CZ20032191A3

CZ20032191A3 - Stabilizační systém pro stabilizaci polymerů obsahujících halogen

Info

Publication number: CZ20032191A3
Application number: CZ20032191A
Authority: CZ
Inventors: Hans-Helmut Friedrich; Wolfgang Wehner
Original assignee: Crompton Vinyl Additives Gmbh
Priority date: 2001-02-16
Filing date: 2001-12-12
Publication date: 2003-12-17
Also published as: BR0116900A; DK1368423T3; US7671118B2; HUP0303220A3; WO2002072684A1; HUP0303220A2; NO333363B1; ATE283896T1; US20040132875A1; BR0116900B1; EP1368423B1; CA2435035A1; ZA200305387B; DE50104726D1; PT1368423E; EP1443076B1; EP1443076A2; PL206117B1; US7077981B2; AU2002231696B2

Description

Oblast techniky

Vynález se týká stabilizačních systémů obsahujících přinejmenším jednu sůl kyseliny chloristé a přinejmenším jednu nebo více sloučenin vybraných ze skupiny zahrnující enaminy, indoly a močoviny, které jsou vhodné pro * stabilizaci polymerů obsahujících halogen.

Dosavadní stav techniky

Polymer obsahující halogen, jako například PVC, může být stabilizován s pomocí libovolné aditivní látky z širokého počtu aditiv. Mimořádně vhodné pro tento účel jsou sloučeniny olova, barya a kadmia, ovšem s tím, že používání těchto sloučenin je v současné době kontroverzní s ohledem na ochranu životního prostředí nebo kvůli obsahu těžkých kovů (viz. Kunststoffadditive, [Plastics Additives] , R. Gachter a H. Miiller, Carl Hanser Verlag, 3. vydání 1989, str. 303 až 311 (viz rovněž 4. vydání z roku 2001) a Kunststoff Handbuch PVC, [Plastics Handbook PVC], díl 2/1, W. Becker a D. Braun, Carl Hanser Verlag, 2. vydání, 1985, str. 531 až 538', a Kirk-Othmer: Encyclopedía of Chemical Technology, 4. vydání, 1994, díl 12, Heat Stabilizers, str. 1071 - 1091).

Stále tedy pokračuje snaha o nalezení účinných stabilizátorů a stabilizačních systémů, které by neobsahovaly olovo, baryum a kadmium.

2 -	·· i • * * * • · ·	• · · · · · · · · ······ · 9 · 4 · · ·
	• · ·	9 · · · · · ·
	• « · · ·	• · · 9 9 · · · ·

Nyní bylo zjištěno, že systémy vytvořené z přinejmenším jedné nebo více sloučenin vybraných ze skupiny zahrnující enaminy, indoly a močoviny a z přinejmenším jedné soli kyseliny chloristé jsou mimořádně vhodné pro stabilizaci polymerů obsahujících halogen, zejména PVC.

Výše uvedené zjištění je překvapivé, neboř směsi vytvořené z esterů kyseliny amiriokrotonové a epoxidových κ sloučenin vykazují nespecifické účinky. Tato skutečnost je například prezentována v tabulce IB, ze které je zřejmé, že použití organického stabilizátoru 2-fenylindolu a činidla pro zachycení volných radikálů Vessalith (směs 1/3) snižuje v neočekávaně drastické míře úroveň stabilizace ve srovnání s použitím samotného organického stabilizátoru (směs 1/1), přičemž ale použití organického stabilizátoru a činidla pro zachycení volných radikálů v kombinaci s chloristanem sodným zastávajícím funkci stabilizátoru (směs 1/4) vede v důsledku k překvapivému synergickému zvýšení stability.

Podstata vynálezu

Vynález se tedy týká vytvoření stabilizačních systémů obsahujících přinejmenším · .

(a) jednu sůl kyseliny chloristé a (b) přinejmenším jeden nebo více enaminů a/nebo indolů a/nebo močovin, ' přičemž tyto enaminy odpovídají obecnému vzorci I:

X

(I) r

• · ···« ve kterém:

n je 1 nebo 2 a X = 0 nebo NR^, n je 3 až 6 aX = O;

r! znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující od jednoho do čtyř uhlíkových atomů, alkenylovou skupinu obsahující od dvou do šesti uhlíkových atomů, arylovou skupinu obsahující od šesti do deseti uhlíkových atomů, alkarylovou skupinu obsahující od sedmi do osmnácti uhlíkových atomů nebo aralkylovou skupinu obsahující od sedmi do osmnácti uhlíkových atomů;

O

R (pro n = 1) znamená alkylovou skupinu obsahující od jednoho do dvaceti dvou uhlíkových atomů, alkenylovou skupinu nebo arylovou skupinu obsahující od dvou do dvaceti dvou uhlíkových atomů, ve výhodném provedení fenylovou skupinu, která, pokud je to vhodné, může být substituována až třemi hydroxylovými skupinami, alkoxyskupinami obsahujícími od jednoho do čtyř uhlíkových atomů nebo alkylovými skupinami obsahujícími od jednoho do devíti uhlíkových atomů; nebo o

R (pro n = 2 až 6) znamená lineární nebo rozvětvenou alkylenovou skupinu obsahující od n do dvaceti dvou uhlíkových atomů, která, pokud je to vhodné, může být přerušena jedním nebo více atomy kyslíku nebo atomy síry, přičemž:

o

R (pro n = 3) může rovněž představovat isokyanurátovou skupinu trisubstituovanou alkylovými skupinami obsahujícími od dvou do tří uhlíkových atomů;

O a pokud X = NH, R může rovněž být vodík, a dále indoly odpovídají obecnému vzorci II:

(II) ve kterém:

m znamená 0, 1, 2 nebo 3, iP znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující od jednoho do osmnácti uhlíkových atomů, alkenylovou skupinu obsahující od dvou do osmnácti uhlíkových atomů, arylovou skupinu obsahující od šesti do deseti uhlíkových atomů nebo skupinu:

alkarylovou skupinu obsahující od sedmi do dvaceti čtyř uhlíkových atomů, aralkylovou skupinu obsahující od sedmi do deseti uhlíkových atomů nebo alkoxyskupinu obsahující od jednoho do čtyř uhlíkových atomů;

a močoviny odpovídají obecnému vzorci III:

Y

(III)

• ·		* · ·	·· ···	•
1» ·	•	• « ·	• · ·
• ·				•
• ·	•	• · ·	• · ·	•
• ·	• · ·	• · · · ·	«<· · ·

ve kterém:

Y znamená O, S nebo NH;

r6 , r7, r8 a R^ nezávisle na sobě představují atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující od jednoho do osmnácti uhlíkových atomů, která, pokud je to vhodné, může být substituována hydroxylovými skupinami a/nebo alkoxyskupinami obsahujícími od jednoho do čtyř uhlíkových atomů, alkenylovou skupinu obsahující od dvou do osmnácti uhlíkových atomů, arylovou skupinu obsahující od šesti do deseti uhlíkových atomů, která, pokud je to vhodné, může být substituována až třemi hydroxylovými skupinami a/nebo alkyl/alkoxy-skupinami obsahujícími od jednoho do čtyř uhlíkových atomů, alkarylovou skupinu obsahující od sedmi do dvaceti uhlíkových atomů nebo aralkylovou skupinu obsahující od sedmi do deseti uhlíkových atomů, přičemž dva substituenty ze skupiny těchto substituentů R° až R^ mohou rovněž vytvářet kruh a použitá močovina může být rovněž představována dimerní nebo trimerní formou močoviny, jako například biuretem, triuretem nebo

1,3,5-tris(hydroxyalkyl)isokyanurátem;

a možné reakční produkty těchto látek.

Jako příklady enaminů odpovídajících obecnému vzorci I (X = 0 nebo NH) je možno uvést sloučeniny, ve kterých R^ znamená atom vodíku, methylovou skupinu, ethylovou skupinu, n-propylovou skupinu, isopropylovou skupinu, n-butylovou skupinu, isobutylovou skupinu, se£-butylovou skupinu, íerc-butylovou skupinu, allylovou skupinu, fenylovou skupinu o

nebo benzylovou skupinu, R (pro n = 1) znamená l-oktylovou skupinu, 2-ethylhexylovou skupinu, n-decylovou skupinu, n-dodecylovou skupinu, n-tetradecylovou skupinu, n-hexadecylovou skupinu, n-oktadecylovou skupinu, oleylovou «· >·· skupinu, dihydroxystearylovou skupinu, trihydroxystearylovou

O skupinu nebo ricinolylovou skupinu, R (pro n = 2) znamená skupinu odvozenou od odpovídající R -(OH)2 sloučeniny, kterou může být například ethandiol, 1,4-butandiol,

1,3-butandiol, 2,3-butandiol, 1,6-hexandiol, /

neopentylenglykol, dialkylenglykol, trialkylenglykol, tetraalkylenglykol, pentaalkylenglykol, hexaalkylenglykol, přičemž ve výhodném provedení je tento alkylen představován ethylenem, propylenem nebo butylenem, thio(dialkylenglykol), dithio(trialkylenglykol), trithio(tetraalkylenglykol), tetrathio(pentaalkylenglykol), pentathio(hexaalkylenglykol), přičemž ve výhodném provedení je tento alkylen představován ethylenem, nebo

O neopentylenglykol, R (pro n = 3) znamená skupina odvozenou od odpovídající R -(OH)3 sloučeniny, kterou může být například glycerol, tris(hydroxyethyl)isokyanurát, tris(hydroxypropyl)isokyanurát, trimethylolethan nebo

O trimethylolpropan, R (pro n = 4) znamená skupinu odvozenou od odpovídající R -(OH) 4 sloučeniny, kterou může být například erythritol, xylitol, pentaerythritol, bis(trimethylol)ethan nebo bis(trimethylol)propan, R^ (pro n = 6) znamená skupinu odvozenou od odpovídající R -(OH)^ sloučeniny, kterou může být například sorbitol, mannitol nebo dipentaerythritol.

