CZ277836B6

CZ277836B6 - Immobilized dry yeast and the use thereof

Info

Publication number: CZ277836B6
Application number: CS885756A
Authority: CZ
Inventors: Luppo Edens; Farrokh Farin; Antonius Franciscus Ligtvoet; Der Plaat Johannes Bertus Van
Original assignee: Gist Brocades Nv
Priority date: 1987-08-25
Filing date: 1988-08-24
Publication date: 1993-06-16
Also published as: ATE69145T1; PH24970A; PT88327A; EP0305005B1; AU2148788A; GR3003102T3; ES2028260T3; AU609179B2; FI883898A; RU2020151C1; DK470588D0; JPH01112984A; FI883898A0; EP0305005A1; DD273070A5; MX169556B; NZ225914A; US5106633A; KR890003949A; CN1033001A

Description

Imobilizované suché kvasinky a jejich použití

Oblast techniky .Vynález se týká prostředku potravinářské kvality pro vázání kyslíku, vhodného pro produkty obsahující vodu a pro udržování kvality takových produktů obsahujících vodu při jejich skladování. Jakožto příklady takových produktů, obsahujících alespoň trochu vody, se uvádějí nápoje nebo oleje, tuky a produkty obsahující oleje a/nebo tuky.

Dosavadní stav techniky

Kažení a ničení potravin a nápojů kyslíkem představuje problémy, se kterými se setkáváme při skladování četných potravinářských produktů. -Přítomnost kyslíku podporuje mikrobiální aktivitu a různé oxidační reakce. Tyto oxidační reakce zahrnují například autooxidační žluknutí produktů obsahujících tuk. V olejích nebo v produktech, obsahujících olej, mohou při skladování probíhat podobné procesy, ovlivňující kvalitu produktů. Je známo, že tímto způsobem kyslík nepříznivě ovlivňuje mikrobiální odolnost a stálost vůně potravin jako například sýrů, masných výrobků, šťáv, margarinu, kečupu, piva a vína.

Stálost vůně je kvalitativní charakteristikou nejvyšší důležitosti pro nápoje obecně a zvláště pro pivo. Jakkoliv se na změnách vůně podílejí četné sloučeniny, je zásadní vliv' kyslíku při všech takových změnách neoddiskutovatelného významu. Vliv kyslíku na vůni piva popsal kromě jiných C. E. Dalgliesh (16. Eur. Brew. Conv. Cong. Amsterdam, 1977) a nejnověji L. Narziss (J. Inst. Brew. Vol. 92, str. 346 až 353, 1986).

Vůně piva je citlivá na oxidativní poškození od stadia mladiny až po stadium, kdy se pivo, například ležákové pivo (plzeňského typu) skladuje v lahvích nebo v kontejnerech. V průběhu fermentace piva je koncentrace rozpuštěného kyslíku velmi nízká v důsledku metabolické aktivity (to je spotřeby kyslíku) kvasinek. Po filtraci vyčeřené pivo, ze kterého byly kvasinky odstraněny, není již chráněno před působením kyslíku a je mimořádně důležité minimalizovat styk filtrovaného piva s kyslíkem. Úplné vyloučení styku piva s kyslíkem mezi fermentační jednotkou a lahvovacím strojem je velmi obtížné, jak například uvádí C. M. Lowe a W. I. Elkin, J. Inst. Brew., 92 (1986), str. 517. Zpravidla ve chvíli, kdy se filtrované pivo dostává do plnicího stroje, přijímá kapalina 0,2 až 0,35 mg kyslíku na litr. V závislosti na kvalitě plnicího stroje a na prováděné operaci plnění, prostor v hr··’¹^. láhve může dodat dalších 0,2 až 1,0 mg kyslíku a při následujícím skladování může difundovat korkovou vložkou do láhve dalších 0,5 až 5,0 mg kyslíku, viz například T. J. Wisk a K. J. Siebert, ASBC Journal, 45 (1987, Str. 14).

