CZ20023517A3

CZ20023517A3 - Peptid modulující trombopoetinový receptor

Info

Publication number: CZ20023517A3
Application number: CZ20023517A
Authority: CZ
Inventors: Tatjana Naranda; Lennart Olsson
Original assignee: Pliva Farmaceutska Industrija, Dionicko Drustvo
Priority date: 2000-04-25
Filing date: 2001-04-23
Publication date: 2003-10-15
Also published as: AR030278A1; PL358304A1; JP2003530867A; WO2001080873A3; AU6736601A; ZA200208662B; CA2407167A1; AU2001267366B2; IL152204A0; EP1278849A2; BR0110383A; EP1149906A1; AU2001267366B9; MXPA02010458A; US20030181659A1; NO20025114L; NO20025114D0; BG107214A; CN1426467A; HUP0300559A2

Description

PEPTID MODULUJÍCÍ TROMBOPOETINOVÝ RECEPTOR

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká oligopeptidu s biologickou aktivitou sloučeniny modulující trombopoetinový (TPO) receptor, nukleotidových sekvencí kódujících oligopeptid, vektorů obsahující nukleotidovou sekvenci, hostitelských buněk obsahujících vektory, protilátek reaktivních s oligopeptidy, farmaceutických a diagnostických přípravků obsahujících oligopeptidy, nukleotidových sekvencí, protilátek a/nebo hostitelských buněk, a také způsobů genetické modifikace buňky, způsobů modulace aktivity TPO receptoru (TPO-R) a způsobů screeningu dalších modulačních sloučenin TPO receptoru.

Dosavadní stav techniky

Trombocytopenie je rozšířené, vážné a život ohrožující onemocnění, vyskytující se jako primární hematologický stav a jako indukovaný chorobný stav. Pacienti trpící závažnou trombocytopenií jsou ve vážném riziku spontánního krvácení. Indukovaná trombocytopenie může být způsobena např. transfúzemi kostní dřeně, chemoterapií při karcinomech, ozářením nebo alergickou reakcí. Asi 50 procent všech pacientů s nově diagnostikovanými karcinomy podstoupí nějakou formu chemoterapie a dostanou transfúze trombocytů. Trombocytopenie postihuje přinejmenším 25 procent všech pacientů podstupujících chemoterapii. Protože opakované cykly intenzivní chemoterapie vyčerpávají krevní destičky, které zabraňují krvácení a pomáhají opravovat poškozené krevní cévy, léčba karcinomů musí být velmi často přerušena, aby se umožnilo zvýšení počtu trombocytů. Nedostatečné zvýšení počtu trombocytů způsobuje zdržení a/nebo limituje použití následných cyklů chemoterapie, čímž se zmenšuje naděje na úspěšnou léčbu.

Léčba trombocytopenie je primárně prováděna transfúzemi čerstvých trombocytů preparátů, které jsou velmi nákladné a nejsou tak snadno dostupné jako lék, který by podáváním injekcí nebo perorálním podáváním mohl zvýšit počet krevních destiček na normální hladinu. Každý rok v samotných Spojených Státech je pacientům podáváno transfúzí přibližně 8 miliónů jednotek krevních destiček, aby se snížilo riziko závažného krvácení. Přinejmenším 30 procent transfúzí má za následek komplikace, obvykle horečnaté reakce, ale příležitostně bakteriémii, reakci štěpu (transplantátu) proti hostiteli nebo akutní plicní poškození. U 15 až 25 procentech pacientů, kteří vyžadují opakované transfúze trombocytů, získané reakce destiček jsou nedostatečné jako výsledek HLA aloimunizace. Kromě toho, transfúze trombocytů jsou nákladné. Konkrétně trombocytopenie indukovaná chemoterapií je nyní zvládána transfúzí trombocytů a/nebo redukcí či oddálením chemoterapie, dokud se nezvýší počet trombocytů. Transfúze nicméně mohou nést pro pacienty riziko krví přenášených infekcí, jako je například hepatitida B a hepatitida C, infekce HIV a humánní T-lymfotropní virus nebo imunitní reakce, jako je například horečka. Redukce dávek chemoterapie a oddálení nebo zastavení léčby může teoreticky rakovinným buňkám umožnit růst nebo šíření. Existuje tedy naléhavá potřeba navrhnout účinné léky pro léčbu trombocytopenie, což nicméně vyžaduje detailní porozumění jejím molekulárním a biochemickým příčinám.

Megakaryocyty jsou buňky pocházející z kostní dřeně, které jsou zodpovědné za produkci cirkulujících krevních destiček. Ačkoli tvoří pouze malou část buněk kostní dřeně u většiny živočišných druhů, mají více jak 10-násobný objem typických buněk kostní dřeně. Megakaryocyty podstupují endomitózu, čímž se replikují jejich jádra, ale jejich buňky se nedělí, a proto vznikají polyploidní buňky. Jako reakce na snížený počet trombocytů se zvyšuje rychlost endomitózy, jsou vytvářeny megakaryocyty s vyšším stupněm ploidie a počet megakaryocytů se může zvýšit až trojnásobně. Na rozdíl od toho, jako reakce na zvýšený počet trombocytů, se snižuje endomítotická rychlost, jsou vytvářeny megakaryocyty s nižším stupněm ploidie a počet megakaryocytů se může významně snížit.

Přesný fyziologický mechanismus zpětné vazby, kterým masa cirkulujících krevních destiček reguluje endomitotickou rychlost a počet megakaryocytů kostní dřeně, není znám. Nyní se předpokládá, že cirkulující trombopoetický faktor zahrnutý do zprostředkování této kličky zpětné vazby je TPO, glykoprotein vyskytující se v alespoň dvou formách majících molekulární hmotnost 25 a 31 kD, se společným N-koncem a regulující produkci červených krvinek. Bylo ukázáno, že TPO je hlavní regulátor megakaryocytopoézy, jak in vivo tak in vítro. TPO zahajuje své biologické působení vazbou k c-mpl (dále v textu také nazývaný TPO-R), což je člen superrodiny receptorovů hematopoetinu. Konkrétněji bylo ukázáno, že TPO je hlavní humorální regulátor v situacích, které se týkají trombocytopenie. V několika studiích bylo ukázáno, že TPO zvyšuje počet trombocytů, zvyšuje velikost trombocytů a zvyšuje inkorporaci izotopů do krevních destiček příjemcovských zvířat. Specificky se předpokládá, že TPO ovlivňuje megakaryocytopoézu několika způsoby: (1) vyvolává zvýšení velikosti a počtu megakaryocytů, (2) vyvolává zvýšení obsahu DNA, ve formě polyploidie, v megakaryocytech, (3) • · · · ·

zvyšuje endomitózu megakaryocytů, (4) vyvolává zvýšené zrání megakaryocytů a (5) vyvolává zvýšení procenta prekurzorových buněk, ve formě malých acetylcholinesteráza-pozitivních buněk a v kostní dřeni.

Protože krevní destičky (trombocyty) jsou nezbytné pro srážení krve a když je jejich počet velmi nízký, pacient je ve vážném riziku smrti způsobené katastrofickým krvácením, TPO má potenciální použitelné aplikace jak v diagnóze, tak v léčbě různých hematologických chorobných stavů, například nemocí primárně způsobených defekty trombocytů. Kromě toho nedávné studie poskytla východisko pro odhad účinnosti TPO terapie v léčbě trombocytopenie a konkrétně trombocytopenie, která je výsledkem chemoterapie, radiační terapie nebo transplantace kostní dřeně jako léčby karcinomu nebo lymfomu, (McDonald, 1992, Am. J. Ped. Hematology/Oncology, 14: 8-21).

Gen kódující TPO byl klonován a charakterizován (Kuter et al., 1994, Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 91: 11104-11108, Barley et al., 1994, Cell, 77: 1117-1124, Kaushansky et al. , 1994, Nátuře, 369: 568-571, Wendling et al., 1994, Nátuře, 369: 571574, a Savage et al., 1994, Nátuře, 369: 533-538).

Rekombinantní trombopoetin (v následujícím textu také nazývaný rTPO) je doposud jediná specificky navržená získaná sloučenina, která je možná účinná pro léčbu trombocytopenie. Působí jako lék indukující trombocyty v průběhu trombocytopenie. Bylo ukázáno, že exogenní podávání jedné dávky rTPO bylo obecně spojeno se zvýšením počtu trombocytů. V některých případech může zesílit reakci megakaryocytů, a proto způsobit trombotické komplikace. Předpokládá se, že ačkoli trombocytopenie nezpůsobuje agregaci krevních destiček v nepřítomnosti známých agonistů (trombin, kolagen), přece senzibilizuje krevní destičky k agregačním účinkům těchto činidel. Takové „instruování bylo dokumentováno také in vivo.

Krevní destičky pocházející od trombocytopenii mají zvýšenou stimulujícím agregaci destiček.

zvířat léčených na senzitivitu k látkám TPO může tedy zhoršit trombogenní podmínky a riziko by mělo být opatrně vyhodnoceno před tím, než je podáván pacientům. Také, zralé krevní destičky odstraní trombopoetin z roztoku a u trombocytopenických zvířat plazmatická koncentrace trombopoetinu klesá brzy po transfúzi trombocytů a zvyšuje se pouze poté, co počet trombocytů znovu klesne. Toto zjištění, že krevní destičky mohou odstranit TPO z cirkulace, má alespoň dva klinické důsledky:

I) transfúze trombocytů mohou oslabit zotavení megakaryocytů, ii) vazba TPO k existujícím krevním destičkám může oslabit reakci endogenního TPO na myelosupresivní terapii. Nicméně, protože existující krevní destičky pokračují ve vazbě TPO, zvýšení plazmatické koncentrace TPO je oddáleno, dokud nezasáhne trombocytopenie o mnoho dnů později. Kromě toho, když byla podávána zkrácená forma rTPO jako jedna PEGkonjugovaná skupina, terapie byla v některých případech spojena s rozvojem trombocytopenie a neutralizačních protilátek.

neprime buňky na používán

Kromě rTPO několik dalších rekombinantních cytokinů (IL-1, IL-3, IL-β, IL-11, GM-CSF, Steel faktor a fúzní protein promegapoetin-IL-3-thrombopoetin) má přímé a stimulační účinky in vivo a in vitro megakaryocytových linií. Nicméně většina těchto látek neměla přínosný účinek na zotavení trombocytů po myelosupresivní terapii nebo měla nepřijatelné toxické účinky. Na rozdíl od toho byl IL-11 prokázán účinný i relativně bezpečný. IL-11 je ke snížení požadavků na transfúze trombocytů pacientů s karcinomy, ' kteří dostávají chemoterapii. Když je podáván subkutánně na denním základu, IL-11 indukuje zvýšení počtu trombocytů u pacientů s karcinomy. Nicméně lék má nepříznivé účinky primárně způsobené expanzí plazmatického objemu (síňové arytmie, palpitace, periferní edémy, bolení hlavy, dušnost, anémie, myalgie, nárůst hmotnosti, anorexie, nausea) a u některých pacientů s karcinomy byla pozorována tvorba protilátek (považovaných za neutralizující). Zdá se, že IL-11 je vhodný pouze pro pacienty, kteří prodělávají závažnou a terapii omezující trombocytopenii nebo pacienty, kteří vyžadovali předchozí transfúze trombocytů. Nedoporučuje se pro rutinní použití pro zmírňování trombocytopenie.

Byly také popsány DNA sekvence a kódované peptidové sekvence pro humánní TPO-R (Vigon et al., 1992, Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 89: 5640-5644). TPO-R je člen rodiny receptoru růstového faktoru haematopoetinu, rodiny charakterizované společnou strukturou extracelulární domény, zahrnující čtyři konzervativní cysteinové zbytky v N-koncové části.

Dostupnost klonovaných genů pro TPO-R usnadňuje hledání agonistů tohoto důležitého receptoru. Dostupnost rekombinantního receptorového proteinu umožňuje studii interakce receptor-ligand v celé řadě systémů generujících různé peptidy s náhodnou nebo polonáhodnou variabilitou.

Mezinárodní přihláška WO 99/42127 popisuje TPO-receptorový peptid (v následujícím textu nazvaný TPO-Rp divokého typu), který tvoří 23 aminokyselin, které odpovídají aminokyselinám 444 až 466 humánního TPO-Rp. Je popsán způsob modulace aktivity TPO-R aplikací TPO-Rp k receptoru. Nicméně specifická léčba trombocytopenie není popsána.

Různí autoři publikovali deleční mutanty TPO-R umožňující analýzu vztahů struktura-funkce: Dorsch et al., J. Exp. Med.,

1997, 186, 1947-1955, Drachman a Kaushansky, Proč. Nati. Acad.

Sci. USA, 1997, 94, 2350-2355, Porteu et al., Mol. Cell.

Biol., 1996, 2473-2482 a Takatoku et al., J. Biol. Chem., ·· ·· ♦ · · · · · • · · · · · · • ·· · · · · · • ·· · · · · · • · ·· · · ··

1997, 272, 7259-7263.

Jsou známi další peptidoví agonisté trombopoetinového receptorů, například Kimuru et al. (J. Biochem., 1997, 122, 1046-1051, Biochem. Mol. Biol. Int., 1998, 44, 1203-1209) popsali 15 aminokyselinový peptid z fágové knihovny náhodných peptidů, který stimuloval proliferací buněk závislých na trombopoetinu a diferenciaci myších buněk kostní dřeně na megakaryocyty. Cwirla et al. Popisují peptidového agonistu trombopoetinového receptorů se 14 aminokyselinami, který stimuloval in vitro proliferací a zrání megakaryocytů z humánních buněk kostní dřeně (Science, 1997, 276, 16961699).

Neexistuje žádný závěr, pokud jde o to, zda tyto deleční mutanty TPO-R nebo peptidových agonistů se prokázaly použitelné jako mimetika trombopoetinu s potenciálem být vyvinuty do stabilního a farmaceuticky účinného léku.

Technickým problémem, který je zásadní pro předkládaný vynález, je tedy poskytnout účinnou sloučeninu použitelnou pro diagnózu a léčení hematologických chorobných stavů, jako je například idiopatická a indukovaná trombocytopenie, konkrétně trombocytopenie indukovaná chemoterapií, alergická a indukovaná zářením, která je současně netoxická a stabilní.

Podstata vynálezu

Předkládaný vynález řeší výše uvedený problém poskytnutím izolovaného a purifikovaného oligopeptidu s biologickou aktivitou TPO-R modulátoru obsahujícího, případně sestávajícího, a výhodně sestávajícího z 15 až 18 aminokyselin, a majícího obecný vzorec • · · ·

Xl G T L E L X₂ P X₃ s R Y R L Q L X₄, kde

Xi je A R G nebo chybí,

X₂ je R nebo A,

X₃ je R nebo A a

X₄ je R A R nebo chybí.

V obzvláště výhodném provedení předkládaného vynálezu, oligopeptid obsahuje, konkrétně v podstatě se skládá, výhodně se skládá z aminokyselinové sekvence, jak je definována ve kterékoliv ze sekv. id. č. 1, 2, 3, 4, 5 nebo 6, které jsou plně zahrnuty v předkládaném vynálezu.

Předkládaný vynález je inter alia založen na zjištění, že výše uvedené oligopeptidy modulují aktivitu TPO-R, konkrétně silně vážou a aktivují TPO-R, a také zlepšují využití endogenního TPO. Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu proto vykazují alespoň dvě různé aktivity, zejména (i) modulační účinek na aktivitu TPO-R, například agonistický účinek, jako je například TPO-mimetický účinek nebo antagonistický účinek a (ii) synergický účinek spolu s TPO, obzvláště když obě sloučeniny jsou předkládány v submaximální koncentraci. Synergický účinek je konkrétně důležitý, protože poskytuje klinické výhody oproti použití TPO samotného.

Kromě toho oligopeptidy podle předkládaného vynálezu vykazují velice vysokou funkčnost a účinnost, tj. jsou účinné v rozsahu nM až μΜ. Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou být použity samotné nebo v kombinaci s TPO. Na rozdíl od toho TPO, oligopeptidy podle předkládaného vynálezu nemají za následek down-regulaci TPO receptorů (snížení počtu receptorů), a proto neredukují senzitivitu na TPO. Na rozdíl od toho, exogenní podávání TPO může mít za následek takovou • · · ·

down-regulaci receptoru, a proto redukuje indukci senzitivity nebo tolerance. Kromě toho jsou oligopeptidy podle předkládaného vynálezu velmi selektivní pro TPO-R a nevykazují například žádnou zkříženou reaktivitu s blízce příbuzným erytropoetinovým receptorem.

Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu se vážou k TPO-R ve zcela odlišném místě než TPO. Předkládané oligopeptidy neinterferuji s vazbou TPO, ale spíše obě složky mohou vázat stejnou molekulu receptoru. Co se týče aktivity, tyto vazebné vlastnosti mají za následek synergický účinek mezi TPO a předkládanými oligopeptidy, který byl pozorován v testech buněčné signalizace, kde předkládané oligopeptidy a TPO, když byly podávány samostatné v submaximální koncentraci, poskytly přibližně 20 % maximálního signálu měřeného fosforylací substrátu, ale když byly podávány dohromady ve stejných koncentracích, poskytly maximální oligopeptidy zvrátily down-regulaci podáván ve velmi vysokých dávkách, oligopeptidů k vysoké koncentraci TPO, mělo za následek signální transdukci TPO-R. Prostřednictvím své specifické vazby k TPO-R jsou předkládané oligopeptidy schopné indukce konformace receptoru výhodné pro vazbu, a tedy aktivaci substrátů v signální dráze. Předkládané oligopeptidy tedy kromě svého vlastního agonistického účinku na signální dráhu TPO-R, když jsou podávány společně s přirozeným hormonem TPO, rozšiřují rozsah TPO aktivity, působí v synergii s TPO v submaximální koncentraci sloučenin a obrací „zvonový tvar křivky ve vysoké koncentraci hormonu.

signál. Předkládané TPO-R, když byl TPO Přidání předkládaných

Předkládaný vynález dále ukazuje, že TPO-Rp divokého typu má také aktivitu použitelnou pro specifické léčení hematologických chorobných stavů a konkrétně trombocytopenie.

Zdá se tedy, že oligopeptidy podle předkládaného vynálezu, a • to ·· ·· • · · · · · • · · · · · také TPO-Rp divokého typu, jsou konkrétně použitelné pro diagnostiku a zejména léčení hematologických chorobných stavů, například nemocí způsobených poruchami trombocytů a všech různých typů trombocytopenie, buď samotných nebo spolu s TPO nebo krevními destičkami. Díky své malé velikosti a vysoké stabilitě ve farmaceutických přípravcích jsou oligopeptidy podle předkládaného vynálezu také výhodné, protože umožňují inter alia perorální podávání. Kromě toho vykazují vysoký stupeň stability in vivo.

Bez ohledu na konkrétní teorii se zdá, že oligopeptidy podle předkládaného vynálezu inter alia modulují TPO-R aktivitu.

receptorů

Vazba TPO a aktivaci má zejména za následek dimerizaci intracelulárních signálních drah. V průběhu této události nastane specifická fosforylace kináz asociovaných s receptorem rodiny kináz JAK (JAK2 a Tyk2) a následná fosforylace a dimerizace transkripčního faktoru STAT5. Aktivovaný STAT5 protein vstoupí do jádra a váže se k promotorovému úseku cílových genů stimulujících buněčnou proliferaci a zvyšujících počet trombocytů. Nicméně, ačkoli výše uvedený mechanismus účinku divokého typu může být platný také pro předkládané oligopeptidy, nemůže být vyloučeno, že předkládané oligopeptidy působí odlišně, např. prostřednictvím vazby k monomeru receptorů, a tudíž napodobováním druhého řetězce receptorů nebo vazbou k místům receptorů, kde se neváže přírodní TPO. Ve skutečnosti to vypadá, jako by předkládané oligopeptidy působily na místě odlišném, než přírodní TPO.

Předkládaný vynález také týká derivátu Y14F substituční mutanty TPO-Rp divokého typu, tj . TPO-Rp divokého typu, kde tyrosin v poloze 14 TPO-Rp divokého typu byl nahrazen fenylalaninem. Takový modifikovaný peptid se může ukázat obzvláště cenný pro provádění např. peptidových degradačních • · ** ·#

4 4 9 4 4 9 9 4 9 4

4 4 9 44 4 4 4 ·« «τ

4 4 9 4 4 9 9 4 9

444 444 44 ·* ·· ·· studií, protože tento peptid může být specificky jodizován na své N- nebo C-koncové části.

Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu a TPO-Rp divokého typu jsou použitelné pro prevenci a léčbu nemoci zprostředkovaných TPO a obzvláště pro léčeni hematologických chorobných stavů, včetně, ale bez omezení, poruch trombocytů a trombocytopenie, která je důsledkem alergických reakcí, chemoterapie, radiační terapie nebo transfúzí kostní dřeně nebo idiopatické trombocytopenie. Předkládaný vynález tedy také poskytuje způsob léčení výše uvedeného chorobného stavu, kdy pacient mající chorobný stav, který je citlivý na léčbu TPO-R modulační sloučeninou, konkrétně TPO agonistou, dostává nebo je mu podávána terapeuticky účinný dávka nebo množství oligopeptidu podle předkládaného vynálezu a/nebo TPO-Rp divokého typu.

Vynález také poskytuje farmaceutické přípravky obsahující jeden nebo více oligopeptidů a/nebo TPO-Rp divokého typu popsaných v tomto textu a fyziologicky přijatelný nosič. Tyto farmaceutické přípravky mohou mít celou řadu forem včetně perorálních lékových forem, a také prášky a roztoky pro inhalaci a roztoky pro injekce a pro infúze.

V obzvláště výhodném provedení předkládaného vynálezu takový přípravek a způsob také zahrnuje použití TPO v kombinaci s TPO-Rp divokého typu a/nebo oligopeptidy podle předkládaného vynálezu.

Následující definice jsou uvedeny pro ilustraci a definici významů a rozsahu různých termínů použitých pro popis předkládaného vynálezu.

Termíny „transformace nebo „transfekce označují proces, který způsobí, že hostitelská buňka obsahuje požadovanou molekulu nukleové kyseliny, zahrnující buď nativní TPO-Rp • · 9· ·«> ·· 0000

90 0 0 0 · «9 0 • * 9 0 9· 0··

0 90 99 009 0 9

9 0 0 0 9 0099

090 090 00 99 90 ·· nukleotidovou sekvenci nebo nukleotidovou sekvenci kódující předkládané oligopeptidy, která není původně částí této buňky nebo není v přírodní lokalizaci, počtu kopií nebo orientaci, s použitím metod v oboru známých.

Termínem „operativně spojen se označuje, že gen a alespoň jedna regulační sekvence jsou spojeny v sense nebo antisense expresi tak, aby se umožnila exprese genu, když k regulační sekvenci jsou navázány vhodné molekuly (např. transkripční aktivátorové proteiny).

Termín „vektor se týká rekombinantního DNA konstruktu, což může být plazmid, virus nebo autonomně se replikující sekvence, fág nebo nukleotidová sekvence, lineární nebo cirkulární, jednoduché nebo dvojvláknové DNA nebo RNA, pocházející z kteréhokoliv zdroje, kde určitý počet nukleotidových sekvencí byl spojen nebo rekombinován do unikátního konstruktu, který je schopný zavést fragment promotoru a DNA sekvenci vybraného genového produktu v sense nebo antisense orientaci spolu s vhodnou 3' netranslatovanou sekvencí do buňky.

Termíny „plazmidy označují genetické prvky, které se trvale dědí, aniž by byly částí chromozómu jejich hostitelské buňky. Mohou se skládat z DNA nebo RNA a mohou být lineární nebo cirkulární. Plazmidy kódují molekuly, který zajistí jejich replikaci a stabilní dědičnost během buněčné replikace a mohou kódovat produkty značného lékařského, zemědělského a environmentálního významu. Mohou také kódovat geny, které propůjčují rezistenci na antibiotika. Plazmidy jsou široce používané v molekulární biologii jako vektory pro klonování a expresi rekombinantních genů. Výchozí plazmidy popsané v tomto textu jsou buď komerčně dostupné, veřejně dostupné nebo mohou být konstruovány z dostupných plazmidů rutinním použitím známých publikovaných postupů. Je známo mnoho plazmidů a jiných klonovacích a expresních vektorů, které mohou být použity podle předkládaného vynálezu a jsou snadno dostupné odborníkům v oboru. Navíc odborníci mohou snadno konstruovat kterýkoliv počet dalších plazmidu vhodných pro použití ve vynálezu. Vlastnosti, konstrukce a použití takových plazmidů, a také dalších vektorů v předkládaném vynálezu budou snadno zjevné odborníkům z předkládaného popisu.

Termín „hostitelská buňka se týká buňky, která byla geneticky modifikována přenosem chimérické, heterologní nebo autologní sekvence nukleové kyseliny nebo jejích potomků stále obsahujících tuto sekvenci. Tyto buňky jsou také nazývány „transgenními buňkami. V případě, že je přenesena autologní sekvence nukleové kyseliny, sekvence bude přítomná v hostitelské buňce ve vyšším počtu kopií, v jiném genetickém prostředí nebo jiné orientaci než se vyskytuje přirozeně.

Termínem „pevná fáze nerozpustné matice se označují buď částice biologické povahy, jako jsou například bez omezení buňky nebo bakteriofágy nebo syntetické částice, jako jsou například bez omezení akrylamidový derivát, celulóza, nylon, oxid křemičitý a magnetické částice, k kterým mohou být připojeny rozpustné molekuly nebo s nimi spojeny.

Termín „protilátka se týká polypeptidu v podstatě kódovaného imunoglobulinovým genem nebo imunoglobulinovými geny nebo jejich fragmenty, které specificky vážou a rozpoznávají analyt (antigen). Rozpoznané imunoglobulinové geny zahrnují geny konstantního úseku kappa, lambda, alfa, gama, delta, epsilon a mí, a také nesčetné geny variabilního úseku imunoglobulinu. Protilátky existují např. jako intaktní imunoglobuliny nebo jako velké množství dobře charakterizovaných fragmentů produkovaných štěpením různými peptidázami. Termín „protilátka se také týká modifikovaných protilátek (např. oligomerních, redukovaných, oxidovaných a značených protilátek). Termín „protilátka, jak se v tomto textu používá, také zahrnuje protilátkové fragmenty vytvořené buď modifikací celých protilátek nebo syntetizované de novo s použitím rekombinantní DNA metodologie. Termín „protilátka zahrnuje intaktní molekuly, a také jejich fragmenty, jako je například Fab, F(ab')₂ a Fv, které jsou schopné vázat epitopovou determinantu. Tyto protilátkové fragmenty si podržely určitou schopnost selektivní vazby se svým antigenem nebo receptorem a jsou definovány takto:

(1) Fab, fragment, který obsahuje jednomocný fragment vázající antigen protilátkové molekuly, může být vytvořen štěpením celkové protilátky enzymem papainem za vzniku intaktního lehkého řetězce a části jednoho těžkého řetězce, (2) Fab⁷, fragment protilátkové molekuly, může být získán ošetřením celé protilátky pepsinem, následovaným redukcí, za vzniku intaktního lehkého řetězce a části těžkého řetězce, na molekulu protilátky jsou získány dva Fab⁷ fragmenty, (3) (Fab⁷)2, fragment protilátky, který může být získán ošetřením celé protilátky enzymem pepsinem bez následné redukce, F(ab⁷)2 je dimer dvou Fab⁷ fragmentů držených pohromadě pomocí dvou disulfidových vazeb, (4) Fv, definovaný jako geneticky upravený fragment obsahující variabilní úsek lehkého řetězce a variabilní úsek těžkého řetězce exprimovaný jako dva řetězce a (5) jednořetězcová protilátka („SCA), definovaná jako geneticky upravená molekula obsahující variabilní úsek lehkého řetězce, variabilní úsek těžkého řetězce, spojené vhodnou polypeptidovou spojovací sekvencí jako geneticky fúzovaná jednořetězcová molekula.

V oboru jsou znám způsoby přípravy těchto fragmentů. (Viz • ·· · například Harlow and Lané, Antibodies: A Laboratory Manual, Cold Spring Harbor Laboratory, New York, 1988).

Jak se používá v tomto vynálezu, termín „epitop znamená kteroukoliv antigenní determinantu na antigenu, ke kterému se váže paratop protilátky. Epitopové determinanty se obvykle skládají z chemicky aktivních povrchových seskupení molekul, jako jsou například aminokyseliny nebo sacharidové postranní řetězce a obvykle mají specifické trojrozměrné strukturální vlastnosti, a také specifické vlastnosti(rozložení) nábojů.

Monoklonální protilátky k proteinům podle předkládaného vynálezu a jejim fragmentům mohou také být snadno vytvořeny odborníkem v oboru. Obecná metodologie pro výrobu monoklonálních protilátek s použitím hybridomové technologie je dobře známa. Imortalizované buněčné linie produkující protilátky mohou být vytvořeny buněčnou fúzí, a také jinými technikami, jako například přímou transformací B lymfocytů onkogenní DNA nebo transfekcí virem Epstein-Barrové. (viz např. M. Schreier et al., „Hybridoma Techniques, 1980, Hammerling et al., „Monoclonal Antibodies and T-cell Hybridomas, 1981, Kennett et al., „Monoclonal Antibodies, 1980, viz také patent Spojených Států č. 4 341 761, 4 399 121, 4 427 783, 4 444 887, 4 452 570, 4 466 917, 4 472 500, 4 491 632 a 4 493 890). Na panelech monoklonálních protilátek vytvořených proti požadovanému proteinu, konkrétně TPO-Rp nebo předkládaným oligopeptidům nebo jejich fragmentům, může být prováděn screening na různé vlastnosti, tj. na izotyp, epitop, afinitu, apod. Alternativně, geny kódující požadované monoklonální protilátky mohou být izolovány z hybridomů PCR technikami v oboru známými a klonovány a exprimovány ve vhodných vektorech. Monoklonální protilátky jsou použitelné při purifikaci s použitím imunoafinitních technik pro individuální proteiny, proti kterým jsou namířeny. Protilátky

• · · · · · · • · · · · · podle tohoto vynálezu, ať už polyklonální nebo monoklonální, jsou dále použitelné v tom, že mohou být použity jako činidla v imunotestech, RIA, ELISA, apod. Kromě toho mohou být použity k detekci a/nebo izolaci předkládaných oligopeptidů z buněčných extraktů nebo buněk. Protilátky např. mohou být použity pro zavedení testu založeného na tkáňové kultuře pro objevování nebo modifikaci nových sloučenin, které modulují TPO-R aktivitu, například napodobují TPO aktivitu.

Humanizované nebo chimérické protilátky mohou obsahovat části pocházející ze dvou různých druhů (např. humánní konstantní úsek a myší vazebný úsek). Části pocházející ze dvou různých živočišných druhů mohou být spojeny chemicky obvyklými technikami nebo mohou být připraveny jako jeden fúzní protein s použitím technik genového inženýrství. DNA kódující proteiny obou částí chimérické protilátky může být exprimována jako jeden fúzní protein.

reakci, která je blíže v přítomnosti heterogenní

Protilátka se „specificky váže nebo „je specificky imunoreaktivní s proteinem, když protilátka působí ve vazebné určující přítomnost proteinu populace proteinů a dalších biologických látek. V označených podmínkách imunotestu se tedy specifikované protilátky vážou výhodně ke konkrétnímu proteinu a nevážou se ve významném množství k jiným proteinům přítomným ve vzorku. Specifická vazba k proteinu v takových podmínkách vyžaduje protilátku, která je vybraná pro svou specifitu pro konkrétní protein. Celá řada formátů imunotestu může být použita k selekci protilátek specificky imunoreaktivních s konkrétním proteinem. Například imunotesty ELISA na pevné používány k selekci monoklonálních imunoreaktivních s proteinem. (Viz

Harlow a Lané, 1988, Antibodies, A Laboratory Manual, Cold

Spring Harbor Publications, New York, pro popis formátů fázi jsou rutinně protilátek specificky imunotestu a podmínek, které mohou být použity ke stanovení specifické imunoreaktivity.

Termín „imunotest se týká testu, který používá protilátku nebo antigen, aby specificky vázaly analyt, který může také být protilátka nebo antigen. Imunotest je charakterizovaný použitím specifických vazebných vlastností konkrétní protilátky k detekci, izolaci, cílení, a/nebo kvantifikaci analytu. Aby se umožnila detekce, může být značená buď protilátka nebo antigen.

V kontextu předkládaného vynálezu se termín „léčba týká profylaktického a/nebo léčivého účinku léčiva nebo léku, který je dále definován jako přípravek obsahující farmaceuticky nebo diagnosticky účinnou sloučeninu v kombinaci s alespoň jedním aditivem, jako je například nosič.

Termín „agonista se týká biologicky účinného iigandu, který se váže ke svému komplementárnímu biologicky aktivnímu receptorů a aktivuje jej, aby způsobil buď biologickou reakci receptorů nebo zesílil předcházející biologickou aktivitu receptorů. TPO agonista se váže k TPO receptorů (TPO-R) . TPO agonista může působit jako TPO mimetikum. Nicméně TPO agonista může také aktivovat nebo přispět k aktivaci TPO-R použitím vazebných míst nebo mechanismů odlišných od mechanismů pro TPO.