Ve výhodném provedení jsou použity enaminy, u kterých Rl znamená methylovou skupinu nebo fenylovou skupinu.

Enaminy podle obecného vzorce I mohou být připraveny s pomocí známých postupů spočívaj ících v acylaci a aminaci odpovídající R -OH nebo R -NH2 sloučeniny (viz například dokument DE-C 1 544 768).

Ve výhodném provedení jsou použity sloučeniny představované estery kyseliny β-aminokrotonové a sloučeniny představované estery kyseliny β-aminoskořicové obecného vzorce I. Ve zvlášf výhodném provedení jsou jako sloučeniny odpovídaj icí obecnému vzorci I použity

1,4-butandiol-bis(β-aminokrotonát),

2,3-butandiol-bis(β-aminokrotonát),

1,2-dipropylenglykol-bis(β-aminokrotonát) a thio(diethylenglykol)-bis(β-aminokrotonát) .

Jako příklady indolů obecného vzorce II je možno uvést

O sloučeniny, ve kterých R znamena methylovou skupinu, ethylovou skupinu, propylovou skupinu, fenylovou skupinu, allylovou skupinu nebo benzylovou skupinu a znamená methylovou skupinu, ethylovou skupinu, propylovou skupinu nebo butylovou skupinu. Ve výhodném provedení jsou použity

O sloučeniny obecného vzorce II, ve kterých R znamená fénylovou skupinu nebo fenyllaurylovou skupinu a R^ znamená atom vodíku.

Sloučeniny obecného vzorce II mohou být připraveny s pomocí běžně známých postupů (viz například dokument DE-C 862 512). Jako příklad těchto sloučenin je možno uvést indol, 2-fenylindol, 2-fenyllaurylindol, 2-allylindol,

2-benzylindol, 2-fenylethylindol, 2-methylindol,

2-ethylindol, 2-propylindol, 2-butylindol a 2-fenyl-5-methylindol. Ve výhodném provedení jsou potom použity 2-fenylindol a 2-fenyllaurylindol a rovněž

2-methylindol a 2-ethylindol.

Ve zvlášf výhodném provedení se jako sloučenina obecného vzorce II použije 2-fenylindol.

Jako příklad močovin odpovídajících obecnému vzorci III je možno uvést sloučeniny, ve kterých skupiny R° , R , r8 nebo R^ představují atom vodíku, methylovou skupinu, fenylovou skupinu, benzylovou skupinu, fenethylovou skupinu, hydroxyethylovou skupinu, hydroxypropylovou skupinu-nebo hydroxybutylovou skupinu. Ve výhodném provedení se použijí sloučeniny obecného vzorce III, ve kterých R , R^z, R nebo R^ znamenají fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu.

Sloučeniny podle obecného vzorce (II) mohou být připraveny s pomocí běžně známých postupů (viz například dokument DE-C 746 081 a italský patent č. 386 750). jako příklad těchto sloučenin je možno uvést močovinu,

N,N’-difenylthiomočovinu, N,N’-difenylmočovinu,

N,N’-dibenzylthiomočovinu, N,N’-dibenzylmočovinu,

N,N’-dimethylthiomočovinu, N-benzylthiomočovinu,

N,N-dibenzylthiomočovinu a Ν,Ν,Ν’-tribenzylthiomočovinu,

N,N’-difenylguanidin, biuret a triuret. Přednost je v tomto případě dávána sloučeninám obsahujícím fenylmočovinu, ethylenmočovinu a propylenmočovinu a rovněž také

N,N’-bis(hydroxyethyl)močovině a tris(hydroxyethyl/propyl)isokyanurátu.

Ve zvlášť výhodném provedení jsou jako sloučeniny obecného vzorce III použity N,N’-difenylthiomočovina a N-fenylmočovina.

Soli kyseliny chloristé jsou odborníkům pracujícím v dané oblasti techniky běžně známé. Jako příklady těchto solí je možno uvést soli odpovídající vzorci Μ(€10^)_η, kde M představuje lithium, sodík, draslík, hořčík, vápník, stroncium, baryum, zinek, hliník, lanthan nebo cer; a n nabývá hodnoty 1, 2 nebo 3, v závislosti na mocenství kovu M. Tyto soli kyseliny chloristé mohou být použity v jejich různých, běžně se vyskytujících formách, jako například ve formě soli jako takové nebo ve formě roztoku této soli ve vodě nebo v organickém rozpouštědle nebo ve formě soli absorbované na nosném materiálu, jako například PVC, křemičitanu vápenatém, zeolitech nebo hydrotalkitech (podrobné vysvětlení viz dále). Jako příklady těchto forem mohou být uvedeny soli kyseliny chloristé ve formě komplexů nebo rozpuštěné s pomocí alkoholů (polyolů, cyklodextrinů) nebo s pomocí etheralkoholů nebo esteralkoholů nebo korunových etherů. Další provedení jsou potom popsána v dokumentech EP 0 394 547, EP 0 457 471 a VO 94/24200.

Ve výhodném provedení podle vynálezu se používá chloristan sodný nebo chloristan draselný.

Vynález se rovněž týká vytvoření kombinace stabilizačních systémů obsahujících přinejmenším jednu sůl kyseliny chloristé a přinejmenším jednu nebo více sloučenin ze skupiny Zahrnující sloučeniny obecného vzorce I nebo II nebo III s přinejmenším jedním nebo více dalšími běžně používanými a známými aditivy nebo stabilizátory. Ve výhodném provedení se používaj í polyoly a/nebo disacharidalkoholy, glycidylové sloučeniny, hydrotalkity (podrobně viz dále), zeolity (hlinitokřemičitany alkalických kovů a hlinitokřemičitany kovů alkalických zemin), plnící materiály, kovová mýdla, sloučeniny alkalických kovů a kovů alkalických zemin, jako například oxidy a hydroxidy, lubrikanty, změkčující prostředky (plastifikátory), fosfity, pigmenty, epoxidované estery mastných kyselin a další epoxidové sloučeniny, antioxidanty, absorbéry UV záření a světelné stabilizátory, optické zjasňovací prostředky a nadouvadla. Ve zvlášf výhodném provedení jsou použity

I epoxidované sojové oleje, mýdla obsahující kovy alkalických

I zemin nebo hliník a fosfity.

I Ve zvlášť výhodném provedení se potom používají takové

I složky, které jsou vhodné pro vytváření fyziologicky

I nezávadných produktů.

I Příklady dodatečných složek tohoto typu jsou uvedeny

I · a vysvětleny v dalším textu (viz například Handbook of PVC

I Formulating”, E. J. Wickson, John Wiley & Sons, New York,

I - 1993 a Synoptic Document No. 7, Scientific Committee for

I Food (SCF) - EU) .

I Polyoly a disacharidalkoholy

I Jako příklad sloučenin typu polyolů

I a disacharidalkoholů použitelných při realizaci vynálezu je

I možno uvést: glycerol, pentaerythritol, dipentaerythritol,

I tripentaerythritol, trimethylolethan, bis(trimethylolpropan), polyvinylalkohol, bis(trimethylolethan), trimethylolpropan, cukry, cukerné alkoholy.

Ze skupiny těchto látek se ve výhodném provedení podle vynálezu používají pentaerythritol, trimethylolpropan, sorbitol a disacharidalkoholy, jako například Malbit, laktitol a cellobitol a rovněž Palatinit.

Dále je rovněž možné použít polyolové sirupy, jako například sorbitolové sirupy, mannitolové sirupy a maltitolové sirupy. Jako příklad množství použitých polyolů je možno uvést podíly, které se pohybují v rozmezí od 0,01 dílu do 20 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení

v rozmezí od 0,1 dílu do 20 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 0,1 dílu do 10 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC.

Glycidylové sloučeniny

Glycidylové sloučeniny obsahují glycidylovou skupinu

GH-(CH~)

R¹

navázanou přímo na atomy uhlíku, kyslíku, dusíku nebo síry, kde buď obě skupiny R^ a R3 představují atom vodíku, skupina R2 představuje atom vodku nebo methylovou skupinu a n = 0, nebo R-£ a Rj společně představují skupinu - CH2-CH2- nebo -CH2-CH2-CH2-, skupina R2 představuje atom vodíku a n nabývá hodnoty 0 nebo 1.

Ve výhodném provedení jsou použity glycidylové sloučeniny obsahující dvě funkční skupiny. V principu je ovšem také možné použít glycidylové sloučeniny nesoucí jednu, tři nebo více funkčních skupin. Nej častěji jsou pro daný účel používány diglycidylové sloučeniny obsahující aromatické skupiny. Použitá množství koncových epoxidových sloučenin činí přinejmenším 0,1 dílu hmotnostního, přičemž ve výhodném provedení se tato množství pohybují v rozmezí od 0,1 dílu do 50 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 1 dílu do 30 dílů hmotnostních, zvláště potom v rozmezí od 1 dílu do 25 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC.

·»

Chemické složení hydrotalkitů je odborníkům pracujícím v dané oblasti techniky běžně známé, například z patentů DE 3 843 581, US 4 000 100, EP 0 062 813 a mezinárodní publikované přihlášky vynálezu VO 93/20135. Sloučeniny ze skupiny hydrotalkitů mohou být specifikovány následujícím obecným vzorcem:

»²⁺l-x «³⁺x ««na <^Ab')_x/b d H₂0 ve kterém:

M²⁺ představuje jeden nebo více z kovů vybraných ze skupiny zahrnující hořčík, vápník, stroncium, zinek a cín,

M²⁺ představuje hliník nebo bor,

Aⁿ představuje anion o mocenství n, b představuje číslo pohybující se v rozmezí od 1 do 2, x představuje číslo větší než 0 a menší než 0,5, a d představuje číslo pohybující se v rozmezí od 0 do

20.

