CZ82997A3 - Desky, zejména na obložení podlah, stěn nebo nábytku, způsob jejich výroby, směs k výrobě desek, způsob výroby této směsi, upevňovací zařízení, zařízení k provádění způsobu, upevňovací díl, uspořádání plochých stavebních elementů a podlaha - Google Patents

Description

Vynález se týká deskového obložení, jeho formování a zpracování z hydraulicky tuhnoucí hmoty, zejména ze Sorelova cementu, pro vytvoření prefabrikované asi 1 cm tenké desky, dále deskové podlahy a obložení stěn nebo nábytku. Toto obložení by mělo být jednoduše zpracovatelné a pro dosažení konečné kvality broušeno nebo leštěno. Toto obložení by mělo být beze skvrn, nepropustné, co nejvíce odolné proti otěru, vysoce estetické a mělo by splňovat náročné požadavky.

Dosavadní stav techniky

Hmoty ze Sorelova cementu jsou známé již v souvislosti s výrobou takových desek. V první řadě z nich byly vyráběny panely, které však nebyly vhodné pro použití na podlahy, protože nemají dostatečnou pevnost. Příklad takového panelu je uveden ve spise AT-B-358454. V tomto spise je dále uveden seznam známých způsobů podle dosavadního stavu techniky, které platí i v případě této přihlášky vynálezu, viz str. 2, řádky 5 až 46.

Ve spise AT-B-317074 jsou popsány lehké stavební desky z dřevité vlny. Ze spisu DE-C-3340949 jsou známy krycí desky z minerálních vláken a spisy US-A-4419133 a US-A-5049197 se týkají panelových struktur spojovaných hořčíkem, které mohou být sice teoreticky použity i jako podlahové desky, avšak jejich vlastnosti dosahované příslušnou směsí nejsou především z hlediska malé odolnosti proti opotřebení vhodné pro použití v obývacích místnostech a kuchyních.

Při použití v obývacích místnostech kromě toho nezáleží jen na odolnosti proti opotřebení, nýbrž velmi i na estetickém působení, kterého by mělo být dosaženo vhodnými technickými opatřeními.

Výroba betonů ze Sorelova cementu jak s organickými plnivy, jako jsou například dřevěné třísky, tak i bez nich, s anorganickými plnivy, jako je kamenná moučka, minerální moučka a zrnité materiály, nebo bez nich, je známá již přibližně 100 let. Základem je pojivo z reaktivního oxidu horečnatého, jakož i chloridů, síranů, bromičnanů atd. hořčíku, s výhodou z chloridu hořečnatého MgCl₂· Protože hořčík tvoří nejrůznější soli s 12, 7, 6, 1 H₂0 a navíc ještě existují nestabilní soli 2, 4, 6 H₂O, budou se tyto soli přimíchávat většinou nikoli v suchém stavu, nýbrž se vytvoří roztok, takzvaný louh. Chlorid horečnatý se 7 H₂0 hořké soli (Epsomitu) ovšem mírně zvětrá, takže pro přidávání je rozhodující objemová hmotnost roztoku, přičemž tato objemová hmotnost se udává ve stupních BE nebo v g/1.

Postup tuhnutí spočívá, jak známo, v rozpuštění oxidu v louhu a v následné krystalizaci magnesiumoxychloridhydrátu o vzorci 3 MgO MgCl₂ 11H₂O. Přitom však mohou vzniknout špatně reprodukovatelné obklady, což je způsobeno nečistotami a různými doprovodnými látkami atd. Má-li být chlorid horečnatý hlavním produktem tuhnutí, bylo by stechiometrické složení Sorelova cementu přibližně 31,9 MgO, 16,7 MgCl₂ a 52,3 % vody. To potom odpovídá poměru MgO k MgCl₂ asi 1:2. Podle zkušeností se tento poměr poněkud překračuje, takže existuje spíše menší přebytek MgO, když zbude Mg₂, který je silně hygroskopický. MgO samotný je ve vodě prakticky nerozpustný, avšak v průběhu • ·

času se mění na hydroxid horečnatý, který sám opět působením kyseliny uhličité obsažené ve vzduchu karbonizuje a tvoří uhličitan horečnatý. Magnesiumoxychloridhydrát je poněkud ve vodě rozpustný, takže u této známé směsi neexistuje odolnost Sorelova cementu proti vodě.

Pokus o zlepšení odolnosti proti vodě byl proveden podle spisu AT-B-379133, kde byl uveden návrh přidávat ethylester kyseliny křemičité. Taková směs má sice oproti dřívějším směsím lepší odolnost proti vodě, avšak tato odolnost ještě není optimální. Kromě toho nelze vyloučit, že dozrávací proces Sorelova cementu, který přináší požadovaný estetický účinek, by nemohl být nežádoucím způsobem ovlivněn přidáním ethylesteru kyseliny křemičité.

Magnesiumoxychloridhydrát má strukturu podobnou přibližně struktuře dihydrátu síranu vápenatého a rovněž podobné vlastnosti, avšak je podstatně tvrdší. Při působení vody na Sorelův cement však na okrajích a dotykových plochách proniká roztok s výhodou do jednotlivých krystalitů, takže z počátku pevné těleso se může rozpadnout na jednotlivá zrna.

Jak krystalizace, tak i rozpuštění MgO v louhu, je exotermickým postupem, přičemž různé nepostižitelné okolnosti ovlivňují jak rozpouštění, tak i krystalizaci, takže existuje obsáhlá patentová literatura, která popisuje různé návrhy na stabilizaci procesu vytvrzování.

I malá odolnost Sorelova cementu proti vodě vedla, jak již bylo uvedeno, ke vzniku četných patentů a publikací pro minimalizaci těchto negativních jevů.

Jak je známo, má Sorelův cement výtečnou přilnavost na všechny látky neobsahující tuk a vosk, jako jsou křemičitany nebo křemičitanové horniny, avšak i uhličitany a uhličitanové ···· ···· horniny, sklo, kov a často rovněž i organické substance, jako je dřevo. Všechna doposud známá opatření však doposud nebyla úspěšná pro výrobu desek ze Sorelova cementu, které jako takové mají dobrou odolnost a jsou použitelné na výrobu podlah nebo podobně. Úkolem vynálezu proto je vytvořit vhodná opatření pro zvýšení stability dosavadních Sorelových cementů a pro optimální prostorové vyplnění. Je nutno vytvořit různé kombinace komponent a způsob výroby deskového obložení s výtečnými spotřebními a estetickými vlastnostmi.

Vynálezce zjistil, že je zapotřebí optimalizovat hustotu dosavadních Sorelových cementů, to znamená, aby volný objem pórů, respektive volně pro vodu přístupný objem pórů, byl co nejmenší. Protože je stěží možno dosáhnout absolutního odstranění volných prostorů pórů, musí být současně zbytkové prostory pórů vyplněny substancemi, které co nejvíce odpuzují vodu, respektive povrchovým bobtnáním již nepřipustí další vnikání vody.

Podle vynálezu by měl být vzniklý produkt proto takový, aby do jeho vnitřku za normálních nevnikala prakticky žádná voda, způsobovat rozpouštění krystalitů povrchu tělesa podle vynálezu, podmínek obytného prostoru takže vlhkost by mohla

Sorelova cementu pouze na nikoli však uvnitř tohoto tělesa, takže by se mělo zabránit rozpadu na jednotlivá zrna.

Vynálezce zjistil, že toto povrchové rozpouštění je tím menší, čím je menší podíl ztuhlého Sorelova cementu na povrchu desky. Toho je možno podle vynálezu dosáhnout zrušením podílu inertní přídavné látky na povrchu desky.

Především však, protože takové betony ze Sorelova cementu jsou jak vzhledem k nejrůznějším fyzikálním vlastnostem, jako je hmotnost, tepelná izolace atd., tak i z estetických důvodů, provedeny jako dřevocement nebo částečný dřevocement, respektive xylolit, je nutno usilovat o to, aby částice dřeva na povrchu desky, které v důsledku konečného broušení a leštění mají volně přístupné kapiláry, byly předem upraveny tak, aby jimi nemohla do podkladu vnikat voda.

Dále uvedeným zlepšením podle vynálezu, s výhodou navzájem zkombinovanými opatřeními, se podle vynálezu dosáhne optimální konečné kvality podlahové desky. Pro dosažení požadovaného cíle je nutno dodržet jednak recepturu podle vynálezu a jednak popřípadě určitý druh úpravy této receptury pro tuhnoucí hmoty. Těmito opatřeními jsou:

Poměry MgO k MgCl₂ od 1:2,2 do 1:2,8, s výhodou 1:2,55.

K použití má roztok od 26 do 30 BE, s výhodou 28 BE, přičemž výhodná hustota je 1,24 = 3,11 g/1.

Poměr plniva k pojivu (MgO plus MgCl₂) má být od 1:0,8 do 1:2,5, s výhodou od 1:1,2 do 1:1,8.

Receptura pro plnivo je následující:

Od 0 do 60 procent hmotnostních, s výhodou od 15 do 30 procent hmotnostních dřevěných třísek nebo jiných ostatních organických materiálů o délce třísek od asi 0,1 do 3 mm a/nebo anorganická plniva, jako kamenné moučky, písky, minerální moučky atd.: od asi 10 do 60 procent hmotnostních, s výhodou od asi 30 do 60 procent hmotnostních. Granulometrie by se měla řídit Fullerovou křivkou, přičemž odpadnutí jednotlivých zrnitostí (podle Fullerovy křivky) jsou možná, a/nebo pigmenty: od 0 do 18 procent hmotnostních, a/nebo bobtnavá látka: s výhodou bentonit aktivovatelný kyselinou, od asi 2 do 40 procent hmotnostních, s výhodou od asi 10 do 30 procent hmotnostních a kasein ve formě jemného prášku, například

a/nebo kasein kyseliny: do asi 0,01 do 1 procent hmotnostních a/nebo olejové fosforečnany: od asi 0,01 do 1 procent hmotnostních a/nebo lněný olej: namíchán s asi 30 procenty hydroxidu vápenatého: od asi 0,01 do 3 procent hmotnostních.

Jako varianta připadá dále v úvahu pro další vylepšení odolnosti proti vodě přidání ethylesteru kyseliny křemičité, které však není zapotřebí.

Je nutno vzít v úvahu, že v dosavadním stavu techniky byly přitom konány pravidelně pokusy vytvořit směsi co nejhomogennější , přičemž například ze spisu DE-C-3031086 lze seznat, že existovaly snahy zabránit nebo alespoň velmi zpomalit usazování tvrdnoucích plniv.

Jak se uvádí dále, vynálezce zjistil, že tato skutečnost je u některých speciálních příkladných provedení desek podle vynálezu spíše nevýhodou než výhodou.

Teprve kombinace substancí podle vynálezu výrazně vylepšuje vlastnosti Sorelova cementu, respektive z něj vytvořených desek. Estetické vlastnosti požadované spotřebiteli nejsou přitom zlepšeny.