Termín „antagonista se týká biologicky účinného Iigandu, který se váže ke svému komplementárnímu biologicky aktivnímu receptorů a suprimuje, redukuje nebo ruší aktivitu TPO-R, například použitím vazebných míst nebo mechanismů odlišných nebo podobných mechanismům pro TPO.

Termín „farmaceuticky přijatelné soli se týká netoxických solí alkalických kovů, kovů alkalických zemin a amonných solí obecně používaných včetně amonia, barya, vápníku, lithia, hořčíku, draslíku, protaminových zinkových a sodných solí, které jsou připraveny metodami v oboru známými. Termín také zahrnuje netoxické, tj . farmaceuticky přijatelné kyselé adiční soli, které jsou obecně připraveny reakcí oligopeptidů podle předkládaného vynálezu s vhodnou organickou nebo anorganickou kyselinou, jako je například acetát, benzoát, bisulfát, borát, citrát, fumarát, hydrobromid, hydrochlorid, laktát, laurát, maleát, napsylát, oleát, oxalát, fosfát, sukcinát, sulfát, tartrát, tosylát, valerát, apod.

Termín „farmaceuticky přijatelná kyselá adiční sůl se týká solí, které si podrží biologickou účinnost a vlastnosti volných bází a které nejsou biologicky nebo jinak nežádoucí, vytvořených s anorganickými kyselinami, jako je například bromovodíková kyselina, chlorovodíková kyselina, dusičná kyselina, fosforečná kyselina, sírová kyselina, a organickými kyselinami, jako je například octová kyselina, benzoová kyselina, skořicová kyselina, citrónová ethansulfonová kyselina, fumarová kyselina, kyselina, maleinová kyselina, jablečná kyselina, mandlová kyselina, methansulfonové kyselina, propionová kyselina, glykolová malonová kyselina, kyselina, p-toluensulfonová kyselina, šťavelová kyselina, pyrohroznová kyselina, salicylová kyselina, jantarová kyselina, vinná kyselina, apod.

Termín „farmaceuticky přijatelný ester se týká esterů, které si podrží při hydrolýze esterové vazby biologickou účinnost a vlastnosti svých složek, zejména kyseliny nebo alkoholu, a nejsou biologicky nežádoucí. Předkládaný vynález také předpokládá použití těch přípravků, které jsou jak estery, jak bylo popsáno výše, tak současně jsou farmaceuticky přijatelné kyselé adiční soli.

karboxylové nebo jinak

Soli podle vynálezu mohou být získány rozpuštěním volného oligopeptidů ve vodném nebo vodném/alkoholovém rozpouštědle

• · nebo v jiných vhodných rozpouštědlech s vhodnou bází, a pak izolací získané soli podle vynálezu evaporací roztoku, zmrazením a lyofilizací nebo přidáním dalšího rozpouštědla, např. diethyletheru, k vodnému a/nebo alkoholovému roztoku oligopeptidové soli zahrnující separaci nerozpustné soli. Pro tvorbu soli je obvykle použit jeden nebo maximálně dva moly báze, tj . kationtu, a jeden mol volného oligopeptidu. Pro přípravu alkalických oligopeptidových solí jsou výhodně použity uhličitany nebo hydrouhličitany alkalických kovů. Připravené peptidové soli jsou volně rozpustné ve vodě. Předkládaný vynález se tedy také týká způsobu přípravy oligopeptidových solí.

V kontextu předkládaného vynálezu báze je pokládána za látku schopnou vytvářet v roztoku kationt, zejména ve vodném a vodném/alkoholovém roztoku.

Termín „farmaceuticky přijatelný amid se týká amidů, které si podrží při hydrolýze amidové vazby, biologické účinnosti a vlastnosti karboxylové kyseliny nebo aminu a nejsou biologicky nebo jinak nežádoucí. Tyto amidy jsou typicky vytvářeny z odpovídající karboxylové kyseliny a aminu. Tento vynález také předpokládá použití těch přípravků, které jsou jak amidy, jak bylo popsáno, tak současně jsou farmaceuticky přijatelné kyselé adiční soli.

Techniky pro přípravu farmaceuticky přijatelných esterů a amidů jsou například popsány v práci March Advanced Organic Chemistry, 3. vyd., John Wiley & Sons, New York, 1985, s. 1152. farmaceuticky přijatelné estery a amidy použitelné jako předléčiva jsou popsány v práci autora Bundgaard, H., vyd., 1985, Design of Prodrugs, Elsevier Science Publishers, Amsterdam.

Termín „farmaceuticky nebo terapeuticky přijatelný nosič se týká nosiče, který interferuje s účinností biologické •4 ··«·

aktivity účinných složek a který není toxický pro hostitele nebo pacienta.

Termín „terapeuticky nebo farmaceuticky účinné množství, jak se používá pro předkládaného vynálezu, oligopeptidy a přípravky podle se týká množství oligopeptidu nebo přípravku postačujícího k indukci požadovaného biologického výsledku. Tento výsledek může být zmírnění známek, symptomů nebo příčin onemocnění nebo kterékoliv další požadované změny biologického systému. V předkládaném vynálezu výsledek bude například v obzvláště výhodném provedení zahrnovat TPO mimetickou aktivitu, zejména prevenci, zrušení a/nebo redukci selektivních symptomů trombocytopenie, například zvýšení počtu trombocytů, a/nebo prevenci poklesu počtu krevních destiček.

Zkratky pro aminokyselinové zbytky předkládaných oligopeptidu jsou používány podle konvence takto: fenylalanin je Phe nebo F, leucin je Leu nebo L, izoleucin je Ile nebo I, methionin je Met nebo M, valin je Val nebo V, serin je Ser nebo S, prolin je Pro nebo P, threonin je Thr nebo T, alanin je Ala nebo A, tyrosin je Tyr nebo Y, histidin je His nebo H, glutamin je Gin nebo Q, asparagin je Asn nebo N, lysin je Lys nebo K, asparagová kyselina je Asp nebo D, glutamová kyselina je Glu nebo E, cystein je Cys nebo C, tryptofan je Trp nebo W, arginin je Arg nebo R a glycin je Gly nebo G.

Tak například A R G je kontinuální úsek, tj . tripeptid, který tvoří alanin, arginin a glycin zatímco R A R je kontinuální úsek, který tvoří arginin, alanin a arginin.

Předkládaný vynález se netýká pouze oligopeptidu specificky uvedených v sekv. id. č. 1 až 6, ale také jejich biologických ekvivalentů, tj . látek majících různé struktury, ale projevující podobné nebo srovnatelné biologický účinky, zejména jejich derivátů, které mají podobné nebo srovnatelné struktury a/nebo funkce a působí jako TPO-R modulátor. Tyto

biologické ekvivalenty, obzvláště deriváty, se mohou lišit od oligopeptidů podle předkládaného vynálezu co se týká citlivosti na hydrolýzu nebo proteolýzu a/nebo co se týká dalších biologických vlastností, jako je například zvýšená afinita pro TPO receptor. Vynález se tedy také týká například farmaceuticky přijatelných solí, amidů nebo esterů oligopeptidů podle předkládaného vynálezu.

Kromě oligopeptidů sestávajících se pouze z přirozeně se vyskytujících aminokyselin, jsou tedy také poskytnuty peptidomimetika nebo peptidové analogy. Peptidové analogy jsou léky s vlastnostmi peptidu. Tyto typy „peptidová mimetika

Obecně, vzorovému terapeutického peptidomimetika polýpeptidu (tj obecně používány jako nepeptidové analogickými vlastnostem templátového nepeptidových sloučenin jsou nazývány nebo „peptidomimetika. Peptidomimetika, která jsou strukturálně podobná terapeuticky použitelným peptidům, mohou být použita za vzniku rovnocenného nebo zesíleného nebo profylaktického účinku jsou strukturálně podobná , polýpeptidu, který má biologickou nebo farmakologickou aktivitu), jako je například přirozeně se vyskytující polypeptid vázající receptor, ale mají jednu nebo více peptidových vazeb volitelně nahrazenou vazbou vybranou ze skupiny, kterou tvoří: -CH2-NH-NH-, -C-CH₂-S-, -CH₂-CH₂-,

CH=CH- (cis a trans), -COCH₂~, -CH(OH)-CH₂- a -CH₂-SO-, metodami v oboru známými. Zejména výhodná nepeptidová vazba je -CH₂-NH~. Taková peptidomimetika mohou mít významné výhody oproti provedení polýpeptidu zahrnující například: zlepšenou chemickou stabilitu, zesílené farmakologické vlastnosti (poločas, absorpci, sílu, účinnost, apod.), úspornější vznik změněné specifity (např. široké spektrum biologické aktivity), redukovanou antigenitu, apod. značení peptidomimetik obvykle zahrnuje kovalentní připojení jedné nebo více značek, přímo • · ♦ · 9 9 • 9 9 4 · · « • · 9 · · φ • 4 4 4 4 4 • 4 4 4 4 ••4 444 44 *4

9999

9 9

4 4 4

4 4 4 v podstatě interferovat farmakologickou aktivitou nebo prostřednictvím spaceru (oddělovací skupiny), např. amidové skupiny, do neinterferujících poloh peptidomimetika, které jsou předpovídány kvantitativními daty o struktuřeaktivitě a/nebo molekulárním modelováním. Takové neinterferující polohy obecně jsou polohy, které netvoří přímé kontakty s makromolekulou(makromolekulami) např. superrodiny imunoglobulinových molekul, ke kterým se váže peptidomimetikum za vzniku terapeutického účinku. Derivatizace, např. značení peptidomimetik, by nemělo s požadovanou biologickou nebo peptidomimetika. Obecně, peptidomimetika peptidů vázajících receptor se vážou k receptoru s vysokou afinitou a mají detekovatelnou biologickou aktivitu, tj . jsou agonistická nebo antagonistická k jedné nebo více fenotypovým změnám zprostředkovaným receptorem.

V kontextu předkládaného vynálezu může být použita substituce jedné nebo více L-aminokyselin D-aminokyselinou stejného typu (např. D-lysin místo L-lysinu) za vzniku stabilnějších peptidů.

Kromě toho se předkládaný vynález týká oligopeptidů obsahujících kanonickou sekvenci identifikovanou výše uvedeným obecným vzorcem nebo variace v podstatě totožné kanonické sekvence, která může být vytvořena metodami v oboru známými, například přidáním vnitřních cysteinových zbytků schopných vytvoření intramolekulárních cyklizují peptid.

disulfidových můstků, které

Předkládaný vynález se netýká pouze výše uvedených oligopeptidů v linearizované formě, ale samozřejmě se také týká cyklizovaných oligopeptidů, například cyklizovaných amidovou vazbou mezi první a poslední aminokyselinou.

Termín „syntetické nebo nepřirozeně se vyskytující aminokyseliny odkazuje na aminokyseliny, které přirozeně ♦ 4 ··· · • · « 4 · 4 in vivo nevyskytují, ale které přesto mohou být zavedeny do oligopeptidu podle předkládaného vynálezu. Další výhodné syntetické aminokyseliny zahrnují aminokyseliny, kde je aminoskupina oddělena od karboxylové skupiny více než jedním atomem uhlíku, jako je například β-alanin nebo γ-aminomáselná kyselina. Obzvláště výhodné syntetické aminokyseliny zahrnují D-aminokyseliny přirozeně se vyskytujících L-aminokyselin, L-l-naftylalanin, L-2-naftylalanin, L-cyklohexylalanin, L-2-aminoisomáselná kyselina, sulfoxidové a sulfonové deriváty methioninu.

Termín „detekovatelná značka se týká látky, která, když je kovalentně připojena k oligopeptidům, oligopeptidomimetikům a/nebo protilátkám podle předkládaného vynálezu, umožní detekci oligopeptidu a oligopeptidomimetika in vivo v systému, například v pacientovi, kterému byl oligopeptid nebo oligopeptidomimetikům podáván nebo in vitro. Vhodné detekovatelné značky jsou v oboru dobře známy a zahrnují například radioizotopy a fluorescenční značky (např. fluorescein).

Kovalentní připojení detekovatelné značky k oligopeptidu nebo oligopeptidomimetiku je uskutečněno obvyklými metodami v oboru dobře známými. Například když je jako detekovatelná značka použit radioizotop ¹²⁵I, kovalentní připojení ¹²⁵I k oligopeptidu nebo oligopeptidomimetiku může být dosaženo inkorporací aminokyseliny tyrosinu do oligopeptidomimetika, a pak jodací oligopeptidu nebo oligopeptidomimetika také může být zaveden 32P jako fosfátová skupina prostřednictvím například hydroxylové skupiny na peptidu nebo peptidomimetiku.

oligopeptidu nebo oligopeptidu. Do

Oligopeptidy podle vynálezu mohou být připraveny obvyklými metodami v oboru známými, například s použitím standardních technik na pevné fázi. Standardní metody zahrnují, ale bez • 0 ·· ·· 00 0000 • · · · · · 0 « · ·· · · 9 • · 0 · 0 0 0 « ·· ·· 00 ·9 připraveny přímo et al. Molecular omezení, exkluzivní syntézu na pevné fázi, metody parciální syntézy na pevné fázi, kondenzace fragmentů, klasická syntéza v roztoku a rekombinantní DNA technologii. Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou tak být rekombinantními metodami (viz Sambrook

Cloning: A Laboratory Manual, CSHL Press, Cold Spring Harbor, NY, 1989) nebo jako fúzní protein, například s proteinem, který je jeden ze specifického vazebného páru, což umožní purifikaci fúzního proteinu pomocí afinitních činidel, následovanou proteolytickým štěpením, obvykle v místě geneticky upraveném za vzniku požadovaného peptidu.

Oligopeptidy mohou být prodlouženy tak, aby byla poskytnuta příhodná místa spojení, např. cystein nebo lysin, pro zesílení stability, pro vazbu ke konkrétním receptorům, pro poskytnutí místně cíleného účinku, pro zajištění snadné purifikace, pro změnu fyzikálních charakteristických vlastností (např. rozpustnosti, náboje, apod.), pro stabilitu konformace, apod. Oligopeptidy mohou být připojeny k hraničním úsekům, které nejsou divokého typu, jako fúzované proteiny, připojeny buď spojovacími skupinami nebo kovalentně spojeny prostřednictvím cysteinu (disulfidová vazba) nebo peptidovými vazbami. Oligopeptid může být spojen prostřednictvím celé řady bifunkčních činidel, jako je například maleimidobenzoová kyselina, methyldithiooctová kyselina, merkaptobenzoová kyselina, S-pyridyldithiopropionát, apod. Oligopeptidy mohou být připojeny k jedné aminokyselině na N- nebo C-konci řetězce aminokyseliny nebo mohou být spojeny mohou j ako přílipky, ovalbumin, apod., pro usnadnění produkce protilátek k předmětným oligopeptidům. .

předkládané oligopeptidy k imunogennímu proteinu,

Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou být

Například připoj eny hemokyanin vnitřně.

být kovalentně je například ·· ····

exprimovány ve spojení s jinými peptidy nebo proteiny tak, aby byly částí řetězce, buď vnitřní nebo na N- či C-konci. Takový fúzovaný oligopeptid je nazýván fúzní nebo konjugovaný peptid. Mohou být prováděny různé modifikace po expresi, včetně glykosylací. Například použitím vhodných kódujících sekvencí může být poskytnuta farnesylace nebo prenylace tak, že předmětný peptid bude vázán k lipidové skupině na jednom konci a bude schopný inzerce do lipidové membrány, jako je například lipozom. Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou být PEGylovány, přičemž polyethylenoxyskupina poskytuje zajišťuje delší poločas v krevním oběhu. Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou také být připojeny k sérovému proteinu, jako je například albumin. Oligopeptidy mohou také být spojeny buď proteinovou fúzí nebo asociací s jinými proteiny nebo k jiným proteinům, jako je například Fc izotypu IgG pro zesílení vazby komplementu, nebo s toxinem, jako je například ricin, abrin, toxin diftérie apod., obzvláště A řetězec. Oligopeptidy mohou být připojeny k protilátkám pro místně cílený účinek. Předkládaný vynález proto také poskytuje konjugované peptidy obsahující inter alia oligopeptidy podle předkládaného vynálezu.

Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou sloužit jako strukturální modely pro nepeptidové sloučeniny s podobnou biologickou aktivitou. Odborníci v oboru rozpoznají, že je dostupná celá řada technik pro konstrukci sloučenin se stejnou nebo podobnou požadovanou biologickou aktivitou jakou mají předkládané oligopeptidy, ale s příznivější aktivitou než tyto, co se týká rozpustnosti, stability a citlivosti na hydrolýzu a proteolýzu. Tyto techniky zahrnují nahrazení peptidového hlavního řetězce hlavním řetězcem složeným z fosfátů, amidů, uhličitanů, sulfonamidů, sekundárních aminů a N-methylaminokyselin.

