CZ293750B6 - Dlažební prvek, zejména z betonu, pro zpevnění pojezdových ploch na volných prostranstvích - Google Patents

Abstract

Řešení se týká dlažebního prvku (1), zejména z betonu, pro zpevnění pojezdových ploch na volných prostranstvích, který je na svých kolmo k rovině pokládky a v podstatě navzájem rovnoběžných bočních stranách (3, 4) opatřen dvojicemi zubů (9) a vedle zubu (9) uspořádaná mezera (10), odpovídající v podstatě tvaru zubu (9) vedle položeného dlažebního prvku (1), přičemž pořadí zubů (9) a mezer (10) je po obvodu dlažebního prvku (1) na všech jeho bočních stranách (3, 4) stejné. Ve směru od příslušných bočních stran (3, 4) jsou na zubech (9) vcelku s těmito zuby (9) vytvořeny hřebeny (12) nebo podobně jsou vyvýšena dna (13) mezer (10).ŕ

Description

Dlažební prvek, zejména z betonu, pro zpevnění pojezdových ploch na volných prostranstvích

Oblast techniky

Vynález se týká dlažebního prvku, zejména z betonu, pro zpevnění pojezdových ploch na volných prostranstvích, který je na svých kolmo k rovině pokládaných a v podstatě navzájem rovnoběžných bočních stranách opatřen dvojicemi zub a vedle zubu uspořádaná mezera odpovídající v podstatě tvaru zubu vedle položeného dlažebního prvku, přičemž pořadí zubů a mezer je po obvodu dlažebního prvku na všech jeho bočních stranách stejné.

Dosavadní stav techniky

Takové dlažební prvky z umělého materiálu, mezi které náležejí také betonové desky, mohou být případně po celé ploše opatřeny strukturovaným povrchem. Protože pořadí zubů a mezer je po obvodu dlažebního prvku na všech jeho bočních stranách stejné, není zapotřebí zvláštní pozornosti při pokládání těchto dlažebních prvků. Dlažební prvky mohou být k již položeným dlažebním prvkům přikládány v podstatě tak, jak přijdou příslušnému pracovníkovi do ruky. Popsané ozubení dlažebních prvků vede ostatně ke vzniku jejich vzájemné vazby, která je rovnoběžně k příslušným bočním stranám dlažebních prvků účinná v obou směrech, takže vznikne dlažba, která, co se týká její pevnosti v rovině rovnoběžné s rovinou jejího položení, odolává všem běžně se vyskytujícím namáháním.

Existuje však předpis týkající se spáry mezi sousedními dlažebními prvky, podle kterého a příslušných národních předpisů má tato spára šířku přibližně 2 až 5 mm, aby bylo možno kompenzovat tepelné dilatace a výrobní tolerance dlažebních prvků, ze kterých je dlažba sestavena. Dalším požadavkem je, aby tyto spáry mohly být po položení dlažebních prvků vyplněny obvykle vplaveným materiálem, nej častěji pískem, tak, že v nich nezůstanou dutiny. Při ručním pokládání lze takové spáry vytvořit například tak, že pracovník udělá odpovídající odstupy mezi sousedními dlažebními prvky, popřípadě vytvoří předpisové spáry, podle šňůr natažených podél dlažebních prvků při jejich pokládání.

S tímto spojená práce je však náročná a vyžaduje nasazení školených pracovníků. Mají-li se však dlažební prvky pokládat strojově za pomoci vhodných strojů, kterými se, jak známo, pokládají celé bloky z více již vazbou navzájem spojených dlažebních prvků, není již vytváření předpisových spár takto možné, protože při položení takového bloku se dlažební prvky, i když v průměru pouze o jeden milimetr, navzájem rozestoupí. Takto vytvořená spára však neodpovídá svou šířkou normou předepsané šířce spáry 3 až 5 mm.

