CZ286725B6 - Medicinal preparation for modulating natural protective mechanisms and pharmaceutical preparation for this purpose - Google Patents

Medicinal preparation for modulating natural protective mechanisms and pharmaceutical preparation for this purpose Download PDF

Info

Publication number
CZ286725B6
CZ286725B6 CZ199585A CZ8595A CZ286725B6 CZ 286725 B6 CZ286725 B6 CZ 286725B6 CZ 199585 A CZ199585 A CZ 199585A CZ 8595 A CZ8595 A CZ 8595A CZ 286725 B6 CZ286725 B6 CZ 286725B6
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
lysozyme
tnf
dimer
manufacture
medicament
Prior art date
Application number
CZ199585A
Other languages
English (en)
Other versions
CZ8595A3 (en
Inventor
Witold Kiczka
Original Assignee
Nika Health Products Ltd
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Nika Health Products Ltd filed Critical Nika Health Products Ltd
Publication of CZ8595A3 publication Critical patent/CZ8595A3/cs
Publication of CZ286725B6 publication Critical patent/CZ286725B6/cs

Links

Classifications

    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K38/00Medicinal preparations containing peptides
    • A61K38/16Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof
    • A61K38/43Enzymes; Proenzymes; Derivatives thereof
    • A61K38/46Hydrolases (3)
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61LMETHODS OR APPARATUS FOR STERILISING MATERIALS OR OBJECTS IN GENERAL; DISINFECTION, STERILISATION OR DEODORISATION OF AIR; CHEMICAL ASPECTS OF BANDAGES, DRESSINGS, ABSORBENT PADS OR SURGICAL ARTICLES; MATERIALS FOR BANDAGES, DRESSINGS, ABSORBENT PADS OR SURGICAL ARTICLES
    • A61L15/00Chemical aspects of, or use of materials for, bandages, dressings or absorbent pads
    • A61L15/16Bandages, dressings or absorbent pads for physiological fluids such as urine or blood, e.g. sanitary towels, tampons
    • A61L15/22Bandages, dressings or absorbent pads for physiological fluids such as urine or blood, e.g. sanitary towels, tampons containing macromolecular materials
    • A61L15/32Proteins, polypeptides; Degradation products or derivatives thereof, e.g. albumin, collagen, fibrin, gelatin
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K38/00Medicinal preparations containing peptides
    • A61K38/16Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof
    • A61K38/43Enzymes; Proenzymes; Derivatives thereof
    • A61K38/46Hydrolases (3)
    • A61K38/47Hydrolases (3) acting on glycosyl compounds (3.2), e.g. cellulases, lactases
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P29/00Non-central analgesic, antipyretic or antiinflammatory agents, e.g. antirheumatic agents; Non-steroidal antiinflammatory drugs [NSAID]
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P31/00Antiinfectives, i.e. antibiotics, antiseptics, chemotherapeutics
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P31/00Antiinfectives, i.e. antibiotics, antiseptics, chemotherapeutics
    • A61P31/04Antibacterial agents
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P31/00Antiinfectives, i.e. antibiotics, antiseptics, chemotherapeutics
    • A61P31/12Antivirals
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P31/00Antiinfectives, i.e. antibiotics, antiseptics, chemotherapeutics
    • A61P31/12Antivirals
    • A61P31/14Antivirals for RNA viruses
    • A61P31/18Antivirals for RNA viruses for HIV
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P37/00Drugs for immunological or allergic disorders
    • A61P37/02Immunomodulators
    • A61P37/04Immunostimulants
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P43/00Drugs for specific purposes, not provided for in groups A61P1/00-A61P41/00
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P9/00Drugs for disorders of the cardiovascular system
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N9/00Enzymes; Proenzymes; Compositions thereof; Processes for preparing, activating, inhibiting, separating or purifying enzymes
    • C12N9/14Hydrolases (3)
    • C12N9/24Hydrolases (3) acting on glycosyl compounds (3.2)
    • C12N9/2402Hydrolases (3) acting on glycosyl compounds (3.2) hydrolysing O- and S- glycosyl compounds (3.2.1)
    • C12N9/2462Lysozyme (3.2.1.17)

Landscapes

  • Health & Medical Sciences (AREA)
  • Life Sciences & Earth Sciences (AREA)
  • Chemical & Material Sciences (AREA)
  • General Health & Medical Sciences (AREA)
  • Veterinary Medicine (AREA)
  • Public Health (AREA)
  • Animal Behavior & Ethology (AREA)
  • Medicinal Chemistry (AREA)
  • Pharmacology & Pharmacy (AREA)
  • Organic Chemistry (AREA)
  • Engineering & Computer Science (AREA)
  • Nuclear Medicine, Radiotherapy & Molecular Imaging (AREA)
  • General Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Chemical Kinetics & Catalysis (AREA)
  • Bioinformatics & Cheminformatics (AREA)
  • Immunology (AREA)
  • Epidemiology (AREA)
  • Communicable Diseases (AREA)
  • Oncology (AREA)
  • Gastroenterology & Hepatology (AREA)
  • Virology (AREA)
  • Proteomics, Peptides & Aminoacids (AREA)
  • Zoology (AREA)
  • Molecular Biology (AREA)
  • Wood Science & Technology (AREA)
  • Genetics & Genomics (AREA)
  • Hematology (AREA)
  • Materials Engineering (AREA)
  • Biotechnology (AREA)
  • Biochemistry (AREA)
  • Rheumatology (AREA)
  • Biomedical Technology (AREA)
  • AIDS & HIV (AREA)
  • Pain & Pain Management (AREA)
  • Microbiology (AREA)
  • Heart & Thoracic Surgery (AREA)
  • Tropical Medicine & Parasitology (AREA)
  • Cardiology (AREA)
  • General Engineering & Computer Science (AREA)
  • Medicines That Contain Protein Lipid Enzymes And Other Medicines (AREA)