Úprava hmoty podle vynálezu se provádí s výhodou podle následujících předpisů:

1. Dřevěné třísky se naimpregnují horkým lněným olejem smíchaným s vápnem s asi 0,2 procent hmotnostních.

2. Připraví se 10 % louhu potřebného pro směs a smíchá s polyfosforečnanem až do rozpuštění.

3. Přimíchají se pigmenty, s výhodou rychle se otáčejícím míchadlem.

4. Naplnění veškerým louhem.

5. Přidání kaseinu, který byl předtím zprůhledněn rozložením ve čpavku.

6. Přidání anorganického plniva.

7. Přidání bobtnavé látky.

8. Přidání organického plniva.

9. Promíchání a s výhodou odvzdušnění celé hmoty prostřednictvím vakuového čerpadla, s výhodou olejového vakuového čerpadla.

Tato hmota se nyní může naplnit do forem, popřípadě na pracovních drahách setřást, nebo při tvrdší konzistenci protlačit. U všech hmot schopných lití nebo u hmot pouze schopných lití je možno s výhodou pro úpravu anorganických nerozpustných inertních pevných látek působit krátkodobě vibracemi, například o vysoké frekvenci. Tím klesne podíl těžkých částic směrem dolů a na spodní straně, která se nakonec použije jako užitná a/nebo broušená strana, tak vznikne inertní nerozpustné pevné těleso. Tyto zpravidla tvrdší látky trvale vylepšují svými vlastnostmi hotový výrobek.

Vynález se proto celkově shrnuto týká určité receptury, určitého druhu použití receptury, zejména použití podtlaku a použití například vysokofrekvenčních kmitů po výrobě, popřípadě po nanesení hmoty.

Podle dalšího výhodného provedení se může hmota nanášet na studenou nebo rovněž předehřátou podložku i v ohřátém stavu. Podle dalšího zvláštního provedení se mohou desky i krátkodobě po ztuhnutí postavit, jak bude později popsáno podrobněji, takže k jejich vysoušení může docházet z obou stran. Přitom by sušení mělo v prvním stadiu primárně probíhat při okolní relativní vlhkosti od asi 95 % do 100 %, která se potom s výhodou pomalu sníží na asi 60 %.

Výchozí teplota okolí v průběhu tuhnutí, respektive sušení, může klesnout z asi 30 °C na konečnou teplotu asi 25 °C, čímž se dosáhne zvlášť dobrého vytvrzení. Běžná směs Sorelových cementů a rovněž způsob výroby roztíratelných mohou být použity samozřejmě i bez směs je totiž sama dobře tvárná a roztíratelná jako známé Sorelovy potěry. Jako varianta k výše popsané směsi se podle vynálezu MgCl₂ nahradí MgSO₄, přičemž v této souvislosti se poukazuje na obsah spisu AT-B-345149, v němž jsou uvedena potřebná množství MgSO₄.

podlahových krytin prefabrikace. Tato

Vynález se dále týká rovněž desky, popřípadě plochého stavebního elementu, například podlahové dlaždice, obkládacího elementu, fasádového elementu nebo podobně, který je s výhodou, avšak nikoli nutně, vyroben z výše popsané směsi.

Známé stavební elementy tohoto druhu mají tu nevýhodu, že se mohou velmi snadno poškodit na svých okrajích tak, že se v těchto místech vylomí. Další nevýhodou těchto známých stavebních elementů je omezená volba materiálů vhodných na jejich výrobu, protože mnohé látky při této výrobě, při níž vznikají ploché stavební elementy, velmi mění svůj tvar, například tím, že se zdeformují.

Úkolem vynálezu proto dále je vytvořit stavební element, u něhož nemůže snadno dojít k poškození jeho okrajů a na jehož výrobu je možno které se původně vylamování okrajů použít mnoho materiálů, zejména takových, vzhledem ke své nedostatečné odolnosti k za tímto účelem nehodily. Je nutno rovněž vytvořit stavební element, který bude v prefabrikovaném stavu jednoduchým způsobem zbaven povrchových škrábanců nebo děr broušením.

Podle vynálezu se toho u plochého stavebního elementu druhu popsaného v úvodu dosáhne tím, že tento stavební element sestává z rámu a výplně, přičemž rám a výplň jsou spojeny, zejména prefrabrikovány, do jednodílného kusu nerozebíratelně a s tvarovým přizpůsobením.

Přitom je výplň na okraji chráněna proti poškození rámem a podrží si svůj tvar, takže mohou být použity i ty výplně, které se jinak při vytvrzení zdeformují. Popraskání povrchu, popřípadě škrábance, je možno odstranit jednoduše obroušením stavebního elementu, přičemž rám a výplň mohou být současně zbroušeny do roviny.

Podle dalšího provedení vynálezu mohou být do výplně přimíchány barevné pigmenty.

Tím se dosáhne souvislého zbarvení výplně, takže při poškrábání nebo při vzniku trhlin na povrchu, jakož i při broušení stavebního elementu, zůstává barva povrchu výplně stále stejná.

Podle dalšího provedení vynálezu má rám pravidelný geometrický tvar, například čtvercový.

Tímto způsobem je možno stavební elementy vyrábět jednoduše a používat různým způsobem.

Další variantou vynálezu může být, když je rám, při pohledu na průřez, opatřen na straně přivrácené k výplni prohloubením na způsob drážky.

Taková prohloubení zvyšují dotykovou plochu rámu s výplní, čímž vznikne silně zatížitelné spojení a výplň se na okrajích láme méně snadno.

Podle dalšího provedení vynálezu může mít prohloubení tvar půlkruhu.

Tím se dosáhne zvlášť těsného spojení mezi rámem a výplní, takže jejich vzájemnému oddělení od sebe zatíženími při použití se s jistotou zamezí.

Podle dalšího provedení vynálezu může mít prohloubení tvar trojúhelníku.

Rovněž tímto provedením se dosáhne těsného spojení mezi rámem a výplní.

Podle dalšího provedení vynálezu jsou v rámu na straně přivrácené k výplni umístěny upevňovací elementy, které zasahují do výplně. ₍

Tímto způsobem se dosáhne zvlášť příznivého zvýšení dotykové plochy mezi výplní a nosným rámem. Zatížení spojení rámu s výplní proto mohou být dobře odváděna.

Podle dalšího výhodného provedení vynálezu jsou upevňovací elementy tvořeny pásem zvlněného plechu, uspořádaného po obvodu rámu na straně přivrácené k výplni.

Tím se dosáhne jednoduchým způsobem přídavného vyztužení spojení mezi rámem a výplní.

Dalším znakem vynálezu může být, když jsou upevňovací elementy tvořeny kolíky z kovu nebo jiných vhodných materiálů, uspořádanými ve vzájemných odstupech na rámu na straně přivrácené k výplni.

Tímto opatřením je možno jednoduchým způsobem rozmístit upevňovací elementy, které vyztužují spojení mezi rámem a výplní. Tyto kolíky mohou mít válcový nebo i jinak tvarovaný povrch, vzniklý například zkroucením, čímž se dosáhne velmi dobrého kontaktu mezi výplní a kovovým kolíkem.

Podle dalšího provedení vynálezu může být na straně rámu přivrácené k výplni umístěna mříž, rozkládající se po celé vnitřní ploše rámu uvnitř výplně.

Tímto způsobem se dosáhne pevného spojení mezi rámem a výplní, přičemž se vyztuží i materiál výplně samotné, takže se dosáhne vyšší zatížitelnosti. S výhodou se mříž nebo siř z vláken nebo podobně instaluje v tahové zóně, například v dolní třetině celkové tloušťky desky.

Podle ještě dalšího provedení vynálezu mohou být rám a výplň provedeny z různých materiálů, čímž se umožní dosáhnout kompenzovaného nebo požadovaného prodloužení při teplotních změnách.

Pevné spojení mezi výplní a rámem je možno vytvořit vlitím výplně do rámu nebo i dodatečným přilepením rámu na předem vyrobenou výplň, popřípadě přilepením nebo odlitím tenké výplňové desky, respektive výplňové hmoty, do rámu na základní desce nebo do vyfrézované desky. Vhodnými lepidly pro dřevo a například xylolit mohou být Sorelův cement, lepidlo sestávající z vodního skla a kaseinu, PU-lepidlo se zinkovým cementem nebo podobně.

- 12 Podle dalšího provedení vynálezu je výplň tvořena betonem, například lehkým betonem.

Tím je možno vyrobit stavební element podle vynálezu levně.

Podle dalšího provedení vynálezu může být výplň provedena z plastu.

Potom je stavební element zvlášť. lehký a při vhodné volbě materiálu má velmi dobrou odolnost proti povětrnostním vlivům.

Další varianta vynálezu může spočívat v tom, že výplň je provedena z dřevobetonu.

Tím vznikne zvlášť dobře tepelně izolující a lehký stavební element. Rámem je tento materiál, velmi náchylný na poškození, velmi dobře chráněn a zajištěn proti deformaci.

Další provedení vynálezu spočívá v tom, že výplň je provedena z xylolitu.

Tímto způsobem je velmi dobře možné využít vlastnosti tohoto materiálu, jako jsou schopnost tepelné izolace a vysoká pevnost. Rámem uspořádaným kolem výplně se zabrání deformaci stavebního elementu, ke které by jinak došlo. Xylolit může být dále rovněž dobře broušen, aby se stavební element zbavil povrchových škrábanců nebo děr. Dále se zabrání vylamování okrajů.

Podle dalšího provedení vynálezu mohou být rám nebo výplň provedeny ze dřeva.

Tímto způsobem je možno především splnit stavebně biologické požadavky na stavební elementy podle vynálezu,

které vyplývají z vlastností dřeva, jimiž jsou schopnost tepelné izolace a regulace vlhkosti.

Dalším znakem vynálezu může být, když je rám proveden z kovu nebo kamene.

Tímto opatřením se umožní výroba velmi stabilních stavebních elementů, jejichž rám může být zejména v případě použití kovu vyroben velmi snadno jako jeden kus.

A konečně může další varianta vynálezu spočívat v tom, že je rám proveden z plastu.

U tohoto provedení jsou rámy podle vynálezu velmi odolné proti povětrnostním vlivům a jednoduše a levně vyrobitelné.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále blíže objasněn na příkladech provedení podle přiložených výkresů, na nichž obr. 17 znázorňuje v půdorysu jeden příklad provedení stavebního elementu podle vynálezu, obr. 18 příčný řez dalším provedením podle vynálezu, obr. 19 příčný řez dalším provedením podle vynálezu, obr. 20 příčný řez dalším provedením podle vynálezu, obr. 21 příčný řez dalším provedením podle vynálezu a obr. 22 půdorys dalšího provedení podle vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 17 je znázorněn příklad provedení plochého stavebního elementu 1 podle vynálezu, který může být použit například jako dlaždice, obkládací element, nábytkový element, dveřní element, fasádový element nebo podobně. Rám 2 obklopuje výplň 2» přičemž rám 2 a výplň 3 jsou nerozebíratelně spojeny

do jednoho dílu. Takto vytvořený stavební element 1 může být podle povahy výplně 2 a rámu 2 položen obvyklým způsobem na nejrůznější plochy. Stavební element 1, který má u tohoto provedení tvar čtverce, může mít v rámci vynálezu různé jiné tvary, například tvar obdélníku, n-úhelníku, kruhový tvar, oválný tvar nebo i jakýkoli jiný plochý tvar.

způsob intarzie 3, která je srovnatelným 2 se dosáhne vložky na

Vynález zahrnuje i z nejrůznějších materiálů v materiálu výplně obklopená rámem 2. Tvarovým přizpůsobením s tvarovým přizpůsobením vnitřního okraje rámu dobrého upevnění vložených materiálů, respektive tvarů.