Ve výhodném provedení jsou použity sloučeniny, kde Aⁿ představuje anion OH , C104” , HCO3“ , CH^COO , CgH^COO , CO3^2-, (CHOHCOO)2^2_, (CH2C00)2^2_, CH3CHOHCOO, HPO₃ nebo hpo₄ ²~.

Jako příklad hydrotalkitů je možno uvést A1₂O₃.6MgO.C0₂.12H₂0 (i), Mg_{4 5}A1₂(OH)₁₃.C0₃.3.5H₂O (ii), 4MgO.Al₂O₃.CO₂.9H₂O (iii), 4MgO.A1₂O₃.C0₂.6H₂0,

ZnO.3MgO.Al₂O₃.CO₂.8-9H₂O a ZnO.3MgO.Al₂O₃,C0₂.5-6H₂O. Ve zvlášť výhodném provedení jsou potom použity typy (i), (ii) a (iii) .

Zeolity (hlinitokřemičitany alkalických kovů a/nebo kovů alkalických zemin

Zeolity (hlinitokřemičitany alkalických kovů a/nebo kovů alkalických zemin) mohou být popsány následujícím obecným vzorcem:

^Mx/nKA10₂)_x(Si0₂)_y].wH₂0 ve kterém:

n představuje náboj kationtu M,

M představuje prvek první nebo druhé hlavní skupiny periodické tabulky prvků, jako například lithium, sodík, draslík, hořčík, vápník, stroncium nebo baryum y:x představuje číslo pohybující se v rozmezí od 0,8 do 15, ve výhodném provedení v rozmezí od 0,8 do 1,2 w představuje číslo pohybující se v rozmezí od 0 do 300, ve výhodném provedení v rozmezí od 0,5 do 30.

Jako příklady zeolitů je možno uvést sodné formy hlinitokřemičitanů odpovídající vzorcům:

Ν^αΐ2^Α1ΐ2$ίΐ2θ48 ’ 27^0 (zeolit A),

Na₆Al₆Si₆O₂₄.2NaX.7,5 H₂0, kde X = OH, halogen, C10₄(sodalit), NagAlgSi₂gO₂₂.24H₂0, NagAlgSi^Ogg. 24H₂0, ^Na16^A116^Si24°80-^16H2°’ ^Na16^A116^Si32°96·^16H2°’ ^^&56^Α^56^^136θ384'^^θ^2θ (zeolit Y) ,

Na₈₆AlggSi₁ggO₃g₄.264H₂0 (zeolit X), nebo zeolity, které mohou být připravené částečnou nebo úplnou výměnou sodíkových atomů atomy lithia, draslíku, hořčíku, vápníku, stroncia nebo zinku, jako například (Na, K) -£θΑΙ-£0Si₂₂0g₄.20H₂0,

Ca_{4 5}Na₃((A10₂)₁₂(SiO₂)₁₂).30H₂0,

KgNa₃((A10₂)12(SiO₂)12)27H2O. Ve zvlášf výhodném provedení jsou použity sodná forma zeolitu A a sodná forma zeolitu P.

A’ A.

- 14 ·» ····

Hydrotalkity a/nebo zeolity mohou být použity například v množstvích pohybujících se v rozmezí od 0,1 dílu do 20 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 0,1 dílu do 10 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 0,1 dílu do 5 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních polymeru obsahujícího halogen.

V provedení podle vynálezu mohou být použity plnící materiály, jako například uhličitan vápenatý, dolomit, wollastonit, oxid hořečnatý, hydroxid hořečnatý, křemičitany, kaolín, talek, skleněná vlákna, skleněné kuličky, dřevitá moučka, slída, oxidy nebo hydroxidy kovů, saze, grafit, kamenný prach, baryt, skleněná vlákna, talek, kaolin a křída. Ve výhodném provedení jsou použity křída {Handbook of PVC Formulating, E. J. Wickson, John Wiley & Sons, lne., 1993, str. 393 - 449) a zpevňovací prostředky {Taschenbuch der Kunststoffadditive (Plastics Additives Handbook) , R. Gachter & H. Miiller, Carl Hanser 1990, str. 549-615).

Tyto plnící materiály mohou být použity v množstvích představujících přinejmenším 1 díl hmotnostní, jako například v množství pohybujícím se v rozmezí od 5 dílů do 200 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 10 dílů do 150 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 15 dílů do 100 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC.

Kovová mýdla

Kovová mýdla j sou primárně představována karboxyláty kovů, ve výhodném provedení se jedná o látky na bázi karboxylových kyselin s relativně dlouhými řetězci. Dobře známými příklady těchto karboxylátů jsou stearáty, oleáty, palmitáty, ricinoláty, hydroxystearáty, dihydroxystearáty a lauráty, a také oleáty a soli alifatických nebo aromatických karboxylových kyselin s relativně krátkými řetězci, jako například kyselina octová, kyselina propionová, kyselin máselná, kyselina valerová, kyselina hexanová, kyselina sorbová, kyselina šťavelová, kyselina malonová, kyselina maleinová, kyselina antranilová, kyselina jantarová, kyselina glutarová, kyselina adipová, kyselina fumarová, kyselina citrónová, kyselina benzoová, kyselina salicylová, kyselina ftalová, kyselina hemimellitová, kyselina trimellitová, kyselina pyromellitová.

Příklady kovů, které by měly být v dané souvislosti zmíněny jsou: lithium, sodík, draslík, hořčík, vápník, stroncium, baryum, zinek, hliník, lanthan, cer a kovy vzácných zemin. Často jsou používány tzv. synergické směsi, jako například stabilizátory obsahující směs baryum/zinek, stabilizátory obsahující směs hořčík/zinek, stabilizátory obsahující směs vápník/zinek nebo stabilizátory obsahující směs vápník/hořčík/zinek. Kovová mýdla mohou být použita samotná nebo ve směsích. Přehled běžných kovových mýdel je podán v publikaci Ullmannova Encyclopedia of Industrial Chemistry, 5. vydání, Vol. A16 (1985), sír. 361 a další.

Kovová mýdla nebo jejich směsi mohou být použity například v množstvích pohybujícím se v rozmezí od 0,001 dílu do 10 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 0,01 dílu do 8 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 0,05 dílu do 5 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC.

Sloučeniny alkalických kovů a kovů alkalických zemin

Sloučeniny alkalických kovů a kovů alkalických zemin jsou pro účely tohoto vynálezu představovány hlavně karboxyláty výše popsaných kyselin, ale také odpovídajícími oxidy nebo hydroxidy nebo uhličitany. Rovněž je možné použít směsi těchto látek s organickými kyselinami. Příklady těchto sloučenin jsou LiOH, NaOH, KOH, CaO, Ca(OH)₂, MgO, Mg(OH)₂, Sr(0H)₂, AI(OH)β, CaCO^ a MgCO^ (a rovněž zásadité uhličitany, jako je například bílá magnézie (zásaditý uhličitan hořečnatý) a huntit) a také sodné a draselné soli mastných kyselin. V případě karboxylátů kovů alkalických zemin a karboxylátů zinku je rovněž možné použít adukty těchto karboxylátů se sloučeninami MO nebo M(0H)₂ (kde M = Ca, Mg, Sr nebo Zn), tedy tzv. přealkalizované sloučeniny. Vedle stabilizátorů podle vynálezu jsou navíc ve výhodném provedení použity karboxyláty alkalických kovů, karboxyláty kovů alkalických zemin a/nebo karboxyláty hliníku.

Lubrikanty (maziva)

Jako příklady lubrikantů použitelných v provedení podle vynálezu je možno uvést mastné kyseliny, mastné alkoholy, zemní vosk, estery mastných kyselin, pE vosky, amidové vosky, chlorparafiny, glycerolestery a mýdla obsahující kovy vzácných zemin, mastné ketony a rovněž lubrikanty nebo kombinace lubrikantů uvedené v patentu EP 0 259 783. Ve výhodném provedení jsou použity kyselina stearová, estery kyseliny stearové a stearát vápníku.

Plášti fikátory

Jako příklady organických změkčovadel (plastifikátorů) ·· • · • · ·· ····

je možno uvést látky z následujících skupin a také směsi těchto látek:

(A) Ftaláty, jako například di-2-ethylhexylftalát, diisononylftalát a diisodecylftalát, rovněž známé pod běžně používanými zkratkami'DOP (dioktylftalát, di-2-ethylhexylftalát), DINP (diisononylftalát), DIDP (diisodecylftalát), di(ⁿCg-C^2)ftaláty, jako například estery alifatických dikarboxylových kyselin, zejména estery kyseliny adipové, azelaové nebo sebakové, ve výhodném provedení di-2-ethylhexyladipát a diisooktyladipát.

(C) Estery kyseliny trimellitové, jako například tri-2-ethylhexyltrimellitát, triisodecyltrimellitát (směs), triisotridecyltrimellitát, triisooktyltrimellitát (směs), a také trialkyltrimellitát, kde alkylový zbytek obsahuje od šesti do osmi uhlíkových atomů, trialkyltrimellitát, kde alkylový zbytek obsahuje od šesti do deseti uhlíkových atomů, trialkyltrimellitát, kde alkylový zbytek obsahuje od sedmi do devíti uhlíkových atomů a trialkyltrimellitát, kde alkylový zbytek obsahuje od devíti do jedenácti uhlíkových atomů. Běžně používanými zkratkami pro označení těchto látek jsou TOTM (trioktyltrimellitát, tri-2-ethylhexyltrimellitát), TIDTM (triisodecyltrimellitát) a TITDTM (triisotridecyltrimellitát).