Description

Léčivo pro modulaci přirozených obranných mechanismů a farmaceutický prostředek pro tento účel
Oblast techniky
Vynález se týká léčiva pro modulaci přirozených obranných mechanismů a farmaceutického prostředku pro tento účel.
Dosavadní stav techniky
Již dlouhou dobu je známo, že enzymy v monomemí formě jsou terapeuticky účinné při léčbě různých chorob.
Lysozym byl objeven Flemingem roku 1922, ale teprve roku 1950 byly objasněny jeho enzymatické funkce. Od té doby je tato sloučenina předmětem intenzivního výzkumu a byly oznámeny její různé terapeutické účinky. Těmito účinky jsou mimo jiné protivirové, antibakteriální, antiinflamatomí a antihistaminické účinky. Terapeutické využití lysozymu bylo však dosti omezeno v důsledku negativních vedlejších účinků, které monomemí forma vykazuje.
Toto omezení praktického použití lysozymu a jiných terapeuticky účinných enzymů bylo překonáno v pozdních 80. letech, kdy bylo objeveno, že izolované dimerované formy enzymů nevykazují žádné negativní vedlejší účinky při použití v terapeuticky účinných dávkách, přestože si zachovávají všechny prospěšné vlastnosti známých monomemích forem. Protivirové a antibakteriální prostředky obsahující jako účinnou přísadu dimer lysozymu nebo jiné dimenzované enzymy, jsou popsány v přihlášce PCT WO 89/111294. V této přihlášce bylo oznámeno, že při testech in vitro dimer lysozymu inhibuje proliferaci řady bakteriálních kmenů, kultivovaných ze vzorků odebraných pacientům, v koncentraci v rozmezí od 5 do 20 mg/ml, vztaženo na kulturu. Také bylo oznámeno, že tento dimer je účinný při léčbě infekcí způsobených psím parvovirem (CPV) při orálním podání dávky 1 až 2 mg/kg tělesné hmotnosti dvakrát denně.
Z dosavadního stavu techniky již bylo známo, že dimenzovaného lysozymu lze s úspěchem používat jako antibiotika proti bakteriálním a virovým infekcím (srovnej WO 89/11294) a že přírodní lysozymový monomer je schopen rozkládat stěny bakteriálních buněk. Co však známo nebylo, je, že dimer je kromě toho schopen modulovat aktivitu přirozených obranných mechanismů imunitního systému zvířecího nebo lidského těla.
V dosavadním stavu techniky také nejsou nikde popsány farmaceutické prostředky obsahující lysozymový dimer v kombinaci s AZT nebo antibiotikem a také z něho nikterak nevyplývá zřejmost takových kombinací pro odborníka v tomto oboru.
Při výzkumu, ve kterém pokračoval původce tohoto vynálezu, byly zjištěny další atraktivní charakteristické vlastnosti dimerů lysozymu a byla vyvinuta nová terapeutická použití tohoto léčiva.
Při klinických testech, které byly prováděny, aby se potvrdila antibakteriální a protivirová účinnost dimeru lysozymu, bylo s překvapením zjištěno, že dimer je neočekávaně účinný při léčbě akutních forem chorob zažívacího a dýchacího traktu. Z tohoto důvodu byly provedeny další výzkumy za účelem zjištění účinku dimeru lysozymu v těch stádiích různých chorob, při nichž přirozený obranný mechanismus selhává.
Je známo, že bakteriální toxiny tvoří jednu skupinu z mnoha virulentních faktorů, prostřednictvím kterých bakterie způsobují choroby. Nedávný pokrok v poznání bakteriálních toxinů
-1 CZ 286725 B6 zahrnuje aspekty, podle nichž dochází k interakci bakteriálních toxinů s imunitním systémem hostitele. Tato interakce má nejprve za následek imunomodulaci a druhotně pak uvolňování cytokinů a jiných mediátorů, které jsou zodpovědné za mnohé fyziologické poruchy způsobované těmito toxiny. Posledně uvedený účinek byl studován zejména na účincích endotoxinu, který hraje důležitou úlohu při patogenesi gram-negativní sepse (viz. Bayston, D. F., Cohen, J.: Bacterial Endotoxins nad Current Concepts in the Diagnosis and Retreatment of Endotoxaemia; J. Med. Microbiol., 1990, 31: 73 až 83). Ačkoliv je již dlouhou dobu známa úloha exotoxinů při infekcích způsobených Staphylococcus aureus a Streptococcus pyogenes, bylo to zjištění syndromu stafylokokového toxického šoku, které vedlo ke zvýšenému zájmu o exotoxiny produkované těmito organismy.
Toxický šok je prudké onemocnění, které je charakterizováno vysokou horečkou, sníženým krevním tlakem, kapilárním krvácením, difusním erythrodermatem, mukosálním erythemem, zhoršením funkce ledvin, hypokalcemií, hypoalbuminemií a odlupováním kůže při červených kožních vyrážkách. Mnoho případů syndromu toxického šokuje spojeno s použitím vaginálních tamponů při menstruaci, ale stále se množí případy, kdy byl tento syndrom konstatován mimo menstruaci u obou pohlaví, často po chirurgických zásazích, kdy byl na operovaném místa ponechán drenážní materiál, například při tamponáži nosu po rhinoplastice nebo prudké epistaxi (krvácení z nosu). Kmeny Staphylococcus izolované z vagíny pacientek trpících syndromem toxického šoku (TSS) produkují toxin 1 syndromy toxického šoku (TSST-1), ale zdrojem mikroorganismu produkujícího TSST-1 může být též nezjevná infekce. Počáteční bakteremie nemusí být zjevná, nicméně po týdnech nebo měsících může vést k vývoji lokalisovaných infekcí. Současně s výskytem takových infekcí mohou být zjištěny důkazy syndromu sepse nebo septického šoku. Řidší, ale dramatičtější bakteremie mohou vznikat bez jakéhokoliv vstupu nebo bez spojení s lokálními infekcemi a v těchto situacích může být hlavním projevem šok, endokarditis, disseminovaná intravaskulámí koagulopatie a mnohačetné selhání orgánů (viz Stevens, D.L., Et al.: Gram-positive Shock; Current Opinions in Infectious Diseases, 1992, 5: 355 až 363). Podobná pozorování byla také učiněna u jiných gram-pozitivních bakterií. Tak například infekce Streptococcus pyogenes je spojena s šokem a její mortalita je 30%. Streptococcus pneumoniae je příčinou zánětu plic, u něhož byla zjištěna vysoká úroveň resistence vůči penicilinu a sklon k vývoji šokového syndromu. Kromě toho, u pacientů trpících AIDS je vyšší výskyt pneumokokových infekcí, než u populace jako celku.
Infekce gram-negativními bakteriemi mohou mít také za následek sepsi a septický šok. Zdrojem většiny důležitých enterotoxinů jsou gram-negativní bacily a vibriony. Enterotoxin je lipopolysacharidovou (LPS) složkou vnější membrány buněčných stěn gram-negativních bakterií. Enterotoxiny napadají především střevní trakt a obvykle způsobují diarrhoeu. Nejčastějšími infekcemi gram-negativními bakteriemi u zvířat a lidí jsou infekce způsobené Escherichia coli. Značná dehydrace, která tyto infekce doprovází, může mít za následek smrt infikovaného jedince. Podle údajů světové zdravotnické organizace WHO akutní diarhoea zabíjí každý rok v rozvojových zemích přibližně 3,2 milionu dětí. Přibližně 30 % všech případů sepse je vyvoláno gram-negativními bakteriemi.
Sepse vznikající na základě infekce gram-pozitivními a gram-negativními bakteriemi je vždy vážné onemocnění, které se vyskytuje ve všech zemích. Ve Spojených státech amerických dochází každoročně přibližně ke 400 000 případů sepse s mortalitou přibližně 50 %.
Sepse a septický šok jsou předmětem mnoha publikací vydaných v nedávných letech. Bylo pozorováno, že při patofyziologii septického šoku, endotoxemie a jiných bakteriálních intoxikací hrají důležitou úlohu mediátory. Tyto mediátory zahrnují faktor nekrózy nádorů (TNF), interleukin-1 (IL-1), interferon (IFN), faktor aktivity krevních destiček a eikosanoidy (deriváty kyseliny arachinodové). Z těchto látek je nejdůležitější TNF, který ovlivňuje metabolismus a imunitní a fagocytický systém (viz Berkowitz, F. E.: Bacterial Toxins in Pathogenesis of Infections; Current Opinions in Infectious Diseases, 1991 4: 332 až 337. Zjistilo se, že pacienti,
-2CZ 286725 B6 kteří nepřežili septický šok, vykazovali vyšší koncentraci TNF a interleukinu-1. Mnozí autoři oznámili, že v plasmě a krvi pacientů trpících septickým šokem je zvýšena hladina TNF-a. Rovněž je zdůrazňováno, že toxický účinek TNF-α nezávisí tolik na koncentraci TNF, jako na jeho persistenci v těle.
Mnozí autoři zkoumali možnost modulace cytokinové kaskády při sepsi a septickém šoku. Oznámené úspěšné pokusy zahrnují použití monoklonálních anti-TNF protilátek a neutralizaci lipopolysacharidu antilipopolysacharidem. Protilátky však nezvyšují potlačení bakterií. Obzvláště užitečné efekty byly též pozorovány za použití činidel, jako je dexamethason a pentoxifyllin, které blokují produkci TNF makrofágy.
Je také známo, že k septickému šoku přispívají i jiné cytokiny. Za této situace má léčba modulující cytokinovou kaskádu při septickém šoku schopnost interferovat s postupem infekce, poněvadž obrana hostitele je závislá na těchto samých ínflamatomích cytokinech. Nalezení prostředku pro prevenci septického šoku má vysokou prioritu, díky potenciálnímu užitku pro velký počet pacientů, pro tyto účely se zdá být podstatná regulace hladiny TNF.
