán s methanolem a zahřívána na parní lázni. Během tohoto procesu začal vypadávat tuhý materiál. Po 2 h byla tuhá látka izolována a i

druhý podíl byl získán koncentrováním filtrátu. Celkový výtěžek produktu byl 2,65 g (71 %), teplota tání: 1.93-195 °C. ^]H NMR (Me₂SO-d_ó) δ 3,43 (m, 2H, C₅H), 3,75 (m, IH, C₄H), 3,88 (m, IH, C₃H), 4,12 (m, 1Ή, C₂H), 4,57 (d, IH, J]-,r=5,7 Hz), 7,62 (bs, IH, CONH₂), 7,86 (bs, IH, CONH₂), 10,0 (bs, IH, NH). Anal. spočteno pro C_sHi₂N₄O₅ (244,2): C, 39,35, H, 4,95, N, 22,94. Nalezeno: C, 39,38, H, 4,73, N, 22,43.

Příklad 51

5-0-Tritýl-2,3-0-isopropyliden-p-L-ribofuranosa (69)

K roztoku 2,3-O-isopropyliden-b-L-riboťuranosy (10,5 g, 22,26 mmol) v suchém pyridinu (100 ml) pod argonovou atmosférou bylo přidáno katalytické množství DMAP (12,2 mg, 0,1 mmol). K tomuto míchanému roztoku byl přidán tritylchlorid (15,56 g, 56,0 mmol). Reakční směs byla míchána pod argonovou atmosférou přes noc při laboratorní teplotě. Pyridin byl odstraněn ve vakuu a zbytek byl rozpuštěn ve 250 ml CH₂C1₂ a organická vrstva byla promyta 10% roztokem NalICCh (2 x 100 ml) a nasyceným roztokem soli (100 ml). Organická vrstva byla sušena nad Na₂SO₄ a zkoncentrováno ve vakuu. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi hexan/EtOAc jako eluentu. Čisté frakce byly spojeny a zkoncentrovány za vzniku 15,74 g (69 %) produktu. 'H NMR (CDC1₃) δ 1,27 a 1,41 (2s, 6H, isopropyliden CH₃), 3,25-3,56 (m, 2H, C5H), 3,86 (m, 2H), 4,0 (m, IH), 4,70 (m, IH), 5,24 (d, IH, J,',2-3,50 Hz, C,H), 7,17-7,35 (m, 15H, PhH).

Příklad 52

3-Ethoxykarbonyl-2-oxopropylidentrifenylfosforan (70)

Roztok {3-(ethoxykarbonyl)-2-oxopropyl}trifenylfosfonium chloridu (21,34 g, 500 mmol) ve 450 ml vody byl přidán do roztoku uhličitanu sodného (3 J g, 25,0 mmol) během 10 min (Poznámka: Bílá sraženina byla získána bezprostředně po přidání). Reakční směs byla míchána přes noc při laboratorní teplotě. Sraženina byla rozpuštěna ve 100 ml dichlormethanu, ·· * «> ·· ·« ··* «·· · * * · a «·« « ··· · · ·« · • o···**· ·« ** ·«* ·«· *·· *··· · · ·· · v· *· ·« ·« sušena nad Na₂SO₄ a zkoncentróvána za vzniku bílé tuhé látky - 18,13 g (93 %). Tento materiál byl sušen přes noc nad P₂O₅. *H NMR (CDC1₃) δ 1,26 (t, 3H), 3,34 (s, 2H), 3,76-3,84 (d, IH), 4,19 (ra, 2H), 7,48-7,68 (m, 15H, PhH).

Příklad 53

Ethyl 4-(2’,3’-O-isopropyliden-5’O-trityl-a- a p-L-ribofuranosyl)-3-oxobutanoát (71)

Směs látky 70 (10,9 g, 25,23 mmol) a 3-ethoxykarbonyI-2-oxopropylidentrifenylfosforanu (11,8 g, 30 mmol) ve 30 ml bezvodého acetonitrilu byla refluxována 90 min. Rozpouštědlo bylo odpařeno za sníženého tlaku a zbytek byl podroben flash chromatografii na koloně silikagelu. Eluentem hexan/ethylacetát (9:1) byl získán produkt (α:β přibližně 2:1) ve writiě pěiiy (10,15 g, 74 %).

Příklad 54

Ethyl 2-diazo-4-(2’,3’-0-isopropyliden-5’-0-trityl-a- a P-L-ribofuranosyl)-3-oxobutanoát (72) Triethylamin (1,83 g, 18,1 mmol) a toluen-p-suífonylazid (10 ml) byly postupně přidány k roztoku látky 71 (9,85 g, 18,08 mmol) v 50 ml bezvodého acetonitrilu. Směs byla udržována 30 min při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo bylo odpařeno za sníženého .tlaku a zbytek byl podroben flash chromatografii na sloupci silikagelu. Eluentem hexan/ethylacetát (9:1) byl získán produkt 72 (α:β přibližně 1:1) ve formě pěny (8,90 g, 86 %).

Příklad 55

Ethyl 4-hydroxy-3-(2^,,3^,-0-isopropyliden-5’-0-trítyl-P-L-ribofuranosyl)pyrazol-5-karboxylát (73)

Roztok sloučeniny 72 (8,53 g, 14,92 mmol) v 60 mi suchého DME byl během 30 min přikapán do míchané ledem chlazené suspenze hydridu sodného (NaH) (60% disperze, 1,80 g,

75,0 mmol) v 60 ml DME pod argonovou atmosférou. Reakční teplota byla postupně zvýšena na 20 °C a směs byla míchána další 3 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla analyzována pomocí TLC s využitím směsi hexan/AcOEt (3:1) nebo směsi dichlórmethan/AcOEt (9:1). TLC ukázala, že reakce proběhla úplně. Roztok octové kyseliny (4,50 mí, 75,0 mmol) v 10 ml DME byl přikapán k reakční směsí za chlazení ledem. Rozpouštědlo bylo odpařeno za sníženého tlaku za vzniku zbytku, ke kterému bylo přidáno 50 ml vody a 100 ml diethyletheru. Etherová vrstva byla oddělena, sušena nad Na₂SO₄ a koncentrována. Zbytek byl podroben flash chromatografii na • · · • » · · « · * • ··*♦·· ftft * · · * · · o · · · · sloupci silikagelu s využitím směsi hexan/ethylacetát (3:1) coby eluentu. Čisté frakce byly spojeny a odpařeny za vzniku látky 73 jako směsi a a β-isomerů (6,40 g, 73 %). ’H NMR (CDCl₃) δ 1,31 (t, 3H), 1,42-1,65 (m, 6H), 3,19-3,27 (m, 2H), 4,44-4,75 (m, 3H), 4,75 (m, IH), 5,19 (d, IH), 6,99 (br s, OH, zaměnitelný), 7,26-7,51 (m, 15H, PhH).

Příklad 56

4-Hydroxy-3-(2’,3’-0-Ísopropyliden-5’-0-trity]^-L-ribofuranosyl)pyrazol-5-karboxamid (74) Roztok esteru 73 (6,30 g, 10,7 mmol) v 70 ml suchého méthanoíického amoniaku byl 12 h zahříván na 90-95 °C v ocelové bombě. Roztok byl odpařen za sníženého tlaku a zbytek byl podroben flash chromatografii na sloupci silikagelu s využitím, směs i hexan/ethylacetát (3:2) jako eluent. Požadované frakce byly spojeny a odpařeny za vzniku 4,54 g (78 %) produktu ve formě skla obsahujícího směs a- a β-isomerů. 'H NMR (CDCI3) δ 1,40-1,62 (2s, 6H), 3,11-3,24 (m, 2H), 4,37 (m, IH), 4,65 (m, IH), 5,11 (d, IH), 5,27 (d, IH), 6,99 (br s, OH, zaměnitelný), 7,237,50 (m, 17H).

Příklad 57

3-p-L-Ribofuranosyl-4-hydroxypyrazol-5-karboxamíd (L-Pyrazomycin, 75)

Roztok látky 74 (4,40 g, 8,13 mmol) v 90% CF3COOH (20 ml) byl míchán 45 min při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo bylo odstraněno při 5 °C za sníženého tlaku za vzniku bílé tuhé látky (1,90 g, 90,48 %). Zbytek byl chromatografován na flash koloně silikagelu se směsí EtOAc/i-PrOH/H₂O (4:1:2) jako eluentu. Frakce obsahující čisté isomery a a β byly sbírány odděleně a odpařeny při <20 °C. Rekrystalizace z vody poskytla 800 mg čistého β isomeru: teplota tání: 111-113 °C. ^!H NMR β isomeru (D₂O) δ 3,73-3,78 (m, 2H), 4,0 (m, IH), 4,19 (m, 1H), 4,35 (m, IH), 4,90-4,93 (d, IH, J_r,₂-=7,42 Hz). Anal. spočteno pro· C9H13N3O6 (259,22): C, 41,70, H, 5,05, N, 1-6,21. Nalezeno: C, 41,88, H, 5,04, N, 16,58. Izolovaný výtěžek α:β směsi 1,90 g (90%).

100 mg isomeru bylo isolováno ve formě pěny, ’H NMR β isomeru (D₂O) δ 3,65-3,85 (m, 2H), 4,06-4,11 (m, IH), 4,32-4,41 (m, 2H), 5,20 (d, IH, J_r.₂’=3,30 Hz). Anal. spočteno pro C₉H,3N₃O₆ (259,22): C, 41,70, H, 5,05, N, 16,21. Nalezeno: C, 41,91, H, 5,08, N, 16,02.

Bylo také isolováno 1,0 mg neodělitélné směsi L-pyrazomycinu.

* »·· * · V · 9

9999999 9 9

9 9 9 9 9 «· · · ·

Čistota α:β isomerů byla také potvrzena pomocí HPLC s Cl 8 reverzní fází s využitím gradientu acetonitrilu ve vodě 0-10 %. Retenční čas a isomeru je R( 5,716 a β isomer 7,135. Čistota b a a směsi L-pyrazomycinu byla shledána vyšší než 99,0 % (HPLC),

Příklad 58

Příprava 2,5-anhydro-L-alloamidin hydrochloridu (76)

Methyl 2,5-anhydro-L-allonimidat (3,82 g, 20,0 mmol) a chlorid amonný (1,07 g, 20,0 iiniiui/ úyiy iOzpusieny v iiieiiianutJLrv^in cuiiuuianu \_v0 ml, syceny 1 L ρη teplete lázně acetonsuchý led). Tato směs byla nechána stát 16 h při laboratorní teplotě v tlustostěnné ocelové nádobě. Ocelová bomba byla ochlazena, opatrně otevřena a roztok byl odpařen do sucha. Vzniklá

I .. f .1 r , I 1 . 1 .

runa laika oyia sušena ža Vzniku 4,10 g titulní sloučeniny (kvantitativní vyíezek).

Příklad 59

2-^-L-Ribofuranosyl)pyrimidin-6-(lH)-oxo-4-karboxylová kyselina (77)

K roztoku 2,5-anhydro-L-alloamidin hydrochlorid (4,0 g, 18,66 mmol) v 60 ml vody byl přidán roztok hydroxidu sodného (IN, 20 ml, 20,0 mmol) a ethyl natriumoxalo acetátu (4,20 g, 20,0 mmol). Reakční směs byla míchána 16 h při laboratorní teplotě a poté byla neutralizována na pH 2 pomocí BČ pryskyřice (Dowex 50W-X8). Reakční směs byla zfiltrována a koncentrována na minimální objem. Pak byl přidán silíkagel a směs byla odpařena do sucha. Vzniklý prášek býl umístěn na vrchol flash kolony silikagelu a směs byla eluoyána směsí ethyl aeetát/aceton/methanol/voda (3/1/1/1) dokud nebyla eluována rychlejší sloučenina. Kolona byla poté eluována méthanolem a frakce obsahující titulní sloučeninu byly spojeny a odpařeny za vzniku žlutohnědé hygroskopické sloučeniny. Bylo izolováno 4,50 g (89 %). Tato sloučenina byla použita jako taková bez další charakterizace.

Příklad 60

Ethyl 2-^-L-ribofuranosyl)pyrimidin-6-(lH)-oxo-4-karboxylová kyselina (78)

Dobře sušená suspenze kyseliny 77 (4,50 g, 16,5 mmol) ve 100 mlsuchého ethanolu byla ochlazena v ledové lázni a plynný suchý chlorovodík byl probubláván 5 min. K této reakční směsi byl přidán triethylorthoformiát (20 ml) a směs byla nechána míchat 24 h při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu a vzniklá tmavě zbarvená tuhá látka byla čištěna flash chromatografií na sloupci silikagelu s využitím směsi dichlormethan/methanol (9/1). Čisté • · · · · * · · · · • · · * · · · · · · ·· · • ·«···»· « · · · «·· ·· · ··· · · · · · · • · · · · «· ·· ·Φ frakce byly spojeny a koncentrovány za vzniku 4,55 g (92 %) tuhé sloučeniny. Protože bylo zjištěno, že tato sloučenina není čistá, byla dále převedena na odpovídající tetraacetát v 47 % výtěžku. Tetraacetát byl čištěn sloupcovou chromatografií.

Příklad 61

2-(p-L-ribofuranosyl)pyrimidin-6-(l H)-oxo-4-karboxamid (79)

Roztok výše připraveného tetraačetátu (1,80 g, 4,22 mmol) v nasyceném methanolickém amoniaku (ou mi) oyi zaňfivan na ion C i i h v kovové bombě. Rcakum sines byla ochlazena a koncentrována za vzniku bílé tuhé látky. Tuhá látka byla dále triturována s ethylacetátem a zfiltrována. Tuhá látka byla rekrystalizována z absolutního ethanolu za vzniku 0,83 g (82 %) čistého produktu jako bité tuhé látky, teplota tání: 200-202 °.C. 'ři NMR (Mé₂SO-d6) δ 3,35-3,57 (m, 2H, C₅H), 3,84 (m, IH, C₄H), 3,98 (m, IH, C₃H), 4,22 (m, IH, C₂H), 4,75 (t, IH, C₅OH,

D₂O zaměnitelné), 4,80 (d, IH, CiH, Ji>₍₂>=5,77 Hz), 4,89 (d, IH, C₃OH, D₂O zaměnitelný), 5,15 (d, IH, C₂OH, D₂O zaměnitelný), 7,85 (d, IH), 7,98 (bs, IH, CONH₂), 8,19 (bs, IH, C0NH₂), 9,0 (d, IH, NH). Anal. spočteno pro C_l0H,₃N₃O4 (239,23): C, 44,28, H, 4,83, N, 15,49. Nalezeno: C, 44,58, H, 5,17, N, 15,28.

Příklad 62

Methyl β-L-arabinopyranosid (81)

K suspenzi L-arabinosy (100 g, 667 mmol) v bezvodém MeOH (450 ml) byl při laboratorní teplotě přidán roztok HCI v methanolu (7,3 g HCI v 50 ml methanolu) pod argonovou atmosférou. Směs byla refluxována 2 h a ochlazena na laboratorní teplotu. Roztok byl zkoncentrován na asi 3/4 původního objemu za vzniku suspenze. Tuhá sraženina byla zfiltrována a promyta s 20 ml MeOH za vzniku prvního podílu krystalického prášku (35,23 g). Filtrát byl zkoncentrován (35 °C) na 1/4 objemu. Pevná látka byla zfiltrována, promyta vodou a sušena za vzniku druhého podílu (9,66 g) bezbarvého krystalického produktu. Koncentrování a filtrace byly opakovány za vzniku 28,31 gproduktu (celkově 73,2 g, 67 %). 'H NMR (D₂O) 5 3,30 (s, OCH₃, 3H), 3,56 (dd, IH, H₅), 3,73 (m, IH, H₄), 3,77 (dd, IH, H_s), 3,82 (bs, IH, H₂), 4,73 (m, IH, H,).