Pro rám 2 a výplň 2 mohou být zvoleny různé materiály, tyto materiály však mohou být i podobné, přičemž funkce rámu 2 vyžaduje zpravidla použití houževnatějšího a odolnějšího materiálu, aby mohl dobře sloužit jako ochrana okrajů výplně

3.

může nebo

Materiálem pro rám 2 může být dřevo, kov, plast, kámen nebo každý jiný za tím účelem vhodný materiál. Rám 2 samotný být podle použitého materiálu vytvořen jako jeden díl může být sestaven z několika dílů, když je proveden například ze dřeva.

Výplň 2 může být tvořena buď prefabrikovanou deskou, avšak může rovněž obsahovat celou řadu látek schopných lití, které v rámu ztvrdnou. Jako materiál pro výplň 3 připadá v úvahu beton, sádra, plast, dřevobeton nebo xylolit.

Zvlášť výhodné pro takové použití jsou látky jako dřevobeton a, jak již bylo popsáno v úvodu, desky z xylolitu, které svými tepelně izolačními vlastnostmi podobnými dřevu splňují velmi vysoké stavebně biologické požadavky na stavební materiál. Vedle toho mají tyto materiály velmi vysokou pevnost a tvrdost, takže mohou být použity i za drsných podmínek. Pro xylolit a dřevobeton platí zvlášť, že tyto materiály se mohou bez ochrany svých okrajů velmi snadno vylamovat a při výrobě do tvaru desek se mohou velmi snadno deformovat, takže podle mínění odborného světa nejsou pro výrobu běžných dlaždic nebo fasádových elementů vhodné. Rámem 2, obklopujícím výplň 3, se zabrání deformaci a chrání se jím okraje. Kromě toho se může materiál rámu 2 zvolit tak, že na rozdíl od výplně 2 je velmi dobře obrobitelný, přičemž se může vytvořit například drážka a pero pro vzájemné boční spojení sousedních elementů, což je srovnatelné s běžnými parketovými podlahami. Dřevo je materiálem, který je za tímto účelem zvlášť vhodný.

Podle jedné varianty vynálezu může být do výplně 2 přimícháno barvivo, takže výplň 2 je souvisle zbarvená, a při broušení proto svou barvu neztratí. To je zvlášť výhodné tehdy, když mají být odstraněny povrchové škrábance nebo díry, protože po broušení zůstává barva povrchu výplně 3 stejná. Jako barvy mohou být za tímto účelem použity obvyklé látky.

Pro nerozebíratělně spojení výplně 2 ^s rámem 2 mohou být upraveny prostředky přispívající k zvlášť těsnému spojení mezi výplní 2 a rámem 2. Jedna možnost podle vynálezu spočívá v tom, že v příčném průřezu rámu 2 se na straně přivrácené k výplni 2 provede prohloubení, takže výplň 2 má větší dotykovou plochu s rámem 2 a tím je s ním spojena s tvarovým přizpůsobením.

Na obr. 18 je znázorněn příčný řez dalším provedením stavebního elementu podle vynálezu, přičemž příčný řez rámem 20 je opatřen trojúhelníkovým prohloubením 40, které je s výhodou provedeno ve všech částech rámu 20, popřípadě souvisle. Výplň 2 vyplňuje zcela toto trojúhelníkové prohloubení 40.

Podle dalšího provedení může být na straně rámu 21, přivrácené k výplni 3, provedeno půlkruhové prohloubení 41, takže výplň 3 vnikne do tohoto půlkruhového prohloubení 41 a vytvoření těsnější kontakt s rámem 21 s tvarovým přizpůsobením, viz obr. 19.

Na obr. 20 je v rámu 2 tvaru obdélníku upraven upevňovací element ve formě zvlněného plechového pásu 5, který vystupuje ze strany rámu 2, přivrácené k výplni 3, do výplně 3. a zesiluje spojení rámu 2 s výplní 3. Plechové pásy však mohou mít i jinou strukturu nebo mohou být hladké; popřípadě mohou být provedeny i z jiných materiálů než z plechu, například z plastu nebo z rouna nebo podobně.

Na obr. 21 jsou dále zobrazeny ještě kovové kolíky 50. které jsou vloženy do rámu 2 po obvodu ve vzájemných odstupech od sebe a zasahují do výplně 3., přičemž rovněž slouží k těsnějšímu spojení výplně 3_ s rámem 2. Kovové kolíky 50 mohou mít válcový povrch nebo i povrch s jinou strukturou, vzniklou . zkroucením, čímž se dosáhne zvlášť dobrého kontaktu mezi výplní 2 ^a kovovým kolíkem 50. Místo kovových kolíků 50 je možno použít i jiných kolíků o určité pevnosti.

Na obr. 22 je znázorněna další možnost podepření a spojení rámu 2 s výplní 2· Na straně rámu 2 přivrácené k výplni 3 je umístěna mříž 7, která se rozkládá po celé vnitřní ploše rámu 2 a uvnitř výplně 2. Tím se navíc dosáhne větší stability výplně 2 samotné. Je to výhodné zejména tehdy, když se výplň 2 z betonu nebo xylolitu tímto způsobem vyztuží kovovými nebo skleněnými vlákny nebo plastovou mříží. Varianta tohoto provedení vznikne, když je rám proveden z jednotlivých vrstev a mříž nebo podobně je mezi těmito vrstvami rámu sevřena, respektive upevněna.

Další provedení podle vynálezu vede k novým praktickým • · · · · · · ···· > » · · · w · metodám pokládání tím způsobem, že mřížovité nebo podobné struktury přesahují směrem ven vrstvenou konstrukci rámu, takže v odstupu vedle sebe uspořádané vrstvy rámu se navzájem spojí vyplněním meziprostorů a zaklesnutím přečnívajících částí mříže do sebe a popřípadě spojením s podkladem. Vhodné výplňové, popřípadě lepicí, materiály jsou odborníkům známy. S výhodou se podle vynálezu použije hmota xylolitu.

Vynález se dále týká i nového způsobu výroby, který se v zásadě použije pro výrobu plochých stavebních elementů z tekutých až těstovitých tuhnoucích hmot, zejména z hydraulicky tuhnoucích hmot, jako jsou například magnezitová pojivá, zejména xylolit se Sorelovým cementem, bílý cement, beton nebo podobně, tedy nikoli ze směsí a desek popsaných v úvodu, nýbrž se týká i jiných látek nebo desek. Podlahové krytiny se Sorelova cementu jsou známé. Tyto krytiny se nanášejí jako potěr přímo na místě, kde potom ztvrdnou. Pro prefabrikaci takových podlahových krytin byly prováděny pouze nedostatečné pokusy. Výše popsaná myšlenka vynálezu desek opatřených rámem však znamená lepší použití.

Nové desky podle vynálezu sestávají z rámu, který je pevně spojen s materiálem výplně ze Sorelova cementu nebo xylolitu vázaného magnezitem s tvarovým přizpůsobením. Výroba a přeprava takových stavebních elementů, a to především potom, když výplň ještě zcela nevyschla, představuje problém, zvláště, když se například xylolit nanese jako kašovitá vlhká hmota, která teprve musí ztvrdnout, aby mohla být přepravena, respektive dále opracována. To přináší některé problémy, protože voda musí za určitých okolností z hmoty vystoupit a zatéci do mezer, například mezi dřevěným rámem a úložnou plochou, na kterou rám dosedá. Přitom se mohou jednak vyplavit barviva, což je nevýhodné, a jednak se může poškodit dřevo rámu, například zbarvením. Navíc takto vyteklá voda a v ní případně rozpuštěné látky směsi chybějí, takže může dojít k • · · · v · » ···· ···· · • · · · · * • · · · · · ·

9 9 · · * · ··«·«··· ««· · Τ» ·« · nesprávnému vytvrzení, ke vzniku nehomogennosti nebo k jiným vadám výplně.

Navíc se na předem zhotovených deskách požaduje, aby byly po obou stranách stejně vytvrzeny a aby byly rovné. Pomocí známých způsobů, kterými se vyrábějí například známé podlahové krytiny, toho nemohlo být dosaženo, protože voda se z kašovité směsi rychleji odpařila na povrchu než na spodní straně úložné plochy, která je v podstatě nepřístupná pro vzduch.

Úkolem vynálezu je vytvořit způsob, kterým mohou být desky vyrobeny ze zmíněných materiálů co nejhospodárněji. Zejména by měla být nalezena možnost, pomocí které se mohou vyrobit homogenní ploché stavební elementy, u nichž se dosáhne optimálního a nezpožděného vytvrzení výplně.

Podle výhodného provedení tohoto způsobu by měly být na stavebních elementech snadno umístitelné jednoduché reliéfy.

Dále by měl být vytvořena nezávislá operace, kterou by byla vyřešena přeprava polotovarů desek v průběhu výrobního procesu z jednoho pracovního místa na druhé.

Tento úkol je vyřešení tím, že při výrobě plochých stavebních elementů se materiál výplně nalije do vodorovně ležícího rámu. Optimálního vytvrzení se dosáhne tehdy, když se zabrání deformacím materiálu, způsobeným různě rychle probíhajícími chemickými vytvrzovacími reakcemi a nestejnými rychlostmi vytvrzování na spodní a horní straně desky. Toho se dosáhne postavením rámu s jeho výplní v co nejbližším možném okamžiku z jeho vodorovné polohy do alespoň přibližně svislé polohy. Optimálním okamžikem je podle vynálezu okamžik po prvním (chemickém) tuhnutí, při němž deskový materiál nejprve dosáhne dostatečné vlastní stability, aby se při svém postavení do svislé polohy již nedeformoval. Podle vynálezu se přitom prostřednictvím dělicí desky, zejména tenké dělicí rohože z pružného materiálu, vložené mezi rám, respektive výplň, a jeho dosedací plochu zabrání tomu, aby se výplň spojila (slepila) s touto dosedací plochou. Pružnost dělicí rohože přitom způsobí i utěsnění vnitřního okraje a dosedací plochy rámu vůči kašovité výplni, respektive vůči kapalině obsažené v kašovité výplni, protože rám v důsledku upínacího tlaku nepatrně vnikne do dělicí rohože. Proto se výše popsané nevýhody odstraní ztrátou kapaliny přes okraj rámu.

Po postavení do svislé polohy se tato dělicí rohož odstraní, takže se umožní přístup vzduchu na obě strany výplně, které proto mohou vyschnout rovnoměrně. Po druhém tvrdnutí (sušení) ve svislé poloze se desky brousí a potom impregnují fermeží, lakem, olejem, umělou pryskyřicí nebo podobně, s výhodou v ponorné lázni nebo ve vysokotlakém impregnačním zařízení, eventuálně se impregnují při působení podtlaku.

