CZ465699A3

CZ465699A3 - Způsob přípravy vysoce koncentrované suspenze koloidního oxidu křemičitého a takto získaný produkt

Info

Publication number: CZ465699A3
Application number: CZ19994656A
Authority: CZ
Inventors: Francesco Todarello
Original assignee: Kempro Italiana S. R. L.
Priority date: 1997-07-01
Filing date: 1998-06-30
Publication date: 2000-06-14
Also published as: ITRM970391A1; IT1293068B1; CN1261860A; CZ294932B6; DE69802538T2; EP0996588B1; DE69802538D1; WO1999001377A1; EP0996588A1; ATE208739T1; ITRM970391A0; AU8802998A

Description

Oblast techniky

Tento vynález se týká způsobu přípravy suspenze koloidního oxidu křemičitého ve vysoké koncentraci, zvláště v koncentraci nad odpovídájícím bodem gelace. Vynález se též týká takto získaného produktu.

Dosavadní stav techniky

Jsou již známy suspenze na bázi SiO₂ obsahující oxid křemičitý v částicích velikosti řádově odpovídající nanometrům a s alkalickým pH, též nazývané bazický sol, stejně jako kyselé suspenze zvané kyselý sol, a nalézají uplatnění na příklad jako pojivá používaná za vysokých teplot při přesném lití.

Suspenze tohoto typu získané konvenčními postupy se popisují v patentu UK 1 348 705. Zde popsaný výrobní způsob se zakládá ná stupni ultrafiltrace, který je třeba přesně řídit zvláště z hlediska obsahu soli, s cílem předejít ireversibilnímu vzniku gelu.

Patent USA 5 458 812 popisuje způsob přípravy koloidního oxidu křemičitého ve třech reaktorech uspořádaných v řadě. I v tomto případě se finální suspenze zahušťuje ultrafiltrací.

Oba výše uvedené způsoby umožňují vyrobit suspenze koloidního oxidu křemičitého s rozměrem dispergovaných částic v řádu desítek nanometrů. Při uvedených způsobech však existuje při dané průměrné velikosti ve vodě dispergovaných částic oxidu křemičitého hodnota koncentrace zvaná bod gelace, pod níž dochází ke spontánní gelaci za současného shlukování částic oxidu křemičitého. Tyto dobře známé hodnoty (R.K.Iler, Chemie oxidu křemičitého, John Wiley and Sons, New York) dokazují, že čím menší je rozměr částice,

tím nižší je koncentrace, při níž částice spontánně gelují. Tyto hodnoty (pro pH přibližně 9,5) jsou uvedeny níže:

Průměrná velikost	Bod gelace	Měrný povrch
částice
(nm)	(% hmotnostní)	m²/g
5	8-20	550
7	33-36	392
12	45-50	229
22	55-60	125

Uvedený rozměr částic všeobecně odpovídá udanému rozmezí měrných povrchů vypočítaných pomocí následujícího vzorce:

Měrný povrch (m²/g) = 2750/průměr částice (nm) (citovaný odkaz).

Proto je při dané velikosti částice nemožné dosáhnout koncentrace nad odpovídajícím bodem gelace.

Nyní byly nalezeny operační podmínky umožňující překonat nedostatky až dosud patentovaných provedení.

Podstata vynálezu

Proto je cílem tohoto vynálezu poskytnout způsob jak získat sol na bázi koloidního oxidu křemičitého v koncentraci nad příslušným bodem gelace.

Jiný cíl tohoto vynálezu spočívá v alkalické suspenzi na bázi koloidního oxidu křemičitého s obsahem oxidu křemičitého nad příslušným bodem gelace.

Další cíl tohoto vynálezu spočívá v použití alkalických suspenzí na bázi koloidního oxidu křemičitého s obsahem oxidu křemičitého nad příslušným bodem gelace jako pojivá v přesném lití.