Podobně kritická je role TNF při jiném obranném mechanismu, kteiým je horečka, což je fyziologická odpověď na infekci, která je typická pro prakticky všechny vyšší zvířata a lidi. V současné době je známo pět pyrogenních cytokinů (interleukin-1, TNF, inteferon, interleukin2 a interleukin-6), které jsou považovány za hlavní endogenní mediátory febrilní odpovědi inhibující preoptické neurony citlivé k teplu, které za normálních okolností usnadňují tepelné ztráty a potlačují tvorbu tepla v lidském organismu. Horečka a její mediátory mají schopnost škodit jak invazivnímu organismu, tak hostiteli. V poslední době bylo nashromážděno dostatečné množství dat, která ukazují, že interleukin-1, TNF a interleukin-6 působí jako mediátory patofyziologických abnormalit infekcí. Jelikož endogenní pyrogeny přispívají k patologickému procesu různých infekcí, jsou jak tyto mediátory, tak febrilní odpověď pro hostitele potenciálně škodlivé. Nejpřesvědčivější důkaz v tomto ohledu pochází ze studií gram-negativní sepse. Také existuje důkaz, že endogenní pyrogeny zprostředkovávají systemické a lokální manifestace sepse způsobené gram-pozitivními bakteriemi, AIDS, infekcí vyvolaných spirochemitami, meningitis, syndromu respíračních obtíží u dospělých, supprativní artritis a mycobacteriosis. Přestože jsou citovaná data v kontrastu k pozorování, že samotná febrilní odpověď zvyšuje resistenci vůči infekci u experimentálních zvířat, je třeba chápat, že hlavním cílem evolučního procesu je zachování druhu a nikoliv přežití jednotlivce. Předpokládá se, že škodlivé systemické účinky pyrogenních cytokinů na výsledek infekcí zachvacujících celý organismus (například gramnegativní sepse) se mění u méně fulminantních infekcí na příznivé lokální účinky horečky. Urychlením smrti beznadějně infikovaných jedinců se příroda zbavuje jedinců, kteří by mohli být nebezpečni pro celý druh. Tímto mechanismem může být druh jako celek chráněn před epidemickými chorobami (viz Mackowiak, P. A.: Mechanism of Fever; Current Opinions in Infectious Diseases, 1992, 5: 348 až 354).
Hlavním rysem patogenů horečky je, že exogenní pyrogeny, bez ohledu na svůj původ nebo strukturu, způsobují horečku tím, že indukují v hostitelských buňkách (hlavně makrofázích) produkci endogenních pyrogenů. V důsledku toho by mohly být účinné terapeutické metody založené na použití protilátek proti endogenním pyrogenům a antagonistů receptorů endogenních pyrogenů. Jednou z množství je blokování biosyntézy TNF. Studie na zvířatech ukazují, že TNF se zřejmě produkuje před IL-1 a jinými cytokiny v kaskádě odpovědí na infekci. Podle mnoha vědců inhibice biosyntézy TNF rovněž znamená zastavení biosyntézy IL-1. Ale inhibice biosyntézy TNF také znamená zastavení škodlivých účinků některých fulminálních a beznadějných infekcí.
Je také známo, že TNF je jedním z mediátorů zánětlivých procesů. V mnoha případech je zánět prvním stadiem choroby, v jejímž přirozeném průběhu se vyvíjí septický šok. Za situace, kdy je
-3 CZ 286725 B6 rozbita celistvost tkání, jako je tomu u poranění, která jsou suspeptibilní vůči infekci, u poranění typu válečných poranění, zejména u poranění břicha (peritonitis), chorob gastrointestinálního traktu, jako jsou akutní infekce doprovázející appandicitis, akutních bakteriálních a virových infekcí, jako jsou pochřipkové pneumonie, neoplasmických chorob, zejména ve fázi rozkladu národů apod., je zánět prvním symptomem zvýšené tvorby TNF. Regulace hladiny TNF by proto představovala žádoucí léčbu těchto infekcí.
Ještě nespornější je úloha TNF u samotného AIDS. Pro AIDS je charakteristická hluboká imunodeficience. Charakteristickým rysem AIDS je snížený počet lymfocytů CD4+. Počet buněk infikovaných HIV, etiologickým činidlem AIDS, je u pacientů trpících AIDA relativně malý (méně nezjedná buňka na 100 až 1 000 buněk), dokonce i u jednojademých buněk periferní krve (PBMC). Přednostně se sice infikují lymfocyty CD4+, ale tyto buňky nejsou výlučným cílem infekce HIV. Nedávné důkazy ukázaly, že spektrum cílových buněk, na něž je HTV zaměřeno, může být dosti široké. Byly pozorovány jasné rozdíly ve výsledku infekce HIV u monocytů/makrofágů ve srovnání s T-lymfocyty. Zatímco T-lymfocyty mají tendenci ke svému zničení, monocyty/makrofágy umožňují infekci. HIV tedy může být usazen v monocytech/makrofázích, stejně tak jako v jiných buňkách těla, které pro HIV působí jako rezervoáry. Monocytový/makrofágový typ odpovědi na infekci HIV by mohl být zodpovědný zajištěnou latenci u hostitele. Tato odpověď může také způsobovat patogenní následky, k nimž dochází díky rozpustným faktorům produkovaným infikovanými buňkami (vou Toshifiími Matsuyama et al.: Cytokines and HIV Infection: ls AIDS a Tumor Nectosis Factor Disease; AIDS 1991, 5: 1405 až 1417). Mnoha vědci bylo oznámeno, že linie humánních T-buněk infikované HTLV-1 jsou vysoce suscentibilní vůči infekci HIV a vykazují dramatický cytopatický účinek ve spojení se zvýšeno replikací HIV. Kromě toho jsou buňky infikované HIV susceptibilní k poškození supematantem těchto buněk. Při měření titru viru po ošetření tímto supematantem se ukázalo, že faktor produkovaný T-buňkami (MT-2) zvýšil replikaci HIV. Tento faktor byl označen jako TNF-β, a toto zjištění je konsistentní se zprávami, že T-buňky (MT-2) produkují TNF-β. Stejný účinek byl pozorován za použití TNF-α. TNF-a a TNF-β selektivně usmrcují buňky infikované HIV a zvyšují replikaci HIV. Také bylo oznámeno, že linie T-buněk infikovaných HIV a čerstvě izolované PBMC od pacientů nakažených HIV respondují na TNF zvýšením hladiny HIV. Na základě těchto výsledků se předpokládá, že ke stejnému povzbuzení exprese HIV pravděpodobně dochází také in vivo. Tato povzbuzující aktivita TNF by mohla být neutralizována protilátkami proti TNF. Povzbuzení replikace HIV po léčbě TNF-α a TNF-β je až asi 10-ti násobné (viz. Yakarnam, A. et al.: Tumor Necrosis Factors (α, β) Induced by HIV-1 in Peripheral Blood Monocellular Cells Potenctiate Virus Replication; AIDS 1990, 421 až 427).
Nyní bylo potvrzeno, že různé cytokiny mohou ovlivňovat produkci HIV. Za použití purifikovaných monokleámích fagocytů z normální periferní krve byla pozorována jak indukce IL-6, tak TNF-α během několika hodin po expozici viru HIV. Tato indukce cytokinu byla též pozorována za použití teplem inaktivovaného HIV. Na základě mnoha pozorování jsou Toshifumi a Matsuyama et al. (výše citované práce) přesvědčeni, že AIDS je choroba spojená s cytokiny nebo TNF. V cytokinovém pojení AIDS představují TNF-α a TNF-β molekuly rozhodující důležitosti, které povzbuzují replikaci HIV a indukují svou vlastní expresi a expresi jiných cytokinů. Bylo demonstrováno, že TNF-α stimuluje uvolňování jiných cytokinů v buňkách různých typů, a proto je klíčovým cytokinem cytokinové kaskády prvního obranného mechanismu.
Bylo již také navrženo vysvětlení mnoha symptomů spojených s AIDS uvolňováním cytokinů s různými biologickými funkcemi. Zvýšená produkce IL-1 a TNF-α, dvou dobře známých pyrogenů, by mohla vysvětlit horečku, která bývá u pacientů s AIDS pozorována. TNF-α se může podílet na kachexii spojené s AIDS. Jak TNF-α, tak TNF-β působí jako imunomodulátorové a efektorové molekuly při cytotoxitě zprostředkované monocyty. Kromě toho je TNF zodpovědný za aktivaci imunitní odpovědi a může přímo zabíjet buňky infikované HIV, čímž
-4CZ 286725 B6 povzbuzuje replikaci HIV. Také byl navržen imunologický mechanismus pro vysvětlení úbytku buněk CD4-T u pacientů s AIDS (Matsuyama et al., op. cit.). Také bylo oznámeno, že Kaposiho sarkom spojený s AIDS je rovněž vyvolán TNF-a. TNF-α může být přitom produkován fyziologicky (například pomocí UV světla) stimulovanými keratonocyty, což může přispět k indukci IL-6 v kůži a vývoji Kaposiho sarkomu při AIDS. Při zkouškách in vitro může TNF-a poškozovat myelin a oligodendrocyty. Také některé buněčné linie získané z gliomu jsou suceptibilní na antiproliferativní účinek TNF-α. To může vést k závěru, že dysfunkce centrálního nervového systému u pacientů s AIDS je důsledkem činnost TNF-α. Několik zpráv ukazuje, že hladina TNF-α a IL-1 v séru je podstatně zvýšena při vývoji AIDS nebo ARC (komplex spojený s AIDS), zatímco klesá do rozmezí kontrolních hodnot charakteristického pro zdravé jedince při testech se sérem asymptomatických nosičů HTV. Pro Matsuyama et al. (op. cit.) je AIDS stejně tak chorobou spojenou s TNF, jako chorobou spojenou s HIV. Zdá se, že získání kontroly nad indukcí TNF, by mohlo vést k účinné terapii pacientů s AIDS.
Podstata vynálezu
Dále uvedená základní zjištění umožnila vyřešit výše popsané problémy a nalézt nová terapeutická použití pro dimer lysozymu při výše popsaných patologických stavech:
1. dimer lysozymu inhibuje syntézu TNF;
2. dimer lysozymu stimuluje syntézu IFN-a;
3. dimer lysozymu zvyšuje aktivitu fagocytů.
Úkolem tohoto vynálezu bylo vyvinout farmaceutické přípravky, které by byly terapeuticky užitečné při léčbě chorob spojených s nadměrně vysokou hladinou TNF (faktoru nekrózy nádorů), jak je to popsáno výše.
Dalším úkolem tohoto vynálezu bylo vyvinout farmaceutické přípravky, které by byly užitečné pro profylaxi chorob spojených s nadměrnou hladinou TNF, jak je to popsáno výše.