Pro snížení poškození pivní vůně postupným rozpouštěním kyslíku před plněním do lahví, při plnění do lahví a po naplnění do lahví se do piva někdy přidávají činidla odstraňující kyslík, jako je askorbová kyselina nebo mannitol. Jako jiná uvažovaná možnost se uvádí přidáváním enzymu glukosoxidázy do piva. Avšak závažným nedostatkem všech těchto možných řešení je, že se do piva přidávají extra a nepřírodní složky.

Proto, by bylo výhodné, kdyby se aktivita kvasnic, projevující se spotřebováváním kyslíku, přičemž kvasnice představují přírodní složku chránící pivo před oxidačním poškozením při fermentaci, mohla přenést také do obalů, ve kterých se pivo uchovává. Toto řešení by eliminovalo nejen kyslík, který se rozpouští v pivu před zaváděním do lahví, ale také kyslík, který je obsažen v hrdle láhve a kdyby kvasinky zůstaly živé po prodlouženou dobu i jakýkoliv kyslík, který difunduje do láhve při skladování. Konečnými produkty ta.kto kvasinkami spotřebovaného kyslíku by byl oxid uhličitý a voda, což jsou složky v pivu běžně přítomné.

Jakkoliv přenos kvasinek do lahvovaných nápojů by znamenal přírodní a velmi elegantní řešení problému oxidace vůní, mělo by toto řešení dva hlavní nedostatky. Především zavedení i malého množství kvasinek do nápojů by vedlo k růstu kvasinek, kterým by se nakonec původně čiré nápoje změnily na nelákavé kalné kapaliny. Kromě toho se většina nápojů zahřívá na teploty nad 60 °C, nebo-li se nápoje pasterizují po naplnění do lahví. Tato pasterizace je součásti procesu plnění do lahví a jejím účelem je zahubení mikroorganizmů, jako bakterií, kvasinek a plísní, takže se předchází mikrobiálnímu poškození nápojů. Taková pasterizace by také odstranila aktivitu všech kvasinek spotřebovávajících kyslík, které by byly do nápoje zavedeny k ochraně před oxidativním poškozením vůně.

Podstata vynálezu

Podstatou vynálezu jsou imobilizované suché kvasinky na pevném materiálu nebo v pevném materiálu s permeabilitou pro vodní páru nejvýše 100 jednotek P H₂0 a s propustností pro kyslík alespoň 0,01 jednotek P ox a o teplotě tání '70 až 140 °C, přičemž kvasinky mají sušinu alespoň hmotnostně 92 % a především 94 až 96 % a nad hmotnostně 50 % jich odolává teplotám nad 65 °C.

Vynález tedy řeší problém kyslíku tím, že se kvasinky zavádějí do nádob k odstranění kyslíku tak, že se kvasinky v podstatě nemohou množit, jelikož živé kvasinky nejsou v přímém styku s obsahem nádoby. S výhodou se kvasinky imobilizují v pevném materiálu, který dovoluje jen velmi nízkou penetraci vody do kvasinek. Jestliže jsou kvasinky ve stále suchém imobilizovaném stavu, nádoby s kapalinou se mohou pasterizovat v podstatě bez ztráty aktivity kvasinek.

S překvapením se zjistilo, že se kyslík může odstranit z pasterizovaných a z nepasterizovaných nádob za použití kvasinek, které jsou imobilizované na vhodném pevném materiálu a/neoo ve vhodném pevném materiálu například zapouzdřením (enkapsulací), přičemž se tento pevný materiál umisťuje nad hladinu kapaliny, obsažené v obalu. V důsledku imobilizačního procesu mohou kvasinky přežít pasterizační proces, přičemž k jejich růstu například v lahvované kapalině nadochází, jelikož se kvasinky do kapaliny neuvolňují. Proto a jelikož jsou většinou (alkoholické) nápoje nevhodným růstovým prostředím, kvasinky

CZ 277836 B6 se v podstatě nemnozí. S výhodou dochází k méně než několika zdvojením kvasinek v imobilizovaném materiálu.