Ještě jiné cíle vynálezu budou zřejmé na základě podrobného popisu tohoto vynálezu.

Pokud nebude jinak uvedeno, v těchto popisech jsou všechna % vyjádřena jako % hmotnostní.

Stabilní výchozí suspenze použitelná v tomto způsobu podle vynálezu se získá průchodem vodného roztoku křemičitanu alkalického kovu, například křemičitanu sodného v poměru SiO₂/Na₂O přibližně 3,36:1 (roztok obsahující přibližně 5-6 % hmotnostních SiO₂), při teplotě místnosti kolonou obsahující silný katex, například RELITE® CF firmy Resindion za vzniku nestabilní křemičité kyseliny (kyselý sol), při finálním pH 2 až 3,5.

Kyselý sol se při teplotě místnosti stabilizuje tak, že se roztok intenzivně míchá a při teplotě místnosti se prudce přidá křemičitan alkalického kovu s cílem rychle zvýšit hodnotu pH z původní hodnoty 2 na finální hodnotu 9 až 11.

Například se k asi 10 m³ kyselého sólu může přidat asi 800 1 20-30% (hmoth.) roztoku křemičitanu sodného a tím se alkalita dříve kyselého sólu změní na zásaditost asi 10-160 meq/1.

Účelem prudkého přidání alkalického činidla je co nej rychleji opustit pásmo kritického pH, kde můěe dojít ke spontánnímu vzniku gelu.

Stabilizovaná suspenze se uvede do odpařováku a zahřívá. Uvedené zahuštění se provádí za varu při teplotě v rozmezí asi 90 °C do asi 98 ’C, s výhodou kolem 95 °C, a pod vakuem, a to na finální koncentraci SiO₂ asi 5-15 % hmotnostních, výhodně asi 6 % hmotnostních, při pH v rozmezí 9 a 10 a velikosti částic pod 10 nm, výhodně v rozmezí 2-5 nm.

Když se dosáhne požadované koncentrace, suspenze se podrobí ultrafiltraci za studená, přičemž se suspenze ···· ·· * · · ·· • ···· · · · · • ·· · ···· • · · > » · · » · · • · ··· · · · · • · ϋ ·· ··· ·· · · ochlazuje z teploty varu na pokojovou teplotu co nej rychleji, například pomocí vhodných tepelných výměníků. Pro představu o tom, kolik času je potřeba na operaci chlazení se uvádí, že teplota klesne na 15-30 °C během několika hodin.

Při ultrafiltraci se mohou vhodně použít membrány známé odborníkům, například deskové nebo spirálové (mez prostupnosti /cut/ 10 000 až 30 000 daltonů).

Protože suspenze má sklon se při průchodu membránou zahřívat, doporučuje se teplotu kontrolovat, protože nesmí překročit 50 °C, jinak dojde ke změně meze prostupnosti t.j.jejímu zvýšení.

Při ultrafiltraci podle výše uvedeného popisu se výchozí suspenze zahustí, zatímco původní průměr částic se zachová: (totiž 2-5 nm s měrným povrchem 500-1000 m²/g.) Z toho následuje, že se po dokončení ultrafiltrace získá suspenze s částicemi oxidu křemičitého velikosti pod 10 nm a s koncentrací vyšší než 50 % hmotnostních, výhodně vyšší než 30 % hmotnostních.

Za ultrafiltraci je nutné upravit obsah kationtů a aniontů vzniklý zahuštěním průchodem membránami ultrafiltrace. Uvedený stupeň úpravy kocentrace iontů je důležitý; kdyby se správně neuskutečnil, zavinilo by to nestabilitu a gelování.

Tato úprava se provádí způsoby známými odborníkům, například použitím iontoměničových pryskyřic.