Příklad 63

Methyl 3,4-isopropyliden-P-L-arabinopyranosid (82) • 0 • 0 0 *· · * · * 0 0 4 * « 000 0 0000 · 0«

0 0000 00 0 · · 0 000 000 0000 0 0

0 00 00 0S 00

Ke směsi methyl-P-L-arabinopyranosid 81 (23,33 g, 142,26 mmol) a dimethoxypropanu (55 ml, 448 mmol) v suchém DMF (185 ml) byl přidán Amberlyst 15 (H+ forma, 1,42 g) a suspenze byla míchána 18 h při laboratorní teplotě. Roztok byl odpařen za vzniku sirupu, který byl rozpuštěn ve 200 ml EtOAc a promyt s nasyceným roztokem soli (50 ml), nasyceným roztokem NalíCCb a nasyceným roztokem soli (20 ml). Vodné vrstvy byly spojeny a extrahovány s EtOAc (5 x 20 ml), organické extrakty pak byly promyty s NaCl/H₂O a spojeny s organickým roztokem. EtOAc roztok byl sušen nad bezvodým Na₂SO4 a odpařen do sucha za vzniku sirupu (29,2 g, kvantitativně). 'HNMRřCDCH) δ 1-,36 a 1,53 (2s. 6H. isopropyliden-CKh), 2,43 (d, IH, 2’-OH), 3,44 (s, 3H, OCH₃), 3,78 (m, IH, H₂), 3,93 (s, 2H, H₅), 4,15-4,25 (m, 2H, H₃ a H,), 4,71 (d, IH, H,).

Příklad 64

Methyl 3,4-isopropyliden-2-o-[(methylthio)thiokarbonyl]-p-L-arabinopyranosa (83)

Výše uvedený sirup 82 (29,2 g, 142,26 mmol) byl rozpuštěn v bezvodém THF (190 ml) a ochlazen na 0 °C. K roztoku byl pomalu přidán NaH (55-65 %, 6,9 g, 172,5 mmol) pod argonovou atmosférou. Suspenze byla refluxována 2 h a ochlazena na 0 °C. Ke směsi byl přidán CS₂ (21 ml, 349,14 mmol) a vzniklá tmavě zbarvená směs byla míchána 2 h při laboratorní teplotě. Ke směsi byl přidán methyliodid (12,4 ml, 160,64 mmol) a směs byla míchána 16 h. Směs byla nalita do ledové vody (300 ml) a extrahována s EtOAc (3 x 50 ml). EtOAc roztok byl sušen a odpařen až do počátku krystalízace; Suspenze byla ponechána v lednici 16 h. Krystaly byly zfrltrovány a promyty s hexanem za vzniku prvního podílu (21,61 g) ve formě žlutavého prášku. Filtrát byl zkoncentrován, udržován přes noc při 0 °C a zfiltrován za vzniku druhého podílu (16,51 g). To bylo ještě dvakrát opakováno za vzniku dalšího 1,44 g produktu (39,62 g, dva kroky z 81, 94,7 %). Teplota tání: 127-130 °C. ‘H NMR (CDC1₃) δ 1,39 a 1,55 (2s, 6H, isopropyliden CH₃), 2,60 (s, 3H, SCH₃), 3,40 (s, 3H, OCH₃), 4,01 (s,'2H, Hs), 4,30 (rn, IH, H4), 4,50 (dd, IH, H₃), 4,98 (d, IH, H,), 5,78 (dd, IH, H₂).

Příklad 65

Methyl 2-deoxy-P-L-erythro-pentopyranoside (84)

Sloučenina 83 (40 g, 136 mmol) a AIBN (24,61 g, 150 mmol) byly rozpuštěny v suchém dioxaiiu (400 ml) zahřátím v olejové lázni na 100 °C. Směs byla probublávána s argonovou atmosférou při 100 °C po dobu 15 min a poté byl přidán difenylsilan (51,4 ml, 272 mmol).

ec. ί· . uf? c.c uč* . cc*

Λ» c fc‘ č c r o, gi ti c

Η t β t Γ, tle c - ť Ir' Ir t ft.· t C fl c« n 6 t t < o cct cct

O L f < < ^ř t <! <.

no ú C c c e to r (

Teplota olejové lázně byla zvýšena na 130 °C a směs byla zyhřívána k varu 16 h. Pak byl přidán další difenylsilan (2 ml, 10,8 mmol) a ΑΠ3Ν (1,27 g, 7,7 mmol) a bylo pokračováno ve varu dalších 5 dní. Pák byl přidán další AIBN (0,2 g,’ 1,2 mmol) a v refluxu bylo pokračováno další 1 b. Směs byla ochlazena a odpařena za vzniku sloučeniny 84 ve formě sirupu; který byl smíchán s 544 nil 80% HOAc a míchán 16 h při laboratorní teploty.· Směs byla odpařena za vzniku sirupu, který byl rozdělen mezi vodu a ether. Vodná vrstva byla promyta etherem a spojené organické vrstvy byly extrahovány s vodou. Vodné vrstvy byly odpařeny za vzniku sloučeniny 85 jako Sirup <

fc (16,36.g, 81,4 % pro dva kroky ž.83). ^!H NMR (CDCfe) § í,8'9 (dd, 2H, H₂),'2,30.(d. !H_; OH)_;2,47 (d, IH, OH); 3,35 (s, 3H, OCH₃), 3,88-3,69 (m; 3H,H₄ a H₅), 4,03 (m/lH, H₃), 4,79 (t, IH,

H,).

..4.

V f ·

Příklad 66 '»* ·?*>· - % . r ... ,,

2’-deóxy-p-L-ěrythropěntosá(86) _t' Sloučenina 85 (16,36 g; 110,5 mmol) byla rozpuštěna v 0,8 M HCI vodném roztoku (546 ml);á vzniklá¹ směs byla míchána 72 h pří laboratorní teplota. Směs byla neutralizována s IN NaOH vodným roztokem' na pH 6-7 a byla odpařena za vzniku sirupu.· Surový, produkt byl čištěn ma sloúpcí silikagelu (4 x.15 cm), eluovaném směsí CH₂C]₂/MeOH (1:0 až 95:-5). Odpovídající frakce byly odpařeny za vzniku sloučeniny 86 ve formě sirupu (10,53. g, 71,1 %).

'V' T- 1 ' *> * I ¹ ' ' . , ·</ ; ipříklád67‘ - . *<...· _; . κ

Methyl 2’rdeoxy-β-L-érythropěntóSa (87) * '’ ^f * Sloučenina 86 (15,68 g, 117, 0 mmol) byla rozpuštěna v 342 ml bezvodého MeOH a ke vzniklému roztoku byl přidán 1% HC1/H2O (35 ml). Roztok byl 1 h udržován při laboratorní ¹ teplotě á neutralizován s Py (55 ml), při 5 ?C 'na :.pH:.6.’; Směs byla odpařena se silikagelem a Čištěna na koloně silikagelu (1x5 cm) s využitím směsi CH₂Cl₂/MeOH (98:2 až 96:4) za. vzniku sloučeniny 87 ve formě sirupu (13,94 g, 80,5 %). ^lH NMR (CDC1₃) δ 2,22-2,44 (m, 2H, H₂), 3,50'a 3,59 (2s, 3H, OCH₃), 3,75-3,88 (m, 2H, H₅), 4,26 (m, 1H, H₄), 4,66 (m, IH, H₃), 5,25 (t, 1H,H,).

Příklad 68

Methyl 2’-deoxy-3,5-di-O-p-toluoyl-L-erythropentosa (88) • ·

4 4*4 ·· ·

I 4 44 4

Sloučenina 87 (9,00 g, 60,8 mmol) byla rozpuštěna v pyridinu (180 ml) v ledové lázni. K tomuto chlazenému roztoku byl přidán během 30 min toluoylchlorid (18 ml, 00 mmol) a vzniklý roztok byl míchán 16 h při laboratorní teplotě. Směs byla odpařena do sucha. Směs byla extrahována s EtOAc, promyta roztokem soli, sušena a odpařena. Surový produkt byl čištěn na koloně silikagelu (3x15 cm) s využitím směsi hexan/EtOAc (1:0 až 5:1) jako eluentu. Odpaření odpovídajících frakcí poskytlo sloučeninu 88 ve formě sirupu (22,63 g, 97 %). 'H NMR (CDC1₃) δ 2,40 (2s, 6H, 2xCH₃), 3,35 (s, 3H, OCH₃ β anomeru), 3,41 (s, 3H, OCH₃ a anomeru), 4,6-4,5 (m, H4 a H5 obou anomerů), 5,19 (d, 1H, H| ot-anomerů), 5,21 (d, 1H, Hi β-anomerů), 5,41 (m, 1H, H₃ a-anomerů), 5,59 (m, 1H, H3 β-anomeru), 7,18-8,02 (m, 8H, arom. H).

Příklad 68

Methyl 2’-deoxy-3’,5’-di-0-p-toluoyl-a-L-erythropentofuranosyl chlorid (13)

Sloučenina 88 (22 g, 57,3 mmol) byla rozpuštěna ve 200 ml suchého etheru a roztok byl ochlazen na 0 °C v ledové lázni. Roztok byl 5 min probubláván se suchým HCI až do krýstalizáce směsi. Reakční směs byla poté nechána přes noc v chladničce. Tuhá sraženina byla zfiltrována a promyta studeným etherem. Tuhá látka byla ihned sušena vé vakuu nad NaoH za vzniku látky 13 ve formě bezbarvého krystalického prášku (19,28 g). Filtrát byl koncentrován a smíchán s HCI a ponechán v lednici přes noc. Filtrace, promytí a sušení poskytlo dalších 1,2 g produktu (celkem 20,48 g, 92 %) s teplotou tání 118-121 °C. ’H NMR (CDC1₃) δ 2,39 (2s, 6H, aromatický CH₃), 2,82 (m, 2H, H₂), 4,65 (m, 2H, H₅), 4,86 (q, 1H, H₄), 5,57 (m, 1H, H₃), 6,48 (d, 1H, H|), 7,25 (2d, 4H, aromatický H), 7,95 (2d, 4H, aromatický H).

Příklad 69

Methyl l-(2’-deoxy-3’,5’-di-O-p-toluoyl^-L-erythropentofuranosyl)-l,2,4-triazol-5-karboxylát (89), methyl l-(2’-deoxy-3’,5'-di-0-p-toluoyl^-L-eiythropentofuraiiosyl)-l,2,4-triazol-2karboxylát (90) a methyl l-(2’-deoxy-3’,5’-di-0-p-toluoylrfi-L-erythiOpentofuranosyl)-l,2,4triazol-3-karboxylát (91)

K roztoku methyl l,2,4-triazol-3-karboxylátu (1,27 g, 10 mmol) v 50 ml suchého acetonitrilu byl přidán hydrid sodný (60 % v oleji, 0,5 g, 12,5 mmol). Směs byla míchána 30 min při laboratorní teplotě. Suchý a rozetřený chlorcukr lš byl přidán a suspenze byla míchána 16 h při laboratorní teplotě. Směs byla odpařena za vzniku zbytku, který byl rozdělen mezi vodu a AcOEt a extrahován s AcOEt. Spojené organické extrakty byly promyty s nasyceným roztokem tt ¢, o¹bi t. c

W t c « <r| t, ϋ « C C ot t fct ot

Γ t t ř t: r e <A <- t f f f r c c

r.c cc*

CO' fit:

ei> íh c til ti ť t tce¹ ttc ť:

¢¢soli a odpařeny do suchá. Směs byla čištěna na sloupci silikagelu s využitím směsi EtOAc/hexan (1,2:1) jako eluentu za vzniku látky 89 (1,72 g), 90 (0,98 g) a 91 (0,45 g). ’H NMR (CDCI3) derivát 89: δ 2,52 (2s, 6H, CH₃), 2,82 (m, IH, H₂), 3,45 (m, IH; H₂),.4,60 (dd, IH, Hj), 4,72 (dd, IH, Hs-), 4,76 (m, IH, Hp), 6,03 (m, 1Η,Ή₃·), 7,29-7,38 (m, 5H, aromatické H aΉρ), 7,97-8,12 (m, 5H, aromatické H a C5H). derivát 90: 2,50 a 2,53 (2s, 6H,-CH₃), 2;95 (m, 1 Η, H₂·), 3,20 (m, 1H,.H₂·), 4,09 (s, 3H, OCH₃), 4,72 (m, 3H, H₄- a H₅·), 5,83 (m, IH, H_r), 6,47 (UH, H,·), 7,-36 (dd, 4H, aromatické H), 8,02 (dd, 4H, aromatické H), 8,51 (s; IH, C5H), derivát 91: 2,53 (m,S7H, Hýa 2xCH₃), 3,16 (m, iH,.H₂·), 4,i3 (s, 3H, OGH₃),·4,-69-4,85..(m, 3H, Hp a:H₅-·), 5,73 (m, IH, Hy), 6,88 (q, IH, H|-),)7,35 (dd, 4H, aromatické H), 7,94 a 8,05 (dd, 4H, aroatické H), 8,76 (s, IH, C₅H).

í --.-.

Příklad 70 . - . . di: ( '-*u* f ·ΐ( /4¾¼ l-(2’-deoxy-p-L-erythropentofuranosyl)-l,2,4-triazoI-5-karboxamid (92.) _t m />

Směs látky 89 (1,77 g, 3,70 mmol) a nasyceného méthanolického roztoku amoniaku (40 ml) byla zahřívána 16 h na 55 °G v Ocelové bombě.'Po ochlazení-byl . roztok odpařen se silikagelem a Čištěn na koloně silikagelu s CH₂Cl₂/MeOH (10:1) eluentem za_tvzniku sloučeniny 92 ve formě bezbarvého prášku (297 mg, 35 %). 'H NMR (DMSO-d₆) δ 2,27; (m, lH, H₂>), 2,60 (m, IH, H₂.), 3,32 (m, IH, H₅-), 3,48 (m, IH, H₅-), 3,80 (m, 1Ή, Hp), 4,41 (m, IH, Hy), 7,12 (t, IH, Hp), 8,06 (s, IH, NH), 8,14 (s, IH, C₅H), 8,27 (s, IH, NH).

í CSiKMlid ’

Příklad 71 ... - _; ‘μ λ x ‘ ¹ l-(2’-:deoxy-p-L-erythropentoíuranosyl)-l,2,4-triáz'ol-3-karboxamid (93)nv^ř d * . ‘

Směs látky 91 (0,45 g, 0,94 mmol). a nasyceného méthanolického roztoku, amoniaku (20 ml) byla zahřívána 16 h na 55 °C v ocelové, bombě. Po ochlazení byl roztok odpařen do sucha a čištěn na koloně silikagelu s CH₂Cl₂/MeOH (10:1.) eluentem za vzniku sloučeniny 93 (5,4 mg, 25 %). 'HNMR (DMSO-dé): δ 2,24 (m, IH, H₂-), 2,38 (m, IH, H₂·), 3,61 (tn, IH, H₅-), 3,85 (m, IH, Hp),-4,30 (m, IH, H_r), 6,70 (t, 1H, Hp), 7,94 (s, IH, NH), 8,33 (s, ΙΗ,ΝΗ), 8,98 (s, 1H, C₅H).

Příklad 72 l-(2’-Deoxy-3’,5’-di-O-p-to!uoyEP-L-erythropentofuranosyl)-2,4-dikyanopyrrol (94)

K roztoku 2,4-dikyanopyrrolu (302 mg, 2,58-mmol) v 25 ·ml suchého acetonitrilu byl přidán hydrid sodný (60 % v oleji, 125 mg, 2,6 mrhol). Směs byla míchána při pokojové teplotě flflfl flfl «· «· fl· • · · flflfl flfl·· • flflfl · ···· · · fl · • · ···· flfl flfl flfl flflfl flflfl flflfl flflfl· fl · • fl · flfl flfl fl* flfl min, pak byl přidán chlorcukr 13 (1 g, 2,58 mmol) a suspenze byla míchána 16 h při laboratorní teplotě. Směs byla odpařena za vzniku tuhého zbytku, který byl rozdělen mezi vodu a EtOAc. Vodný roztok byl extrahován s EtOAc. Spojené AcOEt extrakty byly promyty vodou a nasyceným roztokem soli, sušeny a odpařeny do sucha. Produkt byl čištěn na koloně silikagelu (3 x 20 cm) s využitím směsi hexan/EtOAc (5:2) jako eluentu za vzniku 94 ve formě oleje (605 mg, 50 %). 'H NMR (CDClj): δ 2,29 (s, 3H, aromatický CH₃), 2,55 (s, 3H, aromatický CH₃), 2,67 (m, IH, H₂>), 2,98 (m, IH, H₂ ), 4,74-4,89 (m, 3H, H,· a H₅·), 5,77 (m, IH, H₃>), 6,36 (t, IH, H_r),

7,18 (s, IH, C₅H), 7,38 (m, 4H, aromatický H), 7,68 (s, IH, C₃H), 7,97 (d, 2H, aromatický H), 8,05 (d, 2H, aromatický H),

Příklad 73

-(2’-Deoxy-PⁱL-erythropentofuranosyl)-2,4-dikyanopyrrol (95)

Směs látky 94 (605 mg, 1,29 mmol) a nasyceného methanolického roztoku amoniaku (20 ml) byla zahřívána 16 h na 65 °C v ocelové bombě. Po ochlazení byl roztok odpařen do sucha a surový produkt byl čištěn na koloně silikagelu s CH₂Cl₂/MeOH (10:1) eluentem za vzniku sloučeniny 95 (158 mg, 52 %). 'H NMR (CD₃OD): 5 2,55 (m, 2H, H_r), 3,82 (m, 2H, H₅-), 4,08 (m, IH, H₄'), 4,53 (m, IH, H_r), 6,38 (t, IH, H_r), 7,37 (s, IH, C_SH), 8,19 (s, IH, C₃H).

