CS216151B2

CS216151B2 - Method of making the new derivatives of the 2-phenylindole

Info

Publication number: CS216151B2
Application number: CS754143A
Authority: CS
Inventors: Charles Pigerol; Cointet De Fillain Paul De; Souli Nathavong; Blay Jacques Le
Original assignee: Sanofi Sa
Priority date: 1974-06-18
Filing date: 1975-06-12
Publication date: 1982-10-29
Also published as: DE2526317A1; BG31949A3; SE408707B; PL97670B1; RO71963A; SE7506951L; SU621315A3; ATA467775A; RO72873A; FR2275461B1; BG28074A4; NO145507C; BE830310A; CA1044242A; AT342040B; JPS5116659A; IT1039021B; DK144655C; NO145507B; DK144655B

Description

Způsob výroby nových derivátů 2-feny.lindclu obecného vzorce I

v němž R znamená fenylovou skupinu, aminoskupinu, popřípadě substituovanou acetylem nebo -benzoylem, merkaptoskupinu, popřípadě substituovanou alkylovou skupinou s rovným nebo rozvětveným řetězcem obsahující 1 až 12 atomů uhlíku nebo cyklohexylovým. zbytkem., karboxy lový zbytek, skupinu obecného vzorce RiO, kde Ri znamená atom vodíku, isopropyl, karboxymethyl, karbethoxymethyl, karbethoxyisopropyl, -acetyl, dokosanoyl, benzoyl, benzyl nebo allyl nebo alkyl s rovným nebo rozvětveným řetězcem obsahující 6 až 12 atomů uhlíku, spočívá v tom, že se substituovaný acetofenon nechá reagovat s fenylhydrazinem a získaný acetofenonfenylhydrazon se -cyklizuje buď dehydratačním činidlem·, nebo termolysou.

Deriváty vyráběné způsobem podle vynálezu jsou použitelné jako' -stabilizátory polymerů a kopolymerů vinylchloridu, určených zejména k vytlačování, vyfukování a válcování.

Vynález se týká způsobu výroby nových derivátů 2-fenylindolu obecného vzorce I

v němž R značí fenylový radikál, aminovou skupinu, popřípadě substituovanou acetylem nebo· benzoylem, merkaptoskupinu, popřípadě substituovanou alkylovou skupinou s rovným nebo rozvětveným řetězcem obsahující 1 až 12 atomů uhlíku nebo cyklohexylovým radikálem, karboxyl, skupinu obecného vzorce RiO—, kde· Ri značí atom· vodíku, isopropyl, karboxymethyl, karbethoxymethyl, karbethoxyiscpropyl, acetyl, •dokosanoyl, benzoyl, benzyl nebo· allyl nebo alkyl s rovným nebo rozvětveným řetězcem obsahující 6 až 12 atomů uhlíku.

Nových derivátů 2-fenylindolu vyráběných způsobem podle vynálezu lze používat jako stabilizátorů polymerů a kopolymerů vinylchloridu, jako například polyvinylchloridu, polyvinylchlorid-poly vinylacetátu a · polyvinylchlorid-polyvinylidenchloridu. Uvedené sloučeniny jsou zejména vhodné jako stabilizátory polymerů a kopolymerů určených ke tvarování vytlačováním, vyfukováním a válcováním, hlavně k výrobě nádob na potraviny a nápoje, jako jsou nádoby na víno, olej, ocet a minerální vody.

Při výrobě nových derivátů 2-fenylindolu způsobem podle vynálezu se postupuje podle Fischerovy nebo Bischlerovy syntézy indolu.

Podstata vynálezu je v tom, že se substituovaný acetofenon obecného vzorce II

(HJ ve kterém R má shora uvedený význam, nechá reagovat s fenylhydrazinem a získaný acetofenonfenylhydrazon se cyklizuje buď dehydratačním činidlem nebo termolysou.

Látky vyráběné způsobem podle vynálezu, které jsou dále uvedeny, jsou nové:

2-(44nerkaptO’-fenyl)-iiidoI (stabilizátor 1) 2-(4‘-karboxy-fenyl)-lndol (stabilizátor 2)

2-(4‘-methylthio-fenyl)-indol (stabilizátor 3) 2-(4‘-acetoxy-fenyl)-indol (stabilizátor 4) 2- (4‘-karbethoxyisopr opyloxy-f enyl) -indol (stabilizátor 5) 2-(4‘-benzoyloxy-fenyl)-indol (stabilizátor 6) 2- (2^:“-ethy l-4‘-hexyloxy-f eny.l)-indol (stabilizátor 7]

2-(4‘-ďO'decyloxy-fenyl)-indol· (stabilizátor 8) 2- (4‘-dokosanoyloxy-f enyl) -indol (stabilizátor 9)

2- (4‘-isopropyloxy-f enyl) -indol (stabilizátor 10 · j 2-(3‘-ami.nofenyl)-indol (stabilizátor 11) 2- (4‘-karboxxmeth oxy--en yl) -indol (stabilizátor 12]

2- (4‘-karbethoxymethoxy-f βηχ!) -indol · (stabilizátor 13)

2- (4‘-N-acetylamimo-fenyl) -indol (stabilizátor 14)

2-(4‘-butylthio--feny))iindol (stabilizátor 15) 2- (4‘-n-nodecylthio-f eny 1) -indol (stabilizátor 16)

2- (4‘-isopropy lthio- fenyl) -indol (stabilizátor 17)

2- (4‘-cyklohexxlthío-f enyl) -indol (stabilizátor 18)

2-(4‘-allyloxy-fenyl)-indol (stabilizátor 19)

Ve srovnání s tím jsou látky uvedené dále jako takové známé, ale · jsou uvažovány jako nové stabilizátory polymerů a kopolymerů vinylchloridu: 2-(4^í-hyιdroxy--enyl)-indol (stabilizátor 20) 2-(4‘-benzylo.xy-fenyl )-indol (stabilizátor 21) 2-(4‘-aminO‘--enyl)-indoí (stabilizátor 22] 2-(2^<-amino--enyl)-indol (stabilizátor 23) 2-(2‘-N-acetylamino-fenyl)-indol (stabilizátor 24)

2- (2‘-N-benzcylamino-f опу- ) -indol (stabilizátor 25)

2-(·4‘-fenyl-fenyl)-innol (stabilizátor 26)

Je známé, že vinylové pryskyřice stárnou účinkem horka a že je nutné přidávat stabilizátor do těchto hmot syntetických •materiálů, aby se zpomalilo tepelné odbourávání a tedy oddálilo zabarvování pryskyřic.

Mezi organickými stabilizátory používanými dosud je 2-fenylinnol jedním z nejcennějších vzhledem ke své dobré stabilizační účinnosti a malé toxicitě. Je ve skutečnosti velmi používán v plastikářském průmyslu ke stabilizování vinylových polymerů a kopolymerů, · zejména těch, které se používají k výrobě nádob na potraviny a nápoje.

Nicméně dobrá stabilizační účinnost, i když nutná, není pouze jedinou žádanou vlastností pro· stabilizátor.

Následující vlastnosti mají také velký význam:

— termostabilita stabilizované pryskyřice — lepivost stabilizované · pryskyřice — chování při vytlačování stabilizované pryskyřice — chování při vyfukování stabilizované pryskyřice — sublimace stabilizátoru — terimostabilita stabilizáto-ru.

Konečně, pokud jde o nádoby na potraviny a nápoje, rnusí být pečlivě zhodnocena extrahovatelnost stabilizátoru potravinou nebo nápojem.

Pro jednu nebo několik shora uvedených podmínek bylo zjištěno, že látky podle vynálezu jsou lepší než 2-feny.lindol, zejména jmenovitě 2- (4‘-dodecyloxyf eny 1)indol (stabilizátor 8).