(D) Epoxidové plastifikátory (změkčovadla), kterými jsou zejména epoxidované nenasycené mastné kyseliny, jako například epoxidovaný sojový olej (již zmíněný v souvislosti s epoxidovanými estery mastných kyselin).

(E) Polymerní plastifikátory (změkčovadla), kde nej běžnějšími výchozími materiály pro přípravu polyesterových změkčovadel jsou dikarboxylové kyseliny, jako například kyselina adipová, ftalová, azelaová nebo sebaková, dioly, jako například 1,2-propandiol, 1,3-butandiol,

1,4-butandiol, 1,6-hexandiol, neopentylglykol ·· ·· ·· ···· ·· * ·· • · · • · « • · · • » · · «· ·· a diethylenglykol.

(F) Estery kyseliny fosforečné, kde definice těchto esterů je podána ve výše zmíněné publikaci Taschenbuch der Kunststoffadditive (Plastics Additives Handbook”), kapitola 5.9.5, str. 408 - 412. Jako příklady těchto esterů kyseliny fosforečné je možno uvést tributylfosfát, tri-2-ethylbutylfosfát, tri-2-ethylhexylfosfát, trichlorethylfosfát, 2-ethylhexyldifenylfosfát, kresyldifenylfosfát, trifenylfosfát, trikresylfosfát a trixylenylfosfát.

(G) Chlorované uhlovodíky (parafiny).

(H) Uhlovodíky.

(I) Monoestery, jako například butyloleát, fenoxyethyloleát, tetrahydrofurfuryloleát á alkylsulfonáty.

(J) Glykolestery, jako například diglykolbenzoáty.

(K) Estery kyseliny citrónové.

Definice těchto plastifikátorů (neboli změkčovadel) a jejich příklady jsou uvedeny v publikaci ''•Kunststoffadditive (Plastics Additives), R. Gachter a H. Miiller, Carl Hanser Verlag, 3. vydání 1989, kapitola 5.9.6, str. 412 - 415, a v publikaci PVC Technology, W. V. Titow,

4. vydání, Elsevier Publ., 1984, str. 165 - 170. Rovněž je možné použít směsi různých změkčovadel.

Tyto plastifikátory mohou být použity například v množstvích pohybujících se v rozmezí od 5 dílů do 20 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 10 dílů do 20 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC. Tuhý nebo polotuhý PVC obsahuje ve výhodném provedení plastifikátor v množství dosahujícím až 10%, ve zvlášť výhodném provedení v množství až 5%, případně neobsahuje žádné změkčovadlo.

<4

• · · • · · ·· ···<

« · · • 4 · · • · ·

Pigmenty

Vhodné pigmenty jsou představovány látkami, které jsou odborníkům pracujícím v dané oblasti techniky známé. Jako příklad anorganických pigmentů je možno uvést oxid titaničitý TiC^, pigmenty na bázi oxidu zirkonia, síran barnatý BaSO^, oxid zinku (zinková běloba) a litofony (směs sulfidu zinku a síranu barya), saze, směsi sazí a oxidu titaničitého, pigmenty na bázi oxidu železa, oxid antimonitý ^^2θ3’ ^{sraěs ox}idů titanu, barya a antimonu, oxid chromitý ύ^Γ2θ3’ spinely, jako například kobaltová modř a kobaltová zeleň, selenid a sulfid kadmia, ultramarínová modř. Příklady organických pigmentů jsou azo-pigmenty, ftalokyaninové pigmenty, chinakridonové pigmenty, perylenové pigmenty, diketopyrolopyrolové pigmenty a antrachinonové pigmenty. Ve výhodném provedení jě použit oxid titaničitý TÍO2 v mikronizované formě. Rovněž mohou být použity směsi různých pigmentů. Definice a další popis těchto látek je možno nalézt v publikaci Handbook of PVC Formulating ,

E. J. Wickson, John Wiley & Sons, New York, 1993.

Fosfity (triestery kyseliny fosforité)

Organické fosfity (triestery kyseliny fosforité) jsou známými ko-stabilizátory (společně působící stabilizátory) pro polymery obsahující chlor. Jako příklad těchto látek je možno uvést trioktylfosfit, tridecylfosfit, tridodecylfosfit, tritridecylfosfit, tripentadecylfosfit, trioleylfosfit, tristearylfosfit, trifenylfosfit, trikresylfosfit, tris(nonylfenyl)fosfit) , tris(2,4-íerc-butylfenyl)fosfit a tricyklohexylfosfit. Dalšími vhodnými fosfity jsou různé směsné aryldialkylfosfity nebo alkyldiarylfosfity, jako například

fenyldioktylfosfit, fenyldidecylfosfit, fenyldidodecylfosfit, fenylditridecylfosfit, fenylditetradecylfosfit, fenyldepentadecylfosfit, oktyldifenylfosfit, decyldifenylfosfit, undecyldifenylfosfit, dodecyldifenylfosfit, tridecyldifenylfosfit, tetradecyldifenylfosfit, pentadecyldifenylfosfit, oleyldifenylfosfit, stearyldifenylfosfit a dodecyl-bis- (2 ,,4-di- terc-butylf enylf osf it.

Ve výhodném provedení mohou být rovněž použity fosfity různých diolů nebo polyolů, jako například tetrafenyldipropylenglykoldifosfit, polydipropylenglykolfenylfosfit, tetramethylolcyklohexanoldecyldifosfit, tetramethylolcyklohexanolbutoxyethoxyethyldif osf it, tetramethylolcyklohexanolnonylfenyldifosfit, bis(nonylfenyl)di(trimethylolpropan)difosfit, bis(2-butoxyethyl)di(trimethylolpropan)difosfit, tris (hydroxyethyl) isokyanuráthexadecyltrif osf it, didecylpentaerythrityldifosfit, distearylpentaerythrityldifosfit, bis (2,4-di-ťerc-butylfenýl)pentaerythrityldifosfit a také směsi těchto fosfitů a směsí arylfosfitů/alkylfosfitů empirického složení (H-^gCg-CgH^O) _{1 5}P(OC₁₂ 13^H25 27^1 5 ^ne^o [c₈h₁₇-c₆h₄,-o-]₂p[í-c₈h₁₇o] , (H₁₉C₉-C_e ^H4O) _t_ ₅P (0C₉ _ _lA, _ ₂₃) _{t s}.

Průmyslovými příklady těchto látek jsou produkty Naugard P, Mark CH 300, Mark CH 301, Mark CH 302, Mark CH 304 a Mark CH 55.

Jako příklad celkového množství použitých organických

fosfitů nebo jejich směsí je možno uvést podíly pohybující se v rozmezí od 0,01 dílu do 10 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 0,05 dílu do 5 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 0,1 dílu do 3 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC.

Epoxidované estery mastných kyselin a dalši epoxy-sloučeniny

Kombinace stabilizátorů podle vynálezu může ve , výhodném provedení dále obsahovat přinejmenším jeden epoxidovaný ester mastné kyseliny. Jako příklad těchto sloučenina je možno uvést zejména estery mastných kyselin z přírodních zdrojů (glyceridy mastných kyselin), jako například sojový olej nebo řepkový olej. Rovněž je ovšem možné použít syntetické produkty, jako například epoxidovaný butyloleát. Dále mohou být také použity epoxidované polybutadieny a polyisopreny, které v případě potřeby mohou být rovněž v částečně hydroxylované formě, nebo glycidylakrylát a glycidylmetakrylát jako homopolymer nebo kopolymer. Tyto epoxidové sloučeniny je možno rovněž aplikovat na sloučeninu představovanou solí hliníku, v této souvislosti je možno uvést například patent DE-A-4 031 818. Jako příklad celkového množství těchto epoxidových sloučenin je možno uvést například podíl odpovídající přinejmenším 0,1 dílu hmotnostního, přičemž toto množství se například může pohybovat v rozmezí od 0,1 dílu do 50 dílů £ hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 1 dílu do dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí £ od 1 dílu do 25 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC.

Antioxtdanty

Jako příklady antioxidantů je možno uvést alkylované monofenoly, jako například 2,6-di-ťerc-butyl-4-methylfenol, alkylthiomethylfenoly, jako je například

2.4- dioktylthiomethyl-6-terč-butylfenol, alkylované hydrochinony, jako je například

2,6-di-terc-butyl-4-methoxyfenol, hydroxylované thiodifenylethery, jako je například 2,2’-thiobis-(6-ťerc-butyl-4-methylfenol) , alkylidenbisfenoly, jako je například

2,2’-methylenbis-(6-íerc-butyl-4-methylfenol), benzylové sloučeniny, jako je například

3,5,3’,5’-tetra-ťerc-butyl-4,4’-dihydroxydibenzylether, hydroxybenzylované malonáty, jako je například dioktadecyl-2,2-bis-(3,5-di-ťerc-butyl-2-hydroxybenzyl)malonát, hydroxybenzylové aromatické látky, jako například

1,3,5-tris-(3,5-di-terč-butyl-4-hydroxybenzyl-2,4,6-trimethylbenzen, triazinové sloučeniny, jako například

2.4- bisoktylmerkapto-6-(3,5-di-ťerc-butyl-4hydroxyánilino)-1,3,5-triazin, fosfonáty a fosfonity, jako je například dimethyl-2,5-di-ťerc-butyl-4hydroxybenzylfosfonát, acylaminofenoly, jako je například

4-hydroxylauranilid, estery beta-(3,5-di-íerc-butyl-4hydřoxyfenyl)propionové kyseliny, beta-(5-ťerc-butyl-4-hydroxy-3-methylfenyl)propionové kyseliny, beta-(3,5-dicyklohexyl-4-hydroxyfenyl)propionové í, kyseliny, estery 3,5-di-ťerc-butyl-4-hydroxyfenyloctové kyseliny s jednosytnými nebo vícesytnými alkoholy, amidy & beta- (3,5-di-ťerc-butyl-4-hydroxyfenyl)propionové kyseliny, jako například N,N’-bis(3,5-di-ťerc-butyl-4-hydroxyfenylpropionyl)hexamethylendiamin, vitamin E (tocoferol) a deriváty. Rovněž mohou být použity směsi antioxidantů.