Ještě dalším úkolem tohoto vynálezu bylo vyvinout farmaceutické přípravky a hygienické výrobky, které by byly užitečné při léčbě a prevenci chorob spojených se zvyšováním hladiny a se zvýšenou hladinou TNF.
Výše uvedené úkoly mohou být podle vynálezu vyřešeny následujícími novými použitími dimenzované formy lysozymu a následujícími novými farmaceutickými přípravky obsahujícími jako účinnou přísadu dimer lysozymu:
- použití dimeru lysozymu při výrobě léčiva inhibujícího biosyntézu faktoru nekrózy nádorů u zvířat a lidí;
- použití dimeru lysozymu při výrobě farmaceutického přípravu pro léčbu chorob spojených s nadměrně vysokou hladinou faktoru nekrózy nádorů;
- použití dimeru lysozymu při výrobě farmaceutického přípravu pro profylaxi chorob spojených s nadměrně vysokou hladinou faktoru nekrózy nádorů;
- použití dimeru lysozymu při výrobě léčiv potlačujících uvolňování faktoru nekrózy nádorů indukované HTV u asymptomatických nosičů a pacientů s ARC;
- použití dimeru lysozymu při výrobě farmaceutických přípravků pro léčbu AIDS;
-5CZ 286725 B6
- použití dimeru lysozymu při výrobě farmaceutických přípravků pro prevenci a/nebo léčbu sepse a septického šoku;
- použití dimeru lysozymu při výrobě farmaceutických přípravků pro prevenci a/nebo léčbu kachexie;
- použití dimeru lysozymu při výrobě farmaceutických přípravků pro prevenci a/nebo léčbu horečky;
- injekce obsahující dimer lysozymu v množství 0,01 až 10 mg/ml, přednostně 0,1 až 1,0 mg/ml apyrogenního sterilního prostředku obsahujícího fyziologicky vhodné rozpouštědlo a farmaceuticky schválené konzervační činidlo;
- injekce uvedené výše pro intravenosní podávání v jediné nebo opakované dávce 0,02 mg/kg tělesné hmotnosti;
- tampony a antiseptické obvazové materiály napuštěné účinnou dávkou dimeru lysozymu a masti nebo gely obsahující účinnou dávku dimeru lysozymu, za účelem prevence sepse a septického šoku a pro léčbu infikovaných ran;
- vaginální tampony napuštěné účinnou dávkou dimeru lysozymu pro použití při menstruaci.
Předmětem vynálezu je tedy použití dimerizované formy lysozymu pro výrobu léčiva pro modulaci přirozených obranných mechanismů, přičemž tato modulace zahrnuje alespoň jeden z následujících účinků: inhibici uvolňování faktoru nekrózy nádorů, TNF, snižování hladiny TNF, zvyšování fagocytózy a zvyšování uvolňování interferonu u zvířat a lidí.
Předmětem vynálezu je dále také farmaceutický prostředek, který obsahuje dimerzovanou formu lysozymu v množství 0,01 až 10 mg/ml v kombinaci s antibiotikem a/nebo azidothymidinem (AZT) a přednostně 0,1 až 1,0 mg/ml apyrogenní sterilní kompozice obsahující alespoň jedno fyziologicky vhodné rozpouštědlo a/nebo alespoň jedno farmaceuticky schválené konzervační činidlo.
Jako dimerované formy lysozymu se přednostně používá izolovaného purifikovaného dimeru lysozymu. Při některých aplikacích je možno používat přípravků, které kromě dimeru lysozymu obsahují také malé podíly trimetu a vyšších oligomerů tohoto enzymu.
Injekce podle tohoto vynálezu je také možno podávat intramuskulámě a hypodermálně. Při některých aplikacích může být také vhodné podávat stejný kapalný přípravek (současně nebo nezávisle) intrauterinálně a intraudderálně (do vemene) nebo lokálně spolu s jinými topickými přípravky.
Přednostní apyrogenní sterilní přípravky zahrnující alespoň jedno fyziologicky vhodné rozpouštědlo a/nebo alespoň jedno farmaceuticky schválené konzervační činidlo se skládají z apyrogenní sterilizované vody nebo vodné roztoku PBS, jako rozpouštědlo, a thiomersalu, jako schváleného konzervačního činidla pro farmaceutické přípravky obsahující proteiny.
Dimerovanou formu lysozymu je možno získat způsobem regulované polymerace monomemího enzymu, po němž se provede pečlivá purifikace a z reakční směsi se odstraní zejména monomemí forma, která má výše uvedené toxické vedlejší účinky, a trimery a vyšší oligomemí frakce. Pro získání dimemí formy enzymu je možno použít jakýchkoliv známých polymeračních metod. Jeden z těchto výrobních postupů, který také zahrnuje purifikační stupně, je popsán v publikované přihlášce WO 91/10731.
-6CZ 286725 B6
Nedávno provedené předklinické testy dimeru lysozymu neukázaly žádné mutagenní ani teratogenní účinky a neprojevily se při nich problémy s tolerancí, nebo byly tyto problémy nepatrné. Toxicita při jediné dávce podané orálně nebo dermálně LD50 byla naměřitelná (nad 2000 mg/kg) a při intravenosní aplikaci byla dávka LD50 vyšší než 1000 mg/kg.
Nová aplikace dimeru lysozymu podle tohoto vynálezu se opírá o dobré základy, jak ukazují výsledky zkoušek in vitru a klinických aplikací in vivo. Také byly provedeny některé srovnávací studie.
Předpokládá se, že inhibiční účinky na uvolňování TNF je tak velký, díky širokému spektru účinnosti dimeru lysozymu, totiž jeho schopnosti indukovat uvolňování IFN a zvyšovat fagocytózu. Tyto dvě vlastnosti jsou důležitými faktory přirozených obranných mechanismů. Terapeutické a profylaktické účinky, které se dostavují při nových použitích dimeru lysozymu podle vynálezu se opírají o posilující účinek dimeru lysozymu na přirozené obranné mechanismy.
Vynález je blíže objasněn v následujících příkladech provedení, v nichž se používá odkazů na přiložený výkres, který graficky ilustruje výsledky provedených zkoušek. Příklady mají výhradně ilustrativní charakter a rozsah vynálezu v žádném ohledu neomezují.
Přehled obrázku na výkresu
Na obr. 1 je ilustrováno potlačování uvolňování TNF in vitro v kultuře lymfocytů, která je suboptimálně stimulována ConA za přítomnosti dimeru lysozymu v různém zředění.
Příklady provedení vynálezu
Příklad 1
Za účelem stanovení imunoaktivity dimeru lysozymu byla provedena zkouška na lymfocytech humánní periferní krve za použití analýzy FACS.
Mitogenní stimulace v humánních periferních lymfocytech je dobře zavedená metoda zkoušení reaktivity většiny důležitých buněk imunitního systému. Při zkoušení vlivu terapeutických látek na aktivaci a proliferaci lymfocytů od zdravých dárců krve byl mitogen přidán v suboptimální dávce a nakonec byly kvantitavitně změřeny imunorelevantní parametry odpovědi lymfocytů. Naměřené výsledky byly porovnány s kontrolními hodnotami naměřenými bez podání léčiva.
Pro stimulaci lymfocytů bylo použito ConA v koncentraci 20 pg/ml média. Počáteční koncentrace buněk byla 106 buněk/ml. Byly připraveny krátkodobé kultury v inkubátoru CO2 (jednodenní v případě receptorů IL-2 na lymfocytech a HLA-Dr a dvoudenní při všech ostatních zkouškách). Jako kriteria aktivace buněk byly měřeny následující parametry:
- neopterin (markér imunitní aktivace)
- β-2-mikroglobulin (také aktivační markér)
- nterleukin-2 [autokrinní a parakrinní látka odvozená od T-pomocného lymfocytů (Thelper)]
- interleukin-6 (hormon diferenciace buněk)
- faktor nekrózy nádorů - TNF (vasoaktivní interleukin s četnými účinnostmi)
- interferon-α (faktor diferenciace, zejména pro B-lymfocyty)
- thymidin kináza (enzym, jehož obsah je zvýšen v proliferujících buňkách)
-7CZ 286725 B6
- lymfocytový receptor interleukinu-2 (akceptomí molekula pro autokrinní a parakrinní IL-2)
- Ki-67 v lymfocytech (antigen exprimovaný v aktivovaných a proliferujících buňkách)
- HLA-Dr v lymfocytech (antigen histokompatibility z třídy II, jehož množství je při imunní reakci zvýšené.
V supematantu kultury byly zjištěny následující skutečnosti, pokud se týče buněčných produktů:
Hladina neopterinu produkovaného T-lymfocyty v průběhu imunitní odpovědi a ve stimulovaných kulturách není při těchto experimentech výrazně zvýšena dimerem lysozymu nad kontrolní 10 hodnotu v buňkách stimulovaných ConA bez zkoušeného dimeru. Se zvyšující se koncentrací zkoušeného dimeru se hodnoty neopterinu mírně zvyšují.
Podobně i hladina β-2-mikroglobuIinu kolísá při všech koncentracích dimeru lysozymu okolo kontrolní hodnoty.
Receptory IL-2, které jsou během kultivace odstraněny z povrchu lymfocytů a které poskytují informaci o celkovém obratu receptorů IL-2, jsou na srovnatelné úrovni jako receptory IL-2 po povrchu lymfocytů (viz dále) a vykazují jasné potlačení nejvyšší koncentrace zkoušeného dimeru.
Hladina interleukinu-6 vykazuje jasnou tendenci závislosti na dávce - její hodnoty stoupají se zvyšující se koncentrací. Tato molekula je velmi důležitá při hematopoiesi, diferenciaci buněk a imunitní reakci. Při zkoušce bylo nutno první tři hodnoty extrapolovat, poněvadž nejvyšší standard měl hodnotu pouze 2000 pg/ml.
Výsledky vztahující se ke zbývajícím molekulám jsou uvedeny v tabulce I.
Tabulka 1
Vliv dimeru lysozymu na lymfocyty humánní periferní krve
č. vzorek HLA-Dr/CD3 IL-2 Rec KÍ-67/CD8 KÍ-67/CD4
kontrolní 3,3 8,9 6,0 2,7
1. 1 mg/ml 2,2 2,6 4,8 5,3
2. 0,3 mg/ml 1,9 6,3 4,1 3,0
3. 0,1 mg/ml 3,0 6,1 6,5 (6,9)
4. 33 pg/ml 3,0 5,9 6,3 3,0
5. 10 pg/ml 3,4 6,0 7,7 3,7
6. 3,3 pg/ml 2,4 5,0 7,5 3,7
7. 1 pg/ml 2,5 4,9 7,0 4,1
8. 0,3 pg/ml 3,3 5,8 7,5 3,9
9. 0,1 pg/ml 2,8 4,0 7,9 3,8
10. 33 pg/ml 3,1 4,6 8,0 4,1
-8CZ 286725 B6
Vliv dimeru lysozymu na lymfocyty humánní periferní krve
