CZ289528B6 - Léčivo pro zlepąení ischemického poąkození nebo sníľení rozsahu infarktu myokardu - Google Patents

Abstract

Pou it deriv t obecn ho vzorce I, kde substituenty maj specifick² v²znam, a jejich farmaceuticky p°ijateln²ch sol k p° prav l iva pro zlep en ischemick ho po kozen nebo sn en rozsahu infarktu myokardu v d sledku myokardi ln ischemie.\

Description

Léčivo pro zlepšení ischemického poškození nebo snížení rozsahu infarktu myokardu

Oblast techniky

Tento vynález se týká použití dále vymezených derivátů obecného vzorce I a jejich farmaceuticky přijatelných solí k přípravě léčiva pro zlepšení ischemického poškození nebo snížení rozsahu infarktu myokardu v důsledku myokardiální ischemie.

Dosavadní stav techniky

1. Oblast vynálezu

Hypertenze

Hypertenze neboli stav zvýšeného krevního tlaku, má nepříznivé účinky na podstatný počet členů lidské populace.

Následky trvalé hypertenze zahrnují vaskulámí poškození očních, ledvinových, srdečních a mozkových systémů a riziko těchto komplikací se zvyšuje, jak roste krevní tlak. Základní okolnosti řídicí krevní tlak jsou minutový objem srdce a periferní vaskulámí resistence, přičemž tato resistence je převládajícím obecným mechanismem, který je řízen různými vlivy. Sympatický nervový systém reguluje periferní vaskulámí resistenci přímými účinky na aa β-adrenergní receptory, stejně jako nepřímými účinky na uvolňování reninu. Léčivá terapie napomáhá u zvláštních složek těchto regulačních systémů krevního tlaku rozdílnými mechanismy účinku definujícími několik tříd léčivých látek včetně diuretik, antagonistů β-adrenergních receptorů (β-blokátorů), inhibitorů angiotensin konvertuj ících enzymů (ACE) a antagonistů vápníkových kanálků.

Diuretika thiazidového typu se používají při hypertenzi ke snížení periferní vaskulámí resistence prostřednictvím jejich účinků na vylučování sodíku a vody. Tato skupina léčivých látek zahrnuje hydrochlorthiazid, chlorthiazid, methyclothiazid a cyklothiazid, stejně jako příbuzné přípravky indapamid, metolazon a chlorthalidon. Ačkoliv β-blokátorový mechanismus účinku se považuje za blokádu subtypu βι-adrenergního receptoru v srdci, vedoucí ke snížení srdeční rychlosti a minutového objemu, nedávno nalezené β-blokátory s vnitřní sympatomimetickou aktivitou (ISA), mezi které se zahrnuje pindolol, acebutolol, penbutolol a karteolol, jsou účinné jako ne-ISA β-blokátory, co je příčinou menšího snížení srdeční rychlosti a minutového objemu. Jiné předpokládané mechanismy pro tyto léčivé látky zahrnují inhibici uvolňování reninu, účinky na centrální nervový systém a účinek na presynaptické β-adrenergní receptory vyplývající z inhibice uvolňování norepinefrinu. Kardioselektivní β-blokátory metoprolol (LopressorGeigy), acebutolol (Sectral - Weyth) a atenolol (Tenormin - ICI) v nízkých dávkách mají větší účinek na βι-adrenergní receptory než subtypy Ú2-adrenergního receptoru, umístěného v průduškách a krevních cévách. Neselektivní β-blokátory působí na subtypy β-adrenergního receptoru a zahrnují propranolol (Inderal - Ayerst), timolol (Blocadren - Měrek), nadolol (Corgard - Squibb), pindolol (Visken - Sandoz), penbutolol (Levatol - Hoechst-Roussel) a karteolol (Cartrol - Abbott). Mezi nepříznivé účinky β-blokátorů se zahrnuje asymptomatická bradykardie, exacerbace městavého srdečního selhání, gastrointestinální poruchy, zvýšená resistence vzduchových cest, maskované příznaky hypoglykémie a deprese. Ty mohou způsobit zvýšení sérových triglyceridů a mohou snížit lipoproteinový cholesterol o vysoké hustotě.

Inhibitory angiotensin konvertujících enzymů zabraňují tvorbě angiotensinu II a inhibují poruch bradykininu. Angiotensin II je silný vasokonstriktor a také stimuluje sekreci aldosteronu. Produkující blokádou systému renin-angiotensin-aldosteron tyto přípravky snižují periferní

-1 CZ 289528 B6 vaskulámí resistenci, stejně jako retenci sodíku a vody. Kromě toho inhibitory angiotensin konvertujících enzymů zvyšují úrovně bradykininu a prostaglandinů, endogenních vasodilatátorů. Hlavní inhibitory angiotensin konvertujících enzymů jsou kaptopril (Capoten - Squibb) a enalapril (Vasotec - Měrek). Mezi nepříznivé účinky inhibitorů angiotensin konvertujících enzymů se zahrnuje exantém, poruchy chuti, proteinurii a neutropennii.

Antagonisty vápníkových kanálků snižují přítok vápníku do buněk vaskulámího hladkého svalstva a vytvářejí systémovou vasodilataci, v důsledku svého antihypertenzního účinku. Jiné účinky antagonistů vápníkových kanálků zahrnují poruchy s účinkem angiotensinu II a a₂-adrenergní receptorovou blokádou, které se mohou přidat kjejich antihypertenzním účinkům. Antagonisty vápníkových kanálků nemají nepříznivé metabolické a farmakologické účinky thiazidů nebo β-blokátorů a mohou být proto vhodné u pacientů s diabetes, periferní vaskulámí chorobou nebo chronickou obstruktivní pulmonámí chorobou. Antagonisty vápníkových kanálků verapamil a diltiazem mají řadu nepříznivých kardiovaskulárních účinků na atrioventrikulámí kardiální přenos u pacientů s předem se vyskytujícími abnormalitami přenosu a mohou například zhoršit bradykardii, srdeční blokování a městavé srdeční selhání. Mezi jiné menší nepříznivé účinky antagonistů vápníkových kanálků se zahrnuje periferní edem, závrati, bolesti hlavy, nausea a návaly horka, obzvláště s nifedipinem a nikardipinem.

Pro ošetřování primární hypertenze je dostupná řada jiných přípravků. Mezi tyto přípravky se zahrnuje prazosin a terazocin, antagonisty αι-adrenergního receptorů, jehož antihypertenzní účinky jsou důsledkem výsledné arteriální vasodilatace, clonidin, ar-adrenergní antagonista, který působí centrálně, stejně jako per na tlumicí ar-adrenergní receptory, snižující sympatetickou odezvu. Mezi jiné centrálně působící přípravky se zahrnuje methyldopa, guanabenz aguanfacin, dále reserpin, který působí ztrátou uložení katecholaminů, guanadrel, periferní adrenergní antagonista podobný guanethidinu s kratším trváním účinku, a přímo působící vasodilátory, jako je hydralazin a minoxidil. Tyto příznaky, třebaže jsou účinné, způsobují nápadné symptomatické vedlejší účinky, mezi které se zahrnuje reflexní sympatetická stimulace a retence tekutin, ortostatická hypertenze a impotence.

Řada antihypertenzních přípravků aktivuje kompenzační tlakové mechanismy, jako zvýšené uvolňování reninu, zvýšenou sekreci aldosteronu a zvýšený sympatetický vasokonstrikční tonus, které jsou určeny k zpětnému dosažení artériálního tlaku na úrovně před ošetřením, a které mohou vést k retenci soli a vody, edemu a konečné k tolerování antihypertenzních účinků těchto přípravků. Kromě toho v důsledku široké rozmanitosti vedlejších účinků dosahovaných s přítomnými doplňkovými antihypertenzními léčivými látkami a problémy, které je provázejí u zvláštních skupin populace hypertenzních pacientů, včetně pacientů pokročilejšího věku, černých a pacientů s chronickou obstruktivní pulmonámí chorobou, diabetes nebo periferní vaskulámí chorobou, ukazuje se potřeba dalších skupin léčivých látek, určených pro ošetřování hypertenze.

Ischemie

Ischemie myokardu je výsledkem nevyváženosti mezi dodávkou a požadavkem na kyslík v myokardu a zahrnuje jak dysfunkci při námaze (exertionální), tak vasospastickou dysfunkci myokardu. Exertionální ischemie se obecně připisuje přítomnosti kritické ateriosklerotické stenózy, která zahrnuje velké koronární artérie, co má za výsledek snížení subendokardiálního průtoku. Vasospastická ischemie se spojuje se spasmem fokální varianty, které objem není spojen s námahou nebo stresem. Spasmus je lépe definován jako nesouvislé zvýšení ve vaskulámím tonusu. Mechanismy pro vasospastickou ischemii zahrnují:

i) zvýšení vaskulámího tonusu v místě stenózy v důsledku zvýšeného uvolňování katecholaminu, ii) přechodnou intraluminální zátku a

-2CZ 289528 B6 iii) uvolňování vasoaktivních substancí vytvářených destičkami v místě poškození výstelky.

Koronární cirkulace je jedinečná, protože perfunduje orgán, který vytváří perfuzní tlak pro celou cirkulaci. Tak zásahy, která mění stav periferní cirkulace a kontraktilitu, budou mít vážný účinek na koronární cirkulaci. Regulační složkou koronární vaskulatury jsou malé koronární alterioly, které mohou význačně měnit svůj vnitřní průměr. Změna vnitřního poloměru je výsledkem buď vlastní kontrakce vaskulámího hladkého svalstva (autoregulace) nebo extravaskulámí komprese v důsledku ventrikulámí kontrakce. Čistý účinek terapie na ischemický problém zahrnuje komplexní vzájemné působení protilehlých okolností, které určují dodávku a požadavek na kyslík.

Kardioprotekce a prevence ischemického zranění

Vývoj nových terapeutických přípravků schopných omezit rozsah zranění myokardu, to znamená rozsah infarktu myokardu, následujícího akutní ischemii myokardu, je hlavním obsahem moderní kardiologie.

Nástup trombolytické terapie (rozpouštění sraženiny) v průběhu posledního desetiletí dokládá, že časný zásah během srdečního záchvatu může mít za výsledek významné snížení poškození tkáně myokardu. Velké klinické testy potom dokumentují, že trombolytická terapie snižuje riziko vývoje poruchy tlukotu srdce a také udržuje schopnost srdce působit jako čerpadlo. Ukazuje se, že toto uchování normální funkce srdce snižuje dlouhodobou úmrtnost po infarktu.

Existuje také zájem na vývoji terapií schopných poskytnout přídavnou ochranu myokardu, pokud by se léčivo podávalo ve spojení s trombolytickou terapii nebo samotné, protože retrospektivní epidemiologické studie ukazují, že úmrtnost během prvních několika let po infarktu se zdá být v souvislosti s původní velikostí infarktu.

V předklinických studiích infarktu, prováděných na různých zvířecích modelech, řada typů farmakologických přípravků, jako jsou blokátory vápníkových kanálků, prostacyklinové analogy a přípravky schopné inhibovat určité metabolické cesty, se ukazuje být schopna snížit ischemické zranění u několika druhů zvířat.

Nedávné studie dokládají, že vystavení myokardu krátkým periodám ischemie (přerušení přítoku krve do srdce) následované reprefuzí (obnovením průtoku krve) je schopno ochránit srdce od následujícího ischemického poškození, které by jinak bylo výsledkem následujícího vystavení delšímu obdobní ischemie. Tento jev se označuje jako myokardiální prekondicionování a předpokládá se, že se dá částečně přičíst uvolňování adenosinu během období prekondicionování.

Jiné studie ukazují, že adenosin a adenosinové agonisty snižují rozsah poškození tkáně, které se pozoruje po přerušení přítoku krve do srdce na různých modelech ischemického poškození u různých druhů zvířat (viz například C. Toombs a kol., Myocardial protective effects of adenosine: Infarct size reduction with pretreatment and continued receptor stimulation during ischemia“, Circulation 86. 986-994 (1992), J. Thomton a kol., „Intravenous pretreatment with Ai-selective adenosine analogs protects the heart against infarction“, Circulation 85, 659-665 (1992) a J. Downey, „Ischemie preconditioning-nature's own cardioprotective intervention“, Trends Cardiovasc. Med. 2(5). 170-176 (1992)).

Zvýšený krevní tlak a lipidy v plazmě, včetně triglyceridů, jsou dva přijímané rizikové faktory, které jsou spojeny s úmrtností vyplývající z kardiovaskulárních chorob.

Pro diabetické pacienty bude pravděpodobnost úmrtní v důsledku kardiovaskulární choroby podstatně větší a riziko spojené s těmito faktory se dále znásobuje (E. L. Bierman, Arterío

-3CZ 289528 B6 sclerosis and Thrombois 12, 647-656 (1992)). Kromě toho tyto údaje naznačují, že přebytečná lipolýza je charakteristická u neinsulinově závislých pacientů a možná přispívá k insulinové resistence a hyperglykemii (A. L. Swislocki, Horm. Metab. Res. 25, 90-95 (1993)).

2. Ohlášený vývoj

Adenosin působí široké změny fyziologického a farmakologického účinku včetně výrazného poškození kardiovaskulární a renální funkce. Intravenózní injekce adenosinu způsobuje na zvířatech a u člověka hypertenzi, která je zapříčiněna nukleotidem.

Fyziologické a farmakologické účinky adenosinu jsou zprostředkovány specifickými receptory umístěnými na povrchu buněk. Byly rozpoznány dva subtypy adenosinového receptorů, označené jako Ai a A₂ receptory. Receptor Ai inhibuje tvorbu cAMP potlačením aktivity adenylat cyklázy, zatímco stimulace receptorů A₂ zvyšuje aktivitu adenylat cyklázy a intracelulámí cAMP. Zdá se, že každý receptor zprostředkuje specifické účinky adenosinu v rozdílných tkáních. Například se ukazuje, že vaskulámí účinky adenosinu jsou zprostředkovány stimulací receptorů A₂, které jsou podporovány pozitivní korelací mezi vývojem cAMP a vasorelaxací v izolovaném vaskulámím hladkém svalstvu zpracovaném s adenosinem, zatímco stimulace srdečních A] receptorů snižuje vytváření cAMP v srdci, co přispívá k negativním dromotropním, izotropním a chronotropním účinkům u srdce. V důsledku toho, na rozdíl od většiny vasodilatátorů, podávání adenosinu nevytváří reflexní tachykardii.

Adenosin také má zřetelný vliv na funkci ledvin. Intrarenální infuze adenosinu způsobuje přechodný pád renálního průtoku krve a zvýšení renální vaskulámí resistence. S pokračující infuzí adenosinu, průtok krve ledvinami se navrací na kontrolní úroveň a renální vaskulámí resistence se snižuje. Počáteční renální vasokonstrikční odezvy na adenosin nejsou důsledkem přímých vasokonstrikčních účinků nukleotidu, ale zahrnují vzájemné působení mezi adenosinem a systémem renin-angiotensin.

Adenosin je široce považován za primární fyziologický mediátor reaktivní hyperemie a autoregulace koronárního lóže v odezvu na ischémii myokardu. Uvádí se, že koronární výstelka má adenosinové A₂ receptory vázané k adenylat cykláze, které jsou aktivovány paralelně se vzrůstem koronárního průtoku a že kardiomyocytové receptory jsou převážně subtypu adenosinu Ai a jsou spojeny s bradykardii. Proto adenosin nabízí jedinečný mechanismus ischemické terapie.

Kardiovaskulární odezva na adenosin je krátkodobá v důsledku rychlého pohlcení a met endogenního nukleotidu. Naproti tomu adenosinové analogy jsou resistentnější k metabolické degradaci a je uvedeno, že vyvozují trvalé změny v arteriálním tlaku a srdeční rychlosti.

Bylo syntetizováno několik silných metabolicky stabilních analogů, které dokládají měnící se stupně selektivity pro oba subtypy receptorů. Adenosinové agonisty obecně projevují větší selektivitu pro A] receptory, ve srovnání s A₂ receptory. Cyklopentyladenosin (CPA) a R-fenylizopropyladenosin (R-PIA) jsou standardní adenosinové agonisty, které projevují zřetelnou selektivitu pro Ai receptor (poměr A₂/Ai = 780 a 106). Naproti tomu N-5'-ethylkarboxamidoadenosin (NECA) je účinný A₂ receptorový agonista (Ki-12 nmol), ale má stejnou afinitu pro A] receptor (Ki-6,3 nmol, poměr Ai/Ai = 1,87). Až do nedávná byl CV-1808 nejselektivnější dostupný A₂ agonista (A₂/Ai = 0,19), i když sloučenina je 10-násobné méně účinná než N-5ethylkarboxamidoadenosin ve své afinitě k A₂ receptorů. V poslední době byly vyvinuty novější sloučeniny, které jsou velmi účinné a selektivní A₂ agonisty (Ki = 3 až 8 nmol pro všechny Ai, poměr A₂/Aj = 0,027 až 0,042).