Příklad 74 l-(2’-Deóxy-P-L-erythropentofuranosyl)pyrrol-2,4-dikarboxamid (96)

K roztoku sloučeniny 95 (90 mg, 0,385 mmol) ve vodném roztoku NIEOH (29,6 %, 9 ml) byl přidán H₂O₂. Roztok byl míchán 2 h při laboratorní teplotě a poté odpařen do sucha. Zbytek byl čištěn na sloupci silikagelu eluovaném směsí CH₂Cl₂/MeOH (10:1) za vzniku sloučeniny 96 (75 mg, 72 %). 'HNMR (CD₃OD): δ 2,31 a 2,61 (m, 2H, Hr), 3,89 (m, 2H, H₅ ), 4,04 (m, IH, Ι-ϊ₄·), 4,45 (m, IH, H_r), 6,93 (t, IH, H_r), 7,24 (s, IH, C₅H), 8,09 (s, IH, C₃H).

Příklad 75

-(2 ’ -Deoxy-3 ’ ,5 ’-d i-O-p-toluoyl- P-L-erythropentofuranosyl)pyrazol-3,5-dikárboxyl át (97)

K roztoku methyl pyrazof-3,5-dikarboxylátu (458 mg, 2,5 mmol) ve 25 ml suchého acetonitrilu byl přidán hydrid sodný (60 % v oleji, 144 mg, 3,0 miriol). Směs byla míchána při pokojové teplotě 30 min, pak byl přidán chlorcukr 13 (970 mg, ~95 %, 2,5 mmol) a suspenze byla míchána 4 h při laboratorní teplotě. Směs byla odpařena do sucha a zbytek byl čištěn na «4 · 44 · 4« 4·

4 4 · · · 4 4 4 4

4·· * 4444 · « 4

4 ♦··· 44 · 4 44 4φ4 444 < 4 4444 · 4 • 4 4 44 44 44 40 koloně silikagelu (3x7 cm) s využitím směsi hexan/EtOAc (5:2) jako eluentu za vzniku 97 ve formě oleje (470 mg, 35 %). 'H NMR (CDC1₃): δ 2,40 (d, 6H, aromatický CH₃), 2,70 (m, IH, H₂·), 3,60 (m, IH, H₂ ), 3,93 (d, 6H, 0CH₃), 4,48-4,65 (m, 3H, H,· a H_y), 5,89 (m, IH, H₃), 7,18-7,29 (m, 5H, aromatický H a Hy), 7,38 (s, IH, C₄H), 7,90 (m, 4H, aromatickýH).

Příklad 76 l-(2’-Deoxy-p-L-erythropentofuranosyl)pyrazol-3,5-dikarboxamid (98) η1_Λ,,λη_Μ:_Μ,, 0<7 /mn A Cl n λ rAnri ·>·\ rn^fnVl i jiiivů oiuuvLiinij' yt t \j 1 iiniiwiy u iiuojwxxvixv iíivukuávjív(vviiv iv^ivnu amoniaku (20 ml) bylá zahřívána 16 h v ocelové bombě na 100 °C. Po ochlazení byl roztok odpařen a čištěn na sloupci silikagelu s využitím směsi CH₂Cl₂/MeOH (10:1) za vzniku derivátu 98 ve formě bezbarvého prášku (189 mg, 73 %).*H NMR (DMSO-d₆): δ 2,25 (m, IH, K₂ ), 2,89 (m, IH, H₂ ), 3,42 (m, IH, H₅·), 3,59 (m, IH, H₅<), 3,86 (q, IH, H,·), 4,55 (m, IH, Η₃·),-4,77 (t, IH, OH) 5,27 (d, IH, OH), 7,17 (t, IH, H,>), 7,29 (s, IH, C₄H), 7,51 (s, IH, NH), 7,66 (s, IH, NH), 7,80 (s, IH, NH), 8,19 (s, IH, NH).

Příklad 77

Methyl 1-(2’^6θχγ-3’,5’^ϊ-0-ρ-ίο1υογ1-β-Ε-εΓγί1ΐΓορ6ηίοήΐΓ3ηο3γ1)ργΓ3ζο1-44ίΗΓδοχγ1έΙ (99)

K roztoku pyrazol-4-karboxylátu (315 mg, 2,5 mmol) ve 30 ml suchého acetonitrilu byl přidán hydrid sodný (60 % v oleji, 144 mg, 3,0 mmol). Směs byla míchána při 50 °C 15 min, pak byl přidán chlorcukr 13 (1 g, -95%, 2,5 mmol) a suspenze byla míchána 2 h při laboratorní teplotě. Směs byla odpařena za vzniku zbytku, který byl rozdělen mezi vodu a EtOAc. Vodný roztok byl extrahován s EtOAc. Spojené AcOEt extrakty byly promyty vodou a nasyceným roztokem soli, sušeny nad Na₂SO₄ a odpařeny do sucha. Produkt byl čištěn na koloně silikagelu (3 x 12 cm) s využitím směsi hexan/EtOAc (4:1) jako eluentu za vzniku látky 99 ve formě krystalického prášku (549 mg, 46 %). 'H NMR (CDC1₃): δ 2,40 (d, 6H, aromatický CH₃), 2,72 (m, IH, Hr), 3,16 (m, IH, H_r), 3,79 (d, 3H, OCH₃), 4,51-4,62 (m, 3H, H4· a Hy), 5,77 (m, IH, H₃’), 6,20 (t, IH, Hr), 7,24 (m, 4H, aromatický H), 7,92 (m, 5H, aromatický H a C₅H), 8,10 (s, IH, C₃H).

Příklad 78

-(2 ’-deoxy- P-L-erythropentofuranosyl)pyrazol-4-karboxamid (100) ··« toto to· to· ·· to · « ··· ··#♦ • · · · ·· ··· · tt · • · «·** «» «to to * ··· ··· ··· ·«·· to to* to ·« toto to· ··

Směs látky 99 (500 mg, 1,046 mmol) a nasyceného methanolického roztoku amoniaku (30 ml) byla zahřívána 16 h na 100 °C v ocelové bombě. Po ochlazení byl roztok odpařen do sucha a zbytek byl čištěn na koloně silikagelu sCH₂CI₂/MeOH (10:1) eluentem za vzniku sloučeniny 100 (50 mg, 20 %). 'H NMR (DMSO-d₆): δ 2,30 (m, IH, H₂>), 2,56 (m, IH, H₂·), 3,41-3,56 (m, 2H, H₅·), 3,84 (m, IH, I», 4,36 (m, IH, H_r), 4,88 (bs, IH, OH), 5,32 (bs, IH, OH), 6,11 (t, IH, H_r), 7,08 (s, IH, NH), 7,63 (s, IH, NH), 7,90 (d, IH, C₅H), 8,36 (d, IH, C₃H), 7,80 (s, IH, NH), 8,19 (s, IH, NH).

Příklad 79

Methyl a-L-lyxopýranosid (102)

K methanolickěmii roztoku HCI [600 ml, 0,5% w/v. připravený in šitu reakcí acetylchloridu (6,0 ml)] byla přidána L-lyxosa (101, 118 g, 786 mmol) a směs byla refluxována 5 h [reakce proběhla během 4 h (pomocí TLC 30% MeOH/CH₂Cl₂) a bylo pokračováno další 1 h (celkem 5 h)] s vyloučením vzdušné vlhkosti (CaCl₂ uzávěr). Reakční směs byla za míchání neutralizována s amberlytovou bazickou pryskyřicí IRA 410 (100,0 g) po dobu 10 min. Pryskyřice byla zfiltrována a promyta methanolem (3 x 50 ml). Spojené vodné vrstvy byly odpařeny za vzniku bezbarvého sirupu. Sirup byl odpařen společně s ethylacetátem (2 x 50 ml) a na závěr rekrystalizován (škrábáním na dno kulaté baňky nebo sonifikací) z 500 ml ethylacetátu za vzniku krystalického produktu 102 (87 g, 67 % celkem z podílu 1 a 2). *H NMR (300 MHz, (CD₃)₂CO): 5 3,15 (bs, 3H, OH), 3,41 (s, 3H, OCH₃), 3,48 (m, IH), 3,66-3,72 (m, 2H), 3,73-3,87 (m, 2H), 4,64 (d, IH, H₅·, >2,7 Hz).

Příklad 80

Methyl 2,3-O-isopiOpyIiden-ot-L-lyxopyranošid (103)

K roztoku sloučeniny 102 (69 g, 420,0 mmol) ve směsi 2,2-dimethoxypropanu (200,0 ml) a bezvodého acetonu (200,0 ml) byl přidán 4M roztok HCI v dioxanu (4,0 ml) a reakční směs byla míchána 16 h při 25 °C. TLC (50% ethylacétát/CH₂Cl2) reakce ukázala úplnou konverzi výchozího materiálu. Reakce byla rozložena pevným hydrogenuhličitanem sodným (500 mg) a zfiltrována. Filtrát byl odpařen a olejový zbytek (narůžovělý) byl čištěn na sloupci silikagelu flash chromatografií za vzniku produktu 103 (80 g, 93,2 %), ^]H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,31 (s, 3H), 1,47 (s, 3H), 2,95 (bs, IH), 3,41 (s, 3H), 3,66-3,77 (m, 3H), 4,07 (dd, IH, >6,04 a 2,75 Hz), 4,16 (t, IH, >6,04 a 4,67), 4,60 (d, IH, >2,74 Hz).

V 0

0 ·

0000 »0 Μ 00 «0

0 0 0 0 0 0 # 0 000 0 0 0 0

00 00 000 ·· 000 0 » 0' 0 · 0 00 0 00 00 00 00

Příklad 81

Methyl -4-azido-4-deoxy-2,3-O-isopropyliden-p-D-ríbopyranosid (104)

Ke směsi pyridinu (6,4 ml, 79,65 mmol) a dímethylaminopyridinu (100 mg, 0,72 mmol) ve 400 ml bezvodého CH₂C1₂ byl pomalu přidán anhydrid trifluormethansulfonové kyseliny (11,82 ml, 71,68 mmol) při -20 °C. Směs byla míchána 5 min při -20 °C a pak byl přidán roztok látky 103 (5,0 g, 24,50 mmol) v 50 ml CH₂C1₂. Reakční směs byla míchána 15 min při -20 °C a poté byla nalita do ledové vody (500 ml) a organická vrstva byía oddělena; Vodná fáze byla oddělena s CH2CI2 (2 x 100 mí). Spojené organické vrstvy byly promyty nasyceným roztokem (500 ml), sušeny (Na2SO₄) a odpařena za vzniku produktu jako světle žluté gumovité tuhé látky

Cl Λ &>

K roztoku vyýše připraveného methyl 4-0-trifluormethansulfonyl-2,3-0-isopropyliden-pL-lyxopyranosidu ve směsi 350 ml (350 ml) a tetramethylmočoviny (50 ml) byl přidán azid sodný (30,0 g, 461,53 mmol, 18,83 ekv.) při 0-5 °C a byla míchána 3 hpři 23 °C. Těkavé látky byly odpařeny a zbytek byl naředěn s CH2CI2 (500 ml) a vodou (200 ml). Organická vrstva byla oddělena a promyta s vodou (2 x 250 ml) a nasyceným roztokem soli (300 ml), sušena (Na₂SO4) a odpařena za vzniku olejového zbytku, který byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi hexan/ethylaeetát (100/0; 97,5/2,5 a 95/5) jako eluentu za vzniku 104 (2,8 g, 49,88% dva kroky). NMR (300 MHz, CDCI3): δ 1,36 (s, 3H, CH₃), 1,54 (s, 3H, CH₃), 3,42 (s, 3H, OCH₃), 3,7-3,9 (m, 3H), 4,01 (dd, IH, >6,05 a 3,85), 4,48 (d, IH, >3,85 Hz), 4,51 (m, IH).

Příklad 82

N-acety!-4-amino-4-deoxy-2,3O-isopropyliden-p-D-methylribopyranosÍd (105)

K roztoku sloučeniny 104 (6,5 g, 28,38 mmol) v 50 ml methanolu byl přidán NáHCO₃(2,38 g, 2.8,38 mmol) a poté Pd/C (5%, w/w, 650 mg). Reakční směs byla dobře míchána pod H₂(40 psi) atmosférou 1 h při laboratorní teplotě. TLC (30% ethylacetát/liexan) ukázala úplnost reakce. Reakční směs byla zfiltrována přes celitovou vrstvu a filtrát byl odpařen do sucha. Zbytek byl odpařen společně s toluenem (2 x 20 ml) a pyridinem (2 x 20 ml). Vzniklý zbytek byl použit v následné reakci bez dalšího čištění.

Ke směsi výše vyrobeného zbytku (5,76 g, surový z výše uvedené reakce) a DMAP (0,059 g, 0,425 mmol) v pyridinu (6,8 ml, 84,5 mmol) byl přidán acetanhydrid (4,01 ml, 42,57 mmol) při 0 °C. Reakční směs byla míchána 2 h při laboratorní teplotě. TLC (100% ethylacetát) ukázala ·· » ·· φφ φ* ν* Φ · · · Φ Φ Φ • φφφ φ φ φφφ · φ φ φ φ φ φφφφ φ φ · · · * φφφ φφφ φφφ φφφφ φ φ φφ φ · · φφ φφ φφ úplnost reakce. Byl přidán MeOH (1,0 ml) a těkavé látky byly odpařeny. Zbytek byl rozpuštěn v 300 ml CH2CI2 a tento roztok byl promyt studenou a ředěnou HCI (0,5M, 3 x 200 ml), nasyceným roztokem NaHCO₃ (200 ml) a nasyceným roztokem soli (200 ml), sušen nad Na₂SO₄a odpařen. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na sloupci silikagelu s využitím směsi ethylacetát/hexan (0/100 až 10/90 až 20/80 až 50/50 až 100/0) jako eluentu za vzniku 105 (v celkovém množství 3,76 g, 54,11 %). 'H NMR (300 MHz, CDCI₃): δ 1,35 (s, 3H, CH₃), 1,51 (s, 3H, CH₃), 2,0 (s, 3H, COCH₃), 3,37 (Τ, IH), 3,45 (š, 3H, OCH₃), 3,85 (dd, IH), 4,05 (dd, IH), 4,38 (dd, IH), 4,40 (d, IH. J=4,5 Hz), 4,58 (m, IH), 5,78 (bd, IH).

Příklad 83

1,2,3,5-Tétra-0-acetyl-4-deoxy-4-(acetamido)-D-ribofi)ranosa (106)

Roztok sloučeniny 105 (5,0 g, 20,40 mmol) ve směsi destilované vody a AcOH (1:1, 50 ml) byla zahřívána na 70-75 °C po dobu 1,5 h. TLC (100% ethylacetát) ukázala úplnost reakce. Byl přidán absolutní EtOH (2 x 30 ml) a těkavé látky byly odpařeny za vzniku tuhého zbytku,

K této tuhé látce byla přidána směs ledové kyseliny octové a acetanhydridu (50 ml, 1:1) a směs byla ochlazena na 0 °C a poté smíchána s 1,5 ml koncentrované kyseliny sírové. Reakční směs byla míchána 30 min při 0 °C a poté držena 2 dny při 4 °C. Reakční směs byla smíchána s 15,0 g bezvodého NaOAc a byla míchána 30 min při laboratorní teplotě. Reakční směs byla poté nalita do směsi vody a ledu (300 ml) a extrahována s CH2CI2 (2 x 250 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty s vodou (2 x 250 ml) a nasyceným roztokem soli (400 ml), sušeny nad Na₂SO4 a odpařeny. Surový zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím MeOH/CH₂Cl₂(0/100 až 3/97) jako eluentu za vzniku Čistého produktu 106 (3,71 g, 50,82 %). *H NMR (300 MHz, CDCl₃): δ 1,99-2,11 (m, 15H, 5xCH₃), 4,17-4,5 (m, 3H), 5,27-5,52 (m, 2H), 6,35 (s, 0,75H), 6,53 (d, 0,25H, J=4,8 Hz).