Nejprve byla studována toxicita látek po· dle vynálezu a získané výsledky byly jako takové uspořádány к pokračování výzkumu.

A. Akutní toxicita

Studium akutní toxicity stabilizátorů uvedených níže bylo prováděno určením dávky látky, která způsobí smrt 50 % pozorovaných zvířat (LDso). Gumovitá suspenze látky byla při studiu podávána skupinám nejméně deseti myší a byly pozorovány tyto výsledky:

Stabilizátory LDso (mg/kg) Toxické symptony

1	> 2000	bez
3	> 3000	bez
4	> 3000	bez
5	> 3000	bez
6	> 4000	bez
7	> .2000	bez
8	> 5000	bez
20	> 3000	bez
23	> 2000	bez
2-fenyl-indol	> 3000	bez

Stejným způsobem byla též určována maximální dávka, která nezpůsobí simrt (LD₀) a byly pozorovány tyto výsledky:

Stabilizátory LD₀ (mg/ kg) Toxické symptony

15	> 3000	bez
16	> 3000	bez

B. Termostabilita stabilizované pryskyřice	Směs В
Stabilizační účinek látek podle vynálezu	Složky	Hmot, díly
byl studován ze dvou hledisek:
	draselného obsahující

a] statická termostabilita		10 % draslíku	0,025
bj dynamická termostabilita.		čistý oktadecylalkohol	0,5
Tyto studie byly provedeny se	šesti růz-	gly.ceryl-12-trihydroxystearát	0,5
nými druhy vinylových pryskyřic	(dále uve-	glycerln-trimontanát	0,2
děny jako směsi).		imontanát vápenatý	0Д
		SL 2016	0,1
Směs A		stabilizátor	0,3
Složky	Hmot. díly	Směs C
polyvinylchlorid rázuvzdorná pryskyřice	100 9	Složky	Hmot, díly

epoxidovaný sojový olej	2	polyvinylchlorid	100
calcium — 12 — hydroxystearát 0,2	rázuvzdorná pryskyřice	12
SL 2016	0,1	epoxidovaný sójový olej	3
stabilizátor	0,3	chelatační činidlo 1832 roztok 2-ethylhexylalkoholátu	0,25
Směs В		draselného· obsahující 10 % draslíku	0,0.25
Složky	Hmot, díly	stearát zinečnato-vápenatý stearát vápenatý	0,2 0,2

polyvinylchlorid	100	glyceryl-12-trihydroxystearát	1
rázuvzdorná pryskyřice	9	glycerintriino.ntanát	0,3
epoxidovaný sójový olej	2	akrylová pryskyřice	0,5
chelatační činidlo 1832 roztok 2-ethylhexylalkoholátu	0,25	stabilizátor	0,3

Směs D

Složky Hmot, díly

polyvinylchlorid		90
kopolymer vinylchlorid-
vinylidenchlorid (50/50)		10
rázuvzdorná pryskyřice		7
•akrylová pryskyřice		1,7
epoxidovaný sójový olej		2,5
3-(2 -fenyl-fenyl)-l,2-eposypropan	0,5
stearát vápenatý		0,3
stearát zmečnatý		0,1
glyceryl-12-trihydroxystearát		0,6
hydrogenovaný řepkový olej		0,6
mikronizovaný kysličník křemičitý	0,2
•antio-xidant		0,1
stabilizátor		0,15
Směs E
Složky	Hmot, díly
polyvinylchlorid		90
kopolymer vinylchlorid-
vinylidenchlorid (50/50)		10
rázuvzdorná pryskyřice		7
akrylová pryskyřice		1,7
epoxidovaný sójový olej		0,5
3- (2‘-f enyl-f enyl )-1,2-
epoxypropan		0,5
organocíničitý stabilizátor		0,5
stearát vápenatý		0,2
hydrogenovaný řepkový olej		0,5
methyl-dihydroxystearát		0,2
mikronizovaný kysličník
křemičitý		0,2
antioxidant		0,1
stabilizátor		0,15
Směs F
Složky	Hmot, díly
polyvinylchlorid		100
rázuvzdorná pryskyřice		12
epoxidovaný sójový olej		3
glyceryl-12-trihydroxystearát		1
glycerintrimontanát		0,3
akrylová pryskyřice		0,5
stabilizátor		1

SL 2016:

roztok 2-ethylhexylalkoholátu zinečnatého· ve směsi uhlovodíků o teplotě varu mezi 158 °C a 184 °C.

chelatační činidlo 1832:

difenyldecylfosfit:

hmot, dílů roztoku 10 % oktylalkoholu zinečnatého v diisobutylftalátu: 33 hmot, dílů

a) statická thermostabilita:

Jednotlivé směsi byly míchány a kalandrovány na míchacím stroji, jehož válce byly vyhřívány na 160 °C. Takto získané 'rigidní destičky byly potom zahřívány v peci na teplotu 180 °C až 215 °C až docházelo ke karbonizaci.

Pro tuto operaci byla použita pec s otočným bubnem větraná a opatřená termostatem. V pokusech popsaných dále byly srovnávány destičky obsahující testovaný stabilizátor ;se stejnými destičkami, ale obsahujícími 2-fenylindol jako stabilizátor.

Srovnání může být provedeno jednou ze dvou těchto metod:

1. Barvení destiček, jejichž vzorky byly vyňaty z pece a občas srovnávány se standardní stupnicí zbarvování známou jako Gardnerova stupnice a vyjádřeny v termínech referenčních čísel Gardnerovy stupnice.

Srovnání bylo· prováděno s komparátorem Gardnerovy stupnice, který obsahuje 18 filtrů barevného· skla, které nabízejí možnost pozorování průhledností a v omezeném poli z hlediska obou, desky a referenčních filtrů.

V případech, kdy je barva desek značně vzdálena od Gardnerovy stupnice, je srovnání obtížné, ne-li vůbec nemožné. Bylo dosaženo· těchto· výsledků:

2- (4‘-dodecyloxyf enyl ] -indol

Byla použita směs В a získané destičky měly tyto vlastnosti:

počáteční tloušťka kontrolní desky:

0,9 mm počáteční tloušťka testované desky:

1,15 mm teplota pece: 210 °C

Následující složky jsou definovány dále:

Stabilizátory	0	3	6	Čas v minutách
9	12 15	18	21
2-fenyl-indol	1	1	2	3	4 6	8	> 18
8	1	1	2	3	3 5	7	11

Po 24 minutách jsou kontrolní, a .testované desky spáleny. Nicméně při .21 minutách je stabilizátor 8 jasně lepší než 2-fenylindol.

Je třeba zdůraznit, že po 21 minutách byla tloušťka kontrolní desky 0,9 mm, kdežto tloušťka testované desky byla 1,30 mim, což dále dokazuje, že stabilizátor 8 je lepší než 2-fenylindol.

Stabilizátory

6 12 18

2- (4‘-isopropylthiofenyl ] -indol

Byla použita směs A.

Počáteční tloušťka kontrolní desky: 0,95 mm.

Počáteční tloušťka testované desky: 1,1 mm Teplota: 185 °C

Cas v minutách

30 36 42 48 54

2-fenylindol

1	1	3	5	11	12	14	14	14	shořelo
1	1	2	4	9	11	12	13	14	shořelo

2. Je také možné použít zjednodušené metody, která je rychlejší a dosáhnou se s ní také cenné výsledky: referenční stupnice je vynesena destičkami tepelně zpracovaného polyvinylchloridu, jejichž zbarvení bylo stanoveno v Gardnerových stupních, jak shora uvedeno. Takto se získá G-ardnerova dílčí stupnice u polyvinylchloridových desek,. které mohou být přímo srovnávány s destičkami testovanými bez použití komparátoru.