Různé N⁶-aryl- a N⁶-heteroarylalkyl-substituované adenosiny a substituované (2-amino a 2-hydroxy)adenosiny se popisují v literatuře jako sloučeniny, které mají různé farmakologické aktivity včetně srdeční a oběhové aktivity, viz například britský patentový spis č. 1 123 245, německý zveřejňovací spis č. 21 36 624, německý zveřejňovací spis č. 20 59 922, německý

-4CZ 289528 B6 zveřejňovací spis č. 25 14 284, jihoafrický patent č. 67/7630, US patent č. 4 501 735, EP publikace č. 0 139 358 (uvádějící N⁶-[geminální diaryl-substituovaný alkyljadenosiny), EP patentová přihláška č. 88 106 818.3 (uvádějící, že N⁶-heterocyklicky substituované adenosinové deriváty projevují kardiatickou vasodilatační aktivitu), německý zveřejňovací spis 5 č. 21 31 938 (popisující aryl- a heteroarylalkylhydrazinyladenosinové deriváty), německý zveřejňovací spis č. 21 51 013 (uvádějící N⁶-aryl- a heteroaryl-substituované adenosiny), německý zveřejňovací spis č. 22 05 002 (uvádějící adenosiny s N⁶-substituenty obsahujícími můstkové kruhové struktury, vázající N⁶-dusík k substituentům obsahujícím thienyl) a jihoafrický patent č. 68/5477 (uvádějící N⁶-indolyl-substituované 2-hydroxyadenosiny).

US patent č. 4 954 504 a EP publikace č. 0 267 878 obecně uvádějí, že karbocyklické ribosové analogy adenosinu a jejich farmaceuticky přijatelné estery, substituované v polohách 2 a/nebo N⁶ aryl-(nižšími alkylovými) skupinami, včetně thienylu, tetrahydropyranylu, tetrahydrothiopyranylu a bicyklických benzokondenzovaných pětičlenných nebo šestičlenných nasycených 15 heterocyklických nižších alkylových derivátů, projevují vlastnosti agonisty adenosinového receptoru. Adenosinové analogy obsahující substituenty thienylového typu jsou popsány v EP publikaci č. 0 277 917 (uvádějící N-substituované 2-heteroarylalkylaminosubstituované adenosiny včetně 2-[/2-(thien-2-yl)ethyl/amino]substituovaného adenosinu), v německém zveřejňovacím spisu č. 2 139 107 (uvádějícím N⁶-[benzothienylmethyl]adenosin, PCT 20 WO 85/04882 (uvádějícím, že N⁶-heterocyklické alkylsubstituované adenosinové deriváty včetně

N⁶-[2-(2-thienyl)ethyl]amino-9-(D-ribofuranosyl)-9H-purinu, projevuj í kardiovaskulární vasodilatační aktivitu a že N⁶-chirální substituenty projevují zvýšenou aktivitu), v EP publikované přihlášce č. 0 232 813 (uvádějící, že N⁶-(l-substituovaný thienyl)cyklopropylmethyl-substituované adenosiny projevují kardiovaskulární aktivitu), v US patentu č. 4 683 223 25 (uvádějícím, že N⁶-benzothiopyranyl-substituované adenosiny projevují antihypertenzní vlastnosti), v PCT WO 88/03147 a WO 88/03148 (uvádějících, že N-[2-aryl-2-(thien-2-yl))ethyl-substituované adenosiny projevují antihypertenzní vlastnosti), v US patentech č. 4 636 493 a 4 600 707 (uvádějících, že N⁶-benzothienylethyl-substituované adenosiny projevují antihypertenzní vlastnosti).

Amidy kyseliny adenosin-5'-karboxylové jsou popsány jako sloučeniny, které mají použití jako antihypertenzní a antianginální přípravky v US patentu č. 3 914 415, zatímco US patent 4 738 954 uvádí, že N⁶-substituované aryl- a aralkyladenosin-5'-ethylkarboxamidy projevují různé kardiatické a antihypertenzní vlastnosti.

N⁶-Alkyl-2'-0-alkyladenosiny jsou popsány v EP publikaci č. 0 378 518 a v GB patentové přihlášce č. 2 226 027 jako sloučeniny, které mají antihypertenzní aktivitu. Pro N⁶-alkyl-2', 3'-di-O-alkyladenosiny se také uvádí, že mají použití jako antihypertenzní prostředky, viz US patent 4 843 066.

Adenosin-5'-(N-substituované)karboxamidy a jejich estery - karboxyláty a Ν'-oxidy se popisují jako koronární vasodilátory, viz Stein a kol., J. Med. Chem. 23. 313-319 (1980) a J. Med. Chem. 19(10). 1180 (1976). Adenosin-5'-karboxamidy a jejich N'-oxidy se také zmiňují jako jedy pro malá zvířata v US patentu č. 4 167 565.

Antilipolytickou aktivitu adenosinu popisuje V. P. Dole vJ. Biol. Chem. 236(12). 3125-3130 (1961). Inhibici lipolýzy (R)-N⁶-fenylizopropyladenosinem popisuje E. Westermann a kol. v Adipose Tissue, Regulation and Metabolic Functions, B. Jeanrenaud a D. Hepp, vyd. George Thieme, Stuttgart, 47-54 (1970). N⁶-mono- a -disubstituované adenosinové analogy jsou také 50 uvedeny jako sloučeniny, které mají antilipolytickou, antihypercholesterolemickou a antihyperlipemickou aktivitu v US patentech 3 787 391, 3 817 981, 3 838 147, 3 840 521, 3 835 035, 3 851 056, 3 880 829, 3 929 763, 3 929 764, 3 988 317 a 5 032 583.

-5CZ 289528 B6

Předpokládá se, že uvedená toxicita, vlastnosti působící na centrální nervový systém a zvýšená srdeční rychlost, ve spojitosti s adenosinovými analogy, přispívají k obtížím bránicím vývoji antihypertenzního a/nebo antiischemického přípravku na bázi průmyslově vyráběného adenosinového analogu.

Tento vynález se snaží překonat nedostatky dosavadního stavu techniky a k tomu skýtá skupinu metabolicky stabilních adenosinových agonistů a jejich derivátů, které mají nečekaně vhodné farmakologické vlastnosti, to znamená, že jsou antihypertenzními, kardioprotektivními, antiischemickými a antilipolytickými přípravky s jedinečným terapeutickým profilem.

Podstata vynálezu

Předmětem tohoto vynálezu je použití derivátu obecného vzorce I

Η N—-X—(Y)_a-*Z

R’ď ^VOR ve kterém

K znamená N, N--->0 nebo CH,

Q znamená skupinu vzorce CH₂ nebo O,

T znamená skupinu vzorce

nebo R₃ O-CH₂,

X znamená alkylenovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku s přímým nebo rozvětveným řetězcem, cykloalkylenovou skupinu obsahující 4 až 8 atomů uhlíku nebo cykloalkenylenovou skupinu obsahující 4 až 8 atomů uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována alespoň jednou skupinou vzorce CH₃, CH₃CH₂, Cl, F, CF₃ nebo CH₃O,

Y znamená skupinu vzorce NR4,0 nebo S, a představuje 0 nebo číslo 1,

Z znamená skupinu vzorce

-6CZ 289528 B6

ve kterém

Z[ znamená N, CR₅, (CH)_ra-CR₅ nebo (CH)_m-N, kde m představuje číslo 1 nebo 2,

Z₂ znamená skupinu vzorce N, NR^, O nebo S, n představuje 0 nebo číslo 1,

Ri, R₂, R₃, R4, R₅ a Re znamenají nezávisle na sobě atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, arylovou skupinu obsahující 6 atomů uhlíku nebo heterocyklylovou skupinu obsahující 4- až 10-člennou kruhovou strukturu a 1 až 4 heteroatomy vybrané ze skupiny sestávající z atomu kyslíku, síry a dusíku,

R_a a Rb znamenají nezávisle na sobě atom vodíku, hydroxyskupinu, alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, hydroxyalkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, merkaptoalkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, alkylthioskupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, alkoxyskupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, alkoxyalkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku jak v alkylové, tak alkoxylové části, aminoskupinu, alkylaminoskupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, karboxyskupinu, acylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, atom halogenu, karbamoylovou skupinu, alkylkarbamoylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části, arylovou skupinu obsahující 6 atomů uhlíku nebo heterocyklylovou skupinu obsahující až 12 atomů uhlíku a 1 až 4 heteroatomy vybrané ze skupiny sestávající z atomu kyslíku, síry a dusíku, a

R' a R znamenají nezávisle na sobě atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, aralkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části a 6 atomů uhlíku v arylové části, karbamoylovou skupinu, alkylkarbamoylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části, dialkylkarbamoylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v každé alkylové části, acylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části, alkoxykarbonylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části, aralkoxykarbonylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části a 6 atomů uhlíku v arylové části, aryloxykarbonylovou skupinu obsahující 6 atomů uhlíku v arylové části nebo

R' a R mohou dohromady tvořit skupinu vzorce

nebo

kde Rc znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, nebo skupinu vzorce

kde Rj a Re znamenají nezávisle na sobě atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku nebo dohromady s atomem uhlíku, ke kterému jsou připojeny, mohou tvořit 1,1-cykloalkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, za předpokladu, že pokud X znamená alkylenovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku s přímým řetězcem a Q představuje atom kyslíku, potom Z představuje heterocyklyl obsahující dva heteroatomy, nebo jeho farmaceuticky přijatelné soli, k přípravě léčiva pro zlepšení ischemického poškození nebo snížení rozsahu infarktu myokardu v důsledku myokardiální ischemie.

Podrobný popis vynálezu

Výše uvedené použití je založeno na zjištění, že sloučeniny obecného vzorce I snižují myokardiální prekondicionování, přičemž zlepšují stav ischemického poškození nebo vedou ke snížení rozsahu infarktu myokardu v důsledku ischemie myokardu, a proto jsou vhodné jako kardioprotektivní přípravky.

Sloučeniny obecného vzorce I jako antihypertenzní přípravky jsou vhodné pro ošetřování a zlepšení vaskulámích rizikových faktorů.

Skupina adenosinových agonistů, tvořených sloučeninami obecného vzorce I, nachází použití při ošetřování hypertenze a ischemie myokardu jako kardioprotektivních přípravků, které zlepšují ischemické poškození nebo rozsah infarktu myokardu v důsledku ischemie myokardu.

Způsob ošetřování kardiovaskulárních chorob charakterizovaných hypertenzí nebo ischemií myokardu, zlepšení ischemického poškození nebo rozsahu infarktu myokardu je založen na použití farmaceutických prostředků obsahujících účinné množství sloučeniny obecného vzorce I uvedené výše.

Pokud se používají výše a v průběhu popisu tohoto vynálezu dále uvedené výrazy, pokud není uvedeno jinak, má se jím rozumět, že mají tyto významy:

„Acyl“ znamená přímou nebo rozvětvenou alkyl-C=O skupinu. Výhodné acylové skupiny jsou nižší alkanoylové skupiny, které obsahují od 1 do přibližně 6 atomů uhlíku v alkylové skupině.

„Alkyl“ znamená nasycenou alifatickou uhlovodíkovou skupinu, která může být přímý nebo rozvětvený, a obsahuje od přibližně 1 do zhruba 20 atomů uhlíku v řetězci. Výraz „rozvětvený“ znamená, že nižší alkylová skupina, jako je methyl, ethyl nebo propyl, je připojena k přímému alkylovému řetězci.

„Nižší alkyl“ znamená alkylovou skupinu, která obsahuje od 1 do přibližně 6 atomů uhlíku.

„Alkylen“ znamená přímý nebo rozvětvený bivalentní uhlovodíkový řetězec, který obsahuje od 1 do zhruba 20 atomů uhlíku. Výhodné alkylenové skupiny jsou nižší alkylenové skupiny, které obsahují od 1 do zhruba 6 atomů uhlíku. Nejvýhodnější alkylenové skupiny jsou methylen, ethylen, ethylethylen, methylethylen a dimethylethylen.

„Cykloalkylen“ znamená 1,2- nebo 1,3-bivalentní karbocyklickou skupinu, která obsahuje přibližně 4 až zhruba 8 atomů uhlíku. Výhodné cykloalkylenové skupiny zahrnují 4,5-cis- nebo -trans-cyklohexenylen, 1,2-cyklohexanylen a 1,2-cyklopentylen.

„Popřípadě substituovaný“ znamená, že daný substituent nebo dané substituenty může nebo mohou anebo nemusí být přítomny.

-8CZ 289528 B6 „Alkylaminoskupina“ znamená aminoskupinu substituovanou jednou nebo dvěma alkylovými skupinami. Výhodné skupiny jsou nižší alkylaminoskupiny.

„Alkylkarbamoyl“ znamená karbamoylovou skupinu, která je substituována jednou nebo dvěma alkylovými skupinami. Výhodné jsou nižší alkylkarbamoylové skupiny.

„Merkaptoalkylový skupina“ znamená alkylovou skupinu, která je substituována merkaptoskupinou. Merkapto(nižší alkylové) skupiny jsou výhodné.

„Alkoxyskupina“ znamená alkyl-oxyskupinu, ve které „alkyl“ má dříve popsaný význam. Nižší alkoxyskupiny jsou výhodné. Mezi příkladné skupiny se zahrnuje methoxyskupina, ethoxyskupina, n-propoxyskupina, izopropoxyskupina a n-butoxyskupina.

„Alkoxyalkyl“ znamená alkylovou skupinu, jako je vymezena dříve, která je substituována alkoxyskupinou, jak je vymezena dříve.

„Aralkyl“ znamená alkylovou skupinu, která je substituována arylovým zbytkem, ve kterém „aryl“ znamená fenyl nebo fenyl substituovaný alespoň jedním substituentem, kterým může být alkyl, alkoxyskupina, aminoskupina, nitroskupina, karboxyskupina, karbalkoxyskupina, kyanoskupina, alkylaminoskupina, atom halogenu hydroxyskupina, hydroxyalkyl, merkaptoskupina, alkylmerkaptoskupina, karbalkyl nebo karbamoyl.

„Karbalkoxyskupina“ znamená karboxylový substituent esterifíkovaný alkoholem obecného vzorce

C_nH_2n+1OH, ve kterém n představuje číslo od 1 do přibližně 6.

„Halogen“ (nebo „atom halogenu“) znamená chlor, fluor, brom nebo jod.

„Heterocyklyl“ znamená přibližně čtyřčlennou až zhruba desetičlennou kruhovou strukturu, ve které je jeden nebo větší počet atomů v kruhu prvkem odlišným od atomu uhlíku, například jde o atom dusíku, kyslíku nebo síry.

Reprezentativní heterocyklické části zahrnující N⁶ substituent sloučeniny obecného vzorce I zahrnují skupiny těchto vzorců:

Výhodné heterocyklické skupiny zahrnují nesubstituovanou a substituovanou thienylovou, thiazolylovou a benzothiazolylovou skupinu, ve které substituenty může být jeden nebo větší počet členů vybraných ze souboru zahrnujícího alkoxyskupinu, alkylaminoskupinu, aryl, karbalkoxyskupinu, karbamoyl, kyanoskupinu, atom halogenu, hydroxyskupinu, merkaptoskupinu, alkylmerkaptoskupinu nebo nitroskupinu.

-9CZ 289528 B6 „Hydroxyalkyl“ znamená alkylovou skupinu substituovanou hydroxyskupinou. Hydroxy(nižší alkylové) skupiny jsou výhodné. Mezi příklady výhodných skupin se zahrnuje hydroxymethyl, 2-hydroxyethyl, 2-hydroxypropyl a 3-hydroxypropyl.

„Prekurzor léčiva“ znamená sloučeninu, která sama může nebo nemusí být biologicky aktivní, ale která se může metabolickými, solvolytickými nebo jinými fyziologickými prostředky převést na biologicky aktivní chemickou entitu.

„Kardioprotekce“ se vztahuje k účinku, kterým se srdeční svalovina stane méně citlivou k ischémickému poškození a infarktu myokardu jako důsledku ischemie myokardu.

„Zlepšení ischemického poškození“ znamená prevenci nebo snížení ischemického poškození myokardu, který je důsledkem ischemie myokardu.

„Zlepšení rozsahu (nebo velikosti) infarktu myokardu“ znamená snížení rozsahu (nebo velikosti) infarktu myokardu nebo prevenci infarktu myokardu, který je důsledkem ischemie myokardu.

Sloučeniny obecného vzorce I obsahují výhodně chirální (asymetrické) centrum. Například výhodné sloučeniny mající takové asymetrické centrum zahrnují sloučeniny, kde příkladně X znamená izopropylen, a mají buď R nebo S konfiguraci, přičemž výhodnější je R konfigurace. Vynález zahrnuje jednotlivé stereoizomery a jejich směsi. Jednotlivé izomery se připravují nebo izolují způsoby známými v boru nebo způsoby zde popsanými.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu se mohou používat ve formě volné báze, ve formě adiční soli s kyselinou nebo jako hydráty. Všechny takové formy jsou zahrnuty do rozsahu tohoto vynálezu. Adiční soli s kyselinami jsou jednoduše nejobvyklejší formou pro použití. V praxi množství použité soli v podstatě odpovídá množství použité bazické formy. Kyseliny, které se mohou používat pro přípravu adičních solí s kyselinami, zahrnují výhodné takové kyseliny, které tvoří, pokud se nechají sloučit s volnou bází, farmaceuticky přijatelné soli, to znamená soli, jejichž anion je netoxický pro příjemce farmaceutických dávek soli, takže příznivé antihypertenzní, kardioprotektivní a antiischemické účinky vytvářené volnou bází nejsou narušeny vedlejšími účinky připisovanými anionům. I když farmaceuticky přijatelné soli sloučenin podle tohoto vynálezu jsou výhodné, všechny adiční soli s kyselinami jsou vhodné jako zdroje volné bazické formy, i když zvláštní soli jako takové jsou žádoucí pouze jako meziprodukty, například pokud se sůl připravuje toliko pro účely vyčištění a identifikace nebo jestliže se použije jako meziprodukt při přípravě farmaceuticky přijatelné soli iontoměničovými postupy. Farmaceuticky přijatelné soli v rozsahu tohoto vynálezu jsou takové soli, které jsou odvozeny od dále uvedených kyselin: minerální kyseliny, jako je kyselina chlorovodíková, kyselina sírová, kyselina fosforečná a kyselina sulfamová, a organické kyseliny, jako je kyselina octová, kyselina citrónová, kyselina mléčná, kyselina vinná, kyselina malonová, kyselina methansulfonová, kyselina fúmarová, kyselina ethansulfonová, kyselina benzensulfonová, kyselina p-toluensulfonová, kyselina cyklohexylsulfamová, kyselina chinová a podobně. Mezi odpovídající adiční soli s kyselinami se tak zahrnuje hydrochlorid, sulfát, fosfát, sulfamát, acetát, citrát, laktát, tartrát, methansulfonát, fumarát, ethansulfonát, benzensulfonát, p-toluensulfonát, cyklohexylsulfonát a chinát.