Příklad 84

Methyl l-(2’,3’,5’-tri-O-acetyl-4’-deoxy-4’-acetamido-P-D-fiboíuranosyl)-l,2,4-triazol-3karboxylát (107)

Suspenze methyl 1,2,4-triazol-3-karboxylátu (1,77 g, 13,97 mmol) a síranu amonného (177 mg) v hexamethyldisilazanu (40 ml) byla zahřívána k varu 2,5 h pod dusíkovou atmosférou. Reakční směs byla odpařena do sucha a zbytek byl suspendován v 1,2-dichlbrethanu (50 ml). Poté byl smíchán s roztokem látky 106 (4,4 g, 12,25 mmol) v 50 ml 1,2-dichlorethanu. K reakční .59 • ft ft ftft ftft ftft ftft ftftft ftftft ftftftft • ftftft · · ··· · ftft ft ft « ·«·· · · ftft ftft- ftftft ftftft • ftft ί» · · · · · ftft ft ftftftft ftftftft směsi byl poté přidán dýmavý SnCl₄ (1,63 ml, 13,97 mmol) při 0-5 °C (ledová lázeň) a míchána 1 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla opatrně rozložena s nasyceným roztokem NaHCCh (50 ml) a poté naředěna s 200 ml CH2CI2. Směs byla zfiltrována přes vrstvu celitu (5 g) a promyta se 100 ml CH₂C1₂. Organická vrstva z filtrátu byla oddělena a vodná vrstva byla extrahována s CH2CI2 (2 x 100 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty s vodou (2 x 300 ml) a nasyceným roztokem soli (500 ml), sušeny nad Na₂SO₄ a odpařeny. Surový produkt byl rekiystalizován ze 40 ml ethyiacetátu za vzniku čistého titulního produktu 107 (2,7 g, 51,71 %). 'H NMR (300 MHz, CDCh): δ 2,03-2,15 (m, 12H, 4 x COCH₃), 3,95 (s, 3H_; OCH₃), 4 ,2 (m, IH,

H₅.), 4,43 (m, 2H, H4- a H₅·), 5,65 (dd, IH, H₃·, >4,67 a 1,1 Hz), 6,17 (t, IH, %·,

Hz), 6,28 (d, IH, Hp, >6,04 Hz), 8,47 (s, 0,86H, hlavní rotamer, C₅H), 8,60 (s, 0,14H, vedlejší rotamer, Č5H). Anal. spočteno pro Č17H22N4O9: C, 47,89, H, 5,20, N, 13,14. Nalezeno: C, 47,93, H, 5,40, N, 13,27.

Příklad 85

-(4’-ďeoxy-4’-acetamido-p-D-riboíuranosyl)-1,2,4-triazol-3-karboxamid (108)

Roztok sloučeniny 107 (2,7 g, 6,33 mmol) v nasyceném methanolickém roztoku amoniaku (100 ml) byl míchán 16 h při laboratorní teplotě v ocelové bombě. Reakční směs byla odpařena do sucha a zbytek byl čištěn sloupcovou flash chromatografií na alumině s využitím směsi ethylacetát/n-propylalkohol/voda (64/4/32 až 57/14/29 %, spodní vrstva) jako eluentu za vzniku titulního produktu 108 (1,7 g). Produkt byl vlhký ~5 % od ethylalkoholu a také částečně kontaminován trochou acetamidu. 'H NMR (300 MHz, CD3OD): δ 1,87 (s, 0,86H, COCH3, minoritní rotamer (min)), 2,14 (s, 2,14H, COCH3, majoritní izomer (maj)), 3,87 (d, 2H, H5’, >6,59 Hz), 4,1-4,01 (m, IH, H₅ ), 4,26 (d, 0,75H, >4,12 Hz, H3·, maj), 4,31 (t, 0,25H, >3,8 Hz, H₃·, min), 4,54 (t, 0,25H, >4,1 Hz, H₂·, min), 4,85 (dd, 0,75H, >4,4 a 6,05 Hz, H₂·, maj), 6,03 (d, 0,75H, >6,04 Hz, Hp, maj), 6,81 (d, 0,25H; >4,13 Hz, Hp, min), 8,69 (s, 0,75H, C₅H, maj), 8,95 (s, 0,25H, C₅H, min). Anal. spočteno pro C10H15N5O5: C, 42,10, H, 5,30, N, 24,55. Nalezeno: C, 42,21, H, 5,19, N, 24,23.

Příklad 86 l-[3’,5^!-0-(l,l,3,3-tetraisoptopyl-l,3-disifoxanediyl)-4’-deoxy-4’-acetamido-P-Dribofuranosyl]-l,2,4-triazol-3-karboxamid (109) «· · ·« ·· ·« 4« * » · · · ·«·· • ··· · * ·♦ ♦ · · · · «*«··· · · ·« · · · ··» • · · * · · · « * ·· · ·· ·· ·· ··

Suspenze látky 108 (0,7 g, 2,45 mmol) v 15 ml pyridinu byla smíchána s 1,3-dichlor1,1,3,3-tetraisopropyldisiloxanem (1,06 ml, 3,31 mmol) a byla míchána 16 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla opatrně rozložena s nasyceným roztokem NaHCO₃ (5 ml) a naředěna se 100 ml CH₂C1₂. Organická vrstva byla oddělena a vodná vrstva byla extrahována s CH₂C1₂ (2 x 25 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty vodou (2 x 100 ml) a nasyceným roztokem soli (100 ml), sušena nad Na₂SO₄ a odpařena. Surový produkt byl čištěn flash chromatografií na sloupci silikagelu s využitím CHCl₃/MeOH (100/0-98/2-95/5-90/10) jako eluentu za vzniku látky 109 (0,7 g, 54 %). 'H NMR (300 MHz, CDČ1₃): δ 0,93-1,18 (m, 24H), 1,38 (m, 2H), 2,02 (s, 0,84H, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 2,15 (s, 2,16H, COCH₃, majoritní rotamer (maj)), 3,83 (m, IH, H5-), 3,98-4,13 (m, IH, H_s·), 4,33 (d, 0,34H, >3,85 Hz, H₂·, min), 4,42 (d, 0,66H, 'J=4;67 HŽ7Hr, máj)r4;527dd;0,34H,’H47řnin)r4,'65’(dd,‘0;66H;H,Tmaj);5,29 (t7lH,’j^97' Hz, H_r), 5,80 (bs, 0,ÓÓH, maj), 5,94 (bs, 0,34H, min), 5,99 (s, 0,34H, H_r, min), 6,40 (s, 0,66H, Hr, maj), 6,91 (bs, 0,66H, maj), 7,01 (bs, 0,34H, min), 8,37 (s, 0,66H, C5H, maj), 8,53 (s, 0,34H, C₅H, min).

Příklad 87 l-[2’-O-(p-tolylthionoformyl)-3’,5’-O-(l,l,3,3-tetraisopropyI-l,3-disiloxandiyl)-4’-deoxy-4’acetamido-P-D-ribofuranosyl)- l,2,4-triazol-3-karboxamid (110)

K roztoku látky 109 (0,6 g, 1,138 mmol) ve směsi 9 ml CH₂C1₂ a 1 ml pyridinu byl přidán 0-(p-tolyl)thionochlóroformiát (0,219 ml, 1,42 mmol) a reakční směs byla míchána 16 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla rozložena s nasyceným roztokem NaHCO₃ (5 ml) a naředěna se 100 ml CH.₂C1₂. Organická vrstva byla oddělena a vodná byla extrahována s CH₂C1₂(2 x 25 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty s vodou (2 x 100 ml) a nasyceným roztokem soli (100 ml), sušeny nad Na₂SO₄ a odpařeny. Surový zbytek byl čištěn flash chromatografií na sloupci silikagelu s využitím směsi CHCl₃/ethylacetát (100/0-95/5-90/10) jako eluentu za vzniku' produktu 110 (0,35 g, 45 %). Ή NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,04-1,15.(m, 24H), 2,01 (s, IH, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 2,19 (s, 2H, COCH₃, majoritní rotamer (maj)), 2,35 (s, 3H, CIÍ3), 3,92 (tn, IH, H₅-j, 4,05 (m, IH, H₅·), 4,68-4,81 (m, IH, H4-), 5,5 (t, IH, >6,05 a 5,22 Hz, Hr), 5,75 (bs, 0,66H, maj), 5,88 (bs, 0,34H, min), 6,10 (d, IH, >4,67 Hz, H₂·), 6,17 (š, 0,34H, H_r, min), 6,54 (s, 0,66H, Hr, maj), 6,87 (bs, 0,66H, maj), 6,96 (d, 2H, >8,24 Hz, aromatické H), 6,98 (bs, 0,34H, min), 7,20 (d, 2H, >8,24 Hz), 8,40 (s, 0,66H, C₅H, maj), 8,68 (s, 0,34H, C5H, min).

·» · ·* *» *» »» « · · · * *««· a ta· * · ·· a · ·· · « ·«··< a a «a · · ··· ··· «·· aaa» a « a· a ·· ·· ·· ··

Příklad 88 l-[3^,,5’-0-(l,l,3,3-tetraisopropyl-l,3-disíloxandiyI)-2’,4^,-dídeoxy-4’-acetamido-β-Dribofuranosyl]-l,2,4-triazol-3-karboxamid (111)

Roztok látky 110 (0,35 g, 0,516 mmol) ve 20 ml toluenu byl napouštěn argonem 20 min a poté smíchán s 2,2’-azobisisobutyronitrilem (0,084 g, 0,516 mmol) a tributylcín hydridem (0,274 ml, l ,03 mmol). Reakční směs byla refluxována 3h pod proudem argonu. Reakční směs byla odpařena do sucha a surový zbytek byl čištěn flash chromatografií na sloupci silikagelu s využitím směsi CHCl₃/EtOAc (100/0-90/10-70/30-40/60-20/80-0/1 OOjjako eluentu za vzniku produktu 111 (0,23 g, 87 %). 'HNMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,95-1,15 (m, 24H), 1,24 (m, 2H),

2,0 (s, 0,9H, COCHj, minoritní rotamer (min)), 2,13 (s. 2,1H, COC.H3, majoritní rotamer (maj)), 2,36-2,58 (m, IH, H₂·), 2,84 (m, IH, I», 3,74-3,92 (m, IH, H_s·), 4,11 (m, 0,66H, H₄·, maj), 4,49-4,67 (m, 0,34H, H₄-, min), 5,3 (m, IH, H₃-), 5,88 (bs, 0,66H, maj), 6,01 (bs, 0,34H, min), 6,14 (d, IH, >6,02 Hz, H_r, min), 6,54 (d, 0,66H, >7,97 Hz, Hj·, maj), 6,89 (bs, 0,66H, maj), 7,03 (bs, 0,34H, min), 8,35 (s, 0,66H, C5H, maj), 8,55 (s, 0,34H, C5H, min).

Příklad 89 l-(2’,4’-dÍdeoxy-4’-acetamido^-D-ribofuranosyi)-l,2,4-triazol-3-karboxamid (112)

Roztok látky 111 (0,23 g, 0,45 mmol) v 5 ml CH₂C1₂ byl smíchán s triethylamin trishydrofluoridem (0,29 ml, 1,79 mmol) při laboratorní teplotě. Reakční směs byla míchána 48 h při laboratorní teplotě. Těkavé podíly byly odstraněny a zbytek byl čištěn flash chromatografií na sloupci silikagelu s využitím směsi CHCl₃/MeOH (100/0-95/5-90/10) jako eluentu za vzniku produktu 112 (0,08 g, 66 %). 'Η. NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,95 (s, 0,36H, COCHj, minoritní rotamer (min)), 2,16 (s, 2,64H, CH₃, majoritní rotamer (maj)), 2,51 (m, IH, H₂ ), 2,87 (m, IH, H₂>), 3,82 (m, 2H, 1», 3,99 (t, IH, >6,87 Hz, ^-)/4,44 (d, IH, >4,12Hz, H_r), '6,54 (t, IH, >7,69 Hz, H|·), 8,63 (s, 0,88H, C₅H, maj), 8,88 (s, 0,12H, C₅H, min). Anal. spočteno pro C10H15N5O4: C, 44,60, H, 5,62, N, 26,01. Nalezeno: C, 44,71, H, 5,69, N, 25,98.

Příklad 90

Methyl 2,3-isopropyliden-a-L-lyxopyranosid (115)

K méthanolickému HCl roztoku (500 ml, 0,5% w/v, připraveném in šitu reakcí acetylchloridu (5 ml, 70,37 mmol) s MeOH (Fischer HPLC čistota)) byla přidána D-lyxosa (113, ίί ♦ 4 4 * 4 4

4 4 4 * 4 444» « 4 4 • 4 4 »4 44 «4

4 444

4 4 4 4

4 4 4

44 ·· »4 · 4 4 • 4 4 4

444 444 ·

44

100 g, 666,66 mmol) a směs byla refluxována 5 h pod dusíkovou atmosférou, Reakční směs byla za míchání neutralizována s amberlitovou bazickou pryskyřicí IRA-410 (100,0 g) po dobu 10 min. Pryskyřice byla odfiltrována a promyta s methanolem (3 x 125 ml). Spojené filtráty byly odpařeny za vzniku bezbarvého sirupu methyl-p-D-lyxopyranosidu (114, 110 g, kvantitativní výtěžek), který byl dán do následující reakce bez dalšího čištění.

Poznámka:

Příprava amberlitové pryskyřice IRA-410: Pryskyřice (100 g) byla smíchána svodným NaOH (0,5 M, 200 ml) po dobu 15 min. Pak byla za míchání zfiltrována a promyta deionižovanou vodu (4 x 300 ml) až do neutrálního pH filtrátu. Na závěr byla pryskyřice.promyta bezvodým MeOH (3 x 30 mí) a ihned použita.

K suspenzi 114 (110 g, 666,66 mmol) ve směsi 2,2-dimethoxypropanu (400.0 ml) a bezvodého acetonu (400,0 ml) byla přidána 4M HCÍ v dioxanu (8,0 ml) a reakční směs byla míchána 16 h při 25 °C. TLC (50% ethylacetát/CHzCb) ukázala ukončení reakce. Reakce byla rozložena s tuhým NaHCCb (500 mg) a zfiltrována. Filtrát byl odpařen a olejovitý zbytek byl Čištěn flash chromatografií na sloupci silikagelu s využitím směsi CIHCh/ethylacetát (100/0 až 80/20, s 5% přídavky) jako eluentu za vzniku látky 115 (63,97 %, 87 g, celkový výtěžek obou kroků).

Příklad 91

Methyl 4-azido-4-deoxy-2,3-0-isopropyliden-P-L-ribopyranosid (116)

K roztoku pyridinu (6,432 ml, 79,9 mmol) a dimethylaniinopyridinu (105 mg, 0,75 mmol) v 600 ml bezvodého CH2CI2 byl pomalu přidán anhydrid kyseliny trifluormethansulfonové. Směs byla míchána 5 min při -20 °C a poté byl přidán roztok látky 115 (10,2 g, 50 mmol) ve 100 ml CH₂C1₂ a reakce byla míchána 15 min při -20 °C. TLC (15% ethylacetát/hexan) ukázala ukončeni reakce. Reakční směs byla nalita do směsi vody a ledu (500 mí) a organická vrstva byla oddělena. Vodná fáze byla extrahována s CH2CI2 (2 x 100 ml). Spojeně organické vrstvy byly promyty vodou (2 x 250 ml) a nasyceným roztokem soli (500 ml), sušeny nad Na2SO₄ a odpařeny za vzniku triflátového meziproduktu ve formě světle žluté gumovité hmoty (l6 g).