S uvedenou zjednodušenou metodou byly získány následující výsledky:

2- (4*-merkaptofenyl) -indol

Byla použita směs A.

Teplota: 210 °C -.

Stabilizátory	0	3
2-fenylindol	1	2
1	1	.2

Cas v minutách

6	9	12	15
2,5	7	11	13
2,5	7	11	12

Při 15 minutách kontrolní deska .shořela na koncích, zatímco testovaná deska ne,- což ukazuje, že stabilizátor 1 je lepší než 2-fenylindol. Hodnocení barvy kontrolní desky bylo obtížné, protože se objevovala růžová reflexe.

Stabilizátory

2-fenylindol 1

1

2- (4‘-methy lthiofenyl) indol

Byl-a použita směs A.

Teplota: 210 °C

3	Čas v minutách	12	15
6	9
2	3	8	11	12
1	2	3	8	10

Při 15 minutách kontrolní desky shořely, zatímco testované ne, což dokazuje že ' stabilizátor 3 je podstatně lepší než 2-fenylindol.	2- (4‘-karbethoxyisopropy loxyfeny.l) indol Byla použita směs A. Teplota: 210 °C
Stabilizátory		Cas v minutách
0	3	6 9	12	15
2-fenylindol 1	2	2 3	10	12
5 1	1	1 2	10	11

2- (2“-ethyl-4‘-hexyloxyf eny 1 ] indol

Byla. použita směs D

Teplota: 185 °C

Při 15 minutách kontrolní deska na koncích shořela, zatímco testovaná ne, což dokazuje, že stabilizátor 5 je zjevně lepší než

2-fenylindol.

Stabilizátory		Cas v minutách
0		10 ' 20		30
2-fenylindol 1		2 >2		3
7 <1		<2 2		< 3
Stabilizátor 7 ukázal, že je zjevně lepší		2- [ 2“-ethyl-4‘-hexyloxyf enyl) indol
než 2-fenylindol, zvláště na zbarvení dávané kopolymerů, které bylo méně žluté se		Byla použita směs E
stabilizátorem 7 než s 2-fenylindolem. Toto je důležité z hlediska určitého použití.		Teplota: 185 °C
Stabilizátory		Čas v minutách
0		10 20		30
2-fe.nyliridol < 1		1 2		3
7 <1		<1 ' <2		< 3
Stejné poznámky, jak výše uvedeno.		Byla použita směs C Teplota: 210 °C
2- (4‘-dodecyloxyfeny’l) indol				.......'1:
Stabilizátory	Čas v minutách
0 10 20	30	40 50	55	60
2-fenylindol 1 1,5 2	<3	3 >3	3,5	> 4
8 1 1,5 2	2,5	<3 3	3	3,5

Zbarvení bylo mimo Gardnerovu stupnici a intenzitu barvy bylo proto obtížné hodnotit. Nicméně bylo však vidět, že po 60· minutách je stabilizátor 8 lepší než stabilizátor 2-fenylindol Stabilizátory 0	2- (^-dodecýloxyfenyl) indol Byla použita látka D Teplota: 185 °C Cas v minutách 10 · 20	30
2-fenylindol 1	2 · >2	3
8 <1	<2 2	< 3
V tomto případě byl stabilizátor 8 lepší	2- (4‘-dodecyloxyfenyl ] indol
než ·2-fenylindo¹l, zvláště s ohledem na zbar-
vení ’ dávané kopolymerů 'během _ prvních 30	Byla použita látka E
minut·. Kopolymer obsahující stabilizátor 8	Teplota: 185 °C
byl méně žlutý než kopolymer obsahující 2-
-fenylindol.
'Stabilizátory	Cas v minutách
0	............. · · 10 · ·· · 20	30
2-fenylindol ...... <1	1 · · · ' 2	3
8 ' · <1	<1 <2	< 3

Stejné poznámky jako výše.

2-[3 · -aminofenyl) indol . .

Byla použita látka A.

Teplota: 2110 °C	12	15	18
Stabilizátory	0 3	6	Cas v minutách 9
2-fenylindol	· 1 1	2	........... 5	9	13	shořelo
11	3 3	4	5	10	12	shořelo

2- (4‘-karboxymet'hoxyfenyl) indol

Byla použita látka A.

Teplota: 2H0 °C

Zkoušení zbarvení při 0 a 3 minutách ukázalo, že stabilizátor 11 dává polymeru relativně intenzívně Žluté zbarvení, ale toto zbarvení se vyvolává méně rychle než u 2-fenyilndolu.

Stabilizátory	0	3
2-fenylindol	1	1
12	2	2

Čas v minutách	15	18
6	9	12
2	5	9	13	shořelo
3	žlutá zelená	žlutá zelená	hnědá	shořelo

Zbarvení polymeru obsahujícího stabilizátor 12 bylo po 9, 12 a 15 minutách mimo zbarvení Gardnerovy stupnice a nebylo možné je určit v Gardnerových stupních.

Nicméně bylo jasné, že zbarvení u stabilizátoru 12 bylo vyvoláno pomaleji než u 2-fenylindOlu.

2- (4‘-karbethoxymethoxyfenyl) indol

Byla použita látka A. Teplota: 2'10 °C

Stabilizátory	0	3	Čas v minutách	15	18
6	9 12
2-fenylindol	1	1	2	5 9	13	shořelo
13	2	2	3	3 9	11	shořelo
Stabilizátor	13 byl znatelně	lepší než 2-		Byla použita směs A.

-fenylindol. Teplota: 210 °C

2- (4‘-N-acetylaminofenyl) indol

Stabilizátory	0	3	6	Cas v minutách 9	12	15	18
2-fenylindol	1	1	2	5	9	13	shořelo
14	2	2	3	4	8	12	shořelo
Stabilizátor	14 byl trochu	lepší než 2-fe-		Byla použita směs A

nylindol. Teplota: 210 °C

2- (4‘-hydroxyf enyl) indol

'Stabilizátory	0	3	Cas v minutách 6 9	12	15
2-fenyllndol		1	1	3 10	11	13
20		1	1	2 4	9	11
Stabilizátor 20 byl	markantně	lepší než		2- (4‘-aminof eny 1) indol
2-fenylindol.				Byla použita směs A Teplota: 210 °C
‘Stabilizátory				Cas v minutách
	0	3	6	9 12	15	18
2-fenylindol	1	1	2	5 9	13	shořela
22	2	3	3	4 6	12	shořela

2- (2‘-aminof eny 1) indol

Byla použita směs A

Teplota: 210 °C

Zkoušení barvy při 0 a 3 minutách ukázalo, že stabilizátor 22 dal polymeru relativně silné žluté zbarvení, ale toto zbarvení se vyvíjelo pomaleji než za použití 2-fenylindolu.

Čas- v . minutách '

9 · · . 12 'Stabilizátory '

2-fenylindol

1S

1β

1 1 2 růžová růžová ,růžová • · shořela částečně shořela , Ačkoliv nebylo možné Určit _T v .Gaadnero- 2-(2‘-N-benzoylaminofenyl)indol vých .stupních zbarvení desky obsahující sta-· ·, . , : , biíizáíhU· 23, ukázalo se přesto,· že stabilizá- ' Byla použita směs A tor 23 byl · lepší než 2-fenylindol. . Teplota: 210 °C.