Adiční soli sloučenin podle tohoto vynálezu s kyselinami se obvykle připravují buď rozpuštěním volné báze ve vodném roztoku nebo roztoku vodného alkoholu nebo v jiném vhodném rozpouštědle, které obsahuje příslušnou kyselinu, a izolací soli odpařením roztoku, nebo reakcí volné báze a kyseliny v organickém rozpouštědle, v kterémžto případě se sůl oddělí přímo se může dostat odpařením roztoku.

Do rozsahu sloučenin obecného vzorce I jsou zahrnuty soubory sloučenin, které se mohou obecně charakterizovat jako N⁶-heterocyklicky substituované adenosiny, N⁶-heterocyklicky substituované karbocyklické adenosiny (nebo alternativně dihydroxy-[N⁶-heterocyklicky substituované 9-adenyl]cyklopentany) a jejich N-oxidy, a N⁶-heterocyk!icky substituované N'-l-deazaari

-10CZ 289528 B6 steromyciny (nebo alternativně dihydroxy-/N⁶-heterocyklicky substituované [4,5-b]imidazopyridyl/cyklopentany). Do rozsahu sloučenin obecného vzorce I také spadají 5'-alkylkarboxamidové deriváty adenosinů, karbocyklické adenosiny a 1-deazaaristeromyciny, deriváty sloučenin z výše uvedených souborů, kde jedna nebo obě 2- nebo 3-hydroxyskupiny cyklopentanového kruhu nebo v případě souborů sloučenin obsahující ribosovou část, 2'- nebo 3'-hydroxyskupiny ribosového kruhu jsou substituovány. Takové deriváty mohou samy zahrnovat biologicky aktivní chemickou entitu, která je vhodná pro ošetřování hypertenze a ischemie myokardu, a jako kardioprotektivní přípravky, nebo mohou působit jako prekurzory léčiva pro takové biologicky aktivní sloučeniny, které se z nich vytváří a fyziologických podmínek.

Mezi reprezentativní sloučeniny podle tohoto vynálezu se zahrnuje N⁶-[trans-2-(thiofen-2-yi)cyklohex-4-en-l-yl]adenosin, N⁶-[trans-2-(thiofen-3-yl)cyklohex-4-en-l-yl]adenosin, N⁶[trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohex-4-en-l-yl]adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[2-(2'aminobenzothiazolyl)ethyl]adenosin, N⁶-[2-(2'-thiobenzothiazolyl)ethyl)adenosin, N⁶—[2—(6'— ethoxy-2'-thiobenzothiazolyl)ethyl]adenosin, N⁶-[2-(2'-aminobenzothiazolyl)ethyl]adenosin5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[2-(2'-aminothiazolyl)ethyl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid,N⁶-[2-(4'-methylthiazol-5'-yl)ethyl]adenosin,N⁶-[2-(2'-thiazolyl)ethyl]adenosin, N⁶-[(R)-l-(5'-chlorthien-2'-yl)-2-propyl]adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[2-(2'-methyl-4'-thiazolyl)ethyl]adenosin, N⁶-[(R)-l-methyl-2-(2'-benzo[b]thiofenyl)ethyl]adenosin, N⁶-[2-(4-methyl-5-thiazolyl)ethyl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[2(2-thiazolyl)ethyl]karbocyklickýadenosin-5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[2-(4'-fenyl-2'-thiazolyl)ethyl]adenosin, N⁶-[(R)-l-(5-chlor-2-thienyl)prop-2-yl]karbocyklický adenosin-5N-ethylkarboxamid, (-)-N⁶-[thiofen-2-yl)eth-2-yl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[l-(thiofen-3-yl)eth-2-yl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, N⁶[(R)-l-/(thiofen-2-yl)prop-2-yl/]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[l-(thiofen-2-yl)eth-2-yl]-N'-l-deazaaristeromycin-5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[(R)-l-/(thiazol-2yl)prop-2-yl/]adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[l-(thiofen-2-yl)-2-methylpropyl]adenosin-5'-N-ethylkarboxamid,N⁶-[(R)-l-(5'-chlorthien-2-yl)-2-butyl]karbocyklickýadenosin5'-N-ethylkarboxamid, N⁶-[2-(4'-methyl-2'-thiazolyl)ethyl)adenosin, N⁶-[4'-fenyl-2'-thiazolyl)methyl]adenosin, (-)-[2S-[2a,3a-dimethylmethylendioxy-4-(3-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)(lR)-l-methylethyl/amino]-9-adenyl]cyklopentan]-l-p-N-ethylkarboxamid, (2S)-2a,3a-dihydroxy-4[3-[N⁶-72-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methyIethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan1 β-N-ethylkarboxamid, (2S)-2a,3a-dihydroxy—4p-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-( 1 R}-1methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-lp-N-ethylkarboxamid-fV-oxid, [15-/1α,2β,3β,4a(S*)/]-4-[7-[/2-(5-chlor-2-thienyl)-l-methylethyl/amino)-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, [ 1S—/1 a,2β,3 p,4a/)-4-[7-[/2-(3-chlor-2thienyl)-l-ethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, [lS-/la,2p,3p,4a/]-4-[7-[/2-(2-thienyl)-l-izopropylethyl/amino]-3Himidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, [15-71α,2β,3β,4α(S*)/]-4-[7-[[2-(3-chlor-2-thienyl)-l-ethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-Nethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, [ 1S-/1 a,2 β,3 β,4α(8 *)/]—4—[7—[/2—(2—thienyl)—l— methylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, [lS-/la^^,4a/]-4-[7-[/2-(5-chlor-2-thienyl)-l-ethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5b)pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, (2S)-2a,3a-bis-methoxykarbonyloxy-4β-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(l R)-l-methylethyI/amino-9-adenyl]cyklopentan-1 β-N-ethylkarboxamid, (2S)-2α,3α-dihydroxy-4β-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)1 -methylethy l/amino-9-adenyl]cyklopentan-1 β-N-ethylkarboxamidethoxymethylenacetal, (2S)-2α,3α-dihydroxy-4β-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR}-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-lβ-N-ethyikarboxamid-2,3-karbonát, (2S)-2a,3a-bis-methylkarbamoyloxy^^ [N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-lβ-N-ethylkarboxamid, (2S)-2a,3a-dihydroxy-4ú-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/3ΐηΐηο-9^βηγ1^Μορβηί3η-1β-Ν-βί1^^3Η)θΧ3π^-2,3-ί1ι^3Λοηέί,Ν⁶-[2-(3-€1ι1θΓ-2

-11 CZ 289528 B6 thienyl)-(lR)-l-methylethyl]-2'-O-methyladenosin, N⁶-[2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-lmethylethyl]-2'-0-methyladenosin aN⁶-[trans-5-(2-thienyl)cykIohex-l-en-4-yl)-2'-0methyladenosin.

Výhodný soubor sloučenin podle tohoto vynálezu je popsán obecným vzorcem I, ve kterém R' a R znamenají atom vodíku.

Jiný výhodný soubor sloučenin podle tohoto vynálezu představují 5'-N-alkylkarboxamidové deriváty N⁶-heterocyklicky substituovaných karbocyklických adenosinů, jinými slovy sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém K znamená N, Q představuje CH2 a T značí skupinu vzorce RiR₂N-C=O nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli.

Ještě jiným výhodným souborem sloučenin podle tohoto vynálezu jsou 5'-N-alkylkarboxamidové deriváty N⁶-heterocykličky substituovaných N'-l-deazaaristeromycinů, to znamená

4-[7-(heterocyklylamino)-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]alkyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamidy, jinými slovy sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém K znamená skupinu vzorce CH, Q znamená skupinu vzorce CH₂ a T znamená skupinu vzorce R]R₂N-C=O nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli.

Nej výhodnější soubor sloučenin podle tohoto vynálezu zahrnuje sloučeniny obecného vzorce I charakterizované přítomností chirálního centra a kN⁶ atomu purinového nebo 1-deazapurinového kruhu, zatímco zvláštní provedení tohoto souboru zahrnuje sloučeniny charakterizované chirální ethylovou skupinou připojenou katomu uhlíku a kN⁶ dusíku. Obzvláště výhodný soubor sloučenin je charakterizován N⁶—[1—(nižší alkyl)-2-(3-halogenthien-2-yl)ethylovou] skupinou jako substituentem.

Nejvýhodnější provedení vynálezu zahrnuje sloučeniny (-)-[2S-[2a,3a-dihydroxy-4|3-[N⁶-72(5-chlor-2-thienyl)-l-(R)-methylethyl/amino]-9-adenyl]cyklopentan-13-ethylkarboxamid, (-)-[2S-/2a,3a-dihydroxy-4|3-[N⁶-/l-(R)-ethyl-2-(3-chlor-2-thienyl)ethyl/amino]-9-adenyl]cyklopentan-l[3-ethylkarboxamid, [lS-/la,2p,33,4a(S*)/]-4-[7-[/2-(5-chlor-2-thienyl)-lmethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, [ 1S-/1 α,2β,3 β,4α(8*)/]-4-[7-[/2-(3-ο1ι1θΓ-2-11ιίβηγ1)-1-€ί1ιγ1β11^1/3ΠΗηο]-3Ηimidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid a jejich farmaceuticky přijatelné soli.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu se mohou připravovat známými způsoby nebo podle reakčního sledu popsaného dále. Výchozí látky používané pro přípravu sloučenin podle tohoto vynálezu jsou známé nebo komerčně dostupné anebo se mohou připravit známými způsoby nebo podle zvláštních reakčních schémat, která jsou zde popsána.

Sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém K znamená atom dusíku, Q představuje atom kyslíku a T značí skupinu vzorce R₃O-CH₂, se mohou připravit reakcí komerčně dostupného 6-chlorpurin ribosidu s různými heterocyklickými aminy, jak je na příkladech uvedeno dále.

Sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém K. představuje atom dusíku, Q značí atom kyslíku a T znamená skupinu vzorce RiR₂N-C=O, se jednoduše připravují ze sloučenin, které jsou uvedeny jako výchozí, vreakčním schématu A. Při této reakci se 6-chlorpurin ribosid s chráněnými 2'- a 3'-hydroxyskupinami ribosového kruhu zpracuje s oxidačním činidlem, například s Jonesovým činidlem, a vyrobená kyselina se zpracuje s dicyklohexylkarbodiimidem (DCC) nebo s bis-(2-oxo-3-oxazolidinyl)fosfinchloridem (BOP-C1) v přítomnosti vybraného aminu, aby se dostal 5'-alkylkarboxamidový derivát.

-12CZ 289528 B6

Reakční schéma A

kde P znamená chránící skupinu.

Vhodné výchozí látky pro sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém K představuje atom dusíku, Q značí atom kyslíku a T znamená skupinu vzorce RiR2N-C=O, se mohou připravit, jak popsal Chen a kol. v Tetrahedron Letters 30, 5543-5546 (1989). Alternativně se k přípravě takových výchozích látek může použít reakční schéma B. Při provedení podle reakčního schématu B se 4-ethylkarboxamidový derivát 2,3-dihydroxycyklopentylaminu, připravený jak popsal Chen a kol., nechá reagovat s 3-amino-2,4-dichlorpyrimidinem. Produkt této počáteční reakce se potom zahřívá s aldehydamidinacetátem, například formamidinacetátem, v dioxanu a methoxyethanolu po dobu dostačující k účinnému uzavření kruhu (od přibližně 30 minut do zhruba 4 hodin), čímž se dostane sloučenina, která se může běžně nechat reagovat s různými heterocyklickými aminy způsobem popsaným dále, aby se dostala sloučenina podle tohoto vynálezu. Pořadí reakcí není rozhodující. Například meziprodukt vzniklý podle reakčního schématu B se může nechat reagovat s heterocyklickým aminem, a potom se uzavře kruh, aby se dostala požadovaná konečná sloučenina.

Reakční schéma B

Různé heterocyklické aminy, vhodné pro přípravu sloučenin podle tohoto vynálezu, se mohou připravit jednou nebo větším počtem reakcí, které jsou uvedeny v reakčních schématech C až J

-13CZ 289528 B6 a preparativních příkladech B až G a 50 až 74. Přitom symbol Het označuje heterocyklickou skupinu, znamená atom halogenu, R představuje například atom vodíku nebo nižší alkylovou skupinu a Ra a Y mají výše uvedený význam.

Reakční schéma C

Reakční schéma D

1) n-BuU,THF

R3NO₂

Z-CHO -----G-alanin BuOH

OH

1) NaBH₄

---->

2) LAH

1)DEAD,PtfcP ftalimid^ z

2) NH₂NH₂

NH₂

Reakční schéma F

- 14CZ 289528 B6

kde X znamená atom halogenu, například atom chloru nebo bromu

-15CZ 289528 B6

Reakční schéma I

1)NaH,0°C

------->

2)n-BuU, RT

1) (PhO)₂PN₃

2) KOH

RT = teplota místnosti

Reakční sled ze schématu I uvedeného výše je popsán v US patentu č. 4 321 398, přičemž příslušné informace se zde zahrnují do dosavadního stavu techniky.

Příklad B

Způsob přípravy l-(thiofen-3-yl)ethylaminu mmol 3-thiofenkarboxaldehydu, 1,5 mmol nitromethanu a 0,1 mmol β-alaninu v butanolu se nechá reagovat po dobu 6 hodin, aby se získal 3-nitrovinylenthiofen, který se redukuje 2,5 mmol lithiumaluminiumhydridu za vzniku požadované aminové sloučeniny.

3-Substituované thienylalkylaminy se připravují tím, že se nahradí 3-substituovanými thiofeny, jako 3-chlorthiofenem, thiofen použitý jako výchozí látka v příkladu B uvedeném výše.

Příklad C

Způsob přípravy trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohex-4-enylaminu

Směs 5 ml 1,3-butadienu a 7g 2-nitrovinylenthiofenu v toluenu se zahřívá na teplotu 140 °C přes noc v neprodyšné uzavřené nádobě. Výsledný nitrocyklohexen se hydrogenuje za tlaku vodíku přibližně 240 kPa na 5% palladiu na uhlí v methanolu a potom zpracuje s 2,5 g lithiumaluminiumhydridu. Normalizovaným zpracováním se dostane racemický trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohexylamin.

Příklad D

Obecný způsob přípravy 2-substituovaných thiazolaminů

Benzoylchlorid a aminoethylkyanid se nechají reagovat, aby se dostal N-benzoylaminoethylkyanin, který se nechá reagovat se sirovodíkem v amoniaku na thioamid, a ten se nechá reagovat s příslušným α-halogenketonem za vzniku požadovaného thiazolu. Zpracováním s 5-normální kyselinou chlorovodíkovou se odstraní chránící benzoylová skupina a dostane se požadovaná aminová sloučenina.

-16CZ 289528 B6

Příklad E

Obecný způsob přípravy 4-substituovaných thiazolylaminů

Výhodná syntéza 2-(2'-methyl-4'-thiazolyl)ethylaminu spočívá v reakci thioacetamidu s ethylmonobromacetoacetátem, kterou se dostane ester thiazolu, jenž se nechá redukovat, výhodně natriumborhydridem, za vzniku alkoholu, který se konvertuje na amin. Výhodné prostředky vedoucí k přípravě aminu spočívající ve zpracování s (1) diethylazodikarboxylátem, trifenylfosfinem a ftalimidem a

(2) hydrazinhydrátem.

Příprava 4—substituovaných thiazolaminů se může také provádět za použití dále uvedeného reakčního schématu, reakcí substituovaného thioamidu a ethyl-monobromacetoacetátu. Konverze výsledného thiazolylester na amid se provádí s vodným amoniakem a amin vznikne redukcí boranem. Příkladný způsob přípravy 2-(l,l-dimethyl-l'-thiofenyl)ethylaminu je popsán v US patentu č. 4 321 398.

Diastereomemí směs sloučenin nebo meziproduktů získaných podle reakčních schémat A až I znázorněných výše, se může dělit na jednotlivé racemické nebo opticky aktivní enantiomery způsoby známými v oboru, například chromatografícky, frakční destilací nebo frakcionovanou krystalizací solí, d- nebo l-(tartrátu, dibenzoyltartrátu, mandlátu nebo kafrsulfonátu).

Příklad F

Způsob přípravy (+)- a (-)-trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohex-4-enylaminu

0,55 ekvivalentu kyseliny (S)-(+)-mandlové se vnese do izopropanolového roztoku 3,4 g racemického aminu připraveného v příkladu C. Sraženina se rekrystaluje z izopropanolu a dostane se 1,78 g soli ([a]_D ^{tep,ota mis,nosti (dále ,m)} = +4,13° (C = 1,3, methanol)). Aminy se izolují extrakcí neutralizovaných solí (nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného) dichlormethanem, vysušeným síranem sodným a odpařením, aby se dostaly částečně rozštěpené volné aminy.