K roztoku výše připraveného methyl 4-0-trifluormethansulfonyL2,3-0-isopropyliden-pL-ribopyranosidu (16 g) ve 300 ml DMF, ochlazeného na 0 °C, byl přidán azid lithný (12,5' g, 255,6 mmol) a směs byla míchána 3 h při 23 °C. Reakční směs byla naředěna s 200 ml toluenu a těkavé látky byly odpařeny. Zbytek byl rozpuštěn ve směsi vody (200 ml) s dichlormethanu (500 ml). Organická vrstva byla oddělena a promyta vodou (2 x 250 ml), nasyceným roztokem soli (300 ml), sušena nad NaiSO₄ a odpařena za vzniku olejovítého zbytku, který po čištění flash chromatografií na silikagelu se směsí hexan/ethylacetát (100/0; 97,5/2,5 a 95/5) jako eluentu poskytl čistý azidoprodukt 116 (5,74 g, 50,2%). ^lH NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,38 (s, 3H, CH₃), 1,55 (s, 3H, CH₃), 3,44 (s, 3H, OCH₃), 3,7-3,9 (m, 3H), 4,03 (dd, 1H, >6,32 a 3,85 Hz), 4,49 (d, 1H, >3,84 Hz), 4,52 (m, 1H).

Příklad 92

N-Acetyl-4-ainino-4-deoxy-2,3-0-isopropyliden-P-L-methylribopyranosid (117)

K roztoku látky 116 (12,1 g, 52,83 mmol) ve 400 ml MeOH byl přidán Pd/C (5% w/w, 1,2) a reakce byla dobře třepána pod vodíkovou atmosférou (50 psi) 1 h při laboratorní teplotě. TLC (30% ethylacetát/hexan) ukázala ukončení reakce. Reakční směs byla zfiltrována přes vrstvu cellitu a filtrát byl odpařen do sucha a odpařen společně s toluenem (2 x 25 ml) a pyridinem (2 x 25 ml). Tento zbytek byl poté vnesen do další reakce bez dalšího čištění.

K výše uvedené surové směsi byl přidán DMAP (0,7 g, 5,0 mmol), pyridin (25,0 ml, 310,55 mmol) ve 250 ml CH2CI2, následován acetanhydridem (25,0 ml, 265 mmol) při -5 °C (ledová lázeň). Po přidání byla chladící lázeň odstavena a reakční směs byla míchána 16 h. TLC (100% ethylacetát) naznačila ukončení reakce. Bylo přidáno 10,0 ml MeOH a těkavé produkty byly odpařeny. Zbytek byl rozpuštěn v 300 ml CH2CI2 a tento roztok byl promyt vodou (2 x 200 ml) a nasyceným roztokem soli (200 ml), sušen nad Na2SO₄ a odpařen. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na sloupci silikagelu s využitím ethylacetát/hexan (od 5/95 do 20/80 do 60/40 do 80/20) jako eluentu za vzniku látky 117 (celkový výtěžek 11,49 g, 88,83 %). ’H NMR (300 MHz, CDCI3): 5 1,34 (s, 3H, CH₃), 1,51 (s, 3H, CH₃), 1,99 (s, 3H, COCH₃), 3,37 (t, 1H), 3,83 (dd, 1H, >5,77 a 5,49 Hz), 4,01 (t, 1H, >5,77 a 4,67 Hz), 4,35 (t, 1H, >5,5 a 4,67 Hz), 4,40 (d, 1H, >4,4 Hz), 4,54 (m, 1H), 5,76 (bd, 1H, .>7,97 Hz).

Příklad 93

1,2,3,5-Tetra-O-acetyl-4-deoxy-4-(acetamido)-L-ribofurariosid (118)

Roztok látky 117 (8,9 g) ve směsi destilované vody a AcOH (1:1,100 ml) byl zahříván 15 h na 70-75 °C. TLC (100 % ethylacetát) ukázala úplný průběh reakce. Byl přidán EtOH (2 x 50 ml) a odpařen za vzniku pevného zbytku. K tomuto zbytku byla přidána směs ledové kyseliny • Β · • Β Β » Β Β • · #··· ·

ΒΒ ·

Β Β Β Β • * Β Β • ·Β« ΒΒ*

Β · ♦ Β ·· octové a acetanhydridu (100 ml, 1:1) a směs byla ochlazena na 0 °C (ledová lázeň) a nechána zreagovat s konc. kyselinou sírovou (1,0 ml). Reakční směs byla míchána 30 min při 0 °C a poté udržována 2 dny při 4 °C. Reakční směs byla nechána zreagovat s bezvodým NaOAc (10,0 g) a míchána 30 min při laboratorní teplotě. Reakční směs byla poté nalita do ledové vody (400 ml) a extrahována s CH₂C1₂ (2 x 250 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty vodou (2 x 500 ml) a nasyceným roztokem soli (400 ml), sušeny nad Na₂SO₄ a odpařeny. Surový produkt byl čištěn flash chromatografii s využitím směsi ethylacetát/hexan (25/75 až 50/50) jako eluentu za vzniku im <v rnrwn ά is.

< j . ..... ' ij±v látky 118 (6,6 g, 50,67 %). ¹H NMR (300 MHz, CBC13); 5 2,0-2,12 (m, 15H, 5 x (J

4,51 (m, 3H), 5,33-5,36 (m, IH), 5,45-5,55 (m, IH), 6,36 (s, 0,75H), 6,55 (d, 0,25H, J=5,22 Hz).

Příklad 94

Methyl l-(2',3',5^,-triacetyl-4'-deoxy-4'-acetamido-p-L-ribofuranosyl)-l,2,4-triazol-3-karboxylát (119)

A

Suspenze methyl-1,2,4-triazol-3_karboxyIátu (1,022 g, 8,05 mmol) a síranu amonného (100 mg) ve 20 ml hexamethyldisilazanu byla zahřívána k varu 2,5 h pod dusíkovou atmosférou. Těkavé látky byly odpařeny a zbytek byl suspendován v 50 ml 1,2-dichlorethanu. Ten byl poté nechán reagovat s roztokem látky 118 (2,513 g, 7 mmol) v 50 ml 1,2-dichlorethanu. K reakční směsi byl přidán dýmavý SnCl₄ (0,9.4 ml, 8,05 mmol) při 0-5 °C (ledová lázeň). Reakční směs pak byla míchána 1 h při laboratorní teplotě.Reakce byla opatrně rozložena s nasyceným roztokem NaHCOj (50 ml) a naředěna s 200 ml CH2CI2. Směs byla zfiltrována přes vrstvu celitu (5 g) a promyta s CH₂C1₂ (100 ml). Organická vrstva filtrátu byla oddělena a vodná vrstva byla extrahována s CH₂C1₂ (2 x 300 ml) a nasyceným roztokem soli (500 ml), sušena nad Na₂SO₄ a odpařena. Surový zbytek byl rékrystalizován z ethylacetátu (40 ml) za vzniku čistého titulního produktu 119 (1,8 g, 60,36 %). ^lH NMR (300 MHz, CDCI3): δ 2,03-2,14 (m, 12H, 4 x COCH₃), 3,93 (s, 3H, ÓCH3), 4,2 (m, IH, H₅·), 4,41 (m, 2H, H4· a H₅), 5,64 (d, IH, H₃>, J=4,67 Hz), 6,16 (t, 1H, H₂', J=4,95 a 5,77 Hz), 6,27 (d, IH, Hr, J=6,05 Hz), 8,46 (s, Q,86H, majoritní rotamer, C5H), 8,60 (s, 0,14H, minoritní rotamer, CjH). Analýza spočteno pro C17H22N4O9: C, 47,89; H, 5,20; N, 13,14. Nalezeno: C, 47,77; H, 5,49; N, 13,04.

Příklad 95

-(4'-deoxy-4'-acetamido-p-L-ribofuranosyl)-l ,2,4-triazol-3-karboxamid (120) * · · ·

4 ··· * · · * · » · ·

4 • 9 * • 4 · • · · · *4··«

4« *

4,

Roztok látky 119 (3,26 g, 7,65 mmol) v nasyceném methanolickém roztoku amoniaku (100 ml) byl míchán 16 h při laboratorní teplotě. Reakce byla odpařena do sucha a zbytek byl čištěn flash chromatografií na alumině s využitím směsi ethylacetát/n-propylalkohol/voda (spodní vrstva, 64/4/32 až 57/14/29%) za vzniku titulní sloučeniny 120 (1,7 g, 77,98 %). ^lH NMR (300 MHz, DMSO-d₆ + D₂O): δ 1,64 (s, 0,75H, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 2,0 (s, 2,25H, COCH3, majoritní rotamer (maj)), 3,84-3,54 (m, 3H, Ηψ a H5), 4,1 (m, 1H, H₃·), 4,32 (t, 0,25H, >4,4 Hz, H₂·, min), 4,56 (t, 0,75H, J=4,2 Hz, H₂·, maj), 5,82 (d, 0,75H, >6,32 Hz, H_r, maj), 6,01 (d, 0,25H, >4,4 Hz, Hr, min), 8,74 (s, 0,75H, C5W. maj). 8,96 (s, 0.25H, CsH, min). Analýza, spočteno pro C10H15N5O5: C, 42,10; H, 5,30; N, 24,55. Nalezeno: C, 42,44; H, 5,49; N,

24,69.

J|

Příklad 96 l-[3',5'-0-(l,l,3,3-tetraisopropyl-l,3-disiloxandiyl)-4^,-deoxy-4'-acetamido-p-L-ribofuranosyl]l,2,4-triazol-3-karboxamid (121)

Suspenze látky 120 (0,75 g, 2,63 mmol) v 15 ml pyridinu byl smíchán s 1,3-dichlor1,1,3,3-tetraisopropyldisíloxan (1,09 ml, 3,42 mmol) a míchána při laboratorní teplotě 16 h. Reakční směs byla opatrně rozložena s nasyceným roztokem NaHCCb (5 ml) a naředěna se 100 ml CH₂C1₂, Organická vrstva byla oddělena a vodná vrstva byla extrahována s CH₂C1₂ (2 x 25 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty vodou (2 x 100 ml) a nasyceným roztokem soli (100 ml), sušeny nad Na₂SO₄ a odpařeny. Surový zbytek byl čištěn flash chromatografií na sloupci silikagelu s využitím směsi CHCh/MeOH (100/0-98/2-95/5-90/10) jako eluentu za vzniku produktu 121 (0,75 g, 54 %). 'H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,93-1,17 (m, 24H), 1,37 (m, 2H), 2,01 (s, 1H, COCH3, minoritní rotamer (min)), 2,14 (s, 2H, COCH₃, majoritní rotamer (maj)), 2,98 (s, 0,34H, OH, zaměnitelné, min), 3,34 (s, 0,66H, OH, zaměnitelné, maj), 3,78-3,84 (m, 1H, Hy), 3,97-4,14 (m, 2H, Hr a H₅), 4,33 (d, 0,34H, >4,12 Hz, H_2S min), 4,41 (d, 0,66H, > 4,95 Hz, !>, maj), 4,52 (m, H₄-, min), 4,65 (m, H3·, min), 5,28 (t, >4,95 Hz, H3', maj), 5,80 (s, 0,66H, zaměnitelný, maj), 5,95 (s, 0,34H, zaměnitelný, min), 5,97 (s, 0,34H, Hr, min), 6,39 (s, 0,66H, H_r, maj), 6,89 (s, 0,66H, zaměnitelný, maj), 7,00 (s, 0,34H, zaměnitelný, min), 8,37 (s, 0,66H, C5H, maj), 8,52 (s, 0,34H, C5H, miň).

Příklad 97

O ť,‘ r.

<·; c r '· *·· i' r - «· » ♦' <· »:

»·,-» ··· ·:

l-[2'-0-(p-tolyoylthonoformyl)-3',5'-0-(l,l,3,3-tetraisopropyl-l ,3-disiloxandiyl)-4’-deoxy-4'acetamido-P-L-ribofuranosyl]-1,2,4-triazol-3-karboxamid (122)

K roztoku⁴ látky ,121 (0,65 g, 1,23 mmol) ve směsi CH₂C1₂ (9 ml) a pyridinu (1 ml) byl přidán O-(p-tolyl)thionoformiát (0,285 ml, 1,85 mmol) a reakční směs byla míchána 16 h při laboratorní teplotě? Reakční j směs byla ruzloženas nasyceným· roztokem;NaHCOj (5 ml), a naředěna se 100' ml CH2CI2. Organická vrstva byla oddělena a. vodná byla extrahována s CH₂C1₂(2 x 25 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty vodou (2 x 100 ml), a nasyceným roztokem soli (100 ml); sušeny nad Na₂SÓ4 a odpařeny. Surový zbytek byl Čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím, směsi CHCb/ethylacetát (100/0-95/5-90/10), jako, eluentm za vzniku produktu 122 (0,33 g; 39,52 %).,*H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,92-1,-15.(m, 2411),l,29_;(m,

2H), 2,01’(s, IH, COCH3), minoritní rotamer (min)),-2,19 (s, 2H, COCH3, majoritní rotamer, (maj)), 2,35 (s, 3H, CH₃),’ 3,92 (m, 1H.H₅), 4,07-(m, 2H, R,· a H₅·), 4,68-4,8 (m, Hy, min), 5,50 (m, Hy, maj), 5,7 (s, 0,66H, zaměnitelný, maj), 5,82 (s, 0,34H, zaměnitelný, min), 6,10 (d, IH, J=4,94 Hz,H₂), 6,17 (s, 0,34H, Hr, min), 6,54 (s, 0,66H, Hp, maj), 6,70 (s, 0,34H, zaměnitelný, min), 6,86 (s, 0,66H, zaměnitelný, maj), 6,96 (d, 2H, 1=8,52, aromatický H), 7,21 (d, 2H, J=8,24 Hz, aromatický H), 8,40 (s, 0,66H, C5H, maj), 8,69 (s, 0,34H, CsHj min).

Příklad 98

-i*

1-((3^5^0^( 1,1,3,3-tetraisopropyl-l,3-disiloxandiyl)-2^,,4'-dideoxy-4^,-acetamido-p-L- j., _vribofuranoSyl]-l,2,4-triazol-3-kařboxarnid (12.3) ·, }.»,·. ^v ‘ v

Roztokjlátky 122 (0,325 g, 0,48 mmol) ve 20. ml toluenu byl probubláyáii 20 min argonem., BL· roztoku byl přidán 2,2'-azobisisobutyronitril (0,078_: g, 0,48 )tnmol).,a tributylcín hydridu (0,25 ml, 0,96 mmol).* Reakční směs byla zahřívána k refluxu 6 h pod proudem argonu. Reakce byla odpařena do sucha a surový zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím CHCh/ethylacetát (100/0-90/10-70/30-40/60-20/80-0/100) jako eluentu za vzniku látky 123 (0,22 g, 89,68 %). ^!H NMR (300 MHz, CDCly):.ó 0,92-1,15 (m, 24H), 1,28 (ny.ZB), 2,0 (s, 0,66H, COCH3, minoritní rotamer (min)), 2,13 (s, 2,34H, COCH3, majoritní rotamer (maj)), 2,36-2,58 (m, IH, H₂·), 2,85 (dd·,. IH, J=13,73 a.,7,41 Hz, Hy); 3,74-4,09 (m, 3H, H₄- a Hy), 4,49; 4,67 (m, Hy, min), 5,30 (m, Hy, maj), 5,83 (s, 0,8H, zaměnitelný, maj), 5,94 (s, 0,2H, zaměnitelný, min), 6,14 (d, 0,2H, J=6,05 Hz, Hp, min), 6,54 (d, 0,8H, J=8,24 Hz, Hy, maj), 6,89 (s, 0,8H, zaměnitelný, maj), 7,04 (s, 0,2H, zaměnitelný, min), 8,35 (s, 0,8H, C5H, maj), 8,55 (s, 0,2H, C₅H, min). 67

to · · · · · to · • to to • toto >

• ·« · toto· · · · to · ·· ··

Příklad 99

1-(2',4'-di(:leoxy-4'-acetamido-p>ribofuranosy 1)-1,2,4-triazol-3-karboxamid (124)

Roztok látky 123 (0,2 g, 0,39 mmol) v 5 ml CH2CI2 byl smíchán s triethylamin trishydrofluoridem (0,25 ml, 1,56 mmol) při laboratorní teplotě. Reakční směs byla míchána 48 h a byla odpařena do sucha. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi CHCiyMeOH (100/0-95/5-90/10-85/15) jako eluentu za vzniku látky 124 (0,08 g, 66 %), ’H NMR (300 MHz, CD₃OD): δ 1,95 (s, 0,36H, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 2,16 (s, 2,64H, COCH₃, majoritní rotamer (maj)), 2,51 (m, IH, H₂>), 2,87 (m, IH, H₂), 3^82 (m, 2H, Hy), 3,99 (t, IH, >6,87 Hz, H4'), 4,44 (d, IH, >4,12 Hz, H₃), 6,54 (t,lH, >7,69 Hz, H, ), 8,63 (s, 0,88H, C5H, maj), 8,88 (s, 0,12H, C5H, min). Analýza, spočteno pro C10H15N5O C, 44,60; H, 5,62; N, 26,01. Nalezeno: C, 44,69; H, 5,71; N, 26,10.