V rámci tohoto vynálezu se tato úprava vhodně realizuje takto: určité množství produktu, výhodně 20 - 50 % celkového množství projde ložem silného katexu, například RELITE® CF od firmy Resindion, který zachytí sodné ionty. Výsledný kyselý sol se smísí se zbytkem produktu. Určité množství, výhodně 20 až 50 % celkového množství, se odebere z výsledné

směsi a vede přes lože slabé aniontové pryskyřice, například RELITE® 4MS od firmy Resindion. Eluát se smísí se zbytkem produktu.

Je výhodné, když je finální koncentrace stabilizujících iontů, kompatibilní s velikostí částic oxidu křemičitého a koncentracemi vzniklými podle vynálezu, následující: síranové ionty: 20 až 400 mg/1, výhodně 100 až 170 mg/1. sodné ionty: 0,10 až 0,80 % hmotnostních, výhodně 0,27 až 0,40 % hmotnostních při d^bém povrchu 400 až 600 m²/g, výhodně 527 až 550 m²/g.

Koncentrované roztoky podle vynálezu mají - díky svému vyššímu koncentračnímu stupni - širší aplikační oblast než odpovídající méně koncentrované roztoky. Je například známo, že koloidní oxid křemičitý se může použít jako flokulační činidlo například v potravinářském průmyslu místo bentonitu, nebo jako přísada do plastů a v papírenství.

Suspenze podle vynálezu jsou díky svému vysokému koncentračnímu stupni zvláště účinné při čeření bílého vína a ovocných šťáv a zvyšují výtěžek čeřených produktů.

V oboru plastů pro potravinářský průmysl jsou suspenze podle vynálezu díky svému většímu specifickému povrchu velmi zajímavé, protože jsou jako regulátory osmózy účinnější než již známé produkty.

V papírenství jsou suspenze podle vynálezu zvláště výhodné, protože zadržují kapaliny.

Koncentrované roztoky podle vynálezu mohou být zvláště výhodně použity ve slévárenských technologiích jako pojivá na bázi vody, šetrná z hlediska ochrany prostředí.

Příklady provedení vynálezu

PŘÍKLAD 1

Popis způsobu výroby koloidního oxidu křemičitého

Do autoklávu se plnil Sklo^lý křemičitan (poměr Si0₂/Na₂0

3,36) při tlaku 5 až 6 atm. s takovým množstvím vody, aby se docílilo finální koncentrace křemičitanů 25 % hmotnostních. Tento roztok, původně zakalený vlivem přítomnosti jílu ulpělého na křemičitém písku, se nejdříve dekantoval a potom plnil do flokulační nádrže, kde se zředil vodou na asi 20 %. Roztok se potom za míchání zahříval na teplotu asi 70 °C, přidalo se k němu nízkomolekulární kationtové vločkovací činidlo, při uvedené teplotě se asi 2 hodiny míchal a dekantoval 48 hodin. Získaná vyčeřená kapalina byla dále zředěna vodou na asi 5 %. Výsledný zředěný roztok vyměnil průchodem kolonou obsahující silnou kationtovou pryskyřici RELITE® CF křemičitanový sodík za vodíkový ion pryskyřice za vzniku nestabilní koloidní křemičité kyseliny (kyselý sol). 10 m³ uvedeného kyselého sólu se plnilo do nádrže opatřené míchadlem tvaru lodního šroubu a intenzivně míchalo. Rychle se přidalo 800 1 alkalického silikátu s cílem zvýšit pH ze 2 na přibližně 10.

Stabilizovaný roztok se zahříval do varu (95 °C) pod vakuem do dosažení finální koncentrace SiO₂ asi 6 % hmotnostních při pH asi 9,5 a velikosti částic 2 až 5 nm. Suspenze se během několika hodin ochladila z 95 °C na teplotu místnosti a podrobila ultrafiltrací. Ultrafiltrace se provedla plochou membránou mající mez prostupnosti 20 000 daltonů. Po dokončení ultrafiltrace se získala suspenze s částicemi oxidu křemičitého o průměrné velikosti 2,6 nm.