·· ♦ 9 ·** 9 9

9 9 9 »99 9

9 9 9 9 • 999 9

99 «

Předkládaný vynález se tedy také týká rekombinantní produkce oligopeptidů podle předkládaného vynálezu.

V souladu s tím se předkládaný vynález týká nukleotidové sekvence kódující oligopeptidy identifikované v sekv. id. č. 1 až 7, které zahrnují díky degeneraci genetického kódu více než šest různých nukleotidových sekvencí. Samozřejmě předkládaný vynález se také týká výše uvedených nukleotidových sekvencí, které jsou mutovány například adicemi, delecemi, inzercemi nebo inverzemi nukleotidů, pokud kódovaný oligopeptid má požadovaný účinek TPO-R modulátoru podle předkládaného vynálezu.

Předkládaný vynález se také týká vektorů obsahujících výše uvedené nukleotidové sekvence, které mohou být zavedeny a exprimovány v hostitelském buněčném systému s použitím obvyklých látek a technik. DNA elementy, jako jsou například promotory, zesilovače, místa polyadenylace, transkripční terminační signály, apod. mají být spojeny s nukleotidovými sekvencemi tak, aby podporovaly a řídily expresi. Použitý specifický regulační prvek závisí na hostitelském buněčném systému vybraném pro expresi, když je požadovaná sekrece oligopeptidů nebo konjugovaného peptidů. Vektor může být ve výhodném provedení předkládaného vynálezu bakteriální, virový, savčí nebo kvasinkový vektor, který v obzvláště výhodném provedení obsahuje výše identifikované 5' a/nebo 3' regulační prvky schopné řídit expresi nukleotidové sekvence ve vhodné hostitelské buňce.

Různé vektory mohou být použity jako vehikula pro introdukci a expresi předkládaných oligopeptidů v hostitelské buňce. Takové vektory použitelné v různých typech hostitelských buněk jsou známy a zahrnují, například savčí expresní vektory pSG5 (Stratagene), p-RKl (Genetícs Institute), p-SVK3 (Pharmacia), p-EUK-Cl (Clontech), pCDM *· φφ φφφ φ φ φ φφ φ φ φ φ φφφ φ • · φ φ φ φ φ φφ ΦΦ «Φ «I • φ • ΦΦ φφφ ·· φφφφ (invitrogen), pc DNAI (Invitrogen), a bakteriální expresní vektory pFLAG-1 (IBI), všechny plazmidy systému pET (Novagen), pTrcHis (Invitrogen), série pGEX (Pharmacia) a pKK 233-2 (Clontech). Tyto vektory mohou být udržovány jak epizomy v hostitelské buňce nebo mohou usnadňovat integraci předkládaných nukleotidových sekvencí do genomu hostitelských buněk nebo obojí. Vektory mohou také obsahovat další použitelné vlastnosti, jako jsou například geny, které umožní selekci nebo detekci buněk, do kterých byly úspěšně zavedeny.

Hostitelské buňky vhodné k expresi nukleotidových sekvencí podle předkládaného vynálezu zahrnují, ale bez omezení, prokaryotické a eukaryotické hostitele, jako je například Bacillus subtilis, E. coli, kvasinky, oocyty Xenopus laevis, hmyzí buňky, rostlinné buňky a celá řada savčích buněčných typů, zejména včetně buněk vaječníků čínského křečka (CHO), buněk Hela, buněk L(tk-), primární kultury, buňky Cosl7, buňky Cosi, buňky ledvin mláďat křečků a buňky CV1.

Hostitelské buňky, které zajišťují glykosylaci, jsou také zahrnuty v předkládaném vynálezu.

Předkládaný vynález se také týká způsobů genetické modifikace buňky transfekcí buňky výše identifikovaným vektorem. Transfekce může být dosažena obvyklými metodami, jako je například biologicky, fyzikálně, chemicky nebo elektricky indukovaná transfekce, konkrétně elektroporace, buněčná fúze, retroviry nebo viry zprostředkovaný transfer genu, lipozomem zprostředkovaný transfer genu nebo bombardování částicemi.

Předkládaný vynález se také týká způsobů produkce savců jiného než lidského původu schopných produkovat oligopeptidy podle předkládaného vynálezu ve svých buňkách, přičemž nukleotidové sekvence podle předkládaného vynálezu je zavedena do savčí buňky jiného než lidského původu, konkrétně ne ·· ·<· · · ···· později než ve stádiu 8 buněk, výhodně ve stádiu 1 buňky, která je pak kultivována ve vhodných podmínkách tak, aby se získalo dospělé zvíře. Takové zvíře může zahrnovat ve svých zárodečných buňkách nebo somatických buňkách, konkrétně ve svých chromozómech nukleotidovou sekvenci podle předkládaného vynálezu schopnou exprese oligopeptidů podle předkládaného vynálezu. V obzvláště výhodném provedení předkládaného vynálezu je savec hlodavec nebo primát. Takový způsob může umožnit různé druhy genové terapie, např. somatickou genovou terapii nebo genovou terapii zárodečné linie.

Předkládaný vynález také zahrnuje geneticky manipulovaná, konkrétně transgenní zvířata, obzvláště savce, konkrétné primáty a myši a jejich buňky. Tato zvířata, obsahující alespoň v části svých buněk například transfekované sense nebo antisense konstrukty nukleotidových sekvencí podle předkládaného vynálezu pod kontrolou regulačních prvků jsou užitečná pro účely výzkumu a diagnózy, protože aktivita TPO-R je modifikována. Modifikace TPO-R v transgenních zvířatech je možná např. s použitím sense nebo antisense nukleotidových sekvencí podle předkládaného vynálezu nebo kterékoliv modifikací těchto nukleotidových sekvencí, jako jsou například inverze, delece, inzerce, adice, apod. pro transformaci a získání takových geneticky manipulovaných zvířat. V jednom provedení předkládaného vynálezu vektory nebo oligonukleotidy podle předkládaného vynálezu jsou transfekovány a integrovány do genomu savčí buňky jiného než lidského původu, aby se exprimoval oligopeptid schopný modulace TPO-R aktivity. V dalším provedení předkládaného vynálezu vektory nebo oligonukleotidy podle předkládaného vynálezu jsou transfekovány a vloženy do genomu, konkrétně do endogenního TPO-R genu homologní rekombinací, aby vznikla zvířata exprimující modifikovaný TPO-R. Předkládaný vynález se tedy • · ·· ·· · ·· ·

také týká zvířat geneticky modifikovaných, konkrétně transgenních zvířat, která projevují modifikovanou funkci TPOR, na rozdíl od zvířat divokého typu. Taková modifikovaná funkce v savčí buňce, zejména v savčí buňce jiného než lidského původu, může být způsobena zavedením antisense nebo sense konstruktů podle předkládaného vynálezu, eventuálně obsahujících alterace nukleotidové sekvence a/nebo může být způsobena manipulacemi v endogenních nukleotidových sekvencích TPO-R. Na základě těchto modifikací, jako jsou například inzerce dalších mutovaných nebo nemutovaných sense nebo antisense kopií sekvencí kódujících TPO-Rp navržených podle předkládaného vynálezu nebo modifikací v endogenních genech, je možné získat zvířata použitelná pro výše uvedené účely. Předkládaný vynález se tedy také týká jednotlivých savčích buněk nebo buněčných kultur jiného než lidského původu obsahujících výše uvedené modifikace.

Předkládaný vynález se také týká způsobu přípravy oligopeptidu podle předkládaného vynálezu obsahujícího transfekci buňky vektorem podle předkládaného popisu, kultivace buňky v kultivačním médiu v podmínkách umožňujících expresi oligopeptidu a získání oligopeptidu z buňky nebo kultivačního média s použitím obvyklých technik.

Předkládaný vynález se také týká monoklonálních nebo polyklonálních protilátek nebo jejich fragmentů specificky vázajících předkládané oligopeptidy. Tyto protilátky mohou být použity k detekci a izolaci předkládaných oligopeptidů, jejich strukturálních analogů nebo dokonce samotného TPO-R. V případě, že oligopeptidy nebo TPO-R jsou přítomny ve zdrojích obsahujících TPO-R nebo obsahujících oligopeptid, jako jsou například buňky, části buňky nebo buněčné organely, může být před detekcí nebo izolací nutná další manipulace, jako jsou například obvyklé metody pro porušení biologického «· · · · · • · · ·

materiálu, např. enzymatická buněčná lýza.

Vynález se také týká monoklonálních nebo polyklonálních protilátek specificky rozpoznávajících a vázajících výše uvedené protilátky.

Předkládaný vynález se také týká imunotestu pro detekci a/nebo izolaci oligopeptidů podle předkládaného vynálezu ze směsi obsahující oligopeptidy, kde protilátky podle předkládaného vynálezu jsou použity ve směsi a oligopeptidy jsou detekovány a/nebo izolovány. A naopak, imunotest může být použit k detekci protilátek podle předkládaného vynálezu s použitím oligopeptidů podle předkládaného vynálezu jako sondy.

Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu jsou použitelné in vitro jako unikátní nástroj pro analýzu biologické úlohy TPO, včetně vyhodnocení mnoha faktorů zapojených do produkce TPO a vazebného procesu receptoru. Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu jsou také použitelné v rozvoji dalších sloučenin, které vážou a aktivují TPO-R, protože předkládané oligopeptidy poskytují důležitou informaci o vztahu mezi strukturou a aktivitou.

Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu jsou také použitelné jako kompetitivní vazební partneři v testech pro screening dalších agonistů TPO receptoru. Oligopeptidy podle vynálezu mohou být použity bez modifikace nebo mohou být modifikovány, jako například kovalentním nebo nekovalentním připojením značící skupiny, která přímo nebo nepřímo poskytuje detekovatelný signál. Přímé značení zahrnuje skupiny značek, jako jsou například: radioaktivní značky, enzymy, jako je například peroxidáza a alkalická fosfatáza a fluorescenční značky schopné monitorovat změny intenzity fluorescence, posun vlnové délky nebo polarizaci fluorescence. Nepřímé značení zahrnuje biotinylaci jedné složky následovanou vazbou k avidinu kondenzovanému k jedné z výše uvedených skupin značek. Sloučeniny mohou také obsahovat spacery v případech, kde sloučeniny mají být připojeny k pevné fázi.

Na základě své schopnosti vázat TPO receptor, oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou být použity jako činidla pro detekci TPO receptorů na membránách, buněčných organelách, kompartmentech, živých buňkách, fixovaných buňkách, v biologických tekutinách, v tkáňových homogenátech, v purifikovaných přírodních biologických materiálech, v surových extraktech, apod. Například značením předkládaných oligopeptidů se mohou identifikovat buňky mající TPO-R na svém povrchu. Kromě toho, na základě své schopnosti vázat TPO-R, oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou být použity ve značení in sítu, FACS (buněčné třídění aktivované fluorescencí), Western blot, ELISA, apod. Kromě toho, na základě své schopnosti vázat TPO-R, oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou být použity v metodách pro TPO-R izolaci a purifikaci nebo v izolaci a purifikaci buněk exprímujících TPO-R na buněčném povrchu nebo vnitřku permeabilizovaných buněk.

Předkládaný vynález se také týká použití oligopeptidů podle předkládaného vynálezu, který jsou imobilizovány, například na pevné fázi, podle obvyklých metod, pro výše uvedené postupy screeningu a izolace. V jednom provedení předkládaného vynálezu, konkrétně předkládaném screeningovém testu, oligopeptid je nedifundovatelně vázán k nerozpustnému nosiči, který má oblast pro příjem izolovaného vzorku, např. mikrotitrační destička. Nerozpustný nosič může být vytvořen z kteréhokoliv přípravku, ke kterému může být vázán oligopeptid nebo receptor, je snadno oddělen od rozpustné látky a je jinak kompatibilní s celkovým způsobem screeningu. Povrch takových nosičů může být pevný nebo porézní a kteréhokoliv příhodného tvaru. Příklady vhodných nerozpustných nosičů zahrnují mikrotitrační destičky, membrány a perličky. Ty jsou typicky tvořeny ze skla, plastu, např. polystyrenu, polysacharidů, nylonu nebo nitrocelulózy.

Předkládaný vynález se také samozřejmě týká výše uvedených metod izolace a screeningu s použitím oligopeptidů a/nebo protilátek proti těmto oligopeptidům při screeningu a/nebo metodách izolace s vysokou výkonností, například v roztoku bez použití imobilizovaných činidel.

Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou také být použity jako komerční činidla pro různé využití v lékařském výzkumu a diagnostice. Takové použití zahrnuje, ale bez omezení: (1) použití jako kalibrační standard pro kvantifikaci aktivity TPO nebo potenciálních TPO agonistů v různých funkčních testech, (2) použití pro udržování proliferace a růstu buněčných linií závislých na TPO, (3) použití ve strukturální analýze TPO-receptoru prostřednictvím společné krystalizace, (4) použití pro vyšetřování mechanismu signální transdukce/aktivace receptoru TPO a (5) jiné výzkumné a diagnostické aplikace, kde je TPO-receptor výhodně aktivovaný nebo taková aktivace je příhodně kalibrována proti známému množství TPO nebo TPO agonisty.

Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu mohou být použity pro in vitro expanzi megakaryocytů a určitých jejich prekurzorů, u obou spolu s dalšími cytokiny, jako je například TPO nebo samotnými. Chemoterapie a ozařování způsobuje trombocytopenii usmrcováním rychle se dělící, zralejší populace megakaryocytů. Nicméně toto terapeutické ošetření může také redukovat počet a životaschopnost nezralých, méně mitoticky aktivních prekurzorových buněk megakaryocytů. V souladu s tím, zmírnění trombocytopenie pomocí oligopeptidů podle předkládaného vynálezu může v jednom provedení

předkládaného vynálezu být dosaženo používáním pacienty poté, co dokončili chemoterapii nebo radiační terapii, s populací pacientových vlastních buněk obohacených megakaryocyty a nezralými prekurzory prostřednictvím kultivace in vitro.

Oligopeptidy podle vynálezu a/nebo TPO-Rp divokého typu a/nebo protilátky vázající se k nim specificky mohou také být podávány zvířatům, včetně savců, jako jsou například hlodavci a primáti, včetně lidí, aby modulovaly, konkrétně aktivovaly TPO-R in vivo a/nebo zvyšovaly či udržovaly existující počet trombocytů. Předkládaný vynález tedy zahrnuje způsoby terapeutického ošetření poruch spojených s TPO, které zahrnují podávání oligopeptidu podle vynálezu v množství dostatečném pro modulaci účinku TPO-R in vivo. Například oligopeptidy a přípravky podle předkládaného vynálezu mohou být podávány k. léčbě celé řady hematologických chorobných stavů, včetně, ale bez omezení, poruch trombocytů a trombocytopenie, zejména když je spojena s transfúzemi kostní dřeně, radiační terapií a chemoterapií. Takové podávání může také zahrnovat použití TPO.

Předkládaný vynález se tedy také týká způsobů modulace, obzvláště zvyšování nebo snižování aktivity TPO-R, kde oligopeptid podle předkládaného vynálezu nebo protilátka k TPO-R specificky se k němu vázající je použita buď v nepřítomnosti nebo v přítomnosti TPO. Takový způsob může být způsob in vivo nebo vitro.

Oligopeptidy a přípravky podle předkládaného vynálezu budou ve výhodném provedení podávány profylakticky před chemoterapií nebo současně s ní, radiační terapií nebo transplantací kostní dřeně nebo po takové expozici.

V souladu s tím předkládaný vynález také poskytuje farmaceutické přípravky obsahující, jako účinnou složku, alespoň jeden z oligopeptidů podle vynálezu a/nebo TPO-Rp oligopeptid divokého typu ve spojení s farmaceutickým nosičem ♦ » ··· · nebo ředidlem. Přípravky podle tohoto vynálezu mohou být podávány systémově nebo topicky, konkrétně intravaskulárně, perorálně, plicním podáváním, parentálně, např. intramuskulární, intraperitoneální, intravenózní (i.v.) nebo subkutánní injekcí nebo inhalací, např. prostřednictvím jemné práškové formulace, transdermálním, nazálním, vaginálním, rektálním nebo sublingválním způsobem podávání a mohou být formulovány v lékových formách vhodných pro každý způsob podávání. Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu a/nebo TPO-Rp oligopeptid divokého typu mohou být používány v takových přípravcích ve formě farmaceuticky přijatelné soli, adiční soli, esteru, amidu a/nebo volné báze, výhodně ve farmaceuticky účinném množství.