Aby se popsaným problémům předešlo, je u dlažebních prvků s rovinnými bočními stranami známo vytvoření množství výstupků na těchto bočních stranách, přičemž tyto výstupky mají ve směru kolmém k těmto bočním stranám takovou výšku, že při volném pokládání dlažebních prvků se dosáhne požadované šířky spáry, a to i tehdy, jestliže se dlažební prvky pokládají popsaným způsobem strojově v blocích. Tyto, obvykle ve vysokém počtu potřebné výstupky, však vyžadují nákladné formy pro výrobu dlažebních prvků a při vysokém počtu výstupků takto vznikají místa, která brání proniknutí výplňového materiálu do spár, takže nelze vyloučit vznik dutin, do kterých výplňový materiál pronikne teprve později.

Úkolem vynálezu je proto u popsaných dlažebních prvků umožnit vytváření předepsaných spár při použití minimálního počtu distančních prvků, přičemž se má také vyloučit potřeba speciálního nástroje či formy při výrobě dlažebních prvků.

-1 CZ 293750 B6

Podstata vynálezu

Uvedený úkol řeší a nedostatky známých dlažebních prvků tohoto druhu do značné míry odstraňuje dlažební prvek, zejména z betonu, pro zpevnění pojezdových ploch na volných prostranstvích, který je na svých kolmo k rovině pokládky a v podstatě navzájem rovnoběžných bočních stranách opatřen dvojicemi zub a vedle zubu uspořádaná mezera odpovídající v podstatě tvaru zubu vedle položeného dlažebního prvku, přičemž pořadí zubů a mezer je po obvodu dlažebního prvku na všech jeho bočních stranách stejné, podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že ve směru od příslušných bočních stran jsou na zubech vcelku s těmito zuby vytvořeny hřebeny nebo podobně jsou vyvýšena dna mezer.

Řešením podle vynálezu se dosáhne toho, že počet distančních výstupků, které jsou zapotřebí pro vytvoření předpisové spáry, se omezí na minimum, to jest na místo zubů a mezer, které zajišťují vzájemnou vazbu dlažebních prvků a které jsou stejně za tímto účelem přítomny. Zásluhou toho jsou boční strany dlažebních prvků jinak zcela prosty nějakých výstupků, které by bránily vniknutí plnicího materiálu do spár, takže je zajištěno poměrně snadné a spolehlivé vyplnění těchto spár.

Navíc, při řešení podle vynálezu není třeba provést žádné speciální úpravy na formě pro výrobu dlažebního prvku, protože stejně je třeba vytvořit příslušné zuby, popřípadě mezery, takže nejsou zapotřebí prakticky žádné další náklady, jestliže se má vytvořit hřeben na vrcholu zubu nebo vyvýšení na dně mezery, které probíhají na způsob lišty po celé výšce dlažebního prvku.

S ohledem na to, že spára mezi sousedními dlažebními prvky má mít určitou minimální šířku, která je určena národními předpisy, je účelné a postačí, jestliže hřeben a nebo vyvýšení na dně mezery má ve směru kolmém k příslušné boční straně výšku v rozsahu 0,5 až 4 mm, přičemž minimální výška postačí již tehdy, jestliže se dlažební prvky pokládají popsaným způsobem strojově, protože se přitom, jak již bylo řečeno, samy od sebe vytvoří přídavné vzájemné odstupy sousedních dlažebních prvků o velikosti 1 až 1,5 mm.

Až dosud se v podstatě hovořilo o takových dlažebních prvcích, například z betonu, které až na zmíněnou spáru přiléhají těsně na sebe navzájem, přičemž tyto dlažební prvky jsou provedeny tak, že zuby vystupují z bočních stran dlažebních prvků, zatímco mezery pro zapadnutí těchto zubů se nacházejí za rovinami bočních stran v plném materiálu dlažebního prvku, přičemž jak zuby, tak i mezery samozřejmě probíhají po celé výšce bočních stran dlažebního prvku.