Příklad 100

-(2^l,3',5'-tri-0-acetyl-4'-deoxy-4'-acetamido-P-L-ribofuranosyl)thymin (325)

Suspenze thyminu (1,26 g, 10 mmol) a síranu amonného (126 mg) v 25 ml hexamethyldisilazanu byla 5 h zahřívána k refluxu pod dusíkovou atmosférou. Reakční směs byla odpařena do sucha a zbytek byl suspendován v 50 ml 1,2-dichlorethanu. Pak byl přidán roztok látky 118 (2,513 g, 7 mmol) v 50 ml 1,2-dichlorethanu a poté dýmavý S11CI4 (1,17 ml, 10 mmol, 1,42 ekv.) při teplotě 0-5 °Č (ledová lázeň). Reakční směs byla míchána 1 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla opatrně rozložena s nasyceným roztokem NaHCO₃ (50 ml) a naředěna s 200 ml CH2CI2. Směs byla zfiltrována přes vrstvu celitu (5 g) a promyta se 100 ml CH2CI2. Organická vrstva byla oddělena a vodná byla extrahována s CH2CI2 (2 x 100 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty vodou (2 x 300 ml) a nasyceným roztokem soli (500 ml), sušeny nad Na₂SO₄ a odpařeny. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi CHCl₃/aceton (95/5-90/10-85/15-80/20) jako eluentu za vzniku čisté titulní sloučeniny 125 (2,9 g, kvantitativně). ‘HNMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,89-2,2 (m, 15H, 4 x COCH₃ a C5CH3), 4,08 (m, 0,5H, Hy), 4,37-4,56 (m, 2,5H, K,· a Hy), 5,32 (m, 0,5H, H₃·), 5,47 (m, 1,5H, H₂· a H₃·),

6,15 (m, 0,5H, H,·), 6,37 (d, 0,5H, >6,6 Hz, H_r), 7,16 (s, 0,5H, C_eH), 7,44 (s, 0,5H, C₆H), 9,02 (s, 0,5H, NH, zaměnitelný), 9,20 (s, 0,5H, NH, zaměnitelný).

Příklad 101 *· ·«· fl· ·· fl · fl ·4 • « flfl·*

A · fl

-(4'-Deoxy-4'-acetamido-P-L-ribofuranosyl)thymin (126)

Roztok látky 125 (3,1 g, 7,29 mmol) v nasyceném methanolickém roztoku amoniaku (100 ml) byl míchán 16 h při laboratorní teplotě v ocelové bombě. Ocelová bomba byla ochlazena na 0 °C, otevřena a odpařena do sucha. Zbytek byl čištěn flash chromatografii na silikagelu s využitím směsi CHCl₃/MeOH (95/5-90/10-85/15) jako eluentu za vzniku titulního produktu 126 (1,72 g, 78,86 %). 'H NMR (300 MHz, DMSO-d₆ + D₂O): δ 1,70 (s, 1,65H, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 1,73 (s, 1,35H, C₅CH₃), 1,77 (s, 1,65H, C₅CH₃), 1,98 (s, 1,65H, COCH₃, . ....... jítt rr . rr \ λ ί d /□ λ γγτύ t_λ tt__ tt a πλ majorům roiamer (rnajjj, (m, ίπ, rif a n.5·), h,ij (i, u,jjn, nz, n₂-, inajj, ‘t/u (dd, 0,45H, J=4,4Hz, H₂·, min), 5,72 (d, 0,45H, J-6,6 Hz, H_r, min), 5,88 (d, 0,55H, J=5,77 Hz, H|',_maj), 7,68 (s, 0,45H, QH, min), 8,00 (s,J),55H, CóH, maj). Analýza, spočteno pro Ci₂Hi₇N₃O₆: C, 48,16; H, 5,73; N, 14,04. Nalezeno: C, 48,23; H, 5,81; N, 14,29.

Příklad 102

I-[(3',5-0-(1,1,3,3-Tetraisopropyl-l,3-disiloxandiyl)-4'-deoxy-4'-acetamido-p-Lribofnranosyljthymin (127) a l-[(2',3'-0-(l,l,3,3-Tetraisopropyl-l,3-disiloxandiyl)-4'-déoxy-4'acetamido-P-L-ribofuranosyl]thymin (128)

Suspenze látky 126 (1,72 g, 5,75 mmol) ve 25 ml pyridinu byla smíchána s 1,3-dichlor1,1,3,3-tetrachlordisiloxanem (2,75 ml, 8,59 mmol) a směs byla míchána 16 h při laboratorní teplotě. Reakce byla opatrně rozložena nasyceným roztokem NaHCO₃ (5 ml) a byla naředěna se 100 ml CH₂C1₂. Organická vrstva byla oddělena a vodná vrstva byla extrahována s CH₂C1₂ (2 x 25 ml). Spojené organické vrstv byly promyty vodou (2 x 100 ml) a nasyceným roztokem soli (100 ml) a byly sušeny nad Na₂SO₄ a odpařeny. Surový zbytek byl Čištěn flash chromatografii na silikagelu s využitím směsi hexan/ethylacetát (90/10-80/20-6%/40-20/80-0/100) jako eluentu za vzniku směsi nedělitelných regioisomemích produktů 127 a 128 (2,15, 69 %). *H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,0 (m), 1,9-2,13 (m), 3,79-4,13 (m), 4,3-4,47 (m), 4,74 (d), 5,07-5,21 (m), 5,47 (s), 5,84 (s), 5,93 (d, J=3,3 Hz), 7,20 (s), 7,53 (s), 7,78 (s), 8,88 (s), 9,13 (s), 9,67 (s).

Příklad 103 l-[2'-0-(p-tolylthionoformyl)-3',5'-0-(l,l,3,3-Tetraisópropyl-I,3-disiloxanďíyl)-4'-deoxy-4'acetamido-p-L-ribofuranosyljthymin (129) a 1-[5^,-O-(p-tolylthionoformyl)-2',3'-OT( 1,1,3,3Tetraisopropyl-l,3-disiloxandiyl-4'-deoxy-4^,-acetamido-P-L-ribofuranosyl]thymin( 130)

AL í'?;- £ μ * ί u ί ’ ^c7 ίί'

Ke směsi'látky 127 a 128 (2 g, 3,69' mmol) ve 20 ml pyridinu byl přidán 0-(ptoluoyl)thionoformiát (0,712 ml, 4,43 mmol) a reakční směs byla míchána 16 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla rozložena nasyceným roztokem NaHCO₃ (5 ml) a byla naředěna se 100 ml CH2CI2. Organická vrstva bylá promyta vodou (2 x 100 ml) a nasyceným roztokem soli (100 ml), sušena nad Na₂SO4 a odpařena. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi hexan/ethylaeetát (90/10-80/20-70/30-40/60) jako eluentu za vzniku rychlejšího produktu (0,9 g) a pomalejšího produktu (0,8 g). Celkovýjýtěžek obou produktů.byl 1,7 g (66,54 %). TiNMR analýza obou produktů, ukázala, že pomalejší produkt .byla látka .129,/zatímco rychlejší produkt byla látka 130/129: *H NMR (300 MHz,CDCl₃): δ 0,98-1,06 (m,24II), 1,89 (s, 3H, Cří₃), 2,00 (s, 2H, COCH₃, majoritní rotamer (maj)), 2,25 (s, :1H, GOCH₃, minoritní řotámer (min)), 2,34 ís, 3H, CH₃), 3,85-4,03 (m, 2H, Ik), 4,38-4,80 (m, 2H, Ik a H_r), 5,3 (m, 0,24H H₂', maj), 5,7 (m, 0,76H, H₂>, maj), 6,01;(s, lH, Hp), 6,95 (d, 2H, J=8,52 Hz/aromatické H), 7,20 (d, 2H, >8,52 Hz, aromatické H), 7,35 (s, 0,24H, C₆H), 7,57 (s, 0,76H, C₆H), 8,23 (bs, 0,24H, NH, zaměnitelné), 8,64 (s, 0,76H, NH, zaměnitelný). 130: ’H NMR (300 MHz, CI)CI₃): δ 1,00 1,06 (m, 26H), 1,87 (s, 3H, CHj), 2,02 (s, 2,4H, ČÓCH₃, majoritní rotamer,· (maj)), 2,22 (s, 0,6H, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 4,22-4,5 (in; 3H, H₄· a l fi·), 4,88 (m, IH, H₃·), 5,22 (m, IH, H₂'), 6,01 (d, IH, >3,02 Hz, H,·), 6,94 (d, 2H, >8,24 Hz, aromatické H), 7,21 (d, 2H, >8,52 Hz, aromatické H), 7,78 (s, IH, CůH), 8,38 (bs, 0,16H, NH, zaměnitelný, min), 8,44 (s, 0,84H,

NH, zaměnitelný, maj).

Příklad 104 l-^S^S^O-ÍKl^^-Tetraisopropyl-KB-disiloxándiylj-^^-dideoxy-ď-acetamido-P-Lr. ' ribófuranOSyljthymin(131) ..· 1 .>.-1 · ;. ' <> , «

Roztok látky í 29 (0,74 g, 1,070 mmol) ve 25 ml toluenu byl probubláván s argonem'20 min. K tomuto roztoku byl přidán 2,2'-azobisisobutyronitril (0,174 g, 1,074 mmol) a poté tříbuťylcínhydrid (0,56 ml,. 2,113 mmol, 2 ekv,)_; Reakční směs byla zahřívána k varu ,6 h pod argonovou atmosférou. Těkavé látky byly odpařeny a surový . zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi hexan/ethylaeetát (100/0-90/10-80/20-70/3060/40) jako eluentu za vzniku látky 131 (0,45 :g, 80,03 %). 'H NMR (300 MHz, CDC1₃) δ 0,981,06 (m, 24H), 1,26 (m, 2H), 1,90 (s, 3H, CH₃), 1,97 (s, 2,25H, COCH₃, majoritní rotamer (maj)), 2,17 (s, 0/75H, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 2,2-2,4 (m, 1,5H, Η₂·), 2,65 (m, 0,5H, H₂·), 3,67. (m, l.H,Hs), 4,0 (m, IH, Hy),4,32 (m), 4,64 (m, IH, H₄·), 5,12 (m, IH, H₃·), 5,71 (m,

0,15H, Hp, min), 6,05 (m, 0,85H, >6,05 Hz, Hp, maj), 7,33 (s, 0,15H, CeH, min), 7,53 (s, 0,85H, CóH, maj), 8,23 (bs, 0,15H, NH, zaměnitelný, min), 8,76 (s, 0,85H, NH, zaměnitelný, maj). · - Příklad 105 . . ,,

L-(2^,,4'-Dideoxy-4^,-acetamido-p-L-ribofuranosyl)thymin (132) ,i_s .

Roztok látky 131 (0,38 g, 0,72 mmol) v 10 ml C^Ch byl smíchán s triethylamin tris4' [i hydrofluoridem (0,585 ml, 3,6 mmol) při laboratorní teplotě:.Reakční směs byla míchána 48 h a byla odpařena do sucha. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi CHCI₃/MeOH (100/0-97/3-94/6-90/10) jako eluentu za vzniku titulní sloučeniny 132((0,19 g, ··► ¹ ' ‘ ' ' · ' * '< ' ^f ^{T ;} 7_P *,

92,75 %). ^!H NMR (300 MHz, CD₃OD): δ 1,83 (s, 1,35H, C5CH3), 1,86 (s, 1,65H„C₅CH3), 1,95 ' ¹ - .· r , ’ y “λ - · (s, 1,35H, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 2,18 (s, 1,65H, COCH₃, majoritní rotamer (maj)), 2,37 (m-,_:2H, Hz), 4,05-3,73 (m; 3H, H4· a H₅),' 4,32 (d, 0,5511, >3,85 Hz*Hy,maj), 4,36 (bs, /i

0,45H, H₃·', min), 6,26 (t, 0,45H, >8,2 Hz, H_r, min), 6,49 (t, 0,55H, >7,4 Hz. Hp, maj), 7,70 (s,

0,55H, CeH, maj), 8,18 (s, 0,4-5H, CeH, min). Analýza, spočteno pro C12H17N3O5.I/2H2O: C, 49,31; H, 6,21; N, 14,38. Nalezeno: C, 49,49; H, 6,43;N, 14,51.

Příklad 106 / i. . , ¹¹ . , · ·. ' ¹¹ l-[(2',3'-0-(l,l,3,3-Tetraisopropyl-l,3-disÍloxandiyl)-5’,4-dideoxy-4^,-acetamidorP-L; . g_{e ;}., >

ribofuranosyijthymin (133) _ _____ . _m ______ . u . _r_x

Roztok látky/130 (1,35 g, l,954 mn‘iol)_iye 40 ml toluenu byl probubláván s argonem 20 min. K tomuto -roztoku byl l přidán 2,2'-azobisisobutyronitril (0,32 g,;l,954 mmol)_: a poté tributylcínhydrid (1,035 ml, 3,905. mmol). Reakční směs byla zahřívána k varu 1,5 h_; pod argonovou atmosférou. Reakční směs “byla odpařena do sucha a surový zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi hexan/ethylacetát (100/0-90/10-80/20-70/3060/40) jako eluentu za vzniku látky 133 (0,7 g, 68,24 %). 'H NMR (300 MHz, CDC)₃) δ 0,981,05 (m, 24H), 1,24 (m, 2H), 1,46 (d, 1,2H, Hý, minoritní rotamer (min)), 1,52 (d, 2,8H,>6,9 Hz, Hy, majoritní rotamer (maj)), 1,89 (s, 1,2H, COCH3, (min)), 1,93 (s, 3H, CH3),¹2,09 (s, 2,8H, COCH3, maj), 3,86 (m, 0,6H, Hp, maj),- 3,98 (m, 0,4H, H4¹, min), 4,12-4,36 (m, IH, Hy), 5,18 (m, IH, Hy), 5,30 (d; 0,6H, >6,05 Hz, Hp, maj), 5,98 (d, 0,4H, >3,57 Hz, H_r, min), 6,99 (s, 0,4H, C$H, min), 7,08 (s, 0,6H,, CeH, maj), 8,53 (bs, 0,6H, NH, zaměnitelný, maj), 8,66 (bs, 0,4H, NH, zaměnitelný, min).

· ·

4 • * · ·4 4 • 4 « 4*4

4

9 9 • 4 · * · ·

4···· · 4 ·« ·

Příklad 107 l-(5’,4’-Dideoxy-4’-acetamido-p-L-ribofuranosyl)thymin (134)

Roztok látky 133 (0,6 g, 1,14 mmol) ve 20 ml CH2CI2 byl smíchán s triethylamin trishydrofluoridem (0,558 ml, 3,42 mmol) při laboratorní teplotě. Reakční směs byla míchána 20 h při laboratorní teplotě a poté odpařena do sucha. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi CHCb/MeOH (100/0-97/3-94/6-90/10) jako eluentu za vzniku látky 134 (0,2 g, 61,83%). *H NMR (300 MHz, CD3OD): δ 1,40 (d, 0,36H, J=6,87 Hz, H₅·, minoritní rotamer (min)), 1,48 (d, 0,64H, J=6,87 Hz, Hs-, majoritní rotamer (maj)), 1,87 (s, l,08H, C5CH3), 1,91 (s, 1,92H, C₅CH₃), 1,91 (s, l,08H, COCH3, min), 2,09 (s, 1,92H, COCH₃₎ maj), 3,84-4,09 (m, 2H, H₃’ a Ηψ), 4,33 (m, 0,36H, Η₂ , min), 4,67 (m, 0,64H, H2·, maj), 5,71 (d, 0,64H, J=6,87 Hz, H_r, maj), 6,08 (d, 0,36H, J=5,77 Hz, H_r, min), 7,21 (s, 0,3ÓH, C₆H, min), 7,27 (s, 0,64H, C₆11, maj), Anal. spočteno pro C12H17N3O5: C, 50,88, H, 6,05, N, 14,83. Nalezeno: C, 50,91, H, 6,23, N, 14,91.