'Stabilizátory	• ,, Čas· v minutách
. 0	3	6	^r 9· . · '	12	15	18
2-fenylindol	¹ 1	* 1’	2	⁴ 5 ' ‘	10	' 14	shořela
2S5	2	2	4	6	9	12	shořela
Stabilizátor 25 byl	trochu	lepší než 2-fe-		Byla použita směs A
nylindol.				Teplota: 210 °C
2- (4‘-f enyl-fenyl) indol
'Stabilizátory				Čas v minutách
	0	3	6	9	12	15	18
2-fenylindol	1	1	2	5·	9	13	shořela
26	2	2	3	4	5	12	14

Stabilizátor 26 byl znatelně lepší než 2-fenlindol.

Konečně byly prováděny pokusy se stabi‘Stabilizátory

3 6 lizátory 15, 16 a · 17 a s 2-fenýlindolem. Byla použita směs A a teplota byla 210 °C.

Byly získány tyto výsledky:

Čas v minutách'

12 15 18

2-fenylindol	1	2	3	9	11	13	shořela
15	1	1	2	5	10	13	shořela
16	1	i	2	5	10	13	shořela
17	1	1	2	4	1a	13	shořela

Bylo velmi rychle zjištěno, že stabilizátory 15, 16 a · 17 jsou lepší než 2-fenylindol.

b) Dynamická termostabilita

Dynamická termostabilita pryskyřic obsahujících 2-(4‘-dodecy^llooyfenyl]mdol a 2-fenylindol jako stabilizátory byla porovnávána za použití látek očíslovaných dále:

č. 609: směs C s 2-fený'lindolem jako stabilizátorem

č. 675: směs C se stabilizátorem 8

č. 633: směs F ·s 2-fenylindolem jako stabilizátorem

č. 673: směs F se stabilizátorem 8

Zkoušky byly prováděny na plastografu pracujícím při teplotě 190 °C, otáčejícím se rychlostí 60 ot/min. a obsahujícím dávku 30 g gelovaného materiálu.

Byly nakresleny dvě křivky:

křivka rozkladu udávající hodnotu kroutícího momentu (m · kg) v závislosti na čase.

Z této křivky byly získány dva důležité výsledky: minimální odolný kroutící moment a doba rozkladu;

křivka udávající dobu samozáhřevu v závislosti na čase.

Doba samozáhřevu je určena mementem, kdy teplota desky převýší teplotu plastografu (190 °C).

Z těchto křivek byly získány tyto výsledky uvedené v následující tabulce:

Měření '<

609

Minimální odolný kroutící ‘ .moment v m kg1,1

Doba rozkladu v min23,5

Doba samozáhřevu v min u. 6

/..

• I ; , ’· f f ’ > *· > ' ' V

Měření jsou srovnatelná, ačkoliv stabilizátor. 8 se ukázal poněkud lepší než 2-fenylindol. ·-

C. Lepení stabilizovaného ' materiálu

Směsi č. 609 a -675 byly umístěny v mixéru typu dříve použitém ke studiu statické thermostability -s válci při stálé teplotě 210. °C.

Byly podrobeny střídavým periodám — 3 minuty míchání a 3 minuty klidu.

Výsledky, které byly získány se stabilizátorem 8 a 2-fe.nylindolem jsou srovnatelné.

D. Chování při vytlačování stabilizovaného materiálu 'Směsi č. 609 a 675 byly vytlačovány na šnekovém vytlačovacím stroji s . průměrem šneku 45 mm.

Výsledky jsou srovnatelné.

E. Chování při vyfukování

Ze směsi č. 609, 675, 633 -a 673 byly vyrobeny láhve -a bylo pozorováno, že u těchto čtyř pryskyřic bylo· -chování při vyfukování stejné.

F. Sublimace stabilizátorů podle vynálezu je dobře známé, že 2-fenylindol, jestliže se zpracovává ve formě prášku, sublimuje během tvarování a vytlačování -směsi. Tato relativně velká sublimace má značnou nevýhodu, protože vedle -nesrovnatelné ztráty stabilizátoru vyvolává znečištění -ovzduší v dílnách, kde se provádějí různé -operace. Snaha -sublimovat -2-(4‘-dodecyloxyfenyl)-indo'l (stabilizátor 8j byla porovnávána -s 2-fenylindolem.

Vzorek zkoušené látky byl vložen do- testovací trubky -a zahříván za -sníženého tlaku. Frakce sublimované látky byla získávána na proměnné studené stěně.

Po určité -době byla sublimované látka vážena a výsledek vyjádřen jako· procento hmotnosti výchozího materiálu.

Dosažené výsledky mohou být pouze relativní hodnoty opravňující porovnání dvou produktů zkoušených za stejných podmínek.

Pracovní podmínky (zvoleny nahodile)

Teplota zahřívání: 120 °C Teplota studené stěny: 13 °C Tlak: 15 1999,83 Pa Trvání zahřívání: 150 minut Výchozí hmotnost: 150 mg

Sloučenina č. - - . . -
675	633	: - - 673
1,09	. .0,96^	1,015
22,5	: - 43,5	42,5
6	9	12

Procenta sublimované látky byla tato: 2-fenylindol: 26,9 %

Stabilizátor 8: 0,6 %

Poměr mezi . - procenty sublimace stabilizátoru 8 -a 2-fenýlindolem -ukazuje,· že- sublimace stabilizátoru 8 je čtyřicetkrát -menší než 2-fenyliíidolu. - G Termostabilita stabilizátorů

Termostabilita stabilizátoru 8 -a 2-fenylindolu byla studována diferenciální termoanalysou a termogravimetrickou - analysou.

a) Diferenciální termoanalysa

Diagramy diferenciální termoanalysy byly pořízeny studováním 2 mg vzorků uložených v nádobě, teplota -stoupala 2 °C/min -a citlivost 16,75 um j/s.

Diagramy byly sestaveny - pro -2-fenylindol (i) -a sloučeninu 8 (ii) -a byly učiněny tyto závěry:

(i)

2-fenylindol sublimuje při 140· °C a zvláště od 185 až 190 °C teplota tání). Není žádná ztráta - vody při 100 °C. Rozklad začíná při -asi 210 až 220 °C.

je velmi obtížné přesně určit teplotu rozkladu, protože je nemožné -oddělit termolysu od -sublimace.

(ii)

Ztráta vody je mezi 100 a 114 °C, tání nastává při 203 °C -a rozklad začíná při 300 °C následovaný řadou exotermních vln.

b) Termogravímebrická analysa

Tato analysa vyžadovala dvě série pokusů prováděných pod vzduchem a pod inertním plynem (argon), aby se vyloučil jakýkoliv -možný účinek kyslíku. Dosažené výsledky byly identické.

Vzrůst teploty byl 80 °C/h. Termogramy byly pořízeny pro oba 2-fenylindol (i) -a pro stabilizátor 8 (ii) -a byly učiněny tyto závěry:

(i)

Ztráta hmotnosti začíná kolem 190 až

195 °C. Nutno to přičíst sublimaci a počínajícímu rozkladu.

V případě pokusu prováděného pod vzduchem, byl získán ve skutečnosti při 210· °C žlutý zbytek, který zakládá zkoušku rozkladu. I · když vzorek nebyl udržován při teplotě 210 °C, lze bezpečně předpokládat, že · kdyby tato· teplota byla udržována po delší dobu, alespoň v přítomnosti vzduchu, došlo by u vzorku k rozsáhlému rozkladu.

(Π)

Ztráta hmotnosti začíná kolem 295 °C, což odpovídá začínajícímu rozkladu.

Výsledky termogravimet-rické analysy potvrzují výsledky diferenciální termoanalysy, která ukazuje, že stabilizátor 8 má větší termostabilitu než 2-fenylindol.