Zařízení k provádění tohoto způsobu, totiž k přidržování rámu při plnění, je vytvořeno s výhodou podtlakovým sacím deskovým zařízením, které rám přisaje a přitlačí k dosedací ploše, čímž vznikne těsnicí efekt mezi dělicí rohoží a vnitřním okrajem rámu, jak již bylo výše popsáno. Toto sací zařízení sestává z tuhého nosného materiálu, například kovu a GFK nebo materiálů vyztužených uhlíkem, z odvzdušnitelného dutého tělesa nebo z desky a na své horní straně je opatřeno rovnoměrně rozmístěnými sacími otvory. Horní strana by mohla být alternativně opatřena pružnou vrstvou, například z pryže, přičemž tuhá horní strana sacího zařízení, včetně uvedené vrstvy, je děrována.

Na děrovanou desku podle první varianty se před položením rámu položí pryžová rohož, která jednak přejímá funkci dělicí rohože a jednak se vyřízne jen v oblastech, na něž má

Λ ·

dosednout rám, tak, že, když se příslušný rám (vlys rámu) položí, dosedne svou dolní stranou na všech okrajích na pryžovou rohož, prostřednictvím sacího zařízení se odsaje zbývajícími dutinami v pryžové rohoži z děr vzduch, čímž se rám přitlačí k pryžové rohoži. Přitom je sice výhodné, avšak nikoli bezpodmínečně nutné, když vyříznutá místa geometricky přesně souhlasí s půdorysem rámu. Vyříznutá místa pouze nesmí přesahovat okraje rámu. V úvahu připadá rovněž to, že v oblasti dosednutí rámu se v pryžové rohoži vyrazí pouze větší díry. Místo pryže je možno použít i libovolný jiný pružný materiál. Je možno použít rovněž měkké plasty, respektive plastové fólie, jako fólie na jedno použití, přičemž pryžové rohože se z úsporných důvodů mohou použít znovu.

U druhé varianty s povlakem z pryže se připraví druhá pružná fólie a vyřízne buď tak, jak bylo výše popsáno, nebo se vyřízne poněkud více, takže rám může být do výřezů vložen úplně. Pryž dosedající na pryž tvoří velmi dobré těsnění. U této varianty postačí, když se rám položí na pryžový povlak a následně se na něj shora položí tenká fólie jako dělicí rohož, popřípadě dělicí fólie, jejíž rozměry odpovídají vnitřním rozměrům rámu.

Pro zvýšení těsnosti mezi dělicí rohoží a rámem může být rám podle dalšího výhodného provedení vynálezu předtím impregnován, respektive opatřen, vrstvou laku nebo podobně, například šelaku, takže má hladký povrch, který se účinkem podtlaku dobře přisaje. Impregnací se kromě toho zabrání vnikání vody a eventuálních barevných pigmentů z výplně, rozpuštěných ve vodě, do dřeva rámu.

Položená pryžová, respektive dělicí, rohož může být v oblasti rámu mírně odsazena nebo s výhodou provedena pružná tak, že rám se zatlačí hlouběji a výplň se vůči rámu poněkud • · · · · ·· «··· • · · · · · ······ ··· ·· ·· · odsadí dozadu. Když je výplň takto vůči rámu mírně prohloubena, zabrání se optimálně vzniku přesahu materiálu mezi dělicí rohoží a rámem. Tím rovněž vznikne potřebná základní plocha pro přesné broušení. Při následujícím broušení proto vzniknou dokonalé přechody mezi výplní a rámem. Rovněž se tím zabrání ztrátě kapaliny podél rámu.

Dělicí rohož může být v oblasti výplně opatřena reliéfy nebo podobně, čímž se dosáhne reliéfovaného povrchu desky. Pod pojmem reliéf je nutné chápat rovněž výstupky, drážky a perforace.

Pomocí popsaného podtlakového sacího deskového zařízení se položený rám nebo předtím odlitá deska bez problémů přepraví z jednoho pracoviště na další pracoviště. Přitom je výhodné, když se odvzdušnitelná dutina prostřednictvím uzavíracího kohoutu může uzavřít směrem ven, takže tato dutina zůstane v odvzdušněném stavu i potom, když se podtlaková přípojka za účelem přepravy odstraní.

S výhodou se při výrobě desky provede uvolnění dělicí rohože v tom okamžiku, v němž ještě výplň zcela úplně neztuhla, to znamená v okamžiku, kdy ještě obsahuje jistou vlhkost. Tento okamžik nastane po prvním chemickém tuhnutí.

Silikonová fólie nebo fólie z přírodního kaučuku má s výhodou tloušťku asi 0,7-1 mm. V zásadě je výroba desek ze Sorelova cementu s fóliemi již známá, avšak tyto fólie slouží k vytvoření sdružené desky tím, že na cementu zůstanou. Tento postup je popsán ve spise DE-B-2522515.

Vynález však není omezen na výrobu desek s tuhými rámy, které zůstanou na deskách. Rámy, které se použití na výrobu homogenních desek, mohou být rovněž výměnné.

Obr. 23 znázorňuje část upevňovacího zařízení rámu, to jest podtlakové sací deskové zařízení s položenou, již odlitou, deskou.

Obr. 24a a 24b znázorňují dvě varianty pryžových rohoží pro položení na podtlakové sací deskové zařízení z obr. 23.

Obr. 25 znázorňuje symbolicky pracovní operace od nalití ještě kašovité výplně až po impregnování.

Obr. 26a znázorňuje příklad výměnného rámu a obr. 26b a 26c jeho detaily.

Obr. 27 znázorňuje výhodnou variantu podtlakového sacího deskového zařízení s děrami na způsob síta, které mohou být i podstatně menší a mohou mít větší hustotu, k upnutí rámu s pouze jednou pružnou dělicí rohoží a se symbolicky znázorněnými různými plochými a děrovanými vybráními.

Obr. 28 znázorňuje odlišné provedení nezávislého vynálezu ze souvislého dřevěného rámu 6A (popřípadě vrstveného provedení) s vloženou výplní 7 z xylolitu nebo podobně pro architektonicky dobře použitelné desky k obkládání nábytku nebo stavební desky s dobrými tepelně izolačními a protipožárními vlastnostmi, které mohou být vyrobeny i bez použití výše popsaného způsobu, protože se musí více brousit jen na jedné straně.

Na obr. 23 je znázorněna horní část podtlakového sacího deskového zařízení s dutým tělesem, respektive s dutou deskou, s již položeným a odlitým rámem. Deska 1, na jejíž dolní straně je vytvořen neznázorněný vzduchotěsný prostor s podtlakovou přípojkou a uzavíracím ventilem, je opatřena pružnou vrstvou 2, například pryžovou deskou. Deska 1 spolu s pružnou vrstvou 2 jsou opatřeny po celé ploše děrami 2· Na dolní straně desky 1, respektive uvnitř dutého tělesa, se vytvoří podtlak 4.. Předmět, například skleněná deska, pryžová rohož neboli dělicí rohož nebo rám 6, se účinkem podtlaku přisaje. Posouváním celého upevňovacího zařízení je možno uvedený předmět takto jednoduše přepravovat.

Pro odlití deskových elementů může být přisát pouze rám 6. Za tím účelem se na pružnou vrstvu 2 položí další pryžová deska 5, viz obr. 24a, 24b, která obsahuje díry 8. pouze v oblasti dosednutí rámu 6 nebo je v těchto místech vyříznuta. Z vnitřku upevňovacího zařízení se pryžová deska 5, respektive pryžová rohož, která slouží rovněž jako dělicí rohož, stejně jako rám 6, který leží na ní, těsně přisaje. Nyní může být nalit materiál výplně 7.

Na obr. 24a, 24b jsou znázorněny dvě různé varianty pryžové desky 5A, 5B, na kterou se rám 6 položí. Počet variant je neomezený, protože pryžové desky 5 mohou být v oblasti výplňové plochy 10 opatřeny nebo neopatřeny reliéfy 11. Reliéfy 11 mohou mít nejrůznější vzory. Rovněž tvar rámu 6 může být libovolný, takže i tvar vybrání, tvořícího dosedací plochu 9 rámu 6, může být různý. Pro přisátí rámu 6 je navulkanizovaná nebo přilepená pryžová deska 5 opatřena na této dosedací ploše 9 děrami 8, které odpovídají děrám 3 upevňovacího zařízení.

Jedno vylepšené provedení je znázorněno na obr. 27, přičemž u tohoto provedení není upravena na kovové desce 1 pryžová vrstva, takže se vystačí s jedinou pryžovou deskou 19, přičemž tato pryžová deska 19 se v oblasti rámu 6 vyřízne tak, že díly rámu 6 zcela dosednou na pryžovou desku 19 a oblasti přímo pod rámem 6 jsou v přímém spojení s děrami 3 v kovové desce 1, takže mohou být přisáty.

Na obr. 25 je znázorněna řada potřebných pracovních operací k výrobě hotového plochého stavebního elementu:

I. Vlití ještě kašovité hmoty výplně 7, například xylolitu nebo podobně, do rámu 8 upevněného na upevňovacím zařízení.

II. Po rozetření a/nebo vibrování hmoty výplně 7 následuje první (chemický) vytvrzovací postup 12 ve vodorovné poloze.

III. Stavební element se po prvním vytvrzovacím postupu 12 přemístí z vodorovné polohy například do svislé polohy a provede se odstranění 14 dělicí pryžové desky 5.

IV. Druhý vytvrzovací postup 13 se provede ve svislé poloze.

V. Zcela vytvrzený stavební element se alespoň na jedné straně, popřípadě však na obou stranách, obrousí bez poškození případných reliéfů.

VI. Stavební element se naimpregnuje fermeží, lakem, olejem, umělou pryskyřicí nebo podobně, s výhodou v ponorné lázni nebo ve vysokotlakém impregnačním zařízení, popřípadě se impregnují při působení podtlaku.

Pracovní operace V. a VI. je možno vzájemně zaměnit.

Na obr. 26a, 26b, 26c je znázorněn příklad výměnného rámu ze dřeva na výrobu homogenních desek, což znamená, že po prvním vytvrzení výplně se výměnný rám odstraní. Výměnný rám sestává ze dvou přibližně stejných lišt 15. 16., které se liší od sebe pouze tím, že drážka pro výplň je u první lišty 15 provedena směrem dovnitř a u druhé lišty 16 směrem ven, čímž se dosáhne vzájemné smontovatelnosti jednotlivých desek. Uspořádání čtyř lišt 15. 16 je libovolné. Lišty 15, 16 se upevni v rozích pomoci malého plechu 17 a dvou šroubu 18 zaskakovacím uzávěrem nebo podobně, čímž se rámu přechodně dodá potřebná stabilita. Části rámu mohou být rovněž opatřeny drážkami se zkosenými stěnami. Do rámce vynálezu spadají i kovové nebo plastové rámy, které se sestaví například pomocí kovových nebo plastových pásu jejich vnějším obvodu.

V úvahu připadají i jiné upevnění. Výměnný rám může vrstvou, takže těsnicí účinek s rychlouzávěrem, upravených na tvary rámu a jiné možnosti jeho být opatřen například pružnou vznikne v rámu samotném.