Přibližně 1 g levotočivého aminu ([a]_D‘ ^m = -25,8° (c = 1,54, methanol)) se nechá reagovat se 2 g kyseliny l-(-)-dibenzoylvinné v methanolu a výsledná sůl se zpracuje na 0,64 g levotočivého aminu ([a]_D ^,m = -28,8° (c= 1,65, methanol)). Hig-field NMR analýza MPTA amidu levotočivého aminu ukáže na více než 96% enantiomemí přebytek.

Přibližně 1,6 g obohacené směsi pravotočivého aminu se nechá reagovat s 3,2 g kyseliny d-(+)dibenzoylvinné v methanolu. Po zpracování se dostane 0,87 g pravotočivého aminu ([a]_D ^,m = +25,8° (c = 1,67, methanol)).

N⁶-Heterocyklicky substituované adenosiny a karbocyklické adenosiny podle tohoto vynálezu se mohou připravit reakcí 6-chlorpurin ribosidu nebo sloučenin získaných podle reakčního schématu A nebo B s různými heterocyklickými aminy, syntetickou cestou znázorněnou dále v reakčním schématu J, kde K, P, Q a T mají významy definované výše.

-17CZ 289528 B6

Reakční schéma J

N⁶-Heterocyklicky substituované Ν'-alkyldeazaaristeromyciny podle tohoto vynálezu se mohou 5 připravit jak je uvedeno v reakčním schématu K.

Reakční schéma K

Sloučeniny podle tohoto vynálezu, které mohou působit jako prekurzory léčiva zahrnují takové sloučeniny, ve kterých hydroxyskupina na ribosovém nebo cyklopentanovém kruhu je substituována skupinami R' a R, jak jsou definovány výše pro obecný vzorec I.

Tyto sloučeniny se mohou připravovat známými způsoby a jejich příprava je jako příklad uvedena v reakčním schématu L, zařazeném dále.

-18CZ 289528 B6

Reakční schéma L

R2N-C-0 0-C-NR2

Zpracování dihydroxysloučenin s esterem, chlorformiátem, v přítomnosti organické báze, například triethylaminu, poskytne odpovídající bis-karbonát. Alkoxymethylenacetal se může připravit zpracováním s odpovídajícími orthoesterem v přítomnosti katalytického množství kyseliny p-toluensulfonové. Karbonát je dostupný zpracováním s Ι,Γ-karbonyldiimidazolem a thiokarbonát zpracováním s thiokarbonyldiimidazolem. Alkyl- a dialkylkarbamoylové deriváty 10 se mohou připravit zpracováním s odpovídajícím alkylizokyanátem nebo dialkylkarbamoylchloridem v přítomnosti organické báze.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu, kde K znamená N--->0, to jest N-oxidy, se mohou připravovat oxidací odpovídajícího adenosinu nebo karbocyklického adenosinu známými 15 způsoby, například zpracováním s peroxidem vodíku v kyselině octové.

2'-O-Alkylové deriváty se mohou připravovat známými způsoby, například reakcí příslušného heterocyklylaminu s 6-chlor-9-(2'-O-methyl-p-I>-ribofuranosyl)-9H-purinem.

-19CZ 289528 B6

Funkční skupiny výchozích sloučenin a meziproduktů, které se používají pro přípravu sloučenin podle tohoto vynálezu, mohou být chráněny běžnými chránícími skupinami, které jsou známé v oboru. Běžné chránící skupiny pro funkční aminoskupinu a hydroxyskupinu jsou popsány například v publikaci T. W. Greene, „Protective Groups in Organic Synthesis“, Wiley, New York (1984).

Hydroxyskupiny se mohou chránit jako estery, tak jako acylové deriváty, nebo mohou být ve formě etherů. Hydroxyskupiny na sousedících atomech uhlíku mohou být výhodně chráněny ve formě ketalů nebo acetalů. Při praktickém provedení sousedící 2'- a 3'-hydroxyskupiny výchozích sloučenin v reakčních schématech A a B jsou obvykle chráněny vytvořením 2',3'-izopropylidenových derivátů. Volné hydroxyskupiny se mohou obnovit například hydrolýzou za kyselých podmínek nebo jinou solvolýzou nebo hydrogenolýzou, jak se tyto reakce obvykle používají v organické chemii.

Při dále uvedených syntézách se sloučeniny podle tohoto vynálezu obvykle čistí středotlakou kapalinovou chromatografií (MPLC), na chromatotronu, radiálně urychlovanou chromatografií na tenké vrstvě, velmi rychlou chromatografií nebo sloupcovou chromatografií za použití silikagelu nebo základní hmoty Florsil, s následující krystalizací. Pro sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém K znamená atom dusíku, Q představuje atom kyslíku a T znamená skupinu vzorce R₃O-CH₂, obvyklé rozpouštědlové systémy zahrnují chloroform a methanol, ethylacetát a hexan, a methylenchlorid a methanol. Eluáty se mohou krystalovat z methanolu, ethanolu, ethylacetátu, hexanu nebo chloroformu.

Pro sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém K znamená atom dusíku, Q představuje atom kyslíku a T znamená skupinu vzorce R]R₂N-C=O, obvyklé rozpouštědlové systémy zahrnují chloroform a methanol. Eluáty se mohou krystalovat z 50 až 100% vodného ethanolu.

Pro sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém Q znamená skupinu vzorce CH₂, K znamená skupinu vzorce N nebo CH a T představuje skupinu vzorce R]R₂N-C=O, obvyklé rozpouštědlové systémy zahrnují methylenchlorid a methanol. Eluáty se mohou krystalovat z ethylacetátu s methanolem, ethanolem nebo hexanem nebo bez těchto dalších rozpouštědel.

Sloučeniny, které vyžadují neutralizaci, se mohou neutralizovat mírnou bází, jako je hydrogenuhličitan sodný, a poté promýt methylenchloridem nebo roztokem chloridu sodného. Produkty, které jsou vyčištěny jako oleje, se někdy před konečnou krystalizací triturují hexanem a/nebo ethanolem.

Další znak tohoto vynálezu se týká zlepšeného způsobu přípravy v podstatě opticky čistých 2-substituovaných 2-amino-l-(heteroar-2- nebo -3-yl)ethanových derivátů. 2-(Heteroaryl)ethylaminy a jejich alkylové a fenylové deriváty se připravují různými způsoby včetně redukce 2-|3-nitrovinylheteroarylových sloučenin, připravených z heteroarylformaldehydů (viz například W. Foye a S. Tovivich, J. Pharm. Scien. 68(5), 591 (1979), S. Conde a kol., J. Med. Chem. 21(9). 978 (1978), M. Dressler a M. Joullie, J. Het. Chem. 7, 1257 (1970)), redukce kyanmethylheteroarylových sloučenin (viz například B. Crowe a F. Nord, J. Org. Chem. 15, 81 (1950), J. McFarland a H. Howes, J. Med. Chem. 12.1079 (1969)), Hoffmanovou degradační reakcí 2-(2thienyl)propylamidu (viz například G. Barger a A. Easson, J. Chem. Soc. 1938, 2100) a aminací 2-(2-thienyl)ethyl-p-toluensulfonátů (viz US patent č. 4 128 561).

Přítomný způsob spočívá v reakci chirálního 2-substituovaného ethylenoxidového derivátu s 2- nebo 3-ylovým anionem heteroarylové sloučeniny a v konvertování, stereospecifickými prostředky, hydroxyskupiny vytvořené při této reakci na aminoskupinu. Způsob podle tohoto vynálezu je znázorněn v reakčním schématu M uvedeném dále.

-20CZ 289528 B6

Reakční schéma M

V tomto schématu Sub představuje substituentovou skupinu na uvedeném chirálním ethylenoxidu a Het představuje heterocyklickou skupinu.

Výhoda způsobu podle tohoto vynálezu ve srovnání se způsoby přípravy 2-substituovaných 2-amino-l-(heteroar-2- nebo -3-yl)ethanových derivátů známými v oboru spočívá v tom, že se připraví v podstatě opticky čistý derivát přímo, v protikladu k přípravě racemické směsi, která se potom musí štěpit jinými způsoby, aby se dostaly opticky čisté izomery.

Výhodný soubor ze způsobů podle tohoto vynálezu spočívá v tom, že heteroar-2- nebo -3-ylová skupina je substituovaná nebo nesubstituovaná thien-2- nebo -3-yiová skupina nebo substituovaná nebo nesubstituovaná benzothiofen-2- nebo -3-ylová skupina.

Výhodnější soubor ze způsobů podle tohoto vynálezu spočívá v tom, že uvedený anion se tvoří reakcí substituovaného nebo nesubstituovaného thiofenu nebo benzothiofenu, který obsahuje atom vodíku jako substituent v poloze 2 nebo 3, s organokovovou bází v aprotickém organickém rozpouštědle.

Jiný výhodnější soubor ze způsobů podle tohoto vynálezu spočívá v tom, že uvedený chirální 2-substituovaný ethylenoxid je substituován v poloze 2 skupinou, která je zvolena ze souboru tvořeného alkylovou, aiylovou, trihalogenmethylovou a benzyloxylovou skupinou.

Nejvýhodnější soubor ze způsobů podle tohoto vynálezu tvoří to, že uvedenou organokovovou bází je alkyllithium nebo lithiumdiizopropylamid, uvedeným aprotickým organickým rozpouštědlem je tetrahydrofuran, ether, hexan nebo směs těchto rozpouštědel a uvedeným chirálním 2substituovaným ethylenoxidem je 2-alkylethylenoxidový derivát.

Prostředky pro stereospecifické převedení hydroxyskupiny na aminoskupinu jsou dobře známé v oboru (viz například Mitsunobu, Synthesis 1981 (1), 1).

Mělo by být zřejmé, že (R)- nebo (S)-2-substituovaný 2-hydroxy-l-heteroarylethanový derivát se může tvořit přímo, jak je popsáno výše, použitím odpovídajícího (S)- nebo (R)-2-substituovaného ethylenoxidového derivátu jako výchozí sloučeniny, nebo pokud je to nezbytné, výsledný (R}- nebo (S)-2-substituovaný 2-hydroxy-l-heteroarylethan se může konvertovat na odpovídající (S)- nebo (R)-2-substituovaný 2-hydroxy-l-heteroarylethanový derivát opatřeními, které jsou dobře známé v oboru, pro obrácení konfigurace na hydroxyskupině (viz například Mitsunobu, Synthesis 1981 (1), 1).

Zvláštní provedení způsobu podle tohoto vynálezu spočívá v tom, že (a) substituovaný nebo nesubstituovaný thiofen nebo benzothiofen, obsahující atom vodíku jako substituent v poloze 2 nebo 3, se uvádí do styku s butyllithiem ve směsi tetrahydrofuranu a hexanů za sníženého teploty, například při přibližně -30 °C, po dobu dostačující k vytvoření anionu tohoto thiofenu nebo benzothiofenu,

-21 CZ 289528 B6 (b) potom se do reakční směsi vnese (S)- nebo (R)-2-alkylethylenoxid a směs se udržuje za vyšší teploty, například přibližně 0 °C, po dobu dostačující ke vzniku odpovídajícího (R)- nebo (S)-2-alkyl-2-hydroxy-l-thienyl- nebo -benzothiofenylethanového derivátu a (c) potom se stereospecifickými prostředky hydroxyskupina uvedeného ethanového derivátu konvertuje na aminoskupinu.

Příklady provedení vynálezu

Způsoby podle tohoto vynálezu jsou blíže ilustrovány a vysvětleny na příkladech 50 až 74, které jsou zařazeny dále.

Příklady 1 až 3 popisují přípravu prekurzorových sloučenin, jež se používají pro přípravu sloučenin podle tohoto vynálezu, které jsou popsány v další části.

Příklad 1

Způsob přípravy 6-chlor-2',3'-dimethylmethylendioxy-N-5'-ethylkarboxamidoadenosinu

Stupeň 1: Způsob přípravy 2',3'-dimethylmethylenového derivátu 6-chlorpurinribosidu

31,5 g 6-chlorpurinribosidu, 73 ml triethyl-orthoformiátu a 19,8 g TsOH se míchá v 600 ml acetonu po dobu 2 hodin za teploty místnosti. Roztok reakční směsi se odpaří za sníženého tlaku, uvede do styku s ethylacetátem a promyje nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a roztokem chloridu sodného, vysuší síranem sodným a odpaří. Tak se dostane 2',3'-<iimethylmethylenový derivát 6-chlorpurinribosidu jako bílá tuhá látka.

Stupeň 2: Způsob přípravy kyseliny 6-chlor-2',3'-dimethylmethylendioxyadenosin-5'-karboxylové g sloučeniny ze stupně 1 se podrobí Jonesově oxidaci, kyselina se extrahuje z ethylacetátu 2,5% roztokem hydroxidu sodného a vodný podíl se promyje ethylacetátem, okyselí koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou a extrahuje ethylacetátem. Organická vrstva se promyje vodou a roztokem chloridu sodného, vysuší síranem sodným, filtruje a odpaří za sníženého tlaku dosucha, aby se dostala požadovaná 5'-karboxylová kyselina.

Stupeň 3: Způsob přípravy 6-chlor-2',3'-dimethylmethylendioxy-N-5'-ethylkarboxamidoadenosinu

5,7 g sloučeniny ze stupně 2 se míchá s 4,26 g bis-(2-oxo-3-oxazoladinyl)fosfinchloridu (BOPCl) a 2,33 ml triethylaminu ve 100 ml methylenchloridu za teploty místnosti po dobu 20 minut. Do roztoku se zamíchá 3,46 g ethylaminu a v míchání za teploty místnosti se pokračuje po dobu 2 hodin. Organický podíl se promyje zředěnou kyselinou chlorovodíkovou, zředěným roztokem hydroxidu sodného, vodou a roztokem chloridu sodného a nakonec vysuší síranem sodným, aby se dostala konečná sloučenina ve formě pěny.

Příklad 2

Způsob přípravy (+)-2S-(2a,3a-dimethylmethylendioxy)-4p-(6-chlor-9-adenyl)cyklopentanΙ-β-N-ethylkarboxamidu

-22CZ 289528 B6

Stupeň 1: Způsob přípravy 5,6-dimethylendioxy-2-azabicyklo[2,2,l]heptan-3-onu

23,5 g 5,6-dihydroxy-2-azabicyklo[2,2,l]heptan-3-onu (Aldrich nebo připraveného podle způsobu, který zveřejnil Čermák a Vince vNucleic Acid Chemistry, Improved and New Synthetic Procedures, Methods and Techniques, část 3, str. 26 (J. Wiley, 1986)), se rozpustí ve 150 ml acetonu, který obsahuje 185 ml 2,2-dimethoxypropanu a 5,25 g kyseliny p-toluensulfonové a směs se vaří pod zpětným chladičem po dobu 10 minut, ochladí, zpracuje s 9,3 g hydrogenuhličitanu sodného a odpaří za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí v methylenchloridu, promyje roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým a rozpouštědlo se odpaří na olej. Získaný olej se chromatografuje na silikagelu (eluční činidlo je směs ethylacetátu a hexanu v poměru 4:1). Tak se dostane 17,0 g hnědobílé tuhé látky. Výtěžek odpovídá 63 %. Sloučenina má teplotu tání 153 až 154 °C.

Stupeň 2: Způsob přípravy (+)-43-amino-2a,3a-dimethylendioxycyklopentan-l[3-N-ethyl-5karboxamidu (A) 5 g 5,6-dimethylendioxy-2-azabicyklo[2,2,l]heptan-3-onu, připraveného ve stupni 1, se zpracuje s 15 ml ethylaminu za teploty 140 °C během přibližně 7 hodin. Výsledná látka se čistí velmi rychlou chromatografií (elučním činidlem je směs dichlormethanu, methanolu a N,N-dimethylethylaminu v poměru 90:7:3). Tak se dostane 5,8 g (±)-4P-amino-2a,3a-dimethyIendioxycyklopentan-ip-ethylkarboxamidu.

(B) Zpracování 13,1 g racemického aminu, připraveného jak je popsáno v části A, s 21,6 g kyseliny d-dibenzoylvinné poskytne 15,1 g enantiomemě čisté soli, [a]D^tm = +70,1° (c = 1,77, methanol). Sůl se rozpustí v 10% vodném roztoku hydroxidu sodného a vodná fáze se extrahuje ethylacetátem. Spojené organické vrstvy se promyjí roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým a rozpouštědlo se odpaří, aby se dostala opticky čistá sloučenina. [a]_D*^m = +31,4° [c = 1,40, methanol].

Stupeň 3: Způsob přípravy 4-|3-(3-amino-4-chlor-2-pyrimidinylamino)-2,3-dimethylendioxycyklopentan-1 β-N-ethylkarboxamidu

Kondenzace 2,10 g (+}-4|3-amino-2a,3a-dimethylendioxycyklopentan-l β-N-ethylkarboxamidu, připraveného ve stupni 2, část B, s 1,5 g 3-amino-2,4-dichlorpyridinu v 70 ml n-butanolu, obsahujícím 3 ml triethylaminu, se provádí za varu pod zpětným chladičem po dobu přibližně 14 hodin, a potom se rozpouštědlo odpaří za sníženého tlaku. Dostane se olej, který se rozpustí v ethylacetátu a promyje vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného. Organický extrakt se vysuší síranem sodným a odpaří za sníženého tlaku, aby se dostala opticky čistá sloučenina. [α]ο^,π1 = +15,8° (c = 41,48, methanol).