Průmyslovými příklady těchto látek j sou produkty Naugard 10, Naugard 76, Naugard BHT a Naugard 45.

Tyto antioxidanty mohou být použity například v množství pohybujícím se v rozmezí od 0,01 dílu do 10 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 0,1 dílu do 10 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 0,1 dílu do 5 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC.

UV absorbenty a stabilizátory světla

Jako příklad UV absorbentů a světelných stabilizátorů je možno uvést: 2-(2’-hydroxyfenyl)benzotriazoly, jako například 2-(2’-hydroxy-5’-methylfenyl)benzotriazol,

2-hydroxybenzofenony, estery nesubstituovaných nebo substituovaných benzoových kyselin, jako například 4-terc-butylfenylsalicylát, fenylsalicylát, akryláty, sloučeniny niklu, oxalamidy, jako například

4,4’-dioktyloxyoxanilid,

2,2’-dioktyloxy-5,5’-di-terc-butyloxanilid,

2-(2-hydroxyfenyl)-1,3,5-triaziny, jako například

2,4,6-tris(2-hydroxy-4-oktyloxyfenyl)-1,3,5-triazin,

2-(2-hydroxy-4-oktyloxyfenyl)-4,6-bis(2,4-dimethylfenyl)-1,3,5-triazin, steríčky bráněné aminy, jako například bis-(2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-yl)sebakát, bis-(2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-yl)-sukcinát. Rovněž mohou být použity směsi UV absorbentů a/nebo světelných i' stabilizátorů.

Nadouvaci činidla

Jako příklad nadouvadel je možno uvést organické azo-sloučeniny a organické hydrazo-sloučeniny, tetrazoly, oxaziny, anhydridy kyseliny isatinové a rovněž soda a hydrogenuhličitan sodný a také směsi těchto látek.

Definice a příklady modifikátorů nárazu a pomocných zpracovávacích prostředků, želatinačních činidel, antistatických činidel, biocidů, deaktivátorů kovů, optických zjasňovacích činidel, zhášedel, látek proti závoji a kompatibilizátorů jsou uvedeny v publikacích Kunststoffadditive (Plastics Additives), R. Gachter a H. Miiller, Carl Hanser Verlag, 3. a 4. vydání, 1989 a 2001,

Handbook .of Polyvinyl Chloride Formulating, E. J. Wilson, J. Wiley & Sons, 1993, a Plastics Additives, G. Pritchard, Chapman & Halí, London, 1. vydání, 1998.

Modifikátory nárazu jsou rovněž podrobně popsány v publikaci Impact Modifiers for PVC , J. T. Lutz a D. L. Dunkelberger, John Wiley & Sons, 1992.

V provedení podle vynálezu je možné použít jedno nebo více aditiv a/nebo lze rovněž použít směsi těchto aditiv.

Vynález se rovněž týká kompozic, které zahrnuj i polymer obsahuj ící chlor a stabilizační systém podle vynálezu.

Vynález se rovněž týká kompozic, které obsahuj i kromě polymeru obsahujícího chlor a stabilizačního systému podle předmětného vynálezu, navíc jednu nebo více dalších složek vybraných z některé ze skupin, které byly uvedeny jako příklady pro glycidylové sloučeniny, fosfity, hydrotalkity, zeolity, sloučeniny alkalických kovů a kovů alkalických

zemin a epoxidované estery mastných kyselin.

Množství sloučenin obecného vzorce I, II a III použitých za účelem stabilizace v těchto polymerních kompozicích obsahujících chlor se pohybují v rozmezí od 0,01 dílu do 10 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 0,05 dílu do 5 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 0,1 dílu do 2 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC.

Sloučeniny kyseliny chloristé mohou být použity například v množství pohybujícím se v rozmezí od 0,001 dílu do 5 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 0,01 dílu do 3 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 0,01 dílu do 2 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních PVC.

Ko-aditiva (současně působící aditiva), jako například glycidylové sloučeniny, fosfity, hydrotalkity, zeolity, sloučeniny alkalických kovů a kovů alkalických zemin a epoxidované estery mastných kyselin, mohou být použity v množství pohybujícím se v rozmezí od 0,01 dílu do 15 dílů hmotnostních, ve výhodném provedení v rozmezí od 0,1 dílu do 10 dílů hmotnostních, ve zvlášť výhodném provedení v rozmezí od 2 dílů do 3 dílů hmotnostních.

Jako příklad polymerů obsahujících chlor, které mají být stabilizovány, je možno uvést: vinylchloridové polymery, vinylidenchloridové polymery, vinylové pryskyřice, jejichž struktura obsahuje vinylchloridové jednotky, jako například kopolymery vinylchloridu a vinylesterů alifatických kyselin, zejména vinylacetátu, kopolymery vinylchloridu s estery kyseliny akrylové nebo metakrylové a s akrylonitrilem, «'· kopolymery vinylchloridu s dřeňovými sloučeninami a s nenasycenými dikarboxylovými kyselinami nebo anhydridy těchto kyselin, jako například kopolymery vinylchloridu s diethylmaleátem, diethylfumarátem nebo anhydridem kyseliny maleinové, postchlorované polymery a kopolymery vinylchloridu, kopolymery vinylchloridu a vinylidenchloridu s nenasycenými aldehydy, ketony a dalšími sloučeninami, jako například akroleinem, krotonaldehydem, vinylmethylketonem, vinylmethyletherem, vinylisobutyletherem a podobnými látkami, polymery vinylidenchloridu a kopolymery této látky s vinylchloridem a s dalšími polymerovatelnými sloučeninami, polymery vinylchloracetátu a dichlordivinyletheru, chlorované polymery vinylacetátu, chlorované polymerní estery kyseliny akrylové a alfa-substituované kyseliny akrylové, polymery chlorovaných styrenů, jako například dichlorstyren, chlorované kaučuky, chlorované polymery ethylenu, polymery a postchlorované polymery chlorbutadienu a kopolymery těchto látek s vinylchloridem, chlorované přírodní nebo syntetické kaučuky a také vzájemné směsi výše uvedených polymerů nebo směsi těchto uvedených polymerů s dalšími polymerovatelnými sloučeninami. Pro účely tohoto vynálezu zahrnuje PVC kopolymery s polymerovatelnými sloučeninami, jako například akrylonitrilem, vinylacetátem nebo ABS, kde těmito polymery mohou být polymery vyrobené v suspenzi, v kapalném monomeru nebo v emulzi. Ve výhodném provedení je potom použit PVC homopolymer, který rovněž může být v kombinaci s polyakryláty.

Dalšími možnými polymery j sou roubované polymery PVC s polymery EVA, ABS nebo MBS. Dalšími substráty použitými ve výhodném provedení podle vynálezu jsou směsi výše zmíněných homopolymerů nebo kopolymerů, zejména potom vinylchloridových homopolymerů, s dalšími termoplastickými a/nebo elastomerními polymery, zejména potom směsi s polymery ABS, MBS, NBR, SAN, EVA, CPE, MBAS, PMA, PMMA, EPDM nebo s polylaktony, zejména s produkty ze skupiny zahrnující ABS, NBR, NAR, SAN a EVA. Zkratky použité pro označení těchto kopolymerů jsou odborníkům pracujícím v dané oblasti techniky všeobecně známé a mají následující význam: ABS = akrylonitril-butadien-styren,

SAN = styren-akrylonitril, NBR = akrylonitril-butadien,

NAR = akrylonitril-akrylát, EVA = ethylen-vinylacetát. Dalšími možnými polymery jsou zejména styren-akrylonitrilové kopolymery na bázi akrylátu (ASA).

V tomto kontextu je výhodnou složkou polymerní kompozice, která jako komponenty (i) a (ii) obsahuje směs 25 až 75% hmotnostních PVC a 75 - 25% hmotnostních výše zmíněných kopolymerů. Složkami mimořádné důležitosti jsou potom kompozice vytvořené ze (i) 100 dílů hmotnostních PVC a (ii) až 300 dílů hmotnostních produktu ABS a/nebo produktu ABS modifikovaného produktem SAN a 0 až 80 dílů hmotnostních kopolymerů NBR, NAR a/nebo EVA, ve výhodném provedení potom kopolymerů EVA.

Pro účely tohoto vynálezu je rovněž možné stabilizovat zejména recyklované polymerní materiály obsahující chlor, zvláště potom polymery podrobně popsané výše, které byly degradovány v průběhu zpracování nebo důsledkem skladování. Zvláště vhodný je potom recyklovaný materiál z PVC.

Sloučeniny, které mohou být použity v provedení podle vynálezu a rovněž tak polymery obsahující chlor, jsou odborníkům pracujícím v dané oblasti techniky dobře známé a jsou podrobně popsány v publikaci Kunststoffadditive (Plastics Additives), R. Gachter a H. Muller, Carl Hanser Verlag, 3. a 4. vydání, 1989 a 2001, a v dokumentech DE

197 41 778 a EP-A 99 105 418.0 z 17.3.1999, které jsou zde uvedeny jako odkazové materiály.