Na obr. 27 je znázorněna výhodná varianta provedení podle obr. 23, přičemž u této výhodné varianty se vystačí pouze s jedinou dělicí rohoží. Horní děrovaný díl podtlakového sacího deskového zařízení je opatřen pryžovou deskou 19., která slouží popřípadě i jako dělicí rohož, na níž je položen čerchovaně naznačený rám 6. Dutá deska 1, na jejíž dolní straně je vytvořen neznázorněný vzduchotěsný prostor s podtlakovou přípojkou a uzavíracím ventilem, takže tento vzduchotěsný prostor, respektive desku 1, je možno i s vytvořeným podtlakem přepravovat nezávisle na zdroji podtlaku, obsahuje jen symbolicky znázorněné díry 3, rozmístěné rovnoměrně po celé její ploše. Na dolní straně desky 1 se vytvoří podtlak 4. Předmět, například skleněná deska nebo rám 6, je tímto podtlakem 4 přisát.

Pro odlití deskového elementu smí být přisát pouze rám 6. Za tím účelem se pryžová deska 19., která může být provedena z jiného tvarově stálého materiálu, položí na kovovou desku 1. Tato pryžová deska 19 je opatřena průchozím vybráním (znázorněným nahoře a dole) nebo děrami, které jsou poněkud užší než rám 6, a které umožňují volné propojení s děrami 3, nacházejícími se pod nimi. Na místech, v nichž není provedeno průchozí vybrání nebo díry, vznikne dosedací plocha pro rám 6.

• · · · · · · ······· ··· · · ·· ·

Z vnitřku upevňovacího zařízení se pryžová deska 19., a rovněž rám 6, který leží na ní, těsně přisaje. Potom může být nalit materiál výplně. Mezi pryžovou desku 19 a hmotu výplně 7 může být popřípadě vložena ještě přídavná dělicí rohož, což je výhodné tehdy, když je na pryžové desce položeno současně několik rámu 6. Tato dělicí rohož je potom s výhodou tvořena levnou tenkou plastovou fólií.

Znázorněná pryžová deska 19 by mohla být v oblasti výplně 7 rovněž opatřena reliéfy. U stavební desky podle obr. 6 mohou být reliéfy vtlačeny do horní strany výplně 7 ještě v jejím těstovítém stavu.

Seznam vztahových značek pro obr. 23 až 28 deska 1 pružná vrstva 2 díra 3 podtlak 4 pryžová deska 5 pryžová deska 5A, 5B rám 6 souvislý rám 6A výplň 7 díra 8 dosedací plocha 9 výplňová plocha 10 reliéf 11 první vytvrzovací postup 12 druhý vytvrzovací postup 13 odstranění 14 první lišta 15 druhá lišta 16 plech 17 šroub 18

pryžová deska 19

Jako alternativa k doposud popsaným způsobům výroby desek z xylolitu se nabízí rovněž známý způsob sériové výroby, který je popsán ve spise US-A-4312674. Pro zamezení nepotřebného zdvojení informací platí obsah tohoto patentu US zcela pro tuto přihlášku vynálezu. To se týká zejména obrázků a příslušné části popisu tohoto obrázku, přičemž, na rozdíl od tohoto známého způsobu, může být místo zařízení označeného vztahovou značkou 38 použito vibrační zařízení, aby se dosáhlo určitého usazování materiálu výplně, takže zvlášť tvrdé a husté plnivo, které vylepšuje povrch, se může trochu oddělit od jiných materiálů, například od dřeva nebo podobně. Tvrdou stranou je potom u podlahových desek ta strana, která se brousí a která bude horní stranou. Pro obklady stěn a krycí obklady by tomu mohlo být právě obráceně, aby se využily vlastnosti lehkých porézních plniv, jako je například dřevo, zejména zvukově izolační vlastnosti.

Vynález se dále týká rovněž výhodného upevňovacího dílu, zejména pro dvě navzájem sousedící desky, respektive ploché stavební elementy, splňující výše uvedené údaje, a dále podlahového systému z desek podle vynálezu, opatřených upevňovacím dílem podle vynálezu.

Upevňovací díly tohoto druhu jsou zapotřebí při pokládání plochých stavebních elementů pro jejich upevnění.

Úkolem tohoto dalšího aspektu vynálezu proto je vytvořit upevňovací díl uvedeného druhu, který zaručí stanovený odstup stavebních elementů od sebe. Dalším úkolem tohoto aspektu vynálezu je vytvořit možnost neviditelného upevnění plochých stavebních elementů prostřednictvím lepicí spáry, například rovněž alespoň pro připevnění některých stavebních elementů, které nejsou k podkladu přilepeny ani nijak k němu připevněny.

··· ·· · · ·

Úkolem vynálezu je zejména vytvořit upevňovací díl pro pokládání stavebních elementů ve stejné úrovni, a to jak mokrých, tak suchých, přičemž upevňovací díl zůstává prakticky ukrytý pro pozorovatele viditelné plochy plochého stavebního elementu. Dále by měl upevňovací díl splňovat i úkol týkající se podepření nebo upevnění stavebních elementů tím způsobem, že budou mít při svém roztažení volné mezery a sousední stavební elementy se přitom nepoškodí. Těmito upevňovacími díly by se mělo rovněž zabránit poklesnutí stavebních elementů při pokládání za vlhka do vrstvy lepidla nebo malty. Především však pro nové desky z xylolitu s rámem nebo bez něj vzniknou nové možnosti použití k nové koncepci podlah. Vynález však může být nezávisle na této skutečnosti dobře použit i s jinými deskovými stavebními elementy.

Řešení podle vynálezu je dosaženo upevňovacím dílem, který má v průřezu střední část, z jejíž obou konců vystupují v různých směrech ramena, a to v podstatě kolmo.

Tímto provedením je možno dosáhnout velmi bezpečně správných odstupů plochých stavebních elementů od sebe. Přitom mohou být upevňovací díly uspořádány po celé délce okrajů plochých stavebních elementů nebo jenom v určitých úsecích. Upevňovací díly mohou být rovněž vytvořeny jako souvislé lišty nebo jako jednotlivé kusy, jejichž délka je podstatně menší než délka bočního okraje plochého stavebního elementu. V důsledku zvláštního tvaru upevňovacích dílů podle vynálezu se zabrání poklesu (ztrátě úrovně) stavebních elementů při jejich pokládání. Dále se může jeden stavební element od sousedního stavebního elementu upevňovacími díly odpojit v důsledku své roztažnosti, čímž dojde k tomu, že vzniklá napětí nepůsobí na sousední stavební element.

Vynález se dále týká uspořádání z plochých stavebních elementů, například podlahové krytiny, stěnového obkladu, • · · · · · · • · · ·· ·· · · · · • · · · · · · fasády nebo podobně, s upevňovacími díly podle vynálezu, přičemž stavební elementy jsou provedeny ze stejných nebo různých materiálů.

U takových uspořádání se většinou položí ploché stavební elementy do jedné roviny, přičemž mezi sousedními stavebními elementy se vždy ponechá volná mezera, aby se zamezilo vzniku napětí, způsobených roztahováním v důsledku působení tepla nebo vlhkosti, které by jinak vedlo ke zničení tohoto uspořádání. Přitom však často není možno zabránit tomu, aby stavební elementy z různého materiálu nebyly jen od sebe odpojeny, nýbrž i v určitých místech oddáleny od podkladu, aby se zabránilo působení sil vzniklých roztažením na stavební elementy. Doposud známá opatření nejsou optimální nebo jsou drahá.

Úkolem vynálezu proto je vytvořit uspořádání výše popsaného druhu, které může být položeno jednoduše, u něhož i při velkých koeficientech roztažnosti stavebních elementů neexistuje nebezpečí jejich poškození, a u něhož se vzájemné odstupy jednotlivých elementů od sebe v průběhu pokládání nemění. Zejména je nutno jednoduchým způsobem dosáhnout vyrovnání úrovně při zachování neviditelnosti upevňovacích dílů v podstatě jejich zakrytím viditelnou plochou položenou ve stejné úrovní.

Podle vynálezu se toho dosáhne tím, že střední část mezi čelními plochami stavebních elementů a jedno rameno všech upevňovacích dílů jsou uspořádány v menším odstupu od společné vnější plochy stavebních elementů, například od viditelné plochy uspořádání, než další rameno všech upevňovacích dílů.

Tímto opatřením je možno jeden stavební element upevnit na druhém stavebním elementu, umístěným vedle něho, čímž se zabrání poklesu jednotlivých stavebních elementů. Mezery mezi stavebními elementy je rovněž možno stanovit jednoduchým způsobem a zajistit proti posunutí, aniž by upevňovací díly byly vidět na viditelné ploše. K tomu je ještě možno provést úpravu odstupu stavebních elementů od podkladu.

Podle dalšího výhodného provedení vynálezu může být rameno, nacházející se blíže společné krycí plochy, vloženo do čelní strany stavebních elementů, s výhodou do vybrání, například ve formě slepé díry, drážky nebo podobně.

Tím je dosaženo zvlášť jednoduchého a rychlého spojení upevňovacích dílů s plochými stavebními elementy.

Další znak vynálezu může spočívat v tom, že rameno vzdálenější od společné krycí plochy je upevněno na podložce, na niž se pokládá uvedené uspořádání stavebních elementů.

Tímto způsobem je upevňovací díl jedním ramenem připevněn k podkladu, takže druhé rameno upevňovacího dílu může převzít funkci odpojení sousedního stavebního elementu.

A konečně další výhodné provedení vynálezu spočívá v tom, že čelní plochy stavebních elementů jsou v dosedací oblasti ramen osazeny.

Tím se zvlášť jednoduchým způsobem vytvoří dilatační spára. Dále vznikne lepší vedení upevňovacího dílu a větší stabilita proti klesání stavebních elementů. U takto provedené upevňovacího dílu je rovněž část jeho průřezu zakryta stavebním elementem, čímž je možno provést i malou mezeru mezi stavebními elementy.

Podle dalšího provedení vynálezu může rameno vzdálené od společné krycí plochy obsahovat průchozí otvory.

β · ···· *J··

Při pokládání stavebních elementů potom průchozích otvorů může vniknout malta, takže upevňovacího dílu je těsně spojeno s vrstvou malty do toto těchto rameno

Podle dalšího výhodného provedení vynálezu je čelní plocha plochých stavebních elementů opatřena vybráním, do něhož je vloženo rameno upevňovacího dílu, přičemž do tohoto vybrání se zasune rameno dalšího upevňovacího dílu, uspořádaného na čelní straně sousedního stavebního elementu, takže upevňovací díly jsou uspořádány na sobě.

Tím je možno při použití různých stavebních elementů vytvořit mezery různé šířky mezi stavebními elementy, přičemž upevňovací díly jsou stejné.

Další úkol vynálezu splňuje upevňovací díl popsaného druhu tím, že má v průřezu střední část, z jejíhož jednoho konce v podstatě kolmo odstává první a druhé rameno do různých směrů, a z jejíhož druhého konce odstává další rameno, a to v podstatě rovnoběžně s oběma dříve zmíněnými rameny.