Existují však případy, ve kterých mají mít dlažební prvky podstatně větší vzájemné odstupy, to jest spáry, než zmíněných 2 až 5 mm, aby se takových širokých spárách mohla vsakovat povrchová voda a/nebo se mohly rozšířit možnosti ztvárnění plochy vydlážděné těmito dlažebními prvky, například vysazením trávníku ve spárách. Mezi tyto případy spadají také zatravňované mřížové dlažební prvky, popřípadě desky, s přídavnými otvory v ploše dlažebního prvku nebo desky, u kterých se také tyto otvory vyplňují zemí a může se v nich osít trávník.

Aby bylo možno také takové dlažební prvky zdokonalit podle vynálezu, je účelné, aby dlažební prvek byl za účelem vytvoření širokých spár mezi sousedními dlažebními prvky na nejméně jedné ze svých bočních stran opatřen nejméně jedním distančním výstupkem pro vytvoření širší spáry mezi sousedními dlažebními prvky a zuby a mezery jsou vytvořeny v čelních stranách těchto distančních výstupků. V tomto případě u široké spáry, která je zajištěna distančními výstupky, není problém s teplotními dilatacemi, výrobními tolerancemi a aplikací plnicího materiálu, vzniká však problém s průběhem ozubení na volných koncích distančních výstupků, které je na jedné straně zapotřebí pro dosažení vzájemné vazby dlažebních prvků, která bude odolávat všem vyskytujícím se namáháním, a které má na druhé straně takovou délku, která je

-2CZ 293750 B6 dána šířkou distančních výstupků, že je zapotřebí vyplnit plnicím materiálem také spáry či štěrbiny v tomto ozubení. Jinak by totiž mohly zůstat mezi distančními výstupky dutiny, jejichž vyplnění ze stran těchto distančních výstupků by již nebylo zajištěno.

Protože sypkost plnicího materiálu může být ve výše popsaných případech velmi rozdílná, je třeba výšku hřebenů na zubech, popřípadě vyvýšení na dnech mezer distančních výstupků dimenzovat v širokém rozsahu, například v rozsahu 5 mm.

Pro kompabilitu dlažebních prvků je výhodné, jestliže distanční výstupky jsou navzájem zcela shodné.

Dále je výhodné, jestliže s rovinou pokládání rovnoběžná účinná délka jednotlivých bočních stran dlažebního prvku je jednonásobkem nebo celistvým vícenásobkem nejmenší účinné délky a každý, nejmenší účinné délce odpovídající úsek boční strany je opatřen dvojicí zub - mezera, popřípadě distančním výstupkem, na kterém jsou zub a mezera vytvořeny. Tímto řešením se navazuje na skutečnost, že u dlažebních prvků a jejich sad se při pokládání určitého vzoru vychází z velikosti dlažebního prvku, která je jedno- nebo vícenásobkem nejmenšího základního rozměru. U těchto minimálních základních rozměrů je pak za účinnou délku strany třeba považovat délku strany dlažebního prvku plus dvakrát polovinu šířky spáry, která navazuje na tuto stranu v jejím podélném směru. Velikost, popřípadě šířka této spáry pak vyplývá z vůči sousednímu dlažebnímu prvku účinné velikosti hřebenu na zubu, popřípadě vyvýšení na dně mezery, případně přídavně včetně velikosti použitých distančních výstupků. Jestliže však délka dlažebního prvku je v jednom směru například trojnásobkem základního rozměru, pak v tomto směru odpovídá prostřední úsek dlažebního prvku sám o sobě nejmenší účinné délce, zatímco na něj navazující úseky strany odpovídají délce úseku dlažebního prvku samotné plus polovina šířky spáry, navazující na dlažební prvek v tomto směru.

V této souvislosti je pak dále výhodné, jestliže všechny dvojice zub - mezera, popřípadě distanční výstupky, mají střední osy nacházející se uprostřed účinné délky příslušného úseku boční strany.