Za ultrafiltrací se obsah kationtů a aniontů upravil odebráním 30 % produktu a jeho průchodem ložem silné kationtové pryskyřice RELITE® CE¹, jež váže sodík. Výsledný kyselý sol se smísil se zbytkem produktu. Z výsledné směsi se odtáhlo 30% množství a vedlo přes lože slabé aniontové

pryskyřice RELITE® 4MS. Eluát se smísil se zbytkem produktu.

Získaný finální produkt vykazoval tyto charakteristiky: koncentraci 25 % hmotnostních oxidu křemičitého; specifický povrch 530 ra²/g;

průměr částice 2,6 nm.

Získaný produkt, zde označovaný jako K, byl v následujících zkouškách používán jako vzorek.

PŘÍKLAD 2 Test stability

Určité množství vzorku K původní teploty 20 °C, hustoty 1,14 g/cm³, viskozity 11 sec. (měřená metodou výtokového pohárku Ford B4) a pH 10 se 20 dní udržovalo na 60 °C. Po této době, jež odpovídá 200 dnům při pokojové měl produkt při teplotě 60 °C hustotu 1,13 g/cm³, viskozitu 11 sec (Ford B4) a pH 10. Po dalších 20 dnech při 60 °C nedošlo k žádné významné změně, což prokázalo velmi vysokou stabilitu.

PŘÍKLAD 3

Výroba a charakterizace keramických skořepin pro přesné lití

Testy se prováděly se vzorkem K a se srovnávacím vzorkem zde označovaným jako A, který nebyl podroben ultrafiltraci a měl tyto charakteristiky: hustota 1,2 kg/dm³, SiO₂ 30 % hmotnostních, pH 9,5, obsah Na₂0 0, 30 %, průměr částice 12 nm, m£ríný povrch 300 m²/g, Cl“ 50 ppm,

SO4²’ 450 ppm.

Srovnávací vzorek byl vybrán na základě následujícího kritéria: výrobek měl vykazovat specifický povrch menší než referenční vzorek, který měl povrch 500 m²/g minimálně a vyšší obsah oxidu křemičitého. Takto mohl být zjišťován • · · · • · • · účinek uvedených dvou fyzikálních údajů na mechanickou pevnost a propustnost.

Cílem bylo ukázat, jak by mohl snížený obsah oxidu křemičitého (a následné snížení celkových výrobních nákladů), kompenzovaný zvětšeným specifickým povrchem, udržet mechanické vlastnosti (modul pevnosti v přetržení MOR při teplotě místnosti a při vysoké teplotě) na úrovni průmyslově přijatelných norem a zvětšit permeabilitu při teplotě místnosti a vysokých teplotách (900 °C). Skořepiny se vyráběly následujícím způsobem:

- Příprava voskových dílů vstřikováním syntetického materiálu v kapalném stavu pod tlakem do formy.

- Spojování voskových dílů svářením na větší jednotky (klastry) včetně požadovaných dílů, vtoků, keramických spojovacích prvků, (pokud jich je třeba), za účelem povlékání žárovzdorným materiálem.

- Povlékání klastrů keramickým materiálem pomocí malého počtu střídavého namáčení do lázní obsahujících jednak pojivo, jednak keramický materiál a posypem žárovzdorným pískem.

Tímto způsobem se získala keramická skořepina, jež se nakonec sušila za kontrolovaných podmínek vlhkosti a teploty.

- Odstranění vosku z keramické skořepiny odvoskováním v autoklávu při tlaku maximálně 10 atm.

Získané skořepiny se nazývaly skořepiny K a A.

Pro potřeby srovnání byly připraveny namáčecí lázně pro výrobu keramických skořepin použitelných pro odlévání s oběma vzorky K i A. Výrobní cykly se lišily v závislosti na dobách průběžného sušení a na příslušných podmínkách (s ventilací nebo bez) podle tabulky 1.