Stupeň 4

2,10 g (+)-4P-(3-amino-4-chlor-2-pyrimidinylamino)-2a,3a-dimethylendioxycyklopentanu, 1,85 g formamidin-acetátu ve 2 ml methoxyethanolu a 80 ml dioxanu se míchá za teploty 70 °C po dobu přibližně 3 hodin. Směs se ochladí na teplotu místnosti a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí v ethylacetátu a vzniklý roztok se promyje vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a roztokem chloridu sodného, organický extrakt se vysuší síranem sodným, odpaří za sníženého tlaku a čistí velmi rychlou chromatografií (extrakčním činidlem je směs methylenchloridu a methanolu v poměru 95:5). Tak se dostane 1,45 g čistého (+)-(2α,3α-dimethylmethylendioxy)-4β-(6-chlor-9-adenyl)cyklopentan-l β-N-ethylkarboxamidu.

-23CZ 289528 B6

Alternativně se opticky čisté 2a,3a-di-chráněné dioxy-4p-6-substituované 9-adenylcyklopentan-1 β-N-ethylkarboxamidové deriváty mohou připravit podle reakčního schématu uvedeného příkladně v příkladu 3.

Příklad 3

Způsob přípravy 2S-[2a,3a-cyklohexylidendioxy]-4|3-[N⁶-(2-thieneth-2-yl)-9-adenyl]cyklopentan-1 β-N-ethylkarboxamidu

Stupeň 1: Způsob přípravy 4|3-ethylen-2a,3a-(cyklohexylidendioxy)cyklopentanonu

2,95 g (-)-2a,3a-(cyklohexylidendioxy)-4-cyklopentenonu, připraveného způsobem, který popsal Borchardt a kol. v J. Org. Chem. 52. 5457 (1987), se přidá jako roztok v 5 ml 15 tetrahydrofuranu ke směsi 15,2 mmol vinylmagnesiumbromidu a 15,2 mmol jodidu měďného ve

100 ml tetrahydrofuranu. Tato směs se udržuje za teploty -78 °C pod inertní atmosférou po dobu přibližně 2 hodin, ohřeje na teplotu 0 °C a reakce se přeruší přidáním nasyceného vodného roztoku chloridu amonného. Organická fáze se promyje roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým a odpaří za sníženého tlaku, aby se dostal žlutý olej, který se čistí velmi 20 rychlou chromatografií (eluční činidlo je methylenchlorid, 100%). Tak se dostane 2,9 g požadované sloučeniny ve formě oleje.

Stupeň 2: Způsob přípravy 4(3-ethylen-l|3-hydroxy-2a,3a-(cyklohexylidendioxy)cyklopentanu

3,95 ml 1-molámího roztoku diizobutylaluminiumhydridu v tetrahydrofuranu se přidá k roztoku ml tetrahydrofuranu a 0,73 g ketonu připraveného ve stupni 1, který je ochlazen na teplotu -78 °C. Směs se ohřívá na teplotu -40 °C po dobu přibližně 2,5 hodiny, zpracuje s 5 ml 2-normálního roztoku hydroxidu sodného, ohřeje na teplotu místnosti a míchá po dobu zhruba 90 minut. Vodná fáze se extrahuje diethyletherem a spojené organické fáze se promyjí roztokem 30 chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým a odpaří za sníženého tlaku, aby se dostal žlutý olej, který se čistí velmi rychlou chromatografií (elučním činidlem je směs methylenchloridu a methanolu v poměru 95:5). Tak se dostane 0,65 g čisté sloučeniny, která má formu viskózního oleje.

Stupeň 3: Způsob přípravy 4p-ethylen-lp-trifluoromethansulfonyl-2,3-(cyklohexylidendioxy)cyklopentanu)

Roztok 0,65 g 4p~ethylen-l (3-hydroxy-2a,3a-(cyklohexylidendioxy)cyklopentanu v 5 ml methylenchloridu a 0,24 ml pyridinu se přidá k 0,49 ml míchaného roztoku anhydridu kyseliny 40 trifluormethylsulfonové v 25 ml methylenchloridu pod argonovou atmosférou za teploty 0 °C.

K reakční směsi se po přibližně 20 minutách přidá roztok chloridu sodného, organická fáze se vysuší síranem sodným a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Tak se dostane požadovaná sloučenina jako oranžový olej, který se použije bez dalšího čištění.

Stupeň 4: Způsob přípravy l[3-ethylen-(2a,3a-cyklohexylidendioxy)-4[3-[N⁶-(2-thienyleth-2yl)-9-adenyl]cyklopentanu

2,13 g roztoku N⁶-thiofenylethylpurinu, 0,35 g natriumhydridu (50% olejová disperze) a 0,15 g 18-crown-6 v 60 ml dimethylformamidu se přidá k roztoku 4[3-ethylen-l β-trifluormethyl50 sulfonyl-2a,3a-(cyklohexylidendioxy)cyklopentanu, připraveného ve stupni 4, ve 2 ml dimethylformamidu za teploty 0 °C. Směs se míchá za teploty 0 °C po dobu přibližně 8 hodin, reakce se přeruší přidáním nasyceného roztoku chloridu amonného, rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a odparek se uvede do styku se 100 ml ethylacetátu a promyje roztokem chloridu sodného. Organická vrstva se vysuší síranem hořečnatým a odpaří za sníženého tlaku. Surový

-24CZ 289528 B6 látka se čistí velmi rychlou chromatografií (elučním činidlem je směs methylenchloridu a methanolu v poměru 99:1). Tak se dostane 0,85 g čisté sloučeniny.

Stupeň 5: Způsob přípravy 2S-(2a,3a-cyklohexylidendioxy)-4[3-[N⁶-(2-thienyleth-2-yl)-9adenyl]cyklopentan-l(3-N-ethylkarboxamidu

Roztok 0,32 g l|3-ethylen-(2a,3a-cyklohexylidendioxy)-4[3-[N⁶-(2-thienyleth-2-yl)-9adenyljcyklopentanu ve 2 ml benzenu se přidá k benzenovému roztoku 0,29 g manganistanu draselného a 0,016 g 18-crown-6 za teploty 0 °C. Reakční směs se udržuje za teploty místnosti po dobu přibližně 6 hodin, poté se kní přidá 15 ml 5% vodného roztoku hydroxidu sodného a vodná fáze se filtruje přes rozsivkovou zeminu (Celíte®); okyselí na hodnotu pH 5 pomocí 1-normální kyseliny chlorovodíkové a extrahuje ethylacetátem. Organické extrakty se vysuší síranem hořečnatým a odpaří za sníženého tlaku. Tak se dostane 0,1 g (2a,3a-cyklohexylidendioxy)-4[3-[N⁶-(2-thienyleth-2-yl)-9-adenyl]cyklopentan-l β-karboxylátu jako žlutého oleje, který se rozpustí ve 4 ml methylenchloridu obsahujícím 0,044 g dicyklohexylkarbodiimidu (DCC). Ke směsi se přidá 0,4 ml ethylaminu a vše se nechá míchat za teploty místnosti po dobu přibližně 18 hodin, rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a surová látka se čistí velmi rychlou chromatografií (elučním činidlem je směs methylenchloridu a methanol v poměru 98:2). Tak se dostane 0,077 g čisté sloučeniny.

Příklad 4

Způsob přípravy N⁶-[trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohex-4-enyl]adenosinu

0,3 g trans-2-(2'-thiofenyl)cyklohex-4-enylaminu, připraveného způsobem popsaným v příkladu C výše, 0,28 g 6-chlorpurinribosidu a 0,27 ml triethylaminu ve 20 ml ethanolu se vaří pod zpětným chladičem přes noc pod argonovou atmosférou. Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti, rozpouštědlo se odpaří a odparek se čistí středotlakou kapalinovou chromatografií (elučním činidlem je směs chloroformu a methanolu v poměru 95:5), poté se vysuší za sníženého tlaku za teploty přibližně 80 °C a dostane se konečná sloučenina ve formě tuhé látky. Sloučenina má teplotu tání 105 až 110 °C, elementární analýza: C20H23N5O4S.

Příklad 5

Způsob přípravy N⁶-[trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohex-4-en-l-yl]adenosin-5'-N-ethylkarboxamidu

Stupeň 1 (+)-trans-2-(Thiofen-2-yl)cyklohex-4-enylamin a 2',3'-dimethylmethylendioxylový derivát 6-chlor-N-5'-ethylkarboxamidoadenosinu se nechá reagovat za podmínek popsaných v příkladu 4. Tak se dostane 2',3'-dimethylmethylendioxylový derivát konečné sloučeniny.

Stupeň 2

2',3'-Dimethylmethylendioxylový derivát požadované sloučeniny se míchá s kyselinou trifluoroctovou a vodou, které jsou v poměru 90:10, za teploty místnosti po dobu 30 minut, potom neutralizuje pomalým vylitím směsi do nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a extrahuje methylenchloridem. Vodná vrstva se extrahuje methylenchloridem a organické vrstvy se spojí, promyjí roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým a filtrují. Přefiltrovaný čirý roztok se odpaří. Odparek se čistí velmi rychlou chromatografií (elučním činidlem je směs methylenchloridu a methanolu v poměru 9:1). Po vysušení za sníženého tlaku se dostane konečná

-25CZ 289528 B6 sloučenina, jako bílá pěna sklovitého charakteru. Sloučenina má teplotu tání 112 až 117°C, elementární analýza: C22H26N6O4S.

Příklad 6

Způsob přípravy (-)-[2S-[2a,3a-dihydroxy-4p-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino]-9-adenyl]cyklopentan]-ip-N-ethylkarboxamidu

Stupeň 1

Optický čistý (+)-[2S-(2a,3a-dimethylmethylendioxy)-4p-(6-chlor-9-adenyl)]cyklopentan1 β-N-ethylkarboxamid, připravený jak je popsáno v příkladu 2, a 2'-R-(5-chlorthien-2-yl)-2propylamin, [a]D^tm = -15,6° (c = 3,7, methanol), připravený jak je popsáno v příkladu 4, se 15 chemicky sloučí, jak je popsáno v příkladu 4, a tím poskytnou 2,3-dimethylmethylendioxylový derivát konečné sloučeniny.

Stupeň 2

Dimethylmethylendioxylový derivát ze stupně 1 se vaří pod zpětným chladičem v 5 ml 50% vodné kyseliny mravenčí po dobu přibližně 3 hodin. Po ochlazení se reakční směs odpaří, k tuhému odparku se přidá toluen a rozpouštědlo se odpaří. Odparek se rozpustí v ethylacetátu, promyje roztokem hydrogenuhličitanu sodného a roztokem chloridu sodného, vysuší, filtruje a odpaří, aby se dostalo, po celonočním sušení v sušárně, 0,240 g bílé tuhé sloučeniny, která má 25 teplotu tání 184 až 188 °C, elementární analýza: C₂oH₂₅N6S03CI, [a]_D ^tm =-86,49° (c = 5,5, methanol).

Příklady 7 až 29 a 31 až 34

Podle obecných postupů z příkladů 1 až 6 uvedených výše se připraví sloučeniny podle tohoto vynálezu zařazené do tabulky I. V příkladech 7 až 21, 31 a 32 se heterocyklický amin nechá reagovat s komerčně dostupným 6-chlorpurinribosidem, v příkladech 22 a 23 se heterocyklický amin nechá reagovat s N⁶-chlor-5'-N-ethylkarboxamidoadenosinem a v příkladech 24 až 31,33 35 a 34 se heterocyklický amin nechá reagovat buď s (±)- nebo (+)-[2S-[2a,3a-dimethylmethylendioxy-4p-(6-chlor-9-adenyl)cyklopentan]-ip-N-ethylkarboxamidem.

Tabulka I ________________

Příklad/

RXN schéma

Amin

Připravovaná sloučenina

Teplota tání, °C

7(F)

N⁶-[trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohex-l-yl]adenosin

165-170

8(F)

N⁶-[trans-2-(thiofen-3-yl)cyklohex-4-en-l-yl]adenosin

-26CZ 289528 B6

9(C)

N⁶-[2-(2'-aniinobenzothiazolyl)ethyl]adenosin

218-219

10 (C)		N6-[2-(2'-thiobenzothiazo- lyl)ethyl]adenosin	149-150
11(C)		N6-[2-(6'-ethoxy)-2'-thiobenzothiazolylethyl]adeno-sin	154-155
12 (H)		N6-[2-(4-methylthiazol-5 -yl)ethyl]adenosin	202-203
13 (G)		N6-[2-(2'-thiazolyl)ethyl]- adenosin	181-183
14 (H)		N6-[2-(2'-methyM'-thiazolyl)ethyl]adenosin	116-118
15 (D)		N6-[(R)-l-methyl-2-(2'-benzo- [b]-thiofenyl)ethyl]adenosin	133-134
16 (G)	Q	N6-[2-(4'-fenyl-2'-thiazolyl)ethyl]adenosin	124-126
17(1)	η,νΑ^	N6—2-(l, l-dimethyl-2'thiofenyl)ethyl]adenosin	172-176
18 (G)	\-N	N6—[2—(4 -methyl-2'-thiazolyl)methyl]adenosin	104-105
19 (G)		N6-[(4-fenyl-2-thiazolyl)methyljadenosin	137-139
20 (D)		N6- [ 1 -(thiazol-2-yl)prop-2yl]adenosin	99-106

-27CZ 289528 B6 (D)

N⁶-[ l-(5-chlorthien-2-yl)-2-butyl]adenosin

135-136

22 (Fd)		N6-[trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohex-4-en-l-yl]adenosin-5-N-ethylkarboxamidb	108-112
23 (Cd)		N6-[2-/2'-(aminobenzothiazolyl)ethyl/adenosin]-5-N-ethylkarboxamid	123-124
24 (H)	Ίί'> h2n*zs,wZ*^s	(±)-N6-[2-(4-methyl-5-thiazolyl)ethyl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid	92-93
25 (G)		(±)-N6-[2-(2-thiazolyl)ethyljkarbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid	170
26		(_)_N6_[(thiofen-2-yl)-ethan-2-yl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid	185-187
27 (D)	fl i	(-)-N6-[(R)-l-(thiofen)-2-yl)prop-2-yl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamidc	85-87
28 (E)		(±)-N6-[ 1 -(thiofen-3-yl)ethan-2-yl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid	195-198
29 (C)		(±)-N6-[2-(2'-aininobenzothiazolyl)ethyl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid	209-211

(D)

N⁶-[ l-ethyl-2-(3-chlorthien-2-yl)ethyl]adenosin

137-139 (D)

N⁶-[ 1 -methyl-2-(3-chlorthien-2-yl)ethyl]adenosin

137-139

-28CZ 289528 B6

(-)-[2S-[2a,3a-dihydroxy-4P~[N⁶-/2-(3-chlor-2-thienyl)-l(R,S)-ethylethyl/amino]-9- 88-91

-adenyl]cyklopentan]-l β-ethylkarboxamid (-)-[2S-[2a,3a-dihydroxy-4p-[N⁶-/2-(3-chlor-2-thienyl)-l(R)-ethylethyl/ammo]-9- 95-96

-adenyl]cyklopentan]-l βethylkarboxamid ^a optická otáčivost alkoholového prekurzoru aminu: [ct]^,m = +14,9° (c = 1,27, methanol) ^b optická otáčivost aminu: [a]^{, m} = +25,8° (c = 1,67, methanol) ^c optická otáčivost: [a]’^ra = -15,6° (c = 3,04, methanol) ^d amin se nechá reagovat s 2',3'-izopropylidenovým derivátem N⁶-chlor-5'-N-ethylkarboxamidadenosinu a odstranění chránící skupiny se provede způsobem z příkladu 11

Příklad 30

Způsob přípravy (±)-N⁶-[l-(thiofen-2-yl)eth-2-yl]-N'-l-deazaaristeromycin-5'-N-ethylkarboxamidu

Stupeň 1: Způsob přípravy 2-chlor-3-nitro-4-[2-(2-thiofenyl)ethyl]aminopyridinu

Směs 1,5 g 2,4-dichlor-3-nitropyridinu, 1 g 2-aminoethylthiofenu a 5 ml triethylaminu se vaří pod zpětným chladičem v 60 ml ethanolu. Reakční směs se ochladí, rozpouštědlo se odpaří a odparek se chromatografuje na silikagelu (elučním činidlem je 10% hexan v methylenchloridu), aby se dostal požadovaný adiční produkt.

Stupeň 2: Způsob přípravy (±)-lβ-N-ethylkarboxamid-2α,3α-izopropylidendioxy-4β-[2-[3nitro-4—/2-(2-thiofenyl)ethyl/aminopyridyl]amino]cyklopentanu

Směs 1,8 mmol thiofenylaminopyridinu ze stupně 1, 0,3 g (±)-l β-Ν-εΟ^^Λοχβπηύ-^βamino-2a,3a-izopropylidendioxycyklopentanu a 0,3 ml triethylaminu se vaří pod zpětným chladičem v 15 ml nitromethanu po dobu přibližně 5 hodin. Rozpouštědlo se odpaří a odparek se vyjme methylenchloridem, chromatografuje na silikagelu (elučním činidlem je 2% methanol v chloroformu), aby se dostala tuhá látka, která se jako je použije v dalším stupni.

Stupeň 3: Způsob přípravy (±)-1β-Ν-βί1^^Λοχ3η^-2α,3α-ίζορπ^Μ6ηύίοχγ-4β-[2-[3amino-4-/2-(2-thiofenyl)ethyl/aminopyridyl]amino]cyklopentanu

Směs 0,39 g nitrosloučeniny ze stupně 2 a 0,01 g palladia na uhlí v 7 ml ethanolu se míchá pod vodíkovou atmosférou přibližně 5 hodin. Katalyzátor se odfiltruje a filtrát odpaří, čímž poskytne olej, který se čistí na Florisilu (elučním činidlem je 10% methanol v methylenchloridu). Tím se ve formě tuhé látky dostane požadovaná sloučenina.