Příklad 108 l-(2’,3’,5’-O-triacetyl-4’-deoxy-4’-acetamido-p-L-ribofiiranosyl)-6-azauracil (135)

Suspenze ó^azauracilu (0,909 g, 8,05 mmol) a síranu amonného (100 mg) v hexamethyldisilazanu (20 ml) byla zahřívána k varu 2 h pod dusíkovou atmosférou. Reakční směs byla odpařena do sucha a zbytek byl suspendován v 1,2-dichlorethanu (50 ml). Poté byl smíchán s roztokem látky 118 (2,513 g, 7 mmol) v 50 ml 1,2-dichlorethanu. K reakční směsi byl poté přidán dýmavý SnCl₄ (0,94 ml, 8,05 mmol, 1,15 ekv.) při 0-5 °C (ledová lázeň) a míchána 16 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla opatrně rozložena s nasyceným roztokem NaHCCb (50 ml) a poté naředěna s 200 ml CH2CI2. Směs byla zfiltrována přes vrstvu celitu (5 g) a promyta se 100 nil CH2CI2. Organická vrstva z’filtrátu byla oddělena a vodná vrstva byla extrahována s CH2CI2 (2 x 100 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty s vodou (2 x 300 ml) a nasyceným roztokem soli (500 ml), sušeny nad Na2SO₄ a odpařeny. Surový produkt byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi hexan/ethylacetát (85/15-70/30-50/50-30/700/100) za vzniku čistého titulního produktu 135 (0,5 g, 17 %). 'H NMR (300 MHz, CDCI3): δ 2,01-2,15 (m, 12H), 4,12-4,48 (m, 3H, H₄· a Hý), 5,47 (m, IH, H₃-), 5,57 (m, 0,2H, H₂>, minoritní rotamer (min)), 5,64 (m, 0,8H, H₂’, majoritní rotamer, (maj)), 6,41 (d, 0,2H, J=5,4 Hz, ·· ·♦ • * · · » i « ·«· *·· « ·

9· ** τι « · « · » • ·· ·· ·· ·· • ♦ · • « ··· « · · <

• · · * ·· »«

Η,·, miri), 6,52 (d, 0,8H, J=7,2 Hz, H_r, maj), 7,38 (d, 0,6H, J=2,l Hz, C₅H, maj), 7,54 (s, 0,4H, C5H, min), 9,22 (bs, 0,6H, NH, zaměnitelný, maj), 9,46 (bs, 0,4H, NH, zaměnitelný, min).

Příklad 109

-(2 ’, 3 ’, 5 ’ -O-triacetyl-4 ’-deoxy-4 ’ -acetam i do- β-L-ri bofuran osyl)-6-karbomethoxyuracil (136) Suspenze 6-karbomethoxyuracílu (1,7 g, 10 mmol) a síranu amonného (170 mg) vhexamethyldisiiazanu (20 ml) byla zahřívána k varu 2 h pod dusíkovou atmosférou. Reakční směs byla odpařena do sucha a zbytek byl suspendován v 1,2-dichlorethanu (50 ml). Poté byl smíchán s roztokem látky 118 (2,513 g, 7 mmol) v 50 ml 1,2-dichlorethanu, K reakční směsi byl poté přidán dýmavý SnCl₄ (1,17 ml, 10 mmol, 1,42 ekv.) při 0-5 °C (ledová lázeň) a míchána 16 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla opatrně rozložena s nasyceným roztokem NaHCO₃(50 ml) a poté naředěna s 200 ml CH2CI2. Směs byla zfiltrována přes vrstvu celitu (5 g) a promyta se 100 ml CH2CI2. Organická vrstva z filtrátu byla oddělena a vodná vrstva byla extrahována s CH2CI2 (2 x 100 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty s vodou (2 x 300 ml) a nasyceným roztokem solí (500 ml), sušeny nad Na2SO₄ a odpařeny. Surový zbytek byl Čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi hexan/ethyl acetát (95/5-80/20-70/30-50/50) za vzniku Čistého titulního produktu 136 (2,2 g, 67 %). ^lH NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,99-2,10 (m, 12H), 3,92 (s, 2H, OCH₃, majoritní rotamer, (maj)), 3,98 (s, IH, OCH₃, minoritní rotamer (min)), 4,00-4,07 (m, IH, H₅·), 4,53 (m, 2H, H₄- a H₅·), 5,48 (d, 0,8H, J=4,67 Hz, H₃·, min), 5,53 (d, 0,2H, J=4,94 Hz, Hy, min), 6,13 (m, 0,2H, H₂·, min), 6,20 (dd, 0,8H, J=4,67. a 7,96 Hz, H_r, maj), 6,30 (s, 0,8H, Hr, maj), 6,37 (s, 0,2H, Hr, min), 6,58 (d, 0,2H, J=6,87 Hz, C₅H, min), 6,68 (d, 0,8H, J=7,99 Hz, C₅H, maj), 8,70 (bs, 0,8H, NH, zaměnitelný, maj), 8,89 (bs, 0,2H, ΝΉ, zaměnitelný, min).

Příklad 110 l-(2’,3’,5’-0-triacetyl-4’-deoxy-4’-acctarnido-(3-L-ribofuranosyl)-5-fluoruraci].(]37)

Suspenze 5-fluoruracilu (1,3 g, 10 mmol) a síranu amonného (130 mg) v hexamethyldisilazanu (25 ml) byla zahřívána k varu 4 h pod dusíkovou atmosférou. Reakční směs byla odpařena do sucha a zbytek byl suspendován v 1,2-dichlorethanu (50 ml). Poté byl smíchán s roztokem látky 118 (2,513 g, 7 mmol) v 50 ml 1,2-dichlorethanu. Kreakční směsi byl poté přidán dýmavý SnCl₄ (1,17 ml, 10 mmol, 1,42 ekv.) při 0-5 °C (ledová lázeň) a míchána 16 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla opatrně rozložena s nasyceným roztokem NaHCO₃ ·« · • · · i 9 · ·

9 9999

9 9

9· *· • 9 · • Φ·· • · * • Φ *

99

9 9.9 • Φ · · ··· ··♦ β « • Φ (50 ml) a poté naředěna s 200 ml CH2CI2. Směs byla zfiltrována přes vrstvu celitu (5 g). Organická vrstva z filtrátu byla oddělena a vodná vrstva byla extrahována s CH2CI2 (2 x 100 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty s vodou (2 x 300 ml) a nasyceným roztokem soli (500 ml), sušeny nad Na2SO₄ a odpařeny. Surový zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi CHCl₃/aceton (80/20) za vzniku Čistého titulního produktu 137 (1 g, 33,30 %). 'HNMR (300 MHz, CDC1₃): δ 2,02-2,21 (m, 12H), 4,10 (m, 0,5H, H_s·), 4,43-4,56 (m, 2,5H, Hr a H₅'), 5,30 (m, 0,5H, H₃·), 5,43-5,54 (m, 1,5H, H₂· a H₃·), 6,09 (t, 0,5H, 1=6,32 a 4,94 Hz, H, ),

6,28 (d, 0,5H, 1=4,94 Hz, H_r), 7,48 (d, 0,5H, J=5,77 Hz, CeH), 7,95 (d, 0,5H, J=5,77 Hz, C₆H),

9,19 (bs, 0,5H, NH, zaměnitelný), 9,34 (bs, 0,5H, NH, zaměnitelný).

Příklad 111 l-(2’,3’,5’-0-triacétyI-4’-deoxy-4’-acetamido-P-L-nbofuranosyl)-5-fluorcytosin (138)

Suspenze 5-fluorcytosin (1,29 g, 10 mmol, 1,42 ekv.) a síranu amonného (322 mg) v hexamethyldisilazanu (40 ml) byla zahřívána k varu 4 h pod dusíkovou atmosférou. Těkavé látky byly odpařeny a zbytek byl suspendován v 1,2-dichlorethanu (50 ml). Poté byla suspenze smíchána s roztokem látky 118 (2,513 g, 7 mmol) v 50 ml 1,2-dichlorethanu. K reakční směsi byl poté přidán dýmavý SnCl₄ (1,17 ml, 10 mmol, 1,42 ekv.) při 0-5 °C (ledová lázeň) a míchána 16 h při laboratorní teplotě. Reakční směs byla opatrně rozložena s nasyceným roztokem NaHCO₃(50 ml) a poté naředěna s 200 ml CH2CI2· Směs byla zfiltrována přes vrstvu celitu (5 g). Organická vrstva z filtrátu byla oddělena a vodná vrstva byla extrahována s.CHjClí (2 x 100 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty s vodou (2 x 300 ml) a nasyceným roztokem soli (500 ml), sušeny nad Na₂SO₄ a odpařeny. Surový zbytek byl čištěn flash chromatografií 11a silikagelu s využitím směsi ČHCl₃/aceton (80/20) za vzniku čistého titulního produktu 138 (1 g, 33,55 %). 'H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,98-2,18 (m, 1.2H), 4,08 (m, 0,5H, H₅), 4,37-4,61 (m, 2,5H, H,· a H5 ), 5,28 (m, IH, Hy), 5,44 (t, 0,8H, J=4,67 Hz, H2·, majoritní rotainer (maj)), 5,55 (d) 0,2H, J=4,39 Hz, H₂’, minoritní rotainer (min)), 5,76 (bs, IH, NH2, zaměnitelný), 6,27 (bt, 0,23H, Hr, min), 6,37 (d, 0,77H, J=3,57 Hz, H_r, maj), 7,49 (d, 0,23H, J=5,77 Hz, C₆H, min), 7,79 (bs, IH, NH2, zaměnitelný), 7,94 (d, 0,77H, J=6,32 Hz, Ο,Η, maj).

Příklad 112

-(4 ’-Deoxy-4’-acetamido-P-L-ribofuranosyl)-6-azauracil (139) ·· * .

b · · · * • ···«· * * • · · * .

• · * · · φφφφ · · · · φφ Φ · φφφ ··*

Φ φ · · ·

ΦΦ *· *·

Roztok látky 135 (0,45 g, 1,09 mmol) v nasyceném methanolickém roztoku amoniaku (10 ml) byl míchán 16 h při laboratorní teplotě v ocelové bombě. Ocelová bomba byla ochlazena, otevřena a odpařena do sucha. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi CHCb/MeOH (95/5-90/10-85/15) jako eluentu za vzniku titulní sloučeniny 139 (0,18 g, 57,62 %). ’H NMR (300 MHz, DMSO-d₆): δ 1,84 (s, 1,35H, COCH3, minoritní rotamer (min)), 1,95 (s, 1,65H, COCH3, majoritní rotamer (maj)), 3,46-3,85 (m, 3H, H₄ a H5), 4,01 (m, IH, H₃ ), 4,22 (m, IH, H₂), 4,89 (m, 0,45H, OH, min, zaměnitelný), 5,01 (m, 0,55H, OH, maj, zaměnitelný), (s, ujjn, un, nim, zamciiucuiý), j,z,o (s, u,jjn, un, maj, ζ,αιιιυιηινηιχ^, 5,39 (d, 0,45H, J=6,86 Hz, OH, min, zaměnitelný), 5,50 (d, 0,55H, J-5,7 Hz, OH, maj, zaměnitelný), 6,0 (d, 0,45H, J=7,l 5 Hz, Hr, min), 6,05 (d, 0,55H, J=5,5 Hz, Hr, maj), 7,50 (s,

0,45H, C₅H, min), 7,61 (s, 0,55H, C₅H, maj), 12,2 (bs, IH, NH, zaměnitelný). Analýza, spočteno pro Ci₀H.₄N₄O₆: C, 41,96; H, 4,93; N, 19,57. Nalezeno: C, 42,03; H, 5,11; N, 19,64.

Příklad 113 l-(4’-Deoxy-4’-acetamido-P-L-ribofiiranosyl)uracil-6-karboxamid (140)

Roztok látky 136 (2 g, 4,26 mmol) v nasyceném methanolickém roztoku amoniaku (20 ml) byl míchán 16 h při laboratorní teplotě v ocelové bombě. Ocelová bomba byla ochlazena, otevřena a odpařena do sucha. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi CHCR/MeOH (95/5-90/10-85/15) jako eluentu za vzniku titulní sloučeniny 140 (1 g, 71,49 %). 'H NMR (300 MHz, DMSO-d6+H₂O): δ 1,70 (s, IH, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 1,89 (s, 2H, COCH3, majoritní rotamer (maj)), 3,97-3,44 (m, 4H, H₃’, Η,- a H5), 4,73 (m, IH, H₂·), 6,26-6,08 (m, 2H, C₅H a Hr). Analýza,, spočteno pro C₎₂H|<;N₄O₇: C, 43,90; H, 4,91; N, 17,07. Nalezeno: C, 43,99; H, 5,06; N, 17,21.

Příklad 1.14 l-(4’-Deoxy-4’-acetamido-p-L-ribofuranosyl)-5-fluoruracil (141)

Roztok látky 137 (1 g, 2,33 mmol) v nasyceném methanolickém roztoku amoniaku (20 ml) byl míchán 16 h při laboratorní teplotě v ocelové bombě. Ocelová bomba byla ochlazena na 0 °C, otevřena a odpařena do sucha. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi CHCl₃/MeOH (95/5-90/10-85/15) jako eluentu za vzniku titulní sloučeniny 141 (0,6 g, 84,95 %). 'H NMR (300 MHz, DMSO-d₆+H₂O): δ 1,72 (s, 1,35H, COCH3, minoritní rotamer (min)), 1,83 (s, 1,65H, COCH3, majoritní rotamer (maj)), 3,35-4,18 (m, 5H, H₂·, Hr.Hr •φ φ φ φ · • > φ φ φφφ φφφ φ · • φ φφ * φ« ·· • · · φ φ φ * φ > ·φφ· • · · • φ·· » · * φ φ * φφ ·· a H_s·), 5,74 (d, 0,45Η, >5,77 Hz, Η,·, min), 5,84 (d, 0,55H, >4,1 Hz, H_r, maj), 8,25 (s, 0,45H,

C_ÓH, min), 8,53 (s, 0,55H, CéH, maj), 11,77 (bs, 1H, NH, zaměnitelný). Analýza, spočteno pro

C||H₁₄FN₃O6: C, 43,57; H, 4,65; N, 13,86. Nalezeno: C, 43,40; H, 4,71; N, 13,80.

Příklad 115 l-(4’-Deoxy-4’-acetamido-p-L-ribofuranosyl)-5-fluorcytosin (142)

Roztok látky 138 (1 g, 2,33 mmol) v nasyceném methanolickém roztoku amoniaku (20 ml) byl míchán 16 h pří laboratorní teplotě v ocelové bombě. Ocelová bomba byla ochlazena, otevřena a odpařena do sucha. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s využitím , směsi,CHCl₃/MeOH .(95/5-90/10_?85/15) _jako, elucntu.zaj/zniku„titulní, sloučeniny, 142.(0,64__g. 90,70 %). ^lH NMR (300 MHz, CD₃OD): δ 1,92 (s, 2H, COCH₃, majoritní rotamer (maj)), 2,17 (s, 1H, COCH₃, minoritní rotamer (min)), 3,75-3,93 (m, 2H, H5’), 4,16-4,28 (m, 1,5H, Hy a Hr), 4,49 (t, 0,5H, >4,4 a 4,94 Hz, Hy), 4,65 (s, 1H, Hy), 5,77 (d, 0,33H, >5,22 Hz, H_r, min), 6,11 (dd, 0,66H, >1,82 a 4,12 Hz, H_r, maj), 8,19 (d, 0,33H, >6,86 Hz, C₆H, min), 8,66 (d, 0,66H, >7,15 Hz, CgH, maj). Analýza, spočteno pro CHH15FN4O5: C, 43,71; H, 5,00; N, 18,54. Nalezeno: C, 43,77; H, 5,17; N, 18,79.

Výše uvedená provedení vynálezu jsou zamýšlena jako ilustrativní a podle odborníků v oboru může dojít k jejich modifikacím. Teiito vynález tedy není těmito provedeními limitován a limitován pouze následujícími nároky.