Tabulka 1

	Pojivo A	Pojivo K
Průběžné sušení bez ventilace 1 hod.	Al	K1
Průběžné sušení s ventilací 1 hod.	A1V	K1V
Průběžné sušení bez ventilace n hod.	An	Kn
Průběžné sušení s ventilací n hod.	AnV	KnV

Byly připraveny primární a sekundární lázně pro pojivo A i K, jak uvádí tabulka 2.

Tabulka 2

Pojivo	Pojivo A a K
Plnivo do primární lázně	Zirkosil - 200 mesh
Poměr primární lázeň/pojivo	4,5 kg/1
Odpěňovadlo	1% oktylalkohol
Smáčedlo	0,5% Synperonic
Viskozita (primární lázeň)	90 (FORD B4)
Plnivo do sekundární lázně	Molochite - 200 mesh
Poměr sekundární lázeň/pojivo	2 kg/1
Viskozita (sekundární lázeň)	30 (FORD B4)

Pomocí výše uvedených lázní se připravily keramické skořepiny způsoby uvedenými v tabulce 3. V tabulce 4 jsou popsány podmínky vypalování a lití pro skořepiny vyrobené pomocí pojiv K a A. S takto získanými skořepinami se provedly mechanické testy, přičemž se modul pevnosti v přetržení (MOR) stanovil při teplotě místnosti a při 900 °C. Zkoušky se prováděly s přístrojem NEITZSCH TESTER 422S.

Tabulka 3

Posypový písek • ·· · • ·

4 4 9

9 9 9

9· 9t

Počet primárních vrstev	1	zirkon 80/120
Počet sekundárních vrstev	3 3 + konečná úprava	molochite 30/80 molochite 30/80
Průběžné sušení	1 až 4 hodiny
Konečné sušení	24 hodiny
Podmínky sušení	45 % ± 5 % UR 21,5 ± 1,5 °C s/bez ventilace
Odvoskování v autoklávu	10 min., 8 atm.

Tabulka 4

	skořepina A	skořepina K
Skořepinový odlitek (identifikace)	Al(2) a A1V	Kl(2) a K1V
Zkušební odlitky	3	3
Podmínky předehřívání	1150 °C, 1 hod.	1150 °C, 1 hod.
Typ slitiny	AISI 316	AISI 316
Teplota při lití	1550 °C	1550 °C
Poznámky	lití do uzavřených forem	lití do uzavřených forem
Kvalita povrchu	dobrá	dobrá

Vysokoteplotní testy se prováděly následujícím způsobem:

- odvoskování zkušebních vzorků v autoklávu

- vypalování při teplotách do 1000 °C bez přerušení

- chlazení na nízkou teplotu v peci

- umístění zkušebního vzorku v přístroji při teplotě místnosti • · · · · · · · ·♦ ·· • · · ···· « · · · • · «·· · · · · β t « jk

- zahřívání zkušebních vzorku v anst^i při teplotách do 900 °C

- zkoušky pevnosti v ohybu za vysoké teploty

Pokud jde o zkoušky prováděné za pokojové teploty a hodnoty modulu pevnosti v přetržení skořepin získaných za pomoci pojivá A (s nuceným větráním nebo bez) jsou v průměru vyšší než hodnoty získané s pojivém K. (Tabulka 5 - Hodnoty modulu pevnosti v přetržení při teplotě místnosti a při 900 °C vyjádřeny v MPa).

Tabulka 5

Teplota	místnosti	900	’C
Doba průběžného sušení	1	z.	3	4	1	4
A	6,63	6,86	6,56	8,57	14, 65	15,20
AV	6,29	7,40	6, 21	7,26	14,65	14,35
K	5,12	5,86	6,15	6,77	15,05	14,45
KV	5, 60	5,17	5,62	5, 68	13, 05	14, 90
Ref. průmyslová hodnota	5	5	5	5	12	12

V každém případě jsou v obou případech hodnoty vyšší než 5 M?a, které jsou některými průmyslovými slévárnami uváděny jako minimální referenční hodnota.