Tat-o skutečnost je velmi důležitá, protože příprava a zpracování pryskyřice často obsahuje teploty 180 °C až 220 °C, v některých případech po několik minut.

H. Vyluhovatelnost stabilizátorů

Stabilizátory podle vynálezu mohou být použity ke stabilizaci polymerů, které jsou zamýšleny pro výrobu obalů a nádob na potraviny a nápoje a bylo proto nutné, přes jejich nízkou toxicitu, určit jejich vyluhovatelnos.t rozpouštědly podobnými potravinám a nápojům.

Zkoušení bylo prováděno v souhlase s požadavky Food and Drug Administration (U. S. A).

Extrakce· byly prováděny v polotuhých lahvích, připravených ze směsí č. 609 a 675, těmito· rozpouštědly:

voda, vodný roztok kyseliny octové (3%), ethanol — voda 50/50, heptan.

Rozpouštědla	609
voda	40 (6 dní)
3% vodný roztok
kyseliny octové	< 3 (20 dní)
vodný ethanol	100· (9 dní)
heptan	875 (48 hodin)

Láhve měly tyto parametry:

průměr: ·62 mm výška: 170 mm objem: 375 ml hmotnost: 28 g

Poměr objemu, rozpouštědla k povrchu plastického materiálu vystaveného extrakci byl kolem: 1 cm2 na 100 m'l rozpouštědla, přičemž bylo přihlédnuto ke geometrickým datům lahví.

Pracovní podmínky

Teplota: 49 °C

Zahřívání: termostatovaná trouba pro nehořlavá rozpouštědla (voda a kyselina octová), termostatovaná vodní lázeň pro hořlavá rozpouštědla (alkohol a heptan).

Doba extrakce: je určena u každého výsledku. Jsou záměrně delší, než · které by poskytovaly stálé maximum.

Množství extrahovaného stabilizátoru bylo určeno kolorimetricky za použití p-dimethylaminobenzaldehydu shodně s metodou popsanou v Analytical Chemistry 36, 425 až 26 (1964).

Předběžná zkouška byla prováděna se sloučeninou stejného vzorce jako sloučeniny č. 609 a ·675, ale bez jakéhokoliv stabilizátoru. Byly získány pouze negativní výsledky. Všechny výsledky jsou uvedeny dále v tabulce.

Množství zkoušeného stabilizátoru jsou vyjádřena v ,ug na litr extrakčního rozpouštědla nebo, což je stejné, na 1000 cm2 povrchu podrobeného extrakci.

Sloučeniny č.

675 < 3 (10 dní) < 3· (2Q dní) < 10) (9 dníj

175 (48 hodin)

Stejné pokusy byly prováděny s látkou A obsahující 2-(4‘-dodecylthiofenyl) indol (stabilizátor 16) jako· stabilizátor a byly získány následující výsledky:

voda	< 3 (10 dní)
3% vodný roztok
kyseliny octové	< (20 dní)
vodný ethanol	< 10 (9 dní)
heptan	175 · ( 48 hodin)

V případě zředěné kyseliny octové jsou extrahovaná · množství přibližně stejná, ale je obtížné načrtnouti závěr, protože tato množství jsou pod citlivostí začátku způsobu zkoušení.

Pokud jde o vodu, je jasné, že stabilizátory 8 a 16 jsou znatelně lepší než 2-fenylindol, protože jejich extrahovatelnost je nejméně lOkrát menší. Tento úkaz je důležitý, protože se úzce · dotýká problému výroby nádob na minerální vody a možného znečištění vody.

Stabilizátory . kryté vynálezem se uvádějí do termoplastického materiálu v' množství

0,1 až 1 · % hmot.

Tyto· výsledky ukazují, že stabilizátory 8 a jsou podstatně méně extrahovatelné než

2-fenylindoi pokud jde o vodu, vodný ethanol a heptan.

Následující příklady poskytují neomezující objasnění způsobů přípravy látek podle vynálezu.

Příklad 1

2- (4‘-dodecyloxyfenyl ] indol

Ke 300 - ml 78% kyseliny sírové zahřáté na 45 až 5.0 °C býlo přidáno 304 g (1 mol) 4-dodecyloxyacetofenonu -a po kapkách 98 mililitrů (1 irnol) fenylhydrazinu, reakční prostředí bylo plynule mícháno. Po· dosažení teploty 70 a'ž 75 °C byla směs 15 minut zahřívána na- 100 °C. Reakční směs byla potom Vlita do ledové vody a extrahována -etherem. Organická fáze byla sušena nad bezvodým síranem sodným, odbarvená a zahuštěna.

Po rekrystalizaci z toluenu bylo- získáno 72 g 2-(4‘-dodecyloxyfenyl) indolu. T. t. 201 °C, výtěžek: 20 %.

Příklad 2

2- (4‘-hydroxyfenyl jlndol

a) příprava 4-hydroxyacetofenon-fenylhydrazonu

Směs 40,8 g (0,3 mol) 4-hydroxyacetofenonu, 33 ml (0,3 mol) fenylhydrazinu, 100 mililitru ethanolu a 1,5 ml kyseliny -octové bylo refluxováno pod dusíkem 10 hodin.

Směs byla odpařována k sušině, zbytek byl překrystalizován z toluenu a bylo získáno 43,4 g surového produktu. Zahuštěním matečného louhu bylo dále získáno 20,6- g látky, která byla přidána ke 43,4 g krystalů již získaných. 64 g takto získaného -surového

4-hydroxyacetofenon-fenýlhydrazonu - bylo přímo uvedeno- do dalšího- pochodu.

Shora uvedeným způsobem, ale použitím vhodných výchozích produktů byly připraveny tyto -sloučeniny:

4-methýlthioacetofenon-feliylhydrazon

4-merk.aptoa'C·eto·feno.n-fenyihydrazon.

b) příprava 2-(4‘-hydroxyfenýl) indolu

Za míchání bylo 56,5 g (0,25 mol) - 4-hydroxyacetofenon-fenylhydrazonu přidáno v malých dávkách ke 450 g kýseliný polyfosforečné (směs kyseliny orthofosforečné a -kysličníku fosforečného- 40/50) předtím zahřáté na 150 °C. Směs byla 10 minut zahřívána na 180 °C a potom ponechána stát 10 minut při teplotě místnosti. Ke směsi byl přidán jeden litr vody -a reakční prostředí bylo mícháno až do zmizení olejové fáze.

Reakční prostředí bylo ochlazeno na teplotu místnosti a vodná -suspenze byla extrahována několikrát etherem. Spojené etherové - fáze byly protnyty vodou a sušeny přes bezvodý -síran sodný.

Po filtraci sloupcem neutrálního kysličníku hlinitého a rekrýstalizaci z toluenu bylo získáno 26,8 g 2-(4‘-hýdroxýfenyl) indolu.

T. t.: 235 °C výtěžek: 51 %

Způsobem popsaným výše ale použitím -odpovídajících výchozích produktů, byly připraveny níže uvedené sloučeniny:

Sloučeniny Teplota tání

2-(4‘-methylthiofenyl)indol 225 °C (toluen) 2-(4‘-merkaptofenyl)indol 210 °C (toluen)

Příklad 3

2- (4-karboxyf enyl) indol

a) příprava 4-kyanoacetofenon-fenýlhýdrazonu

Směs 7,4 g (0,05 mol) á-kyanoacetofenonu, 5,6 g (0,05 mol) fenylhydrazinu, 60 ml ethanolu a 3 kapky kyseliny octové byla refluxována 3- hodiny. Směs byla nechána 30 minut stát -a sraženina takto získaná byla odstředěna, promyta 100 ml hexanu -a sušena. Bylo získáno 10,3 g 4-kyanoacetofenon-fenylhydrazonu.