Dále je výhodné, jestliže zub na jedné straně a mezera na druhé straně svými boky svírají navzájem úhel o velikosti nejméně 90°, přičemž osa tohoto úhlu je kolmá k příslušné boční straně dlažebního prvku. Takto je na jedné straně zajištěno, že dlažební prvky mají dobrou vzájemnou vazbu, na druhé straně je pak v každém případě možné vložit dlažební prvek v podstatě ve vodorovném směru i do rohu mezi již položenými sousedními dlažebními prvky.

Konečně může být také výhodné, jestliže hřeben ve vodorovné rovině spojitě přechází v boky zubu, popřípadě mezeiy.

Přehled obrázků na výkresech

Podstata vynálezu je dále objasněna na příkladech jeho provedení, které jsou popsány na základě připojených výkresů, které znázorňují

- na obr. 1 dva navzájem sesazené dlažební prvky, a

- na obr. 2 detail Π z obr. 1 ve zvětšeném měřítku.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 jsou znázorněny dva čtvercové dlažební prvky 1, které podle středních linií, které jsou znázorněny na jednom z dlažebních prvků 1, sestávají ze čtyř základních čtvrtin 2 čtvercového

-3CŽ 293750 B6 tvaru. Boční strany 3, 4 každé základní čtvrtiny 2 jsou opatřeny distančními výstupky 5, 6. V důsledku přítomnosti těchto distančních výstupků 5, 6 sestává účinná délka 8 každé základní čtvrtiny 2 v předloženém příkladu z délky boční strany 3, 4 plus poloviny šířky spáry 7 mezi znázorněnými dlažebními prvky L

Koncové plochy distančních výstupků 5, 6 sestávají vždy ze zubu 9 a mezery 10, přičemž při pohledu ve směru obvodu dlažebního prvku 1 se zuby 9 a mezery 10 všech distančních výstupků

5. 6 nacházejí vedle sebe navzájem ve stejném pořadí. Zásluhou toho k sobě navzájem přivrácené koncové plochy distančních výstupků 5, 6 sousedních dlažebních prvků 1 do sebe navzájem 10 tvarově přesně zapadají.

Také polohy distančních výstupků 5, 6 jsou vůči všem účinným délkám 8 rovnoměrné a jsou voleny tak, že střední osy 11 všech distančních výstupků 5, 6 se nacházejí ve středu účinné délky 8.

Boky jak zubů 9, tak i mezer 10 mají navzájem komplementární úhel, jeho velikost činí nejméně 90° a s výhodou právě 90° a jehož osa je kolmá k příslušné boční straně 3, 4 základní čtvrtiny 2.

Jak je patrné zejména z obr. 2, jsou zuby 9, vyjde-li se z jejich profilu, který přesně zapadá do mezer 10, přídavně vcelku opatřeny po celé výšce dlažebního prvku 1 probíhajícím hřebenem 12, 20 který svým dosednutím na dno 13 příslušné mezery 10 zajišťuje, aby mezi boky navzájem přivrácených dvojic zub 9 mezera 10 zůstala štěrbina 14. kterou lze snadno vyplnit plnicím materiálem, takže mezi distančními výstupky 5, 6 se nevytvoří, popřípadě nezůstanou žádné dutiny. Průřez hřebenu 12 ve vodorovné rovině přitom beze stupně, to jest spojitě přechází v boky zubu 9.

Znázorněné dlažební prvky 1 jsou opatřeny distančními výstupky 5, 6 pro vytvoření širokých spár 7, které mimo jiné umožňují odvádění povrchové vody. Zuby 9 přitom přesahují přes přední hrany distančních výstupků 5, 6, zatímco mezery 10 zasahují směrem zpět dovnitř materiálu těchto distančních výstupků 5, 6.

Pokud by se popsané ozubení mělo použít u bezprostředně, tedy bez distančních výstupků 5, 6 položených dlažebních prvků 1, lze si jejich provedení představit na základě obr. 1 snadno tak, že mezery 10 zasahují od bočních stran 3, 4 základních čtvrtin 2 směrem do plného materiálu dlažebního prvku 1, přičemž z těchto bočních stran 3, 4 směrem ven vystupují pouze zuby 9. 35 Takto vznikne mezi bočními stranami 3. 4 sousedních dlažebních prvků 1, tedy po celých obvodech příslušných dlažebních prvků 1, spára odpovídající svou šířkou štěrbině 14. a to pouze zásluhou hřebenů 12, aniž by k tomu byla zapotřebí další opatření k vytvoření většího vzájemného odstupu.