Stabilizace podle vynálezu je zejména vhodná pro tuhé PVC kompozice používané pro transparentní a netransparentní aplikace, které jsou běžné při výrobě potrubí, profilovaných dílů a desek. Pro transparentní aplikace jsou ve výhodném provedení použity sloučeniny obecného vzorce I nebo II nebo III, které vykazují teplotu tání nižší než přibližně 190 °C. Stabilizace podle vynálezu je rovněž výhodně použitelná pro polotuhé a flexibilní kompozice a rovněž pro plastisoly. Stabilizace nevyžaduje žádné sloučeniny těžkých kovů (stabilizátory na bázi cínu, olova, kadmia, zinku) a je tedy mimořádně vhodná pro výrobu fyziologicky přijatelných spotřebních produktů z PVC, včetně produktů pro lékařské použití.

Vpravení stabilizačního systému podle vynálezu může být provedeno za pomoci následujících způsobů: ve formě emulze nebo disperze, ve formě suché směsi v průběhu míchání přidávaných složek nebo polymerních směsí, přímým přidáním do zpracovávacího zařízení (například do kalandru, mixéru, hnětače, extrudéru nebo podobného zařízení) nebo ve formě roztoku nebo taveniny, ve formě jednoho balení prachuprostých vloček nebo pelet.

PVC stabilizovaný způsobem podle vynálezu, který je rovněž předmětem vynálezu, může být připraven způsobem běžně známým v dané oblasti techniky, s použitím zařízení známého v dané oblasti techniky, jako například s pomocí výše zmíněných zpracovávacích zařízení, aby tak bylo uskutečněno smíchání stabilizačního systému podle vynálezu, a v případě potřeby také dalších aditiv, s PVC. Stabilizátory zde mohou

ř.

být přidány jednotlivě nebo ve formě směsi nebo ve formě, která je známa pod označením předsměs. PVC stabilizovaný způsobem podle vynálezu může být s pomocí běžně známých postupů přiveden do požadovaného tvaru. Příklady postupů tohoto typu jsou mletí, kalandrování, extrudování, tvarování vstřikováním a navíjení a rovněž také vytlačování s vyfukováním. Stabilizovaný PVC může být rovněž zpracován do formy pěny.

PVC stabilizovaný způsobem podle vynálezu je zejména vhodný například pro vytváření dutých předmětů (lahví), balících fólií (termoformovaných fólií), foukaných fólií, trubek, pěnových materiálů, těžkých profilovaných výrobků (okenních rámů), profily pro průsvitné stěny, konstrukční profily, obklady, tvarovky, kancelářské desky a pouzdra pro přístroje (počítače, domácí přístroje).

Ve výhodném provedení jsou vytvářeny zejména pěnové výlisky z tuhého PVC a trubky z PVC, například pro rozvody pitné vody nebo odpadní vody, tlaková potrubím, potrubí pro rozvod plynu, potrubí pro kabelové kanály a potrubí pro ochranu kabelů, trubky pro průmyslová potrubí, drenážní trubky, výtoková potrubí, okapové trubky a odvodňovací trubky. Podrobnější popis může být v této souvislosti nalezen v publikaci Kunststoffhandbuch PVC (Plastics Handbook PVC), Vol. 2/2, W. Becker/H. Braun, 2. vydání, 1985, Carl Hanser Verlag, str. 1236 - 1277.

Příklady provedeni vynálezu

Vynález bude v dalším blíže popsán s pomocí konkrétních příkladů, které jsou ovšem pouze ilustrativní a neomezují nijak rozsah vynálezu. V souvislosti

s následujícím popisem je třeba uvést, že všechny díly a procenta, které jsou uvedena v dalším textu, jsou vztaženy na hmotnostní základ.

Příklad 1

Dehydrochlorační test provedený na zpracovaném PVC prachu.

Podle tohoto postupu byly směsi vytvořené z PVC a aditiv specifikovaných v dalším v tabulkách IA až 5A a v tabulce 7 převedeny do formy pasty nebo rozpuštěny za použití 150 mililitrů methanolu. Směs byla poté zakoncentrována do sucha na rotační odparce při sníženém tlaku (menším než 50 milibarů, tedy 5000 Pa) a při teplotě lázně 40 až 45 °C.

PVC prach zpracovaný podle tohoto postupu byl poté podroben dehydrochloračnímu testu (DHC) při teplotě 180 °C podle normy DIN 53381. Test tepelné stability PVC je založen na eliminaci plynného chlorovodíku při vystavené účinkům tepla. Pro účely této normy je tepelná stabilita PVC vyjádřena jako čas potřebný pro eliminaci chlorovodíku, aby tak byla účinkem tepla vyvolána nevratná chemická změna. Čím vyšší hodnota DHC v minutách je zjištěna (200 gS/cm), tím efektivnější je stabilizační systém při inhibici degradace polymeru obsahuj ícího chlor.

Zjištěné výsledky jsou uvedeny v tabulkách IA až 5A a v tabulce 7.

Příklad 2

Dehydrochlorační test provedený na rozemletých plátech.

Předsměs vytvořená z PVC a aditiv, jejichž množství ·· ····

jsou specifikována v tabulkách IB až 5B, byla válcována na mísících válcích po dobu 5 minut při teplotě 180 °C.

Z výsledného rozemletého plátu byly odebrány testovací proužky fólie o tloušťce 0,5 milimetru a tyto proužky byly podrobeny dehydrochloračnímu testu (DHC) při teplotě 180 °C podle normy DIN 53381 (viz příklad 1).

Zjištěné výsledky jsou uvedeny v dalším v tabulkách IB až 5B.

·· ····

TABULKA ΙΑ

Dehydrochlorační test na zpracovaném PVC prachu při teplotě 180 ’C

Směs	1/1	1/2	1/3	1/4	1/5	1/6	1/7	1/8
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100	100	100	100	100	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
Vessalith P^R	1,0	1,0
Araldit GY 250^R2)			1,0	1,0
Alkamizer I^R4)							1,0	1,0
Stabilizátor a) CD 36-0020⁵'		0,1		0,1		0,1		0,1
Stabilizátor b) 2-fenylindol	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2
DHC (200 pS/cm) v minutách	82	115	123	151	96	130	104	196

Na zeolit A ex. Degussa bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba Ca hydroxid ex. Schaefer Kalk Hydrotalkit ex. KYOVA (Japonsko)

5) 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu

TABULKA 1B

Dehydrochlorační test na rozemletých plátech při teplotě 180 °C

Směs	1/1	1/2	1/3	1/4	1/5	1/6
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100	100	100	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
Loxiol· G 71 S⁶)	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4
Vessalith P^R			1,0	1,0
Araldit GY 250^R2)					1,0	1,0
Stabilizátor a) CD 36-0020⁵)		0,1		0,1		0,1
Stabilizátor b) 2-fenylindol	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2
DHC (200 pS/cm) v minutách	61	93	20	155	100	179

Na zeolit A ex. Degussa

2) bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba

3) Ca hydroxid ex. Schaefer Kalk Hydrotalkit ex. KYOVA (Japonsko)

5^ 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu

6^ Loxiol G 71 S = komplex ester/lubrikant ex. Henkel ·♦ ··· ·

Z uvedených výsledků je zřejmé, že použití (a) sloučeniny představované chloristanem sodným a (b)

2-fenylindolu vedlo k dosažení podstatně lepší stabilizace nežli při použití 2-fenylindolu samotného. Dále je rovněž zřejmé, že míra stability může být dále zvýšena přidáním jednoho nebo více aditiv.

TABULKA 2A

Dehydrochlorační test na zpracovaném PVC prachu při teplotě 180 °C

Směs	2/1	2/2	2/3	2/4	2/5	2/6	2/7	2/8
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100	100	100	100	100	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
Vessalith P^R	1,0	1,0
Araldit GY 250^R2)			1,0	1,0
Precal 50 S^R3)					1,0	1,0
Alkamizer ^R^)							1,0	1,0
Stabilizátor a) CD 36-0020⁵---------		Ω 1		Ω 1		n i		0,1
	V , ±		υ, ±		v, x
Stabilizátor b) 1,4-butandiol-bis (β-aminokrotonát)	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2
DHC (200 μ8/οιη) v minutách	57	88	64	127	55	86	65	104

Na zeolit A ex. Degussa

2) bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba Ca hydroxid ex. Schaefer Kalk Hydrotalkit ex. KYOVA (Japonsko)

5^ 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu

TABULKA 2B

Dehydrochlorační test na rozemletých plátech při teplotě 180 °C

Směs	2/1	2/2	2/3	2/4	2/5	2/6
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100	100	100	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
Loxiol G 71 S⁶)	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4
Araldit GY 250^R2)			1,0	1,0
Alkamizer ^R^)					1,0	1,0
Stabilizátor a) CD 36-0020^{2 3 * 5 6}'		0,1		0,1		0,1
Stabilizátor b) 1,4-butandiol-bis ( β -aminokrotonát)	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2
DHC (200 pS/cm) v minutách	40	66	22	137	71	127

2) bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba

3) Ca hydroxid ex. Schaefer Kalk

Hydrotalkit ex. KYOVA (Japonsko)

5) 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v a, butyldiglykolu

6) Loxiol G 71 S = komplex ester/lubrikant ex.

Henkel • v ·· ···· • · « • · ·

1,4-butandiolu-bis(β-aminokrotonátu) vedlo k dosažení podstatně lepší stabilizace nežli při použití

1,4-butandiolu-bis(β-aminokrotonátu) samotného. Dále je rovněž zřejmé, že míra stability může být dále zvýšena přidáním jednoho nebo více aditiv.