T. t.: 164- °C výtěžek: 91 %

b) příprava 2- (4‘-kyanofenyl)indoiu

Směs 10 g (0,045 mol) 4-kyanoacetofenonfenýlhydrazonu a 50 g bezvodého chloridu zinečnatého bylo zahříváno 10 minut na teplotu 220. °C -a potom necháno- 30 minut stát. Byla získána černá pryskyřice -a zpracována 100 ml ethylacetátu. Roztok byl filtrován a přidáno 100 ml toluenu k filtrátu až byl získán roztok, který byl chromatografován na sloupci neutrálního- kysličníku hlinitého směsí toluenethylacetát (50/50) jako eluační činidlo·. Po rekrystalizaci z methanolu bylo získáno 2,4 g 2-(4‘-kýanofenyl) indolu, hována) - (^б^^еп^Т

T. t.: 201,2 °C výtěžek: 30 %

c) příprava 2-(4‘-karboxýfenýl) indolu 'Směs 2 g (0,009 mol) 2-(4‘-kyi^noí^i^j^^l)indolu, 50 ml ethanolu a 3 kapky koncentrované kyseliny sírové byla refluxována 2 h za získání 2- (4‘-karboxamidofenyl)indolu.

Směs 4,72 g (0,02 mol) 2-(4‘-karboxamidofenyl) indolu, 10- g hydroxidu draselného a 50 ml ethanolu byla, -refluxována 24- h a potom byl alkohol ve vakuu odpařen.

Zbytek byl dán do 100 ml vcdy a extrahován 100 ml ethylacetátu. Vodná fáze byla filtrována, filtrát byl okyselován koncentrovanou kyselinou -chlorovodíkovou až se tvořila bílá sraženina. Po- druhé extrakci ethylacetátem. a zahuštěním rozpouštědla byl zbytek -chr-omatograficky zpracován na sloupci silikagelu za použití diethyletheru jako eluačního -činidla.

Po- rekrystalizaci z vodného acetonu bylo získáno 3,2 g 2-(4‘-karboxyfenyl) indolu.

T. t.: 204,6 °C výtěžek: 67 %

Příklad 4

2- ( 3‘-aminof enyl) indol

43,2 g (0,4 mol] fenylhydrazinu bylo pomalu přidáno k 240 g 98 % kyseliny sírové, teplota- udržována na .25 °C, potom bylo přidáno v 10 minutách 54 g (0,4 mol) 3-aminoacetofenonu a směs byla zahřáta na 85 °C. Teplota směsi dosáhla 90 °C a tato teplo-ta byla udržována 15 minut. Reakční prostředí necháno zchladnout na teplotu místnosti a potom bylo vlito do 2 litrů ledové vody. Sraženina byla odfiltrována, promyta -500 ml zředěného -amoniakálního roztoku a sušena.

Surový produkt byl rekrystalizován ze směsi toluenethanol (1/1) a -chromatografován na sloupci kysličníku hlinitého za použití etheru jako elučního činidla.

Po další rekrystalizaci ze -směsi etheru-heptanu bylo- získáno 16,6 g 2-(3‘-aminofenyljindo-lu.

t. t.: 166 °C výtěžek: 20 %

Příklad 5

2- (2‘-aminof eny 1) indol

a] Příprava 2-aminoacetofenon-fenylhydrazonu

Směs 13,5- g (0,1 mol) 2-aminoacetofenonu, 10,8 g (0,1 mol) fenylhydrazinu, 20 ml ethanolu -a 1 ml kyseliny octové byla refluxována 7 hodin. Směs byla ponechána -stát při teplotě -místnosti 1 hodinu -a potom 30- minut při 5 °C.

Sraženina byla - odstředěna a- převedena do 100 ml heptanu. Suspenze byla míchána jednu hodinu a filtrována. Krystaly byly -sušeny a matečné louhy byly- zahuštěny a filtrovány. Nakonec bylo získáno 20,5 g 2-a.minoacetofenonfenylhydrazonu.

t. t.: 106 až 108 ^QC. výtěžek: 91 %

b) příprava 2-(2‘-aminofenyl)i.ndolu

Dokonalá směs 10 g (0,045 mol) 2-amino acetofenonfenylhydrazonu a 50 g chloridu zinečnatého byla zahřáta na teplotu kolem 165 °C. Po několika minutách byla získána homogenní nahnědlá kapalina, byla míchána a zahřívána 10 minut.

Po- 30 minutovém stání při teplotě - místnosti byla -směs dána do 1-0%ní kyseliny chlorovodíkové a míchána až se zcela rozpustil chlorid zinečnatý. Získaná žlutá suspenze byla filtrována a krystaly byly promyty studenou vodou -a potom dány do· 100 ml 10%ní kyseliny chlorovodíkové. Reakční prostředí bylo zahříváno až se získal homogenní -roztok, načež byl roztok filtrován. Filtrát byl ochlazen a - dán do vodného -amoniaku až se srážela bělavá látka.

Reakční prostředí bylo odstředěno a sraženina byla několikrát promyta studenou -vodou. Čištění bylo provedeno dvakrát -a po dvou -rekrystalizacích z toluenu bylo získáno 7,5 g 2-(2‘-aminofe-nyl) indolu.

t. t.: 156 °C výtěžek: 76 %

Příklad 6

2- ( 4 ‘-f enylf-eny 1) indol

a) příprava 4-f-enylaceto-fenon-fenylhydr-azonu

Roztok 1000 ml - toluenu obsahující 196 g (1 mol) 4-fenyla.cetof-enonu, 162 g (1,5 mol) fenylhydrazinu -a 5 ml acetanhydridu bylo refluxováno 1 hodinu. Po ochlazení byla -získána -sraženina 4-fenylaaetofenon-fenylhydrazonu a přímo použita v následujícím stupni.

b) příprava 2-(4‘-fenylf enyl)indolu

Směs kyseliny orthofosforečné a kysličníku fosforečného- (35/45) byla zahřáta na 150 °C -a bylo k ní přidáno 286 g (1 - mol) 4-fenylacttofenon-fenylhydr·azonu, teplota byla udržována 30 minut -na 170 °C. Reakční prostředí bylo ochlazeno na 80 °C a za - míchání vlito do 2 litrů vody. Získaná.- sraženina byla promyta vodou do neutrality, sušena a rekryst^alizována z N-N-dimethylformam-idu -a potom -promyta horkým ethanolem; bylo získáno 95 g 2-(4‘-fenylfenyl)indolu.

t. t.: 301 °C výtěžek: 35 %

Příklad 7

2- (4‘-N-acety lamínof enyl) indol

a) příprava 4-acetamidoacetofenon-fenylhydrazonu

Směs 5,9 g (0,033 mol) 4^θ1β™ϋ^ο№fenonu, 4 ml (0,033 mol) fenylhydrazinu, 50 mililitrů ethanolu -a katalytické množství kyseliny octové byla 3 hodiny refluxována a potom .nechána stát 1 hodinu při teplotě místnosti. Krystaly, které -se vytvořily, - byly odstředěny, promyty 50 ml hexanu a potom přímo použity v dalším postupu.

b] příprava 2-(4‘-N-acetylamino'fenyl]-indolu

Směs 5,34 g (0,02 mol] 4-acetamidoacetofenonfenylhydrazonu a 25 g bezvodého chloridu zinečnatého byla zahřívána na 220 °C po dobu 1 hodiny a potom¹ byla ponechána 30 minut stát při teplotě místnosti.

