CZ369396A3

CZ369396A3 - Plastisol materials suitable for spraying and their application

Info

Publication number: CZ369396A3
Application number: CZ963693A
Authority: CZ
Inventors: Karl Dr Wesch; Klaus Dr Ruch
Original assignee: Henkel Teroson Gmbh
Priority date: 1994-06-20
Filing date: 1995-06-12
Publication date: 1997-04-16
Also published as: MX9606637A; ATE177133T1; US5756555A; DE4421012A1; ES2128064T3; EP0766714B1; PL317063A1; ZA955050B; PL181087B1; BR9508093A; RU2155780C2; CA2193723A1; DE59505214D1; HU9603511D0; SK162596A3; JPH10502100A; WO1995035345A1; HUT75047A; EP0766714A1; CN1150444A

Description

Stříkatelné plastisolové materiály a jejich použití

Oblast techniky

Vynález se týká stříkatelných plastisolových materiálů a jejich použití pro tlumení zvuku.

Dosavadní stav techniky

Při výrobě vozidel, strojů a nástrojů se dnes používá téměř výhradně velmi tenkostěnných plechů. Mechanicky se pohybujícími díly nebo běžícími motory jsou tyto tenkostěnné plechy nevyhnutelně uváděny do kmitání a vysílací proto zvuk. Další příčinou rušivých hluků, zejména u jedoucích motorových vozidel jsou naráže jící částice (kameny a drt, písek, voda), které jsou koly vrhány na blatníky a na spodek vozidla. Tento hluk působí zvláště rušivě a nepříjemně, jelikož ve značném rozsahu obsahuje vysokofrekvenční podíly zvuku.

Pro snížení obou druhů zvuků byla již navržena četná řešení. Pro snížení šíření zvuku a pro tlumení zvuku u těles byly uvedené plechy zejména při výrobě automobilů a domácích přístrojů opatřovány povlaky, tlumícími zvuk, tak zvanými vrstvami proti hlučení.

Podle dosavadního postupu se směsi z plniv o vysoké specifické hmotnosti a z živice vytlačují do folií, ze kterých se pak vysekávají nebo vyřezávají příslušné tvarové díly. Potom se tyto folie lepí na dané plechové části, přičemž musí být případně ještě za zahřátí přizpůsobeny tvaru plechu. I když se těchto živičných folií v důsledku nízké ceny jejich materiálu ještě zhusta používá, jsou velmi křehké a mají zejména při nízkých teplotách sklon k odprýskávání od plechu. I přísady elastomerů, často navrhované, vedou jen k nepatrnému zlepšení, které je pro mnoho použití nedostačující. Kromě toho není někdy vůbec možno nanášet předtvarované živičné díly na složitě tvarované nebo špatně přístupné plechové části strojů nebo vozidel, například na vnitřní plochy.dutin dveří těchto vozidel.

Ještě další výhoda je v tom, že pro jediné vozidlo nebo nástroj je v mnoha případech zapotřebí několika výlisků, čímž je zapotřebí nákladného skladování.

Nechyběly’proto pokusy odstranit nevýhody živičných folií použitím jiných polymernich systémů. Tak byly například vyvinuty vodné, plniva obsahující polymerní disperze z polyvinylacetátu nebo kopolymerů ethylenu a vinylacetátu, které mohly být na plechové díly nastřikovány v potřebné tlouštce povlaku. Tyto systémy jsou však nevýhodné pro průmyslové použití s vysokými počty hotovených dílů, jelikož : zejména při větších tloušťkách povlaku nemůže být voda dosta tečně rychle odstraněna z nastříknuté vrstvy.

Zvuk tlumící vlastnosti polymernich povlaků jsou nejvýraznější v oblasti teploty skelného přechodu polymerního systému, jelikož v této teplotní oblasti se v důsledku viskositní pružnosti polymeru mění v teplo mechanická energie kmitacích dějů, a to přes molekulární jevy tečení. Dosavadní stříkatelné povlékácí materiály na bázi PVC.plastisolů, kterých se při výrobě automobilů užívá ve velkém rozsahu, například jako ochrana spodku, nemají v rozsahu užívaných teplot od -20 °C do +60 °C žádný výrazný účinek v oblasti tlumení zvuku, jelikož maximum skelného přechodu leží podle podílu změkčovadla při přibližně -20 °C až +50 °C.