č. vzorek TNF Thym. kináza IFN-a
kontrolní 205,11 9242 4,97
1. 1 mg/ml 38,07 923 8,81
2. 0,3 mg/ml 17,19 10914 9,44
3. 0,1 mg/ml 13,75 7254 17,94
4. 33 pg/ml 36,11 9525 3,67
5. 10 pg/ml 22,22 5492 7,54
6. 3,3 pg/ml 54,91 5198 6,26
7. 1 pg/ml 18,47 5840 33,91
8. 0,3 pg/ml 14,47 6839 10,07
9. 0,1 pg/ml 94,16 3672 4,97
10. 33 ng/ml 172,46 7312 10,07
Na rozdíl od interleukinu-6, TNF-α je neočekávaně přítomen v supematantech kultury v dramaticky snížených koncentracích, s výjimkou stupňů s posledními dvěma zředěními, kde již byla koncentrace dimeru lysozymu tak nízká, že nedošlo ke snížení koncentrace TNF.
Obsah thymidinkinázy byl měřen v lymfocytové cytoplasmě po zmrazení a roztáni buněčné pelety. Obsah thymidinkinázy se zvyšuje v dělících se buňkách, takže tato látka představuje dobrý markér proliferace buněk. Data uvedená v tabulce II vykazují pokles při nejvyšší zkoušené koncentraci dimeru lysozymu. Při jiných stupních za použití většího zředění nelze žádnou jasnou tendenci vystopovat. Naproti tomu interferon-α vykazuje při vyšších koncentracích za stejných podmínek hodnoty vyšší než je kontrolní hodnota se samotným ConA. Ke zjevnému zvýšení dochází při přechodu od druhého do třetího zředění.
Lymfocytové markéry:
HLA-Dr/CD3, což je markér histokompatibility, se exprimuje na aktivovaných T-lymfocytech v průběhu imunitní reakce. Získané výsledky ukazují určitý procentický obsah aktivovaných Tbuněk v kontrolní kultuře. Při různých koncentracích dimeru lysozymu v kulturách se zjištěné hodnoty pohybují okolo této kontrolní hodnoty.
Receptory IL-2 na lymfocytech: interleukin-2 je cytokin produkovaný T-pomocnými lymfocyty (T-helper) po aktivaci IL— 1. IL-2 je autokrinní a parakrinní. T-pomocné lymfocyty nejen produkují IL-2, nýbrž jsou také touto molekulou stimulovány k proliferaci. Receptory IL-2 na povrchu T-pomocných lymfocytů jsou po aktivaci vyregulovány na vyšší úroveň. Tabulka I ukazuje, že při nejvyšší koncentraci dimeru lysozymu dochází k výraznému potlačení receptorů IL-2 na lymfocytech, zatímco zbývající hodnoty se příliš neodlišují od normálních hodnot. Tabulka I také obsahuje data vztahující se kKi-67/CD8 a KÍ-67/CD4. Ki-67 je proliferační molekula, která je přítomna v buňkách, u nichž probíhá mitosa. Ki-67 je důležitým parametrem pro stanovení stimulovaných buněk a pro diagnózu nádorů. Uvedené výsledky ukazují, že při nejvyšších dvou dávkách dimeru lysozymu dochází k mírné inhibici proliferace u buněk Ki67+supressor (CD8). U lymfocytů typu helper (CD4) dochází při nejvyšší dávce dimeru lysozymu k podstatnému zvýšení procentického obsahu pozitivních buněk. Při nižších dávkách je procentický obsah buněk exprimujících KÍ-68/CD4 nepatrně vyšší než je kontrolní hodnota.
Z obrázku 1 je zřejmé výrazné potlačení TNF.
Imunologické parametry uvedené výše a zvolené podle své potenciální důležitosti při imunní odpovědi se analyzují metodou, která je založena na měření vlivu zkoušené látky na
-9CZ 286725 B6 suboptimálně ConA stimulované humánní periferní lymfocyty. Tato metoda je dobře zavedena, je citlivá a umožňuje vyhodnocovat mnoho různých parametrů. Při některých koncentracích dimeru lysozymu dochází k výrazným rozdílům výsledků zkoušek ve srovnání s hodnotami naměřenými u lymfocytů stimulovaných samotným ConA, zatímco v případě například hodnot TNF a IFN-a jsou pozorované účinky evidentně v určitém rozmezí při všech zkoušených zředěních.
Příklad 2
Provedou se laboratorní zkoušky za účelem stanovení účinku dimeru lysozymu na fagocytickou účinnost leukocytů v mléce a krvi in vitro. Již bylo dříve zjištěno, že při standardní zkoušce in vitro dimeru lysozymu neinhibuje proliferaci organismů izolovaných z infikovaných mléčných žláz krav. Jelikož klinické použití intraudderálně a simultánně intravenózně podaného dimeru lysozymu účinně eliminuje infekci v mléčných žlázách krav, je zřejmé, že hlavním antibakteriálním mechanismem v mléčných žlázách krav je fagocytóza. Pro stanovení účinku dimeru lysozymu na fagocytózu bylo proto při testech in vitro použito krve a mléka jednak zdravých a jednak infikovaných krav. Pro srovnání byly experimenty provedeny se stejnou koncentrací látky a při stejné inkubační době za použití buněk izolovaných ze zdravých a infikovaných krav nebo dokonce z infikovaných nebo zdravých částí mléčné žlázy stejné krávy, aby se vyloučily individuální rozdíly v odpovědi.
Při prováděných testech bylo použito jak purifikované dimemí formy, tak směsi dimeru s malým podílem trimerů a vyšších oligomerů lysozymu, přičemž tyto látky byly přidány do krve nebo mléka zdravých a infikovaných krav v koncentraci 25 až 0,25 pg/ml, a směs byl inkubována při 37 °C po dobu 0,5 až 24 hodin. V každém vzorku byl stanoven procentický obsah fagocytujících buněk (index fagocytózy podle metody popsané Wisniewski et al.) a procentický obsah NBTpozitivních granulocytů (metodou, kterou popsal Park).
Dimer lysozymu zvyšuje fagocytickou aktivitu leukocytů při zkouškách in vitro. Účinky jsou závislé na dávce a inkubační době. Pro aktivaci leukocytů v mléce je potřeba vyšší koncentrace dimeru lysozymu než pro aktivaci leukocytů v krvi. Příliš vysoké koncentrace dimeru mírně snižují fagocytickou účinnost in vitro. Z následujících tabulek II a III je zřejmé, že pokud reakční směs po polymeraci neobsahuje žádnou cytotoxickou monomemí formu lysozymu, dosáhne se srovnatelných výsledků, ať již přípravek obsahuje vysoce purifikovaný dimer, nebo méně čistý dimerizovaný lysozym. Pod označením „lysozym-dimer+“ se rozumí, že přípravek obsahuje malý podíl trimerů a vyšších oligomerů lysozymu, jak je to uvedeno výše.
-10CZ 286725 B6
Tabulka II
Účinek dimeru lysozymu na fagocytickou aktivitu leukocytů v mléce od zdravých krav (koncentrace dimeru 20 pg/ml, inkubační doba 3 hodiny)
Indikátor Leukocyty v mléce zdravých krav
Přípravek Kráva č. 477 Kráva č. 463
fagocytóza (%) kontrolní lysozym-dimer+ lysozym-dimer 77,8 100 92,6 80,0 100 100
index kontrolní 2,7 4,1
fagocytózy lysozym-dimer+ 4,4 6,4
lysozym-dimer 4,8 8,4
kontrolní 3,4 2,5
snížení NBT lysozym-dimer+ 5,7 3,8
(%) lysozym-dimer 3,4 6,8
Tabulka III
Účinek dimeru lysozymu na fagocytickou aktivitu leukocytů v mléce od infikovaných krav (koncentrace dimeru 20 pg/ml, inkubační doba 30 minut)
Leukocyty v mléce infikované krávy č. 490
Indikátor Přípravek Infikovaná* část Zdravá část
kontrolní 98 58
fagocytóza lysozym-dimer+ 98 90
(%) lysozym-dimer 100 100
index kontrolní 10,9 2,7
fagocytózy lysozym-dimer+ 8,7 14,9
lysozym-dimer 10,9 8,9
kontrolní 4,2 4,2
snížení NBT lysozym-dimer+ 5,9 8,4
(%) lysozym-dimer 5,9 7,0
* část mléčné žlázy postižená zánětem u neléčené krávy
Je zřejmé, že stupeň purifikace dimeru lysozymu nemá výrazný účinek na pozorovanou fagocytickou účinnost leukocytů v mléce. Může se dále ukázat, že efektorovými buňkami jsou granulocyty.
V následujících dvou příkladech jsou uvedeny výsledky studií in vivo. Při klinických zkouškách bylo použito přípravku obsahujícího 2 mg dimeru lysozymu v 10 ml roztoku PBS. Tento přípravek je označován zkratkou KLP-602.
Příklad 3
Při intravenosním podání KLP-602 dochází ke stimulaci fagocytické aktivity granulocytů v krvi zdravých a nemocných telat a zdravých hříbat, jakož i v mléce krav po intraudderální aplikaci. Účinek je manifestován zvýšením počtu neutrofilů a zvýšenou schopnosti absorbovat stafylokoky a snižovat hladinu NBT. K tomuto účinku dochází především v prvních 12 až 24 hodinách
-11CZ 286725 B6 po injekčním podání přípravku. Účinek KLP-602 na fagocytickou aktivitu ve vemeni je závislý na dávce, formě léčiva a odpovědi jednotlivého zvířete.
V následujících příkladech 4 až 7 bylo dimeru lysozymu použito též při léčbě infekčních chorob hovězího dobytka, vepřů, koní a psů. přípravek byl podáván v různé dávce a v různých časových intervalech intravenosně, intramuskulámě, subkutánně, intraudderálně a intrauterináině. Léčivo bylo podáno celkem 346 kravám, 274 telatům, 110 samcům a samicím vepře, 294 selatům, 709 podsvinčatům, 35 hříbatům a 107 psům. Alternativní léčba byla aplikována pro kontrolu. S přihlédnutím k použitým druhům zkušebních zvířat, nebylo žádné zvíře z morálních důvodů ponecháno bez léčby. Nicméně bylo možno učinit závěry, na základě porovnání s klinickým obrazem léčených chorob, který je znám z veterinární literatury.
Příklad 4
Při zkouškách prováděných na telatech byla měřena hladina INF a TNF u skupiny zdravých a infikovaných zvířat. Skupina infikovaných zvířat byla ponechána bez léčby po dobu prvních 12 hodin infekce, a potom byla ošetřena antibiotiky a léčena dimerem lysozymu ve vysoce purifikovaném stavu.
Ve skupině léčené dimerem lysozymu bylo jednou nebo dvěma injekcemi KLP-602 vyléčeno více než 90 % telat trpících gasroenteritis a více než 85 % případů akutní bronchopneumonie. Okamžité vymizení takových symptomů, jako je horečka diarrhoea bylo velmi charakteristické. Léčba tímto léčivem nevyžadovala podávání dodatečných tekutin zvířatům. Doba a účinnost léčby byla lepší než u kontrolní skupiny léčené antibiotiky.