·« «>·« • · · · ·· ·

TABULKA 3A

Dehydrochlorační Test na zpracovaném PVC prachu při teplotě 180 °C

Směs	3/1	3/2
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6
Vessalith P^R	1,0	1,0
Araldit GY 250^R2)
Precal 50 S^R3>
Alkamizer ^R^)
Stabilizátor a) CD 36-0020⁵'------- -	------	- 0,1
Stabilizátor b) thio(diethylen glykol)-bis ( β -aminokrotonát)	0,3	0,2
DHC (200 gS/cm) v minutách	63	88

Na zeolit A ex. Degussa

2) bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba

3) Ca hydroxid ex. Schaefer Kalk

4) Hydrotalkit ex. KYOVA (Japonsko)

5^ 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu ·· ···»

TABULKA 3B

Dehydrochlorační test na rozemletých plátech při teplotě 180 °C

Směs	3/1	3/2	3/3	3/4	3/5	3/6
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100	100	100	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
Loxiol G 71 S^{2 * * * 6)}	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4
Araldit GY 250^R2)			1,0	1,0
Alkamizer					1,0	1,0
Stabilizátor a) CD 36-0020⁵'		0,1		0,1		0,1
- Stabilizátor b)_______ thio(diethylen glykol)-bis (β-aminokr ot onát)	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2
DHC (200 gS/cm) v minutách	49	75	14	143	78	134

²) bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba

Ca hydroxid ex. Schaefer Kalk

Hydrotalkit ex. KYOVA (Japonsko)

5) 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu

6) Loxiol G 71 S = komplex ester/lubrikant ex.

Henkel

Z uvedených výsledků je zřejmé, že použití (a) sloučeniny představované chloristanem sodným a (b) thio(diethylenglykol)-bis(β-aminokrotonátu) vedlo k dosažení podstatně lepší stabilizace nežli při použití thio(diethylenglykol)-bis-(β-aminokrotonátu) samotného. Dále je rovněž zřejmé, že míra stability může být dále zvýšena přidáním jednoho nebo více aditiv.

TABULKA 4A

Dehydrochlorační test na zpracovaném PVC prachu při teplotě 180 °C

Směs	4/1	4/2	4/3	4/4.	4/5	4/6	4/7	4/8
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100	100	100	100	100	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
Vessalith P^R	1,0	1,0
Araldit GY 250^R2)			1,0	1,0
Precal 50 S^R3>					1,0	1,0
Alkamizer ^R^)							1,0	1,0
Stabilizátor a) CD 36-0020⁵) -------------		0,1		0,1		0,1		0,1 .
Stabilizátor b) N,N’-difenyl thiomočovina	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2
DHC (200 gS/cm) v minutách	39	90	55	112	40	73	46	87

Na zeolit A ex. Degussa bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba Ca hydroxid ex. Schaefer Kalk

4) Hydrotalkit ex. KYOVA (Japonsko)

5^ 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu

TABULKA 4B

Dehydrochlorační test na rozemletých plátech při teplotě 180 °C

Směs	4/1	4/2	4/3	4/4	4/5	4/6
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100	100	100	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
Loxiol G 71 S⁶\	0,4	0,4	0,4	.0,4	0,4	0,4
Vessalith P^R			1,0	1,0
Araldit GY 250^R2)					1,0	1,0
Stabilizátor a) CD .36-0020⁵'		0,1		0,1		0,1
.Stabilizátor b) N,N’-difenyl thiomočovina	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2
DHC (200 gS/cm) v minutách	25	54	.38	100	57	122

Na zeolit A ex. Degusša bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba 3) Ca hydroxid ex, Schaefer Kalk

5^ 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu

6) Loxiol G 71 S = komplex ester/lubrikant ex. Henkel ·, · «

N,N’-difenylthiomočoviny vedlo k dosažení podstatně lepší stabilizace nežli při použití N,N’-difenylthiomočoviny samotné. Srovnání s výsledky presentovanými v tabulce 6 skutečně ukazuj e, že pouhý přídavek

N,N’-difenylthiomočoviny vedl k destabilizaci PVC. Pouze v případě, kdy (a) sloučenina představovaná chloristanem sodným a (b) Ň,N’-difenylthiomočovina jsou použity společně, bylo zjištěno významné zlepšení stability PVC. Dále je rovněž zřejmé, že míra stability může být dále zvýšena přidáním jednoho nebo více aditiv.

TABULKA 5A

Dehydrochlorační test na zpracovaném PVC prachu při teplotě 180 °C

Směs	5/1	5/2
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6
Vessalith P^R	1,0	1,0
Araldit GY 250^R2>
Precal 50 S^R3)
Alkamizer ^R^)
Stabilizátor a) CD 36-0020³'		0,1
Stabilizátor b) N-fenylmočovina	0,3	0,2
DHC (200 gS/cm) v minutách	52	97

Na zeolit A ex. Degussa bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba 3) Ca hydroxid ex. Schaefer Kalk

Hydrotalkit ex. KYOVA (Japonsko)

5) 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu

TABULKA 5B

Dehydrochlorační test na rozemletých plátech při teplotě 180 °C

Směs	5/1	5/2	5/3	5/4	5/5	5/6
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100	100	100	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
Loxiol G 71 S⁶)	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4
Araldit GY 250^R2)			1,0	1,0
Alkamizer					1,0	1,0
Stabilizátor a) CD 36-0020^{2 3 * 5}'		0,1		0,1		0,1
Stabi1i zát or b) N-fenylmočovina	0,3	0,2	0,3	0,2	0,3	0,2
DHC (200 gS/cm) v minutách	40	61	59	131	51	111

2) bisfenol A diglycidylether (kapalný epoxy) ex. Ciba

3) Ca hydroxid ex. Schaefer Kalk Hydrotalkit ex. KYOVA (Japonsko)

30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu

6^ Loxiol G 71 S = komplex ester/lubrikant ex. Henkel

N-fenylmočoviny vedlo k dosažení podstatně lepší stabilizace nežli při použití N-fenylmočoviny samotné. Dále je rovněž zřejmé, že míra stability může být dále zvýšena přidáním jednoho nebo více aditiv.

Směs skládající se z:

100,0 dílů 0,6 dílu 0,4 dílu 0,6 dílu 1,0 dílu 0,1 dílu 0,2 dílu produktu Norvinyl S 6775

Ca-stearátu produktu Loxiol^ G 71

CH 300 fosfitu^) ( ex. Crompton) produktu Vessalith P/GY 250/Alkamizer I produktu CD 36-0020^) organického stabilizátoru byla po dobu pěti minut zpracovávána na mísících válcích při teplotě 180 °C. Takto získané rozemleté pláty .byly použity pro stanovení výchozího zabarvení těchto rozemletých plátů ve formě parametru Yellowness Index (Yl) podle postupu ASTM D-1925-70. Nízké hodnoty parametru Yl indikují dobrou stabilizaci a dobré výchozí zbarvení.

Zjištěné výsledky jsou uvedeny v následující tabulce

č. 6 .

• · · · · ·

TABULKA 6

Zkoušky provedené s použitím a bez použití CH 300 fosfitu⁷) na rozemletých plátech s pomocí tepelného testu výchozího zabarvení IC (Yl)

S posfitem	Bez fosfitu	Aditivum	Stabilizátor
Exp. č.	HT/IC (Yl)	Exp. č.	HT/IC (Yl)
384	29,32	6269	40,51	_ _ _	2-fenyl
389	33,29	6271	45,08	Vessalith P	indol
390	25,05	6273	36,24	GY 250
385	35,84	6274	43,55	___	1,4-butandiol
391	37,08	6276	42,58	GY 250	bis(β-amino
392	40,21	6278	41,73	Alkamizer I	krotonát)
386	34,54	6279	46,34	_ _ _	thiodiethylen
393	35,15	6281	44,07	GY 250	glykol-bis (β-
394	38,38	6283	40,08	Alkamizer I	aminokrotonát)
387	8,38	6284	17,54	_ _ _ ·	N,N’-
395	9,36	6286	17,49	Vessalith P	difenylthio
396	8,77	6288	13,51	GY 250	močovina
388	22,19	6289	37,99	___	N-fenyl
397	22,36	6291	39,52	GY 250	močovina
398	30,39	6293	39,08	Alkamizer

⁷( CH 300 směsný aryl/alkyl fosfit (ex. Crompton)

Je tedy zřejmé, že přídavek fosfitu může u polymeru obsahujícího chlor vést ještě k dalšímu nárůstu stabilizace na bázi výchozího zabarvení, kde tento další nárůst vychází z použití organických stabilizátorů v kombinaci s kompozicí na bázi chloristanu sodného.

ř • · · * · · ··«···

TABULKA 7

Srovnávací experiment:

Dehydrochlorační test: na zpracovaném PVC prachu při teplotě 180 °C

Směs	7/1	7/2	7/3	7/4	7/5	7/6	7/7	7/8
Norvinyl S 6775 S PVC K hodnota 67	100	100	100	100	100	100	100	100
Ca-stearát	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
Vessalith P^R	1,0	1,0
Araldit GY 250^R2)			1,0	1,0
Precal 50 S^{R 3(}					1,0	1,0
Alkamizer I^R4)							1,0	1,0
Stabilizátor a) CD 36-0020⁵'		0,1		0,1		0,1		0,1
DHC (200 gS/cm) v minutách	56	71	67	96	57	60	67	87

5) 30% roztok monohydrátu chloristanu sodného v butyldiglykolu ·· «

Z uvedených výsledků je tedy zřejmé, že použití (a) samotné sloučeniny představované chloristanem sodným vedlo pouze k velmi slabému zlepšení stability v porovnání se stabilitou, která byla dosažena bez přidání jakéhokoli stabilizátoru.

wt.