Proto byly konány pokusy, jak pozměnit dosavadní PVC-plastisoly tak, aby v oblasti teplot jejich upotřebení od

-20 °C do +60 °C měly lepší vlastnosti v ohledu tlumení zvuku. Z DE-A- 35 14 753 jsou známy povlaky, které v obvyklých PVC-plastisolech obsahují Často nenasycené sloučeniny, například di- nebo triakryláty, peroxidová zesítovací činidla a anorganická plniva. Ve vytvrzeném stavu jsou však takové plastisoly tvrdé jako sklo a křehké, takže jsou málo vhodné k použití při výrobě automobilů, jelikož zejména při nízkých teplotách nemají dostatečnou ohebnost. Kromě toho mají tyto sloučeniny velmi nízký ztrátový činidel (tan J”) , takže působení v ohledu tlumení zvuku není dosti výrazné.

V DE-A- 34 44 863 jsou popsány sloučeniny, které obsahují PVC nebo kopolymery vinylchloridu a vinylacetátu, popřípadě homopolymery nebo kopolymery methylmetakrylátu, směs změkčovadel a inertní plniva. Směs změkčovadel sestává ze změkčovadel, kompatibilních s polymery methylmethakrylátu a ze směkčovadel pro polymery vinylchloridu, která jsou inkompatibilní s případně přítomnými polymery methankrylátu. Takto získané plastioly mají vlastnosti tlumicí zvuky, které jsou lepší než u dosavadních PVC-plastisolů. Avšak tlumivost zvuku klesá opět zejména při teplotách nad přibližně 30 °C. Při pokusu posunout změnou poměrů množství jednotlivých složek oblast maximálního ztrátového činitele (tan k vyšším teplotám klesne velmi silně ohebnost povrstvení za studená. Snížená ohebnost za studená je však velmi nepříznivá právě pro aplikaci ve výrobě vozidel. Kromě toho klesá u těchto materiálů velmi silně ztrátový činitel při nízkých teplotách. Taková složení plastisolů mají tedy dostatečně velký ztrátový činitel pouze ve velmi úzké teplotní oblasti. Jak bylo již uvedeno shora, je u materiálů podle SE-A-34 44 863 potřebná směs změkčovadel, přičemž jedno změkčovadlo musí být kompatibilní s methakrylátem a inkompatibilní s PVC, a druhé změkčovadlo musí být kompatibilní s PVC. To mimořádně omezuje volbý vhodných uměkčovadel, přičemž zejména změkčovadla,

I kompatibilní s polymerem methakrylátu, jsou velmi nákladná, takže i z tohoto důvodu je žádoucí nalézt jednodušší a hospodárnější alternativy.

V DE-C-38 30 345 je navržen stríkatelný materiál na bázi plastisolu, který sestává z první polymerní složky, jež po zgelovatění plastisolu tvoří spojitou fázi, a z druhé, slabě zesítěné polymerní složky, jež po zgelovatění plastisolu jen nabobtná a je ve spojité fázi rozptýlená, přičemž spojitá fáze je v podstatě směrodatná pro mechanické vlastnosti, jako pevnost v otěru, ohebnost za studená, tvrdost a lpění na podkladu, kdežto jemně rozdělená nabobtnalá polymerní fáze je v podstatě směrodatná pro vlasntosti, tlumící zvuk u zgelovatěného povlaku.

Pro snížení hluků, vznikajících narážejícími částicemi, navrhuje DE-C-40 13 318 dvouvrstvé povlaky, které sestávají z vnitřní, měkké vrstvy a z krycí vrstvy, která v podstatě zabraňuje otěru celého povlaku. Návrh podle DE-C-40 13 318 může sice jak tlumit zvuk tělesa, tak i snížit hluky způsobené narážejícími částicemi, avšak za tím účelem je zapotřebí nanést na podklady postupně dvě vrstvy. To znamená skladování dvou materiálů, jakož i dvojitá nanášecí ústrojí. Pro zjednodušení aplikace při výrobě motorových vozidel je žádoucí, aby byly k dispozici povlaky, jež lze nanést v jediné vrstvě a s výhodou za použití jednoho nanášecího ústrojí.

Aby vytvoření povlaku bylo finančně co nejvýhodnější, je proto žádoucí, aby bylo možno využít, pokud možno, běžně dodávané a ve velkých množstvích vyráběné polymery a změkčovadla.