Materiál, používaný pro imobilizaci kvasinek, má být nejen přijatelný pro použití v přímém styku s nápoji nebo potravinářskými produkty určenými pro hummání spotřebu, to znamená, že materiál má být potravinářské kvality, ale má mít kromě jiných charakteristik přijatelné vlastnosti se zřetelem na permeabilitu pro kyslík, oxid uhličitý a pro vodu. Kromě toho zpracování při zvýšené teplotě například zpracování pasterizací kontejnerů s jejich obsahem, nemá ovlivňovat fyzikální vlastnosti materiálu do takové míry, aby se měnila jeho permeabilita nebo jeho pevný charakter. Jakožto vhodný materiál pro proces imobilizace kvasinek se příkladně uvádějí speciální typy vosků a polymery, jako jsou parafin nebo jeho směsi, popřípadě ve směsi se zlepšovací vlastností. Zlepšovačem vlastností se míní činidlo pro zlepšení zadržování imobilizovaného materiálu na povrchu nosiče. Vhodné vosky a polymery mají teplotu tání 70 až 140 °C. S výhodou je rozsah teplot tání 80 až 100 °C. Těchto materiálů se s výhodou používá ve formě tenkých vrstev nebo filmů obsahujících kvasinky ve styku s nápojem nebo s výhodou je tento film umístěn nad hladinou kapaliny a je ve styku pouze s plyny a parami nad hladinou kapaliny.

Vosk má mít omezenou permeabilitu pro vodní páru a s výhodou má mít vysokou schopnost propouštět plyny, jako jsou kyslík a oxid uhličitý. S výhodou má být permeabilita pro vodní páru menší než 100 jednotek P H₂O, zatímco míra propustnosti pro kyslík má být větší než 0,01 jednotek P ox. Nejvýhodněji je permeabilita pro vodní páru menší než 10 jednotek P H₂0 a permeabilita pro kyslík větší než 0,1 jednotka P ox. Jednotka permeability P zde používaná je definovaná jako barrer standardní jednotka P podle ASTM. Permeabilita pro vodní páru P H₂0 je definována vztahem:

(cm³ při STP) (mm tloušťky) x 10⁸ (cm² plochy) (s) (cm Hg) a jednotka P ox je definována vztahem (cm³ při STP) (mm tloušťky) x 10¹⁰ (cm² plochy) (s) (cm, Hg) při teplotě 25 °C a jsou popsány v Polymer Pemeability (Permeabilita polymerů) J. Comijn (Elsevier Applied Science Publishers; 1985), str. 61 až 63.

Většina kvasinek odolává teplotám i nad 65 °C po omezenou dobu, pokud obsahují jen několik procent vody. Ve smočeném stavu však nemohou odolávat teplotám nad 55 až 60 ’C po dobu delší než několik minut bez ztráty své veškeré metabolické aktivity. Proto za účelem přežití pasterizační operace mají být kvasinky v podstatě suché, zatímco po pasterizačním ošetření je smočení kvasinek důležité, aby se aktivizovaly a začaly spotřebovávat kyslík. Vynález se tedy týká především imobilizace suchých kvasinek v pevném materiálu vhodném pro použití v potravinářství, který má jen velmi malou penetraci pro vodu. Následkem toho většina kvasinek zůstává v podstatě.suchá při pasterizaci kontejnerů, ale zvlhčí se a tím se stane aktivní při prodlouženém vystavení působení vodou nasycené atmosféry, která je v horní oblasti uzavřených kontejnerů obsahujících vodné produkty.