Stupeň 4: Způsob přípravy (±)-N⁶-[l-(thiofen-2-yl)eth-2-yI]-N'-l-deazaaristeromycin-5'-Nethylkarboxamidu

Směs 0,31 g aminosloučeniny ze stupně 3 a 0,72 g formamidinacetátu ve 30 ml methoxyethanolu se vaří pod zpětným chladičem po dobu přibližně 3 hodin. Reakční směs se ochladí, rozpouštědlo

-29CZ 289528 B6 se odpaří a k odparku se přidá 5 ml vody a 5 ml kyseliny mravenčí. Okyselená směs se zahřívá na teplotu 50 °C po dobu přibližně 5 hodin, potom se rozpouštědlo odpaří a odparek se chromatografuje na silikagelu (elučním činidlem je 10% methanol v methylenchloridu). Tak se dostane olej, který se rekrystaluje z ethylacetátu na požadovanou sloučeninu. Sloučenina má teplotu tání 155 až 156 °C.

Opticky čistá sloučenina se připraví za použití (+)- nebo (-)-enantiomeru cyklopentanaminu ve stupni 2.

Příklad 35

Způsob přípravy (2S)-2a,3a-dihydroxy-4p-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-( 1 R)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-ip-N-ethylkarboxamid-N'-oxidu

Roztok 0,25 g 2S-2a,3a-dihydroxy-4^-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l|3-N-ethylkarboxamidu a 20 ml ledové kyseliny octové v 1 litru 30% peroxidu vodíku se míchá po dobu 4 dnů za teplotu místnosti a směs se potom odpaří za sníženého tlaku. Odparek se čistí velmi rychlou chromatografií, eluuje 20% methanolem v ethylacetátu a potom míchá s horkým methanolem a filtruje, aby se dostala požadovaná sloučenina. Sloučenina má teplotu tání větší než 240 °C.

Příklad 36

Způsob přípravy [1 S-/la,2p,3P,4a(S*)/]-4-[7-[/2-(5-chlor-2-thienyl)-l-methylethyl/amino]3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamidu

Stupeň 1: Způsob přípravy 2-chlor-4-[2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl]amino-3nitropyridinu

Za použití v podstatě způsobu z příkladu 30, stupně 1, a vyčištění surové látky velmi rychlou chromatografií, při gradientovém eluování 10% až 30% ethylacetátem vheptanu, se z 2-(5chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethylaminu připraví požadovaná sloučenina.

Stupeň 2: Způsob přípravy (-)-1 |3-N-ethyl-2a,3a-izopropylidendioxy-4|3-[4-/2-(5-chlor-2thienyl)-(lR)-l-methylethyl)amino-3-nitro-2-pyridyl/aminocyklopentankarboxamidu

0,68 g 2-chlor-4-[2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl]amino-3-nitropyridinu, 0,381 g (-)-1 |3-N-ethyl-2a,3a-izopropylidendioxy-4fJ-aminocyklopentankarboxamidu a 0,85 ml triethylaminu se uvede do styku v 50 ml ethanolu a směs se vaří pod zpětným chladičem po dobu přibližně 18 hodin. Reakční směs se odpaří za sníženého tlaku a surová látka se čistí velmi rychlou chromatografií (při eluování 0,5% methanolem v methylenchloridu), aby se dostala požadovaná sloučenina.

Stupeň 3: Způsob přípravy (-)-1 (3-N-ethyl-2a,3a-izopropylidendioxy-4(3-[3-amino-4-/2-(5chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amin<>-2-pyridyl]aminocyklopentankarboxamidu

0,90 g (-)-1 |3-N-ethyl-2a,3a-izopropylidendioxy-4[3-[4-/2-(5-chlor-2-thienyl)-( 1 R)—l— methylethyl/amino-3-nitro-2-pyridyl]aminocyklopentankarboxamidu a 2,1 g dihydrátu chloridu cínatého se uvede do styku ve 20 ml ethanolu a směs se zahřívá na teplotu 70 °C po dobu přibližně 30 minut. Reakční směs se potom vylije na led, slabě zalkalizuje vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a vodná vrstva se extrahuje ethylacetátem. Ethylacetátový roztok se

-30CZ 289528 B6 vysuší síranem hořečnatým, filtruje a odpaří za sníženého tlaku, aby se dostala požadovaná sloučenina, která se použije bez dalšího čištění v následujícím stupni.

Stupeň 4: Způsob přípravy [lS-/la,2p,3p,4a(S*)/]-4-[7-[/2-(5-chlor-2-thienyl)-l-methylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamidu

Za použití v podstatě způsobu z příkladu 30, stupeň 4, se požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 164 až 165 °C, připraví z (-)-1 P-N-ethyl-2a,3a-izopropylidendioxy-4p-[3amino-4-[2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl]amino-2-pyridyl]aminocyklopentankarboxamidu.

Pokud se v podstatě použije způsobů u příkladu 30, z vhodných výchozích sloučenin se připraví sloučeniny, které jsou uvedeny v dále zařazených příkladech.

Příklad 37 [lS-(la,2p,3p,4a)]^4-[7-[/2-(3-Chlor-2-thienyl)-l-ethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, který má teplotu tání 79 až 82 °C.

Příklad 38 [ 1S—(1 α,2β,3 P,4a)]-4-[7-[/2-(2-Thienyl)-l -izopropylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, který má teplotu tání 75 až 85 °C.

Příklad 39 [lS-/la,2p,3p,4a(S*)/]-4-[7-[/2-(3-Chlor-2-thienyl)-l-ethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, který má teplotu tání 75 až 78 °C.

Příklad 40 [lS-/la,2P,3P,4a(S*)/]-4-[7-[/2-(2-Thienyl)-l-methylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, který má teplotu tání 155 až 160 °C.

Příklad 41

Způsob přípravy [ 1 S-( 1 α,2β,3 β,4α)]-4-[7-[/2-(5-<}ι1θΓ-2-11Ηβηγ1)-1-€ί1^1βύ^1/3ππηο]-3Ηimidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamidu

V podstatě za použití způsobů z příkladu 36 se připraví požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 77 až 85 °C. Při přípravě se vychází z 2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-ethylethylaminu.

Příklad 42

Způsob přípravy (2S)-2α,3α-bis-methoxykarbonyloxy-4β-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-lβ-N-ethylkarboxamidu

-31 CZ 289528 B6

K roztoku 0,56 g (2S)-2a,3a-dihydroxy-4p-[N⁶-[2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl]amino-9-adenyl]cyklopentan-l|3-N-ethylkarboxamidu, 0,5 ml triethylaminu a 1 mg 4-dimethylaminopyridinu ve 25 ml tetrahydrofuranu se přidá 0,21 ml methylchlorformiátu a roztok se míchá za teploty místnosti po dobu 1 hodiny. Směs se zředí ethylacetátem, promyje roztokem chloridu sodného a organický roztok vysuší síranem hořečnatým, filtruje a odpaří za sníženého tlaku. Surový látka se rekrystaluje ze směsi hexanu a ethylacetátu. Tak se dostane požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 74 až 76 °C.

Příklad 43

Způsob přípravy (2S)-2a,3a-dihydroxy-4P-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-( 1 R)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l-|3-N-ethylkarboxamidethoxymethylenacetalu

Roztok 0,14 g (2S)-2a,3a-dihydroxy-4P-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l β-N-ethylkarboxamidu, 3 ml triethyl-orthoformiátu a 1 mg kyseliny p-toluensulfonové se vaří pod zpětným chladičem po dobu přibližně 1 hodiny a potom se rozpouštědlo odpaří za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí v ethylacetátu a roztok promyje roztokem chloridu sodného, vysuší síranem sodným, filtruje a odpaří za sníženého tlaku. Surová látka se čistí velmi rychlou chromatografií, při eluování 5% methanolem v methylenchloridu, a potom rekiystalizací z hexanu s ethylacetátem, aby se dostala požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 67 až 70 °C.

Příklad 44

Způsob přípravy (2S)-2a,3a-dihydroxy-4p-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-( 1 R)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l [3-N-ethylkarboxamid-2,3-karbonátu

Roztok 0,17 g (2S)-2a,3a-dihydroxy-4fJ-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l β-N-ethylkarboxamidu a 0,071 g l,l'-karbonyldiimidazolu v 5 ml benzenu se vaří pod zpětným chladičem po dobu 5 hodin a potom se míchá za teploty 60 °C po dobu přibližně 18 hodin. Roztok se promyje roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým, filtruje a odpaří za sníženého tlaku. Odparek se čistí velmi rychlou chromatografií, při eluování 5% methanolem v methylenchloridu, a potom krystalizací z hexanu a ethylacetátu, aby se dostala požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 87 až 89 °C.

Příklad 45

Způsob přípravy (2S)-2a,3a-bis-methylkarbamoyloxy-4P-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-( 1R)l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l β-N-ethylkarboxamidu

K roztoku 0,16 g (2S)-2a,3a-dihydroxy-4B-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l β-N-ethylkarboxamidu v 5 ml tetrahydrofuranu se přidá 0,05 ml methylizokyanátu a 1 kapka l,8-diazabicyklo[5,4,0]undec-7-enu. Roztok se míchá za teploty 50 °C po dobu přibližně 2,5 hodiny, ochladí na teplotu místnosti, zředí ethylacetátem a promyje roztokem chloridu sodného. Organický roztok se promyje roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým a odpaří za sníženého tlaku. Odparek se čistí velmi rychlou chromatografií, při eluování 5% methanolem v methylenchloridu, a potom krystalizací z hexanu a ethylacetátu, aby se dostala požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 97 až 99 °C.

-32CZ 289528 B6

Příklad 46

Způsob přípravy (2S)-2a,3a-dihydroxy-4|3-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l(3-N-ethylkarboxamid-2,3-thiokarbonátu

Roztok 0,35 g (2S)-2a,3a-dihydroxy-4p-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l[3-N-ethylkarboxamidu a 0,134 g thiokarbonyldiimidazolu v 10 ml benzenu se zahřívá na teplotu 45 °C po dobu přibližně 2 hodin. Roztok se promyje roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým a odpaří za sníženého tlaku. Odparek se čistí velmi rychlou chromatografií, při eluování 5% methanolem v hexanu, a potom krystalizaci z hexanu. Tak se dostane požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 115 až 117 °C.

Příklad 47

Způsob přípravy N⁶-[2-(3-chlor-2-thienyl)-( 1 R)-l-methylethyl]-2'-O-methyladenosinu

Roztok 0,28 g 6-chlor-9-(2'-0-methyl-p-D-ribofuranosyl)-9H-purinu (připravený jako v EP publikaci č. 0 378 518), 0,163 g 2-(3-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethylaminu a 0,5 ml triethylaminu ve 30 ml ethanolu se vaří pod zpětným chladičem po dobu přibližně 18 hodin, ochladí a odpaří za sníženého tlaku. Odparek se čistí velmi rychlou chromatografií, při eluování 10% methanolem v methylenchloridu, a potom krystalizaci z hexanu a ethylacetátu. Tak se dostane požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 75 až 76 °C.

Příklad 48

Způsob přípravy N⁶-[2-(5-chlor-2-thienyl)-( 1 R)-l-methylethyl]-2'-O-methyladenosinu

V podstatě za použití způsobu z příkladu 47 se dostane požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 84 až 85 °C. Při přípravě se vychází z 2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethylaminu.

Příklad 49

Způsob přípravy N⁶-[trans-5-(2-thienyl)cyklohex-l-en-4-yl]-2'-0-methyladenosinu

V podstatě za použití způsobu z příkladu 47 se dostane požadovaná sloučenina, která má teplotu tání 86 až 89 °C. Při přípravě se vychází z trans-2-(2-thienyl)cyklohex-4-enylaminu.

Příklad 50

Způsob přípravy l(R)-2-(5-chlor-2-thienyl)-l-methylethylaminu

Stupeň 1: Způsob přípravy l(S)-2-(5-chlor-2-thienyl)-l-hydroxy-l-methylethanu

Roztok 8,17 g 2-chlorthiofenu v 80 ml tetrahydrofuranu se ochladí na teplotu -30 °C k roztoku se přikape 43,0 ml 1,6-molámího n-butyllithia v hexanech. Směs se míchá za teploty -30 °C po dobu přibližně 1 hodiny, poté se ke směsi přidají 4,00 g (S)-propylenoxidu a směs se zahřeje na teplotu 0 °C a míchá za této teploty po dobu přibližně 3 hodin. Reakce se přeruší přidáním nasyceného vodného roztoku chloridu amonného, reakční směs se zředí etherem a vrstvy se oddělí. Organická vrstva se promyje roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým a odpaří za sníženého tlaku, aby se dostala požadovaná sloučenina.

-33CZ 289528 B6

Stupeň 2: Způsob přípravy l(R)-2-(5-chlor-2-thienyl)-l-methyl-l-ftalimidoethanu

K roztoku 8,8 g l(S)-2-(5-chlor-2-thienyl)-l-hydroxy-l-methylethanu, 13,1 g trifenylfosfínu a 7,35 g ftalimidu v 80 ml tetrahydrofuranu se přikape 7,9 ml diethyl-azodikarboxylátu. Roztok se míchá po dobu přibližně 18 hodin a potom se rozpouštědlo odpaří za sníženého tlaku. Odparek se čistí velmi rychlou chromatografií, při eluování 20% hexany v methylenchloridu, aby se dostala požadovaná sloučenina.

Stupeň 3: Způsob přípravy l(R)-2-(5-chlor-2-thienyl)-l-methylethylaminu

13,0 g l(R)-2-(5-chlor-2-thienyl>-l-methyl-l-ftalimidoethanu se rozpustí v 75 ml ethanolu a k roztoku se přidá 2,5 ml hydrazinhydrátu. Vzniklá směs se vaří pod zpětným chladičem přibližně 1 hodinu. Směs se ochladí na teplotu místnosti, tuhá látka se odfiltruje a filtrát se odpaří za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí v ethylacetátu a vzniklý roztok se smíchá s 5-normální vodnou kyselinou chlorovodíkovou. Vrstvy se oddělí a vodná vrstva se upraví na hodnotu pH vyšší než 10 pomocí 10% roztoku hydroxidu sodného a potom se extrahuje ethylacetátem. Organický roztok se promyje roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým, filtruje a odpaří za sníženého tlaku, aby se dostala požadovaná sloučenina. [a]o ⁼ -22,96° (c= 11,5, methanol).

PříkladSl

Způsob přípravy l(R)-2-(2-thienyl)-l-methylethylaminu

Stupeň 1: Způsob přípravy l(S)-2-(2-thienyl}-l-hydroxy-l-methylethanu

V podstatě za použití způsobu z příkladu 50, stupeň 1, se dostane požadovaná sloučenina. Při přípravě se vychází z thiofenu.

Stupeň 2: Způsob přípravy l(R)-2-(2-thienyl)-l-methyl-l-ftalimidoethanu

V podstatě za použití způsobu z příkladu 50, stupeň 2, se dostane požadovaná sloučenina. Při přípravě se vychází z l(S)-2-(2-thienyl)-l-hydroxy-l-methylethanu.

Stupeň 3: Způsob přípravy l(R)-2-(2-thienyl)-l-methylethylaminu

V podstatě za použití způsobu z příkladu 50, stupeň 3, se dostane požadovaná sloučenina. [a]_D=15,6° (c=l, methanol). Při přípravě se vychází z l(R)-2-(2-thienyl)-l-methyl-lftalimidoethanu.

Příklad 52

Způsob přípravy l(S)-2-(5-chlor-2-thienyl)-l-methylethylaminu

Stupeň 1: Způsob přípravy l(S)-2-(5-chlor-2-thienyl)-l-hydroxy-l-methylethanu

K míchanému roztoku 5,70 g l(S)-2-(5-chlor-2-thienyl)-l-hydroxy-l-methylethanu ve 100 ml tetrahydrofuranu se přidá 5,34 g trifenylfosfínu a 2,49 g kyseliny benzoové. K reakční směsi se potom přikape 3,22 ml diethyl-azodikarboxylátu a směs se míchá za teploty místnosti po dobu přibližně 18 hodin. Potom se rozpouštědlo odpaří za sníženého tlaku. Odparek se čistí velmi rychlou chromatografií, při eluování 30% hexany v methylenchloridu, aby se dostal (R)-3(5-chlor-2-thienyl)-2-propylbenzoát. 3,91 g tohoto esteru se rozpustí v 50 ml dioxanu

-34CZ 289528 B6 a k vzniklému roztoku se přidá 15 ml 20% vodného roztoku hydroxidu sodného. Směs se zahřívá na teplotu 55 °C po dobu 3 hodin a potom odpaří za sníženého tlaku. Odparek se vyjme 200 ml ethylacetátu a organická vrstva se promyje roztokem chloridu sodného, vysuší síranem hořečnatým, filtruje a odpaří za sníženého tlaku, aby se dostala požadovaná sloučenina.

Stupeň 2: Způsob přípravy l(S)-2-(5-chlor-2-thienyl)-l-methylethylaminu

V podstatě za použití způsobu z příkladu 50, stupně 2 a 3, se dostane požadovaná sloučenina, [a]o = +21,71° (c= 1,1, methanol), při jejíž přípravě se vychází z l(S)-2-(5-chlor-2-thienyl)1-hydroxy-l-methylethanu.

V podstatě za použití způsobů z příkladů 50, 51 a 52 se připraví dále uvedené sloučeniny, při jejichž přípravě se použijí vhodné výchozí látky.

Příklad 53 l(R)-2-(Benzothiofen-2-yl)-l-methylethylamin

Příklad 54 l(S)-2-(2-Thienyl)-l-methylethylamin, [a]_D = 15,5° (c = 1, methanol).