Vynález vychází proto z úlohy vyvinout pro tuhé podklady, zejména pak pro plechy v oblasti pod dnem motorových vozidel, včetně blatníků pro kola, takový povlak, který tlumí hluk, vznikající jejich chvěním, chrání proti korozi, je odolný proti otěru, podstatně snižuje hluk, vznikající narážejícími částicemi, a který je ňadro možno nanášet v jedné vrstvě obvyklými nástroji pro nanášení plastisolů a s výhodou sestává z běžně dodávaných polymerů a změkčovadel.

Podstata vynálezu

Bylo neočekávaně zjištěno, že povlaky z plastisolových materiálů na bázi kopolymerů vinylchloridu a vinylacetátu, jež jako komonomer obsahují 5 až 20 % hmotnostních vinylacetátu, chrání proti korozi, jsou odolné proti otěru a zároveň tlumí zvuk, vznikající chvěním těles, a také podstatně snižují hluk, vyvolávaný narážejícími částicemi. Plastisoly na bázi kopolymerů vinylchloridu a vinylacetátu a jejich použití jako neotěrné povlaky je o sobě známo. Obvykle se však tyto kopolymery s malým podílem vinylacetátu přibližně 2 až 14 % hmotnostních, vztaženo na kopolymer, přidávají k plastisolů, který jako hlavní součást obsahuje PVC-homopolymer. Tato obvyklá přísada má vyvolat snížení gelovací teploty. Práškový PVC, který se přidává v plastisolech podle dosaveního stavu techniky, jsou velmi jemné polymerní prášky, které se vyrábějí postupy emulsní polymerace, popřípadě mikrosuspenzní polymerace jako tak zvané pastové typy. Dosud byla k plastikovému materiálu přidávána převážně podřadná množství suspenzních polymerů jako tak zvané plnicí polymery. Dosud byly sice suspenzní polymery s vysokým podílem vinylacetátu v kopolymerů již použity jako hlavní složka v plastisolů, avšak tyto materiály měly vysoký obsah změkčovadla. Nové však je to, že v takových plastisolových povlacích-se používá kopolymerů s vysokým podílem vinylacetátu jako hlavní složka při malém obsahu změkčovadla, a že takové povlaky jsou k tomu ještě vhodné kromě pro ochranu před otěrem také pro tlumení hluku.

Vhodnost pro tlumení hluku je o to překvapivější, že podle běžného názoru je optimum tlumení hluku na teplotě skelného přechodu u daného materiálu. Teplota skelného přechodu je u plastisolů určena užitým polymerem a druhem a množstvím použitého změkčovadla. U obvyklých stříkatelných PVC-plastisolů, jak se jich používá v automobilovém průmyslu pro ochranu spodku, leží v důsledku vysokého obsahu změkčovadla teplota skelného přechodu a tím i maximum akustického tlumení u teplot 0 °C až -10 °C nebo dokonce níže. Teplota skelného přechodu u PVC-polymerů je 81 °C, u homopolymeru polyvinylacetátu je 32 °C. Teplota skelného přechodu u kopolymerů se dá předem vypočítat podle Foxova vzorce (T. G. Fox, Bull. Am. Phys. Soc., 1, 122, 1956), takže teplota skelného přechodu u kopolymerů vinylchloridu a vinylacetátu leží zřetelně pod teplotou skelného přechodu PVC-homopolymeru, zejména při vysokém podílu vinylacetátu v kopolymeru. Proto také je teplota skelného přechodu u plastisolů z kopolymerů vinylchloridu a vinylacetátu nižší, než je tato teplota u plastisolů z PVC-homopolymerů. Proto nebylo lze očekávat, že stříkatelné plastisoly na bázi kopolymerů vinylchloridu a vinylacetátu povedou k upotřebitelnému akustickému útlumu.

Tato přídavná překvapující vlastnost stříkatelných plastisolů podle vynálezu umožňuje splnit požadavky automobilového průmyslu, totiž, aby jeden výrobek plni funkci ochrany spodku (ochranu před otěrem) a snížení hluku. Zvláště překvapující a ekonomicky výhodné přitom je, že pro plástisoly podle vynálezu lze použít kopolymery vinylchloridu a vinylacetátu, v obchodě obvyklé. Přitom jsou z důvodů dostupnosti zvláště výhodné suspensní polymery. Použití suspensních polymerů kromě toho vyvolává žádoucí nízkou viskositu plastisolů, přičemž je schopnost gelovatění přesto dobrá

Předmětem vynálezu jsou proto stříkatelné plastisolové materiály, které mohou být rozprašovány běžnými přístroji pro nanášení plastisolů a mohou gelovatět běžným způsobem.