Byla získána tvrdá pryskyřice, která byla dána do 500- ml 10% kyseliny chlorovodíkové. Směsí bylo silně -mícháno až se pryskyřice rozpustila a byl získán flokulační roztok. Roztok byl -chromatografován na -silikagelu za použití methylethylketonu jako elučního- činidla -a po rekrystalizaci z vodného acetonu bylo získáno 3,5 g 2-(4‘-N-acetylaminof enyl ] indolu. .

t. t.: 292 °C výtěžek: 70 %

P ř í k 1- .a d 8

2- (4‘-dodecyloxyf enyl ] indol)

Ke 32,5 g (0,35 mol] vroucího- anilinu bylo· přidáno· během 15 minut 33,85 g (0,1 mol] taveného- ω-chloroparadodecyloxyacetofenonu, teplota reakčního prostředí byla udržována na 180 °C 20 minut po ukončení dávkování.

Směs byla vlita do zředěného roztoku kyseliny chlorovodíkové a byla -extrahována benzenem. Organická fáze- byla promyta vodou, -sušena a zahuštěna za sníženého tlaku. Surová látka byla namočena do směsi toluen-heptan a potom -filtrována - a -sušena; bylo- získáno 22,6 g 2-(4‘-dodecyloxyfenylJindolu.

t. -t.: -204 °C výtěžek 60 %

Příklad 9

2- (4‘-f enylf eny 1 ] indol

Směs 372 g (4 mol] anilinu -a- 230 g (1 mol] wchloroparafenylacetofenonu byla refluxována po dobu 105 minut. Po -ochlazení -na 50 až 80 °C byla směs vlita; do- ledové vody obsahující 50 ml koncentrované kyseliny -chlorovodíkové za vzniku sraženiny, která byla odfiltrována, promyta vodou, sušena -a potom rekrystalizována z N,N-dimethylformamidu. Čistá látka byla odfiltrována a promyta ethanolem, získáno 67,2 g 2-(4‘-fenylfenyl)-indolu.

t. t.: 302 °C výtěžek: 25 %

Teplota tam

191 °C

216 C⁰

196 ^OC

Příklad - 10

2- (4 ‘-dodecyloxyfenyl ] indol

K -suspenzi - 67,5 g (1,25 -mol] methylátu sodného- v 1200 -ml N,N-dimethylfo-rmam.idu byl pod dusíkem- přidán roztok N,N-dimetylformamidu obsahující 209 g (1 mol] 2-(4‘-hydroxyfenyljindolu připraveného- jako v příkladu 2. Směs byla míchána 25 minut, potom byla zahřívána na 90 ' °C a po kapkách přidáno· 256 g (1,25 mol] - l-chlorododekanu a roztok byl refluxován 10 hodin.

Po ochlazení byla získaná látka odfiltrována a promyta vedou.

.Sraženina byla- sušena a dvakrát rekrystalizována z N,N-dimethylformamid.u a jednou z benzenu; bylo získáno -268 g 2-(4‘-dodecyloxyfenyl) indolu.

t. t.: 204 °C výtěžek: 71 %

Shora -uvedeným způsobem, ale za použití odpovídajících výchozích produktů byly připraveny následující sloučeniny:

Sloučenina

2- [ 4‘- (2“-ethylhexyloxy ] fenyljindol

2- (4‘-karbethoxymethoxyfenyl] indol

2- (4‘-isopropyloxyfenyl ] indol

P řlklad 11

2- (4‘-karboxymethoxyf eny 1) indol

Ke 350 ml 1N vodně-etanolického· roztoku sody bylo- přidáno 29,5 g (0,1 mol] 2-(4‘-karbethoxymethoxyfeny 1 ] indolu připraveného· jako v příkladu 10 -a roztok byl míchán - a refluxován 3 hodiny. Nadbytek sody byl neutralizován 3 N kyselinou sírovou a alkohol byl oddestilován. Zbytek byl dán do vody a vodný roztok byl refluxován 20 minut v přítomnosti aktivního- uhlí.

Roztok byl filtrován a filtrát byl -okyselen 3N kyselinou sírovou. Roztok byl potom odstředěn, promyt do zmizení síranových iontů a potom sušen, byllo získáno 13,3 g 2-(4‘-karboxymethoxyfenyl ] indolu.

t. t.: 243 °C výtěžek: 50 %

Příklad 12

2- ^‘-karbethoxy isopropy 1 ox_y fenyl ] indol

K roztoku ethylátu sodného bylo- přidáno

16,72 g (0,08 mol] 2-(4‘-hydroxyfenyl]indolu, připraveného· jako· v příkladu 2 -a roztok byl míchán pod -dusíkem a při teplotě místnosti 1 hodinu.

Roztok byl odpařen ve vakuu к sušině a zbytek byl dán do 100 ml suchého acetonu. Za, míchání poid dusíkem bylo přidáno 18 g (0,1 mol) břomoísobutyřátu ethylnatého po kapkách a reakční směs byla refluxována 48 hodin. Látka, která se srazila, byla odfiltrována, a promyta suchým acetonem. Filtrát byl zahuštěn ve vakuu a zbytek byl vzat do toluenu a potom filtrován pres silikagel za použití toluenu jako· eluačního· činidla. Po odstranění rozpouštědla byla získána bezbarvá pasta, která krystalizovala, po· vlití do cyklohexanonu. Po rekrystalizaci z cyklohexanonu bylo získáno 15 g 2-(4‘-karbethcxyisopropyloxyfenyl) indolu.

t. t.: 106,9 °C výtěžek: 58 %

Příklad 13

2- (4‘-benzyloxyfenyl) indol

Za míchání a pod dusíkem byla refluxována směs 3,14 g (0,15 mol) 2-(4‘-hydroxyfenyl)indolu připraveného jako v příkladu 2, 2,1 g bezvodého uhličitanu draselného a 100 ml bezvodého acetonu a poto-m byl přidán po kapkách roztok 50 ml bezvodého acetonu obsahující 1,8 ml (0,015 mol) benbylbromidu. Roztok byl 4 h zahříván a přidáno 0,4 ml (0,003 mol) benzylbromidu s 0,5 gramu uhličitanu draselného. V zahřívání bylo 4 hodiny pokračováno· a horký roztok byl filtrován. Filtr byl promyt 50 ml acetonu, filtrát byl zahuštěn ve vakuu a byl vzat do 100 ml vroucího· methylethylketonu. Horká reakční směs byla filtrována a filtrát byl chlazen na ledové lázni po dobu 30 minut. Získaná sraženina byla odstředěna a rekrystalizována z methylethylketonu, bylo· získáno· 3,3 g 2-(^-benzyloxyfenyl) indolu.

t t 911 °Г výtěžek: 73,5 %

P ř í к 1 a d 14

2-(4*-aicetoxyfenyl) indol

Směs 50 ml (0,5 mol) acetanhydridu a 5,23 g (0,04 mol) 2-(4‘-hydroxyf enyl) indolu, připraveného, jako v příkladu 2 byla zahřívána na vodní lázni až byl získán homogenní roztok, který byl ponechán 1 hodinu stát při teplotě místnosti. Vytvořená sraženina byla dána do· 200 ml ledové vody, roztok byl odstředěn a promyt dvakrát studenou vodou. Po chromatografii na silikagelu za použiti dichlorethanu jako elučního činidla bylo získáno 5 g surového· produktu, který byl rekrystalizován z ethanolu za obdržení 4,8 g 2- (4‘-acetoxyf enyl) indolu.

t. t.: 203,2 °C výtěžek: 76%.

Příklad 15

2- (4‘-benzoyloxyfenyl) indol

Za míchání bylo přidáno· 500 ml vodného roztoku obsahujícího 120 g hydroxidu sodného к 800 ml tetrahydrofuranu obsahujícího 209 g (1 mol) 2-(4‘-hydroxyfenyl)-indolu, připraveného· jako v příkladu 2. V míchání bylo· 30 minut pokračováno а к roztoku bylo přidáno po kapkách 422 g (3 mol) benzoylchloridu.