Příklad 55 (R)-2-(3-Brom-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 56 l(R)-2-[5-(2-Pyridyl)-2-thienyl]-l-methylethylamin

Příklad 57 l(R)-2-(5-(2-Thienyl)-2-thienyl]-l-methylethylamin

Příklad 58 l(R)-2-(5-Fenyl-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 59 l(R)-2-(5-Methoxy-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 60 l(R)-2-(5-Methyl-2-thienyl)-l-methylethylamin

-35CZ 289528 B6

Příklad 61 l(R)-2-(5-Brom-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 62 l(R)-2-(5-Jod-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 63 l(R)-2-(5-Methylthio-2-thienyl)-l-methylethylaniin

Příklad 64 l(R)-2-(5-Methylsulfonyl-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 65 l(R)-2-(5-Ethyl-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 66 l(R)-2-(5-n-Heptyl-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 67 l(R)-2-(3-Methyl-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 68 l(R)-2-(4-Methyl-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 69 l(R)-2-(3-Chlor-2-thienyl)-l-methylethylamin, [a]_D = -6,1° (c = 1, methanol).

Příklad 70 (R)-2-(4-€hlor-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 71 l(R)-2-(3-Chlor-5-fenyl-2-thienyl)-l-methylethylamin

-36CZ 289528 B6

Příklad 72 l(R)-2-(5-Brom-2-chlor-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 73 l(R)-2-(4-Methyl-5-chlor-2-thienyl)-l-methylethylamin

Příklad 74 l(R)-2-(2,5-Dichlor-3-thienyl)-l-methylethylamin

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou vhodné jako antihypertenzní přípravky pro ošetřování vysokého krevního tlaku. Tyto sloučeniny také mohou zvyšovat koronární průtok krve, a proto jsou vhodné pro ošetřování ischemie myokardu. Sloučeniny podle tohoto vynálezu také působí jako kardioprotektivní přípravky, vhodné pro prevenci nebo snížení poškození myokardu v důsledku ischemie myokardu. Sloučeniny podle tohoto vynálezu také působí jako antilipolytické přípravky, které jsou vhodné pro ošetřování hyperlipemie a hypercholesterolemie.

Sloučeniny spadající do rozsahu tohoto vynálezu projevují aktivitu při normalizovaných testech vázání A/A₂ receptorů, pro stanovení agonistické aktivity adenosinového receptoru u savců. Příklady testovacích procedur, které jsou vhodné ke stanovení receptorové vazebné afinity sloučenin podle tohoto vynálezu jsou popsány dále.

A. Stanovení vazebné afinity adenosinového receptoru in vitro

Vazebná afinita A] receptoru se stanovuje kompetičním testem, který je založen na ligandovém odstranění ³H-CHA (cyklohexyladenosinu) [Research Biochemicals lne., Natick, Massachusetts, USA] z receptoru za použití membránového přípravku z celých mozků krys podle postupu, který zveřejnil R. F. Bruns a kol. v Mol. Pharmacol., 29. 331 (1986). Nespecifické vázání se zkouší v přítomnosti lmM theofyllinu.

Vazebná afinita A₂ receptoru se stanovuje podobným technickým postupem testování, založeným na ligandovém odstranění ³H-CG 21680, známém specifickém adenosinovém agonistu A₂ receptoru, z receptoru, za použití membrán z corpus striatum mozků krys. Nespecifické vázání se zkouší v přítomnosti 20 pm 2-chloradenosinu.

Testy se provádějí zdvojeně ve skleněných testovaných zkumavkách za teploty 25 °C. Do zkumavky se přidají membrány, obsah zkumavky se rozvíří a inkubuje za teploty 25 °C po dobu 60 minut (testování A]) nebo po dobu 90 minut (testování A₂) na rotační třepačce. Testovací zkumavky se uvádějí do vířivého pohybu do poloviny inkubace a znovu blízko konce testu. Testy se ukončí rychlou filtrací GF/B filtry o průměru 2,4 cm za použití přístroje Brandel Cell Harvestor. Testovací zkumavky se třikrát promyjí vždy studeným 50-mM Tris-HCl (hodnota pH 7,7 nebo 7,4), přičemž filtrace se ukončí během 15 sekund. Vlhký filtrační papír tvaru kroužku se umístí do skleněných scintilačních lahviček naplněných 10 ml Aquasol II (New England Nuclear). Lahvičky se nechají třepat na rotační třepačce přes noc a poté se umístí do kapalinového scintilačního analyzátoru a stanoví se četnost pulsů během 2 minut. Hodnoty IC50 pro vázání receptorů, to znamená koncentrace, při které sloučenina podle tohoto vynálezu uložená na radioaktivně značeném standardu, se dostanou za použití počítačového programu pro prokládání bodů regresní křivkou (RS/1, Bolt, Beranek and Newman, Boston, Massachusetts, USA).

-37CZ 289528 B6

B. Stanovení vasorelaxace in vitro na izolované koronární artérii prasete

Koronární artérie prasete se získají z místních jatek, po pečlivém oddělení a očištění od tuku, krve a přiléhající tkáně. Nařežou se kroužky přibližně 2 až 3 mm široké a přenesou se do 10 ml tkáňové lázně v nádobě opatřené pláštěm s chladicí vodou, naplněné teplým (37 °C) okysličovaným (směs kyslíku a oxidu uhličitého v poměru 95:5) Krebs-Henseleitovým pufrem a uloží na háčky tvaru L mezi tyčinkami z nerezavějící oceli a přenášečem síly. Složení KrebsHenseleitova pufru je toto (v nM): chlorid sodný 118, chlorid draselný 4,7, uhličitan vápenatý 2,5, síran hořečnatý 1,2, dihydrogenfosforečnan draselný 1,2, hydrogenuhličitan sodný 25,0 a glukóza 10,0. Kroužky se ekvilibrují po dobu 90 minut s často vyměňovaným pufrem při klidovém napětí 5 g, za účelem zajištění vývoje optimálního napětí, přičemž arteriální kroužky se dvakrát natřou 36 mM chloridem draselným a jednou 10μΜ PGF2a, předtím než se vystaví působení 3 μΜ PGF2a. Pokud izometrické napětí dosáhne ustáleného stavu, do lázně se přidají akumulativní dávky adenosinového antagonisty podle tohoto vynálezu (obvykle 1 mM až 100 μΜ, vpolovinovém logaritmickém uspořádání). Napětí dosahované s 3 μΜ PGF2a se považuje za ekvivalentní 100%, a všechny jiné hodnoty se vyjadřují jako procento z tohoto maxima. Hodnoty IC50 pro relaxaci, to znamená koncentrace, při kterých sloučenina podle tohoto vynálezu způsobuje 50% snížení napětí, se stanoví za použití výše zmíněného počítačového programu lineárního prokládání bodů regresní křivkou.

C. Stanovení in vivo středního artériálního krevního tlaku (MAP) a srdeční frekvence (HR) u normotenzních anestetizovaných a spontánně hypertenzních krys

1. Anestetizované krysy

Normotenzní krysy se anestetizují natriumpentobarbitalem (50 mg/kg, i.p.) a umístí na vyhřívaný chirurgický stůl. Do femorální artérie se zavede kanyla a žilkuje se, aby se dal měřit arteriální tlak a usnadnilo se podávání testovaných sloučenin. Zvířata se nechají ekvilibrovat po chirurgickém zákroku 10 minut. Střední arteriální tlak se měří a zaznamenává nepřetržitě. Srdeční frekvence se sleduje za použití pulsu artériálního tlaku, který uvádí do pohybu kardiotachometr. Poté co se stanoví a zaznamenají parametry základní linie, testují se zvyšující se dávky (1, 3, 10, 30, 100, 300 a 1000pg/kg) sloučeniny podle tohoto vynálezu, při jejich intravenózním podání. Po každé dávce adenosinového agonisty se pozorují maximální změny kardiovaskulárních parametrů. Každé kryse se podává pouze jedna sloučenina. Působivost sloučenin ke snížení srdeční frekvence a středního artériálního tlaku se zkouší stanovením dávky přípravku nezbytného ke snížení srdeční frekvence nebo artériálního tlaku o 25 % (ED25).

2. Spontánně hypertenzní krysy (SHR)

Orální antihypertenzní aktivita sloučenin podle tohoto vynálezu se zkouší při vědomí na spontánně hypertenzních krysách. Krysy se nejprve anestetizují natriunpentabarbatolem (50 mg/kg i.p.). Do břicha krys se implantuje dálkový snímač pomocí řezu podél středové linie. Kanyla přenášeče se vloží do břišní aorty, aby se umožnilo přímé měření artériálního tlaku u bdících spontánně hypertenzních krys. Přenášeč je upevněn k břišní stěně. Po uzdravení po chirurgickém zákroku (minimálně sedm dnů) se spontánně hypertenzní krysy umístí na desku přijímače a aktivuje se snímač/vysílač. Systolický, diastolický a střední arteriální tlak a srdeční frekvence se zaznamenávají po dobu 90 minut u ničím neomezovaných bdících krys, k navození stabilní základní linie. Každá krysa potom dostane jedinou dávku sloučeniny podle tohoto vynálezu, která je určena k testování, nebo vehikula, a sledují se a zaznamenávají změny artériálního tlaku a srdeční frekvence po dobu 20 hodin.

Tabulka II představuje výsledky stanovení biologické aktivity pro exemplární sloučeniny a pro sloučeninu z příkladu 6, stupeň 1, které spadají do rozsahu tohoto vynálezu.

-38CZ 289528 B6

Tabulka II

Příklad	Vazebná aktivita	Vasorelaxace
č	adenosinového	koronární		Krevní tlak/srdeční frekvence
	receptoru IC50	artérie IC50
			Anestetizované SHR*
			MAP/	HR/ dávka
			ed25	ED25 MAP/% HR/%
	Ai A2	(μΜ)	(úg/kg)	(pg/kg) (mg/kg)

4	1,66	55	0,73	13	19	5	28 (D)	20 (D)
5	4,26	91	0,068	—	—	-	-	-
6	2,69	12,88	0,021	—	—	1	18 (D)	7(1)
6(1)	>1000	>1000	19,1		-	-	-
7	3,5	28	4	6	18	5	45 (D)	22 (D)
8	5	138	—	10	23		—	—
9	4	1000	11,9	5	4	—		—
10	3,8	>1000	—	—	—	—	—	—
11	7,4	>1000	—		—	—	—	—
12	23	224	0,5	4	17	—	-	-
13	41	191	0,24	3	>10	—	—	—
14	79,4	>1000	—	—		—	-	—
15	4,07	1000	2,45	1,5	1,4	—	—	-
16	1,7	>1000	—		—	—	—	-
17	67,6	5248	18,77	—		—	—	—
18	166	52	0,46	2	>10	-	-	-
19	36	1000	0,75	—	—	—		-
20	3,98	158	—	—	—	—	-	—
21	0,09	14,8	—	—	—	—	—	—
22	2,69	29,5	0,1	—	-	-	-	-
23	0,32	891	4,4	6	7	—	—	-
24	>1000	>1000	-	6	>10	5	17 (D)	6(1)
25	1258,3	355	0,64	—	—	-	-	-
26	87,1	63,1	0,082	4	>30	2,5	41 (D)	3(1)
27	5,01	29,5	0,043	—	-	1	27 (D)	1(1)
28	417	>1000	—	—	—	—	-	-
29	35,48	>1000	22	16	31	5	18 (D)	12 (D)
30	562	>1000	12,1	6	>10		—	-
31	0,03	8,9	—	—	—	—	—	-
32	0,049	45	—	—	—	-	-	-
34	1,6	23	0,072		—	—	-	—
35	1087	6351	3,3	—	—	-	-	-
36	8,8	43,4	0,493	—	—		-	-
37	16,2	110	0,45	—		—	-	-
38	5,7	55,5	0,47	—			—	-
39	3,98	46,8	—	—	—	—	-	—
40	9,3	68,8	0,283	—	—	—	—	-
41	14,2	158	—		—	—	-	-
42	>1000	>10000	2,44	—	—		-	—
43	8428	>10000	7,83	—	—	—	—	-
44	55	331	0,316	—	—	-	-	—
45	6351	>10000	4,1	—	—	-	-	-
46	13,5	81	3,52	—			—	-
47	23	2818	5,7	—	—	—	-	-
48	8,35	1445	—	—		—	-	-
49	69	2884	9,81		-	-	-	-

-39CZ 289528 B6 * D označuje pokles, I označuje zvýšení

Pokud se přítok krve k srdci přeruší na krátké časové období (2 až 5 minut), po obnovení přítoku krve (reperfuzi) se srdce stane chráněné proti vývoji poškození, k němuž by došlo, pokud by se přítok krve přerušil na delší dobu (například 30 minut).

Sloučeniny podle tohoto vynálezu projevují aktivitu při testech užívaných ke stanovení schopnosti sloučenin minimalizovat kardioprotektivní aktivitu myokardiálního prekondicionování. Exemplární testovací procedury, které jsou vhodné ke stanovení kardioprotektivní aktivity sloučenin podle tohoto vynálezu, jsou popsány dále.

Stanovení kardioprotektivní aktivity u krys

1. Obecná chirurgická příprava

Dospělé krysy kmene Sprague-Dawley se anestetizují inactinem (lOOmg/kg, i.p.). Intubuje se průdušnice a zavede se pozitivní tlaková ventilace pomocí malého zvířecího respirátoru. Katétry se umístí do femorální žíly a tepny pro podávání sloučenin podle tohoto vynálezu určených k testování, a měří se krevní tlak. Na levé straně hrudníku, nad prsními svaly, se provede řez a svaly se retrahují, aby se obnažil čtvrtý mezižebemí prostor. Otevře se hrudní dutina a obnaží se srdce. Délka 4-0 prolinové sutury se umístí ventrikulámí stěnou blízko levé hlavní koronární artérie a použije k přerušení průtoku krve koronární artérií sevřením zavázaného uzlu. Zkušební pulzní Dopplerův průtokoměr (zařízení, které měří průtok krve) se umístí na povrch srdce k potvrzení, že koronární artérie je řádně rozpoznána. Katétr se také umístí do levé ventrikuly ke sledování funkce levé komory během experimentu.

2. Prekondicionování a testovací procedury

Pro prekondicionování srdce se uzavře koronární artérie (přeruší se průtok) po dobu 2 minut. Zavázaný uzel se potom uvolní, aby se obnovil průtok (reperfuze) během časového období 3 minut. Tento postup uzavření a obnovení průtoku se opakuje dvakrát. Pět minut po dokončení konečného prekondicionování se artérie znovu uzavře na dobu 30 minut a potom se reperfunduje po dobu 3 hodin. Pokud se testuje sloučenina podle tohoto vynálezu, místo procedury uzavírání a obnovení průtoku se sloučenina zavádí infuzně po dobu 30 minut před uzavřením na časové období 30 minut. Na závěr reperfuze trvající 3 hodiny se artérie znovu uzavře a do levého ventrikulámího katétru se zavede barvivo Patent Blue a srdeční činnost se zastaví intravenózním podáním chloridu draselného. Tato procedura umožní, aby barvivo proniklo normálními oblastmi srdce, zatímco ta část srdce, která se stala ischemickou, nepohlcuje barvivo (to znamená oblast výskytu rizika neboli „rizikové oblasti“). Srdce se rychle vyjme pro analýzu velikosti (rozsahu) infarktu. Tento rozsah infarktu se stanoví nařezáním srdce do apexu k srdeční bázi na čtyři až pět plátků o tloušťce 1 až 2 mm. Plátky se inkubují v roztoku 1% trifenyltetrazolia po dobu 15 minut. Toto barvivo reaguje s životaschopnou tkání a způsobuje, že se vyvine cihlově červená barva. Tkáň zasažena infarktem nereaguje s barvivém a je světle bílého vzhledu. Tkáňové řezy se umístí do systému pro analýzu zobrazeného obrazu a velikost infarktu se stanoví planimetricky. Stanoví se účinek testovaných sloučenin podle tohoto vynálezu na rozsah infarktu myokardu a použije se ke kvantitativnímu vyjádření rozsahu kardioprotektivní aktivity. Výsledky jsou uvedeny jako procenta rizikové plochy, která je zasažena infarktem.

Výsledky testování exemplárních sloučenin spadajících do rozsahu tohoto vynálezu výše uvedenými metodami jsou obsaženy v tabulce III, která je připojena dále.

-40CZ 289528 B6 % rizikové oblasti infarktu

Tabulka III

Skupina zvířat

Kontrola¹

Prekondic ionování²

Sloučenina nízká³

Sloučenina vysoká⁴ ±5

15±8 ±9

18±5

Zvířata nejsou prekondicionována nebo ošetřena sloučeninou ² Zvířata prekondícionovaná procedurou přerušení a obnovování průtoku ³ Zvířata obdrží intravenózní bolus 1 pg/ml, potom intravenózní infuzi 0,1 pg/kg/min sloučeniny z příkladu 39 po dobu 30 minut před časovým obdobím 30-minutového uzavření ⁴ Zvířata obdrží intravenózní bolus 10 pg/ml a potom dostávají intravenózní infuzi 1 pg/kg/min sloučeniny z příkladu 39 po dobu počínající 30 minutami před časovým obdobím 30-minutového uzavření a končící 2 hodiny po začátku reperfuze

Sloučeniny podle tohoto vynálezu se mohou normálně podávat orální nebo parenterální cestou, při ošetřování pacientů trpících hypertenzí, ischemií myokardu nebo pacientů, kteří potřebují kardioprotektivní terapii.