Tyto plastisolové materiály se vyznačují tím, že obsahují:

a) 5 až 60 % hmotnostních nejméně jednoho práškového kopolymerů vinylchloridu a vinylacetátu,

b) 5 až 65 % hmotnostních změkčovadel,

c) 0 až 40 % hmotnostních plniv,

d) 0,01 až 5 % hmotnostních látky pro zvýšení přilnavosti,

e) případně další reaktivní přísady, jakož i pomocné a přídavné látky, přičemž součet jednotlivých složek je 100 % hmotnostních, a přičemž kombinovaný, podle DIN 53440, díl 3, měřený ztrátový činitel zgelovatěného plastisolového povlaku na ocelovém pásku při hmotnosti povlaku 50 % při 200 Hz a 10 °C má hodnotu nejméně 0,1.

Zvláště vhodné kopolymery vinylchloridu a vinylacetátu obsahují přitom podíl vinylacetátu v rozmezí od 5 do 20 %, s výhodou od 7 do 19 % hmotnostních vinylacetátu, vztaženo na kopoiymer. Molekulová hmotnost, popřípadě rozložení molekulové hmotnosti pro PVC popřípadě jeho kopolymery se obvykle měří hodnotou K podle DIN 53726. Hodnota K u kopolymerů použitých podle vynálezu, činí 40 až 80, s výhodou 50 až 65. Poměr kopolymerů ke změkčovadlu činí přitom 1 : 1 až 1 : 4, s výhodou 1 : 1,5 až 1 : 2,5.

Jako změkčovadla jsou zpravidla vhodná všechna obvyklá změkčovadla (zde například Paul E. Bruins, Plasticizer Technology, Reinhold Publ. Corp., New York, sv. 1, str. 228 - 232). Výhodné jsou alkylftaláty jako dibutylftalát, dioktylftalát, benzylbutylftalát, dibenzylftalát, diisononylftalát, (DINP), diisodecylftalát (DIDP), jakož i diundecylftalát (DIUP) .

Vhodná jsou také známá změkčovadla ze skupiny organických ί

t fosforečnanů, adipátů a sebakátů, nebo také benzylbenzoát, fenolestery, popřípadě kresolestery kyseliny alkylsulfonové, dibenzyltoluen nebo difenylether. Kriteria volby výhodných .

změkčovadel se řídí jednak složením polymeru a jednak také podle viskosity, podmínek gelovatění plastisolu, jakož i podle žádaných akustických vlastností.

Jako plniva pro plastisoly podle vynálezu se hodí všechna o sobě známá plniva, jako například uhličitan vápenatý v podobě různých kříd, boryt, slída, vermikulit, zvláště vhodné pak jsou baryt nebo uhličitan vápenatý.

Plastisoly podle vynálezu mohou obsahovat reaktivní přísady, jako například di- nebo polyisokyanáty, které jsou přitom s výhodou blokovány nebo mikroskopicky zapouzdřeny, jakož i di- nebo polyaminy nebo-polyaminamidy a/nebo hydroxyfunkční sloučeniny, jako například polyesterpolyoly nebo polyetherpolyoly. Další příklady pro reaktivní přísady jsou kombinace di- nebo polyepoxysloučenin v kombinaci s di- nebo polyaminy nebo polyaminamidy. Také přísada mono-, di- a/nebo trimethakrylátů, popřípadě těchto akrylátů v kombinaci s peroxidy je možná, i když nepatří k výhodným provedením plastisolových materiálů podle vynálezu, jelikož přísada nenasycených sloučenin v kombinaci s peroxidy často vede k problémům se stabilitou uskladnění, přičemž kromě toho je ohebnost takových materiálů za studená často uspokojivá vzhledem k vysokému stupni zesítění.

Při mnohých aplikacích je potřebné přidat adhesnícčinidla. Jako adhesní činidla mohou přitom být použity různé polyaminamidy, epoxidové pryskyřice v kombinaci se zesítovacími, za horka tvrdnoucími činidly (například dikyandianisolem), fenolové pryskyřice, terpenfenoiové pryskyřice, jakož i (blokované) di-, popřípadě polyisokyanáty. S výhodou se používají polyaminamidy na bázi polyaminů a dimerovaných, popřípadě polymerovaných mastných kyselin. Adhesních činidel se obvykle používá v množstvích mezi 0,01 a 5 % hmotnostních, vztaženo na všechen plastisolový materiál.