Teplota byla udržována na 50 °C a v míchání bylo pokračováno· 1 h po ukončení přidávání. Rozpouštědlo· bylo odstraněno a filtrát byl odfiltrován. Po rekrystalizaci z acetonu bylo získáno 206 g 2-(4‘-benzoyIfenyl )indolu tajícího při 2120 °C, než při 234 °C, což ukazuje přítomnost alotropických druhů.

výtěžek: 66 %

Stejným způsobem, ale použitím odpovídajících výchozích produktů byla připravena tato sloučenina:

Sloučenina Teplota tání

2-(4‘-dokosanoyloxyfenyl)indol 140 °C (N,N-dimethylformamid)

Příklad 16

2- (4‘-aminofenyl) indol 'Suspenze 5 g (0,02 mol) 2-(4‘-N-a.cetylaminofenyl) indolu, připraveného jako v příkladu 7, ve 250 ml 40% kyseliny chlorovodíkové a 10 ml absolutního ethanolu byla refluxována 1 hodinu a za horka filtrována. Filtrát byl ponechán stát 1 h při teplotě místnosti a potom byl zpracováván koncentrovaným amoniakem do obdržení bílé sraženiny. Sraženina byla odstředěna a několikrát promyta studenou vodou. Po chromatografii na sloupci silikagelu za použití dichlorethanu jako elučního činidla a rekrystalizaci z toluenu bylo získáno 2,5 g 2-(4‘-aminof enyl) indolu.

t. t.: 213,9 °C výtěžek: 61 %

Příklad 17

2- (2‘-N-acetylaminof enyl) indol ml acetanhydridu bylo přidáno v jedné operaci ke 4,16 g (0,02 mol) 2-(2‘-amincfenyl) indolu, připraveného jako v příkladu 5 a směs byla rozetřena a zahřívána až byl získán homogenní roztok. Roztok byl ponechán stát při teplotě místnosti 1 h a ke hmotě tak vytvořené bylo přidáno 100 ml stude216151 né vody a sraženina byla odstředěna a promyta 50 ml vody.

Po rekrystalizaci z vodného* ethanolu byly získány 4 g 2-(2‘-N-acetylaminofenyl)indolu.

t. t.: 157 °C výtěžek: 80 %

- -··

Příklad 18

2- (2‘-N-benzoy laminof enyl) indol

2,4 ml benzoylchloridu bylo přidáno v jedné operaci к roztoku 8 ml suchého pyridinu obsahujícího 4,16 g (0,02 mol) 2-(2‘-aminofenyl)indolu, připraveného jako v příkladu 5. Sraženina byla odstřižena, několikrát promyta studenou vodou a rekrystalizována z vodného ethanolu, bylo· získáno 4,5 gramu 2-(2‘-N-benzoy laminof enyl)indolu.

t. t.: 176 °C výtěžek: 72 %

Příklad 19

2- (4‘-merkaptofenyl) indol

Při teplotě mezi —35 °C a —40 °C bylo během jedné hodiny přidáno 20,7 g (0,9 mol) sodíku ke směsi obsahující 800 ml kapalného amoniaku a 72,1 g (0,3 mol) 2-(4‘-methylthiofenyljindolu, připraveného jak popsáno v příkladu 2.

Aby se odstranil přebytek sodíku a amidu, který se tvořil, byl přidán к roztoku chlorid amonný a reakční směs byla ponechána vrácení na teplotu místnosti až se odstranil amoniak.

Získaná látka byla vlita do ledového roztoku kyseliny chlorovodíkové a roztok byl míchán 12 hodin.

Vytvořená sraženina byla odfiltrována a promyta vodou až do neutrality. Po rekrystalizaci z methanoíu byl získán 2-(4‘-merkaptofenyl) indol.

t. t.: 23'8 °C výtěžek: 100 % v surovém produktu

Příklad 20

I

2- (4‘-butylthiof enyl) indol

Ke směsi 60 ml N,N-dimethylformamidu a

6,75 g (0,125 mol) methylátu sodného byl přidán roztok 60 ml Ν,Ν-dimethylformamidu Obsahující 2;2,5 g (0,1 mol) 2-(4‘-merkaptofenyl) indolu, připraveného jako v příkladech 2 nebo 19, načež bylo po kapkách přidáno- při teplotě místnosti 17,1 g (0,125 mol) butylbromidu, roztok byl důkladně míchán. Míchání bylo udržováno 2 hodiny a reakční směs byla vlita do vody.

Vytvořená sraženina byla odfiltrována, promyta vodou do neutrality a čištěna rekrystalizací z ethanolu. Byl získán čistý 2-(4‘-butylthiof enyl) indol.

t. t.: 189 až 191 °C výtěžek: 76 %

Shora uvedeným způsobem, avšak za použití odpovídajících výchozích produktů byly získány tyto· sloučeniny:

Sloučenina Teplota tání

2- (4‘-doidecylthio-f enyl) indol 185 °C/191 °C (ethanol)

2- (4‘-isopropy Ithiof eny 1)indol 179 °C (meth-anol — aceton 80/10]

2- (4‘-cyklohexy Ithiof eny 1) indol 179°/181 °C (ethanol)

Příklad 2!1

2- (4‘-allyloxyf eny 1) indol

Ke směsi 120 ml N,N-dimethylformamidu a 6,75 g (0,125 mol) methylátu sodného bylo přidáno 20,9 g (0,1 mol) 2-(4‘-hydroxyfenyl) indolu připraveného jako v příkladu 2, načež bylo po kapkách přidáno 15,1 g (0,125 molu) allylbro-midu. Za míchání byla reakční směs zahřáta během 1 hodiny na 60 až 65 °C a potom během 2 hodin na 100 °C.

Po ochlazení byla reakční směs vlita do vody a extrahována etherem. Etherická fáze byla promyta vodou do neutrality, sušena a potom za sníženého tlaku zahuštěna.

Směs byla rekrystalizována ze směsi benzen-methanol (70/30) a potom chromatograficky čištěna na sloupci silikagelu za použití benzenu jako eluačního činidla. Byl získán čistý 2-(4‘-allyloxyfenyl)indol.

t. t.: 314 °C výtěžek: 10 %

Claims

1. Způsob výroby nových derivátů 2-fenylindolu obecného vzorce I veným· řetězcem· obsahující 6 až 12 atomů uhlíku, vyznačující se tím, že se substituovaný acetofenon obecného vzorce II

0 II v němž R znamená fenylovou skupinu, aminoskupinu, popřípadě· substituovanou acetylem nebo benzoylem, merkaptoskupinu, popřípadě substituovanou alkylovou skupinou s rovným· nebo rozvětveným řetězcem obsahující 1 až 12 atomů uhlíku nebo cyklohexylovým zbytkem, karboxylový zbytek, skupinu obecného vzorce RiO—, kde Ri znamená atom vodíku, isopropyl, karboxymethyl, kairbethoxymethyl, karbethoxyisopropyl, acetyl, dokosanoyl, benzoyl, benzyl nebo allyl inebo alkyl s rovným nebo· rozvět(I ) ve kterém R má shora uvedený význam, nechá reagovat s fenylhydrazinem a získaný acetofe^,nonfenylhynrazon se cyklizuje buď nehynratační.m činidlem, · nebo termolysou.

2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se cyklisace provádí kyselinou polyfosforečnou.

3. Způsob podle bodu 1, vyznačující setím, že se cyklizace provádí kyselinou sírovou.