Příklad 5
KLP-602 se ukázal jako nejúčinnější při léčbě chorob postihujících vepře. 100 % nebo téměř 100% zvířat bylo vyléčeno z následujících chorob: post-partum agalactia (syndrom MMA), dysenterie, pyometritis, chřipka a colibacillosis. Aplikace léčiva v případech edemové choroby a bronchopneumonie se projevila poněkud méně výraznými, ale stále ještě signifikantně lepšími výsledky, než jsou výsledky, kterých se dosahuje při alternativních terapiích. Bylo možno pozorovat rychlé vymizení diarrhoey (obvykle v průběhu 24 hodin) a horečky a znovu došlo k sekreci mléka, což je zvláště důležité v případech poporodních zánětů vemene a dělohy (poněvadž se tak zachrání život podsvinčat). Účinnost terapie KLP-602 ve srovnání s alternativními způsoby léčby je znázorněna v tabulce IV.
-12CZ 286725 B6
Tabulka 4
Počet zvířat ošetřených KLP-602 % Zvířata ošetřovaná jinými přípravky
Počet případů Doba (4nv) Vyléčená počet Nevyléčená Počet případů Použitý přípravek Doba Vyléčená %
počet %
I. Colibacillosis selat
434 1-2 421 97 13 3 400* antibiotika glukóza, vit. B 3-5 75-80*
II. Dysenterie vepřů
29 1-2 29 100 219 antibiotika STOLMED, RIDOWET 5-9 75
III. Post-partum agalactia
30 1-2 30 100 40* antibiotika kortison, sulfamid 3-5 80*
IV.
38 1-5 38 100 - - 200* antibiotika 3-9 60-80*
(latentní formula)
V. Morbus oedematosus
82 1-3 78 95 4 5 120x antibiotika 3-6 60*
penicillin, tetracyklin, Vit. B, tekutiny + glukóza + Přibližná data
Příklad 6
V případě léčby zvířat látkou KLP-602 došlo ve 100 % případů u enteritis a 83,3 % u bronchopneumonie k rychlejšímu uzdravení ve srovnání s kontrolní skupinou, které byly podávány známé přípravky.
Příklad 7
Látka KLP-602 byla také zkoušena při léčbě některých chorob psů, jako je follikulitis (100% účinnost), infekcí horního a spodního dýchacího traktu a infekcí gastrointestinálního traktu projevujících se diarrhoeou. Převažujícím onemocněním v této skupině byla parvovirosa, která je pokládána za prakticky nevyléčitelnou chorobu. Nicméně v případě parvovirosy bylo dosaženo v 75 % vyléčení.
Při zkouškách prováděných na zvířatech postižených přirozeně se vyskytujícími chorobami, jak je to popsáno výše, bylo učiněno několik důležitých pozorování.
1. Terapie se ukázala být velmi snadnou a účinnou při léčbě chorob s vícefaktorovou etiologií apatogenezí (takové choroby ve zvířecích populacích převládají a obtížně se zvládají zejména v chovných farmách, kde snadno dochází k epidemickému rozšíření chorob). Tato zjištění prokazují modulační účinek dimeru lysozymu na přirozené obranné mechanismy.
2. Terapie se ukázala být účinnou u chorob, při nichž se při přirozeném vývoji vyskytuje endotoxický šok nebo jiné poruchy, jako je vysoká a dlouhotrvající horečka, které dlouhodobě ovlivňují stav zvířete po léčení a jsou proto extrémně škodlivé pro taková zvířata, jako jsou závodní koně (hříbata) a jiná zvířata používaná při sportu nebo zvířata chovaná pro potravinářský
-13CZ 286725 B6 průmysl, kde jsou výrobní náklady rozhodující. Rychlé uzdravení umožňuje podstatně snížit náklady na léčbu takových chorob.
3. Výsledky pozorované in vivo potvrzují sníženou hladinu TNF v případě různých přirozeně se vyskytujících infekcí léčených dimerem lysozymu, a tak dokládají nárokovaný vynález.
Příklad 8
Byl studován účinek dimeru lysozymu na účinnosti antibiotik proti různým mikroorganismům, aby bylo možno vybrat bakterie pro další testy, stanovit nejúčinnější dávku antibiotik pro zvolené mikroorganismy a najít rozmezí koncentrace dimeru lysozymu, v němž by bylo možno pozorovat očekávané výsledky. Při pokusech bylo použito dvou látek lyofilizovaného pufirikovaného dimeru lysozymu, z nichž jedna byla vyrobena roku 1991 a druhá roku 1992. Při pokusech bylo použito antibiotik dostupných na polském trhu a dodávanou firmou Polfa, což je polský výrobce léčiv, jako je penicilín, neomycin, erythromycin, cefalosporin (Sefril) apod.
Zkoušená antibiotika byla suspendována v pufrovaném roztoku chloridu sodného (PBS-biomed) nebo v hovězím séru. Dimer lysozymu byl potom přidán k suspenzi takovým způsobem, že koncentrace dimeru byla ve všech zkoušených vzorcích vždy 5 pg/ml. Zkoušené koncentrace antibiotika byly při každé zkoušce různé v důsledku různé sensibility použitých mikroorganismů.
Účinek samotného antibiotika nebo jeho kombinace s dimerem lysozymu byl zkoušen za použití suspenze v PBS nebo hovězím séru in vitro na Escharichia coli, Salmonella enteritidis, Staphyloccocus aureus a Streptococcus uberis, které byly izolovány z nemocných zvířat. Při zkouškách bylo také použito laboratorních kmenů Sarcina lutea 9341 ATCC a Staphylococcus aureus 209 P.
S ohledem na předběžný charakter těchto zkoušek bylo každé antibiotikum zkoušeno proti jednomu, dvěma nebo třem různým druhům bakterií následujícím způsobem:
1. Příprava misek
0,05 ml 18hodinové kultury zkoušeného bakteriálního kmene se přidá do 14 ml vzorku obohaceného agaru (Biomed). Směs se promíchá a nalije na misku o průměru 10 mm. Po ochlazení a ztuhnutí agaru se na něj umístí sterilní válce, které se naplní roztokem zkoušeného antibiotika.
2. Příprava roztoků antibiotika mg zkušeného antibiotika se nejprve rozpustí v PBS, a potom se požadovaný objem vzniklého roztoku přidá k předem určenému objemu PBS nebo hovězího séra tak, aby se dosáhlo koncentrace antibiotika, která se co nejvíce blíží minimální inhibiční koncentraci (MIC). Vždy se připraví roztoky o třech různých koncentracích.
3. Příprava roztoku dimeru lisozymu
Nejprve se 10 ml lyofilizovaného dimeru lysozymu rozpustí v 10 ml PBS. Potom se vzniklý roztok dále zředí buď PBS, nebo hovězím sérem a vzniklé roztoky se přidají k roztokům antibiotik připravených podle odstavce 2.
-14CZ 286725 B6
Byly zkoušeny následující kombinace:
- antibiotikum/PBS
- antibiotikum/PBS + dimer lysozymu
- antibiotikum/sérum
- antibiotikum/sérum + dimer lysozymu
Koncentrace antibiotika byla v každém válci stejná, koncentrace dimeru lysozymu byla 5 pg/ml. Po naplnění válců roztoky se misky dvě hodiny udržují při teplotě místnosti, a potom se kultury inkubují při 30 °C.
4. Zjišťování výsledků a hodnocení účinnosti
Misky se vyjmou z topného zařízení po 18 hodinách inkubace a měří se průměr zóny inhibice růstu bakterií (nepřítomnost kolonií) okolo válců.
Nebyl zjištěn žádný rozdíl ve velikosti inhibiční zóny bakteriálního růstu okolo válců naplněných suspenzí antibiotika v PBS bez přídavku dimeru lysozymu nebo s přídavkem dimeru lysozymu v koncentraci 5 pg/ml. V případě válců naplněných suspenzí antibiotika v hovězím séru byla velikost inhibiční zóny okolo válců nižší, přičemž byla naopak vyšší v případě válců naplněných suspenzí antibiotika a dimeru lysozymu v hovězím séru. Tyto zóny byly větší než zóny pozorované okolo válců naplněných suspenzemi a PBS a válců naplněných suspenzemi samotného antibiotika (bez dimeru lysozymu) v séru.
Tento jev byl zjištěn při zkouškách za použití penicilinu proti Sarcina lutea. Ampicilin vykázal synergismus v kombinaci s dimerem lysozymu při in vitro inhibici růstu Escherichia coli, Samolella enteritidis a Staphylococcus epidermitis. Bylo zjištěno zvýšení účinnosti erythromycinu za přítomnosti dimeru lysozymu proti Staphylococcus aureus 209 P a Streptococcus uberis, jakož i zvýšení účinnosti cefalosporinu Sefril proti Staphylococcus aureus 209 P. Escherichia coli a Salmonella enteritidis byly proti tomuto antibiotiku resistentní.
Zvýšení antibakteriální účinnosti zkoušených antibiotik bylo pozorováno pouze v tom případě, že bylo jako rozpouštědla použito hovězího séra. Průměrné zvýšení účinnosti činilo zpravidla 50 %, ale v některých případech měla přítomnost dimeru lysozymu za následkem 100% zvýšení účinnosti antibiotika.
Závěry:
Dimer lysozymu (bez jakéhokoliv konzervačního činidla) v koncentraci 5 pg/ml vykazuje in vitro synergismus s některými antibiotiky, použitými v minimální inhibiční koncentraci (MIC) za přítomnosti hovězího séra při inhibici růstu bakterií. Z výsledků, které byly až dosud zjištěny, je zřejmé, že je důležité další stadium tohoto problému.
Příklad 9
Synergismus s AZT při léčbě pacientů s AIDS
Ito et al. nedávno oznámili, že TNF-α může antagonizovat anti-HTV účinnost AZT (Ito, M. et al.: „Tumor Necrosis Factor Antagonizes Inhibitory Effect of Azidothymidine on Human Immunodeficiency Virus (HIV) Replication in Vitro; Biochem. Biophys. Res. Commun. 1990, 166; 1095-1101). Pacienti sAIDS v pokročilém stadiu trpí mnoha náhodnými infekcemi.
-15CZ 286725 B6
Některá infekční činidla mohou způsobovat zvýšení hladiny TNF-α, IL-6 a jiných cytokinů, které mohou být buď imunosupresivní a nebo mohou podporovat replikaci HIV.
V důsledku toho léčba samotným AZT není dostatečně účinná. Pro zvýšení účinnosti AZT proti HIV se proto navrhuje kombinovat léčbu AZT s podáváním dimeru lysozymu za účelem inhibice syntézy TNF-faktoru antagonizujícího účinku AZT proti HIV.