*>1.*·%'· + rv ZVD3- z-797 • · ······ /

advokát

-««*uA_a.HáasĎVgS

Claims

NÁROKY

1. Stabilizační systém pro stabilizaci polymerů obsahujících halogen vyznačující se tím, že obsahuje přinej menším (a) jednu sůl kyseliny chloristé a (b) přinejmenším jeden nebo více enaminů, přičemž tyto enaminy odpovídaj i obecnému vzorci I:

h₂n y=CH-x^Jn (I) ve kterém:

n je 1 nebo 2 a X znamená 0 nebo NR^, n je 3 až 6 a X znamená 0;

Rl znamená atom vodíku, alkylovou skupinu Obsahující od jednoho do čtyř uhlíkových atomů, alkenylovou skupinu obsahující od dvou do šesti uhlíkových atomů, arylovou skupinu obsahující od šesti do deseti uhlíkových atomů, alkarylovou skupinu obsahující od sedmi do osmnácti uhlíkových atomů nebo aralkylovou skupinu obsahující od sedmi do osmnácti uhlíkových atomů;

R² (pro n = 1) znamená alkylovou skupinu obsahující od jednoho do dvaceti dvou uhlíkových atomů, alkenylovou * skupinu nebo arylovou skupinu obsahující od dvou do dvaceti dvou uhlíkových atomů, ve výhodném provedení fenylovou * skupinu, která, pokud je to vhodné, může býtsubstituována až třemi hydroxylovými skupinami, alkoxyskupinami obsahujícími od jednoho do čtyř uhlíkových atomů nebo alkylovými skupinami obsahujícími od jednoho do devíti uhlíkových atomů; nebo

R² (pro n = 2 až 6) znamená lineární nebo rozvětvenou alkylenovou skupinu obsahující od jednoho do dvaceti dvou uhlíkových atomů, která, pokud je to vhodné, může být přerušena jedním nebo více atomy kyslíku nebo atomy síry, přičemž R² (pro n = 3) může rovněž představovat isokyanurát trisubstituovaný alkylovou skupinou obsahující od dvou do tří uhlíkových atomů;

a pokud X = NH, R² může rovněž znamenat atom vodíku.
2. Stabilizační systém podle nároku 1 vyznačující se tím, že sůl kyseliny chloristé je představována sloučeninou odpovídající vzorci M(C10₄)_n, kde M představuje lithium, sodík, draslík, hořčík, vápník, stroncium, baryum, zinek, hliník, lanthan nebo cer; a n nabývá hodnoty 1, 2 nebo 3, v závislosti na mocenství kovu M.
3. Stabilizační systém podle nároku 1 nebo 2 vyznačující se tím, že ve sloučenině odpovídající obecnému vzorci I představuje skupina R^ methylovou nebo fenylovou skupinu a skupina X představuje kyslík.
4. Stabilizační systém podle kteréhokoli z nároků 1 až

3, vyznačující se tím, že v případě soli kyseliny chloristé M představuje sodík nebo draslík a n = 1.
5. Stabilizační systém podle kteréhokoli z nároků 1 až

4, vyznačující se tím, že sloučeninami podle obecného vzorce I jsou 1,4-butandiol-bis-(β-aminokrotonát) nebo thio-(diethylenglykol)-bis(β-aminokrotonát).
6. Stabilizační systém podle kteréhokoli z nároků 1 až

5, vyznačující se tím, že tento systém může v případě potřeby dále rovněž obsahovat kovová mýdla a/nebo přinejmenším jednu nebo více dalších látek vybraných ze skupin zahrnujících polyoly a disacharidalkoholy, glycidylové sloučeniny, hydrotalkity, hlinitokřemičitany alkalických kovů a kovů alkalických zemin, hydroxidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin, oxidy kovů alkalických zemin nebo uhličitany (hydrogenuhličitany) kovů alkalických zemin, karboxyláty kovů, fosfity, změkčovadla, antioxidanty, plnící materiály, pigmenty, světelné stabilizátory, lubrikanty a epoxidované estery mastných kyselin.
7. Kompozice vyznačující se tím, že obsahuje polymer obsahující chlor a stabilizační systém podle kteréhokoli z nároků 1 až 6.
8. Kompozice podle nároku 7, vyznačující se tím, že na 100 dílů hmotnostních polymeru obsahujícího chlor tato kompozice obsahuje sloučeniny obecného vzorce I a/nebo obecného vzorce II a/nebo obecného vzorce III v množství pohybujícím se v rozmezí od 0,01 dílu do 10 dílů hmotnostních a dále sůl kyseliny chloristé v množství pohybujícím se v rozmezí od 0,001 dílu do 5 dílů hmotnostních.
9. Kompozice podle nároku 8, vyznačující se tím, že na 100 dílů hmotnostních polymeru obsahujícího chlor tato kompozice obsahuje sloučeniny podle obecného vzorce

I v množství pohybujícím se v rozmezí od 0,01 dílu do 10 dílů hmotnostních a dále sůl kyseliny chloristé v množství pohybujícím se v rozmezí od 0,001 dílu do 5 dílů hmotnostních.

• ·· ··♦· • • • · • · · · • · • • • • · · • · • • • • • • · · • · • 4 • • « w « 9 - « 9 9 • 9 • ·
10. Způsob stabilizace polymerů obsahujících chlor vyznačující se tím, že zahrnuje přidání stabilizačního systému podle kteréhokoli z nároků 1 až 7 k polymeru obsahuj ičímu chlor.
11. Konzumní produkty obsahující PVC vyznačující se tím, že byly stabilizovány s pomocí stabilizačního systému podle kteréhokoli z nároků 1 až 7.

»
12. Stabilizační systém pro stabilizaci polymerů 'i obsahujících halogen vyznačující se tím, že obsahuje přinejmenším (a) jednu sůl kyseliny chloristé odpovídající vzorci M(C104)_n, kde M představuje lithium, sodík, draslík, hořčík, vápník, strpncium, baryum, zinek, hliník, lanthan nebo cer; a n nabývá hodnoty 1, 2 nebo 3, v závislosti na mocenství kovu M, a (b) přinejmenším jeden nebo více derivátů indolu, kde tyto deriváty indolu odpovídají obecnému vzorci II:

ve kterém:

m = 0, 1, 2 nebo 3 znamená atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující od jednoho do osmnácti uhlíkových atomů, alkenylovou skupinu obsahující od dvou do osmnácti uhlíkových atomů, arylovou skupinu obsahující od šesti do deseti uhlíkových atomů nebo skupinu obecného vzorce:

·· • • • · 9 • · « ·· • ·· • • ···· • • • • • · • • • • • • • • • • · • • • • · • · • · · • · ·· ··

alkarylovou skupinu obsahující od sedmi do dvaceti čtyř uhlíkových atomů, aralkylovou skupinu obsahující od sedmi do deseti uhlíkových atomů nebo alkoxyskupinu obsahující od jednoho do čtyř uhlíkových atomů.
13. Stabilizační systém podle nároku 12, vyznačující se tím, že ve sloučenině odpovídající obecnému vzorci II skupina R představuje fenylovou skupinu.
14. Stabilizační systém podle nároku 12 nebo 13, vyznačující se tím, že v případě soli kyseliny chloristé je kov M představován sodíkem nebo draslíkem a,n = 1.
15. Stabilizační systém podle kteréhokoli z nároků 12 až 14, vyznačující se tím, že sloučeninami podle obecného vzorce (II) jsou 2-fenylindol nebo 2-fenyllaurlindol.
16. Stabilizační systém podle kteréhokoli z nároků 12 až 15, vyznačující se tím, že tento systém může v případě potřeby dále, rovněž obsahovat kovová mýdla a/nebo přinejmenším jednu nebo více dalších látek vybraných ze skupin zahrnujících polyoly a disacharidalkoholy, glycidylové sloučeniny, hydrotalkity, hlinitokřemičitany alkalických kovů a kovů alkalických zemin, hydroxidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin, oxidy kovů alkalických zemin nebo uhličitany (hydrogenuhličitany) kovů alkalických zemin, karboxyláty kovů, fosfity, změkčovadla, ·· ··♦· ·· ♦·»· ··· ·· « t · • · * v v » · • · · · ·· «· antioxidanty, plnící materiály, pigmenty, světelné stabilizátory, lubrikanty a epoxidované estery mastných kyselin,
17. Stabilizační systém podle kteréhokoli z nároků 12 až 16, vyznačující se tím, že v tomto systému je rovněž přítomen fosfit a/nebo jsou rovněž přítomné případné reakční produkty fosfitu se složkami (a) a/nebo (b).
18. Kompozice, vyznačující se tím, že obsahuje polymer obsahující chlor a stabilizační systém podle kteréhokoli z nároků 12 až 17.
19. Kompozice podle nároku 18, vyznačující se tím, že na 100 dílů hmotnostních polymeru obsahujícího chlor tato kompozice obsahuje sloučeniny obecného vzorce II v množství pohybujícím se v rozmezí od 0,01 dílu do 10 dílů hmotnostních a dále sůl kyseliny chloristé v množství pohybujícím se v rozmezí od 0,001 dílu do 5 dílů hmotnostních.
20. Způsob stabilizace polymerů obsahujících chlor vyznačující se tím, že zahrnuje přidání stabilizačního systému podle kteréhokoli z nároků 12 až 17 k polymeru obsahujícímu chlor.
21. Konzumní produkty obsahující PVC vyznačující se tím, že byly stabilizovány s pomocí stabilizačního systému podle kteréhokoli z nároků 12 až 17.