Hodnoty odolnosti proti teplu (po 1 a 4 hodinách průběžného sušení) (Tabulka 5) jsou srovnatelné s referenčními, ale jsou vyšší než pro průmysl uváděná hodnota 12 MPa.

Je třeba mít na paměti, že modul pevnosti v přetržení je měřítkem namáhání, jemuž je zkušební vzorek vystaven; tato míra do značné míry závisí na tlouštce skořepiny. Mírou celkové odolnosti skořepiny je však pevnost v tahu (viz ·♦ · · » · · fl

I ♦ · «

Tabulka 6 - Pevnost v tahu při pokojové teplotě vyjádřená jako N). Jak lze vidět v tabulce 6, skořepiny K jsou v průměru odolnější než skořepiny A. Větší odolnost, vyjádřená vyšší pevností v tahu, je v přísném souladu s výskytem prasklin v keramických skořepinách.

Tabulka 6

Pevnost v tahu při pokojové teplotě

Doby ventilace a podmínky (hod.)	A	K
1	31	25,8
IV	25,4	29
2	31,3	41,7
2V	32,3	28, 3
3	32,4	35,7
3V	23,8	28
4	37,5	49
4V	28, 3	28, 5

Se získanými skořepinami se prováděly zkoušky propustnosti při teplotě místnosti a při teplotě 900 °C. Prováděly se podle normy ICI 775-83.

Testy permeability jsou obvykle prováděny pro předvídáni chování skořepin pří odvoskování a při plnění litým kovem. Dobrá propustnost při teplotě místnosti je v příčinném vztahu s dobrou funkcí skořepiny při odvoskování (nedochází ke vzniku prasklin); za vysoké teploty zase informuje o chování při plnění slitiny do keramických forem.

Ze srovnání zkoušek provedených se vzorky A a K vyplývá, že při teplotě místnosti mají oba produkty téměř totožné charakteristiky, zatímco za vysoké teploty (900 °C) jsou produkty podle vynálezu rozhodně lepší. (Viz Tabulka 7 • · · ·

- Testy propustnosti při teplotě místnosti a při 900 *C).

Tabulka 7

Vzorek	Propustnost při teplotě místnosti (10~⁵)	Propustnost při teplotě 900 °C (10~⁵)
A3/1	84, 9	6,29
A3/2	83,5	6, 96
A3/3	92,7	6, 55
A3/4	99,3	7,55
A2V/1	103	10,4
A2V/2	96, 4	6, 82
A2V/3	88,2	6,24
A2V/4	94, 6	6, 39
A2V/5	103	8,79
K3/1	178	20, 6
K3/2	204	28,8
K3/3	188	25, 5
K3/4	197	25, 5
K3/5	200	29,1
K2V/1	169	28,1
K2V/2	171	24, 8
K2V/3	184	26,2
K2V/4	185	26,2
K2V/5	164	20, 6

I ?·. ζ·3..*ίΧ.·

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY ·· ?/ ŘC5t> - 7?

(změněné)

1. Způsob získávání suspenze koloidního oxidu křemičitého v koncentraci nad jejím bodem gelace, vyznačující se tím, že se

- připraví stabilní suspenze průchodem vodného roztoku křemičitanu alkalického kovu kolonou obsahující silnou kationtovou pryskyřici za teploty místnosti s cílem získat nestabilní kyselinu křemičitou s konečným pH 2 až 3,5;

- stabilizuje kyselý sol při pokojové teplotě intenzivním mícháním a rychlým přidáním alkalického křemičitanu, čímž se prudce zdvihne pH na konečnou hodnotu 9-11;