Pevné lékové formy pro perorální podávání zahrnují tobolky, sublingvální tablety, tablety, pilulky, prášky, lipozomy, náplasti, obaly s oddáleným uvolňováním a granule. V takových pevných lékových formách je účinná sloučenina smíchána s alespoň jedním inertním farmaceuticky přijatelným nosičem, jako je například laktóza, sacharóza nebo škrob. Takové lékové formy mohou také obsahovat další látky kromě inertních ředidel, např. lubrikanty, jako je například stearát hořečnatý. V případě tobolek, tablet a pilulek mohou lékové formy také zahrnovat plnidla a/nebo pufrovací činidla, a také aromatizační činidla. Tablety a pilulky mohou být navíc připraveny s enterosolventními obaly.

Kapalné lékové formy pro perorální podávání zahrnují farmaceuticky přijatelné emulze, roztoky, suspenze, sirupy, přičemž elixíry obsahující inertní ředidla běžně používaná v oboru, jako je například voda. Kromě takových inertních ředidel mohou přípravky také zahrnovat adjuvancia, jako jsou například soli pro kolísající osmotický tlak, sloučeniny upravující pH, činidla penetrující kůži, smáčedla, emulgátory a suspendující činidla a sladidla, příchutě a parfémy.

Farmaceutické přípravky podle předkládaného vynálezu pro parentální podávání zahrnují sterilní vodné nebo nevodné roztoky, suspenze nebo emulze. Příklady nevodných rozpouštědel nebo vehikul jsou propylenglykol, polyethylenglykol, rostlinné oleje, jako je například olivový olej a kukuřičný olej, želatina a organické estery pro injekci, jako je například ethyloleát. Takové lékové formy mohou také obsahovat adjuvancia, jako jsou například konzervační činidla, smáčedla, emulgátory a dispergační činidla. Mohou být sterilizována například filtrací přes filtr zadržující baktérie, inkorporaci sterilizačních činidel do přípravků, ozářením přípravků nebo zahříváním přípravků. Mohou také být vyráběny s použitím sterilní vody nebo některých dalších sterilních médií pro injekce, bezprostředně před použitím.

Formulace pro injekce zahrnují fyziologicky přijatelné médium, jako je například voda, fyziologický roztok, PBS, vodný ethanol, vodné ethylenglykoly apod. konzervační činidla rozpustná ve vodě, která mohou být použita, zahrnují bisulfit sodný, thiosulfát sodný, askorbát, benzalkoniumchlorid, chlorbutanol, thimerosal, borát fenylrtuťnatý, parabeny, benzylalkohol a fenylethanol. Tato činidla mohou být přítomna v jednotlivém množství přibližně od 0,001 do přibližně 5 % hmotnostních a výhodně přibližně 0,01 až přibližně 2 %. Vhodná pufrovací činidla rozpustná ve vodě, která mohou být použita, jsou uhličitany alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin, fosfáty, hydrouhličitany, citráty, boráty, acetáty, sukcináty apod., jako je například fosfát sodný, citrát, borát, acetát, hydrouhličitan a uhličitan. Aditiva, jako je například karboxymethylcelulóza, mohou být použita jako nosič v množství přibližně od 0,01 do přibližně 5 % hmotnostních. Formulace se bude měnit v závislosti na účelu formulace, konkrétním • » · · · · • · · ·

použitém režimu pro modulaci aktivity receptoru, zamýšlené léčbě, apod.

Přípravky pro rektální nebo vaginální podávání jsou výhodně čípky, které mohou obsahovat kromě účinné látky excipienty, jako je například kakaové máslo nebo čípkový vosk. Přípravky pro nazální nebo sublingvální podávání jsou také připraveny se standardními excipienty v oboru dobře známými.

Přípravky obsahující oligopeptidy podle předkládaného vynálezu a/nebo TPO-Rp divokého typu mohou být podávány pro profylaktické a/nebo léčebné ošetření. V terapeutických aplikacích jsou přípravky podávány pacientovi už trpícímu onemocněním, jak bylo popsáno výše, v množství dostatečném vyléčit nebo alespoň částečně zastavit symptomy onemocnění a jeho komplikace, tj. v terapeuticky účinném množství.

V profylaktických aplikacích jsou přípravky obsahující oligopeptidy podle předkládaného vynálezu a/nebo TPO-Rp divokého typu podávány pacientovi vnímavému na konkrétní onemocnění nebo jinak v riziku konkrétního onemocnění. Takové množství je definováno jako „profylaktícky účinná dávka. pří tomto použití přesné množství opět závisí na stavu zdraví a hmotnosti pacienta.

Farmaceutické přípravky podle předkládaného vynálezu mohou také být podávány v depótní formě, jako je například přípravek s pomalým uvolňováním. Takový přípravek s pomalým uvolňováním může zahrnovat částice obsahující oligopeptid v matrici vytvořené např. z kolagenu.

Množství předkládaného TPO agonisty nutné pro účinnou léčbu závisí na mnoha různých faktorech, včetně prostředků pro podávání, cílového místa, fyziologického stavu pacienta a dalších podávaných lécích.

Oligopeptidy podle předkládaného vynálezu a/nebo TPO-Rp • « · · ·· * • * » « ·· • · · · ♦ 9 ♦ • « « « · · · · · · divokého typu jsou účinné v léčení TPO zprostředkovaných chorobných stavů, když jsou podávány v dávce v rozsahu přibližně od 0,03 mg do přibližně 10 mg/kg tělesné hmotnosti savce denně, konkrétně přibližně od 0,3 do přibližně 1 mg/kg. Použitá specifická dávka je regulována konkrétním léčeným chorobným stavem, způsobem podávání, a také úsudkem ošetřujícího klinického lékaře v závislosti na faktorech, jako je například závažnost chorobného stavu a věk a celkový stav pacienta.

Oligopeptid podle předkládaného vynálezu a/nebo TPO-Rp divokého typu mohou být podávány samotné nebo spolu s TPO, jehož dávka může být redukována o 50 % nebo 25 % (na rozdíl od pravidelné dávky aplikovaného TPO) díky zesilovacího účinku předkládaných oligopeptidů na TPO.

Přípravek podle vynálezu, výhodně přípravek rozpustný ve vodě, může dále obsahovat protein rozpustný ve vodě injikovatelný do tělesných tekutin, který nevykazuje žádnou podstatnou farmakologickou aktivitu v koncentraci použité v kterékoliv jednotkové lékové formě podle předkládaného vynálezu (níže v tomto textu uváděn jako „protein rozpustný ve vodě). Jako takový protein rozpustný ve vodě je výhodný sérový albumin, globulin, kolagen a/nebo želatina. Tento protein může být přidáván v množství obecně používaném ve farmaceutických přípravcích pro injekce. Tedy například poměr hmotností mezi proteinem rozpustným ve vodě a oligopeptidem podle předkládaného vynálezu je přibližně 0,0001:1 až 100:1, výhodně přibližně 0,001:1 až přibližně 10: 1 nebo výhodněji přibližně 0,01:1 až přibližně 1:1.

Dále se vynález také týká samotných výše uvedených oligopeptidů a přípravků, které je obsahují, konkrétně v sušené a/nebo čisté formě nebo ve vodném nebo vodném/alkoholovém roztoku. pH roztoku připraveného

A * ·· ♦ ♦ *

0 0 » 0 0 * 0 0 0 0 • 00 «0* 00 00 z přípravku rozpustného ve vodě nebo soli peptidů podle předkládaného vynálezu by mělo být takové, že pH neprojeví žádný nepříznivý vliv na aktivitu farmakologicky účinného peptidu, ale je v přijatelném rozsahu pro injekce obecně a dále, že pH nezpůsobí ani velkou změnu ve viskozitě roztoku ani neumožní tvorbu precipitátu apod. Roztok by tedy výhodně měl mít pH přibližně 4 až 7, výhodně 5 až 6, obzvláště 5,3 až 5,5.

Když je přípravek podle vynálezu rozpustný ve vodě konvertován na vodný roztok pro podávání, koncentrace farmakologicky účinného oligopeptidu nebo jeho soli v roztoku by měla výhodně být přibližně 0,0000001 až 10 % (hmotnost/objem), výhodněji přibližně 0,000001 až 5 % (hmotnost/objem) nebo nejvýhodněji přibližně 0,00001 až 1 % (hmotnost/objem).

Přípravek podle předkládaného vynálezu by měl výhodně mít jednotkovou lékovou formu obsahující farmakologicky účinný oligopeptid podle vynálezu a, je-li nutné, spolu s dalšími aditivy, jako je například výše uvedený protein rozpustný ve vodě. Tedy například dvě nebo tři složky uvedené výše se vyskytují v ampulce nebo lahvičce po rozpouštění nebo suspenzi ve sterilní vodě nebo sterilním fyziologickém roztoku. V tomto případě způsob přípravy může zahrnovat smíchání roztoku farmakologicky účinné oligopeptidové soli a dále, je-li nutné, roztok aditiva nebo přidání aditiva v práškové formě k roztoku farmakologicky účinné oligopeptidové soli nebo kteroukoliv jinou kombinaci adekvátních postupů. Léková forma může také být připravena přidáním sterilní vody nebo sterilního fyziologického roztoku k lyofilizátu nebo vakuově usušeného prášku, ve kterém se současně vyskytují farmakologicky účinná oligopeptidové sůl a, je-li nutné, aditivum. Tato jednotková léková forma může obsahovat jedno nebo více obvyklých aditiv, ·* ·· ·· · · · · • · · · 9 ♦ · • *···«» ♦ • » · · · · · ·

9 9 4 9 4 9 jako jsou například činidla upravující pH (např. glycin, chlorovodíková kyselina, hydroxid sodný), lokální anestetika (např. hydrochlorid xylokainu, chlorbutanol), izotonizující činidla (např. chlorid sodný, mannitol, sorbitol), emulgátory, inhibitory adsorpce (např. Tween® 60 nebo 80), talek, škrob, laktózu a tragant, stearát hořečnatý, glycerol, propylenglykol, konzervační činidla, benzylalkohol, methylhydroxybenzoát a/nebo hydrogenovaný podzemnicový olej . Tato jednotková léková forma může další obsahovat farmaceuticky přijatelné excipienty, jako je například polyethylenglykol 400 nebo dextran.

Přípravek podle předkládaného vynálezu je vytvořen smícháním těchto složek podle obvyklého způsobu. Smíchání složek předkládaného přípravku by mělo být takové, že je udržována aktivita farmakologický účinného oligopeptidu a během postupu je minimalizována tvorba bublin. Složky jsou vloženy do nádoby (například láhve nebo bubnu) buď současně nebo ve kterémkoliv pořadí. Atmosféra v nádobě může být například sterilní čistý vzduch nebo sterilní čistý dusíkový plyn. Výsledný roztok může být přenesen do malých lahviček nebo ampulek a může být dále podroben lyofilizaci.

Tekutá forma nebo forma lyofilizovaného prášku přípravku podle předkládaného vynálezu může být rozpuštěna nebo dispergována v roztoku biologicky rozložitelného polymeru, jako je například kopolymer póly(mléčné-glykolové) kyseliny, póly(hydroxymáselná kyselina), kopolymer póly(hydroxymáselnéglykolové) kyseliny nebo jejich směs, a pak může být formulována, například do filmů, mikrotobolek (mikrosfér) nebo nanotobolek (nanosfér), obzvláště ve formě měkkých nebo tvrdých tobolek.

Kromě toho, přípravek podle předkládaného vynálezu opouzdřený v lipozomech obsahujících fosfolipidy, cholesterol »9 ··· · • · ·· · · » 9 9 9 · ·

9 * 9 9 9

9 » 9 9 ··· ·♦· 99 9 9 nebo jejich deriváty může být dále dispergován ve fyziologickém roztoku nebo roztoku hyaluronové kyseliny rozpuštěném ve fyziologickém roztoku.

Měkká tobolka může být plněna tekutou formou přípravku podle předkládaného vynálezu. Tvrdá tobolka může být plněna lyofilizovaným práškem přípravku podle předkládaného vynálezu nebo lyofilizovaný prášek předkládaného přípravku může být komprimován do tablet pro rektální podávání nebo perorální podávání, v daném pořadí.

Přípravek podle předkládaného vynálezu může být samozřejmě dodávaný v předem naplněné stříkačce pro autoaplíkaci.

Předkládaný vynález se také týká použití oligopeptidů a TPO-Rp divokého typu, tyto oligopeptidy, vektoru hostitelské buňky podle podle_v předkládaného vynálezu nukleotidové sekvence kódující podle předkládaného vynálezu, předkládaného vynálezu a/nebo protilátky podle předkládaného vynálezu pro přípravu léku pro diagnózu nebo léčení hematologických chorobných stavů, konkrétně trombocytopenie.

Konečně, předkládaný vynález se týká diagnostických přípravků pro diagnózu hematologických chorobných stavů, konkrétné trombocytopenie, obsahující předkládaného vynálezu nebo TPO-Rp podle typu, oligopeptid divokého nukleotidovou sekvenci kódující tyto oligopeptidy, vektory podle předkládaného vynálezu, hostitelské buňky podle předkládaného vynálezu a/nebo protilátky podle předkládaného vynálezu, volitelně ve spojitosti s přijatelným nosičem. V obzvláště výhodném provedení předkládaného vynálezu výše uvedené přípravky používané v diagnostickém přípravku podle předkládaného vynálezu mohou být značeny, jak uvedeno výše. Značené oligopeptidy, značené nukleotidové sekvence, značené buňky a/nebo značené protilátky podle předkládaného vynálezu mohou být tedy použity ke specifické detekci stavů se vztahem •4 4444

4 4« k TPO-R, konkrétně chorobných stavů. Podobně, a jak je vysvětleno výše, značené přípravky mohou být použity k identifikaci a izolaci potenciálních dalších léků.

I když výše jsou specificky popsána pouze výhodná provedení vynálezu, uznává se, že modifikace a variace vynálezu jsou možné bez odchylek od vynálezecké myšlenky a rozsahu předkládaného vynálezu. Další výhodná provedení předkládaného vynálezu jsou uvedena v patentových nárocích.

Sekv. id. č. 1 až 7 představují aminokyselinové sekvence oligopeptidů podle předkládaného vynálezu.

Délka peptidu je identifikována první a posledním číslem aminokyseliny podle polohy v kompletním TPO-Rp (také nazývaném divokého typu), jak bylo popsáno ve WO 99/42127, která je, co se týče aminokyselinové sekvence TPO-Rp divokého typu a jejích preparátů, plně zahrnuta v předkládaném popisu. Jednoduché substituce aminokyselin byly nazvány obvyklým názvoslovím, např. „R9A - popisuje, že původní argininový zbytek v poloze 9 TPO-Rp divokého typu byl nahrazen alaninem.

Popis obrázků

Obr. 1: účinek předkládaných oligopeptidů u myší léčených karboplatinou v dávce 180 mg/kg,

Obr. 2: účinek předkládaných oligopeptidů u myší léčených karboplatinou v dávce 200 mg/kg,

Obr. 3 až 6: výsledky studie stability ve formě HPLC profilů,

Obr. 3: den 0, 30 nmol lmM roztoku rekonstituovaného ze suchého prášku,

Obr. 4A: den 2, vzorky uložené jako lmM roztok, • · · ·

Obr.	4B:	den	2,
Obr.	5A:	den	9,
Obr.	5B:	den	9,
Obr.	6A:	den	14
Obr.	6B:	den	14

vzorky uložené vzorky uložené vzorky uložené vzorky uložené vzorky uložené jako suchý prášek, jako lmM roztok, jako suchý prášek, jako lmM roztok, jako suchý prášek

Příklady provedeni vynálezu

Příklad 1

Účinek TPO-Rp (divokého typu a předkládané oligopeptidy) při léčení karboplatinou indukované trombocytopenie: I

Metody:

Model použitý pro in vivo experimenty byl publikován dříve (Akahori et al., 1996, Stem Cells, 14: 678-689, Akahori et al., 1996, Br. J. Haematol., 94: 722-728, Shibuya et al.,

1998, Blood, 91: 37-45, Andrews et al., 1996, Stem Cells, 14: 661-677). Zlepšení a modifikace, které byly provedeny, jsou uvedeny níže.

Schéma dávkování

Každé testované skupině (PBS, TPO nebo TPO-Rp) byla podávána jedna denní dávka aplikovaná injekcí. Denní dávky započaly v den 0 a trvání experimentálního období (den 10) .

intraperitoneální pokračovaly během Dvě i.p. Injekce karboplatiny, každá v koncentraci 90 mg/kg (PBS pro skupinu 11) byly podávány ve dnech 0 a 4.