Při výhodném provedení způsobu podle vynálezu se vysušené kvasinky (s výhodou hmotnostně více než 92 % sušiny a především hmotnostně 94 až 96 % sušiny) mísí s roztaveným imobilizujícím materiálem za vzniku suspenze, načež se směs upevní na vnitřní stranu korku nebo zátky, kterou se kontejner uzavírá. S výhodou se směs vysušených kvasinek a roztaveného imobilizujícího materiálu nanáší v krátké době; například na korek se nanáší v průběhu jedné minuty. Krátká doba je výhodná, aby se předešlo podstatnějšímu zničení kvasinkových buněk. Například se v současné době láhve často uzavírají korunkovými uzávěry s polymerním povlakem (například polyvinylchloridovým nebo polyethylenovým) na vnitřní straně, viz například Chemical and Engineering News, únor 8 (1965), str. 43 až 44, britský patentový spis č. 1 211780 a japonská zveřejněná přihláška vynálezu číslo J48032086 a J50112181. S výhodou se používá polyethylenového povlaku. Směs kvasinek a zapouštěcího materiálu se může dávkovat nebo použít do takového povlaku, takže vrstva o tloušťce 10 až 200 mikrometrů výhodně a 5 až 500 mikrometrů obecně může být upoutána na vnitřní straně korunkového uzávěru. Takové vrstvy mají obsahovat 0,01 až 40 miligramů, s výhodou 1 až 10 miligramů suchých kvasinek na cm povlaku. Obaly, opatrene chránícími, kvasinkami, se s výhodou skladují tak, aby kapalina nepřicházela do styku s imobilizovanými kvasinkami. Například se lahve s korkovými zátkami povlečenými na vnitřní straně imobilizovanými kvasinkami udržují ve vzpřímené poloze při pasterizaci i při skladování výrobcem a před prodejem spotřebiteli, jakkoliv náhodný styk kapaliny s imobilizovanými kvasinkami v průběhu transportu není škodlivý.

Pro pracovníky v oboru je jasné, že se musí používat imobilizační materiál, který má dostatečnou přilnavost k příslušnému povrchu. Vhodným imobilizačním materiálem pro vnitřní polymerní povlak je například s polymerem smíšený mikrokrystalický vosk.

Přirozeně imobilizované kvasinky nejsou ve významnější míře na samotném uzavíracím povrchu, například v případě lahví s polymerem povlečeným korunkovým uzávěrem nemají být kvasinky na okraji lahve a korkového vyložení

V průběhu plnění a pasterizace mohou některé nápoje pěnit, takže se vrstva imobilizovaného materiálu a kvasinek důkladně smočí před ukončením pasterizace. Proto musí imobilizační materiál po krátkou dobu přímého styku s kapalinou být odolný, takže jsou pak zmobilizované kvasinky dobře chráněny při následném tepelném zpracování. Jakkoliv se část kvasinek může při pasterizaci zničit, zjistilo se, že k takovému zničení dojde jen na vnějších vrstvách, to znamená na straně, která není fixována k polymernímu povlaku. Ke snížení počtu zničených kvasinkových buněk na minimum může být vrstva kvasinek a imobilizujícího materiálu samotného povlečena popřípadě týmž materiálem, jako je materiál imobilizační vrstvy, přičemž takováto ochranná vrstva má s výhodou tloušťku 0,1 až mikrometrů. Při použití takovéto ochranné vrstvy mohou být požadavky na imobilizující materiál odlišné, například požadavky na odolnost proti penetraci vlhkosti mohou být mírnější.

Zpravidla v době mezi pasterizací a konzumací kapaliny odstraní kvasinky jakýkoliv kyslík z obalu. I když je kontejner zchlazen, například spotřebitelem, zůstávají kvasinky dostatečně účinné k předcházení vzrůstu obsahu kyslíku v obalu.

Jakožto kvasinky, používané při způsobu podle vynálezu, se příkladně uvádějí všechny kvasinky rodu Saccharomyces, Kluyveromyces nebo Schizosaccharomyces.

Následující příklady způsob podle vynálezu blíže objasňují.

Příklad 1

Suspenze roztaveného parafinu (Micro 170, Levita Chem) a suchých kvasinek (Saccharomyces cerevisiae, hmotnostně 96 % sušiny), obsahující 70 mg kvasinek na ml parafinu, se připraví smíšením obou složek při teplotě 95 °C. Jednoho ml horké suspenze se použije k pokrytí dokonale očištěného podložního sklíčka vrstvou o tloušťce 0,1 mm obsahující přibližně 7 mg kvasinek na cm². Po ztuhnutí vrstvy se podložní sklíčko udržuje po dobu 10 minut na teplotě 65 °C ve vodou nasycené atmosféře v láhvi o obsahu 350 ml. Podložní sklíčka se pak nechají ochladit, načež se podložní sklíčka, mající voskem povlečený povrch o ploše o , cm ponozi do 300 ml vody nasycené vzduchem. Lahve se pak uzavřou tukem povlečenou zátkou a inkubují se při teplotě 30 ’C po dobu 14 dní. Jakožto slepého pokusu použito lahví se stejným obsahem vody nasycené vzduchem, neobsahujících však ponořené podložní sklíčko. Po inkubaci se stanoví obsah kyslíku v každé láhvi po otevření za použití zařízení Solomat 2008 kyslík Modumeter vybaveného Clarckovou kyslíkovou elektrodou. Rovnováhy se zpravidla dosahuje v průběhu jedné minuty. Získané výsledky jsou v tabulce I.