Kromě toho mohou plastisoly podle vynálezu případně obsahovat další pomocné a přídavné látky, které jsou obvyklé v technologii plastisolů. K nim patří například barevné pigmenty, jakož i nadouvadla pro výrobu napěněných plastisolů.

Jako nadouvadla jsou vhodné všechna o sobě známá nadouvadla, s výhodou nadouvadla ze třídy azosloučenin, N-nitrososloučenin, sulfonylhydrazidů nebo sulfonyIsemikarbazidů. Z třídy azosloučenin lze uvést azobisisobutyronitril a zejména azodikarbonamid, ze třídy nitrososloučenin, například di-nitrosopentancethylentetramin, ze třídy sulfohydrazidů zase 4,4 -oxybis(hydroxid kyseliny benzosulfonové) a ze třídy semikarbazidů p-toluensulfonylsemikarbazid.

Další možnost, jak napěnit plastisoly podle vynálezu záleží v tom, že se k plastisolům přidají mikrokuličky. Takové mikrokuličky sestávají často z polyvinylidenchloridu a mohou být buď v předem zpěněném stavu jako mikrokuličky přímo přidány k plastisolů nebo se podle zvláště výhodného postupu přidají mikrokuličky do plastisolů jako jemný prášek v nezpěněném stavu. Tyto nezpěněné mikrokuličky se roztahují teprve při gelovatění plastisolů a vedou tak k velmi rovnoměrnému napěnění s jemnými póry. Takové mikrokuličky lze například dostat v obchodě pod názvem Expancel, firmy Nobel Industries.

Napěněné plastisoly jsou zvláště vhodné pro zmenšení hluků, které při jízdě motorových vozidel vznikají narážením částic (kameny a drt, písek, voda). Jelikož jsou tím zasahovány zejména blatníky a části dna vozidla, jsou napěněné plastisoly také s výhodou umistovány v uvedených oblastech

Další oblast použití napěněných plastisolů je použití jako tak zvaná pilířová plnidla v dutinách jako jsou střešní nosníky nebo sloupky A, B a/'nebo C motorového vozidla. Přitom se celý průřez dutiny ucpe na způsob zátky napěněním plastisolem, aby se zabránilo tomu, že začnou kmitat sloupy vzduchu, uzavřené v nosníkách.

I když plastisolovým povlakem lze většinou dosáhnout vlastností, tlumící zvuk u těles, může být tento účinek často zesílen napěněním.

Plastisoly podle vynálezu se neočekávaně vyznačují vysokým ztrátovým činitelem, jaký je zapotřebí pro účinné tlumení zvuku těles. Tento ztrátový činitel byl podle obvyklých metod zjišťován buď pomocí dynamicky mechanické termoanalýzy (DMTA) nebo pokusem s kmitavým napětím v ohybu podle Obersta

Pro určení snížení zvuku, vyvolaného úderem kamenu, stříkající vodou a podobnými částicemi, byly plochy, povlečené plastisoly podle vynálezu, měřeny podle metody APAMAT (R). Při této metodě se vrhají kuličky na povlečenou stranu plechu a spektrum akustického tlaku povlečeného plechu se srovnává se spektrem akustického tlaku nepovlečeného plechu. Rozdíl těchto obou akustických tlaků se nanáší v závislosti na frekvenci.

K bližšímu vysvětlení vynálezu poslouží následující příklady, které však slouží jen pro ilustraci a nepokrývají celou šíři plastisolů podle vynálezu. Ze shora uvedených údajů může však odborník snadno odvodit potřebné závěry. Díly, uvedené v následujících příkladech, jsou hmotnostní díly, není-li jinak uvedeno.

ί

I

Příklady provedení vynálezu ⁵

Λ

Za míchání a homogenizování rozpouštědlem byly vyrobeny plastisoly z následujících složek:

homo- nebo kopolymeru	PVC	45	dílů
diisononylftalát		26	dílů
oxid vápenatý		1	díl
křída (mletá)		15,5	dílů
křída (vysrážená)		8,0	dílů
oxid zinečnatý		0,5	dílu
polyaminamid (Euretek	507,	Fa Witco) 1,0	dílu

benzin (Isopar H, Exxon)

Takto vyrobené plastisoly jsou v důsledku své viskosity (přibližně k až 3 Pa.s, měřeno při 23 °C přístrojem Rheomat 30, systém 14, fy Contraves) stříkatelné látky a vyznačují se dobrou stálostí při uskladnění.