Pokud se zde používá výrazu „pacienti“, pod tento výraz se zahrnují pacienti lidští a jiných savců.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu, výhodné ve formě soli, se mohou zpracovávat pro podání libovolným vhodným způsobem, a vynález zahrnuje do svého rozsahu farmaceutické prostředky, které obsahují alespoň jednu sloučeninu podle tohoto vynálezu, upravenou pro použití v humánní a veterinární medicíně. Takové prostředky mohou připravovat obvyklým způsobem, používajícím alespoň jednu farmaceuticky přijatelnou nosnou látku nebo látku pomocnou. Vhodné nosné látky zahrnují ředidla nebo plniva, sterilní vodná prostředí a různá netoxická organická rozpouštědla. Prostředky se mohou zpracovávat na formu tablet, kapslí, pastilek, trachejí, tvrdých bonbonů, prášků, vodných suspenzí nebo roztoků, injikovatelných roztoků, elixírů, sirupů a podobných forem a mohou obsahovat alespoň jeden přípravek, který je vybrán ze souboru zahrnujícího sladidla, ochucovadla, barviva a konzervační prostředky, za účelem poskytnutí farmaceuticky přijatelného prostředku.

Zvláštní nosná látka a poměr adenosinových agonistů k nosné látce je určen rozpustností a chemickými vlastnostmi sloučeniny, zvláštním druhem podání a normalizovanou farmaceutickou praxí. Pro přípravu tablet se mohou používat například pomocné prostředky, jako je laktóza, citrát sodný, uhličitan sodný a hydrogenfosforečnan dvojvápenatý, a různé látky napomáhající rozpadu tablet, jako je škrob, kyselina alginová a určité komplexní křemičitany, dohromady s lubrikačními prostředky, jako je stearát hořečnatý, laurylsulfát sodný a mastek. Pro formu kapslí mezi výhodné farmaceuticky přijatelné nosné látky patří laktóza a polyethylenglykoly s vysokou molekulovou hmotností. Pokud se zpracovávají vodné suspenze pro orální použití, nosná látka může být emulgačním nebo suspendačním činidlem. Ředidla, jako je ethanol, propylenglykol, glycerin a chloroform a jejich kombinace, se mohou použít, stejně jako jiné látky.

K parenterálnímu podání se mohou používat roztoky nebo suspenze těchto sloučenin v sezamovém nebo arašídovém oleji nebo ve vodných propylenglykolových roztocích, stejně jako ve sterilních vodných roztocích rozpustných farmaceuticky přijatelných solí, které jsou zde popsány. Roztoky solí těchto sloučenin jsou zvláště vhodné pro podávání intramuskulámími a subkutánními injekcemi. Vodné roztoky, včetně roztoků solí rozpuštěných v čisté destilované vodě, jsou vhodné pro podávání intravenózními injekcemi, za předpokladu, že hodnota pH je

-41 CZ 289528 B6 příslušně upravena a že jsou vhodné pufrovány, jsou izotonické s dostatkem fyziologického roztoku nebo glukózy a jsou sterilizovány teplem nebo mikrofiltrací.

Dávkovači režim používaný při provádění způsobů podle tohoto vynálezu spočívá v tom, že se zajišťuje maximální terapeutická odezva, až se dosáhne zlepšení, a potom maximální účinná dávka, která poskytne úlevu. Tak z obecného hlediska dávkování se volí takové, že je terapeuticky účinné při snižování krevního tlaku v souvislosti s ošetřováním hypertenze, při zvyšování koronárního krevního průtoku během ošetřování ischemie myokardu, při vytváření kardioprotektivního účinku, to znamená zlepšení ischemického poškození nebo rozsahu infarktu myokardu v důsledku ischemie myokardu. Obecně orální dávka může být přibližně od 0,1 do zhruba 100 (výhodně v rozmezí od 1 do 10 mg/kg) a intravenózní dávka od přibližně 0,01 do zhruba 10 mg/kg (výhodně v rozmezí od 0,1 do 5 mg/kg), přičemž se samozřejmě bere v úvahu, že výběr podmínek příslušného dávkování v libovolném zvláštním případě musí být dán pacientovou hmotností, obecným zdravotním stavem, věkem a ostatními okolnostmi, které mohou ovlivnit odezvu na léčivou látku.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu se mohou podávat tak často, jak je nezbytné k dosažení a udržení požadované terapeutické odezvy. Někteří pacienti mohou odpovídat rychle na relativně veliké nebo malé dávky a vyžadují malé nebo žádné udržovací dávky. Naproti tomu jiní pacienti mohou vyžadovat udržovací dávkování od přibližně jednou do zhruba čtyřikrát za den, v závislosti na fyziologických potřebách zvláštního pacienta. Obvykle se léčivá látka může podávat orálně přibližně jednou až zhruba čtyřikrát za den. Je třeba vzít v úvahu, že řada pacientů nebude vyžadovat více než přibližně jednu nebo zhruba dvě dávky denně.

Je také zapotřebí vzít v úvahu, že tento vynález je vhodný jako injikovatelná dávková forma, která se může podávat při náhlé příhodě pacientovi trpícímu akutní hypertenzí nebo ischemií myokardu nebo pacientovi, který potřebuje kardioprotektivní terapii. Po takovém ošetření může následovat intravenózní infúze aktivní sloučeniny, přičemž množství sloučeniny infúzně zavedené takovému pacientovi má být tak účinné, že se dosáhne a udrží požadovaná terapeutická odezva.

Claims (20)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Použití derivátu obecného vzorce I ve kterém

   K znamená N, N (I)

   -42CZ 289528 B6

   Q znamená skupinu vzorce CH2 nebo O,

   T znamená skupinu vzorce nebo R3O-CH2,

   X znamená alky lenovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku s přímým nebo rozvětveným

   10 řetězcem, cykloalkylenovou skupinu obsahující 4 až 8 atomů uhlíku nebo cykloalkenylenovou skupinu obsahující 4 až 8 atomů uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována alespoň jednou skupinou vzorce CH₃, CH₃CH₂, Cl, F, CF₃ nebo CH₃O,

   Y znamená skupinu vzorce NR4,0 nebo S, a představuje 0 nebo číslo 1,

   Z znamená skupinu vzorce

   Z] znamená N, CR5, (CH)_m-CR5 nebo (CH)_m-N, kde m představuje číslo 1 nebo 2,

   Z2 znamená skupinu vzorce N, NR$, O nebo S,

   25 n představuje 0 nebo číslo 1,

   Ri, R₂, R3, R4, R5 a Ré znamenají nezávisle na sobě atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, arylovou skupinu obsahující 6 atomů uhlíku nebo heterocyklylovou skupinu obsahující 4- až 10-člennou kruhovou strukturu a 1 až 4 heteroatomy vybrané ze 30 skupiny sestávající z atomu kyslíku, síry a dusíku,

   R_a a Rb znamenají nezávisle na sobě atom vodíku, hydroxyskupinu, alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, hydroxyalkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, merkaptoalkylskupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, alkylthioskupinu obsahující 35 1 až 20 atomů uhlíku jak v alkylové, tak alkoxylové části, aminoskupinu, alkylaminoskupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, karboxyskupinu, acylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, atom halogenu, karbamoylovou skupinu, alkylkarbamoylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části, arylovou skupinu obsahující 6 atomů uhlíku nebo heterocyklylovou skupinu obsahující až 12 atomů uhlíku a 1 až 4 heteroatomy 40 vybrané ze skupiny sestávající z atomu kyslíku, síry a dusíku, a

   R' a R znamenají nezávisle na sobě atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, aralkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části a 6 atomů uhlíku varylové části, karbamoylovou skupinu, alkylkarbamoylovou skupinu obsahující 45 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části, dialkylkarbamoylovou skupinu obsahující 1 až

   20 atomů uhlíku v každé alkylové části, acylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části, alkoxykarbonylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části, aralkoxykarbonylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku v alkylové části

   -43CZ 289528 B6 a 6 atomů uhlíku v arylové části, aryloxykarbonylovou skupinu obsahující 6 atomů uhlíku v arylové části nebo

   R' a R mohou dohromady tvořit skupinu vzorce nebo kde Rc znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, nebo skupinu vzorce kde Rj a Re znamenají nezávisle na sobě atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku nebo dohromady s atomem uhlíku, ke kterému jsou připojeny, mohou tvořit 1,1-cykloalkylovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku, za předpokladu, že pokud X znamená alkylenovou skupinu obsahující 1 až 20 atomů uhlíku s přímým řetězcem a Q představuje atom kyslíku, potom Z představuje heterocyklyl obsahující dva heteroatomy, nebo jeho farmaceuticky přijatelné soli, k přípravě léčiva pro zlepšení ischemického poškození nebo snížení rozsahu infarktu myokardu v důsledku myokardiální ischemie.
2. 2. Použití podle nároku 1, derivátu obecného vzorce I, kde R' a R znamenají nezávisle na sobě atom vodíku.
3. 3. Použití podle nároku 2, derivátu obecného vzorce I, kde X znamená nižší alkylenovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, která je popřípadě substituována alespoň jednou skupinou vzorce CH₃, CH₃CH₂, Cl, F, CF₃ nebo CH₃O.
4. 4. Použití podle nároku 2, derivátu obecného vzorce I, kde Z znamená skupinu vzorce
5. 5. Použití podle nároku 2, derivátu obecného vzorce I, kde Z znamená thiazolylovou nebo benzothiazolylovou skupinu, které jsou popřípadě substituovány substituenty odpovídajícími R_a a Rb s významem definovaným v nároku 1.
6. 6. Použití podle nároku 4, derivátu obecného vzorce I, kde X představuje alkylenovou část vzorce CR₉H-CH₂, kde v derivátu R₉ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku, atom halogenu, halogenalkylovou skupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku nebo alkoxyskupinu obsahující 1 až 6 atomů uhlíku.

   -44CZ 289528 B6
7. 7. Použití podle nároku 6, derivátu obecného vzorce I, kde alkylenový uhlík, ke kterému je vázán R₉, představuje chirální centrum.
8. 8. Použití podle nároku 7, derivátu obecného vzorce I, kde R₉ znamená methylovou nebo ethylovou skupinu.
9. 9. Použití podle nároku 7, derivátu obecného vzorce I, kde uvedeným chirálním centrem je R₉.
10. 10. Použití podle nároku 1, derivátu obecného vzorce I, kde K znamená atom dusíku, Q představuje skupinu vzorce CH₂ a T značí skupinu vzorce RiR₂N-C=O.
11. 11. Použití podle nároku 1, derivátu obecného vzorce I, kde K znamená skupinu vzorce CH, Q představuje skupinu vzorce CH₂ a T značí skupinu vzorce RiR₂N-C=O.
12. 12. Použití podle nároku 2, derivátu ze skupiny zahrnující

    N⁶-[trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohex-4-en-l-yl]adenosin,

    N⁶-[trans-2-(thiofen-3-yl)cyklohex-4-en-l-yl]adenosin,

    N⁶-[2-(2'-aminobenzothiazolyl)ethyl]adenosin,

    N⁶-[2-(2'-thiobenzothiazolyl)ethyl]adenosin,

    N⁶-[2-(6'-ethoxy-2'-thiobenzothiazolyl)ethyl]adenosin,

    N⁶-[2-(4'-methylthiazol-5'-yl)ethyl]adenosin,

    N⁶-[2-(2'-thiazolyl)ethyl]adenosin,

    N⁶-[2-(4'-fenyl-2'-thiazolyl)ethyl]adenosin,

    N⁶-[4'-fenyl-2'-thiazolyl)methyl]adenosin,

    N⁶-[2-(4'-methyl-2'-thiazolyl)ethyl]adenosin,

    N⁶-[2-{2'-methyl-4'-thiazolyl)ethyl]adenosin,

    N⁶-[(R)-l-methyl-2-(2'-benzo[b]thiofenyl)ethyl]adenosin a (-)-[2S-[2a,3a-dihydroxy-43-[N⁶-/2-(3-chlor-2-thienyl)-l(R)-ethylethyl/amino]-9-adenyl]cyklopentan-1 β-ethylkarboxamid, nebo jeho farmaceuticky přijatelnou sůl.
13. 13. Použití podle nároku 2, derivátu ze skupiny zahrnující

    N⁶-[trans-2-(thiofen-2-yl)cyklohex-4-en-l-yl]adenosin-5'-N-ethylkarboxamid,

    N⁶-[2-(2'-aminobenzothiazolyl)ethyl]adenosin-5'-N-ethylkarboxamid,

    N⁶-[(R)-l-(5'-chlorthien-2'-yl)-2-propyl]adenosin-5'-N-ethylkarboxamid,

    N⁶-[(R)-l-(5'-thiazo-2-yl)prop-2-yl)]adenosin-5'-N-ethylkarboxamid a

    N⁶-[l-(thiofen-2-yl)-2-methyl-2-propyl]adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, nebo jeho farmaceuticky přijatelnou sůl.
14. 14. Použití podle nároku 2, derivátu ze skupiny zahrnující

    N⁶-[2-(4-methyl-5-thiazolyl)ethyl]karbocyklickýadenosin-5'-N-ethylkarboxamid,

    N⁶-[2-(2'-aminobenzothiazolyl)ethyl]karbocyklickýadenosin-5'-N-ethylkarboxamid,

    N⁶-[2-(2-thiazolyl)ethyl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, (-)-[2S-[2a,3a-dihydroxy-4p-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-l-methylethyl/amino]-9-adenyl]cyklopentan]-l β-N-ethylkarboxamid,

    N⁶-[l-(thiofen-2-yl)eth-2-ylkarbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid,

    N⁶-[l-(thiofen-3-yl)eth-2-yl]karbocyklickýadenosin-5'-N-ethylkarboxamid,

    -45CZ 289528 B6 ^-[(R)-1 -(thiofen-2-yl)prop-2-yl)]karbocykl ický adenosin-5 -N-ethylkarboxamid a N⁶-[(R)-l-(5-chlorthien-2-yl)-(2-butyl]karbocyklický adenosin-5'-N-ethylkarboxamid, nebo jeho farmaceuticky přijatelnou sůl.
15. 15. Použití podle nároku 2, derivátu ze skupiny zahrnující (±)-N⁶-[ 1 -(thiofen-2-yl)eth-2-yl]-N'-deazaaristeromycin-5 '-N'-ethylkarboxamid, [lS-/la,2p,3p,4a(S*)/]-4-[7-[/2-(5-chlor-2-thienyl}-l-methylethyl/amino]-3H-imidazo[4,510 b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, [lS-/la,2p,3p,4a/]-4-[7-[/2-(3-chlor-2-thienyl)-l-ethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, [lS-/la,2p,3p,4a/]-4-[7-[/2-(2-thienyl)-l-izopropylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid,

    15 [lS-/la,2p,3P,4a(S*)/]-4-[7-[/2-(3-chlor-2-thienyl}-l-ethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5b]pyrid-3-yl]~N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, [lS-/la,2fi,3p,4a(S*)/]-4-[7-[/2-(2-thienyl)-l-methylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid a [lS-/la,2p,3p,4a/]-4-[7-[/2-(5-chlor-2-thienyl)-l-ethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]20 pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, nebo jeho farmaceuticky přijatelnou sůl.
16. 16. Použití podle nároku 1, derivátu ze skupiny zahrnující

    N⁶-[2-(3-chlor-2-thienyl)-( 1 R)-l-methylethyl]-2'-0-methyladenosin, N⁶-[2-(5-chlor-2-thienyl)-( 1 R)-l-methylethyl]-2'-0-methyladenosin a N⁶-[^trans-5-(2-thienyl)cyklohex-l-en-4-yl]-2'-O-methyladenosin,

    30 nebo j eho farmaceuticky přij atelnou sůl.
17. 17. Použití podle nároku 1, derivátu ze skupiny zahrnující (2S)-2a,3a-bis-methoxykarbonyloxy-4[3-[N⁶-/2-(5-chIor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/-

    35 amino-9-adenyl]cykIopentan-1 β-N-ethylkarboxamid, (2S)-2a,3a-dihydroxy-4[3-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-ip-N-ethylkarboxamid-ethoxymethylenacetal, (2S)-2a,3a-dihydroxy-4p-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-ip-N-ethylkarboxamid-2,3-karbonát,

    40 (2S)-2a,3a-bis-methylkarbamoyloxy-lp-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-l β-N-ethylkarboxamid a (2S)-2α,3α-dihydroxy-4β-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-( 1 R)-l -methylethyl/amino-9-adenyl]ογΜορβηί3η-1β-Ν-€ΐΙ^&3Ηχ)Χ3π^-2,3-θι^3ΛθΜΐ,

    45 nebo jeho farmaceuticky přijatelnou sůl.
18. 18. Použití podle nároku 1, derivátu kteiým je [15-/1α,2β,3β,4α(8*)/]-4—[7-[/2-(3-chlor-2thienyl)-l-ethylethyl/amino]-3H-imidazo[4,5-b]pyrid-3-yl]-N-ethyl-2,3-dihydroxycyklopentankarboxamid, nebo jeho farmaceuticky přijatelná sůl.

    -46CZ 289528 B6
19. 19. Použití podle nároku 1, derivátu kterým je (2S)-2a,3a-2a,3a-dihydroxy-4P-[N⁶-/2-(5chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino-9-adenyl]cyklopentan-lp-N-ethylkarboxamidΝ’-oxid

    5 nebo jeho farmaceuticky přijatelná sůl.
20. 20. Použití podle nároku 1, derivátu kterým je (-)-[2S-[2a,3a-dihydroxy-4[3-[N⁶-/2-(5-chlor-2-thienyl)-(lR)-l-methylethyl/amino]-910 adenyl]cyklopentan]-l β-N-ethylkarboxamid nebo jeho farmaceuticky přijatelná sůl.