Tímto způsobem se zvýší stabilita spojení dvou navzájem sousedních stavebních elementů. Zvláště je ve větší míře zajištěno dodržení vyrovnání obou stavebních elementů.

Dalšího uspořádání z plochých stavebních elementů s upevňovacím dílem podle vynálezu je možno dosáhnout tím, že střední část je uspořádána mezi čelními stranami stavebních elementů, přičemž první a druhé rameno všech upevňovacích dílů je uspořádáno v menším odstupu od společné vnější plochy stavebních elementů, například viditelné plochy uspořádání, než další rameno všech upevňovacích dílů.

Tím se při pokládání zabrání poklesu plochých stavebních elementů do vrstvy malty nebo lepidla a tudíž se dosáhne • · t · · · vyrovnání úrovně jednotlivých stavebních elementů. Dále je možno zajistit uspořádání stavebních elementů s rovnoměrným odstupem od sebe. Upevňovací díly nejsou potom vidět.

V této souvislosti mohou být alespoň první a druhé rameno, nacházející se blíže společné krycí ploše, vložena do čelních stran navzájem sousedních stavebních elementů, s výhodou do vybrání, například ve formě slepé díry, drážky nebo podobně.

Tím je možno dosáhnout velmi rychlého pokládání stavebních elementů, přičemž upevňovací díly se svým prvním ramenem musí vždy vložit jen do vybrání sousedního stavebního elementu, aby se následující stavební element mohl vložit do druhého ramena.

Další varianta vynálezu může spočívat v tom, že rameno vzdálenější od společné krycí plochy je upevněno na podkladu pro pokládání uvedeného uspořádání stavebních elementů.

Tím se může dosáhnout bezpečnějšího upevnění stavebního . elementu.

Podle dalšího provedení vynálezu jsou čelní plochy stavebních elementů v oblasti dosednutí ramen osazeny. Rovněž tímto způsobem je možno jednoduše vytvořit dilatační spáru.

Tímto způsobem nevyčnívá rameno před stavební element, takže není nutno provádět žádné další vyrovnání výšky.

A konečně podle výhodného provedení vynálezu může být rameno vzdálenější od společné krycí plochy opatřeno průchozími otvory.

• · • * • · • « c · · · ·

• ·

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále blíže objasněn na příkladech provedení podle přiložených výkresů, na nichž obr. 1 znázorňuje v řezu upevňovací díl podle vynálezu s deskou podle vynálezu, obr. 2 půdorys uspořádání podle vynálezu, obr. 3 řez uspořádáním z obr. 2, obr. 4 ve zvětšeném měřítku detail z obr. 3, obr. 5 v půdorysu upevňovací díl podle vynálezu z obr. 3, obr. 6 v řezu další provedení uspořádání podle vynálezu, obr. 7A v půdorysu další uspořádání podle vynálezu, obr. 7B řez uspořádáním z obr. 7A, obr. 7C řez dalším uspořádáním podle vynálezu, obr. 8 ve zvětšeném měřítku detail dalšího provedení uspořádání podle vynálezu, obr. 9 až 13 vždy v řezu další provedení uspořádání podle vynálezu, obr. 14 další upevňovací díl podle vynálezu a obr. 15 a 16 řez uspořádáním s upevňovacím dílem z obr. 14.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je v řezu znázorněn upevňovací díl 4. podle vynálezu, který je vhodný zejména pro navzájem sousedící ploché stavební elementy 1 podle vynálezu, jako jsou například obkládací desky pro podlahy, obložení stěn, obložení fasád nebo podobně. Upevňovací díl 4. má střední část 5, z jejíchž obou konců vyčnívají do různých směrů v podstatě kolmo ramena 6, 7. V rámci vynálezu jsou možná nejrůznější provedení tohoto upevňovacího dílu 4. Upevňovací díl 4 může mít tvar souvislé lišty s profilem, znázorněným na obr. 1, přičemž, i pokud se týká materiálu, je možné velké množství variant, a přičemž podle požadované pevnosti je možno použít kov, plast nebo • · dřevo. Upevňovací díl 4. však nemusí být jenom plochý, nýbrž může být zahnutý z kovového drátu, a to do tvaru patrného z obr. 1, přičemž potom podél čelních ploch plochých stavebních elementů 1 může být umístěno mnoho takových upevňovacích dílů .

Rovněž ve svém délkovém směru může mít upevňovací díl 4. takový tvar, že je uspořádán pouze v úsecích čelních ploch stavebních elementů 1.

U příkladu provedení uspořádání podle vynálezu, znázorněného na obr. 2, jsou ploché stavební elementy 1, jako například podlahová krytina, obložení stěn, fasády nebo podobně, položeny v jedné rovině. Mezi jednotlivými stavebními elementy 1 je vždy ponechána mezera 11, jejíž šířka je určena tloušťkou střední části 5 upevňovacího dílu 4. Tato mezera .11 však může zcela odpadnout při pokládání stavebních elementů 1 těsně k sobě, takže čelní strany plochých stavebních elementů 1 přímo na sebe dosedají.

Jak vyplývá z obr. 3, který představuje řez uspořádáním z obr. 2, jsou stavební elementy £ upevněny ve vrstvě £ malty, lepidla nebo podobně. V této vrstvě 3. malty jsou upevňovací díly 4 rovněž upevněny, přičemž střední část 5 každého upevňovacího dílu 4 je uspořádána mezi čelními plochami stavebních elementů 1. Takto vzniklá viditelná spára připouští proto pouze roztahování v rovině uspořádání. První rameno 7 upevňovacích dílů 4 je uspořádáno v menším odstupu od viditelné plochy 10 uspořádání, která tvoří společnou vnější plochu stavebních elementů 1, než druhé rameno 6 upevňovacích dílů 4. Přitom je u tohoto příkladu provedení uskutečněna další varianta vynálezu tím, že první rameno ]_, nacházející se blíže společné krycí ploše, je vloženo do čelní strany sousedního stavebního elementu 1, s výhodou do vybrání, například ve formě drážky 7, viz obr. 4. Tímto vybráním však • · · *··· · · ·· může být podle tvaru upevňovacího dílu 4. rovněž slepá díra nebo i jinak provedené vybrání. Dále je na obr. 3 zobrazena další varianta vynálezu, podle níž je druhé rameno 6, vzdálenější od společné krycí plochy, upevněné v podkladu, na nějž se uspořádání pokládá, v tomto případě ve vrstvě 2 malty. Tím je upevňovací díl 4. velmi dobře zajištěn ve své poloze. To má za následek, že se zabrání poklesu stavebního elementu 1 v důsledku ztráty úrovně při pokládání. Druhé rameno 6 upevňovacího dílu 4 však může být upevněno na podkladu i prostřednictvím šroubů, hřebíků nebo jiných spojovacích prostředků, takže první rameno 7 upevňovacího dílu 4 může upevňovat sousední stavební element i ve stejné úrovni.

K tomu může být dále, jak je znázorněno na obr. 4 a 5, druhé rameno 6. opatřeno průchozími otvory 8, takže při položení na ještě vlhkou vrstvu 3. malty může malta proniknout do těchto průchozích otvorů 8, a pevného spojení mezi vrstvou a upevňovacím dílem 4..

čímž se dosáhne zvlášt těsného 2 malty, respektive podkladem,

Podle dalšího provedení vynálezu jsou čelní plochy stavebních elementů i v dosedací oblasti ramen osazeny, takže vznikne lepší vedení upevňovacích dílů 4, viz obr. 4. Střední část 5 upevňovacího dílu 4 přitom vyčnívá z horní čelní strany stavebního elementu 1 dál, než je pro stanovení požadované šířky mezery 11 mezi sousedními stavebními elementy 1 zapotřebí. U tohoto provedení může být, když je střední část 5 upevňovacího dílu 4 dostatečně hluboko zapuštěná do čelní strany stavebního elementu 1, vytvořena mezi stavebními elementy 1 dilatační spára, takže roztažení stavebních elementů 1 je kompenzováno.

Na obr. 6 je v řezu znázorněno další provedení uspořádání podle vynálezu, přičemž upevňovací díl 4 je vždy svým druhým ramenem 6 vložen v čelní straně sousedního stavebního elementu • · ·· ···· • · · · ·

a svým prvním ramenem 7 je vložen v čelní straně sousedního stavebního elementu 1, přičemž střední část 5 upevňovacího dílu 4 ponechává volnou mezeru 11 mezi stavebními elementy 1, která však v tomto případě působí pouze jako jalová spára.

Na obr. 7 je znázorněno uspořádání podle vynálezu, u něhož je mezi dvěma plochými stavebními elementy 1 uspořádán vždy jeden úzký plochý stavební element 2, 2¹.

Tyto úzké ploché stavební elementy 2, 2¹ ve formě lišt obklopují vždy jeden stavební element i, čímž vznikne estetické členění plochy. Oba stavební elementy i, 2, 2¹ jsou provedeny z různých materiálů, přičemž například plochý stavební element 1 může být proveden z kamene, například mramoru, žuly nebo podobně, a úzký plochý stavební element 2, 2' může být proveden z jiného materiálu, například ze dřeva. Tímto způsobem je možno s nejrůznějšími materiály vytvořit mnoho kombinací, které jsou vhodné například pro vytvoření obkladů stěn nebo podlah. Problémem u těchto uspořádání je, že materiály stavebních elementů l a 2, 2¹ mají různé vlastnosti, například tepelnou roztažnost nebo roztažnost působením vlhka. Může dojít k tomu, že u takto položeného uspořádání úzké ploché stavební elementy 2, 2 ¹ , provedené ze dřeva, při vyšší vlhkosti nabobtnáním při nedostatečně velkém prostoru pro roztažení mezi stavebními elementy 1 a 2, 2 ¹ , puknou. Aby se tomu zabránilo, jsou mezi stavebními elementy 1, 2, 2 ¹ uspořádány upevňovací díly 4, které jsou prvním ramenem 7 vloženy do úzkého plochého stavebního elementu 2, 2' a svým druhým ramenem 6 dosednou zespoda na stavební element 1. Tímto způsobem se rovněž řeší další problém, spočívající v tom, že dřevo se může upevnit na podlaze neviditelným způsobem bez přilepení.

Na obr. 7B je v řezu znázorněno uspořádání z obr. 7A. Ploché stavební elementy 1 jsou spojeny s podkladem, například pomocí vrstvy 2 malty nebo lepidla, přičemž v této vrstvě 2 malty nebo lepidla jsou uložena druhá ramena 6 upevňovacích dílů 4., opatřená průchozími otvory 8, takže jsou pevně spojená s podkladem. První ramena 7 upevňovacích dílů 4 jsou vložena vždy ve vybrání úzkého plochého stavebního elementu 2, 2¹ , například v drážce, takže úzký plochý stavební element 2, 2 ¹ je upevňovacími díly 4 upevněn ve své poloze, přičemž volně dosedá na podklad bez vrstvy 2 malty nebo lepidla. Střední částí 5 upevňovacího dílu 4 se nastaví mezera 11 mezi stavebními elementy 2 a 2, 2 ¹ ve formě jalové spáry.