Tabulka I

Láhev číslo

Podložní sklíčko až 14 neobsaženo neobsaženo neobsaženo neobsaženo neobsaženo obsaženo

Zbytková koncentrace kyslíku po 14 dnech

7,50

7,40

7,30

7,53

7,13

0,00 (výsledek ppm ppm ppm ppm ppm ppm zkoušek)

Příklad 2

Roztaví se parafin typu jako podle příkladu 1, smísí se s různým množstvím suchých kvasinek (Saccharomyces cerevisiae, hmotnostně 92 % sušiny) a nalije se do forem o celkovém .objemu 20 ml, načež se suspenze nechá ztuhnout. Množství parafinu a kvasinek se vypočte tak, aby se získaly dva rozdílné bloky, obsahující buď 2 nebo 5 g kvasinek na 20 ml. Z bloku, obsahujícího 2 g kvasinek, se-nařežou řezy o tloušťce 0,25 mm, zatímco z bloku, obsahujícího 5 g kvasinek, se nařežou řezy o tloušťce 0,10 mm. Všechny nařezané filmy mají rozměr 2 x 2 cm a každý jednotlivý kousek filmu má obsah 10 mg kvasinek. Řezy se pak upevní na skleněnou zátku (za použití silikonového tuku), takže po uzavření lahve se simuluje jev korunkového' uzávěru s různými vrstvami imobilizovaných kvasinek. Do zkušebního systému, lahví o celkovém objemu 355 ml, se plní 300 ml umělého piva. Složení umělého piva, vztaženo na jeden litr, je následující: 52 ml ethanolu (96%), 30,0 g dextrinů, 150 mg glycerolu, 480 mg chloridu draselného, 700 mg natriumdihydrogenfosforečnanu, 140 mg chloridu vápenatého, 250 mg síranu hořečnatého a 3,0 g hovězího sérového albuminu (který se přidává jakožto poslední složka). Voda se přidá k doplnění na jeden litr a hodnota pH se upraví na 4,0 použití chlorovodíkové kyseliny. Umělého piva se používá k zábraně konkureční spotřeby kyslíku složkami piva.

Před uzavřením lahví skleněnými zátkami, připravenými shora popsaným způsobem, se prostor nad hladinou kapaliny o objemu 55 ml vzduchu vymývá oxidem uhličitým po dobu jedné minuty, načež se láhev bezprostředně uzavře zátkou.

Pasterizace lahví, obsahujících umělé pivo a majících různé vrstvy imobilizovaných kvasnic, se simuluje ponořením lahví do vodní lázně o teplotě 65 °C. Obsah lahví se udržuje na teplotě 65 °C po dobu 20 minut (přesná teplota obsahu lahví se měří ve zvláštní kontrolní láhvi), načež se láhve umístí do inkubátoru o teplotě 30 ”C. Po sedmidenní inkubaci se měří množství rozpuštěného kyslíku v umělém pivu v každé láhvi způsobem popsaným v příkladu 1. Výsledky dokládají vliv živých buněk kvasinek na koncentraci kyslíku v láhvích a jsou uvedeny v tabulce II. V jednom pokusu se použilo kvasinek o hmotnostním obsahu sušiny 96 % místo kvasinek o hmotnostním obsahu sušiny 92 % pro míšení s parafinem. Kvasinky o hmotnostním obsahu 96 % sušiny mají nižší obsah vlhkosti, a to je pravděpodobné důvodem, proč mají tyto kvasinky lepší schopnost odolávat vyšším teplotám. Jak je zřejmé z hodnot, uvedených v tabulce II, tato zlepšená tepelná stálost je nejen odrazem vyššího počtu přežilých buněk kvasinek při pasterizačním zpracování, nýbrž také mnohem nižší koncentrace zbytkového kyslíku v láhvi.