·· ·· ·♦·· • · · · · · · • 9 9 · 9 9 · • * · 9 · ·· * ·· · · ·* · *

Vzorky krve

Vzorky krve byly odebírány ve dnech 0 (bazální hodnota), 8, 11, 14 a 18. Krev byla získána odběrem z ocasu myší (8 týdnů staří samci C57BL/6Y myší), po kterém následovala kauterizace. Objem 80 μΐ krve z každé myši byl odebrán do heparinizované odběrové zkumavky pro odběry krve. 80 μΐ krve pak bylo smícháno se 160 μΐ fyziologického roztoku obsahujícího dostatek EDTA (0,225%), aby byl zajištěn antikoagulační účinek.

Účinek TPO-Rp se sekv. id. č. 2 (TPO-Rp, 1-18, R9A, R11A) a č. 4 (TPO-Rp, 4-18, R9A, R11A) ve srovnání s peptidem divokého typu (TPO-Rp divokého typu, aminokyselinová sekvence: ARGGTLELRPRSRYRLQLRARLN) in vivo byl testován u trombocytopenie indukované karboplatinou u myší. Karboplatina je použita k indukci trombocytopenie. Aby se pracovalo s modelem, který je co nejpodobnější klinickým situacím, byl důkladně studován dříve publikovaný karboplatinový model a modifikován (Akahori et al., 1996, Stem Cells, 14: 678-689, Akahori et al. , 1996, Br. J. Haematol.,

94: 722-728, Shibuya et al., 1998, Blood, 91: 37-45, Andrews et al., 1996, Stem Cells, 14: 661-677). Kromě toho byl důkladně studován způsob odběru krve zvířatům, aby se pracovalo se zvířaty, která vykazovala nejvyšší reakci na podávaný lék a která byla současně minimálně stresovaná (viz část metody uvedená výše). Dávka karboplatiny byla tedy zvýšena na 180 mg/kg a byla podávána dvěma intraperitoneálními (i.p) injekcemi v den 0 (polovina dávky) a v den 4 (druhá polovina dávky). Karboplatina indukovala závažnou trombocytopenii osmý den.

Použité skupiny zvířat jsou uvedeny v tabulce I.

Tabulka I

Experimentální skupiny ve studiích „in vivo.

·· ····

Skupi- na	Celková dávka	Zvířat
1	karboplatina^a+TPO-Rp divokého typu 0,03 mg/kg/den	8
2	karboplatina^a+TPO-Rp divokého typu 0,30 mg/kg/den	8
3	karboplatina^a+TPO-Rp divokého typu 0,90 mg/kg/den	8
4	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 2 0,03 mg/kg/den	8
5	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 2 0,30 mg/kg/den	8
6	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 2 0,90 mg/kg/den	8
7	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 4 0,03 mg/kg/den	8
8	karboplatina®+TPO-Rp sekv. id. č. 4 0,30 mg/kg/den	8
9	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 4 0,90 mg/kg/den	8
10	karboplatina^a+TPO 2,4 μg/kg/den	8
11	žádná karboplatina	8
12	samotná karboplatina³	12
^a90 mg/	kg karboplatiny podávané ve dnech 0 a 4.

Obrázek 1 ukazuje závažný pokles počtu trombocytů u myší ošetřených karboplatinou a shrnuje experimentální výsledky pro výše uvedené odlišné experimentální skupiny. Výsledky jsou vyjádřeny jako procentuální změna proti bazálním hodnotám jednotlivých zvířat. Obrázek 1 ukazuje, že peptid TPO-Rp divokého typu v dávce 300 a 30 μg/kg/den významně zvýšil počet trombocytů. Je nutné uvést, že při této velice • 4 4 4 • · · <

• 4 44 vysoké dávce karboplatiny TPO v použité koncentraci 2,4 μρ/kg/den, která se dříve prokázala účinná, byl neschopný zabránit poklesu krevních destiček. Obrázek 1 ukazuje také, že zkrácený peptid TPO-Rp se sekv. id. č. 2, tj . zbytky 1-18 a s R9A, R11A, měl výrazně chráněný karboplatinou indukovaný pokles počtu krevních destiček ve dvou dávkách: 300 gg/kg/den a 30 μg/kg/den. Protektivní účinek vyvolaný dvěma dávkami je stejně významný, i když je založen na stupni přežití (viz níže), nejnižší dávka 30 μg/kg/den má obzvláštní význam, zatímco dávka 300 μg/kg/den má srovnatelné účinky s TPO-Rp divokého typu. Nejvyšší dávka peptidu 0,9 mg/kg/den vykazovala velmi nízký účinek na ochranu trombocytů, což mohlo možná být přičítáno agregaci peptidu. Obrázek 1 také ukazuje, že nejkratší verze peptidu TPO-Rp se sekv. id. č. 4, tj . zbytky 4-18, s R9A, R11A, vykazovala určitý účinek na hladiny trombocytů u zvířat ošetřených karboplatinou. žádný použitý peptid, TPO-Rp divokého typu, TPO-Rp 1-18 (R9A, R11A) a TPO-Rp 4-18 (R9A, R11A), neměl významné účinky na jiné krevní složky. Dále, žádná léčba neovlivnila hmotnost zvířat.

Je důležité zkoumat stupeň přežití ošetřených zvířat. Statisticky vyhodnocený analýzou chí-kvadrát, nejvýznamnější účinek, a tedy nejvyšší stupeň přežití byl pozorován s peptidem TPO-Rp, 1-18 (R9A, R11A). Ošetření divokým typem peptidu také mělo statisticky významný stupeň přežití.

Všechny údaje výše uvedené jasně ukazují, že peptid TPO-Rp 1-18 (R9A, R11A) významně upravuje trombocytopenii indukovanou karboplatinou a představuje 10-násobné zlepšení „in vivo aktivity sloučeniny.

·· *···

Příklad 2

Účinek TPO-Rp (divokého typu. a předkládaných oligopeptidů) při léčbě trombocytopenie indukované karboplatinou: II

Metody: Schéma dávkování

Každé testované skupině byla podávána jedna denní dávka aplikovaná intraperitoneální injekcí. Denní dávky započaly v den 0 a pokračovaly během trvání experimentálního období (den 13). Minimální dávky byly podávány v uvedených dnech: 0 a 4, 0, 4 a 8, 0, 4, 8 a 12, dny 8 až 14. Dvě i.p. Injekce karboplatiny v koncentraci 100 mg/kg byly podávány ve dnech 0 a 4 .

Vzorky krve

Vzorky krve byly odebírány ve dnech 0 (bazální hodnota), 8, 11, 14 a 18. Krev byla získána odběrem z ocasu myší (8 týdnů staří samci C57BL/6Y myší) , po kterém následovala kauterizace. Objem 80 μΐ krve z každé myši byl odebrán do heparinizované odběrové zkumavky pro odběry krve. 80 μΐ krve pak bylo smícháno se 160 μΐ fyziologického roztoku obsahujícího dostatek EDTA (0,225%), aby byl zajištěn antikoagulační účinek.

Dávka karboplatiny byla zvýšena na 200 mg/kg a byla podávána jako kumulativní dávka dvěma intraperitoneálními (i.p.) injekcemi v den 0 (polovina dávky) a den 4 (druhá polovina dávky). Karboplatina indukovala závažnou trombocytopenii jedenáctý den.

Použité skupiny zvířat jsou uvedeny v tabulce II.

Experimentální skupiny ve studiích „in vivo.

• 4 ·9 ·« «· ·« · · · * · · * • · · * ·· e · · • ·····♦·· « • · · · « · «··· ·«· ··· »· ·· 4« ·*

Tabulka II

Skupi-	Celková dávka	Schéma
na		dávkování
		(dny)
1	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 2, 0,3 mg/kg/den	0 až 13
2	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 2, 0,3 mg/kg/den	0
3	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 2, 0,3 mg/kg/den	0 a 4
4	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 2, 0,3 mg/kg/den	0, 4 a 8
5	karboplatina^a+TPO-Rp sekv. id. č. 2, 0,3 mg/kg/den	0, 4, 8 a 12
6	karboplatina^a+TPO sekv. id. č. 2, 0,3 mg/kg/den	8 a 14
7	karboplatina^a+TPO, 2,4 gg/kg/den	0 až 13
8	karboplatina^a+TPO, 10 μg/kg/den	Oaž 13
9	karboplatina^a+TPO, 10 μg/kg/den	8 až 14
10	žádná karboplatina
11	samotná karboplatina®	0 a 4

^a100 mg/kg karbopiatiny podávané ve dnech 0 a 4

Výsledky:

Obrázek 2 shrnuje výsledky od myší ošetřených karboplatinou pro všechny experimentální skupiny (RCN-O1303 představuje oligopeptid se sekv. id. č. 2). Výsledky jsou vyjádřeny jako procentuální změna proti bazálním hodnotám počtu krevních destiček jednotlivých zvířat.

Obrázek 2 ukazuje, že peptid v dávce 300 μg/kg/den zvyšuje počet trombocytů. Je nutné uvést, že dávka karbopiatiny byla toto toto·· » t toto ·· ·· · » · · · • · «to·· ··· • ··« toto ··< to to • · ·»»· ···· ··· toto· ·· ·· toto ·· ⁴⁸ zvýšena ve srovnání s příkladem 1, aby se testovala účinnost sloučeniny v případě závažné trombocytopenie, která je velmi běžnou klinickou situaci. Hormon TPO použitý v koncentraci 2,4 μς/Ύ9/^εη - jako v příkladu 1 s dávkou karboplatiny 180 mg/kg byl znovu neschopný zabránit poklesu počtu krevních destiček. Ve vyšší dávce 10 gg/kg/den TPO vykazoval určitý účinek, který byl statisticky významný. Nicméně, protektivní účinek vyvolaný oligopeptidem se sekv. id. č. 2 je větší než účinek vyvolaný TPO v tomto konkrétním karboplatinovém modelu.

Obrázek 2 také ukazuje shrnutí výsledků, kdy byla testována možnost redukované dávky oligopeptidu. Oligopeptid v koncentraci 0,3 mg/kg/den byl podáván pouze v den 0, dny 0 a 4, 0, 4a8a0, 4, 8a 12. Je pozoruhodné, že pravděpodobně dávka peptidu pouze ve dnech 0 a 4 byla dostatečná pro prokázání ochranného účinku u myší ošetřených karbopiatinou. Statisticky významné hladiny protekce byly pozorovány ve dnech 11 a 14. Je zajímavé poznamenat, že skupiny s minimální léčbou vykazovaly velkou variabilitu reakce. Taková situace není neobvyklá, je známo, že jednotlivci odpovídají odlišně na stejnou léčbu. Přesto existuje statisticky významný účinek vyvolaný oligopeptidem se sekv. id. č. 2, když byl podáván pouze ve dnech 0 a 4. Také podávání dávky ve dnech 0, 4 a 8 nebo 0, 4, 8 a 12 vykázalo významné účinky na trombocytopenii. Účinek pozorovaný při této minimální dávce je srovnatelný s účinkem při . kontinuálním podávání (dny 0 až 13) oligopeptidu. Taková možnost redukované dávky, ale při stejném terapeutickém účinku, je jasná výhoda při klinickém podávání.

Studie s TPO-Rp divokého typu a předkládanými oligopeptidy ukázaly, že mechanismus účinku peptidu je odlišný od mechanismu přírodního hormonu. Nedostatečný účinek TPO byl pravděpodobně u pacientů, kteří nejdříve dostávali chemoterapii a o několik dnů později byli léčeni TPO. Proto

0

0 9« · byl prováděn následující experiment.

Skupina zvířat ošetřených karboplatinou, kterým byl podáván chemoterapeutický přípravek ode dne 0, dostávala TPO v dávce 10 μς/Αρ/^βη ve dnech 8 až 14. Podobně byl v další skupině podáván oligopeptid se sekv. id. č. 2 v dávce 0,3 mg/kg/den ode dne 8 do dne 14 zvířatům ošetřeným karboplatinou, kterým byla započata léčba v den 0. Výsledky jsou také ukázány na obrázku 2. TPO nevykazoval významný účinek na trombocytopenii. Na rozdíl od toho TPO-Rp (sekv. id. č. 2) vykazoval ochranu hladiny trombocytů navzdory faktu, že byl podáván po začátku terapie. Statisticky významné zvýšení hladiny trombocytů u zvířat ošetřených oligopeptidem svědčí pro, že jeho protektivní účinek není přítomný pouze tehdy, jestliže je podáván na začátku terapie. Toto zjištění neukazuje pouze schopnost oligopeptidu podle předkládaného vynálezu zabránit škodlivému účinku karboplatiny, když je podáván po začátku terapie, ale také ukazuje, že oligopeptid má odlišný mechanismus účinku než TPO. Oba účinky - (i) minimální dávkovači schéma a (ii) různé mechanismy účinku poskytují tedy značné výhody.

Příklad 3

Farmakokinetika oligopeptidů ex vivo

Metody

Degradační profily TPO-Rp divokého typu, TPO-Rp 1-18 (R9A,

R11A, sekv. id. č. 2) a TPO-Rp 4-18 (R9A, R11A, sekv. id. č.

4) byly studovány v humánním séru (pool sér od 200 pacientů) a plazmě laboratorních potkanů (pool plazmy od 50 zvířat). Aby • 9 ·· 94 99 9999 • 9 99 9 9 9 9 ·· 9 • · 9 9 99 ··· • · · · ······ · • 9 · · 9 · · · · ·

999 949 ·9 99 99 99 byla umožněna detekce degradace byly použity peptidy značené I (značené v Y14). HPLC analýzou jsou detekovány pouze intaktní peptid a značené degradační produkty. Proto taková analýza prováděná v různých bodech jasně detekuje, když je podávaný peptid degradován. Inkubace byla prováděna ve 37 °C. Koncentrace značeného peptidu byla v těchto studiích ~ ΙμΜ.

Výsledky

Výsledky peptidové degradace ve sloučené plazmě laboratorních potkanů jsou uvedeny v tabulce III. Bylo pozorováno, že poločas TPO-Rp je ~ 12 minut. TPO-Rp 1-18 se sekv. id. č. 2 vykazoval mírně kratší poločas ~ 1,1 minuty, zatímco oligopeptid se sekv. id. č. 4 vykazoval velmi krátký poločas, ~ 0,5 minuty, v plazmě laboratorních potkanů.

Tabulka III

Ex vivo stabilita peptidů ve 37 °C. Poločas peptidů (minuty)

Peptid	Sloučená plazma laboratorních potkanů	Sloučené humánní sérum
TPO-Rp divokého	typu	12,1	1,9
TPO-Rp R9A,R11A)	(1-18,	1,1	9, 6
TPO-Rp (4-18, R11A)	R9A,	0,5	4,9

Výsledky peptidové degradace ve sloučeném humánním séru

jsou také ukázány v tabulce III. Oproti výsledku v plazmě laboratorních potkanů, v humánním séru má peptid TPO-Rp divokého typu poločas ~ 1,9 minuty. TPO-Rp 4-18 (R9A, R11A) měl zlepšenou stabilitu a poločas ~ 4,9 minuty. Mnohem delšího poločasu bylo dosaženo při použití oligopeptidu 1-18 (R9A, R11A) - poločas ~ 9,6 minuty, což je pětinásobně zlepšená stabilita oproti oligopeptidu divokého typu. To představuje významné zlepšení, protože většina peptidů má relativně krátký poločas 2-3 minuty. Je nutné poznamenat, že TPO-Rp 1-18 R9A, R11A ukazuje zlepšení in vivo aktivity oproti TPO-Rp divokého typu navzdory svému kratšímu poločasu v plazmě laboratorních potkanů.

In vivo degradační studie TPO-Rp 1-18 R9A, R11A v dávce 3 mg/kg u laboratorních potkanů po podávání intravenózního bolusu prokázaly vypočtený poločas v krvi 7,3 minuty.

Příklad 4

Stabilita peptidů

Metody

Použitá metoda HPLC byla založena na UV detekci vzorku během eluce z chromatografického systému s převráceným poměrem fází, z kolony C8 MICROSORB MV (Rainin Instrument Company). Dva pufrovací systémy začínaly s 9,5% 5mM TFA (pufr A) a 5% ACN (pufr B). Po injekci vzorku bylo procento B rychle zvýšeno na 10 %, a pak postupně zvyšováno na 35 % po dobu 10 minut. Po období eluce vzorku následovalo krátké promytí kolony se zvýšením pufru B na 90 %.

• · · · ·· ···· • · · · · ·

Výsledky

Stabilita TPO-Rp divokého typu, TPO-Rp 1-18 (R9A, RllA, sekv. id. č. 2) a TPO 4-18 (R9A, RllA, sekv. id. č. 4) byla určena HPLC analýzou po uskladnění těchto tří peptidů v následujících třech teplotách: teplota místnosti (~ 20 °C), 4 °C a -20 °C. Peptidy byly uloženy buď jako 1 mg suchého prášku nebo jak lmM roztok ve vodě, s žádnými excipienty v každých podmínkách. Po stanovení HPLC elučních profilů těchto tří peptidů v den 0, byly HPLC eluční profily opět testovány ve dnech dva, devět a čtrnáct.