Claims (10)

1. Použití dimerizované formy lysozymu pro výrobu léčiva pro modulaci přirozených obranných mechanismů, přičemž tato modulace zahrnuje alespoň jeden z následujících účinků: inhibici uvolňování faktoru nekrózy nádorů, snižování hladiny faktoru nekrózy nádorů, zvyšování fagocytózy a zvyšování uvolňování interferonu u zvířat a lidí.
2. Použití podle nároku 1, kde modulace představuje posilování obranných mechanismů.
3. Použití podle nároku 1 nebo 2, kde snížení hladiny faktoru nekrózy nádorů je vyšší než 13,75 pg/ml.
4. Použití podle některého z nároků 1 až 3 pro výrobu léčiva obsahujícího dimerizovanou formu lysozymu v koncentraci 0,3 pg až 1 mg na 106 leukocytů.
5. Použití podle některého z nároků 1 až 4 pro výrobu léčiva pro profylaktickou nebo terapeutickou aplikaci, přednostně pro prevenci nebo léčení alespoň jedné choroby ze souboru zahrnujícího sepsi, septický šok, kachexii, syndrom získané imunodeficience a infekce spojené se syndromem získané imunodeficience.
6. Použití podle některého z nároků 1 až 5 pro výrobu léčiva obsahujícího dimerizovanou formu lysozymu v kombinaci s antibiotikem.
7. Použití podle některého z nároků 1 až 6 pro výrobu léčiva v podobě injekčního roztoku, který obsahuje dimerizovanou formu lysozymu v množství 0,01 až 10 mg/ml, přednostně 0,1 až 1,0 mg/ml apyrogeního sterilního prostředku obsahujícího alespoň jedno fyziologicky vhodné rozpouštědlo a/nebo alespoň jedno farmaceuticky schválené konzervační činidlo.
8. Použití podle nároku 7 pro výrobu léčiva v podobě injekčního roztoku, který obsahuje dimerizovanou formu lysozymu v koncentraci 0,02 mg/kg tělesné hmotnosti.
9. Použití podle nároku 1 pro výrobu léčiva v podobě gelu nebo masti obsahující účinnou dávku dimerizované formy lysozymu nebo antiseptického obvazu nebo tamponu napuštěného účinnou dávkou dimerizované formy lysozymu.
10. Farmaceutický prostředek ve formě apyrogenní sterilní kompozice obsahující alespoň jedno fyziologicky vhodné rozpouštědlo a/nebo alespoň jedno farmaceuticky schválené konzervační činidlo, vyznačující se tím, že obsahuje dimerizovanou formu lysozymu v množství 0,01 až 10 mg/ml, přednostně 0,1 až 1,0 mg/ml v kombinaci s alespoň minimální inhibiční koncentrací antibiotika.
CZ199585A 1992-07-13 1993-07-13 Medicinal preparation for modulating natural protective mechanisms and pharmaceutical preparation for this purpose CZ286725B6 (en)