Tabulka II
Tloušťka	Obsah sušiny	Počet živých	Koncentrace
řezu	v kvasinkách	buněk	zbytkového
		(smluvené	kyslíku po
		jednotky)	7 dnech (vždy
	% hmotnostní		3 zkoušky)

0 (slepá zkouška)	—	—	1,78	ppm
0,10 mm	92	50	1,41	ppm
0,25 mm	92	100	1,42	ppm
0,25	96	10 000	0,60	ppm

Je zřejmé, že delší časový úsek vede k nižší zbytkové koncentraci kyslíku.

Příklad 3

Vosk Dicera 8582 společnosti Paramelt-Syntac B.V.

(Heerhugowaard, Holandsko) se převede na prášek a intenzivně se promíchá s práškovitými suchými kvasinkami (Saccharomyces cerevisiae, hmotnostně 96 % sušiny) ve hmotnostním poměru 20 g vosku na 3 g kvasinek. Této směsi se 40 nebo 80 mg nanese vždy do středu korunkového uzávěru s polyethylenovou vrstvou. Směs se nataví na povlak korunkového uzávěru místním zahřátím nepřevyšujícím 95 °C, čímž se vytvoří plochá vrstva obsahující vosk a kvasinky.

Pivní láhve se naplní 350 ml umělého piva o podobném složení, jako je uvedeno v příkladu 2, které se předběžně zbaví kyslíku promýváním plynným dusíkem. Pak se upevní korunkové uzávěry tak pevně, jak je možné na lahve pomocí uzavíracího zařízení, běžně používaného v pivovarském průmyslu. Je zjištěno, že tento uzavírací proces zvyšuje počáteční obsažený kyslík z 0,5 ppm na průměrně 1,5 ppm.

Láhve se pak pasterizují po dobu 20 minut při teplotě 65 °C, podobně jako je popsáno v příkladu 2. Po ochlazení se však láhve vnesou do inkubátoru o teplotě 20 ’C, napodobujícím skladování při teplotě místnosti.

Kontrolní řada, má bud’ pouhý korunkový uzávěr nebo korunkový uzávěr povlečený pouze 60 mg čistého vosku, fixovaného ve středu vyložení. Stanovení obsahu kyslíku v umělém pivu v průběhu doby se provádí po otevření zařízením Solomat 2008 oxygen Modumeter vybaveným Clarckovou kyslíkovou elektrodou. Výsledky, které udávají střední koncentraci zbytk -'ého kyslíku, získanou z pěti lahví, jsou uvedeny v tabulce III.

Tabulka III

Nános na korunkovém uzávěru

Zbytkový kyslík (ppm) po dnech 21 dnech žádný (kontrolní měření) mg pouhého vosku mg kvasinek a vosku mg kvasinek a vosku

1,8

2,3

2,0

1,2

0,58

Příklad 4

Hrdla dvou obyčejných 30 cl pivních lahví se odříznou a staví dohromady, přičemž délka spoje je přibližně 14 cm. Jeden otvor se vybaví zátkou ze silikonového kaučuku a utěsní se korunkovým uzávěrem, aby se touto cestou zajistilo minimální pronikání kyslíku difúzí. Umělé pivo, o složení uvedeném v příkladu 2 avšak prosté hovězího sérového albuminu k předcházení pěnění, se zbaví kyslíku 24hodinovou inkubací v anaerobním prostředí za použití plynné fáze tvořené 90 % dusíku, 7 % vodíku a 3 % oxidu uhličitého. Toto pivo se převede do dvouhrdlé láhve, mající prostor nad hladinou 45 ml. Po vymytí oxidem uhličitým se tyto láhve uzavřou korunkovým uzávěrem majícím 0,25 mm tlustou parafinovou vrstvu obsahující 10 mg imobilizovaných aktivních suchých kvasinek o povrchu 2 cm , připravenou způsobem podle příkladu 2. Kontrolní dvouhrdlé láhve se utěsní standardními korunkovými uzávěry.