Obrázek 3 ukazuje HPLC profily pro 30 nmol TPO-Rp divokého typu a kratší oligopeptidy na začátku studie, když byly připraveny lmM peptidové roztoky ze suchého prášku. Obrázek 4 ukazuje HPLC profily peptidů uložených jako lmM roztok (obr. 4A nebo suchý prášek obr 4B) v den 2 studie. V den 9 studie peptidové stability, jak ukázáno na obrázku 5A a 5B, nebyly prokázány žádné změny v peptidových HPLC profilech, což ukazují velkou stabilitu peptidů, když jsou uloženy při teplotě místnosti, 4 °C nebo ~ 20 °C. Je pozoruhodné, že v den 14 studie peptidové stability, obrázek 6A a 6B, TPO-Rp divokého typu a dva oligopeptidy podle předkládaného vynálezu vykazovaly nezměněné HPLC profily. Nebyly detekovány žádné známky degradace peptidů, když byly uloženy jako lmM roztok nebo jako prášek, při teplotě místnosti, 4 °C nebo ~ 20 °C.

Může být. uzavřeno, že TPO-Rp a oligopeptid podle předkládaného vynálezu mohou být uskladněny jako lmM roztok ve vodě nebo jako suchý prášek při teplotě místnosti, 4 °C nebo ~ 20 °C, pro období dvou týdnů bez jakýchkoliv známek peptidové degradace.

Další studie ukázaly, že oligopeptid TPO-Rp divokého typu a peptid se sekv. id. č. 2 připravené jako lmM roztoky ve vodě, fyziologickém roztoku nebo fyziologickém roztoku s 0,1% • ·

humánním albuminem udržované v -20 °C, 4 °C a teplotě místnosti po dobu 1, 3 a 4 týdnů nevykazovaly žádné známky degradace v HPLC studiích.

Příklad 5

Formulace TPO-Rp 1-18 R9A, R11A a způsob přípravy

5A) Roztok vehikula

Složky

O,

Ό hmotnost/ , _Ί , mg/ml Davka

Objem 4 χ

Trihydrát acetátu sodného, USP, 0,136 1,361 5,444 lOmM (F.W. 136,08) ^g

Voda pro injekce, USP, q.s. 100 1 ml 41 pH* * 5,3 ± 0,2 * (byl přidán roztok 10N HCI, a pak IN HCI nebo IN NaOH pro úpravu pH, je-li nutné)

Mannitol, USP 5,0 50 200

Způsob přípravy:

1. 90 % (3,6 litry) vody pro injekci (WFI) byly vloženy do vhodné skleněné nádoby.

2. Do bodu 1 bylo přidáno 5,444 g trihydrátu acetátu sodného.

3. pH směsi z bodu 2 bylo upraveno 10N HCI (přibl. 600 μΐ) a dále roztokem IN HCI nebo IN NaOH, jestliže bylo nutné, na pH 5,3 ± 0,2.

• · • · ···· · · · • *········ .

• · · · · · ···· «·· · · · ·· · · _e<

4. Ke směsi z bodu 3 bylo přidáno 200 g mannitolu a rozpuštěno. Směs byla míchána jemným míchání až do kompletního rozpuštění.

5. Do směsi z bodu 4 bylo přidáno dostatečné množství WFI do konečného objemu 4 litrů. Směs byla smíchána za míchání až do homogenity.

6. V aseptických podmínkách byl roztok směsi z bodu 5 filtrován přes 0,2 μ membránu do sterilní nádobky.

7. 100 ml roztoku na lahvičku bylo asepticky plněno do sedmi skleněných lahviček typu I připravených podle sterilizačního postupu. Kromě toho dvě podobně sterilizované lahvičky po 10 ml na lahvičku byly plněny jako výchozí a uchovávaly vzorky. Byly uzavřeny teflonovou šedou butylovou zátkou a hliníkovou pečetí.

5B) Roztok pro injekci 1 mg/ml
Složky	%	Dávka 600 ml
hmotnost/ Obj em	mg/ml
práškový TPO-Rp 1-18, (bezvodá volná báze)*	R9A,	R11A 0,1	1	0, 66 g
Vehikulum viz 5A		100	1 ml	600

ml

Poznámka: (pro 5B, 5C, 5D)

TPO-Rp 1-18, R9A, R11A byl dodán jako vodná Množství bylo vypočteno takto:

acetátová sůl.

• ·· · • ·

Množství práškového peptidu (vodná acetátová sůl) = množství požadované volné báze % obsahu peptidu * založeno na 90,7% obsahu peptidu

Způsob přípravy:

1. Přesné množství, 600 ml, roztoku vehikula bylo vloženo do vhodné skleněné nádoby.

2. Přesné množství, 0,66 g, práškového oligopeptidů bylo přidáno do směsi z bodu 1 a ve směsi rozpuštěno a dobře mícháno.

3. pH roztoku směsi z bodu 2 bylo změřeno a upraveno na pH 5,3 ± 0,2, bylo-li nutné.

4. Roztok směsi z bodu 3 byl sterilován filtrací přes 0,2 μ membránu (membrána Milipore Durapore nebo rovnocenná), v aseptických podmínkách.

5. 75 ml roztoku na lahvičku bylo asepticky plněno do sedmi skleněných lahviček typu I připravených podle sterilizačního postupu. Další dvě podobně sterilizované lahvičky po 10 ml na lahvičku byly plněny jako výchozí a uchovávaly vzorky. Uzavření bylo provedeno teflonovou šedou butylovou zátkou a hliníkovou pečetí.

5C) Roztok pro injekci 5 mg/ml

O.

o

Složky hmotnost/ , _ηmg/ml

Objem práškový TPO-Rp 1-18, R9A, R11A 0,5 5 (bezvodá volná báze)*

Vehikulum viz 5A 100 1 ml

Způsob přípravy: viz 5B s modifikací množství podle uvedené tabulky.

Dávka

600 ml

3,3 g

600 ml výše

5D) Roztok pro injekci 9 mg/ml

Složky

O.

Ό hmotnost/ mg/ml

Objem práškový TPO-Rp 1-18, R9A, R11A 0,9 9 (bezvodá volná báze)*

Vehikulum viz 5A

100 1 ml

Dávka

650 ml

6, 45 ”650 ml

Způsob přípravy: viz 5B s modifikací množství podle výše uvedené tabulky.

• · · · · · · · ·« • · ♦ « · · • ·· · · ·

Příklad 6

Metoda: „In vitro studie signalizace

Ošetření buněk: buňky TF-1 byly pěstovány do dosažení přibližné denzity 1 x 10⁶ buněk v médiu RPMI 1640 s lx penicilinem/streptomycinem, 2mM glutaminem, 10% fetálním bovinním sérem (Hyclone) a 1 ng/ml GM-CSF, stočeny a resuspendovány v médiu s 3% sérem a bez GM-CSF. Buňky byly bez výživy po dobu 14 až 18 hodin ve 37 °C (5% CO2) , stočeny a resuspendovány v denzitě 1 x 10⁶ buněk/ml v médiu bez séra a GM-CSF. 2 ml buněčné suspenze byly ošetřeny oligopeptidem nebo TPO (jako uvedeno v experimentu) ve 37 °C po dobu 30 minut (5% CO₂) . Do zkumavky Falcon bylo přidáno 10 ml ledově chladného pufru pro promytí buněk a stočeno rychle ve 4 °C a 3 000 rpm, médium bylo opatrně odsáto a promytí bylo opakováno dvakrát s PBS.

Následující kroky byly prováděny na ledu. Médium bylo odsáto a bylo přidáno 0,6 ml 2 x lyzačního pufru na zkumavku. Směs byla protažena nahoru a dolů pipetou a přenesena do Eppendorfovy zkumavky, umístěné na ledu po dobu přibližně 30 minut, a stočena ve 14 000 x g po dobu 10 minut. Supernatant (lyzát) byl použit pro imunoprecipitaci.

Imunoprecipitace: 20 až 40 μΐ suspenze GammaBind G Sepharose bylo použito na imunoprecipitaci. Protein G perličky byly několikrát promyty 0,5 x lyzačním pufrem v Eppendorfových zkumavkách a byly přidány 1 až 4 μς protilátky PY-99 (Santa Cruz-Biotechnology) na imunoprecipitaci. Zkumavky byly inkubovány při rotaci „end-over-end po dobu 2 hodin při teplotě místnosti. Lyzát byl přidán a zkumavky byly dále inkubovány při rotaci „end-over-end přes noc ve 4 °C.

Perličky byly 3-krát promyty lx lyzačním pufrem a jednou 0,5M Tris pH 6,5. Bylo přidáno 50 μΐ SDS pufru pro vzorky a vzorky byly povařeny po dobu 3 minut před aplikací na gely.

Analýza Western blot: přibližně 10 μΐ vzorku bylo naneseno na 8% polyakrylamidový minigel, přeneseno PVDF membránu (Millipore), blokováno po dobu 1 hodiny v blokujícím pufru a inkubováno s ocSTAT5 protilátkou (Santa Cruz-Biotechnology) přes noc ve 4 °C v ředění 1:1000. Membrána byla promyta, inkubována s vhodnou sekundární protilátkou konjugovanou s alkalickou fosfatázou, ředěnou 1:2000 při teplotě místnosti po dobu 2 hodin. PVDF membrána byla promyta roztokem Blotto a vyvolána s NBT/BCIP (Cappel).

Výsledky

Bylo hodnoceno, zda oligopeptidy, které nevykazovaly žádnou zjevnou degradaci při HPLC analýze (viz příklad 4), si stále podržely svou biologickou aktivitu.

Aktivita oligopeptidů podle předkládaného vynálezu a TPORp divokého typu byla zkoumána testy signalizace in vitro. S použitím výše uvedených standardních postupů byly buňky TF-1 stimulovány vzorky peptidů, které podstoupily HPLC analýzu. Byla měřena fosforylace, a tedy aktivace STAT5, substrátu JAK2 kinázy, která je aktivovaná TPO-R signální transdukcí. Peptidy byly testovány ve 3μΜ koncentraci v „den 18 studie stability a v 50nM a 5μΜ koncentraci v „den 30 studie stability. Všechny peptidy byly vyhodnoceny třikrát až čtyřikrát v nezávislých experimentech. Všechna data byla sebrána, Western bloty byly skenovány a intenzita STAT5 fosforylace byla kvantifikována.

Data ze všech experimentů (průměr ± SEM) jsou uvedena v tabulkách IV až IX (viz níže) (W: voda, S: fyziologický * ♦ ·· ·· «· ···· ···· ··«♦·♦ .

• · «··· ··· • · · · · · · · · « • · · 9 · » · · · · ·· ,φ roztok, Η: 0,1% HSA) výsledky ukazují některé rozdíly v aktivitě peptidu, když byl uložen v různých podmínkách. V „den 18 studie stability, TPO-Rp (1-18, R9A, R11A) peptid vykazoval významně sníženou aktivitu, když byl uložen při teplotě místnosti. Aktivita byla zachována, když byla sloučenina uložena ve 4 °C nebo v -20 °C. Ačkoliv aktivita byla zachována, když byl roztok peptidu připraven ve vodě nebo fyziologickém roztoku, aktivita sloučeniny byla mimořádně nejlépe zachována přidáním 0,1% HSA. Toto pozorování bylo potvrzeno výsledky ze „dne 30 studie stability. Peptid se sekv. id. č. 2 zůstal aktivní po dobu 30 dnů, když byl rozpuštěn ve vodě a uložen v -20 °C. Když byl skladován ve fyziologickém roztoku nebo fyziologickém roztoku s 0,1% HSA, zůstával roztok účinný, když byl uložen při obou teplotách, 4 °C a -20 °C. Při srovnání, v „den 30 studie stability TPO-Rp divokého typu vykazoval znatelný pokles aktivity, když byl uložen jako roztok ve vodě v -20 °C.

Výše uvedené studie stability ukázaly, že TPO-Rp (1-18, R9A, R11A, sekv. id. č. 2) je spíše stabilní molekula, která, když je uložena v -20 °C ve kterémkoliv rozpouštědle, si podrží aktivitu po dobu měsíce. Je zajímavé, že i když nebyl pozorován žádný typ degradace peptidu v kterýchkoliv podmínkách rozpouštědla nebo teploty, test aktivity vykázal určité rozdíly.

Příklad 7

Biologická aktivita zkrácených TPO-Rp oligopeptidů

Metody

Oligopeptidy se sekv. id. č. 1 až 7 byly syntetizovány syntézou na pevné fázi a následnou preparativní HPLC purifikaci na 90 až 95% čistotu.

Identita oligopeptidu byla testován hmotovou spektrometrií a analýzou aminokyselin. Uvedená molekulová hmotnost (MW) je získána z hmotové spektroskopie (M+H⁺) (sekv. id. č. 1: 2141, č. 2: 1971, č. 3: 1857, č. 4: 1687, č. 5: 2240, č. 6: 2069, č. 7: 2736, divoký typ: 2755).

Byly prováděny křivky závislosti reakce na dávce předkládaných oligopeptidů a jejich aktivita byla srovnávána s divokým typem TPO-Rp.

Aktivita reakce na dávce peptidu byla vyhodnocena primárně in vitro testy signalizace. Byla měřena fosforylace, a tedy aktivace STAT5, substrátu JAK2 kinázy, která je aktivovaná TPO-Rp signální transdukcí. Aktivita každého oligopeptidu byla určována pomocí širokého rozsahu koncentrací. Peptidy byly testovány v koncentraci 0,3, 3, 10, 30 nM a 0,1, 0,3, 3a 30 μΜ TPO-Rp. Aktivita oligopeptidu jako měření STAT5 fosforylace v každém experimentu byla srovnána s aktivitou získanou při použit koncentrace 10 ng/ml TPO, koncentrace hormonu, která poskytla maximální aktivaci a signalizaci prostřednictvím TPOR. Všechny peptidy byly vyhodnoceny čtyřikrát až pětkrát v nezávislých experimentech. Všechna data byla sebrána, Western bloty byly skenovány a intenzita fosforylace STAT5 byla kvantifikována.

• ·

ttf

Výsledky

Aktivita každého oligopeptidů byla určena jako procento jeho maximální aktivity, tak 100% aktivita byla připsána hodnotě fosforylace STAT5 proteinu dosažené při koncentraci oligopeptidů 30 μΜ.

Výsledky jasně ukazují, že všechny oligopeptidy si podržely aktivitu srovnatelnou s TPO-Rp divokého typu. Tabulka X (viz níže) shrnuje přibližné hodnoty EC50 pro všechny testované oligopeptidy.

První sada oligopeptidů (Al až L18, sekv. id. č. 1 a 2) vykazovala nejenom aktivitu srovnatelnou s TPO-Rp divokého typu, ale také zlepšení účinnosti svých forem R9A, R11A (přibližně ΕΟ₅₀ 10 nM).. Je pozoruhodné, že tato část oligopeptidů byla odhalena jako rozhodující pro TPO-Rp aktivitu, když byla určena metodou „alanin walk a strukturální analýzou. Zvýšením aktivity může být způsobeno zlepšením oligopeptidové struktury, stability nebo obou.

Nejkratší oligopeptid, dlouhý 15 aminokyselin (G4-L18, sekv. id. č. 3 a 4) si podržel aktivitu srovnatelnou s TPO-Rp divokého typu v obou formách. Třetí sada oligopeptidů (G4-R21, sekv. id. č. 5 a 6) vykazovala aktivitu totožnou s TPO-Rp divokého typu v obou formách.

Příklad 8

28-denní studie intravenózní studie toxicity peptidu se sekv. id. č. 2 u laboratorních potkanů

Lokální a systémová toxicita peptidu se sekv. id. č. 3 byla charakterizována v této 28-denní intravenózní studii u

• · · · · · ··· ··· tt ·· laboratorních potkanů kmene Crl:CD® (SD) IGS BR. Zotavení z účinků ve skupině s vysokou dávkou bylo stanoveno prostřednictvím následného 28-denního období na regeneraci. Peptid byl podáván intravenózní injekcí jako bolus cestou laterální ocasové žíly třem skupinám pro sledování toxikologie a třem toxikokinetickým skupinám (skupiny 2, 3 a 4) v hladinách dávek 5, 15 a 45 mg/kg/den, v daném pořadí, po dobu minimálně 28 po sobě jdoucích dnů. Souběžná skupina s vehikulem (skupina 1) dostávala 5% roztok mannitolu, lOmM acetát sodný ve srovnatelném režimu. Skupiny s vehikulem a dávkou 45 mg/kg/den zahrnovaly 15 samců a 15 samic, skupiny s dávkou 5 mg/kg/den a 15 mg/kg/den zahrnovaly 10 samců a 10 samic, a každá ze tří toxikokinetických skupin se skládala z 9 samců a 9 samic. Objem dávky pro všechny skupiny byl 5 ml/kg.