Průmyslová využitelnost

Nové monocyklické L-riukleosidové sloučeniny mohou být použity pro léčení širokého spektra nemocí včetně infekcí, neoplasmat a nemocí autoímunitního systému. Mechanismus působení těchto látek zahrnuje ímunomodulační aktivitu a jsou užitečné při modulování cytokinového profilu, včetně modulace Thl a Th2 odezvy.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY a kde:-A je nezávisle vybrán z N nebo C;

B, C, E, F jsou nezávisle vybrány z CH, CO, N, S, Se, O, NR¹, CCONH2, CCH3, C-R² nebo P; R¹ je nezávisle H, nižší alkyl, nižší alkylaminy, COCH3, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl nebo nižší alkytaryly. R² je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N₃, NH₂, C(“O)NH₂, C(-S)NH₂, C(=NH)NH₂.HC1, C(=NOH)NH₂, C(=NH)OMe, nižší alkyl, nižší alkylaminy, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkyláryly nebo substituované heterocykly;

D je nezávisle vybrán z CH, CO, N, S, Se, O, NR¹, CCONH2, CCH3, C-R², P nebo nic, kde R¹ je nezávisle H, O, nižší alkyl, nižší alkylaminy, COCH3, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl nebo nižší alkylaryly a R² je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N₃, NH₂, nižší alkyl, nižší alkylaminy, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkylaryly nebo substituované heterocykly;

X je nezávisle O, S, CH₂ nebo NR; kde R je COCH₃;

Ri a R4 jsou nezávisle vybrány z H, CN, N₃, CH₂OH, nižší alkyl a nižší alkylaminy;

R₂, R3, R5, R$, R7 a Rgjsou nezávisle vybrány z H, OH, CN, N₃, halogeny, CH₂OH, NH₂, OCH₃, NHCH₃,ONHCH₃, SCH₃, SPh, alkenyl, nižší alkyl, nižší alkylaminy a substituované heterocykly a

Ri, R₂, R₃, R4, R₅, R^, R7 a Rg nejsou všechny substituovány najednou, takže • ftft • ftftft ft ftftftft • ftft ft. · • ··· ftft · • ft · ftft ·♦ • ft • ftft · ft ftftft ··· • ft když R₂ = R₃ = H, pak R₇ a Rg jsou vodík nebo nic;

když R|, R₄ nebo Rsjsou substituovány, pak R₇ = Rg - H a R₂ = R3 = OH;

když R₂ nebo R₃ jsou substituovány, pak R₇ a Rgjsou H nebo OH;

když R₇ nebo Rgjsou substituovány, pak R₂a R₃jsou H nebo OH;

když R₇ nebo Rgjsou hydroxyl, pak R₂ a R₃nejsou OH;

když A = Ν, B = CO, C = N nebo NH, D = CO nebo C-NH₂, E je CH nebo C-substituovaný, F = CH, X = O, S nebo CH₂, pak R₂ nebude H, OH, CH₃, halogeny, N₃, CN, SH, SPh, CH₂OH, CH.nrW, CH.R ΠΟ, arvl arvlnxv nebn beterncvklv:

— ± J) Λ, 7 i“ 7 Λ,— · JI J —J J - J J J když A = Ν, B = CO, C = N nebo NH, D = CO nebo C-NH₂, E je CH, C-CH3 nebo halogen, F = CH, X - N-COCH3, pak R₂ nebude H nebo OH; ' ' když A = Ν, B = CH, C = CH nebo CH₃, D = CH nebo C-CH₃, E je CH, C-CH₃ nebo C-CONH₂, F = CH, X = O nebo CH₂, pak R₂ nebude H nebo OH;

když A = Ν, Β = N, CO nebo CH, C - CH, C-Cl nebo C-OCH3, D = CH nebo C-Ph, E je CH, CC1 nebo C-Ph, F = N nebo CO, X = O, pak R₂ nebude H nebo OH;

když A = Ν, B = CO nebo CS, C - N nebo NH, D - CO nebo C-NH₂, E je CH nebo N, F = N nebo CH, X = O, pak R₂ nebude H nebo OH; a když A = C, B = CH, C = NH, D = CO, CS nebo C-NH₂> E je N nebo NH, F = CO nebo CH, X = O, pák R₂ nebude H nebo OH.
2. Sloučenina podle nároku 1, mající dále obecný vzorec ΠΙ, ·♦ ·· * · · • · · » • · ·♦·· « · * »· · • · • ··♦ • » ♦ • » · ·· ·· ··· »* t

• ♦ · · • * kde :

X je nezávisle O, S, CH₂ a NR, kde Rje COCH₃;

R’ a R” jsou nezávisle vybrány zH, CN, C(=O)NH₂, NH₂, C(=S)NH₂, C(=NH)NH₂.HC1, C(=NOH)NH_2} C(=NH)OMe, heterocykly, halogeny, nižší alkyl nebo nižší alkylaryl;

Ri a Rt jsou nezávisle vybrány z H, CN, N₃, CH₂OH, nižší alkyl nebo nižší aíkyiaminy a

R₂, R₃, R₅, Rg,-R₇ a Rg jsou nezávisle .vybrány, ze skup iny,o.bsahuj ící H, OH, CN, N₃, halogeny, CH₂OH, NH_2j OCH₃, NHCH₃, ONHCH3, SCH₃, SPh, alkenyl, nižší alkyl, nižší aíkyiaminy nebo substituované heterocykly, takže když R₂ — R₃ — H, pak R₇ a Rg jsou vodíky nebo nic.

Ve sloučeninách vzorce DI, R’ je přednostně karboxamid nebo CN a R” je vodík nebo halogeny; Ri = R, = R₅ = R₇ = Rg = H a R₂ = R₃ = OH a přednostně X je kyslík.
3. Sloučenina podle nároku 1, mající dále obecný vzorec IV:

kde:

A je nezávisle vybráno z N nebo C;

B, C, E a F jsou nezávisle vybrány ze skupiny obsahující CH, CO, N, Š, Se, O, NR¹, CCONH2, CCH3, C-R² nebo P; R¹ je nezávisle H, nižší alkyl, nižší aíkyiaminy, COCH3, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl nebo nižší alkylaryly, R je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N₃, NH₂,

C(=O)NH₂, C(=S)NH₂, C(=NH)NH₂.HC1, C(=NOH)NH₂, C(=NH)OMe, nižší alkyl, nižší alkylaminy, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkylaryly nebo substituované heterocykly;

X je nezávisle O, S, CH₂ nebo NR; kde R je COCH3;

I

Rj a R4 jsou nezávisle vybrány z H, CN, N3, CH₂OH, nižší alkyl nebo nižší alkylaminy; a

K₂, R3, R5, Ré, K₇ a Rg jsou nezávisle vybrány z H, On, CN, N3, halogeny, NH₂, GK₂OH, OCH3, NHCH3, ONHCH3, SCH3, SPh, alkenyl, allyl, nižší alkyl, nižší alkylaminy nebo substituované heterocykly, takže . _;| ................, , ......, _τ když R₂ = R3 = II, pak R? a Rg jsou vodíky nebo nic;

když A je uhlík, Β = E = N, C je N-Ph, pak F není CH;

když A = N, C je CH, Β = E - C-CH3, pak F není dusík; a když A je uhlík, B - N, C = C-CONH₂, E = CH, F ~ S pak X není CH₂.

Ve sloučeninách vzorce IV, R’ je s výhodou H, nižší alkyl nebo allyl; R je s výhodou H, OH, halogeny, CN, N₃, NH₂, C(=O)NH₂, C(=S)NH₂, C(=NH)NH₂.HC1, C(=NOH)NH₂, C(=NH)OMe a když R_t ~ R4 = R5 = R₇ = Rg = H, pak s výhodou R₂ = R3 = OH a X je s výhodou kyslík.
4. Sloučenina podle nároku 1, mající dále obecný vzorec V:

kde:

ν • Β Β

Β Β Β

Β <·♦

BB · ♦ » Β

B BBB

Β ·Β·*· ·

Β Β »

1Β ·

ΒΒ * *

Β Β * • Β ΒΒΒ

Β Β Β Β

Β Β Β Β Β ··

BBB

A je nezávisle vybráno z N nebo C;

B, C, E a F jsou nezávisle vybrány ze skupiny obsahující CH, CO, N, S, Se, O, NR¹, CCONH2, CCH3, C-R² nebo P; R¹ je nezávisle H, nižší alkyl, nižší alkylaminy, COCHj, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl nebo nižší alkylaryly, R² je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N₃, NH₂, C(=O)NH₂, C(=S)NH₂, C(=NH)NH₂.HC1, C(=NOH)NH₂, C(=NH)0Me, nižší alkyl, nižší alkylaminy, nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkylaryly nebo substituované heterocykly;

D je nezávisle vybrán z CH, CO, N, S, Se, O, NR¹, CCONH2, CCH3, C-R², P nebo nic; R¹ je nezávisle Η,, O,, nižší,alkyl,^nižší _ alkylaminy, ΟΟΟΗ3; nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl nebo nižší alkylaryly. R² je nezávisle H, OH, halogeny, CN, N₃, NH₂, nižší alkyl, riižší alkylaminy, .nižší alkylalkenyl, nižší alkylvinyl, nižší alkylaryly nebo substituované heterocykly;

X je nezávisle O, S, CH₂ nebo NR, kde R je COCH3;

Ri a R4 jsou nezávisle vybrány z H, CN, N₃, CH₂0H, nižší alkyl a nižší alkylaminy; a

R_z, R₃, R5, Re, R7 a R₈ jsou nezávisle vybrány z H, OH, CN, N₃, halogeny, CH₂OH, NH₂, OCH₃, NHCH3, ONHCH₃, SCH₃, SPh, alkenyl, nižší alkyl, nižší alkylaminy a substituované heterocykly, takže když R₂ = R₃ = H, pak R₇ a Rg jsou vodík nebo nic.

když A = N, B = CO, C-N nebo NH, D = CO nebo C-NH₂, E je CH nebo C-substituovaný, F = CH, X = O, S riébo CH₂, pak R₂ nebude H, OH, CH₃, halogeny, N₃, CN, SH, SPh, CH₂OH, CH2OCH3, CH₂SH, CH₂F, CH₂N₃, aryl, aryloxy nebo heterocykly.

když A = N, B = CO, C = N nebo NH, D = CO nebo C-NH₂, E je CH, C-CH₃ nebo halogen, F = CH, X = N-COCH₃, pak R₂ nebude H nebo OH;

když A = N, B = CH, C - CH nebo CH₃, D = CH nebo C-CH₃, E je CH, C-CH3 nebo C-CONH₂, F = CH, X = O nebo CH₂, pak R₂ nebude H nebo OH;

44 ·

9 9 4.

• · · ·

9 9 444·

9 4 9 «· * ·* ·♦

9 9 4 • 9 94· • 9 9 *

4 9 9 ·

94 94

94 »9

4 9 4 4 • 9 9 4

4 994 4«4

4 4

94 9· když A = Ν, Β = N, CO nebo CH, C = CH, C-Cl nebo C-OCH₃, D = CH nebo C-Ph, E je CH, CC1 nebo C-Ph, F = N nebo CO, X = O, pak R₂ nebude H nebo OH;

když A = Ν, B - CO nebo CS, C = N nebo NH, D = CO nebo C-NH₂, E je CH nebo N, F = N nebo CH, X - O, pak R₂ nebude H nebo OH, a když A = O, JtJ = CH, C = NH, D λ λ i. j-* -w τττ r> * 1 T . 1, ITTT T? /1Γ T V

Cu, Cd nebo ν>-ΐΝη₂, e, je IN neou ινπ, r — neuu λ

O, pak R₂ nebude H nebo OH.
5. Sloučenina podle nároku 1, kde A, B a E je dusík; C je C-C(O)NH₂; D není nic; F je CH; X je kyslík; R₍, &i, Rs, R? a Rg jsou vodíky a R₂, R₃ a jsou hydroxyly.
6. Sloučenina podle nároku 1, zahrnující L-Ribavirin, kde R₂ a R₃ jsou OH, jeden z Rs a R^ je H a druhý je OH, A, C a F jsou N, D není nic a E je C-CO-NH₂.
7. Sloučenina podle nároků 1 až 6, kde sloučenina je a-nukleosidem.
8. Sloučenina podle nároků 1 až 6, kde sloučenina je β-nukleosidem.
9. Farmaceutický přípravek, vyznačující se t i m, že obsahuje sloučeninu podle nároků 1 až 6 nebo jejich farmaceuticky akceptovatelný ester nebo sůl, smíchanou s nejméně jedním farmaceuticky akceptovatelným nosičem.
10. Způsob léčení pacientů majících zánětlivou nemoc, která má positivní odezvyuuTpodávání sloučenin podle nároků 1 až 6, v y zn a č uj i c i se t i m, že zahrnují^ zajištění sloučeniny, podávání dávky sloučeniny pačientovi,a^^ monitorování účinnosti a výskytu vedlejších účinků u pacienta.
11. Zpfeolrfécenfpí^^ vyznačující s e t i m, že nemocí je infekce.

• fl flfl

I ·» I
12. Způsob léčení podle nároku 10, v y z n a č u j í c í se t í m, že nemocí je infestace.

fl flflfl * flfl flfl 1 • flfl flfl · ·· flfl • · · • · · · · « · fl fl · · ♦ · flfl flfl • fl
13, Způsob léčení podle nároku 10, v y z n a č u j í c í se t í m, že nerpocíje neoplasma.
14. Způsob léčení podle nároku 10, v y z n a č u jjči se t í m, že nemocí je autoimunitní onemocnění.
15, Způsob léčení podle nároku 10, vyznačující se t í m, že krok podávání sloučeniny pacientoVízahmuje podávání terapeutického množství sloučeniny.
16. Způsob inversní modulace Thl a Th2 aktivity u pacientů, vyznačující se tím, že zahrnuje zajištění sloučeniny podle nároků 1 až 6 a podávání dávky sloučeniny pacientovi.

• ·

Obrázek 1 ·· · ·· ·· ♦ * · · · · • * · · · * ·»· • ··««··· · · • · » · · · • · · 99 ··

9 9 99

21a

Obrázek 2 ϊ

·· v

4» 44 ·· ··

Λ · · 4 ‘4 4

4 44 4 · ·· *

4*4 · 4 • 4 · 4 ·4 ··

Obrázek 3

Obrázek 4 • « · • « ft · * »···«« · · «V · · ·· • · * • · · · · • · v * i · · · ·· ·· • a ·· • · * · • · * ·

V · « · · · * • · • · · ·

Obrázek 5

OH

HO OH

HO

Obrázek 6

1« ·· ··

44 * • 4 4

4 4 4 4 • 44444 • · ·

4 9*94

Β 4 4 4

9 4 4 4

44 49

Obrázek 7 •ή <ř“ C ή t ftl t cí c ftC' ť’ <ř“ C «r

r. <?

c- O fi'C

O /·. ír ft.

<?c C H'·. ..

€ O'i>rr €· 0ř C * ω t, <,χ·

OS-.· 0 4]'.

<:’· o. ti ť;

ή;', f't tr í r. r. Γ o r>f <i 4.

<> c o r l í. áí *' i

Obrázek 11

75a φφ ·· φ φ φ φ φ · φ φ • φφ φ > φ φ «φ φφ φ · • Φ φφ * φ • φ ·· · • · · • * · » * · ··» • · * *» · ·· «» • · β • · *·· ·· · φ * » ··

Obrázek 13

Typ 1 Cytokiny

D-Ribavirin L-Ribavirin % aktivované kontroly

Koncentrace (μΜ)

TNFa

4 4 44

4 4 4 4

4 4 4 4

Typ 2 Cytokiny r**

Obrázek 14 *· · • · · • · · *

4 4 444 • 44 »4 4 • 4 44

4 4 4

4 4 4 44

4 4 « 4 • t 44

9 9

4« 44 % aktivované kontroly

IL-5

Konceirace (μΜ) φφ φφ

φ. φ φφφφ • φ φ « φ φ φ «φ φφ *« • φ φ φφφ φ · φφφ φ φ φ

I Φ Φ Φ ι ΰΦ φ •·Φ ·φ«

Φ φ

ΦΦ ΦΦ obr.

Tam et al: Efekt L-ribavirinu na zánětlivou odezvu na dinitrofluorbenzen

Primárně imunizovaný + L-RIB e

a

N

Naivní

Primárně imunizovaný

Měření {mm X 10 )