Všechny láhve se pak pasterizují způsobem popsaným v příkladu 2. Po ochazení se láhve umístí do vakuové sušičky a po vysokém vakuovém odsátí 18_O2 (95 atomových %, Amersham Int) se zředí čistým plynným dusíkem na konečnou koncentraci 15 % 18_O2a ponechá se při teplotě místnosti (20 °C).

Po 4 a 12 týdnech se odstraní korunkový uzávěr pokrývající zátku ze silikonového kaučuku a zátka se propíchne jehlou k odebrání vzorku parní fáze v lahvi, přičemž se jehla plynotěsně spojí s hypodermickou stříkačkou.

Obsahy se převedou do kombinovaného GC hmotového spektrometru k analytickému stanovení množství 18q₂. Získané hodnoty jsou středními hodnotami 18_O2 z 12 lahví. Po 4 týdnech láhve obsahující parafin a kvasinky mají o 78 % méně 18_Q2než lahve kontrolní opatřené standardními korunkovými uzávěry. Po 12 týdnech poklesne tento rozdíl na 35 %.

Výsledky této zkoušky dokládají, že kvasinky imobilizované popsaným způsobem jsou nejen schopné odstraňovat počátečně přítomný kyslík z lahví naplněných nápoji, mohou však také odstraňovat kyslík difundující do nádob při prodlouženém skladování. Výsledky ukazují, že skladovatelnost piva se může prodloužit alespoň o dva měsíce.

CZ 277836 B6 r

Průmyslová využitelnost

Imobilizované suché kvasinky na pevném materiálu nebo v pevném materiálu, vhodném pro přímý styk s nápoji a potravinami pro lidskou potřebu, jsou použitelné jako povlak alespoň části zátky nebo uzávěru nádob a zabraňují kažení obsahu uzavřených nádob působením kyslíku.

P A T E N TO VÉ NÁROKY

Claims

1. Imobilizované suché kvasinky, vyznačující se tím, že jsou imobilizovány na pevném materiálu nebo v pevném materiálu s permeabilitou pro vodní páru nejvýše 100 jednotek P H₂0 a s propustností pro kyslík alespoň 0,01 jednotek P ox a o teplotě tání 70 až 140 ’C, přičemž kvasinky mají sušinu alespoň hmotnostně 92 % a především 94 až 96 % a nad hmotnostně 50 % jich odolává teplotám nad 65 °C.

2. Imobilizované suché kvasinky podle nároku 1, vyznačující se tím, že pevný materiál je vhodný pro přímý styk s nápoji nebo s potravinami pro lidskou potřebu.

3. Imoblizované suché kvasinky podle nároku 1, vyznačující se tím, že pevný materiál je volen ze souboru zahrnujícího vosk, parafin, ethylcelulózu a jejich směsi popřípadě alespoň s jednou přísadou pro zlepšení přilnavosti imobilizovaného materiálu na povrchu nosiče, jako je polyvinylchlorid nebo polyethylen.

4. Imobilizované suché kvasinky podle nároku 1, vyznačující se tím, že pevný materiál má formu tenké vrstvy nebo filmu.

5. Imobilizové suché kvasinky podle nároku 4, vyznačující se tím, že tenká vrsva nebo film pevného materiálu má tloušťku 5 až 500 mikrometrů, s výhodou 10 až 200 mikrometrů.

6. Imobilizované suché kvasinky podle nároku 4, vyznačující se tím, že tenká vrsva nebo film pevného materiálu je povlečena chránící vrstvou o tloušťce s výhodou 0,1 až 50 mikrometrů, která je s výhodou z téhož materiálu, jako je materiál imobilizační vrstvy.

7. Použití imobilizovaných suchých kvasinek podle nároku 1 až 6 jako povlaku alespoň části zátky například z korku nebo . uzávěru nádoby určené pro produkty obsahující vodu, zvláště vodou kapalinu, přičemž povlak je na povrchu zátky nebo uzávěru, který je uvnitř uzavřené nádoby.