U všech zvířat určených do toxikologických skupin byly pozorovány klinické známky toxicity před podáváním dávky, okamžitě po podání dávky, jednu hodinu po podání a jednou denně během zotavovacího období. Bylo prováděno detailní fyzické vyšetření a týdně byla zaznamenávána individuální tělesná hmotnost a spotřeba potravy. Klinické parametry patologického stavu (hematologie, biochemické vyšetření séra a analýza moči) byly vyhodnoceny před zahájením dávkování, uprostřed ošetřovacího období a při primární a zotavovací nekropsii. Nátěry kostní dřeně byly odebírány během období před testem a při plánovaných nekropsiích. Sérum bylo odebírán pro určování protilátek při primární nekropsii. Oftalmická vyšetření byla prováděna před zahájením podávání dávky, během 3. týdne studie a v průběhu regeneračního období, 7. týden studie. Kompletní nekropsie byly prováděny na všech zvířatech. Vybrané orgány byly zváženy při primární a zotavovací nekropsii. Vybrané tkáně odebírané při primární nekropsii byly vyšetřeny mikroskopicky.

» ·· ·· ·<

• ♦ · · « • ·· ♦ ·

Vzorky krve byly odebírány pro zjištění plazmatických hladin testované sloučeniny ve dnech 0, 6, 14, 20 a 27 samostatné skupině zvířat určených pro toxikokinetickou část studie.

Přežití, tělesná hmotnost, příjem potravy, parametry klinické patologie, hmotnosti orgánů a cytologie kostní dřeně nebyly ovlivněny ošetřením peptidem. Nebyly zjištěny žádné oftalmologické, makroskopické nebo mikroskopické nálezy ve vztahu k podávání peptidů.

Peptid se sekv. id. č. 2 byl dobře tolerován při podávání samcům a samicím laboratorního potkana po období 28 dnů. Na základě snížení hmotnosti prostaty u samců laboratorního

potkana, hladina bez pozorovatelného účinku byla 45 mg/kg/den.	(NOEL)	u	samic
Příklad 9
28-denní studie intravenózní studie toxicity id. č. 2 u opic	peptidů	se	sekv.
Lokální a systémová toxicita peptidů se	sekv.	id.	č. 3
byla charakterizována v této 28-denní intravenózní	studii u

cynomolgních opic (makaků). Reverzibilita účinků peptidů byla stanovena po 28-denním období na regeneraci. Peptid byl podáván intravenózní injekcí jako bolus cestou véna saphena třem skupinám v dávkové hladině 5, 15, a 30 mg/kg/den po dobu po sobě jdoucích dnů. Podle schématu dávkování započalo podávání dávky u samic opic jeden den po samcích opic.

Kontrolní skupina s vehikulem dostávala roztok 5% mannitolu, lOmM acetátu sodného ve srovnatelném režimu. Každá kontrolní ♦ · · ♦ 9 9 9 ·· *··· skupina s vehikulem a skupina s dávkou 30 mg/kg/den zahrnovala 5 samců a 5 samic opic. Každá ze skupin s dávkou 5 a 15 mg/kg/den zahrnovala tři samce a tři samice opic. Objem dávky pro všechny skupiny byl 5 ml/kg.

Všechny opice byly sledovány tak, jak bylo popsáno v příkladu 8.

Vzorky krve byly odebírány od tří opic každého pohlaví ve skupině ve dnech 7, 14, 21 a 27 pro stanovení plazmatické se sekv.

koncentrace peptidu toxikokinetických parametrů.

V této studii nebylo id.

výpočet úmrtí. Změna klinických žádné příznaků nastala u většiny opic ve většině skupin s dávkou peptidu po intravenózní injekci peptidu. U samců, kterým byla podávána dávka 5 mg/kg/den peptidu, nebyly žádné klinické příznaky ve vztahu ke sloučenině. U samců, kterým byla podávána dávka 15 mg/kg/den peptidu, byl pozorován flush v obličeji (3/3) a salivace (1/3). Samci, kterým byla podávána dávka 30 mg/kg/den, měli flush v obličeji (4/5), flush tělesného povrchu (3/5), salivaci (3/5), emesis (1/5) a snížený svalový tonus (1/5). Samice, kterým byla podávána (2/3) dávka 5 mg/kg/den peptidu, měly flush v obličeji samic, kterým byla podávána dávka 15 mg/kg/den peptidu, byl flush v obličeji (3/3), flush tělesného povrchu (2/3) a Samice, kterým byla podávána dávka 30 flush v obličeji (5/5), flush tělesného povrchu (4/5), salivaci (4/5), emesis (2/5) a snížený svalový tonus (1/5). Všechny klinické příznaky polevily a nebyly již zjevné jednu hodinu po podávání peptidu. žádný z těchto klinických znaků se neobjevil během regeneračního období.

salivace (1/3) . mg/kg/den, měly

Tělesná hmotnost, klinické parametry patologického stavu (hematologie, biochemické vyšetření séra a analýza moči), elektrokardiografické hodnocení a hmotnosti orgánů nebyly

ovlivněny ošetřením peptidem. Nebyly zjištěny žádné zjevné oftalmologické, makroskopické nebo mikroskopické nálezy ve vztahu k podávání testovaného peptidu. Nebyly zjištěny žádné zjevné rozdíly v nálezech ve vztahu k podávání peptidu mezi samci a samicemi.

Peptid se sekv. id. č. 2 byl dobře tolerován, když byl podáván samcům a samicím opic po dobu 28 dnů a v dávkách do 30 mg/kg/den. Na základě flushe v obličeji bezprostředně po podání dávky hladina bez pozorovatelného účinku (NOEL) byla stanovena v dávce 5 mg/kg/den u samců opic. NOEL u samic stanovena nebyla. Protože klinické příznaky a svalová slabost (pozorovaná v den studie 1 pouze u 1/5 samců a 1/5 samic) byly přechodné a žádné další účinky se vztahem k testované sloučenině nebyly pozorovány, hladina bez pozorovatelného účinku (NOEL) byla určena v dávce 30 mg/kg/den u opic obou pohlaví.

Příklad 10

Účinek peptidu se sekv. id. č. 2 na uvolňování histaminu

Účinek peptidu se sekv. id. č. 2 na uvolňování histaminu byl testován in vitro na mononukleárních buňkách periferní krve (PMBC).

Byly testovány PMBC od čtyř různých pacientů. Suspenze leukocytů byly inkubovány s odlišnými koncentracemi peptidu se sekv. id. č. 2 v rozsahu od 3μΜ do lOmM. Humánní protilátka anti-IgE a samotný pufr byly použity jako pozitivní a negativní kontroly, v daném pořadí. Množství uvolňovaného histaminu bylo kvantifikováno testem ELISA (IBL, kat. č.

• 4 4444 • ·

59221). Senzitivita testu je 2,4 ng/ml.

• · · 4 4 · •44 4 · « * * 4 4 4 4 4 ♦ · · · 4 4 · ·· »4 44

Rozsah koncentrace od 3μΜ do lOmM byl vybrán pro hodnocení uvolňování histaminu peptidu v hladinách získaných po i. v. injekci. Koncentrace 30 mg/kg tedy odpovídá okamžitě po injekci ~ 38 μΜ, za předpokladu distribučního objemu 400 ml na distribuován volně koncentrace peptidu kg tkáně. Je známo, že peptid je v extracelulárních tekutinách. Nejvyšší v lOmM je tedy řádově zhruba 100-krát vyšší než nejvyšší koncentrace v extracelulárních tekutinách.

Nejvyšší lOmM koncentrace peptidu měla za následek relativně menší, ale významné uvolňování histaminu 15 ng/ml. Tato hodnota je ~ 10-krát nižší než pozitivní kontrola (antiIgE) . Peptid v koncentraci 3,3mM nebo nižší neměl žádný účinek na uvolňování histaminu v humánních PMBC. Rozsah zahrnuje všechny in vivo terapeutické koncentrace. Malé, ale významné uvolňování histaminu bylo pozorováno při nejvyšší koncentraci peptidu lOmM in vitro. Tato koncentrace je významně vyšší než kterákoliv terapeutická dávka.

Příklad 11

Vzorky séra od opic a laboratorních potkanů byly analyzovány pro detekci přítomnosti IgG u cynomolgních opic (makaků) a laboratorních potkanů, kteří byli testováni v příkladech 8 a 9. V žádném ze 32 vzorků séra opic a z 80 vzorků séra od laboratorních potkanů nebyly detekovány protilátky proti peptidu se sekv. id. č. 2.

Claims

000 000 00 ·· ·* 0« PATENTOVÉ NÁROKY

1. Oligopeptid s biologickou aktivitou modulátoru TPO (trombopoetin) receptoru sestávající z 15 až 18 aminokyselin mající obecný vzorec

XiGTLELX₂PX₃SRYRLQLX₄, kde

Xi je A R G nebo chybí,

X₂ je R nebo A,

X₃ je R nebo A a

X₄ je R A R nebo chybí.

2. Oligopeptid podle nároku 1, který je vybrán ze skupiny, kterou tvoří kterákoliv z aminokyselinových sekvencí definovaných v sekv. id. č. 1 až 6.

3. Oligopeptid s aminokyselinovou sekvencí definovanou v sekv. id. č. 7 .

4, vektor podle kteréhokoliv z nároků 5 až 7, hostitelskou buňku podle nároků 8 nebo 9 nebo protilátku podle nároků 16,

4. Nukleotidová sekvence kódující oligopeptid podle nároku 1, 2 nebo 3.

5' a/nebo 3' regulační prvky schopné řízení exprese nukleotidové sekvence ve vhodné hostitelské buňce.

5. Vektor obsahující nukleotidovou sekvenci podle nároku 4.

6. Vektor podle nároku 5, který je bakteriální, virový, savčí nebo kvasinkový vektor.

7. Vektor podle kteréhokoliv z nároků 5 nebo 6 dále obsahující • · ·

8. Hostitelská buňka obsahující vektor podle kteréhokoliv z nároků 5 až 7 schopný exprese oligopeptidů podle nároku 1 nebo 2 ve vhodných podmínkách.

9. Hostitelská buňka podle nároku 8, která je savčí, kvasinková nebo bakteriální buňka.

10. Způsob genetické modifikace buňky vyznačuj ící se t í m, že se buňky transfekují vektorem podle kteréhokoliv z nároků 5 až 7.

11. Způsob podle nároku 10 vyznačující se tím, že buňka je transfekována chemicky nebo elektricky indukovanou transfekci, konkrétně elektroporací nebo buněčnou fúzí, transferem genu zprostředkovaným retrovirem nebo virem, transferem genu zprostředkovaným lipozomem nebo bombardováním částicemi.

12. Způsob přípravy savce, s výjimkou člověka, schopného vytvářet oligopeptid podle nároku 1, 2 nebo 3, vyznač u j í c í se t í m, že nukleotidové sekvence

podle nároku 4 je zavedena do savčí buňky jiného než lidského původu.

13. Savec, s výjimkou člověka, obsahující ve svých zárodečných buňkách a/nebo somatických buňkách nukleotidovou sekvenci β · podle nároku 4, obsahující konkrétně hostitelskou buňku podle nároků 8 nebo 9.

14. Savec, s výjimkou člověka, podle nároku 13, který je hlodavec nebo primát.

15. Způsob výroby oligopeptidu podle nároků 1, 2 nebo 3 vyznačující se tím, že zahrnuje transfekcí buňky vektorem podle kteréhokoliv z nároků 5 až 7, kultivaci buňky v kultivačním médiu v podmínkách umožňujících expresi oligopeptidu a získání oligopeptidu buňky nebo kultivačního média.

16. Protilátka specificky vázající oligopeptid podle nároku 1, 2 nebo 3.

17 nebo 18 volitelně ve spojení s farmaceuticky přijatelným • · · · ·· ··· ·· ·« · · · · ·· • · · · ·· · · nosičem.

17. Protilátka podle nároku 16, která je monoklonální nebo polyklonální protilátka nebo její fragment.

18. Protilátka specificky vázající protilátku podle nároku 16 nebo 17.

19. Farmaceutický přípravek pro léčbu hematologických chorobných stavů, konkrétně trombocytopenie, vyznačující se tím, že obsahuje oligopeptid podle nároku 1, 2 nebo 3, nukleotidovou sekvenci podle nároku

20. Diagnostický přípravek pro diagnózu hematologických chorobných stavů, konkrétně vyznačující se tím, že obsahuje oligopeptid podle nároků 1, 2 nebo 3, nukleotidovou sekvenci podle nároku 4, vektor podle kteréhokoliv z nároků 5 až 7, hostitelskou buňku podle nároků 8 nebo 9 nebo protilátku podle nároků 16, 17 nebo 18 volitelně ve spojení s farmaceuticky přijatelným nosičem.

21. Farmaceutický nebo diagnostický přípravek podle nároku 19 nebo 20 vyznačující se tím, že dále obsahuje trombopoetin.

22. Farmaceutický nebo diagnostický přípravek podle kteréhokoliv z nároků 19 až 21, vyznačující se tím, že je ve formě tablety, pilulky, tobolky, granulí, čípku, prášku, náplasti, lipozomů, potahu, roztoku pro injekci, infúzi nebo perorální podávání, sirupu, suspenze, emulze, spreje, inhalátu, aerosolu, pasty, masti nebo locionu.

23. Použití oligopeptidu podle nároků 1, 2 nebo 3, nukleotidové sekvence podle nároku 4, vektoru podle kteréhokoliv z nároků 5 až 7, hostitelské buňky podle nároků 8 nebo 9 a/nebo protilátky podle nároků 16, 17 nebo 18 pro přípravu léku pro diagnózu nebo léčbu hematologických chorobných stavů, konkrétně trombocytopenie.

24. Použití podle nároku 23, přičemž lék dále obsahuje trombopoetin.

0 0 0 0 0 0 000

25. Způsob modulace aktivity TPO-R (trombopoetinového receptoru) vyznačující se tím, ze oligopeptid podle nároků 1, 2 nebo 3 nebo protilátka podle nároků 16, 17 nebo 18 je aplikována na TPO-R v nepřítomnosti nebo přítomnosti trombopoetinu.

26. Způsob podle nároku 25 vyznačující se tím, že modulace je zvýšení nebo snížení aktivity.

27. Způsob screeningu léků účinných pro diagnózu nebo léčbu hematologických chorobných stavů, konkrétně trombocytopenie vyznačující se tím, že obsahuje screening potenciálních léků na jejich schopnost kompetovat s oligopeptidy podle nároku 1, 2 nebo 3 o vazbu k TPO-R nebo o aktivaci intracelulárních signálních drah.

28. Způsob léčení pacienta trpícího chorobným stavem, který je citlivý na léčbu agonistou trombopoetinu vyznačuj ící se t í m, že obsahuje podávání terapeuticky účinné dávky nebo množství oligopeptidu podle nároku 1, 2 nebo 3 a/nebo TPO-Rp divokého typu pacientovi.

29. Způsob podle nároku 27 vyznačující se tím, že chorobné stavy jsou hematologické chorobné stavy nebo trombocytopenie v důsledku transfúzí kostní dřeně, radiační terapie, chemoterapie, alergických reakcí nebo jsou idiopatické.

30. Způsob podle nároku 28 nebo 29 vyznačuj ící se • ·· · • · · · · · tím, že dále obsahuje podávání trombopoetinu.

31. Použití TPO-Rp divokého typu, nukleotidové sekvence kódující TPO-Rp divokého typu, vektoru obsahující nukleotidovou sekvenci, hostitelské buňky obsahující vektor a/nebo protilátky specificky vázající divoký typ TPO-Rp pro přípravu léku pro léčbu hematologických chorobných stavů, konkrétně trombocytopenie.

32. Způsob detekce nebo izolace TPO-R ze zdroje obsahujícího

TPO-R vyznačující se tím, že zahrnuje aplikaci oligopeptidu podle nároku 1, 2 nebo 3 na zdroj obsahující

TPO-R v podmínkách umožňující vazbu TPO-R k oligopeptidům a z nich izolaci TPO-R.

33. Imunotest pro detekci a/nebo izolaci oligopeptidů podle nároků 1 až 3 ze směsi vyznačující se tím, že ve směsi jsou použity protilátky podle nároků 16 nebo 17 a oligopeptidy vázané k protilátkám jsou detekovány a/nebo izolovány.