Akustické hodnoty útlumu (dcombi) následujících tabulek 1 a 2 byly měřeny podle DIN 53440 - Oberstovy metody (při 200 Hz). Bylo měřeno při různých tloušťkách vrstvy a pak normováno na hmotnost povlaku 50 %, tj. hmotnost povlaku s akusticky tlumícím plastisolem činila 50 % hmotnosti plechu.

V dalším normování bylo normováno na poměr tloušťky vrstvy 4 : 1, tj. u plechového proužku o tloušťce 1 mm činila tloušťka povlaku 4 mm. Rozměry plechů z pružinové oceli, použitých pro Oberstovu metodu, byly 240 x 10 mm, tloušťka 1 mm. Plechový proužek by na délce 200 mm povlečen plastisolem podle vynálezu. Přitom byly plastisoly naneseny na měřicí proužek (pružinovou ocel) za pomoci tence naneseného adhesivního podkladu a gelovány 25 minut při 160 °C.

Hodnoty útlumu podle Obersta - hmotový poměr 50

Γ» vo

Ift o

CO >

'<0 c

>

o í* cn o

CO >

'CO c

>

o

í.

cn

ÍN

O

CO >

'CO c

>

o

Í4 cn

O	Q	tn	vs	r*	«**	n	tn	r·
vo	CN	*	sv			r**	n	«>4
		ÍN	o			o	O	O

	o	o	o	o	o	o
s		ÍN	tn	a	ω		o	o
tn			r*	r\i	ÍN	SV	tn
		ÍN	o	w4			o	o
			o	o	o	o	o	O

0> tn	tn	!N	, 095	120	n ÍN	, 089	, 042	vo «H O
			o	o	o	o	o	O

a vo		CN	, 073	(N a a	rí F*	tn a a	090	tn ΓΜ a
			c	a	o	a	a	a

ÍN \0	Γ*		cn crv c	801		076	XT O	021
			a	O	**	a	a	a

, 104	fN	0 60	ÍN tn	O CN O	w4 O
a	a	o	a	a	a

va	**	tn	\3 w	a •4	, 07 5	r> ^7 O	029	012
			<»	a	Q	a	a	a

O n*	a	m ^4	, 092	(N —4	o a a	057	a n a	ÍN «Μ O
			a	λ	a	a	a	a

o

4->

'CO

	co	+j
	-cj	Ό)
Ό	0	O
CO	c	cO
1—(	Ό	f-^
aí	0	>>·
Ή	Γ .	c
>c-	7	•H
Cc. -		>

cO

4J •fH cn — o o a: · cn β •H C. > —

O O O (N n ΐ

í ?

i t

I io inpříklad hodnoty, útlumu podle Obersta- poměř- tlouštky vrstvy

O

O >

'CO c

>

o ίο o

co >

'2 >

o u

o ru o

co >

'CO c

>

ΓΊ

	o	o	o	o	o	o
			o	cn	in		o	tn
o	«σ	pí	o	p*	Pí	Ol		V
in		*.			Pí			o
		na
			o	s	o	o	o	o

	Pí	3	Pí	Τ'-	Pí	m
Ol	in		Pí	P*	Ol	Ol	a	n
in		te				•H	9	9
		PO
			o	9	9	9	9	9

	•e	Pí	100	CD ΓΡ *<	196	9 9 ru	•H	rr 10 9
			9	9	9	9	9	9

*	CD		Pí	«<r	Ol
Pí	P*	n	Pí	\D	o	in	Ol	in
ys							9	9
			te	*	te	*	te
			O	O	o	O	9	3

O	Pí	Pí	9	3	P*
in	σ\	O	Pí	P*	Pí
**				*te	9
te
	9	9	9	9	9

159	VD P*	CD «Η	o •H	690	032
9	9	9	9	9	9

O P·	9	ΡΊ	132	190	176	O -rn	1O Γ* 9	TP fP O
			9	9	3	9	9	9

-P 'CO'

4J CO ® 4-3

CO O -rl

4-> co tn — o « o ® o 3 co ro oso

0-,-1 -rt A r > > —

3O O O ru -n -v

I

Pro materiály příkladů 1 až 3 bylo použito past, jako například homo-, popřípadě kopolymerů PVC. Pro materiály příkladů 4 až 8 vynálezu bylo použito suspenzních polymerů jako kopolymerů. Pro příklad 6 bylo místo diisononylftalátu použito jako změkčovadla isodecylftalátu.