Na obr. 7C je v řezu znázorněno poněkud pozměněné provedení střední části 5, která je tak úzká, že nevyčnívá z čelní strany úzkého plochého stavebního elementu 2, čímž mezi stavebními elementy 1 a 2 vznikne průchozí mezera 12· Stejné osazení však může být provedeno i ve stavebním elementu 2· ^v důsledku vytvoření mezery 11 a v důsledku neprovedeného spojení úzkého plochého stavebního elementu 2 s podkladem může bez jakýchkoli překážek docházet k roztahování stavebních elementů 2/ 2. působením tepla nebo vlhkosti, takže pohyb, způsobený roztahováním, nemá žádný škodlivý vliv. Tím se především zabrání smykovému pohybu mezi podkladem a stavebním elementem 2/ 2, způsobenému roztahováním, takže v sousedních stavebních elementech 2/ 2 nemůže dojít ke vzniku nebezpečných napětí.

Na obr. 8 je v řezu a ve zvětšeném měřítku znázorněn detail dalšího provedení podle vynálezu, u něhož je na straně druhého ramena 6 upevňovacího dílu 4 opatřen stavební element 2 osazením dole, přičemž toto osazení je určeno pro uložení druhého ramena 6 upevňovacího dílu 4, jehož dolní strana leží v jedné rovině s dolní krycí plochou. Toto provedení je zvlášť výhodné tehdy, když vrstva 2 malty je tenká. Přitom jsou ve druhém ramenu 6 upraveny průchozí otvory 8, do kterých může proniknout malta.

• · • · • · · · • · · · · · • · · • · · * *

Na obr. 9 je v řezu znázorněn příklad provedení s dilatační spárou u uspořádání podle obr. 2, přičemž mezi stavebními elementy 1 je vždy ponechána mezera 11, která umožňuje pohyby v důsledku roztažení. Toho se dosáhne stejně jako u provedení podle obr. 7C tím, že střední část 5 upevňovacího dílu 4. je zcela zapuštěna do vybrání ve stavebním elementu 1, čímž vznikne mezera 11 umožňující pohyb v důsledku roztahování. U tohoto provedení je první rameno 7 upevňovacího dílu 4 uloženo v dalším vybrání v čelní straně stavebního elementu 1. I v tomto případě se upevňovacími díly 4 zabrání poklesu stavebních elementů 1 do vrstvy 2 malty, čímž je umožněno správné pokládání stavebních elementů 1 do jedné roviny.

Podle dalšího pozměněného provedení, znázorněného na obr. 10, kde je uspořádána mezera 11 jako dilatační spára, je umožněna určitá volnost upevňovacího dílu 4 tím, že mezi střední částí 5 upevňovacího dílu 4 a sousedním stavebním elementem 1 je upravena další mezera 12. Tím je kompenzace pohybů v důsledku roztahování ještě vylepšena.

Na rozdíl od tohoto provedení je uspořádání podle obr. 11 provedeno takzvaným způsobem tělo na tělo, neboli těsným přiložením čelních stran plochých stavebním elementů 1 k sobě, takže mezi nimi nevznikne žádná mezera. Upevňovací díl 4, použitý přitom pro vyrovnání stavebních elementů 1 do jedné roviny, je - jak je znázorněno - vložen svým jedním ramenem do vybrání provedeného v jedné čelní straně jednoho stavebního elementu 1, přičemž však může být svými rameny vložen do vybrání provedených v obou navzájem k sobě přiložených stavebních elementech 1.

Na obr. 12 je v řezu znázorněno další provedení podle vynálezu, u něhož je vždy jedno rameno 46 prvního upevňovacího dílu 40 upevněno, v tomto případě přišroubováno, k podkladu a vloženo ve stavebních 1 s druhým další rameno 47 prvního upevňovacího dílu 4_0 vybrání 50 stavebního elementu 1. Při pokládání elementů 1 se vždy sousední stavební element upevňovacím dílem 41 na něm upevněným přiloží k předchozímu stavebnímu elementu 1 tak, že rameno 46 dosedne na rameno 42, střední část 45 dosedne na střední část 43 a rameno 47 dosedne na rameno 44. Přitom rameno 44 druhého upevňovacího dílu 41 zasahuje do vybrání 50, čímž uvede přikládaný stavební element 1 do stejné roviny s předchozím stavebním elementem 1. Mezera 11, která přitom vznikne, přitom představuje jalovou spáru.

Na obr. 13 je v řezu znázorněna další varianta provedení podle obr. 12, přičemž střední část 43 druhého upevňovacího dílu 41 je vložena do vybrání provedeného frézováním v čelní straně přikládaného stavebního elementu 1, čímž vznikne užší mezera 11.

Na obr. 14 je znázorněn další upevňovací díl 30 podle vynálezu, který má v řezu střední část 34, z jejíhož jednoho konce v podstatě kolmo k této střední části 34 vystupují do různých směrů první rameno 31 a druhé rameno 32, a z jejíhož dalšího konce vystupuje, v podstatě rovnoběžně s oběma rameny 31, 32. další rameno 33.. Tím se dosáhne zvýšení stability spojení, přičemž i u těžkých plochých stavebních elementů 1 je zaručeno jejich vyrovnání do jedné roviny.

Na obr. 15 a 16 je v řezu znázorněno uspořádání podle vynálezu s použitím upevňovacího dílu 30 podle obr. 14, přičemž střední část 34 upevňovacího dílu 30 je uspořádána mezi čelními plochami stavebních elementů 1 a první rameno 31 a druhé rameno 32 všech upevňovacích dílů 30 jsou uspořádána v menším odstupu od čelní plochy uspořádání než další rameno 33 všech upevňovacích dílů 30. Přitom u provedení podle obr. 15 nebo obr. 16 vznikne jalová spára, jejíž velikost je určena • · · · a tloušťkou střední části 34 upevňovacího dílu 30. Po vyspárování nejsou upevňovací díly 30 při pohledu na stavební elementy 1 vidět.

Podle další varianty vynálezu jsou první ramena 31 a druhá ramena 32 vložena do vybrání v čelních stranách sousedních stavebních elementů 1. Tato vybrání mohou být provedena jako drážka, slepá díra nebo podobně. To závisí rovněž na provedení upevňovacích dílů 30, které mohou mít například tvar podélných lišt nebo mohou být rovněž provedeny jako zahnuté drátěné elementy. Rovněž, pokud se týká materiálů, platí skutečnosti uvedené při popisu upevňovacího dílu 4 podle obr. 1. Další ramena 33 vždy podpírají stavební elementy 1 na podkladu, přičemž první ramena 31 a druhá ramena 32 zasahují do čelních stran navzájem sousedících stavebních elementů 1 tak, že tyto stavební elementy 1 jsou uspořádány v jedné rovině a zajištěny proti poklesu do vrstvy 2 malty, jak je znázorněno na obr. 16. V důsledku tohoto podepření vůči podkladu mohou být ve všech příkladech provedení podle vynálezu použity různé kombinace podkladů, například vedle sebe střídavě uspořádaný pás malty a pás lepidla nebo pás malty a pevný podklad atd. Použitím upevňovacích dílů podle vynálezu se tak nezávisle na použitém podkladu dosáhne výškového vyrovnání stavebních elementů 1, neboli jejich položení do jedné roviny.

Na obr. 15 a 16 je provedeno upevnění upevňovacích dílů 30 tak, že další rameno 33 je připevněno k podkladu pro uspořádání tak, že je bud přišroubováno nebo zakotveno ve vrstvě 2 malty. V tomto případě může být zvlášť jednoduchým způsobem mezera 11 jako dilatační spára provedením vybrání 50, znázorněným čárkovaně, v jednom stavebním elementu 1, popřípadě v obou sousedních stavebních elementech 1, nastavena tak, že při pohledu na stavební elementy 1 nebude vidět. Dále existuje možnost zalití dalších ramen 33 způsobem, znázorněným na obr. 16, do vrstvy 2 malty, přičemž v těchto dalších ramenech 33 jsou provedeny průchozí otvory 38., do kterých při ustavení upevňovacích dílů 30 vnikne malta, čímž vznikne lepší spojení s vrstvou 2 malty.

Dále je u provedení podle obr. 15 čelní strana stavebních elementů 1 v oblasti dosednutí dalších ramen 33 opatřena vybráním, takže tato další ramena 33 nevyčnívají ze stavebního elementu 1.

Podle dalšího provedení vynálezu může být u výše popsaného provedení stavební element, znázorněný vždy vpravo, například úzký plochý stavební element 2 u provedení podle obr. 7B a 7C, položen na podklad bez použití vrstvy 2 malty nebo může být uspořádán v odstupu od podkladu, tedy letmo, což dále umožňuje koncepci upevňovacího dílu podle vynálezu.

Vynález není ve svých mnoha aspektech, jak bylo výše · několikrát zmíněno, omezen na použití materiálu, jak bylo popsáno v úvodu. Do rámce provedení vynálezu s rámem a výplní spadají i varianty s použitými obkládačkami nebo dlaždicemi, které jsou upevněny ve dřevě nebo jsou s ním slepeny. Dále je zřejmé, že nároky 8, 15, 23, 24 jsou vztaženy zejména na předchozí nároky, a že je možné použití příslušných předmětů, popřípadě způsobů, nezávisle na předešlých opatřeních.

Claims (32)

1. Desky, zejména na obkládání podlah, stěn nebo nábytku, ze Sorelova cementu s těmito poměry smíšení: MgO ku MgCl₂ od asi 1:2,2 do 1:2,8, zejména asi 1:2,55^ poměry plniva k pojivu (MgO + MgCl₂) od asi 1:0,8 do asi 1:2,5, s výhodou od asi 1:1,2 do asi 1:1,8, zejména asi 1:1,5.

2. Desky podle nároku 1, vyznačující se tím, že jako plnivo je upravena směs následujících přísad: třísky nebo jiné organické přírodní materiály o délce od asi 0,1 do 3 mm, od 0 do 60 procent hmotnostních, s výhodou od 15 do 30 procent hmotnostních, anorganická plniva, například kamenné moučky, písky, minerální moučky, kovové prášky nebo podobně od asi 10 do 60 procent hmotnostních, s výhodou od asi 30 do 60 procent hmotnostních, pigmenty: od asi 0 do 18 procent hmotnostních, bobtnavá látka, například kyselinou aktivovaný bentonit od asi 2 do 40 procent hmotnostních, s výhodou od asi 10 do 30 procent hmotnostních, kasein ve formě jemného prášku nebo podobně, například Laabkasein a/nebo kyselý kasein, od asi 0,01 do 1 procenta hmotnostního, olej, s výhodou lněný olej, smíchaný s asi 30 % hydroxidu vápenatého, v množství od asi 0,01 do 3 procent hmotnostních.

3. Způsob výroby směsi podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že při výrobě směsi podle nároku 1 • · • · • · · · • · se použije louh s 26 až 30 BE, s výhodou 28 BE s výhodnou hustotou 1,24 (= 3,11 g/1).