Jen pro pořádek je třeba poznamenat, že zuby 9 a mezery 10 probíhají vždy po celé výšce distančních výstupků 5, 6, popřípadě u naposledy popsaných dlažebních prvků 1 po celé výšce bočních stran 3, 4, protože jinak by plnicí materiál neměl přístup do štěrbin 14. Na obr. 1 a 2 jsou také patrná zkosení 15 bočních stran 3,4.

Místo vytvoření dostatečné štěrbiny 14 pomocí hřebenů 12 lze téhož výsledku dosáhnout tak, že se tyto hřebeny 12 vypustí a dno 13 mezery 10 se přídavně vyplní do výše, která, měřeno ve směru kolmém k příslušné boční straně 3,4, odpovídá v tomto směru měřené výšce hřebenu 12.

Claims (8)

1. Dlažební prvek (1), zejména z betonu, pro zpevnění pojezdových ploch na volných prostranstvích, který je na svých, kolmo k rovině pokládky a v podstatě navzájem rovnoběžných bočních stranách (3, 4) opatřen dvojicemi zub (9) a vedle zubu (9) uspořádaná mezera (10) odpovídající v podstatě tvaru zubu (9) vedle položeného dlažebního prvku (1), přičemž pořadí zubů (9) a mezer (10) je po obvodu dlažebního prvku (1) na všech jeho bočních stranách (3, 4) stejné, vyznačující se tím, že ve směru od příslušných bočních stran (3, 4) jsou na zubech (9) vcelku s těmito zuby (9) vytvořeny hřebeny (12) nebo podobně jsou vyvýšena dna (13) mezer (10).

2. Dlažební prvek podle nároku 1, vyznačující se tí m , že hřeben (12) má ve směru kolmém k příslušné boční straně (3, 4) výšku v rozsahu 0,5 až 4 mm.

3. Dlažební prvek podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že je na nejméně jedné ze svých bočních stran (3, 4) opatřen nejméně jedním distančním výstupkem (5, 6) pro vytvoření širší spáry (7) mezi sousedními dlažebními prvky (1) a zuby (9) a mezery (10) jsou vytvořeny v čelních stranách těchto distančních výstupků (5, 6).

4. Dlažební prvek podle nároku 3, vyznačující se t í m , že distanční výstupky (5, 6) jsou navzájem zcela shodné.

5. Dlažební prvek podle některého z nároků laž4, vyznačující se tím, že jeho s rovinou pokládání rovnoběžná účinná délka jednotlivých bočních stran (3,4) je jednonásobkem nebo celistvým vícenásobkem nejmenší účinné délky (8) a každý, nejmenší účinné délce (8) odpovídající úsek boční strany (3, 4) je opatřen dvojicí zub (9) - mezera (10), popřípadě distančním výstupkem (5, 6), na kterém jsou zub (9) a mezera (10) vytvořeny.

6. Dlažební prvek podle nároku 5, vyznačující se tím, že všechny dvojice zub (9) - mezera (10), popřípadě distanční výstupky (5, 6) mají střední osy (11) nacházející se uprostřed účinné délky (8) příslušného úseku boční strany (3, 4).

7. Dlažební prvek podle některého nebo více z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že zub (9) na jedné straně a mezera (10) na druhé straně svými boky svírají navzájem úhel o velikosti nejméně 90°, přičemž osa tohoto úhlu je kolmá k příslušné boční straně (3, 4) dlažebního prvku (1).

8. Dlažební prvek podle některého nebo více z nároků laž7, vyznačující se tím, že hřeben (12) ve vodorovné rovině spojitě přechází v boky zubu (9), popřípadě mezery (10).