- plní stabilizovaná suspenze do odpařováků a uvedená suspenze se zahustí při teplotě v rozmezí 90 °C do 98 °C za vakua a získá se konečná koncentrace SÍO2 asi 5 až 15 % hmotnostních, přičemž pH je v rozmezí 9 do 10 a velikost částic je pod 10 nm;

- suspenze podrobí ultrafiltraci za studená, přičemž se uvedená suspenze ochladí z teploty varu na teplotu místnosti nebo pod ni co nej rychleji;

- takto získaná suspenze podrobí stabilizačnímu stupni, při němž se obsah kationtů a aniontů upraví tak, aby byl kompatibilní s velikostí částice oxidu křemičitého a koncentrací suspenze oxidu křemičitého.
2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že se křemičitanem rozumí křemičitan sodný v poměru SiC>2/Na2O asi 3,36 : 1.
3. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že se ve stupni ultrafiltrace chlazení provádí déle než dvě hodiny.

• · · · • · ·· · ·* • · · · · · · « • t · · 9 9 9 9 9 • 4 4 · · ····»·
4. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že se ve stupni ultrafiltrace chlazení provádí až na teplotu 15 - 30 °C.
5. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, že se ultrafiltrace provádí na membránách s mezí prostupnosti 10 000 až 30 000 daltonů.
6. Způsob podle kteréhokoliv nároku 1 až 5, vyznaču jící se t í m, že se ve stupni ultrafiltrace teplota udržuje pod 50 °C.
7. Způsob podle kteréhokoliv nároku 1 až 6, vyznaču jící se t í m, že se stabilizační stupeň provádí takto: 20 až 50 % suspenze z jejího celkového množství prochází ložem silného katexu, který váže sodík; výsledný kyselý sol se smísí se zbytkem produktu; potom se 20 až 50 % celkového množství z této směsi odebere a prochází ložem slabého anexu a eluát se smísí se zbytkem produktu.
8. Způsob podle nároku 7,vyznačující se tím, že konečná koncentrace stabilizujících iontů kompatibilní s velikostí částic a koncentrací oxidu křemičitého je následující: síranové ionty: 20 až 400 mg/1 a sodné ionty: 0,10 až 0,80 % hmotnostních při měrném povrchu 480 až 600 m²/g.
9. Způsob podle nároku 7,vyznačující se tím, že konečná koncentrace stabilizujících iontů kompatibilní s velikostí částic a koncentrací oxidu křemičitého získaná podle vynálezu je následující: síranové • ··«« ·>· · ·* ·* • · · · · · · · · · · • · « · · · · · · • · · · · ······ • · · ·· · · * · » ·«· ·· ·» »·· ·· ·· ionty: 100 až 170 mg/1 a sodné ionty: 0,27 až 0,40 % hmotnostních při měrném povrchu 527 až 550 m²/g.
10. Suspenze koloidního alkalického křemičitanu získaná způsobem podle nároků 1 až 9,vyznačující se tím, že má koncentraci nad bodem její gelace, obsahující částice oxidu křemičitého velikosti menší než 10 nm a s koncentrací vyšší než 50 % hmotnostních.
11. Suspenze koloidního alkalického křemičitanu získaná způsobem podle nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že má koncentraci nad bodem její gelace, obsahující částice oxidu křemičitého velikosti menší než 10 nm a s koncentrací vyšší než 30 % hmotnostních.
12. Použití suspenze podle kteréhokoliv z nároků 10 a 11 jako flokulačního činidla.
13. Použití suspenze podle kteréhokoliv z nároků 10 a 11 jako flokulačního činidla v potravinářství.
14. Použití suspenze podle kteréhokoliv z nároků 10 a 11 jako přísady do plastů pro potraviny.
15. Použití suspenze podle kteréhokoliv z nároků 10 a 11 jako přísady při výrobě papíru.
16. Použití suspenze podle kteréhokoliv z nároků 10 a 11 jako pojivá na bázi vody pro technologie lití na vytavitelný model a šetrné z hlediska ochrany prostředí.