4. Směs k výrobě desek podle nároků 1 nebo 2 s poměrem MgO ku MgCl₂ od 1:2,2 do 1:2,8, s výhodou 1:2,55, v louhu s 26 až 30 BE, s výhodou 28 BE, při výhodné hustotě 1,24 (= 3,11 g/1) a s poměrem plniva k pojivu (Mgo plus MgCl₂) od 1:0,8 do 1:2,5, s výhodou od 1:1,2 do 1:1,8, zejména 1:1,5.

5. Způsob výroby směsi pro desku podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že obsahuje tyto operace: dřevěné třísky se impregnují 0,2 procenta hmotnostního horkého oleje, zejména lněného oleje, smíchaného s vápněny ^si 10 % louhu potřebného pro celou směs se připraví a smísí s polyfosfátem až do rozpuštění^ se přimíchají s výhodou rychloběžným míchadleny jhyní se přidá veškerý louh^ se přidá kasein, který byl přitom zprůhledněn ve čpavkuj

Současně nebo následně se přidají anorganická a organická plniva podle nároku 2 a bobtnavá látka podle nároku 2j Směs se potom promíchává, přičemž míchání se s výhodou provádí pod zvonem, v němž byl vytvořen podtlak.

6. Způsob výroby desek podle nároku 1 nebo 2, zejména podle nároku 5,vyznačující se tím, že směs s plnivy se naplní do forem nebo střásá na pracovních drahách, načež se provede úprava organických, popřípadě nerozpustných, zejména inertních, látek vibrací, například krátkodobou vibrací o vysoké frekvenci, načež se zpracovaná strana desek jako užitná strana po vytvrzení a vysušení brousí, impregnuje, popřípadě povrchově zpracuje a/nebo leští.

7. Způsob podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že směs se přivede mezi dva navzájem rovnoběžné fóliové pásy, zde se například podrobí vibraci, mezi těmito fóliovými pásy nastane první (chemické) vytvrzení, potom se rozřízne na požadované délky a konečně se s výhodou bez fólií do konečného stavu vysuší, popřípadě působením tlaku a/nebo tepla vytvrdí.

8. Desky, popřípadě plochý stavební element (1), podle jednoho z nároků 1 nebo 2, například podlahová dlaždice, obkládací element, fasádový element nebo podobně, vyznačující se tím, že sestává z rámu (2, 20, 21) a výplně (3), přičemž rám (2, 20, 21) a výplň (3) jsou v užitném stavu spojeny nerozebíratelně do jednoho dílu.

9. Deska podle nároku 8, vyznačující se tím, že do výplně (3) je přimícháno barvivo.

10. Deska podle nároku 1 nebo 2, vyznačuj ící se tím, že rám (2) má uzavřený kruhový tvar nebo tvar n-úhelníku, zejména čtverce.

11. Deska podle jednoho z nároků 8 až 10, vyznačující se tím, že rám (20, 21) - při pohledu na řez je na straně přivrácené k výplni (3) opatřen prohloubením (40, 41) nebo vyvýšením pro zvětšené své dotykové plochy, která mají například tvar půlkruhu, trojúhelníku nebo upevňovacího elementu (5, 50), která vyčnívají do výplně (3) tím, že jsou vytvořena zejména například ze zvlněného pásu (5), uspořádaného po obvodu na straně přivrácené k výplni (3), nebo tím, že upevňovací elementy jsou vytvořeny z kolíků (50), uspořádaných ve vzájemných odstupech a vložených do strany • · rámu ( 2 ), přivrácené k výplni (3).

12. Deska podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že na straně rámu (2), přivrácené k výplni (3), je umístěna mříž, která se rozkládá po celé vnitřní ploše rámu (2) uvnitř výplně (3).

13. Deska podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že výplň je provedena z vytvrditelné hmoty, zejména z betonu, plastu, dřevobetonu, xylolitu, dřeva, přičemž rám je proveden ze dřeva, kovu, plastu nebo kamene.

14. Deska podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že rám a výplň jsou provedeny z různých materiálů.

15. Způsob výroby plochých stavebních elementů z hydraulicky tuhnoucího materiálu (například Sorelova cementu) podle nároku 3, 5 nebo 6,vyznačující se tím, že na úložnou plochu se položí dělicí prostředek, zejména dělicí rohož (5), potom se položí rám (6) opisující plochu, který se naplní materiálem v tekutém až těstovitém stavu a urovná se nebo podrobí vibracím, načež po dosažení dostatečné vlastní pevnosti materiálu se rám (6) postaví a zbaví dělicího prostředku, načež následuje další vytvrzování.

16. Způsob podle nároku 15,vyznačuj ící se tím, že stavební element se při prvním vytvrzení (12), to znamená než materiál výplně (7) dosáhne vlastní stability, nachází přibližně ve vodorovné poloze a po postavení se uvede do přibližně svislé polohy.

17. Způsob podle nároku 16,vyznačující se tím, že v průběhu vytvrzování, popřípadě v průběhu sušení, v • · • · * · * · přibližně svislé poloze je k oběma stranám výplně (7) umožněn co nej rovnoměrnější přístup vzduchu.

18. Způsob podle jednoho z nároků 15 až 17, vyznačující se tím, že stavební elementy se po druhém vytvrzení (13) alespoň na jedné straně brousí a/nebo předtím nebo potom impregnují prostředky zlepšujícími kvalitu povrchu a/nebo se rám (například výměnný rám) po prvním nebo druhém vytvrzení odstraní.

19. Způsob podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že k upevnění rámu (6) a dělicí rohože (5, 19) se tyto díly přisají podtlakem, vytvořeným uvnitř dutého upevňovacího zařízení prostřednictvím děr, přičemž s výhodou se jako pomocný těsnicí prostředek použije pružná rohož.

20. Upevňovací zařízení k provádění způsobu podle nároku 19, vyznačující se tím, že obsahuje odvzdušnitelné ploché duté těleso s děrami (3) na horní straně, uzavíratelnými podle potřeby rohoží (19), a uzavíratelný ventil pro podtlakovou přípojku.

21. Způsob podle jednoho z nároků 15 až 19, vyznačující se tím, že rám (6) se předchozí impregnací, například šelakem, impregnuje proti vodě a proti přístupu vzduchu.

22. Zařízení k provádění způsobu podle jednoho z nároků 15 až 19, vyznačující se tím, že dělicí rohož (5) je provedena z měkké pryže a/nebo v oblasti rámu (6) je mírně osazena a/nebo na svém povrchu opatřena strukturou, popřípadě reliéfy, přičemž s výhodou je dělicí rohož (5) v oblasti rámu (6) opatřena sacími děrami, popřípadě vybráními (8).

23. Nábytková nebo stavební deska (6a) ze dřeva nebo z materiálu podobného dřevu s alespoň jedním vybráním, ne zcela souvislým, vyznačující se tím, že vybrání je vyplněno výplní podle nároku 1 nebo 2 z hydraulicky tuhnoucích hmot, zejména z hmot (7) pojených magnezitem, s výhodou z xylolitu, a s povrchem desky zbroušeno, zejména do roviny.

24. Upevňovací díl na, popřípadě pro, dva navzájem sousedící ploché stavební elementy, popřípadě desky, podle jednoho z předcházejících nároků, jako jsou desky na obložení podlah, obkladové desky stěn, obložení fasád nebo podobně, vyznačující se tím, že upevňovací díl (4) - při pohledu na průřez - sestává ze střední části (5), z jejíchž obou konců vystupují v podstatě kolmo do různých směrů ramena (6, 7).

25. Uspořádání z plochých stavebních elementů, popřípadě zejména desek, podle jednoho z předcházejících nároků, jako například desky na obložení podlah, obkladové desky stěn, obložení fasád nebo podobně, s upevňovacími díly podle nároku 1,vyznačující se tím, že střední část (5) je uspořádána mezi čelními plochami stavebních elementů (1) a první rameno (7) všech upevňovacích dílů (4) je uspořádáno v menším odstupu od společné vnější plochy stavebních elementů, například od viditelné plochy uspořádání, než druhé rameno (6) všech upevňovacích dílů (4).

26. Uspořádání podle nároku 25, vyznačující se t í m, že alespoň první rameno (7), uspořádané blíže ke společné krycí ploše, je vloženo do čelní strany stavebních elementů (1), s výhodou do vybrání ve formě například slepé díry, drážky nebo podobně, přičemž zejména druhé rameno (6), vzdálenější od společné krycí plochy, je upevněno na podkladu pro uspořádání.

» · · ·· · · · · · · • · · · · · · ······· ··· · · ·· ·

27. Uspořádání podle jednoho z nároků 25 až 26, v y značující se tím, že čelní plochy stavebních elementů (1) jsou v oblasti dosednutí ramen (6, 7) osazeny, přičemž s výhodou druhé rameno (6), vzdálenější od společné krycí plochy, je opatřen průchozími otvory (8), a/nebo čelní plocha plochých stavebních elementů (1) je opatřena vybráním (50), do něhož je vloženo rameno (47) prvního upevňovacího dílu (40), přičemž do tohoto vybrání je zasunutelné rameno (44) druhého upevňovacího dílu (41), který je uspořádán na čelní straně sousedního stavebního elementu (1), takže upevňovací díly (40, 41) na sebe dosedají.

28. Upevňovací díl pro dva navzájem sousedící ploché stavební elementy, jako jsou například desky na obložení podlah, obkladové desky stěn, obložení fasád, podle jednoho z předcházejících nároků nebo podobně, vyznačuj ící se t í m, že upevňovací díl (30) - při pohledu na průřez - sestává ze střední části (34), z jejíhož jednoho konce vystupují do různých směrů v podstatě kolmo první rameno (31) a druhé rameno (32), a z jejíhož druhého konce vystupuje další rameno (33) v podstatě rovnoběžně s oběma rameny (31, 32).

29. Uspořádání z plochých stavebních elementů, zejména podle jednoho z nároků 1, 2, 8 až 14 nebo 23, jako jsou například desky na obložení podlah, obkladové desky stěn, obložení fasád nebo podobně, s upevňovacími díly podle nároku 28,vyznačující se tím, že střední část (34) je uspořádána mezi čelními plochami stavebních elementů (1) a první rameno (31) a druhé rameno (32) všech upevňovacích dílů (30) jsou uspořádána v menším odstupu od společné vnější plochy stavebních elementů (1), například viditelné plochy uspořádání, než další rameno (33) všech upevňovacích dílů (30) .

30. Uspořádání podle nároku 29, vyznačující se t í m, že alespoň první rameno (31) a druhé rameno (32), nacházející se blíže společné krycí plochy, jsou vložena do čelní strany stavebních elementů (1), s výhodou do vybrání, například ve formě slepé díry, drážky nebo podobně, přičemž zejména další rameno (33), vzdálenější od společné krycí plochy, je upevněno na podkladu pro uspořádání.

31. Uspořádání podle jednoho z nároků 9 až 11, vyznačující se tím, že čelní plochy stavebních elementů (1) jsou v oblasti dosednutí dalších ramen (33) osazeny a/nebo další rameno (33), vzdálenější od společné krycí plochy, je opatřeno průchozími otvory (38).

32. Podlaha s deskou podle jednoho z předcházejících nároků ze směsi podle jednoho z předcházejících nároků a s alespoň jedním upevňovacím dílem podle jednoho z předcházejících nároků.