Jak vyplývá z tabulek 1 a 2, nejsou plastisoly podle příkladů 1 až 3 podle dosavadního stavu techniky na základě jejich vysoké viskosity vhodné k tomu, aby byly stříkány postupem bez použití vzduchu. Materiály podle vynálezu z příkladů 4 až 8 se vyznačují nízkou viskositou, takže mohou být bez námahy stříkány postupem bez:použití vzduchu. Materiály z příkladů 4 až 8 podle vynálezu mají dobrou stálost při uskladnění. Jak vyplývá z přiložených obr. 1 a 2, mají plastisoly podle vynálezu ve zgelovatěném stavu v teplotní oblasti mezi přibližně +10 °C a +30 °C značně vyšší činitel útlumu než materiály známé z dosavadního stavu techniky podle příkladu 1 až 3.

Přehled -obrázků na výkresech

Obr. 1 a 2 znázorňují kombinovaný ztrátový činitel d při 200 Hz u povlečených ocelových pásků podle DIN 53440, díl 3.

Obr. 1 znázorňuje závislost ztrátového činitele na teplotě u srovnávacích pokusů (1, 2, 3) ve srovnání s příklady (4 až 8) podle vynálezu, normovanými na hmotnost povlaku 50 %.

Obr. 2 znázorňuje závislost ztrátového činitele shora uvedených příkladů na teplotě po normování poměru tlouštky vrstvy na 4:1.

ί i

ί.

Z obr. 1 a 2 zřetelně vyplývá, že plastisolové materiály podle vynálezu u příkladů 4 až 8 mají v teplotní oblasti 10 °C až 30 °C, zvláště důležité pro vlastnosti při jejich použití, ztrátový činitel znatelně vyšší než plastisoly podle dosavadního stavu techniky.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Stříkatelné plastisolové materiály na bázi práškovitých organických polymerů a změkčovadel, vyznačující se tím, že obsahují:

a) 5 až 60 % hmotnostních nejméně jednoho kopolymerů vinylchloridu a vinylacetátu,

b) 5 až 65 % hmotnostních změkčovadel,

c) 0 až 40 % hmotnostních plniv,

d) 0,01 až 5 % hmotnostních látky pro zvýšení přilnavosti,

e) případně další reaktivní přísady, jakož i pomocné a přídavné látky, přičemž součet jednotlivých složek činí 100 % hmotnostních, a přičemž kombinovaný, podle DIN 53440, díl 3, měřený ztrátový činitel zgelovatěného plastisolového povlaku na ocelovém pásku má při hmotnosti povlaku 50 % při 200 Hz a 10 °C hodnotu nejméně 0,1.
2. Plastisolové materiály podle nároku 1, v y značující se tím, že kopolymer vinylchloridu a vinylacetátu má podél vinylacetátu 5 až 20 % hmotnostních, vztaženo na kopolymer.
3. Plastisolové materiály podle alespoň jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že hodnota K kopolymerů, měřeno podle DIN 53726, má hodnotu 40 až 80.
4. Plastisolové materiály podle alespoň jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že poměr kopolymer/změkčovadlo činí 1 : 1 až 1 : 4, s výhodou 1 : 1,5 až 1 : 2,5.
5. Plastisolové materiály podle alespoň jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že jako reaktivních přísad je použito jedné nebo několika chemicky zesíťujících látek.
6. Plastisolové materiály podle alespoň jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že jako přísady se použije nadouvadla, s výhodou azodikarbonamidu.
7. Použití plastisolových materiálů podle nejméně jednoho z předcházejících nároků k vytvoření takových povlaků na nepoddajných podkladech, zejména na plechu pro motorová vozidla nebo v něm, které tlumí zvuk tělesa a/nebo snižují hluky, vyvolávané narážejícími částicemi a/nebo zabraňují kmitání vzduchu v dutinách.
8. Použití materiálů podle nejméně jednoho-z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že povlaky zároveň chrání podklady před otěrem a/nebo korozí.