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
PL92295273A PL173978B1 (pl) 1992-07-13 1992-07-13 Sposób oddziaływania na wydzielanie cytokin w hodowli limfocytów krwi obwodowej

Publications (2)

Publication Number Publication Date
CZ8595A3 CZ8595A3 (en) 1995-09-13
CZ286725B6 true CZ286725B6 (en) 2000-06-14

Family

ID=20058087

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ199585A CZ286725B6 (en) 1992-07-13 1993-07-13 Medicinal preparation for modulating natural protective mechanisms and pharmaceutical preparation for this purpose

Country Status (31)

Country Link
US (1) US6132715A (cs)
EP (1) EP0651654B1 (cs)
JP (1) JPH07508744A (cs)
KR (1) KR100289841B1 (cs)
CN (1) CN1057937C (cs)
AT (1) ATE252392T1 (cs)
AU (1) AU677786B2 (cs)
BG (1) BG63331B1 (cs)
BR (1) BR9306722A (cs)
CA (1) CA2140140A1 (cs)
CZ (1) CZ286725B6 (cs)
DE (2) DE651654T1 (cs)
DK (1) DK0651654T3 (cs)
ES (1) ES2074037T3 (cs)
FI (1) FI950144A (cs)
GE (1) GEP20012466B (cs)
GR (1) GR950300039T1 (cs)
HU (1) HU218151B (cs)
MX (1) MX9304197A (cs)
NZ (2) NZ254135A (cs)
OA (1) OA10125A (cs)
PL (1) PL173978B1 (cs)
PT (1) PT651654E (cs)
RO (1) RO112580B1 (cs)
RU (1) RU2145875C1 (cs)
SG (1) SG52727A1 (cs)
SK (1) SK282377B6 (cs)
TW (1) TW259710B (cs)
UA (1) UA49789C2 (cs)
WO (1) WO1994001127A1 (cs)
ZA (1) ZA935046B (cs)

Families Citing this family (10)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US6183742B1 (en) 1992-07-13 2001-02-06 Nika Health Products, Limited Applications of lysozyme dimer
DZ1964A1 (fr) * 1995-01-13 2002-10-15 Nika Health Products Ltd Nouvelle applications d'un dimère de lysozyme.
WO1996038115A1 (en) * 1995-05-30 1996-12-05 Lectin Biopharma, Inc. Method of using lectins for agglutination and collection of menstrual flow
US6123937A (en) * 1997-03-14 2000-09-26 Nika Health Products, Limited Applications of lysozyme dimer
ITMI981148A1 (it) 1998-05-22 1999-11-22 Therapicon Srl Utilizzo di lisozima c modificato per preparare composizioni medicinali per il trattamento di alcune gravi malattie
EP1174147A1 (en) * 2000-06-27 2002-01-23 Nika Health Products Limited Reversal of antibiotic resistance with lysozyme dimer
US20050244402A1 (en) * 2004-04-30 2005-11-03 Villanueva Julie M Absorption of pain-causing agents
RU2472467C2 (ru) * 2011-04-13 2013-01-20 Государственное научное учреждение Краснодарский научно-исследовательский ветеринарный институт (ГНУ КНИВИ) Способ профилактики и лечения гастроэнтеритов, обусловленных бактериозами, у телят
RU2546911C2 (ru) * 2013-04-11 2015-04-10 Федеральное государственное бюджетное образовательное учреждение высшего профессионального образования "Донской государственный аграрный университет" Способ хранения свинины в охлажденном состоянии
CN105106626A (zh) * 2015-09-30 2015-12-02 成都倍加特生物科技有限公司 一种治疗月经期感染的汤剂药物及其制备方法

Family Cites Families (18)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
FR4020M (cs) * 1965-01-29 1966-03-21
FR2215201A1 (en) * 1973-01-24 1974-08-23 Theranol Lab Broad-spectrum antibiotic compsns. - contg. antibiotic resistant lactic bacilli and enzyme diffusing-agent
JPS5533409A (en) * 1978-08-30 1980-03-08 Eisai Co Ltd Carcinostatic agent
JPS5533408A (en) * 1978-08-30 1980-03-08 Eisai Co Ltd Immunity-increasing agent
JPS5543040A (en) * 1978-09-25 1980-03-26 Eisai Co Ltd Immunity raising agent
US4221794A (en) * 1979-06-21 1980-09-09 Newport Pharmaceuticals International, Inc. Method of imparting immunomodulating and antiviral activity
US4457919A (en) * 1980-03-14 1984-07-03 Newport Pharmaceutical International, Inc. Method of imparting immunomodulating, antiviral or antitumor activity
US4510144A (en) * 1981-08-26 1985-04-09 Newport Pharmaceuticals International Methods of imparting immunomodulating activity with dihydrothiazolo purine derivatives
US4739046A (en) * 1985-08-19 1988-04-19 Luzio Nicholas R Di Soluble phosphorylated glucan
US4744984A (en) * 1985-10-08 1988-05-17 Vetrepharm Research, Inc. Antiviral immunotherapeutic agent and preparation thereof
DE3782958D1 (de) * 1986-02-19 1993-01-21 Imreg Inc Verfahren und mittel zum pruefen eines immunsystems.
US5200182A (en) * 1988-05-26 1993-04-06 Nika Health Products, Ltd. Antiviral or antibacterial composition and method of use
DE3817955A1 (de) * 1988-05-27 1989-11-30 Hoechst Ag Tnf-inhibitor enthaltendes arzneimittel
DE68927733T2 (de) * 1988-05-31 1997-06-12 Napp Systems Inc Vorrichtung und verfahren zur behandlung von druckplatten
KR920702621A (ko) * 1989-06-13 1992-10-06 스튜어트 알. 슈터 단핵세포 및/또는 마크로파지에 의한 인터루킨-1 또는 종양회사인자 생성의 억제
DK0509984T3 (da) * 1990-01-08 1999-03-22 Nika Health Products Ltd Fremgangsmåde til fremstilling af lysozymdimer
US5314816A (en) * 1990-01-08 1994-05-24 Nika Health Products Ltd. Method of preparing lysozyme dimers
ATE161720T1 (de) * 1990-08-03 1998-01-15 Smithkline Beecham Corp Tnf-inhibitoren

Also Published As

Publication number Publication date
RO112580B1 (ro) 1997-11-28
BG63331B1 (bg) 2001-10-31
PT651654E (pt) 2004-03-31
PL295273A1 (en) 1994-01-24
ES2074037T1 (es) 1995-09-01
CZ8595A3 (en) 1995-09-13
CA2140140A1 (en) 1994-01-20
FI950144A0 (fi) 1995-01-12
JPH07508744A (ja) 1995-09-28
US6132715A (en) 2000-10-17
KR950702432A (ko) 1995-07-29
EP0651654B1 (en) 2003-10-22
BG99287A (bg) 1995-08-28
NZ254135A (en) 1996-11-26
GR950300039T1 (en) 1995-07-31
OA10125A (en) 1996-12-18
SK4095A3 (en) 1995-09-13
AU677786B2 (en) 1997-05-08
BR9306722A (pt) 1998-12-08
NZ299377A (en) 2001-02-23
DK0651654T3 (da) 2004-02-23
PL173978B1 (pl) 1998-05-29
ES2074037T3 (es) 2004-07-01
SK282377B6 (sk) 2002-01-07
KR100289841B1 (ko) 2001-05-15
UA49789C2 (uk) 2002-10-15
HU9500098D0 (en) 1995-03-28
AU4568693A (en) 1994-01-31
HU218151B (hu) 2000-06-28
SG52727A1 (en) 1998-09-28
MX9304197A (es) 1994-02-28
ATE252392T1 (de) 2003-11-15
ZA935046B (en) 1994-02-07
CN1087278A (zh) 1994-06-01
DE69333258D1 (de) 2003-11-27
RU2145875C1 (ru) 2000-02-27
EP0651654A1 (en) 1995-05-10
WO1994001127A1 (en) 1994-01-20
DE69333258T2 (de) 2004-08-26
DE651654T1 (de) 1996-01-04
FI950144A (fi) 1995-01-12
HUT70973A (en) 1995-11-28
GEP20012466B (en) 2001-06-25
CN1057937C (zh) 2000-11-01
TW259710B (cs) 1995-10-11

Similar Documents

Publication Publication Date Title
DK173078B1 (da) Anvendelse af en lysozym-dimer og/eller en ribonuclease-dimer til fremstilling af et lægemiddel til behandling af virus- el
US6132715A (en) Method of inhibiting biosynthesis of tumor necrosis factor
AU709620B2 (en) New applications of lysozyme dimer
US6183742B1 (en) Applications of lysozyme dimer
EP0548558A2 (en) Compositions containing surfactants as potentiating agents for the treatment of mammalian diseases
PL176407B1 (pl) Kompozycja farmaceutyczna zawierająca dimer lizozymu
Das et al. Management of a traumatic wound in a malnourished orphan Asian baby elephant (Elephas maximus).
US20020098171A1 (en) New application of lysozyme dimer

Legal Events

Date Code Title Description
IF00 In force as of 2000-06-30 in czech republic
MM4A Patent lapsed due to non-payment of fee

Effective date: 20110713